Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 21. března 2009

SABČA: „Dobrý den je vystudovat žurnalistiku těžké ?“

Mgr. Petra Vitoušová: „Vážení návštěvníci webu, děkuji předem za vaše otázky a pokusím v první jarní dny odpovídat srozumitelně a přitom stručně. Dobrý den, Sabčo, pro mě to těžké nebylo, dost těžké byly přijímačky, ale pak to bylo nesmírně zajímavé. Ovšem nevím, jak je tomu dnes.“

Zuzka Zaharowska: „Dobrý den, jmenuji se Zuzana Zaharowska a chtěla bych chatu s Vámi tak trochu zneužít, ale snad pro dobrou věc. V současnost studuji VŠ, soustředím se na lektorství přípravy na rodičovství a jsem maminka dvou dětí. Proto bych se Vás chtěla zeptat MYSLÍTE SI, ŽE JE DŮLEŽITÉ ABY SE RODIČE VĚDOMĚ UČILI ZLEPŠOVAT SVÉ RODIČOVSKÉ SCHOPNOSTI? Myslíte, že by to nějak pomohlo naší kultuře a společnosti. Budu moc ráda pokud mi odpovíte a kdybyste dala své laskavé svolení, abych mohla Váš názor napsat na svou internetovou stránku, byl by to podle mne zase bodík vpřed k větší zainteresovanosti k vědomé výchově dětí v ČR. Děkuji a zdravím“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, Zuzko, neváhám odpovědět "bezpochyby ANO", ale měla by to být dostupná a velmi rozmanitá nabídka v době, kdy rodiče jsou motivováni takovou podporu přijmout. Mám pochybnosti o lektorování tohoto tématu např. na střední škole, kdy mladí lidé takové informace ještě neumí docenit. Přeji vám mnoho úspěchů.“

Kominková Jitka: „Dobrý den, zajimalo by me zda mezi nejaky typ domacicho (psychického ) násilí patri odmitani sexu. muj partner semnou spi jen kdyz chce on, kdyz se mu nedari je vse moje vina, vzteka se kdyz chci neco resit, tresta me tim ze semnou nespi, nadava mi, ja se tim strasne trapim a nevidim cestu ven.bojim se ze budu sama a tak jsem radsi s nekym nez osamocena.Dekuji za odpoved..“

Mgr. Petra Vitoušová: „Paní Jitko, vaše manželské vztahy očividně nefungují. Na základě stručného nástinu nemohu než vám doporučit vyhledat odbornou radu, nejprve vyhledejte poradenství sama, vhodným místem je poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Neváhejte, život nemusí být každodenním trápením.“

PETR PíSEK: „Co mám dělat?Při opilosti jsem podvedl přítelkyni a mrzí mě to a nevím jak to mám říci přítelkyni,aby z toho nebylo moc špatné a třeba i konec vztahu co nechci....díky“

Mgr. Petra Vitoušová: „Petře, už to přiznání, že jste podvedl a mrzí vás to, je nadějným východiskem. Všechno zvažte, budete-li mlčet, riskujete, že váš podvod bude vyzrazen v tu nejméně vhodnou chvíli, budete-li upřímný, partnerka vás skutečně může zavrhnout. To dilema si musíte rozhodnout sám. Přemýšlejte.“

Věra: „Právě jsem dokoukala a nechápu.Vždycky jsem si říkala,že by mě chlap zmlátil jen jednou,že podruhé už by neměl šanci.Proč se některé ženy nechají utýrat až k vraždě?“

Mgr. Petra Vitoušová: „Myslím, že na vaši otázku pořad přinesl odpověď. Patříte k těm lidem, kteří znají svou lidskou důstojnost, vaše "imunita" bude silná. Všichni zdaleko nemají takové štěstí.“

Agáta: „Byla jsem nucená k sexu bývalým partnerem a jsem z katolické rodiny, takže jsem naprogramovaná na to, že sex je něco špatného. Nynější partner mě přitahuje, ale sexuálně žít s ním nemůžu. On chce, já jsem fyzicky schopná, ale psychicky nikoliv. Navíc On to nechápe. Co mám dělat?“

Mgr. Petra Vitoušová: „Milá Agáto, co máte dělat? Rozhodně se netrápit a vyhledat odborné poradenství. neváhejte si o svém problému popovídat s psycholožkou nebo terapeutkou. Zkuste zavolat na linku důvěru a poradit se, kde ve vašem okolí takovou pomoc naleznete. Nebudete první ani poslední.“

Marekmarek: „Jak mam reagovat,kdyz na me rozzurena a vztekla zena jiz 2 krat fyzicky zautocila pred detma 2 a 5 let a nadava me do debilu pred detma a jinak me pred nimi ponizuje.Bydlim s ni v dome,jehoz je ona majitelem..“

Mgr. Petra Vitoušová: „Marku, reste situaci rychle. Minimalne proto, ze mate deti. Kazdy podobny "vylev agrese" sve zeny zastavte rozhodnym slovem a odchodem ze spolecneho bytu, nedejte se vyprovokovat k nasili. Poradte se osobne, napriklad v kteremkoliv intervencnim centru, je v kazdem kraji. Adresu nejblizsiho centra naleznete na www.domacinasili.cz“

Jana: „Dobrý den, paní Vitoušová,jsme s přítelem 1,5 let.Až už teď mám z toho vztahu divný pocit.Před tímto přítelem jsem měla samozřejmě nějaké partnery někdy i na jednu noc.Tuto minulost se mě tak hezky můj přítel vyloudil a já mu zdělila všechny podrobnosti.V poslední době mě tímto začíná urážet , jako že jsem byla d.... a tak.Navíc když chci jít ven s kamarádkami tak mi to zakazuje protože se prý bude hned tahat s nějakým chlapem.Mám strach z toho že se tam někde objevý tak radši už 1,5 roku nechodím.Ale on si chodí všude,já mu nic nezakazuji.Můj otec týrá psychicky moji maminku a já tak nikdy nechci dopadnout.Ale asi k tomu mám i nakročeno.Můžu žeprý chodit ven jen když mám menstruaci abych prý s nikým nespala.Je to hrozné.Ale jinak mi fyzicky neublížil.“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, Jano, vypadá to, že je váš partner velmi žárlivý a to není vůbec šťastný vklad do vztahu. Proto se tolik zajímal o vaši minulost. Doporučuji poradit se osobně, zatím jen vy sama, v manželské poradně. Rozhodně není v pořádku to, co uvádíte, že vám partner zakazuje kontakty s kamarádkami.“

Darina: „Paní prezidentko, manžel je velmi žárlivý, při některých scénách se mi už několikrát zdálo, že mě chce uhodit. Zatím to neudělal. Nevím, jak v takové chvíli reagovat? Kdyby došlo k napadení, co mám dělat?“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, Darino, žárlivé scény do manželství nepatří, tím spíš, že jsou neodůvodněné. Věřím, že tomu tak u vás je. Zkuste si o problému s manželem promluvit ve chvíli klidu, řekněte svému muži, jak vás svými výstupy ponižuje. Od ponížení a strachu vede cesta ke slábnutí vztahu z vaší strany. To si pravděpodobně váš muž nepřeje, abyste si ho přestala vážit.“

Renata: „Dobrý den-jak pomoci dceři odpoutat se od partnera, který jeví známky násilnického chování. 2x už ho opustila, ale opět se k němu vrací. Hodně spolu o všem mluvíme, souhlasí sice se mnou, ale opustit úplně ho nedokáže. Děkuji.“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, Renato, stručně zkusím radu: konfrontujte dceru opakovaně s tím nejhorším, co od svého partnera musela strpět. Někdy to k odpoutání pomůže, záleží také na tom, jaký vztah s dcerou máte. Zdá se, že velmi dobrý. Podpořte ji.“

Majda: „Dobrý den, lze za normální projev považovat, když manžel občas nepříčetně ječí i sprostá slova, následně jakoby pláče a pak úplně otočí a je milý, příjemný, popř.prosí, abych se s ním nerozváděla? Dřív jsem prosila a vysvětlovala já, ale poslední půl rok už na mne jeho chování nepůsobí, naučila jsem se bránit také ječením i sprostými slovy, ale psychicky jse téměř imunní. Stadím se za to, ale chci znát názor odborníka. Děkuji“

Mgr. Petra Vitoušová: „Majdo, normální to není ani u dítěte, natož u dospělého člověka a váš vztah a vzájemná úcta se rychle vytrácejí.“

Evka: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možno nějak pomoct těmto lidem - stát se tzv. dobrovolníkem a přispět tak alespoň malinko...! Děkuji“

Mgr. Petra Vitoušová: „Pomáhat v případech domácího násilí by neměl poučený laik, ale odborník. Možnosti, jak se zapojit do pomoci existují, nevím však, v jakém směru hledáte uplatnění. Zadejte si heslo "dobrovolnictví", určitě se lépe zorientujete.“

Alexandra: „Jak se chovat v případě napadení? Bránit se nemá smysl, to jen dráždí násilníka, policie násilníka vykáže, ale ten si na vás může vždy počkat kde chce...Jaká je rada v případě již rozjetého napadení...“

Mgr. Petra Vitoušová: „Univerzální rada neexistuje, obecné rady také ne, jsou tu určité zásady a principy, ale vždy doporučuji ve vyšších stádiích rozvinutého domácího násilí a při fyzickém napadání vyhledat pomoc osobně. K dispozici je dnes mnoho poraden, nechť ten či ta, koho se to týká, neváhá.“

zuzana: „Přítel mě skoro dva roky mlátil, psychicky ponižoval a znasilnoval. Uz je to skoro druhy rok co jsem odesla. Nyni mam fantastickeho pritele, naprosto hodny a laskavy. Zname se asi 9 mesicu. Strasne moc ho miluju, ale proste nekdy jsou situace ktere mi pripomenou chvilky s expritelem a ja se strasne uzaviram, poznal to na me, a ja mu az po dlouhem usilovnem trapeni rekla muj pribeh, chape to a chce mi pomoc, ale i tak se strasne stydim pred nim a nevim jak mam jednat. Je ohleduplny vsechno, ale nekdy stale premyslim co a jak bylo a je mi z toho spatne, jsou i pripady kdy na to myslim kdyz jsem s nim, a strasne me to mrzi, protoze by se to melo vytratit takove vzpominky, kdyz je mi dobre a jsem stastna, ale uzira me to a nevim jak se mam dal chovat... Bojim se ze pritelovi to bude lito, ze na to myslim i kdyz jsem s nim...“

Mgr. Petra Vitoušová: „Milá Zuzano, je moc dobře, že jste o tom svému příteli řekla. Je normální, že se vám budou vybavovat některé kruté vzpomínky. Jak s nimi zacházet? V tomto směru by vám mohla pomoci krátkodobá podpůrná psychoterapie, zkuste vyhledat odbornou pomoc s jasnou zakázkou. Ta je obsažena ve vašem dotazu. Držím vám palce. Jste na dobré cestě.“

Jitka: „Dobrý den.Mám to prožité,skoro jako paní,kt.byla odsouzená na 7 let.Je to 14 let a pořád o jakékoli zmínce o d.n.-jakoby se mi v hlavě spustil enter a všechny prožitky se vrací,jako dneska u tv.Viděla jsem 15 minut a pak už jen slzy a slzy...I když je z toho člověk venku,vlastně už nikdy není...je to pořád s ním...“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, Jitko, kdo to prožil, je stigmatizován navždy, ale učtě se s tím žít. Zasloužíte obdiv, zvládla jste to. Přeji vám jen krásné a klidné dny.“

Tereza: „Dobrý den.Můžete mi prosím poradit,nevím co mám dělat...závyslost na tvrdých drogách kterou trpí mé děti,nám během 5 let zničila vztah s manželem.Manžel byl v té době velmi agresivní -slovně.Prostředí doma bylo nesnesitelné...vyléval si své nálady na mě.Jelikož se jedná o mé děti z prvního manželství.Snažila jsem se dětem pomoci...nakonec se vlastním přičiněním dostaly do ústavů.Doma nám také kradli a prodávali věci..vše jsme museli před nimi zamykat.Bylo to peklo pro celou rodinu.Děti žijí v současnosti na ulici..neznámo kde.Jsou již zletilé.Naše manželství je v troskách.Sex neexistuje...Zůstala jsem s manželem pouze kvůli naší 5 leté holčičce a společnému podnikání a společným dluhům.Je mi zle...cítím se jak v kleci.Manžel se teď chová hezky..je na mě hodný a je i dobrý otec..nelze mu nic vytknout.Ale já jsem s ním nešťastná,už ho nemiluji...sex s ním odmítám..Nevyznám se sama v sobě...co se vlastně s námi stalo.Dříve jsme se milovali.Jsme spolu 15 let.Mě je 45 let a manželovi 57.Možná trpím nějakou fobií“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, paní Terezo, prožila jste peklo a popisujete vaše současné manželství jako rozvrácené. Drží pohromadě kvůli malému dítěti, žijete s mužem de facto vedle sebe, ne spolu. Někdy i to je dost. Záleží na tom, co od manželství očekáváte po tom všem, co máte za sebou. Máte-li jakékoliv pochybnosti o tom, zda konáte dobře, poraďte se s manželským poradcem. Určitě to stojí zato!!“

Květa: „Dobrý den, sama jsem prošla tím,co dnešní pořad probíral. Přiznám se, že je to snad poprvé (po 8-ti letech) co jsem byla schopná se dodívat až do konce. Bývalý mě nikdy nezbil, přesto mi doporučili odejít s dětmi do azylového domu. Moje kamarádka je v podobné situaci - platí účty, nedostává peníze na domácnost, manžel rozhodne co si může koupit a co ne, neustále ji ponižuje....byla i u psycholožky, která ji doporučila to co já - odejít. Nemá na to odvahu, sama dobře nechápu proč, pořád se ohání dětmi, ale ti už si oba vydělávají, i když s rodiči žijí ve společném domě. Dokonce se chce odstěhovat na jejich chalupu, najít si tam i méně placené místo, jenom, aby s ním byla co nejméně pod jednou střechou. Mě to ale připadá, že jen uteče o pár km dál, ale v jejích životě se v podstatě nic nezmění. Dá se jí nějak pomoci? Myslíte, že je to dobré řešení? Sama vím, že rozhodnutí rozvést se bylo nejtěžší v mém životě, ale ta svoboda, kterou jsem získala je k nezaplacení, i když s dětmi za zády to bývalo hodně těžké. Děkuji za názor“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, Květo, vy sama jste své kamarádce dobrým příkladem. Odpoutání se od partera, se kterým sdílíte tolik společného, přijmout rozhodnutí opustit to špatné, ale známé a nakročit do neznáma, je neskutečně těžké. Sama jste to poznala. Pomoci kamarádce můžete i tím, že s ní budete hovořit o tom, kde a jak by mohla žít, jaké prostředky by dokázala dát dohromady, kdo by ji podpořil.“

Bohdana: „Pani Vitousova, shledla jsem dnesni porad, mam v tom jasno a zaroven nemam, ale to je asi normalni. Verila byste sve vlastni mamce, kdyby se ji neco uz par let nepozdavalo v obliceji partnera jeji vlastni dcery? Nevi presne, co se ji nepozdava, ale vnitrne ji to varujea nedokaze ho prijmout. Dekuji za odpoved.“

Mgr. Petra Vitoušová: „Dobrý den, myslím, že dar intuice, který vlastníme, je často dobrým rádcem a korektorem. Proto odpovídám, veřila.“

Miluška: „Dobrý den paní doktorko, viděla jsem dnešní díl a trochu mě to zarazilo, neboť jsem našla problém proč skončil můj vztah s přítelem. Poradíte mi prosím kam se obrátit ohledně řešení vlastní psychiky, sebevědomí atd. Jsem momentálně sama a ráda bych se určitých svých chyb vyvarovala. Předem děkuji.“

Mgr. Petra Vitoušová: „Paní Miluško, nevím, v kterém kraji či městě žijete, proto doporučuji: Hledejte pomoc psychologa nebo terapeuta. Určitě vám poradí a doporučí konkrétní místo, případně i předají kontakt na lince důvěry nebo v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.“

Zd: „Mé informace a důkazy o fyzickém násilí manželky páchané na mě v podstatě neřešily ani sociálka, ani manž.poradna ani u rozvod. řízení. Osobnost manželky odhalil až znalecký posudek, nařízený soudem. Myslím, že násilí žen je na veřejnosti prezentováno v menší míře pouze z důvodu, že ho oznamuje méně mužů. Máte stejný názor?“

Mgr. Petra Vitoušová: „Ano, souhlasím. Proto také v rámci výcviků a školení na tento problém pomáhající profesionály konkrétně upozorňujeme.“