Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 4. dubna 2009

Adéla Andělová: „Mám se vracet k otci svých dětí? Po dlouhodobé partnerské krizi především v důsledku zdegenerované vzájemné komunikace mě podvedl se svou bývalou ženou a plánoval se se mnou rozejít.Choval se dost drsně- hodně za hranicemi slušnosti. Nakonec zejména kvůli našim dětem 4 a 6 let se rozhodl obnovený vztah s bývalou ženou ukončit a pokusit se obnovit naši novou rodinu-říká ale, že jen kvůli dětem, ke mně prý citově vychladl a můžu prý za to já. Nyní souhlasí, že pojedeme na týdenní partnerský psychoterapeutický kurz -což je pro mě překvapení proti loňskému roku,kdy to zásadně odmítal. Pro mě a děti návrat k němu znamená stěhování 3OOkm a život v místě, kde primárně žít nechci , i děti už jsou zvyklé jinde. O jiném místě bydliště ale on nechce ani slyšet . Děkuji za odpověď.Adéla“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den všem, kteří se rozhodli strávit část dnešního slunného dne "na kousku řeči" se mnou. Milá Adélo, zcela jistě ode mne nečekáte odpověď typu "ano" - "ne". Rozhodnutí, před kterým stojíte není nikterak snadné a navíc si myslím, že nebude ani rychlé. Nevím, co si přesně mám představit pod týdenním partnerským psychoterapeutickým kurzem a co od takového kurzu čekáte. Já bych přece jen preferovala při Vašem rozhodování o návratu jít standardnější cestou - začít spolupracovat s manželskou nebo rodinnou poradnou, kde Vám určitě pomohou k Vašemu rozhodnutí dojít. Myslím, že pokud je Vaše další společná budoucnost s tímto mužem vázána na více změn, které popisujete (vzdálenost, zvyky dětí apod.), pak by Vaše rozhodování nemělo být příliš rychlé. Koneckonců otec Vašich dětí chtěl opustit Vás, a tak by to měl být on, kdo by se měl do vztahu vracet. A Vaše otázka by pak možná byla přesnější ve znění: "Mám přijmout zpět otce svých dětí?"“

Lenka: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak se znovu zíkat důvěru či odvahu vůbec nějaký nový vztah navázat po předchozích opakovaných zklamáních? Děkuji za odpověď. Lenka“

PhDr. Marta Boučková: „Navázání každého nového vztahu vyžaduje dávku odvahy a zároveň i přijetí určitého ukrytového rizika, že nedopadne dobře. Myslím, že tuto obavu má každý, kdo nějakou negativní zkušenost v průběhu života získal. Ale obavy nesmí převážit, pak se stávají brzdou. A pokud se tak stane, je dobré vyhledat pomoc, kterou psychologové nabízejí. Je to problém, který spadá do jejich odbornosti a se kterým se může potkat v určité fázi života mnohý.“

Kateřina: „Slunečné odpoledne, paní doktorko, je mi 42 let. S manželem jsme měli nádherný vztah, který rostl a košatěl pět let, ukončila smrt mého manžela (rakovina). Nemohu říct, že by to byla procházka růžovým sadem, ale oba jsme měli za sebou partnerská zklamání, a tak jsme náš vztah opečováváli a učili se vzájemnosti a toleranci. To se nám dařilo a podařilo - byli jsme opravdu šťastní, dva byli jeden! Musím otevřeně přiznat, že patrně moje vnitřní pochybnosti natolik vyzařuji do okolí, že nejsem schopna navázat další vztah. Jsem člověk, který potřebuje sdílet dobré i zlé. Co musím udělat, abych přestala pochybovat? Mám šanci na vztah? Děkuji za odpověď a přeji krásné jarní dny Kateřin“

PhDr. Marta Boučková: „I štěstí v podobě velmi pěkného vztahu, který mnohdy krutě ukončí sám život, si může vybrat svou daň. Očekávání i měřítka na další vztahy jsou vysoká a náročná a i tady se člověk bojí zklamání. Pokud cítíte, že Vás Váš minulý vztah stále poutá a současně Vám schází skutečný a živý vztah, pak doporučuji obrátit se o pomoc k psychologům, kteří mají s takovými životními situacemi zkušenosti a mohou Vám pomoci vstoupit znovu do světa realných partnerských vztahů s větším odhodláním a menšími obavami.“

Monika: „Dobrý den,paní doktorko.Nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za super pořad,který jsem právě viděla.Vše co jsem tam slyšela je jako kdyby bylo o mne.Jsem 26 let vdaná a zrovna procházíme manželkou krizí.Manžel (50) roky často opilý a teď jsem zjistila,že má milenku.Samozřejmě přesně tak,jak jste popisovali v reportáži,jsem na dně,děsně smutná,zahrabaná v depresí,nechuť k jídlu,průjem,nezájem o život kolem sebe... Abych to zkrátila,otázka zní-jak se zabavit závislosti na manželovi?Nemyslím závilost finanční,ale citovou.Jiná by se už dávno rozešla,ale já na to nemám silu.Chci v sobě nabrat odvahu,ale bojím se,že to neustojím.Prosím,pořaďte jak na to.Vše co manžel dělá mi už přerostlo přes hlavu a na jeho opětovné sliby,že se polepší už nechci "skočit".Svým chování deptá i naše děti (17,25) a já pořad nejsem schopná "něco" začít dělat.Takže jak na to,abych se z rozchodu úplně nezhroutila?Děkuji Vám za odpověď a ještě jednou díky za super stránky.“

PhDr. Marta Boučková: „Moc si vážím Vašeho odhodlání "něco udělat", i když píšete, že pořád nejste schopná "něco" začít dělat. Do začátku bude skutečně stačit, když si najdete manželskou nebo rodinnou poradnu, popřípadě odborníka - psychologa zabývajícího se partnerskými vztahy, objednáte se a pak dorazíte na sjednanou schůzku. Cesta, která Vás čeká, není a nebude snadná, a proto navrhuji najít si někoho, kdo Vám pomůže na té cestě držet směr. Tím pomocníkem není samozřejmě žádný nový partner, ale psycholog nebo psycholožka, kteří vědí, jak Vám na té cestě bude a umí také cestu trochu usnadnit a zkrátit. Hodně štěstí.“

Dáša: „Dobrý den,mám skoro 4letý vztah s mužem(41),oba jsme rozvedení ale žijeme zvlášť (já měla a mám zájem o společný život,on chtěl počkat).Také to,mimo jiné, vedlo k našemu rozchodu ale po 2 měsících se mi ozval a znovu jsme spolu navázali vztah.Minulý týden jsem se dozvěděla,že již skoro půl roku žije s jinou ženou u ní v bytě.(asi si ji našel v době našeho rozchodu)..Miluji ho ale nevím,co mám dělat,jak to řešit.Děkuji Vám za názor a zdravím, Dáša(48)“

PhDr. Marta Boučková: „Doporučuji navštívit manželskou poradnu, kde Vám může psycholog pomoci ujasnit si, co byste měla udělat. Sama nebo "pouze" s blízkými se ke klíčovému rozhodnutí budete dostávat možná pomaleji než byste si přála. Někdy pár dobře položených otázek nestranným odborníkem pomůže víc než dlouhodobé přemítání a točení se tak trochu v kruhu.“

Naďa: „Hezkou sobotu přeju. Taky si myslím, že dvakrát do jedné řeky ne. Ale sama jsem to trpěla více než deset let, kdy můj přítel se ke mně za tuto dobu vracel asi tisíckrát a já hloupá jsem si říkala, že TEĎ už je to fakt. Taková ta osudová láska, ale zřejmě jen z mé strany.Sama jsem vychovala tři děti, všechny je nechala vystudovat - syn ještě studuje a mi utekl život, mám to do důchodu za 336 dní a to bude syn ještě studovat. Sice druhou vysokou školu, ale dodělat ji musí. Když zůstanete sama se třemi dětmi, pracujete ve školství, pak se máte co ohánět. A přesto, že jsem zkoušela seznámit se s někým přes net,tak tam byli ženatí,jeden psychopat - to jsem už pak byla ve spojení i s policií- nebo muži mého věku, kteří rozhodně chtějí ženu kolem 35 let. Takže se ptám, jestli to není právě tím, že když žena zůstane sama s dětmi nemá šanci začít znovu a tak doufá, že se třeba ten její vrátí???“

PhDr. Marta Boučková: „Najít si partnera, se kterým si bude člověk rozumět, je fakt těžké a hlavně, co si budeme povídat - záleží to také na notné dávce štěstí. Minimálně na faktu být ve správnou chvíli na správném místě. A čím jsme starší a máme (snad jak doufám) i více rozumu, vidíme, jak je i to štěstí a náhoda v navazování partnerských vztahů důležitá. A protože je to štěstí a náhoda, ovlitnit to může jen málo. A to určitě přináší velkou nejistotu a obavu. Proto pak může získat navrh lidové rčení, že lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Ale čas ukáže, je-li to v našem případě skutečně ta lidová moudrost nebo ne. Čím déle dělám svou práci, tím více ctím heslo, že ovážnému štěstí přeje, i když to někdy trvá pěkně dlouho, než "zapřeje".“

Jiri Paudera: „Uz to pisu potreti, vzdy mi to spadlo tak doufam ze to ted dojde, mel jsem s partnerkou 3,5 roku dlouhy vztah, kde vse klapalo jak ma, rozumeli jsme si atd akorat v sexu to byla rutina snazil jsem se to resit, vzdy se to tak na mesic zlepsilo a pak zase zpatky,dali jsme si pauzu ja potkal zenu se kterou to v sexu klapalo uzasne ale v osobnim zivote se objevily velke neschody proto jsme to po 4 mesicich ukoncili, prvni partnerka by se rada vratila ale ja nevim zda po nejakem case zase nebudu myslet na jine zeny, ale zase vim ze je to zlata holka ktera udela vse a je vyborna do rodiny, nevim zda se z partnera nakonec stane nejlepsi kamarad, jen pripominam ze je mi 26 let, dekuji za odpoveded“

PhDr. Marta Boučková: „Asi Vás svou stručnou odpovědí zklamu, ale i Vás pošlu na detailnější pohovor o Vašich obavách i očekáváních od "staronového vztahu" do manželské poradny. Věřte, že to nejčestnější způsob,jak se ke svému váhání postavit čelem a dopřát si kvalitní odpověď.“

Iva: „Paní doktorko, je mi 37 let a žiji s partnerem podotýkám že je cizinec o 11let starší v manželství s dvěma dospívajícími dcerami. Po 17 letech společného života, kde jsem se cítila spíše majetkem než rovnocenným partnerem jsem se rozhodla k rozchodu. Nedal mi možnost seberealizace z důvodu jeho žárlivosti. Nyní po oznámení, že od něj odejdu nastalo období psychického vydírání, které zakončil demonstrativním užitím léků s následnou hospitalizací. Slibuje toleranci jen abych neodešla. Myslíte, že takový člověk je jí schopen?“

PhDr. Marta Boučková: „V tomto případě, rozhodně nabávám k navázání spolupráce s manželskými poradci. Předpokládám, že demonstrativní užití léků mělo být pro Vás jasným signálem, že život bez Vás nemá pro Vašeho partnera cenu. To je závažný signál, který by Vás oba bez pomoci mohl uvrhnout do uzavřeného kruhu, ve kterém nebudete ani jeden schopen spokojeně žít. Proto je třeba situaci řešit za pomoci někoho nezávislého, který pomůže postavit oba Vaše životy na pevnější základy.“

Eva z Brna: „Mám 62r,přítel64r.Po tříletém vztahu mě opustil protože prý poznal jinou s kterou si moc rozumí.Omlouvá se,dál je na mě milý,že budeme kamarádi,že mě má rád ale miluje ji.Strašně to bolí stále na to musím myslet jen zmínka mě rozpláče,nejsem schopná nic dělat,nikam chodit.Myslela jsem že spolu dožijeme,on je nemocný já taky--loni po operaci srdce se o mě tak bál i teď 1x týdně zavolá že mě chce slyšet ale to je vše ani nepříjde.Myslíte že je šance že mu dojde jak mě moc trápí a vrátí se? Rodina a známí mě zrazují že to mám utnout a najít si někoho jiného ale já nemám sílu.Co myslíte?“

PhDr. Marta Boučková: „Vím, že je velmi těžké přijít o blízkého člověka, ale přece jen musím přiznat, že se koním k radě Vašich blízkých a známých. Každý rozhovor s Vaším bývalým přítelem Vám si dá nějakou naději, ale Vy za ni zaplatíte příliš mnoho. Prožít život čekám, jestli se někdo umoudří nebo jestli "někomu něco dojde", je nejen neradostné, ale možná i trochu nemoudré. Přece jen bych, i když vím, že je to těžké, volila možnost nebýt teď kamarádkou pro bývalého přítele a část energie, kterou v sobě najdete zkusila napřít směrem k lidem, u kterých nebudete za jejich přítomnost nebo popovídání platit bolestí. Přeju hodně síly.“

Zuzka: „Dobrý den,prožila jsem loni rozchod po šesti letech,ale jelikož jsme si byli moc blízcí,po třech měsících jsem vzala přítele na milost.Rozchod byl z mé strany,protože jsem za uplynulé roky neviděla ve vztahu žádný vývoj.Partner je stále ženatý a v domě žije se svou rodinou.Dnes je tomu rok,co jsme opět spolu a já si znovu nevím rady.Jsme ve stejných kolejích jako loni.Všichni Mě od vztahu odrazují,že se přítel stejně nikdy nerozvede,když to neudělal doposud.“

PhDr. Marta Boučková: „Bohužel musím napsat, že pokud se ani druhý pokus nevydařil, a mnoho věcí se nezměnilo, pak je případná společná budoucnost se ženatým přítelem spíše ještě vzdálenější než byla v "prvním vztahu". Ale nedá mi to, abych nenapsala, že sázet na společnou budoucnost se ženatým mužem není sázka příliš moudrá a mnohdy skutečně málo rozumná. Já vím, že si teď povzdychnete, ale lásce neporučíš ...... Ale misky vah, když jeden je ženatý a druhý ne, nejsou prostě ani zdánlivě vyrovnány, a to pak věci skutečně komplikuje.“

EJungvirtova@seznam.cz: „Dobrý den, dcera žije s přítelem v jeho domě a má s ním půlroční dítě. Nyní zjistila, že už jí rok podvádí s mladší milenkou. Řekla mu, že mu to nemůže odpustit a mě se ptá co má dělat. Nevím jak jí poradit, co byste radila vy? Děkuji Edita“

PhDr. Marta Boučková: „Hlavně Vám bych poradila, abyste na sebe nebrala zodpovědnost za rozhodnutí Vaší dcery. A proto mám pro Vás radu jedinou: pora´dte dceři navštívit manželskou nebo rodinnou poradnu.“

Lenka: „Dobrý den, Měla bych dotaz: ...můj přítel mě neustále jemně kritizuje. Ničí mě otázkami typu: "Ty si ještě neuklidila ty papriky na své místo?" (jde o přenesení nakoupených paprik ze sáčku do košíku). Takhle se chová pořád, ničí tím poklidnou atmosféru domova a vytváří dusno, které by se dalo krájet. Ikdyž se člověk snaží jak může, vždy má pro něj výtku nebo připomínku co je špatně. Už si připadám úplně neschopná, ztloustla jsem za náš 4 letý vztah deset kilo. Mám to ukončit? Díky za odpověď.“

PhDr. Marta Boučková: „Rozhodně je třeba s takovou situací něco dělat. Mám pocit, že pokud budete takto s přítelem pokračovat, bude z Vás za chvíli hromádka neštěstí s pocitem vlastní neschopnosti. A to se mi nelíbí. Proto na nic nečekejte a navštivte psychologa, abyste se s jeho pomocí mohla na Váš vztah podívat a posoudit, co Vám takový vztah dává a co bere. Pak už budete vědět, co s ním uděláte.“

*Hanka*: „Dobrý den,žiji s partnerem již skoro 10 let ale,máme více krizí za sebou i jedno stěhování on ode mně.Bohužel já si myslím že dává hodně přednost kamarádům,kteří jsou u něj on říká že ne,ale já si myslím že jsou na 1místě a taky si rád zajde s němi na pivo a to se hodně vždycky prodlouží až do rána.Bohužel neuznává jakoukoliv komunikaci promluvit si o tom,on říká to bylo včera už je to za námi,je hrozně tvrdohlavý a paličatý.Ty jeho návštěvy v hospodách s kamarády se pak projevují i na našem sexuálním životě kdy já opravdu na smradlavého chlapa nemám chut a bohužel musím přiznat mám rudo před očima jak příjde-zuřím.Poraďte mi co mám dělat,myslím že někde do poradny si promluvit nepůjde,nechci ztratit zbytečně 10let a taky si myslím že ej to to nejlehčí utéct.Moc děkuji za názor a radu.“

PhDr. Marta Boučková: „Ráda bych uvedla na pravou míru častou představu, že do manželské nebo rodinné poradny MÁ CENU JÍT JEN VE DVOU. Není tomu tak, do poradny může přijít i ten z manželů nebo partnerů, který má chť i vůli něco změnit. A samozřejmě, že pokud se ukáže, že druhý partner nemá chuť něco na svém chování ve vztahu měnit a svým dílem se pokusit přispět ke společné "vztahové pohodě", pak i toto může být jasným signálem, co se vztahem udělat. Špatná zpráva je, že pokud do vztahu investuje pouze jeden, nestačí to. Proto milá Hanko, opravdu zvažte, zda má smysl zsůtávat ve vztahu, kde jsou u partnera kamarádi a hospoda na prvním místě. Zdravím a přeji hodně štěstí v životě všem, kteří se mnou dnes odpoledne poseděli, a současně se i omlouvám těm, kterým jsem nestačila ve vyhrazeném čase odpovědět, ale doufám, že mi promimou, jdu užít trochu sluníčka s dcerou.“