Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 2. května 2009

Lenka: „Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na partnerský vztah. Jsme s manželem 18 let, jemu je 41, mně je 38 let, máme 17 letou dceru. V současné době spolu nežijeme, dva roky. Před dvěma lety se zamiloval a odstěhoval k přítelkyni ze dne na den. Byl s ní tak půl roku, ona s ním nechtěla dál žít, tak se chtěl vrátit k nám. Což jsem odmítla, ne z nějaké hrdosti, ale protože by to nefungovalo z mé strany, pořád bych mu to vyčítala. Protože to nebyl rozchod, který bychom spolu probrali a dohodli se. Byl to rozchod, že manžel spálil mosty a nechal nás s dcerou samotné, aniž by ho zajímalo, jak to zvládneme. Dcera z toho byla psychicky docela špatná. Myslím si, že dodnes na to nemá dobré vzpomínky. Manžel se chce vrátit pořád, říkal že počká, až si to rozmyslím a vezmu ho zpátky. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu mám strach z toho, že by to fungovalo chvíli a bylo by to zase ve starých kolejích. Věřit se mu už nedá, i když tvrdí, že se změnil, že si všechno uvědomil, že potřeboval takový kopanec, aby si uvědomil, co ztratil. Myslíte si, že člověk se může změnit, jeho povaha? U nás je to tak, že nemůžeme být spolu ani bez sebe. Takže neřešitelné. Mám ho ráda, on mě zřejmě taky, ale bez něho je mi nějak líp, klidněji, bez nervů. Má podle Vás cenu vstupovat znovu do stejné řeky po tolika letech? Rozvedení nejsme, protože manžel s tím nesouhlasí, řekl že k soudu nepůjde. To už tedy bylo před dvěma lety, od té doby jsem se o rozvodu nezmiňovala. Ráda bych totiž vyřešila všechno v klidu, vyčkávám, jestli s tím nepřijde sám. Takže vlastně nemáme nic vyřešeno, nic pořádně ukončeno, uzavřeno. Což asi také není moc dobré. Zároveň Vás prosím o radu z oblasti vztahů v zaměstnání. Mám problémy s kolegyní už pár let a zdá se mi to neřešitelné. Je jí 44 let. Jelikož sedíme v jedné kanceláři, je to hrozně vyčerpávající. Jsme tam čtyři a nikdo kdo s ní kdy pracoval s ní nemá dobré zkušenosti. Ale bohužel to ví jen ten, kdo s ní dělal. Jakmile vyleze z kanceláře, usmívá se a nikdo by do ní neřekl, jak je to zlý člověk. Nevím, jestli se Vám to slovo bude líbit, ale je to takový "energetický upír". Jsem v její společnosti vyčerpaná, unavená, úplně vyždímaná, mám žaludek na vodě a špatně se mi dýchá. Ona záměrně vyvolává hádky a dělá jí to moc dobře. Vždycky pak úplně ožije a přihlouple se usmívá. Má období, že vybouchne, udělá jí to dobře a zas dá chvilku pokoj. Jenže, kdo je na to zvědavý, špatně se chodí do práce, když nevíte, co Vás čeká, jakou bude mít zrovna náladu. Ona to ví, že ji nikdo v kanceláři nemá rád, ale prostě jí to nevadí, právě naopak. Jí to posiluje. Ale co mi vadí nejvíc a to na mně, že se neumím proti tomu bránit. Chtěla bych se naučit ji ignorovat, jako by tam nebyla. Ale...je to hrozně těžké, protože mi vadí její faleš. Dám Vám příklad. Dříve s ní pracovala paní, co teď byla na mateřské. Tahle naše zlá kolegyně paní na mateřské hrozně pomlouvala, nenechala na ní nic suchou, tvrdila, jak jí ubližovala, že chtěla dát výpověď. Nyní se paní vrátila z mateřské a najednou se s ní baví jako by nic, jako kamarádka, jako by ji nikdy nepomlouvala. Mělo by mi to být jedno, je to její věc a její svědomí. Ale právě mi to jedno není a to z důvodu, že tam sedím a vidím tu faleš. Nevím, jak se toho mám zbavit, co dělat, jak ignorovat. Vadí mi, že paní po mateřské nemá ani tušení, jak o ní mezitím kolegyně mluvila. Právě naopak, ona ji "zachraňuje", protože paradoxně si téhle paní na mateřské zlá kolegyně stěžovala, jak to s námi není k vydržení, že chce dát výpověď. Úplně stejné řeči, jako říkala nám o téhle paní po mateřské. Je to pořád dokola. Je to žena, která chce neustále litovat od druhých, proto dělá takové podrazy. Prosím Vás o pomoc, jak se mám bránit vnitřně, jak se obrnit a získat sílu, aby mi její faleš, zloba a zákeřnost nevadila. Ona bude pořád stejná, ale já se chci změnit v pohledu na ní, chci ji přehlížet, nevnímat. Jsem tam psychicky na dně, že mám stále nějaké zdravotní potíže, hlavně po nějakém jejím výbuchu. Děkuji za ochotu Lenka“

Lucian Kantor: „Dobrý den všem účastníkům chatu. Zvědavost mi nedala, nahlédl jsem a zjišťuji, že plodní diváci začali pokládat své dotazy. Vaše dotazy budu je vyřizovat nárazově a od 14.30 kontinuálně. Věřím, že vám tento chat bude užitečný. A tady je první dotaz Dobrý den Lenko, k prvnímu dotazu - dobrý vztah je založen na důvěře a tu jak píšete, k manželovi nemáte. Žijete, nežijete. Nejste ani spolu a ani od sebe. Rozhodnutí je na Vás, ale už se po té době musíte vydat nějakým směrem. Člověk se nemění, jen si může v průběhu života mnohé věci uvědomit a tím změnit žebříček hodnot. Když manžel od vás s dcerou odcházel, nebyly jste na jeho žebříčku moc vysoko. Život mu dal lekci, on se poučil a vy jste se na jeho žebříčku posunuly. Ale to je jeho příběh. Vztah tvoří vždy dva lidé a pokud Vy mu nevěříte a máte obavy, že by jste nebyla schopna se přenést nad to co vám s dcerou udělal, pak je jediná cesta rozvod. Ze začátku to bude bolet, ale budete mít všichni zřetelnější role a nebudete ztrácet svůj čas vyměřený vám k žití na zpytování minula a obávání se budoucna. Manžel se nebude utápět v planých nadějích a Vy se už nebudete muset touto otázkou zaobírat. Je to na Vás a na Vaší současné spokojenosti. Přečtěte si znovu co jste napsala: "... bez něho je mi nějak líp, klidněji, bez nervů." K pracovní záležitosti - neměla by jste se zaměřovat na kolegyni upíra, ale na dobré vztahy s ostatními. To, čeho ona využívá je špatná interní komunikace. Kdyby jste byli ostatní více sdílní ve svých zkušenostech, neměla by s kým hrát svou nebezpečnou hru - hru na oběť. Ať uděláte co chcete, ona bude mít pocit potvrzení svého přesvědčení, že jsou všichni na ní zlí a nakonec jí doženou k podání výpovědi. Ona podvědomě dělá vše proto, aby se to stalo. Soudím, že jde o vnitřně velmi nešťastnou ženu, která bojuje se světem. Ona jde svou cestou a pokud Vás neosloví, nemůžete jí pomoci býti vstřícnou. Jediné řešení je zlepšení týmové komunikace a soudržnosti. Na ní pak je, zda zvolí odchod, o kterém neustále hovoří, nebo nahlédne a změní se. Mnoho sil v obou oblastech přeje Lucian“

Petr Majer: „Dobrý den, mám jedinou otázku: Jak vnímáte manželské štěstí, jak byste ho charakterizoval. Děkuji.“

Lucian Kantor: „Přiměřené zdraví celé rodiny, seberealizace každého jejího člena, radost z partnera, radost z dětí, dobré vztahy s rodinou, zkrátka radost ze života. :o))“

anonym: „Dobrý den přítel do mě stříkal a dělali jsem orální sex ve výtahu a pak mi ho strkal kam se dalo jak ted zabránit tomu abych neměla dítě bylo to samozřejmě bez ochrany a neberu antikoncepsi“

Lucian Kantor: „Dobrý den milá anonymko, pokud jste všechno toto zažila, zajděte si urychleně pro "Postinor" (pouze na lékařský předpis) a začněte užívat antikoncepci (nikoli antikoncepsi), aby jste si mohla užívat intimností přítele. Přeji pěkný den.“