Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 9. května 2009

k.boucek@email.cz: „Pěkný pozdrav, prosím je možno vraha vykurýrovat??“

Tamara Tošnerová: „Rovněž vás na úvod chatu zdravím. Otázka je komplikovaná, záleží na tom, za jakých okolnosti k vraždě došlo. Občas je případ přehodnocen jako zabití v sebeobraně. Dále je důležité o jakou osobnost se v případě vraždy jedná. Co bylo jejím cílem. "Vykurýrování" pak bývá předmětem soudně znalecké expertizy. Takže ano i ne.“

milanjarca@centrum.cz: „Jsem více než 30 vdaná. Mé manželství bylo značně bouřlivé. Manžel si našel milenku. PO několika letech jsem to zjistila. asi 3 měs. mne nechal žít v iluzi. že bychom se mohli dát dohromady.Když mi však oznámil, že jde na noc k ní, vyhodila jsem ho. Je nějaký způsob, jak jej dostat zpět domů?“

Tamara Tošnerová: „Je otázkou jaká je v současnosti vaše komunikace, jak jste spolu v kontaktu. Nevím nic bližšího o vás, těžko pomoci na dálku“

Marika: „Dobrý den, chtela bych se zeptat jak lásku 50+ vysvetlit třeba děten, a jak nejlepe je srovnat s tim že mam partnera 50+? Děkuji za odpoveď“

Tamara Tošnerová: „Dospělému ditěti se lásky rodičů špatně vysvětlují. Často mají pocit materiálního ohrožení. Je otázkou jaké vztahy jsou mezi vámi, zda vaše obavy nejsou liché a nebude problém žádný.“

Jarka: „Dobrý den,potřebuji poradit je mi 51 let ,manželovi 53 let máme společnou firmu /120 zaměstnanců/. Odešla jsem od něho před 2 měsíci již podruhé do vlastního domku.Vždy měl ve firmě nějakou "kamarádku" což se plně projevilo ažteď po sérii anonymů které se ukázaly jako pravdivé a předčily pro mě krutou pravdu.Z firmy jsem odešla pro velkou ustudu a ponížení/vesnice/ manžel mě pořád telefonuje ale já nechci zpět už mu nikdy nebudu věřit,navíc je to velký sobec a je i agresivní/někdy/ mám ho ale pořád ještě ráda.Ztratila jsem sebevědomí,trápím se a mám strach co bude dál.Nemohu sehnat práci,jsem moc sama.,bojím se jít mezi místní lidi,všichni nás pomlouvají a přejí si,aby jsme se rozešli a zkrachovali.Do firmy se už nevrátím,nechce své milenky vyhodit.Mám strach,že nezvládnu situaci,až si do našeho domu přivede novou ženu,což nebude tak dlouho trvat.Prosím poraťe kam se konkrétně obrátit,je toho mnohem víc,než mohu tady napsát.Děkuji.“

Tamara Tošnerová: „Případně se mi ozvěte, veškeré kontakty najdete na www.pecujici.cz“

kriss.tyn@email.cz: „Dobrý den,mám problém s přítelem,který mě absolutně nebere vážně-na cokoliv co řeknu mě odpovídá že "melu sračky"-obzvlášť u věcí které se týkají jeho,např.:pokud se mě nelíbí nějaké jeho chování a rozhodnutí a snažím se najít kompromis.Taky se mě stává dost často že mě ignoruje a neodpovídá mě na otázky a uplně běžné je,pokud máme nějaký konflikt,tak já musím vždy ustoupit,protože mě řekne že na moje kecy kašle,protože jen on má vždycky pravdu.Prosím vás je to vůbec normální aby se ke mě tak choval člověk který tvrdí že mě miluje?Co mám dělat?Já ho opravdu miluju protože on je jinak skvělý člověk.Děkuji za odpověď.“

Tamara Tošnerová: „V čem je skvělý člověk pro vás?“

simona: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se srovnat sdětmi ktere nerespektují muj vztah 50+ a jsme s partnerem na stejne věkove hranici, A promliva s detmi nefunguje ?“

Tamara Tošnerová: „Uvažte, čemu dávate přednost, vlastním dětem nebo parterovi? Vyšla teď knížka "Jak se vychutnat seniorská léta", mrkněte se do ní, je tam několik příběhů na dané téma.“

kriss.tyn@email.cz: „Znám ho spoustu let a dřív takový nebýval-tohle trvá posledních pár měsíců.Proto ho mám pořád zafixovaného jako skvělého chlapa..Chtěla bych aby byl takový jako dřív.“

Tamara Tošnerová: „Bohužel léty se člověk přizpůsobuje novým sociálním situacím a vztahy rovněž. Nebude jako dřív.“

padanda22@gmail.com: „Zdravím, paní doktorko, je mi 52 roků, chci se zeptat, jak se mají lidé chovat při seznamování, mají být zdrženlivější než mladí, či naopak? Jaká je vhodná doba na intimní sblížení?“

Tamara Tošnerová: „Proč by měli být jiní? Záleži na vaší zkušenosti a povaze.“

Hana: „Dobrý den, prosím Vás o radu. Je mi 45 let, s manželem jsme spolu 27 let a máme spolu tři dospělé děti, které už s námi nebydlí. S manželem máme pěkný vztah, ale bohužel je stále pracovně mimo domov. Já mám zdravotní problémy, už 5 let úporné bolesti, prý od páteře, lékaři tvrdí, že se s tím musím naučit žít. Jsem bez práce, nemám nárok ani na podporu v nezaměstnanosti, ani na nemocenskou, ani na sociální podporu, protože manželův plat pro dva stačí. Jsem skoro stále sama, trpím depresemi a bolestmi, cítím se strašně nepotřebná a závislá na manželovi, který mě musí živit. Takový život mě nebaví, nepomáhají mi ani léky, ani dobře míněné rady. Co mám podle Vás dělat? Za odpověď děkuji.“

Tamara Tošnerová: „Zkuste se mi ozvat. Kontakty jsou na www.pecujici.cz“

Katka: „Dobrý den, partner se mnou mluví jen o různých "technických" záležitostech, a i o nich stručně. Chybí mi povídat si osobně, civilně, intimně. Máme spolu už tříletou dcerku. Tento problém se vleče téměř od počátku. Jak to mohu řešit a je moje potřeba "regulérní"?“

Tamara Tošnerová: „Je to jeho povahový rys, že? Nezměníte jej. Od toho máme kamarádky, které jsou na "pokec".“

milanjarca@centrum.cz: „Pokračuji v dotazu na odchod manžela po 30 letech manželstí. Jsme stále v kontaktu, manžel mne alespoň 2x týdně navštíví. Dokonce řekl, že mne má pořád stejně rád.“

Tamara Tošnerová: „Pak kde je problém?“

Ludmila: „Dobrý den, už jsem se zkoušela ptát před chvílí, nevím jestli můj dotaz došel.Je mi 52 let, přítel je o 10 let starší, známe se s jednou delší pauzou asi 12 let. Je rozvedený jako já, manželka se s ním rozvedla, když mu ještě nebylo 50 let. Možná právě proto se vždy po nějakém čase "cvičně" rozchází, nevím jestli proto, aby se ujistil, že ho mám pořád ráda, i když k tomu nemá důvod, nikdy jsem mu nebyla nevěrná. Také rád opakuje, že nikoho nepotřebuje. Ani mi tak nevadí, že se třeba nikdy nevezmeme nebo nebudeme spolu bydlet trvale v jedné domácnosti, ale stále jsem čekala, že "dostane rozum", ale už mě to zmáhá.“

Tamara Tošnerová: „Jak vidíte, "rozum nedostane" nikdy. Spíše jak vy dokážete tento model chování přijmout.“

milanjarca@centrum.cz: „Problém je v tom, že bydlí u milenky.Jako sám neodešel z domova, neodejde asi sám ani od ní. Možná se mu tam i líbí. Před časem mi řekl, že by chtěl mít dvě ženy.“

Tamara Tošnerová: „Nechcete navštívít rodinnou poradnu v místě bydliště?“

Eva: „Dobrý den.Měla bych dotaz,jak obyčejně doporučujete proplouvat v situaci jako jsem já.Mám několikaletý vztah se zadaným partnerem.Oba se máme moc rádi.Přítel není žádný proutník a je to slušný člověk,prostě se to stalo.Samozřejmě jsou tu také důvody proč on tohle udělal ikdyž to byla všechno dost náhoda.Je nám kolem padesátky.On se cítí povinen zabezpečovat svoji dosavadní rodinu a já ho do ničeho netlačím.Sama jsem rozvedená.V podstatě nám to vyhovuje.Vinu vůči jeho ženě necítím,ne ,že bych byla takový sobec,ale nechci rozebírat přítelovi důvody.Oba to necháváme osudu,bud,že to časem vyprchá,což po několika letech stále není,nebo se něco nepředvídaného stane.Prosím jaké máte zkušenosti ze své praxe?Děkuji.“

Tamara Tošnerová: „Mrkněte se do knížky "Jak si vychutnat seniorská léta", jsou tam podobné příběhy“

Petra: „Krásný den,prosím,chtěla bych se zeptat-můj muž se od nás odstěhoval před 3roky,ale nepovažuje za důležité se rozvést. Komentoval to ,že nevidí důvod.Žije si svůj život a já jeho chování vůbec nechápu. Co si mám myslet? Nerozumím tomu....“

Tamara Tošnerová: „Je otázkou, jak tento stav vyhovuje vám, co je pro vás důležité.“

kvetanov@seznam.cz: „Často se stává, že muž žije vedle ženy, se kterou si nemá co říci, žijí si každý svůj život, mají své zájmy, jen kvůli rodině, dětem, okolí a z úcty k ženě, která mu vychovala děti a drží rodinu, nechce tento vztah měnit. Potká ženu, která je vhodnou partnerkou, žena je vdova, nechce rozbít manželství, váží si ženy svého přítele, dělá vše, aby vztah v manželství zůstal bezed změny, jen v čase ,kdy má muž čas, tak se setkávají. Je to velmi komplikovaný vztah pro tuto ohleduplnou ženu. Má jej přerušit, ukončit, nebo být "čekankou" na společné chvilky? Takových žen je mnoho, jak to řešit? Jak byste se zachovala Vy? Díky Marie“

Tamara Tošnerová: „Nejde o to, jak bych se zachovala já, ale jak je stav přijatelný pro vás. Co od života očekávate, jak jej chceta dál prožit. Onem partner může být jen střípkem v naplněném životě, nikoliv jediným.“

Tina: „Dobrý den,žiji s přítelem rok ve společné domácnosti a on má 4-letou dceru.Bere si ji od bývalé přítelkyně na víkendy a někdy i v týdnu.Už jsem si na to zvykla a k malé jsem si vytvořila vztah-mám ji ráda a ona mě také.Jenže co mě opravdu vadí je že posledních pár měsíců už je u nás každý víkend takže spolu s přítelem nemůžeme trávit čas sami-přes týden jsme oba od rána do večera v práci.Zkoušela jsem mu to říct,že mě společné chvíle chybí,ale ignoruje to.Protože pokud jde o jeho dceru nic jiného ho nezajímá.Nerespektuje moje přání(dříve mu to nedělalo problém) a dá se říct že i v sexu je to poznat.Nevím jak mu mám sdělit že to chci jinak-nedá se s ním o tom mluvit.Vždycky se tváří že mě neslyší a jde pryč.Je mezi námi 6-ti letý věkový rozdíl(já 25 a on 31).Neexistuje nějaký způsob "jak na něho" aby mě naslouchal?Opravdu už si nevím rady...Děkuji za odpověď“

Tamara Tošnerová: „Zvažovali jste společného potomka? Jak plánujete další léta? Zvažte sama perspektivu vztahu.“

žirafka: „Paní doktorko dobrý den. Prosím o radu. Jak mám chápat manžela v souvislosti s mým onemocněním? Jsem po třech operacích melanomu a trpím velkou únavou již dlouhá léta. Manžel se stále tváří, že mi nic není, že si vymýšlím a že to nemám dramatizovat. Nevím, jestli je tak neohleduplný, nebo si s mou situací neví rady? Nežádám žádnou výraznou péči, ale chybí mi pochopení. Jsem z toho nešťastná a dostávám se do fáze odcizení. Existuje možnost konzultovat mou situaci u nějakého psychologa se specializací na zdravotní omezení? Děkuji a přeji hezký den“

Tamara Tošnerová: „Je váš muž skutečně informovám o vašem onemocnění? Chodíte jistě na pravidelné kontroly, stálo by zato po předchozím informování vašeho lékaře /aby měl čas/ vzít jej s sebou. Psycholog pak může v péči pokračovat.“

pisklee@azet.sk: „Zdravím, může se změnit přítelova náladovost?Jak mu pomoci...? Bere mi to energii...díky“

Tamara Tošnerová: „Vzhledem k tomu, že čas pro chat končí jedná se poslední odpověd. Zvažte, zda si váš přítel náladovosti je vědom a situaci společně probrat. V případě kritičnosti k sobě, by mohl vyhledat pomoc psychologa. Ale počítejte i s odmítavou odpovědí, pak zvažte pomoc pro sebe.“