Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 14. března 2009

Vendula: „Mám sa radi, ale komunikácia je strašná. Nebolo to tak vždy. Ja už veľmi zle počujem a každé slovo je zámienkou na hádku. Stále sa to zhoršuje. Padajú aj zábrany, ktoré som myslela, že nikdy neprekročím. Ako začať pri náprave?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá Vendulko, obávám se, že to sam nevyřešíte. Doporučila bych, abyste se obrátili na psychologickou poradnu. Nenechte situaci dojít tam, odkud už není pro vzájemnou úctu a soužití návratu. Na tuto cestu však potřebujete vykročit společně. Zkuste to.“

Ivana P.: „Dobrý den, máme s manželem problémy v komunikaci. mě je 42 let, manželovi 63 let. Máme společnou dceru - 9let. Hádáme se bohužel často, ale včera to poprvé skončilo tím, že mě manžel uhodil, tahal za vlasy...Máme pocit, že to byla poslední tečka. Myslíte, že by nám pomohla návštěva v psychologické poradně? Děkuji“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Zdravím vás Ivanko, myslím, že je nejvyšší čas do poradny zajít. Fyzické násilí nepatří do soužití a mohlo by se opakovat. Možná na vás manžel žárlí, cítí, že věkový rozdíl hraje proti němu. Je třeba si ov šem pohovořit. A odborník, jako nestranná osoba, by mohl v tomto případě pomoci.“

Jiri(24): „Vazena pani doktorko, jsem s pritelkyni temer rok. Pritelkyne je zvykla z dob pred nasim vztahem po vikendech jezdit s jednou hudebni skupinou. Problemem je, ze me se to nelibi, neustale se citim "na druhe koleji". Nekolikrat se mi stalo, ze pritelkyne radeji volila zabavu nez setkani se mnou, byt i kdyz jsme se nevideli delsi dobu. Ja argumentuji tim,ze bych od vztahu ocekaval vic,i nekdy "obetovani" se pro toho druheho, a kdyz mam pritele/kyni, mam spis chut byt s ni, predchozi zivot se tim padem proste meni.Jeji argumenty jsou typu, mam tam kamarady/ky, nemohu je zavrhnout a prestat. Oboje argumenty jsou padne :-) Citim se proste zanedbavan,nekolikrat jsme se pohadali. situace se nemeni,vyvojem situace jsem byl nucen utocne argumentovat,rozhodni se co je ti prednejsi... Kdyby se situace vyvijela jinak,pritelkyne by se se mnou domlouvala zda jet ci ne,zrejme bysme se na kompromisu domluvili. Nyni uz k nemu moc chut nemam. Mohla byste nam poradit co presne udelat aby byl vztah zachovan. A rici,jakym zpusobem se ma clovek "obetovat" pro toho druheho ci jak se chovat, kdyz jednomu v paru neco proste zasadne vadi a nechce to v budoucnu prekousnout? Dekuji za radu a preji hezky den.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Dobrý den, Jiří, myslím, že ultimáta nejsou dobrým řešením. Nenapsal jste, jaké zámy máte vy. Možná byste si měl najít také společnost a kativitu, která vám vyplní čas, kdy bude přítelkyně se skupinou. Nebo jezděte s ní. Není dobré brát partnerovi jeho záliby. Ale na druhou stranu chápu, že vám její blízkost chybí a cítíte se stranou. Zkuste partnerce vysvětlit, že by se možná dal najít kompromis. Ale i pro budoucí život je dobré, aby partneři nebyli fixovaní jen jeden na druhého. Pramení vaše pocity z obavy, že byste partnerku ztatil? POkud budete tlačit příliš, může se to stát. Zkuste ji nehcat dýchat a pak se s vámi bez výčitek ráda opět setká.“

*Hanka*: „Dobrý den,partner dává přednost kamarádům a tím i schůzkám v hospodě a spolu netrávíme žádný volný čas,odráží se to že nemáme žádný sex,protože mi smrdí z hospody a neumí se mnou vůbec nic řešit když to chci s ním rozebrat a nějak hledat řešení.Bohužel jsem vzteky bez sebe a nejraději bych ho praštila paličkou na maso.Prosím poradte mi co mám dělat,má vůbec takový vztah cenu?Díky za odpověď.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Haničko, hospoda je velký fenomen - pivo vyvolává v partnerovi útlum, někdy agresi, chápu, že pak spolu s pachem odrazuje. Jestliže to partner nechce pochopit a reaguje tak, jak popisujete, není to dobrý vklad do vztahu. Pokud to působí potíže už nyní, časem by se to mohlo ještě zhoršovatl. Nabídla bych vám psycholog.poradnu, ale mám pocit, že by tam váš partner asi neměl chuť zajít. Rozhodnutí je ale na vás.“

Mája: „Dobrý den, mám problém v tom, že partner vyslovil opakovaně v háce určité soudy vůči mě, které mne natolik zranily, že nejsem schopna mu je odpustit. Nepomohlo promluvení si o pocitech, o odpuštění mne vlastně ani nepožádal, při každém dalším konfliktu se rány ve mně otevírají a já překračuji i své zásady a v poslední době se jen štěkáme.Navíc už 3 měsíce nemáme ani intimní život. Žijeme spolu 3 roky a máme roční dceru,jinak jsme stejně staří. Má smysl pracovat uvnitř sebe na odpuštění? Moc mi to nejde, bez jeho pomoci:-(K odborníkovi společně jít nechce.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Májo, je to přesně to, o čem jsem hovořila v pořadu. Soudy a útoky, které zraní partnera na tolik, že je těžko zpracovává, jsou velmi nebezpečné. Zkuste s partnerem promluvit a říct mu otevřeně, co vám vadí, jaké výrazy a soudy vám ubližují. Máte malé dítě, stojí za to, aby jeho rodiče jednali uvážlivě a nedávali mu do budoucna špatný příklad chování mezi partnery.“

Angelka: „Paní doktorko,můj přítel je velmi šikovný, inteligentní a zodpovědný. Již na začátku vztahu (jsme oba rozvedení)jsme se domluvili, že se brát nebudeme.Jsme spolu 4 roky, je mi 38 a příteli 50. Já si nyní kupuji byt jako rezervu, kdyby se příteli cokoliv stalo (má 3 děti z předešlého vztahu).Snažím se mu vysvětlit, že se nechci stěhovat, chci ten byt pronajímat. Mám ho stále ráda, ale on to vnímá jako že mu nevěřím a obávám se, že to bere jako konec vztahu.Odbornou pomoc nám oběma odmítá a já jsem zoufalá, protože nevím jak mu to mám vysvětlit. Jak mu mám vysvětlit, že mu věřím, ale zároveň chci pojistit do budoucna střechu pro mě a dceru? Díky“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá Angeliko, nedivte se partnerovi, že ho vaše iniciativa v koupi bytu trochu znejistěla. Představte si to opačně, že by on zároveň budoval byt jinde. Chce to trpělivost. Nevím, jak stará je vaše dcera, zda už je čas na takové zabezpečování. Jsou snad signály, že by váš partner měl zdravotní problémy? 50 let není věk pro takové úvahy.A jestli jde o takovýto durh zabezpečení, pak jsou možnosti závětí či jiných forem smluv.“

Petra: „Dobry den,taky bych na vas mela dotaz, neni to sice nic vazneho, ale me to trapi. S pritelem jsme pres 6 let, ja bydlim v Praze, ale pochazim v Vychodnich cech a muj pritel zije v zapadnich Cechach. Nyni se pomalu uz stehuji k nemu, ale pro me je to hodne tezke, mam rada Prahu, ale protoze mam rada taky jeho pujdu za nim, porad mi rika, ze jsem sobec, kdyz probiha nejaka hadka, ale ja si tak nepripadam. Od svoji rodiny se stale vzdaluji, on ma problemy jezdit casteji k mym rodicum, vzdycky kdyz chci naplanovat par vikendu dopredu, tak se bojim zeptat, dost me tohle trapi, i kdyz to neni nijak velky problem, ale spi je mi lito to, ze nechape, ze kroky k tomu, abychom spolu byli, delam spise ja. Zmena bydliste, oddaleni od rodiny, kamaradu. Mozna nad tim moc premyslim, ale porad v duchu me to stejne trapi a nevim, jak se toho zbavit. Rozhodovani je nekdy hodne tezke. Dekuji Petra“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Petro, rozhodně nejste sobec, když se chcete stýkat se svou rodinou a přáteli. Pokud vy jste ochotna ustoupit a jít za ním,on nic neztrácí a neopouští. Měl by si uvědomit, jak by bylo jemu, zda by on byl ochoten se všech vzdát a jít za vámi. Myslím, že jstze mu dala dost velký důkaz své nesobeckosti. Navrhněte mu, ať jede s vámi, přijme i vaše přátele, stýká se s vaší rodinou.“

Michal: „Dobrý den, je mi 21 let, studuji a pracuji, nejsem nijak zvlast hezky ani osklivy, žiji v bytě sám. Ačkoliv signály by byly, absolutně nemám chuť rozvíjet jakékoliv partnerské vztahy, nemám v to zájem. Všichni kolem se pochopitelně párují, žení, vdávají ale mě nic podobného neláká. Co s tím?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Michale, nejde o nic neobvyklého. Nepíšete, zda jste už nějakým vztahem dříve prošel. V každém případě jste zatím nic nezmeškal. Až se objeví ta pravá, určitě svůj názor změníte.“

Bianka: „Dobrý den,chci se zeptat,máme s manželem 2dcery a jsme spolu 5let.Manžel začal hrát online hru a zamiloval se tam do jedné ženy,kterou nikdy neviděl.O vánocích mi slíbil,že to skončí a že přestane s tou hrou,ale bohužel sem zjistila,že mi do teď lhal a vůbe nevím jak bych se měla k tomu zachovat. Nemá sebemenší snahu mi to nějak vysvětli a omluvit se. Myslíte si,že má smysl s takovým manželem žít? Manžel mě taky neustále uráží,ponižuje a nadává mi. Manžel také trpí pocití sebelítosti a neustále má potřebu,aby ho ostatní litovali. Děkuji za odpověď!“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá Bianko, to, co manžel dělá, už vypadá na problém s hráčskou závislostí - asi by bylo dobré se poradit s odborníky. Dostává se do virtuálního světa, který se mu zdá lepší než ten jeho. Proto ta podrážděnost. Žena v on-line hře nic neche, nevyčítá, patrně mu dodává sebeůvěry. Zkuste se poradit v ambulanci specialistů na tuto problematiku, jak ho přimět k návštěvě odoborníka.“

Iva: „Dobrý den, jsme manželé 23 let (já 48, manžel53).Po 50roce najednou manžel začal prosazovat, že bude dělat vše sám. V lonizáří rozhodl,že budeme i bez imtimností. Nepotřebuje společné dovolené atd. Mám pocit, že je alergický už jenom na moje oslovení. když řeknu: "misku máš tady" tak ho komanduji. Když chci vztah řešit, tak podle něj hraji divadlo pro dcery (20let) a nechce nic měnit. Myslíte že by nám pomohla nějaká poradna?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ivo, určitě by bylo dobré se poradit. Tak náhlá změna má jistě nějaký důvod. Váš partner si něco řeší a nepouští vás k tomu. Jde o to, jestli váš vztah udržuje jen kvůli dětem, nebo je to jen přechodná záležitost. Na to může odpovědět jen on.“

29/Gulfar: „Dobry den, prosím Vás, byla by nějaká dobrá rada, jak duševně "přežít" odchod od přítelkyně (38) a jejích dětí (syn 5, dcera 13) po roce soužití a dále 2 letech prakticky denního styku? Mam u ni trvalé bydliště, i když ty 2 roky bydlím jinde a právě řeším pronájem městského bytu, snaží se mě i podle reakcí mého okolí nějakým způsobem stále manipulovat, "vyrábí" zástupné problémy, naschvály atd... Jak s takovou osobností civilizovaně a pokud možno beze ztrát vyjít? Díky“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Zdravím vás, zdá se, že vaše přítelkyně nechce připustit, abyste se od ní odpoutal. Jde o to, jaký má důvod. Zda je to závislost na vás, nebo vám nechce dopřát další život bez ní. Myslím, že rozhodnutí je na vás. Pokud vždy přistoupíte na její nároky a výzvy, utvrzuje ji to v možnosti návratu. Odstěhujte se a jasně dodržujte kamarádský vztah.“

boris.bosiak@orangemail.sk: „srdecne vas zdravim pani phdr sladeckova. mame s manzelkou dlhorocny problem s hadanim sa konkretne ze sa nehadame. naposledy manzelka odisla k svojej mame pred 3 tyzdnami a doteraz nieje doma a odmietla mi dat aj deti s tym ze sa o ne neviem postarat a tak. myslim si ze je velmi ovplyvnene svojou matkou pretoze po kazdej takejto dlhsej navsteve svojej mamy tato nijee prva za je mimo dom viac ako 3 dni teraz ma ale rekord mala uplne scestne nazory na moju osobu ako napriklad ze vela jem ze som alkohoik atd. viete mi v tomto poradit? ak sa chcete nieco opytat napiste mi. dakujem“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Borisi, jsou výčitky stran alkoholu opodstatněné? Vypadá to ale na zástupné problémy, vaše partnerka je buď velmi fixovaná na matku a ta ji může i proti vám v něčem radit. V každém případě to vypadá, že u ní nejste na prvním místě. Měla by vám jasně říct, jak si představuje další život s vámi. Zkuste zajít do poradny.“

zámostná Naďa: „dobrý den paní doktorko,mám na vás prosbu.je mi 45 let,jsem vdaná tři roky a já i manžel máme s prvního manželství děti skoro stejně staré.domnívám se že manžel je značně nevyrovnaná osobnost a já nevím jak na něj,hádky jsou u nás velice běžné a vyčerpávající,můj muž má představu ,že bude nápomocen matce svého dítěte,jak finančně(jí zabezpečit),tak skutky,drobný nákup,pomoc v domácnosti..na druhé straně je šílený vzteky a žárlivostí,když stejnou službu si vyberu od otce svého dítěte já,to je jeden spor,druhý bývá kvůli tomu,že nesdílím s ním jeho názor a to bezvýhradně,je to stále něco,,,jsem docela dost pracovně vytížená a stýkám se denně se spoustou lidí pracovně i to mu vadí ,je velmi žárlivý,ale na sebe už tak přísný není,bohužel ani já nejsem žádný kliďas a když je toho moc tak jsem velmi nepříjemná,poraďte ,myslím ,že potřebuje psychologa“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ano Naďo, myslím, že byste měli zajít do poradny. Je třeba, aby si každý z vás uvědomil, co je špatné a co normální. Není možné, aby jeden z partnerů jako otec o své dítě pečoval a druhý to ootci jeho dítěte nedovolil. Partnr by také měl definovat, proč a na co žárlí, na vás pak je, abyste ho uklidnila. Hádky, které nejsou konstruktivní, jen ubližující, vztahu rozhodně neprospívají. Víte tkaé důvod, proč se rozvedl s předešlou partnerkou?“

Eva: „Dobry den, rada bych se zeptala na radu.Pritel nechce slyset muj nazor, ale sam mi svuj stale predklada. Kdyz se rozlobim, rika ze on se nezmeni a musim ho brat jaky je. Co s tim delat stve me jeho oblikani a nektere nazory, nejvic kdyz se ohradi, ze nejsem jeho matka jsme spolu 3 roky a tyto veci mi opravdu vadi.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Evo, změnit partera od základu asi nejde. Ale na druhé straně soužití dvou lidí je vždy kompromis. A v názorové oblasti to platí dvojnásob. Partner by měl být ochoten vyslechnout názor druhého a výsledek by měl být na základě argumentů a oboustranné vstřícnosti. Myslím, že váš partner není ještě sociálně zralý, nebo má tkaový vzor ze svého domova. Promluvte s ním tom.“

Martina: „Již tři roky mám za přítele otce dvou malých dětí, který se rozvedl se svoji ženou právě kvůli denodenní "Itálii", ale na dětech dost visí. Jsme od sebe vzdáleni 200 km, takže se pro pracovní vytížení vidíme velmi málo, takže k hádkám vlastně ani nemá kdy dojít :-).Co říkáte vztahům na dálku? Myslíte, že bude někdy v budoucnu schopen se odstěhovat tak daleko od svých dětí?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Martino, vztah na dálku má vždy svá úsalí. Možná mu nyní vhovuje, protože se vzpamatovává z předešlého manželství a má čas na své děti. Jde o to, zda budete uvažovat o společné budoucnosti. Zatím asi necháváte věcem volný průběh. Ale určitě budeš dobré najít vhodný okamžik, ve kterémsi o tom promluvíte.“

R.borovkova@seznam.cz: „Můj problém s partnerem je podle mě tzv.blokování. I když nemá čas, po hodině odkládá schůzku a já čekám, i když jsem mezitím mohla udělat fůru práce. Když mu řeknu, proč rovnou neřekne, že se sejdeme až večer, odmítá se se mnou bavit a že si mám najít někoho jiného, když se mi to nelíbí.Prostě nemám šanci se s ním pohádat a něco vyřešit. Co s tím?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Dobrý den, váš partner je si s vámi příliš jistý. Zkuste nereagovat. Pokud posune schůzku, zruště ji vy, že už něco máte. Nenchte se zatlačit do jeho hry.“

Iva: „Jak řešit skoro 2 roky trvající krizi ve vztahu. Když už mi docházejí síly, protože já jsem byla vždy tou, která zajistila návštěvu odborníka, při manželově psychyckém zhroucení sjem stála při něm. Teď jsem se ocitla jak se říká na dně já a připadá mi, že manžel místo aby se snažil mi pomoci tak spíš z domu utíká. Takže vlastně žijeme poslední rok vedle sebe a ne spolul což já dost těžko snáším. Manžel asi taky, ale zatím jsme nenašli řešení. Odborníky už manžel odmítá. Děkuji za odpověď“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ivo, je těžké odpovdět, když nevím příčinu manželovaa nyní vašeho zhroucení. Obvyle všakpaltí, že to, co dokáže udělat žena pro muže, neznamená, že on to dokáže udělat pro ni. Jsou povahy, které od problému raději utíkají, bojí se řešení, odpovědnosti. Bude to asi i případ vašeho muže. Ukazuje to na jeho vlastní nejistotu. Neví, jak dlouho jste spolu a kolik je vám let. Jsou ve vztahu krize, které souvisejí s délkou mnaželství a mají šanci na překonání. Než uděláte nějaké rozhodnutí, měla byste mít pocit, že jste vyčerpala všechny možnosti.“

Roman: „Dobry den, uvedomuji si, ze hadky nedavaji moc smysl. Jak bylo zmineno v dnesnim poradu, snazim se kazdou takovou hadku ukoncit necim pozitivnim - tzn. usmiruji se vetsinou ja. Jak docilit, aby hadka nekoncila vzdy usmirenim z me strany? Muze tento postup dlouhodobe vztahu oblizovat? Pokud ano, jak postupovat?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Romane, to, že hádku končíte usméřením vy, nevadí. Patrně s tím už vaše partnerka počítá, proto nevyvíjí iniciativu. Zkustě někdy počkat, až to udělá ona. Vztahu by ubližovalo jen to, kdyby to partnerka brala jako vaši slabost a závislost na ní.“

Pavel: „dobrý den, partnerka nechápe "časovou" náročnost mého nikdy nekončícího povolání - učitel (domácí příprava, opravy písemek) a to jak doma nebo ve škole.Sama má práci nevyžadující dom. přípravu, tou je podle ní její domácí práce. Kdyby za to byly aspoň peníze ....cituji. Nejdřív pracuj doma, pak mysli na práci. Byla by rada? dík“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Pavle, práce učitele prostě vyžaduje aktivity, které provozujete i doma. Zkuste nabídnout manželce časové úseky, kdy budete k dispozici a pomůžete i jí. Stanovte zároveň čas, který potřebujete k dokončení své práce. Nakonec - zase vás má téměř dva měsíceo prázninách. Měla by vědět, že tohle k vašemu povolání patří.“

Marie: „Dobrý den,velmi mne zaujal pořad o partnerských vztazích a jak se umět pohádat.Jak mám komunikovat s partnerem,který je velmi závislý na svých dětech z předcházejícího manželství,děti s ním (19,17 let)manipulují,dostanou oč si řeknou atd.Nechce na nich vidět nic špatného. Mě se to samozřejmě nelíbí.Děkuji“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Marie, problémy, které popisujete, jsou velmi časté. Děti partnera jsou už poměrně velké, jde o to, co myslíte tím přeháněním. Pokd tomu tak je, partner si možná kompenzuje buď špatné svědomí vůči nim (opustil rodinu on?, nebo je chce tímto způspobem nalákat "koupit". Máte vlastní děti? Většinou pak malé dítě hodně strhne pozornost a tuto situaci uklidní. V každém případě budet emiset vždy počítat s tím, že nejste pro svého muže jedinou, na kom mu záleží.“

Jiřina: „Dokdy jde na muží štípat dříví. Zatím to snáší...“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Jiřinko, nevidím důvod, proč to dělat.“

Klára: „Dobrý den, paní PhGr.Z.Sládečková, měla bych na vás otázku, týkající se trávení víkendu ve dvou. Oba dva s partnerem v týdnu hodně pracujeme a ještě se věnujeme svým koníčkům a je tudíž pro mě důležité,trávit čas společně alespoň o víkendu. Můj partner však i o víkendu navštěvuje své koníčky,tudíž vyjet někam na výlet,je nemožné. Prosím poraďte mi,jak řešit tuto situaci? Děkuji předem.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Kláro, řešením je, buď navštívit občas jeho víkendové akce s ním, nebo přizvat jeho ke svým. Nabízí se i možnost, že pokud vy přes týden něco vynehcáte a věnujete se partnerovi, on bymohl totéž udělat někd pro vás. Všechno je kompromis a někde se začít musí.“

Petr: „Dobrý den, jak nejlépe reagovat v hádce, když je partnerka již v hysterii a jen křičí a bouchá vším okolo sebe? Jde vůbec takovou osobnost změnit?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Petře, hysterie je nebezpečná věc. Jde o to, jak se do takvého stavu partnerka dostane. Měl byste zjistit, co to spouští, zda na tom nenesete nějakou vinu. Pokud se jedn o afekt bez odpovídající příčiny, pak byste se měli poradit s odborníkem.“

Světlana: „Můj přítel se pořád uráží, nemluví se mnou, a já mnohdy nevím ani proč se to děje. Porádíte mi ?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Světlanko, urážení má vždy nějakou příčinu. Zkuste se ho na to zeptat, až začne mluvit. Požádejte ho, aby dřív než se stáhne řekl, co mu vadí. Že to zkusíte změnit, akceptovat či vysvětlit. A že vás jeho chování mrzí.“

Jarka: „Dobrý den, zajímalo by mě, jste-li seznámena s nějakou studií zabývající se vztahem bývalých spolužáků; s partnerem jsme spolu již 3 roky, dali jsme se dohromady ve 3.ročníku střední školy a prozatím nevidím nejmenší důvod, proč by nám to nemělo ideálně klapat dál. Proč se tedy setkávám z názory, že "Dát se dohromady se spolužákem je bláhovost..."? Myslím, že s přítelem jsme bývalým spolužákům i širokému okolí dokázali, že to spolu skutečně myslíme vážně a snad jsme i živoucím důkazem, že i takovýto vztah může fungovat. Dá se tedy nějak zobecnit, jaký mají středoškolské lásky průběh a jsou-li nějaké smysluplné argumenty, proč se těmto vztahům vyhnout? Děkuji za odpověď“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Jarko, nevím, kdo vám říká,že takový vztah nevydrží. Z praxe znám mnoho takových dvojic. Prostě kdo si je souzený, ten se najde - dříve nebo později - a vy jste se prostě našli dříve. Je to spíš štěstí. Mnoho lidí hledá celý život. Nenechte se znepokojovat.“

marky296: „Dobrý den jaké má následky šikana?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Marky, šikana je nepřípustná forma jednání. Nepíšete, čeho se týká. Ale nikdo nemá právo šikanovat a nikdo by si to neměl nechat líbit.“

Karolína: „Dobrý den,chtěla bych se zeptat jestli je normální ve věku 14,mít váhu 65,předem děkuji za odpověď..“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Karolínko, nepíšeš, kolik měříš. Ale rozhodně tě čeká ještě dokončení růstu a formování postavy. Když se nebudeš zbytečně přejídat, není důvod k předčasným obavám.“

ria: „Mám všetko materiálne, rodinu, dom, auto, nemám vodičák, a nízke sebavedomie, postavenie riaditeĺky, nemám priateľov nechce sa mi žiť . čo mám robiť???????????“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Rio, váš příběh mě zajímá. Prosím, napište mi na naši mailovou adresu: parterskevztahy@ceskatelevize.cz Ráda bych se s vámi kontaktovala osobně. Nevzdávejte nic, jde o dočasnou citovou vyprahlost. I na tu se dá najít lék. Ozvěte se. Vážení návštěvníci webu, děkuji za vaše otázky, ráda jsem s vámi pobyla. Přeji hodně sluníčka ve vztazích a dobré zítřky.“