Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze čtvrtka 12. května 2011

Robert: „Dobrý den, prosím Vás moc o radu. Také jsem si myslel, že to nikdy nezažiji, ale bohužel mi byla partnerka nevěrná s kolegou z práce na služební cestě. Strávili prý spolu poprvé jednu noc až do rána a měli styk. Už se znají více jak dva roky. Prý pak nemohla spát a měla výčitky, tak mi po 4.dnech řekla pravdu. Navíc, že ji to moc mrzí, že ví, že udělala chybu, ale byl nablízku a potřebovala prý v depresy utěšit. Že mě stále docela miluje a chybím ji. Mě to moc bolí a ranilo, nemohu spát a bohužel mě nic nebaví, stále na to myslím. Bydlíme každý v jiném městě. Co teď s tím? Přijela za mnou po 6.dnech po tom, že ať se na ni nezlobím, že snad ji někdy odpustím. Strávili jsme spolu noc. Když jsem se ptal, jak si to představuje dále, tak řekla, že neví! Že ji denně několikrát ten, se kterým podvedla píše: (mám o Tebe strach a je mi hrozně lásko, apod.!) Takže to mi moc nepřidá:-( Večer mi psala, že je ráda, že mohla být se mnou. Teď uběhl další týden od našeho setkání a když se ptám do tel., jestli na mě myslí, tak řekla: Docela jo! Sama ale neřekla za celý týden nic na mě hezkého. Dříve mi vždy psala hezká, milá slova-např.: Zlatíčko, těším se na Tebe, chci Tě, miluji Tě apod! Nějak se v tom nevyznám a nevím, co si mám myslet, jak se chovat a co dělat?? Budu moc rád za Váš názor a pomoc. Mám v sobě rozpor. Mám ji věřit, dát šanci, nebo ji opustit? Ještě jednou mockrát děkuji a přeji hezký den. S pozdravem Robert.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milý Roberte, v první řadě zkuste ošetřit sám sebe. Vytvořte si vlastní bezpečí. Určitě by bylo dobré si ujasnit, jaký vztah teď spolu máte. Jestli Vám partnerka stojí za to, zkuste zabojovat. Jen na základě toho, že projevíte svou vášeň, může partnerka poznat, že o ni stojíte. Určitě se nebojte projevit jí emoce, které prožíváte. Jestliže žárlíte, tak jí to řekněte. Váš vztah ovlivňuje vzdálenost mezi Vámi. Tuto vzdálenost můžete překonávat právě tím, že si zatelefonujete, že chcete slyšet, co prožívá a že jí i do telefonu řeknete, že jí milujete, že na ni žárlíte, že jste do ní blázen... Když budete pořád vidět nerozhodnost, nebylo by od věci prohovořit si tento problém spolu s rodinným terapeutem. Ten Vám může pomoci zmapovat Vaše tužby a nastartovat změny, které povedou k jejich realizaci.“

Filip: „Dobrý den, jsem zvědavý na váš názor. Po téměř 13 letech mi manželka před asi 7 týdny oznámila, že někoho má. Oznámila mi, že jeden vztah ukončí, ale že ještě neví jaký. Po dobu 4 týdnů se manželka rozhodovala a pak mi řekla, že ode mě odchází. Pote jsme se dost pohádali. Ted je to 3 týdny, co jsme od sebe a vše směřujeme k rozvodu. Ale popravdě, kdyby mi teď manželka řekla chci se vrátit, nejsem si jistý, jestli bych jí ještě mohl věřit?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Ptáte se na názor? Život někdy přichystá nečekané situace. 7 týdnů mi připadá dost krátká doba. V rozhodování bych se ptal, zda Vám bude lépe bez ní, či s ní.“

Alena: „Dobrý den, já bych se asi nejraději zeptala, zdali byste mně mohl dát kontakt na někoho, za kým bychom mohli s přítelem zajít, event. přímo na vás..nevím ani, je-li to pro nás cenově dostupné, vzhledem k tomu, že jsme stále ještě studenti vš. Ráda bych se vás zeptala přímo zde na své problémy, ale mám pocit, že bych o tom sepsala román na 30 stran a to by asi ani vás nepotěšilo..osobní kontakt, je osobní kontakt. Jsme spolu s přítelem teprve rok a půl, ale to, co jsme si spolu za tu dobu prožili za otřesy, mně připadá, že tohle někdo nemá snad ani běhme 10 let! Jsem na všechno strašně pěcitlivělá a domnívám se, že tím, že doma nemám chápající rodinu a zázemí, o to silněji to hledám někde jinde. Každý bydlíme na druhém konci republiky a oba studujeme v Praze. Ona má obrovské množství svých volnočasových aktivit a já nyní díky závěrečnému ročníku je s ním nemohu sdílet (i přes to, že se se neuvěřitelně bojím výšek, začala jsem s ním i přes úvodní pláč abych si ulevila, lézt po skalách..) atak očekávám, že si řekne, že jsem teď v těžkém období (a to i doma bohužel :( ) a proto aby mě podpořil se vykašle na jednu ze svých výkendových akcí a i přes to, že mu nemohu věnovat volný víkend, přijede za mnou a strávíme ho spolu, on mně však vždy říká, že se mu hrozně stýská a jak je hrozné že spolu nemůžeme být, ale prý "to nejde"..oponuji, že to samozřejmě jde..vždyť mu nidko nedrží nůž na krku "a jedeš s náma na lezeckou soutěž, musíš na rodin. oslavu.." Je to přece Jeho rozhodnutí.. O letních prázdninách jsme na sebe opět "neměli čas". Řekla jsem mu, tento a tento datum nemůžu, takže je tu tolik a tol. monžostí kdy se můžem sejít. Přijel když jsem zoufale nemohla s tím, že nepřijede jeslti vážně nemůžu.. Domluvili jsme si 14 dní v září na nějaké volno, pak mně zavolal, že mu nabídli brigádu, tak ji vzal (ptát se mě na to nebude, vždy mě postaví před hotové)..prý bych ho měla "pochopit", že je student a že si za to pak můžeme přilepšit splu..já si brigádu nenašla, protože jsme byli domluvení..to ho nezajímalo :( Hrozně mě tím trápí, řekla jsem mu už tolik věcí že si připadám jak psychopat, že to všechno takhle rozebírám..on je dost cholerický, když se hádáme, mlátí pěstí do zdi.. Nedávno jsem byla už vážně špatně na tom a tak jsem od něho čekala podporu, odešel ale na fotbal..pak se vrátil, protože jsem brečela, ale kdybych nebrečela, tak jde, prý to "jsem tak byli domluveni, že má fotbal"..Přece neni fér, abych si to vybrečela. Čekám už podruhé, až mě navštíví na Vánoce, a dal. akce, které jsou pro mě důležité, ale ani jednou nepřijel.. Řekla jsem mu, že mám pocit, že neni zralý na to (a nebo už nikdy nebude?), aby pro druhého něco víc obětoval, jak mám věřit, že kdyby bylo dítě, tak on nebude dělat co chce a já běhat plna mateřské péče sama..Prý to beru moc vážně a mám si do toho vnést víc lehkosti, vždyť si máme ještě užívat a ne řešit "co až přijdou děti"..že jsem úžasná když mě zrovna nechytají morální otázky buoucnosti..Také jsme si dohodli společné bydlení na koleji, vše jsem zařizovala já sama a když si moje spolubydlící vše dohodla a obě jsme skoro obrečeli její odstěhování, sdělil mně, že si to rozmyslel..co myslíte, kdo na to doplatil..já zůstala bez kamarádky na blízku a bez něho taky.. Teď na sebe nemáme čas, on píše jak se mu stýská.. Atd. atd. atd. Tak strašně mně ubližuje. Je tu samozřejmě další spousta věcí, které bych měla uvést, ale to už vážně asi nemůžu :) Nemůžu mu přece pořát brečet do telefonu ať za mnou přijede.Přes to, že ho miluju, začala jsem si s někým jiným, ale ke styku nedošlo, nemohla jsem, nicméně jsem mu to řekla a to opravdu s tím, že to dělám proto, že on mně na blízku není a já se cítím hrozně sama. Vždy když je pro mě něco moc důležité, on u toho není. Prosím myslíte, že můžeme někam zajít? Můžete mně na to něco říct? Všichni jeho známí neznaje naši sit. mně říkají že je to nejhodnější člověk, kterého v životě potkali a že je úžasný, má rád děcka, má rád mě, je společenský a chytrý i sportovní.Tak v čem je problém? Strašně, strašně, strašně moc děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Aleno, při rozhodování o vhodnosti partnera bych se neřídil dobrozdáním známých. Zdá se mi, že se Vám už nevyplácí být tou iniciativní. Podle Vašeho sdělení se zatím pořád přizpůsobujete Vy. Jestli se v tom cítíte dobře, je všechno vpořádku. Jestli ne, bude potřeba realizovat změnu. Kontakt na mne: vodak@familycoaching.cz“

anežka: „dobrý den,mam pritele pracovne pul roku pryc.nasim jedinym spojenim jsou dopisy,sms.za ctvrt roku jsem nedostala ani jeden dopis.a sms jsou taky velice sporadicke.celkove jsem v tom vztahu zavislejsi ja.ted jsem poznala cloveka ktery mi zacina byt sympaticky.dokonce jsem se zacala rozhodovat....alemam trochu jinou otazku.co mam prakticky delat,abych v tech vztazich nebyla zavislejsi ja??děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Anežko, ptáte se obecně, obecně odpovím. Dávejte najevo svou cenu. Dopřejte si péči druhých a pěstujte dobré pocity o sobě. Schválně se vyhýbám omšelé frázi ve smyslu: "Posilujte své sebevědomí". Určitě stojí za to popracovat na tom, abyste byla spokojená sama se sebou.“

Marek Lawless: „Dobrý den. Myslíte si, že 3 roky odmítání, ze strany ženy je už hodně, na to abych si uvědomil, že na ni nemám? Je jedinou ženou, kterou bych doopravdy chtěl a už 3 roky. 3 roky mě odmítá. Co stím? Nejsem divný?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Marku Lawlesi, jste divný jen tehdy, když si to připustíte. Možná Vám ona žena řekla, co se jí na Vás nelíbí. Pokud však bude chtít život žít jinak nic s tím nenaděláte. Když tak dlouho bojujete, zvažte, zda děláte to, co chcete dělat. Pokud ne, přemýšlejte o změně.“

Ingrid: „Moje neteř žije sama s matkou. Vždy když je na ni moje sestra přísná a neco ji vytkne, zdají si jí večer prý zlé sny a musí spát u ní. Jak zjistit, že si nepřibarvuje?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Ingrid, i když si někdo něco "přibarvuje" nebo "mluví ryzí pravdu", chce nám něco sdělit. Určitě chce neteř svému okolí něco říci. Hledejte co. Vůbec není rozhodující, kde je pravda, ale co nám chce druhý (a zvláště dítě) říci.“

Lucie: „Dobrý den, pane Vodáku, věnujete se poradenství v oblasti rodinných vztahů. Existuje podle Vás nějaký "recept" na to, jak reagovat na nevěru v partnerském vztahu, pokud má výsledkem být jeho zachování a další fungování? Jsou vůbec nějaká alespoň trochu univerzální pravidla, jak se zachovat a čeho se zásadně vyvarovat, když už tato situace nastane? Samozřejmě chápu, že záleží vždy na konkrétní situaci i na lidech, kterých se to týká. Ale přece jen, je lepší být připravený než překvapený :-) Děkuji a velice Vám držím palce ve Vaší další činnosti a přeji hodně úspěchů.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lucie, moc se mi líbí, že si na svou otázku tak trochu odpovídáte sama. Pravidel najdete v literatuře a koneckonců i na tomto webu dost. Pouze bych opisoval pravidla od kolegů. Jak přijmout nevěru a zachovat vztah? Záleží jen na rozhodnutí. Partnera nedonutíte žít pouze s Vámi, když nebude chtít. Asi si to chce připustit, že Vám partner bude nevěrný. Když s tím budete počítat, budete méně zaskočená. Na druhou stranu si připusťte, že jste silná a že pokud nebude chtít vůbec s Vámi žít, že se bez něj obejdete.“

Jarka: „Dobrý den, jsem 20 let vdaná a máme s manželem 1 dceru, která studuje vysokou školu. V září loňského roku jsem přišla manželovi na nevěru. Dnes vím podle jeho tehdejšího chování, že jsem na to přišla dost brzy. S manželem jsme vždy podnikali spoustu věcí společně. Byl to pro mě šok. Choval se jako vyměněný. Někdy koncem října mi oznámil, že ta paní je chudák, její přítel ji bije a ona že snaží najít byt, kde se s ní a jejíma třema dětma nastěhuje. Období do konce roku 2008 bylo pro mně velice ubíjející, pořád se cítím mizerně. Manžel začal ve velkém holdovat alkoholu. Alkohol byl také příčinou jeho úrazu zlomených žeber. Rok předtím tragicky umřela jeho maminka, která byla neúšpěšně léčenou alkoholičkou. Mám o něj obavy. Od poloviny února mi začal říkat, jak mě miluje. Já jsem rozpolcená, pořád ho přesto všechno miluji. náš vztah před nevěrou byl dost pevný. Nevím ale, co dělat. Je tady ten alkohol, tvrdí, že ví, co dělá a jeho paralelní vztah pokračuje.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarko, každý zodpovídáme za svůj život. Jen Vy víte, zda Vám další život s partnerem stojí za to. Možná zkuste dát manželovi jasně najevo, co cítíte. Posilujte své sebevědomí. Dejte najevo manželovi svou hodnotu.“

Iva: „Dobry den,chtela bych se Vas zeptat na Vas nazor. Jsem se svym partnerem ctvrtym rokem a mame rok a pul stareho syna. Po porodu syna prisly starosti a tak jsme se oba s muzem nejak zmenili a odcizili. Snazim se hlavne vzhldem k synovi veci dat do poradku, ale mam pocit,ze se snazim pouze ja,tedy, ze iniciativa vychazi pouze z me strany a muj muz jen ceka co vymyslim a co bude dal. Vim, ze jinou zenu nema,ale to co me nejvice trapi je,ze neresi nase intimni souziti a v byte nachazim eroticke casopisy,ktere si nosi i do prace. Rikala jsem mu mnohokrat citlive co a jak bych si prala a co bych rada zmenila,ale pokyve hlavou a nic neresi. Myslite, ze by v teto situaci pomohla navsteva odbornika pres partnerske souziti nebo spise sexuologa?Dekuji za odpoved.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Při vybírání odborné pomoci zvažte, co potřebujete. Partnerský poradce bude pracovat na rozvoji Vašich vztahů. Je jednodušší iniciativu ponechat na okolí. Pro mě je otázkou: "Chce nějakou změnu i Váš manžel?"“

Iva: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na koučování. Jak a kde a bohužel i za kolik lze "službu" koučování využít. S manželem máme po skoro 28 letech manželství dost velkou krizi, která se táhne už skoro 2 roky. A zřejmě už oba nemáme zřejmě sílu s tím něco dělat. A protože jsem já ta aktivnější, přecejenom bych ráda pro záchranu vztahu něco udělala. Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Podrobnosti o službě bude lepší hledat na www.familycoaching.cz . Cenu Vám sdělím mailem: vodak@familycoaching.cz. Děkuji Vodák“

Lenka Redlichová: „obry den,chtela bych se Vas zeptat na Vas nazor. Jsem se svym partnerem ctvrtym rokem a mame rok a pul stareho syna. Po porodu syna prisly starosti a tak jsme se oba s muzem nejak zmenili a odcizili. Snazim se hlavne vzhldem k synovi veci dat do poradku, ale mam pocit,ze se snazim pouze ja,tedy, ze iniciativa vychazi pouze z me strany a muj muz jen ceka co vymyslim a co bude dal. Vim, ze jinou zenu nema,ale to co me nejvice trapi je,ze neresi nase intimni souziti a v byte nachazim eroticke casopisy,ktere si nosi i do prace. Rikala jsem mu mnohokrat citlive co a jak bych si prala a co bych rada zmenila,ale pokyve hlavou a nic neresi. Myslite, ze by v teto situaci pomohla navsteva odbornika pres partnerske souziti nebo spise sexuologa?Dekuji za odpoved.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko Redlichová, pokud si sám nevím rady s nějakou věcí, napřed se zeptám přátel a když se věc nevyřeší, kontaktuji odborníka. Předpokládám, že se jedná léčení vztahů, navštívil bych tedy psychoterapeuta. Vím, že je to obecná odpověď. Pokud chcete konkrétní radu, napište mi E-mail.“

Magdalena: „Dobrý den,je mi 48 let a mému partnerovi 52. Známe se 4 roky a máme moc hezký vzath.Ale v poslední době si nějak přestáváme rozumět.Po 2 letech společného soužití v jeho rod.domě jsem se opět vrátila do svého bytuDůvod byl ten, že jsem chtěla nějak řešit naši situaci, zařídit si společné bydlení kde by nám bylo oběma dobře. Necítila jsem se dobře v prostředí jeho bývalé manželky kde jsem si připadala pořád jako návštěva a navíc dům je 30 let po rekonstrukci a podle mého názoru by bylo potřeba leccos tam opravit dokud ještě máme nějakou sílu a prostředky. Dalším důvodem mých nedobrých pocitů v domě byl přítelův 29 letý syn, který svého otce/s jeho tichým souhlasem/ využívá. Jeho laxní přístup k práci a celkově k životu mě dost irituje. Sama mám 3 dospělé děti a netrpěla bych jim něco takového. Velice nerada bych náš vztah pokazila ale nevím co dělat.Přítel ke mně do panelíku nepůjde, protože má spoustu koníčků, je zvyklý na dům a zahradu.Do žádné přestavby domu se mu nechce. Se synem neví co má dělat. Já se obávám, že se nedokážu povznést nad problémy a žít s přítelem v jeho domě za stávající situace.Současný stav mi taky nevyhovuje, vyčerpává mě to a nezdá se mi takový vztah na dálku perspektivní. Předem děkuji za odpověď.Hezký den přeji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Magdaleno, jestliže jste se vrátila do svího bytu, měla jste k tomu vážné důvody, které ja na dálku neumím posoudit. Vztah na dálku je náročný a pokud Vás vyčerpává, zvažte variantu, která bude pro Vás více výhodná. Pořád se přítel ještě může nastěhovat k Vám. Pokud si budete nadále bezradná, navštivte odborníka.“

Nikola: „Dobrý den, s partnerem spolu žijeme necelý rok. Partner mi nedává najevo náklonnost a stále se hádáme i kvůli blostem, jako bychom byli každý z jiné planety. V případě, když se ho zeptám, zda se mnou vůbec chce být a zda mě má rád, odpoví mi ano. Několikrát jsme se o tom i bavili a já jsem mu řekla všechny scé pocity, ale nic se nezměnilo.Někdy mi připadá, že mě má jen na uklízení a sex. Poraďte mi, prosim, jak ho mám přesvědčit, že ukazovat náklonnost ženě je důležité ? Aby mi dával najevo, že si mne váží ? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Nikolo, obecná odpověď na Vaší situaci je náročná. Aspoň se pokusím. Pravděpodobně je nutné dát partnerovi najevo svou cenu. V první řadě je nutné si Vážit sebe sama, abyste svou hodnotu mohla dát najevo. Zkuste sema, poraďte se s kamarádkou a když ani pak si nebudete vědět rady, pomůže Vám poradce, který na základě rozhovoru lépe pozná Vaší situaci.“

janka: „S manželom sme 13 rokov a životná situácia mna a môjho manžela sa výrazne zhoršila za posledných 6 mesiacov, pričom sa už 5 rokov snažíme o splodenie druhého dieťaťa, ktoré sa nám však nedarí. Manžel trávi v práci stále viac času, chodí na „týždňovky“ a trávi tak s našim 9 ročným synom málo chvíľ. To mu často vyčítam. V poslednej dobe sa neustále hádame, často i pre maličkosti a bez vážneho dôvodu. Táto situácia sa najmä pre mna stáva neúnosná.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Janko, Vaše situace je těžká. Bohužel na ni neexistuje universální rada. Doporučil bych Vám pomoc psychoterapeuta, s jehož podporou se můžete dobrat řešení s kterým budete spokojena.“

Petra: „Můžete, prosím, napsat kde působíte a kontakt na Vás?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, působím v Praze a ve Zlíně. Kontakt: vodak@familycoaching.cz. Podrobnosti na webu: www.familycoaching.cz.“

nelly: „Už od mala ste chtěl být vodákem nebo teda jako tim no já ted newim jak se to menuje“

Jan Vodák, Ph.D.: „Od mala jsem Vodákem. Nechtěl jsem to měnit. Táta je Vodák, syn Vodák. Nemám důvod měnit.“

terezka96: „Brý den! newm na co se mám zeptat...ehm..je mi12 let a tak ještě žádnýho partnera nemám:DAle tak vám přeji pěkný den! A ať ho pěkně prožijete! Vasza terezka96:)“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Terezko96, taky přeji pěkný den.“

dajana: „dobry den,chodim s pritelem ktery je rozvedeny a ma 2 deti,jiz rok a stale me nepredstavil ani detem ani rodicum.nevim co si mam o tom myslet,ale taky to nechavam na nem.dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Dajano, nějak jsem nezpozoroval že byste se chtěla na něco zeptat. Zvažte, jaký časový limit příteli dáte. Pak asi nezbyde, než převzít iniciativu.“

Katka: „Dobrý večer, jsem dva roky vdaná, poznali jsme se s manželem před třemi lety a dnes máme téměř dvouletou holčičku. Máme stále větší neshody, dohadujeme se téměř pořád kvůli manželově rodině, tvrdí, jak je pyšný, že jako sourozenci stojí při sobě a jak jejich matka buduje rodinný podnik pro ně. Mně strašně vadí, jak mě jeho rodina ignoruje, pokud něco nenavařím a nenapeču a nepozvu je. Jsem zvyklá, že u nás jsme si vždy pomáhali, navštěvovali se, oni by brali, kdyby je navštěvoval jen manžel, přestože jsem je tolikrát zvala na kávu, nepřijdou, ač denně musí parkovat před naším bytem. Manžel tvrdí, že vinna jsem já. Kdykoliv u nás nastane problem a pohádáme se, časem se to nějak uklidní a za půl roku se k tomu nabalí nějaká nová událost a hádáme se znovu. Tentokrát ale manžel prohlásil, že se mám s malou odstěhovat z Prahy na Moravu, odkud jsem. Že už toho má dost, že navíc dostal ultimátum od matky, že buď byt, který má ona ve vlastnictví, opustíme my dvě, nebo všichni tři....Strašně mě to ranilo, momentálně jsem na týden u rodičů, ale i kdyby se to urovnalo, nedokážu si představit, jak mu budu moci věřit dál. Chtěla jsem vše řešit už tolikrát přes poradnu, ale manžel nechce, já prý se stejně nezměním. Jak ho dostat do poradny, nemyslím si totiž, že je chyba jen na mé straně.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Katko, nehledal bych vinu ani na sobě ani na manželovi. Spíše hledejte řešení. Manžel upřednostnil názor maminky před Vámi a to je pro Vás svízel. Nyní Vám nezbývá, než myslet na sebe a na dceru. Pokud máte možnost někde bývat, určitě to využijte. Až se zajistíte, hledejte další řešení. Psychoterapeuta můžete navštívit i sama s tím, že budete hledat, jak novou situaci řešit.“

Jana: „Dobrý den, jsme s manželem 27 let a již dlouho máme problémy. Jsem z toho už léta v depresi, cítím, že se navzájem odcizujeme, ale manžel z každého pokusu o rozhovor vyrobí hádku, která je jen o tom co nejvíce zastrašit, ublížit a není schopen si v klidu o ničem promluvit. Sám kolikrát řekne, že neví co má dělat, ale vzápětí vše popře. Vše řeší agresí a vůbec nekomunikuje. Čím více se snažím dát věci do pořádku, tím více vyvolává nesnesitelné situace. Mám již zcela zničenou psychiku a nevím, co mám dělat.Nemá potřebu se mnou trávit čas, když je doma, tak většinou je venku nebo spí.Proč se tak ke mně chová? Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, když důvod k neobvyklému chování neznáte Vy, těžko ho poznám na dálku já. Pravděpdobně si Váš manžel s něčím neví rady a nedokáže nějaký problém řešit. Pokud se Vám podaří přesvědčit ho na psachoterapii, může si problémy řešit a rozhodnout se pro změnu.“

tomas reichl zvotoky: „predem dekuji za odpoved asi pravdu rict nemuzete mate celibat?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Mám dvě krásné děti a manželku. Na celibát to nevypadá.“

Martin: „Dobré ráno, před časem jsem zjistil, že manželka si píše "hřejivé" mejly se svým bývalým spolužákem, který ji na škole miloval, a že se hodně intimně setkali. Ani dříve, ani nyní se nijak odstředivě neprojevuje, spíš se míň sděluje. Na přímou otázku, zda-li jí něco nechybí a co mám zlepšit, odpovídá, že je spokojená... Jsme svoji 15let, máme 3děti, ten spolužák je rovněž ženatý s 2ma dětmi. Otázka: mám silný nepokoj, že mi žena "pláchne" - když ne fyzicky, tak v myšlenkách. Připadám si, že jí nemůžu stačit. Co dělat? Mám se jí dotazovat? Jeho asi do toho netahat, že :) ? Děkuji za Váš čas a odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Martine, hřejivé maily mohou být dobrým způsobem, jak trochu ohřát mysl. Pokud jste ke zjištění došel legálním způsobem, zkuste být transparentní a řekněte, že žárlíte. Než se s tím trápit, raději svou vášeň sdělte. Na druhou stranu nežádejte žádná potvrzení věrnosti. Pokud budete mít další problémy, napište E-mail.“

Karolínka: „ste tu ještě?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Jsem tu několikrát týdně. Průběžně odpovídám na dotazy.“

Karolínka: „Dobrý den!chtěla bych se zeptat,když sou rozvedení rodiče ,kdo má větší právo na ponechání dětí?předem děkuji za odpoved“

Jan Vodák, Ph.D.: „Právo rozhoduje soud. Věřím tomu, že je dobré zeptat se dětí. Pokud se rodiče nedokážou s dětmi a spolu domuvit, je dobré navštívit rodinného terapeuta, který pomůže situaci řešit. Rodinné mediace nabízí řada pracovišť.“

Heidi Le: „dobrý den!... sice Vás neznám, ale nevadí ...jak se pak máte? ...přeji Vám pěkný večer!...:-)“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Hidi Le, už podle fotky jste mohla poznat, že vypadám dobře. Děkuji za přání.“

Jiřka: „Dobrý den, jsem s přítelem necelých 5let...POslední 2roky máme problémy..Oba pracujeme a já studuji i dálkově vysokou školu..On hraje s hudební skupinou o víkendech..Takže jsme oba docela zaneprázděni.Naše řešení problémů probíhá přes sms, net.Ústně to prostě nezvládá..Bohužel je v posledních měsících neustále na online hře a chatu, kde velmi rád flirtuje s dívkami...Mě, že sedím vedle něj pomalu nevnímá.Ve svém volnu raději jde s mnohem mladšími kamarády a kamarádkami "pařit",než být se mnou.Cítím se být na vedleší koleji.Jinak je to fajn kluk,který se umí postarat o domácnost(ikdyž ještě nebydlíme bohužel spolu,ikdyž má vlastní byt a já jsem na ubytovně),umí se pěkně chovat i dětem.V poodstatě nemá potřebu trávit volný čas se mnou.|Dostat kytku,dareček,večeři...to je vzácné...A ve městě koupit zmrzlinu?No tu si koupíme každý sám,vždyt si vydělávám...Mám ho moc ráda. Ale také začínám čím dál tím víc i žárlit..Už nevím jak dál...Chci vztah zachránit,ale nevím jak na to už jít...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jiřko, pokud svou žárlivost nedáte najevo, Váš partner o ní nebude vědět. Zvažte, zda je způsob, jak dát najevo svou cenu. Nevím, zda jste všechno Vašemu příteli už řekla. Napsala jste, že chcete vztah zachránit. nevím, zda vztah takový, jak ho popisujete, či ho nějak změnit. Změna může přinést řešení. Je jenom na Vás jaký charakter změna může být. Pokud nebudete vědět pořád, jak dále, zkuste navštívit psychoterapeuta. Při osobním hovoru lépe naleznete řešení.“

Lenka: „Můžete mi, prosím, napsat, jak se s Vámi zkontaktovat? Nějak jsem na stránce ČT nenašla na Vás kontakt.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, pracuji částečně v Praze, částečně ve Zlíně. Kontakty jsou k dispozici, když kliknete na slovo koučování v mém úvodníku. Aspoň tedy mail: vodak@centrum.cz.“

Roman: „Dobrý den, Chtěl bych Vás požádat o radu. Kamarádka nastoupila po mateřské v záři do práce a od té doby je na ni manžel nepříjemný, začal ji podezírat z nevěry a často ji vyčítá, že se nestará o dceru. nyní vše vyvrcholilo tím, že vyhrožuje odchodem a navíc začíná své chování obracet i proti dceři (které jsou necelé 4 roky). Existuje nějaká obecná rada ,jak se má kamarádka v takové suituaci chovat, nebo víte o někom v Praze, kdo se těmito problémy zabývá? Jak ji mohu v této situaci pomoci já, pokud nějak? S jejim manželem se osobně neznám. Předem děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Romane, je důležité, aby se měla Vaše kamarádka s kým sdílet. Tuto roli může sehrát někdo, s kým si o tom může povykládat. Na druhé straně je potřeba posilovat sebevědomí, aby se nebála toho, že jí manžel opustí. Pracuji i v Praze. Pokud máte zájem, napiste na mail: praha@familycoaching.cz. Může přijít sama, ideální je, když přijde i s manželem.“

rada: „Dobrý den, mam dotázek ve kterém mi jde o váš osobní názor. Zamilovala se do mne dívka, lásku sem jí neopětoval ale zjistil jsem že to bohužel byla hloupost neboť jsem se do ni teď zamiloval. Avšak bojím se její reakce a nejsem schopen ji ríct co k ní cítím... Myslíte že mám ještě šanci ? děkuji a přeji hezký den .“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Rado, máte na výběr. Buďto té dívce nesdělíte co k ní cítíte a nic se nedozvíte nebo sdělíte a Váš vztah se vyjasní. Vím, že strach z negativní odpovědi někdy člověka brzdí. Strach má dobré důvody Vás brzdit. Rozhodněte se, zda je pro Vás důležitý tento strach nebo jasnost ve Vašem vztahu.“

Linda: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na radu, co se týče vztahu na dálku. Je mi 17 let a jsem v absolutně prvním vztahu (jak partnerském, tak sexuálním), který trvá 15měsíců. Přítel je už rok pryč v Německu, kde pracuje a má se vrátit až v září (na druhou stranu mám obavu, jak to zvládneme, až bude tak blízko:)). Bohužel už začínám mít "nervy v kýblu", protože se nevídáme tak často, jak bych si přála (průměrně jednou za tři týdny, ale neviděli jsme se i dva měsíce). Rozhodně vztah nechci ukončit, máme se velmi rádi. Vztah zakládáme hlavně na komunikaci a když jsme spolu, je nám dobře. Chtěla bych se zeptat, co by jste mi poradil, abych byla vyrovnanější, protože stále nemohu přijmout, že je tak daleko a pak jsem obecně nepozorná. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Lindo, na jedné straně vidím jasné rozhodnutí na druhé straně si stěžujete, že se vídáte málo často. Vnímáte, že jde o vlastní vyrovnanost. Nu, dobrá. Někteří lidé mají na stole fotky svých milých, jiní si popláčou s kamarádkou. Září je tu cobydup. Jestli však je pro Vás situace neúnosná doporučuji terapeutickou pomoc.“

Kateřina: „Dobrý den, s manželem máme dvě děti (3 a 6 měsíců). Jsme spolu 3 roky sezdaní (jinak celkem téměř 10 let). Od narození prvního syna, u nás začly gradovat hádky. Vyhrotilo to párkrát i agresí, především ze strany manžela. Je pracovně vytížen, máme velké finanční závazky, neideální bydlení. Stále mi vyčítá, že má málo času pro sebe. Já však ještě míň. Náš vztah nebyl nikdy tzv. idylický. Přesto víme, že se milujeme. Z jeho výbuchů vzteku a vulgarismů se však poslední dobou cítím velmi vyčerpaně, nevidím řešení.Přijde se i omluvit, vždy však udá důvod, proč se mnou takto jednal a situace se prakticky obden opakuje. Mohl byste mi poradit. Kvůli dětem se nechci rozvést, ale takhle žít také ne. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Kateřino, Vaše situace je těžká. Váš manžel i Vy máte spoustu ůvodů být přetíženi. Pro udržení vztahu v tak náročných podmínkách vidím nutné, abyste měla kamarádky s kterými se sdílíte. Pokud se situace nebude měnit, doporučuji návštěvu odborníka, který pomůže mírnit agresi a přežít manželství.“

Elen, Praha: „Dobry vecer, zajimal by mne Vas nazor na "byvalky" a jejich sanci ohrozit stavajici vztah. Mam pritele, je mu 33 let, ktery uz 8 let neni se svoji byvalou partnerkou, se kterou byli spolu 4 roky (byli si navzajem prvnimi partnery), nicmene porad pracuji v sousedicich kancelarich na magistrate. Ona ho obcas poprosi o nejakou laskavost, a on ji nikdy neodmitne. Udelal tak (pry) az kdyz jsem se o ni dozvedela, a i to s velikou nechuti, protoze neumi rict ne. Ted nevim, jestli je chyba v tom, ze je malo asertivni, nebo ze si chce nechat "zadni dvirka" v podobe partnerky (ji je 34, je svobodna, bez partnera), s kterou kdysi podvedl i jednu ze svych dalsich...? Budu velice vdecna za Vasi odpoved. Dekuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Elen, vztah vnímám jako záležitost dvou stran. Pokud vnímáte jeho ohrožení, snažte se posilovat své sebevědomí, svou pozici. Zdravá sebevědomá žena se těžce opouští. A jestli Vám něco na chování přítele vadí, určitě mu to dejte vědět. Trocha vážně může Váš vztah okořenit. Pokud byste potřebovala více si věc prodiskutovat, přijďte do pražské poradny.“

Lucie: „Dobrý den,prosím poraďte : manžela jsem poznala ve 14 letech,jemu bylo 20,teď jsme spolu 12 let,já jsem rok na mateřské dovolené (miminko jsme chtěli),a než se malej narodil tak bylo všechno v pořádku,jak sexuální život,tak to ostatní,ale teď se převážně cítím jako matka a ne jako manželka.A taky to podle toho vypadá,sex s ním mě nebaví,je to pořád stejný,když jsem chodila do práce tak jsem alespoň mluvila s jinými muži,občas se prohodí nějaká narážka,takže sem měla pocit že na mě koukají jako na ženu,teď když manžel příde domů tak je to :ahoj mamino atd.je to sice fajn,ale už se zase necítim jako partnerka.asi proto jsem začala koukat po sousedovi( kterej má takovej svůdnej pohled). sice by se mi líbilo trochu si s ním užít,ale kdyby to prasklo,tak jsou zničený 2 rodiny. Navíc jeho žena je moje kamarádka.A to za to snad nestojí.Sice se mi líbí názor pana Uzla : Zatloukat,zatloukat,ale moc nevěřim účinku.Při milování s manželem myslím na souseda a je to hezčí,za což se stydim a nepříde mi to normální.Tak mi prosím poraďte jak mam přestat myslet na souseda a jak se znova zamilovat do manžela?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lucie, po řadě let v manželství dochází často k ochlazeni vztahu. Možná myšlenkový úlet může ve Vás probudit ženskost. Možná stojí za to i manželovi říci, co ve Vašem vztahu podlehlo stereotypu, co byste tudíž chtěla změnit. Účinek slov: "zatloukat, zatloukat" tkví právě v tom, že při prožívání externích erotických šimrání, není dobré zraňovat svými prožitky partnera. Možná virtuální milování s vaším sousedem je o hodně příjemnější, než by bylo v reálu. Kolikrát se ovoce v cizí zahrádce zdá chutnější jenom proto, že jsme se do něj nezakousli.“

Karina: „Dobrý večer, prosím poraďte mi co mám dělat. Před více jak měsícem jsem ukončila dvouletý vztah. Byla to moje první velká láska. Poslední rok už nestál za to, partner naháněl jiné ženy, neustále jsme se hádali a vzájemně si psychycky ubližovali. Přesto jsme se neustále rozcházeli a po několika dnech opět dávali dohromady. Teď máme každý nového patrnera a jsme šťastní. Rozhodli jsme se, že zůstaneme přáteli. Jenže oba cítíme, že bez sebe nemůžeme být, že nás to k sobě táhne. Vyhýbat se jde jen velmi těžko, neboť bydlíme nedaleko od sebe. Mám strach se k němu vrátit, protože vím, že to bude opět to samé, ale na druhou stranu, pokaždé když ho uvidím, mám problémy nevrhnout se mu kolem krku. On je na tom stejně, vím to, protože si o tom dokážeme promluvit. Nevím co dělat. Prosím poraďte. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Karino, jsem rád, že jste našla fungující vztah ve kterém jste šťastná. Svou první lásku ráda obejmete. Dokážete si s ním promluvit. Chcete to jinak? Podle toho, co jste napsala prožíváte krásné vztahy a když se s někým rozejdete, nepálíte mosty. Mnoho párů to tak nemá.“

Gita: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat kdy a kde bych se s vámi mohla sejít? děkuji za odpověd“

Jan Vodák, Ph.D.: „Praxi mám v Praze a ve Zlíně. Konkrétnosti na mailu: vodak@familycoaching.cz.“

Gita: „Dobrý den, jak se máte jsem 35 letá žena a můj muž me podvádí s mou nejlepší kamarádkou co mam dělat? poradte mi prosím“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Gito, pokud je to pořád Vaše nejlepší kamarádka, tak je to asi v pořádku. Jinak zvažte změny. Váš dotaz je bohužel příliš obecný.“

Věra: „Dobrý den, jsem strašně žárlivá na svého manžela. Je mi třicet, manželovi 50..Mám hrozný strach, že o něho přijdu. Že mi ho nějaká vezme a já budu sama. Chodím dva roky k psychologovi a je to čím dál horší. Každý den ho neustále kontroluji, pokládám nevhodné otázky a pořád ho uvádím v rozpaky. Je semnou neštastný a já nevím, jak z toho ven. Moc ho miluji a nechci ho ztratit, ale takhle to spěje jen k rozvodu. Jsme spolu pět let. Děti nemáme. Co mám dělat? Už jsem vystřídala tolik doktorů a nikdo mi nedokázal pomoci a já sobě také nedokáži pomoci. Prosím o radu. děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Věro, překvapilo mě, že jste navštívila spoustu doktorů. Podle mého názoru by měla psychoterapeutická praxe pomoci. Párový, či rodinný psychoterapeut by Vám měl pomoci Váš problém řešit. Tato služba je však v absolutní většině případů placená. Pokud chcete další informace, pošlete mi e-mail.“

SM,Brno: „Dobrý den,prosím poraďte: Můj manžel není otcem mé dcery, je jí 15let je v pubertě, ale není nezvladatelná. Máme spolu ještě 6-letého syna. Problém je, že neustále dceru napomíná a okřikuje a ona za náma nechodí do kuchyně v době kdy je tam on, aby jí zase něco neřekl. Většinou po nějaké době se pohádáme, protože to napětí mezi nimi není k vydržení. On se vymlouvá na to, že nechce aby z ní vyrostla nic nedělající rozmazlená holka a proto je na ni přísný. Ale já mu vysvětluji pořád dokola, že pokud s ní dokáže mluvit i normálně a ptát se jí na školu a zajímat se o ní jakkoliv(což nedělá vůbec) tak potom jí může i peskovat za to co dělá špatně. O syna má jiný zájem když příjde domů hledá ho aby ho pozdravil a zajímá se jak se měl ve školce atd. Dcera stojí vedle něj a on ji přehlíží. Hrozně mě tím ubližuje a narušuje se náš vztah. Nechápe, že mě záleží na obouch tětech stejně a nesnesu jakékoliv rozdíly, které mezi nimi dělá. Náš vztah je opravdu špatný věčné hádky a urážky jsou čím dál častější, pokaždé se mě to hůř odpouští a někdy mám pocit, že s ním nedokážu být už nikdy. Jsem ale už jednou rozvedená a nehci to opakovat není to žádný med být sama na rodinný rozpočet. Zkoušeli jsme si dát i pravidla soužití, ale on je většinou poruší a tak to jde pořád dokola. Jsem už dlouho nešťastná a nevím jak z toho ven.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní SM, Vaše situace je náročná. Protože je zde vliv více stran, zvažte společnou návštěvu rodinného psychoterapeuta. Tím, že ho navštívíte spolu, můžete spolu začít formovat nový vztah.“

Martina: „Víc než rada mi zajímá: jsem s manželem vdaná 17 let, velmi si rozumíme, máme si co říct, ale zjistila jsem, že si manžel dal inzeráty do seznamek na internetu, kde hledá ženu pro nezávazný vztah. Aniž by to věděl, začali jsme si spolu dopisovat, je to dost zajímavé, já se u toho bavím a musím přiznat, že je to vzrušující, on nic neví, ale večer je vždy plný vášně. Jsem dost tolerantní (celý život pracuji mezi muži, je mi 45 a manželovi 47). Zajímá mi váš názor z pohledu muže:)“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Martino, to, co prožíváte zní skoro jako vtip. Internet skrývá spoustu nečekaných řešení. Spousta lidí si s jeho pomocí vyhledává to, co jim někdy schází. Vám se vlastně podařilo to, že je Váš manžel virtuálně nevěrný s Vámi. Jestli Vám to tak vyhovuje, můžete si spolu udělat takový pěkný ventil a Váš vztah to evidenttně posiluje. Nic proti Tomu, pokud je to příjemné pro Vás pro oba. A až to praskne, tak se spolu z plna hrdla zasmějete. Udělala jste to skvěle :-)).“

Majka: „Dobrý den, jsem vdaná rok a zjistila jsem (nějak jsem cítila, že to musím udělat a "vlezla" manželovi do mobilu), že můj manžel udržoval intimní poměr s mojí sestrou! Můj švagr byl lepší než já a když na to přišel, tak mi to řekl (já jemu jako první ne). Přesto jsem manželovi "odpustila" a žijeme dál společně. Ještě nemáme děti. Teď nevím, jak se s tím vyrovnat. Pořád dokola jej podezírám a se svou sestrou nemluvím vůbec. Jak z toho ven? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Majko, Váš vztah prodělal nevěru. Píšete, že jste manželovi odpustila. Pořád však Vás trápí žárlivost. Někdy je to velmi těžké. Pokud už necítíte síly, jak více důvěřovat svým blízkým, ve kterých jste se zklamala, pokuste se navštívit psychoterapeuta. Z takového rozhovoru je situace lépe uchopitelná.“

Jan: „Dobrý den, po krátké známosti jsme se s partnerkou(34, já 30) rozhodli, že se vezmeme. Však 2 měsíce po svatbě mi sdělila, že si mě vzala pouze proto, že chtěla mít mimnko(nikdy neměla). V žádném případě ji nehodlám opustit, již miminko čekáme, ale také s tím pocitem neumím žít.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Jane, ve Vašem vyjádření cítím jasné rozhodnutí vztah prožívat dále. Trápí Vás však to, že motivace Vší partnerky pro svatbu se Vám nelíbí. Nevím v jaké situaci Vám to Vaše žena řekla. To, že Vás uznala jako dobrého otce Vašich dětí můžete brát jako ocenění. Určitě své pocity manželce v přijatelné situaci řekněte. Pokud Vás bude tento problém trápit dále, vyhledejte psychoterapeutickou pomoc.“

Marie: „Dobrý den,prosím Vás o radu.Jsme s manželem 23 letaposlední dobou je vše naruby,Je to od té doby, co k manželovi do zaměstnání nastoupila nová sekretářka,Samozřejmě o 10 let mladší,než já.Drží drastickou dietu,za 5 měsíců shodil 20 kilo, neustále si nakupuje nové oblečení,změnil účes...a já mám strach,že mě s ní podvádí.Velmi se snažím aby k tomu neměl důvod,ale je stále více odtažitý,mám pocit,že se mi vyhýbá,odpoledne jde do hospody a pak jde rovnou spát,kolem půl 9.Když si sním chci promluvt, tak nechce a když vyslovím svoji obavu,tak se mi vysměje, že jsem žárlivá a abych ho neotravovala.Velmi mě to trápí,nemohu spát,hubnu a je mi ze všeho smutno a úzko.Prosím poradte co mám dělat.Je mi 42 manželovi 43 neustále slyším"tovíš,už jsem starej".Bylo by to na dlouhé povídání ale snad mi poradíte i tak.Já už nevím,jak dál.Děkuji za odpověd“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Marie, to, že žárlíte je zcela normální. Je dobré, že to manželovi říkáte. Staří jsme podle toho, jak se cítíte. V tom případě může být Váš muž opravdu starší než Vy. Zkuste si vysledovat, kdy se cítíte dobře. Co potřebujete k tomu, abyste byla sama se sebou spokojena. Pokud s Vámi manžel nechce o některých tématech doma diskutovat, můžete některé služby, které pro něj doma děláte chvíli nedělat (vaření, praní..). Hlavně dávejte najevo svou cenu a snažte omezit strach. Pokud zjistíte, že to nejde, vyhledejte psychoterapeutickou pomoc.“

S.K.: „Dobrý den, žiju rok apůl s přítelem, jsem moc štastná. Přítel mi pomáhá vychovávta 6ti letou dcerku. Otec dcerky bude za pár dnů odsouzen za neplacení výživného, je v podmínce, takže vím, že ho odsoudí natvrdo minnimálně na 1 rok. Když jsem s ním žila, býval po alkoholu velmi agresivní a ubližoval mi. Co mám dělat, mám strašný strach, že se bude na mě nebo na dcerce mstít, až ho propustí z vězení za to že ho zavřeli-bude říkat, že to bylo kvůli mě. Moc děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní S.K., je velmi dobré, že se Vám podařilo dostat v životě do situace, kdy říkáte: "Jsem spokojena." Super. Změna, kterou jste nastolila je funkční. Bojíte se však útoku Vašeho bývalého. Jestli jde o nebezpečí fyzického útoku, je třeba požádat o pomoc v oblasti bezpečí (městskou či obecní policii) nebo v oblasti právní občaskou poradnu (oblast práva). Pokud se Vám jedná o útoky psychické, je dobré si uvědomit, že on sám je zodpovědný za situaci do které se dostal. Pokud budete potřebovat externí pomoc, napište mi mail nebo navštivte psychoterapeutickou praxi.“

Nikol: „Dobrý den již jednou jsem vam tady psala,a to ohledně hadek s manželem, k tomu bych ještě chtěla přidat.Manžel se pohádal s mým otce už je to déle než 2 měsíce a stale se vyhýba omluvě i když sám ví ,že to co řekl si k němu neměl dovolit,bydlíme 120 km od mých rodičů a už mě to docela štve,že kvuli němu ,se nestýkam s mou rodinou.Mam dvě malé děti a tahat je vlakem nebo autobusem tak daleko je nereálné.Když se pohádáme kvuli jeho mamce, že je pořád s ní a pořád ji s něčím pomahá a leze ji do .... tak mi na to odpoví,že se ji odvděčuje za to že ona pomohla jemu s domem a, že moji rodiče mu s ničím nepomohli a až dají aspon 250000 tak se k nim bude chovat stejně jako ke sve mámě.Nevím co dál,jsem na všechno doma sama , na děti, dům, zahradu, je mi 25 leta citím se tak na 40 a na sebe už vubec čas nemá.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Nikol, podle všeho co jste napsala máte problém s manželem, který však on nechce řešit. Je těžké být na vše doma sám. Pokud chcete více pomoc, zkuste, prosím, napsat E-mail (vodak@familycoaching.cz). Snad se nám podaří najít pro Vás přijatelné řešení.“

Nikol: „Dobrý den, na začátek mě je 25 a manželovi 42. Jsme s manželem spolu už rok a pul, máme malého 10 měsíčního syna a 2,5 letou holčičku, kterou manžel vyženil.Ná začátku jak už to bývá byl náš vztah krasný a myslím si, že jsme byly hodně zamilovaní, ted zhruba už asi 8 měsíců se hadáme každý den a nikdy to nijak nevyřešíme,bud se on zbalí a jde to řešit do hospody a nebo si lehne do jiného pokoje.Mě to všechno přijde strašně líto, protože já manžela stále moc miluji a je mi to líto i skrz děti, že si ten vztah tak ničíme.Já jsem mu už kolikrát říkala, že to chci řešit, ale on si myslí, že je to zbytečné.Vždy když hádka příjde tak mi začne všechno vyčítat a začne předhazovat jak žijí jeho kamaradí jak to řeší oni, začne vyčítat, že jeho byvala partnerka měla vždy krásně uklizeno,( to ale byly sami bez dětí ) já mám na starosti dvě male dětí a na uklizení celý velký dům a zahradu.Prostě nestíham uklizet každý den a to mi pak předhazuje a přitom mi nikdy s ničím nepomohl.Poslední dobou se hádáme skrz jeho maminku je ji 75 koupila si zahradu s tím,že si nani bude hospodařit sama.Rozhodla se koupit chatu a vše ted za ni vyřizuje manžel.Mě to už posledni dobou leze na nervy,protože když ma volno tak se venuje pořad jí a te jeji zahradě.Když mu řeknu,že mi to vadí že chci aby volnou chvili travil se svou rodinou tak mi odpoví, mama mi hodně pomohla s barakem a já ted musim pomoci jí.Nejhorší je že tu chatu a zahradu jednou zdědí manželuv bratr,který s nicim nepomohla je bez domova a bez prace.(alkoholik)Já dělám vše co manželovi na očích vidím,vyvařuji mu pomáhám mu na zahradě jak mužu a jak mi to děti dovolí a on si toho ani nevšíma,nevím co udělat,aby byl takovej jako byl před svatbou.Bojím se ,že tím jak se mi vzdaluje,že i mé city k němu poleví.Poradíte,jak se mám chovat a co dělat děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Nikol, jste v těžké situaci. Jde Vám o prohloubení vztahu s manželem, kterého máte moc ráda. Pokud jste vše, co Vám vadí manželovi pověděla a on nereaguje, zkuste ještě spolu s ním navštívit psychoterapeuta. Pokud nebude chtít spolupracovat, je třeba pracovat na svém pocitu pohody. Zkuste si sama zmapovat co potřebujete k tomu, abyste se cítila dobře. Dále zvažte, zda chcete tolik investovat do činností, které nejsou oceněny. Pokud nadále nenajdete řešení sama, zkuste navštívit psychoterapeuta.“

Petr Krýzl: „hm, ale to je dost husty tady ty otazky nize. vy se na to citite, odpovidat, rozdavat ty moudra, necha vsechny, aby se na vas spolehli a ocekvali? meli nadeji? si dost verite, ze.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Krýzle, má sebedůvěra výchází z mé odbornosti i praxe, kterou mám. Pokud mohu, snažím se vždy doporučovat klientům terapeutickou praxi, která je účinnější, než anonymní poradenství na internetu. Poradenství přes internet je první krok, který může klientům pomoci v první fázi. Pokud mě o to někdo požádá, jsem schopen sehnat mu terapeuta v blízkosti bydliště. V Praze a ve Zlíně jsem schopen zajistit účinou pomoc sám. Někomu vyhovuje neřešit problém, někdo chce své problémy řešit.“

veronika: „Dobrý den chtěla jsem se vas zeptat na par věcí žiji s přítelem už2,5roku je odemne 18 let starší je mu 36 mne 18 až ted po takové době mame doopravdy krzové období není týden aby sme se nehadali vyčítá mi každou maličkost dava podměty k hadce a nebo mlčí .Jeto fotograf fotí akty a ja jsem mu už na začatku pověděla že to budu těžko snášet když si k nam bude vodit dívky ktere tu bude v zapětí fotit nahé nechci mu focení zarazit je to jeho koníček a potřebovala bych poradit jak to v sobě polknout aby mi to tak příšerně nevadilo a jak se mam chovat k příteli když mu na mne vše poslední dobou vadí.Měli sme před 14 dny dosti silnou hadku a došlo to až k tomu že mne vyhodil z bytu .Odešla jsem v zapětí mi po 6 hodinach napsal když se mu omluvím a budu se chovat tak jak mam tak at příjdu domu od te doby je na mne vysazen jeden den je dobrý druhý den už jsem zase špatná.Hlavně co mi moc vadí říkami neustale jak dělam vše špatně a sam ty věci děla když dam příklad...řekne mi že mu vše vyčítam což neni pravda vyčetla jsem mu jednou to že na nej neni spoleh a on mi to začal podsunovat že mu prstě vyčítam samé hovadiny což jemu vadí že rozleji skleničku čera se urazil zas že u nas spal muj tatka tak že jsem mu udělala do prace svačinu a nevim jestli je to žarlivost či zavist fakt si s nim nevím rady at mam pravdu ja vždy se snaží to všelijak obratit abych se mu po hadce omluvila ja. Měla jsem razného tatu a mohla jsem si za to jako 15letá dívka jsem vyvaděla neplechy a byla jsem za ně spravedlivě trestana ale mam k chlapuv velky respekt a on toho ještě do nedavna hodně využíval nebot když na mě zařval sklopila jsem hlavu a vše mu raději odkývala před 14 dny jsem se mu vzepřela a neudělalo to dobře.Došo i na otazky typu chceš se se mnou rozejít ..... miluješ mě ještě a věty vypadni na tejden nemohu tě snést či jsi mi odporna na pohled ..... poradte mi prosim jak se mam k nemu chovat abych to srovnala nechci se s nim rozejit věřím tomu že něaké řešení tu jen jen ja o něm nevím povězte mi jak s nim vzladat krizové situace či jak se mu mam postavit vuči uražkam mockrat vam děkuji s pozdravem veronika“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Veroniko, chování Vašeho přítele není ve Vašich rukou. Nevyčetl jsem, zda Váš partner ví o emocích, které prožíváte. Můžete pracovat na Vašich hranicích - jaké meze ve vztahu k partnerovi máte. Myslím si, že je to, že se někdy vzepřete a dáte najevo, že se Vám něco nelíbí je cesta, jak si budujete svoje bezpečí. Zvažte, kde jsou hranice Vašeho vztahu. Posilování sebevědomí i konkrétní rozhodování jsou hodně těžké procesy. V tomto Vám může pomoci psychoterapeut, který Vás může provázet tímto obdobím a nalézat schůdná řešení. Pokud chcete kontakt na někoho v místě Vašeho bydliště, napište mi, prosím E-mail. Bohužel, univerzální rady nefungují.“

Alice: „Manžel mívá silné návaly vzteku, kdy se neovládá. Byla jsem už i na policii, ze strachu, ale nakonec jsem vše stáhla... Může se násilník napravit? Není násilný pořád, z druhé strany je silně věřící. Máme církevní sňatek. Co si o tom myslíte?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Alice, na radu v této situaci mám málo informací. Napište mi, prosím, e-mail s konkrétnostmi. Jestli se násilník může napravit? Otázkou je to, jestli má ke změně dostatečnou motivaci. I když je věřící, může své chování změnit, víra by mu v tom neměla být překážkou.“

Jitka: „Mám 10 měsíců přítele který trpí schizofrenií. Já sama mám sociální fobii a těžké deprese. S přítelem se často hádáme a důvodem našich hádek je bohužel to, že když mi někdo nadává on se mi nezastane a na prvním místě je sport. Má zápasy a tréninky a my se tak vídáme minimálně, vždycky vše ustoupí sportu. Když jsem mu řekla že mi to mrzí začal se vztekat že ať si najdu někoho jinýho že ten ,,svůj! sport přebuje. Já ho miluju a dotklo se mě jak si hájí svojí zálibu a mě se nikdy nezastane. vymlouvá se že má fobie ale nedávno o mě jedna holka psala hnusné maily jemu a on ne¨řekl nic a když jsem mu řekla jak mi to mrzí udělal mi šílenou scénu. Já ho miluju ale bohužel v jeho životě jsem asi na posledním místě. Přesto se rozejít nechci ale prosím radu. PS:: jsem sportovně nenadaná a sport nesnáším sice jsem ho s ním zkusila ale už nikdy bych to nechtěla podniknout. Pak je tu problém že nemáme s přítelem společné záliby a nemáme se ani o čem bavít na výletech i výstavách jsme byli ale marné, smetli jsem to 2 větama a byl klid. Prosím můžete mi poradit? Začínám být na dně když mi něco trápí tak se ani nemůžu svěřit protože on řekne co trápí jeho a je hnedka hádka kamarádky nemám takže těm se svěřit nemůžu. Děkuju za odpově´d“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jitko, diagnózy jsou jazykem lékařů, aby se mohli při další práci o něco opírat. Pro klienta se někdy stávají pojmem, kterým zdůvodňují svoje ujížďky. Píšete, že přítele milujete. Hledáte, jak spolu komunikovat. Dále je těžké prožívat zátěže a nemít kamarádky, kterým se můžete svěřit. Nedalo by se s tím něco dělat? Skutečně není kolem Vás nějaká kamarádka, které byste mohla svěřit své emoce? Pokud Vaše problémy budou trvat, doporučuji Vám psychoterapeutickou pomoc. S psychoterapeutem můžete nalézt řešení, které je pro Vás přijatelné. Pokud někoho v okolí neznáte, napište, mohu Vám doporučit.“

JANA: „Jsme s manželem 14let máme 2 děti.Manžel pracuje 7 let v Praze.přes týden Nikdy jsem neměla jediný důvod na něj žárlit,ale asi před půlrokem mi přišla sms miluju vašeho muže rok spolu chodíme chci aby se vyjasnilo...na tohle mi jen odpověděl.že si to někdo vymyslel vlezl mu do telefonu a vzal si moje číslo.Samozdřejmě mi hned došlo,že ze mě dělá vola.došlo to tak daleko,že jsem našla řetízek,přání k Valentýnovi,lístek o koupi prstenu atd..začal si vymýšlet neuvěřitelné věci že toto dostal od kamarádů nebo že o nich neví a hrozně se diví připadá mi že neví kudy kam.Všechno je mi už jasné z E-mailu který jsem četla od ní,ale neustále mluví nesmysli.Řekl,že s Prahy odejde,že už tam pracovat nebude,ale já bych chtěla aby na rovinu řekl rozcházím se sní je konec.On jen neustále mluví v hádankách.Vím že dr.Plzák říká zatloukat,ale pokud už je všechno venku není co zatloukat.můžete mi poradit jak se v tomhle případě mám chovat?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, nemáte to vůbec jednoduché. Líbí se mi, že hledáte cestu dále a neřešíte konkrétnosti - co a jak se stalo. Asi je zbytečné se trápit tím, že budete zkoumat manželovu korespondenci. Pokud chcete s manželem žít, máte dvě varianty: Buď tolerovat manželův externí vztah nebo dát jasné kritéria. Pokud bude nevyjasněnost trvat můžete hledat psychoterapeutickou pomoc.“

Hanka: „Pane doktore, poradn je spousta a teď se koukám, že se nazývýte psychoterapeut. Co to znamená?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Jsou poradny, kde vás diagnostikují a pak na základě obecně platných pravidel Vám poradí. Psychoterapie je způsob práce s klientem, který umožnuje provést klientovi změny ve věcech, které mu nevyhovují. Léčí se tedy jeho duše. Proto psychoterapie.“

Michaela: „Pane doktore,mam 2 a pul letou dceru a 3roky po svatbe.manzel jezdi kamionem a vraci se az po nekolika tydnech.prijede,jde hned pit,i kdyz jsem mela zanet delohy,pil nekolik dni a na otazku proc pije kdyz vi ze jsem nemocna a ma se postarat o dite a me zacal vecer bouchat vsude pestmi,rvat a rozbil sklo dveri ktere spadlo na nasi spici dceru.pije stale,skoro rok mi nedava na najem,urazi me ze jsem se nechala ostrihat,zatajuje sve prijmy a oslovuje me psychopate a take mi rozbil hlavu,to uz policie z lekar.zpravy vi,ale jen napsali protokol a dal se nic neresilo.dekuji za odpoved.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Michaelo, docela mě překvapuje, co je člověk schopen snést pro uchování svazku. Je vidět, že uchování svazku je pro Vás silný motiv. Ani nerozumím tomu, že po sepsání protokolu u policie se nedělo nic dále. Z dotazu jsem nevyrozuměl jestli chcete žít s dnešním partnerem a jestli máte v rom případě možnost po dobu manželova pobytu doma být někde jinde. Jestli chcete více, napište mi, prosím, e-mail (vodak@familycoaching.cz).“

Pavel Z.: „Dobry vecer pane Vodak, ma smysl v dnesni dobe zakaladat rodinu?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Zakládat rodinu má smysl jen tehdy, budete li mít z toho radost. Pokud se dopředu člověk obává zlých časů, raději ať to nedělá. Investice vynášejí tehdy, vložíte li do nichpeníze v době krize. Je to ale risk. Kdo se bojí, nechť to nedělá.“

Monika H.: „Dobrý večer. Jsem s partnerem už devátým rokem máme 2letou holčičku. Potřebovala bych poradit jak se sama konečně naučit žít s člověkem, který mě psychycky týrá. Už jednou jsem odešla, ještě bezdětná, lituji toho, že jsem se vrátila. Nejsem plačtivý typ, ale dostane mě do situace že pláči sama nad sebou. Je posedlý svou prací a taky upřednostnuje kamarády a koníčky před rodinou. Stále mi předhazuje, že on tu vydělává ty peníze abychom se měli dobře(jsem na mateřské). Má názory, že žena patří do kuchyně a chlap je ten kdo velí. Podotknu, že rukama pracovat neumí je opravdu na vše nemehlo a tak to zastávám já. Starám se o domácnost, dítě a opravy. Máme barák a nechci tvrdit, že je to um, ale určitě se neválím na pohovce. Aby měl právo mě pořát peskovat. Je velice hlučný, nedokáže se bavit a řešit věci rovnou řve. Překřičet ho nelze. Vadí mi že se neumí udžet ani před tím dítětem. Chtěla jsem aby navštívil doktora, odpověd byla že je normální. Jsem romantik a muj partner je studený a chladný. Už jsem si říkala že přežiji vedle něj jen když potkám ještě muže který mi to vše bude dávar, ale bojím se že se zamiluji a odajdu od něj. Nevadilo by mě to, ale nechci mít každé dítě s jinym mužem. Nechci byt jako má matka která je sama. Nemá jen ty špatné stránky, ale dobrých je sakra málo. Ve znamení jsem Byk a on Lev a podle toho se taky k sobě chováme, Ja jsem před nim stále ve střehu. Pane doktore, omlouvám se nějak jsem se rozepsala a ted si nejsem jistá jestli pochopíte o co mi vlastně jde.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Moniko, vážím si Vaší otevřenosti. Nedokážu Vám odpovědět na otázku jak žít s člověkem, který týrá. Neznám Vaše hranice. Je to jen otázka Vaší důstojnosti, kde si nastavíte hranice. Více Vám říci nemohu, protože obecné rady nefungují. Když budete chtít, ozvěte se na mail.“

Marie: „Pane doktore, jak zd nekdo napsal, poraden je spousta, ale najit schopneho terapeuta je stale hledat v poli mak.. Pred osmi lety jsem prodelala endogenni depresy a byla bohudik v peci lekaru v Nemecku. Vlastni silou jsem se zapojila do zivota po 6-ti tydnech, ale odbrnou terapii jsem vynechala.. Cimicky mi pri pokusu hovorit s nim sahal na prsa a druhy, z meho bydliste si na me vzal silne bryle..a chtel me poslat do lecebny.. Mozek je sval, ketry ma narok byt prepacovan a nemusi to byt nutne dozivotni nasledky, kdyz je spravna lecba. Cas od casu se mi dperese silne vraci, tusim odkud prameni, ale konzultace mi chybi. tady je to stale jeste tvz.ostuda. Ale je to muj zivot. Neporadil byste mi nekoho dobreho z karlovarskeho kraje?? Skutecneho odbornika, ktery ma zajem pomoci. Dekuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní MArie, pokusím se někoho sehnat. Potřebuji však na Vás kontakt. Napište mi prosím na: vodak@familycoaching.cz . Děkuji“

Jitka: „Dobrý den,je mi 23let a rozešla jsem se po čtyřech letech s přítelem o 7let starším.Už kolikrát sem se s nim rozesla ale pak sem se zas za par dni vratila.Ale tentokrat nejsme spolu už vic jak mesic.Pořád ho miluji.Stále na nej myslim.Rozešla sem se s ním hlavne kvuli jeho rodine ktera me nemela rada a davala mi to patřičně najevo a muj přítel se mě nikdy nezastal, nikdy jim nic neřekl.Citila sem se tak ubližena a nepochopena.Přijde mi že si vubec nevazil toho že sem se přestehovala z jineho mesta k nim kde jsem ja nemela žadne pribuzne a byla uplne sama jen s nim a s jeho rodinou ktera me odstrkovala a věčně se jim na mě něco nelíbylo.Ja sem se k nim chovala vzdy slusne a s uctou.Muj přítel byl asi velký slaboch.Nevim co mam delat moc ho miluji a on me taky.Ale on nejni ten kdo přijde jako první a poprosí o odpuštění.Mam dojem že miluji víc než on jinak už by přeci zazvonil u mích dveří?Nemužu se smířit s jeho rodinou.Nemužu žít pod jejich tlakem.A on je kvuli me neopusti. Jsem neštastna,mam dojem že pro me zkončil život,kež bych se nenarodila.Jsem tak sama a nepochopená.Nic se mi nedaři a mam v životě jen samou smulu.To mam trpět na tomto světě ještě zhruba 50let než umřu??“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jitko, neváhejte o tom, že Vaše rozhodnutí jsou správná. Určitě vyhledejte odbornou psychoterapeutickou pomoc v místě Vašeho bydliště. Napište mi E-mail (vodak@familycoaching.cz) a pokusím se Vám někoho nakontaktovat.“

Lucka: „Dobrý den pane doktore, chtěla jsem si tady takříkajíc vylít srdce,ale potom,co jsem si zde přečetla pár textů mi mé problémy připadají směšné. Prostě mne jen trápí vztah s o devět let starším mužem,je mi 21 a náš vztah trvá necelé čtyři roky.Stále se cítím zamilovaná,dělám mu snídaně,kupuji sladkosti,pomáhám mu jak to jde,ale on už je jiný.Není tak milý,sám se mi na mobil neozve pokud mu nezavolám sama,na narozeniny mě odbyde penězi aby měl klid a zbytečně se nezabýval hloupostmi,svátek(můj) neslaví,na valentýna mě seřval,že to prostě neslaví tak ať mu dám pokoj,1.máje si ani neuvědomí že je(někteří muži prý jsou takoví,kvůli tomu se sním rozcházet nechci i když mě to vždy v ty dané dny zamrzí),vím že mě má pořád rád-když potřebuji aby pro mně přijel apod.tak to okamžitě splní,ale mám pocit,že už nemá snahu si mě předcházet-nevím jak to definovat.V intimním životě už dlouhou dobu není impulzivní a k něčemu ho přemlouvat jsem už vzdala.Je to můj první vážný i sexuální vztah.Cítím se strašně sama,není ani žárlivý,nebo to na něm nejde poznat,cítí se mnou asi jistý,nevim.Říká,že je to v jeho věku úplně normální,že semnou už tak moc nespí,že se fyzicky neprojevuje.Připadám si jak v desetiletém manželství kde je vše již rutina a nic mě nepřekvapí.Nevím jestli si mám zvykat,že si za to můžu sama,že jsem věděla do čeho jdu,protože jeho věk jsem věděla,nebo jestli se mám o něco snažit abych náš vztah probudila.Nevím“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lucko, Vaše problémy mi nepřipadají vůbec směšné. Hledáte jak oživit vztah, který není až zase tak dlouhý. Nemyslím si, že i v desetiletém vztahu musí být vztah rutinou. Vzájemné projevy blízkosti vztah oživují, záleží na Vás, zda jsou pro Vás důležité a jasně to partnerovi sdělíte nebo budete chtít prožívat vztah bez projevu emocí.“

Tomáš H.: „Dobrý den chci se zeptat na tuto věc: Já mám 20 let a moje partnerka má 29 let a má 10 letého syna.Hrozně moc si rozumíme milujeme se prostě nám to spolu všechno klape jenom je problém s jejími rodiči.Chceme si začít vlastní rodinný život začít spolu prostě žít.Rodičům vadí že jsem o 9let mladší.A ty její rodiče říkají že jestli se spolu odstěhujeme že se postarají o to aby jí vzali jejího syna.Prostě si nepřejí abysme spolu žili.Proto se chci zeptat jestli taková možnost existuje jestli na něco takového mají nárok aby jí vyhrožovali že se postarají aby jí byl syn odebrán.Děkuji vám předem za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Tomáši, tady to není právní poradna, ale poradna na vztahy. I právník by však potřeboval více informací. Věk 20 let však není (dle mě dostupných informací)důvod k odebrání dítěte. Mít však doma šetření sociálky kvůli stížnosti Vašich příbuzných není nic příjemného. Možná je to však cesta, jak si utvrdit svou samostatnost. Doporučuji v tomto navštívit občanskou poradnu (www.obcanskeporadny.cz).“

Lea: „Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně mého vztahu s bývalým přítelem. Přítel má 40 a já 21. Náš vztah trval půl roku a byl to můj první vážný vztah. Na začátku jsem byla zamilovaná, vážila si ho, přitahoval mě (možná kvůli tomu, že mě učil). Pak mi ale začali vadit různé maličkosti jako je věkový rozdíl, jeho postava, chrápání, prostě fakt maličkosti. Po sexuální stránce ani nevím jestli jsme si rozuměli, myslím, že asi ano (ale nemilovali jsme se, protože jsem ještě panna a nebyla jsem si stoprocentně jistá). Přítel se chová ke mně moc hezky, nosí mi květiny, je milý, hodný, ochotný, snaží se mi udělat vše co mi na očích vidí. Nyní ale zamilovaná nejsem, ve vztahu není z mé stránky vůbec žádná jiskra, tak jsem se s ním rozešla. Teď ale mám výčitky a přemýšlím, jestli jsem udělala dobře. Bojím se, že nikdy nenajdu tak hodného a milého kluka jako byl on. Scházíme se spolu někdy a on je pořád zamilovaný a čeká, až se k němu vrátím. Přemýšlím nad tím, zda ve vztahu vůbec nějaká jiskra má být, vím, že zamilovanost opadne, ale přece se jeden na druhého musí těšit, udělat mu radost, ale z mé stránky to tam nebylo...Rozhodla jsem se správně? Chtěla jsem jen od Vás vědět, zda vztah bez jiskry vydrží. Předem děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Leo, jestliže jste se rozhodla, snažte se nezpochybňovat své rozhodnutí. Může te udělat rozhodnutí nová. Ptáte se, zda vztah bez jiskry vydrží. Nemohu Vám dát univerzální odpúověď. Může vydržet. Je řada lidí, kteří nechtějí být spokojeni. Chcete taky?“

Monča: „Dobrý den, žiji devět let ve spokojeném manželství a manžel je můj nejlepší přítel.Poslední rok se koukam na jiné může a lecos si představuji, mám chut na sex- bohužel né na manželský! S manželem nepocituji vášen a chemie je taky pryč. Co mám dělat aby se vše vrátilo a já chtěla svého muže??? Děkuji za odpověd. S pozdravem Monča“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Moniko, potvůrka příroda tu chemii naděluje tak, aby bylo zajištěno potomstvo a pak často chemii už neplýtvá. Nový objekt pak znamená novou chemii. Co máte dělat, abyste zase chtěla svého muže? Na chemii se spolehnout nemůžete, ale určitě řadu pěkných chvil spolu prožíváte. Mám málo informací na to, abych vám více poradil. Kdyby manžel zažárlil, myslíte, že by to váš vztah oživilo nebo naopak?“

Katka: „Dobrý večer, mé trápení se týká toho, že můj partner nastoupil do výkonnu trestu a já se stím špatně srovnávám a nevím jak mám ustát ten čas bez něj. Momentálně žiju od dopisu k dopisu od partnera.Nemáte nákou radu, jak ustát ten čas? Děkuji za odpověd“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní KAtko, Vaše situace je velmi těžká. Je jasné, že takové odloučení je náročné. Je výborné, že si dopisujete. Obecně bych doporučil být v kontaktu s lidmi, neizolovat se. Pokud budou problémy přetrvávat, doporučuji rozhovor s psychoterapeutem. Pokud budete chtít doporučit, napište na e-mail: vodak@familycoaching.cz“

zaneta: „zaneta problemi se sexem zapomela sem ze mam i 2 deti .s partnerem se udelam asi 1 za mesic anekdy as za 2 mesice a uz nam to moc neklape ani ve stahu sme spolu 2 roky.a mrzi meto ze mam takove problemi pomozte nam prosim dekuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Žaneto, pro upřesnění dotazu mi, prosím, napište E-mail. Děkuji“

lenka: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak na sobě zapracovat aniž bych musela pravidelně navštěvovat psychologa na svém sebevědomí a úctě k sobě, mám o 15let staršího přítele a myslím si, že teď jsme zažehnali první velkou krizi ale ta ve mě zanechala obavy a strach o něj,proto jsou pak chvíle , kdy se nevhodně chovám..protože mám strach, že mě opustí.Zároveň vím,že se oba navzájem potřebujem a je ke mě férový ale protože si nevěřím pak nejsem vyrovnaná a ničím náš vztah aniž bych chtěla- můžete mi nějak poradit? děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, určitě k tomu, abych se naučil vážit sám sebe, nepotřebuji psychologa. V první řadě vidím důležité nemít strach, že o partnera přijdete. Zkuste si připustit, že jste taková žena, která je schopna přežít sama anebo si najde takového chlapa, který ji nenechá. Zkuste si Vážit sebe sama a zkoumejte co Vám dělá dobře. Dopřejte pravidelně čas sama sobě (masáže, kosmetika...)a oblíkejte se tak, abyste se sama sobě i okolí líbila. Dále si vzpomeňte, co bylo pro Vás důležité tak, že jste krizi překonala. Takovou ženu je těžké opustit. Lidé chtějí žít se spokojenými lidmi. Co tedy? BUĎTE SPOKOJENÁ SAMA SE SEBOU, PROTOŽE JSTE DOBRÁ.“

Klárka: „Dobrý den, jsem 30-ti letá myslím docela pohledná maminka čtyřletého dítka. S manželem procházíme půl roku divnou krizí. Manžel o mě nejeví žádný zájem. Vždy když za ním příjdu a snažím se nabudit hezký večer vždycyk mě odmítne. Nechce se mnou spát, líbat, mazlit. Na vtrdo mi řekne, že to se mnou dělat teď nechce. Ptala jsem se ho jestli to v tom není někdo jiný a on me ujišťuje že ne. Ale řekl by mi to vůbec ??? Myslím, že ne. Nikdy jsme neměli nijak bouřlivý sexuální život, ale mě jeho náruč, doteky a mazlení scházejí. Říkám mu to denně, že mi schází, že ho mám ráda, ale nic neopětuje. Prostě na to neříká nic. Snažím se naše manželství zachránit nejen kvůli našemu dítěti, ale protože ho mám moc ráda a strašně si ho vážím, ale už je toho na mě moc a níž jako ženská se už snad ani dostat nemohu. Cítím se jako odkopnutý pro nikoho nepotřebný kus hadru. Díky moc za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Klárko, jste v těžké situaci. Na druhou stranu Vám vaši důstojnost nedává partner, ale Vy sama. Právě v této situaci můžete vysledovat, co potřebujete proto, aby jste se cítila důstojně. Doteky a sexuální život Vám přirozeně schází, bez rozhovoru Vám však nedokážu říci, co vše se za chováním Vašeho muže skrývá. Ideální by bylo si celou věc probrat v páru při terapii. Jestli chcete napište mi mail a doporučím Vám nejbližší terapeutické pracoviště.“

Zuzka: „Dobrý den, je mi 20 let a mému příteli 22. Jsme spolu 3 roky, z toho skoro 2 spolu bydlíme. Už tak půl roku procházíme krizí. Připadá mi jako bychom nežili spolu, ale vedle sebe. Jeden o druhého jsme skoro přestali mít zájem, věnujeme se spíše vlastním aktivitám a pokud jsme spolu akorát se hádáme. Už to dospělo do stádia, kdy se nevracím domů ráda. Já jsem hodně temperamentní povaha, troufla bych si říct dokonce cholerik, ale on mě v posledních týdnech předčí na celé čáře. Hádáme se kvůli každé kravině, on neustále hledá co mu budu zase vytýkat, neustále na mě atakuje, uráží se kvůli blbostem. Nejsem žádný svatoušek. Celou dobu jsme hledala chybu u sebe a až nedávno mi bohužel došlo, že je v něm. pořád vím, že se milujeme. Zkoušeli jsme si o tom promluvit, vždycky to vypadá dobře a pak je to to samé. Máme ještě šanci?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Zuzko, když se máte rádi, tak máte určitě šanci. Dynamické partnerství dává oběma partnerům zabrat, avšak má "šťávu". Nehledal bych vinu ani ve Vás ani Ve vašem partnerovi. Problém vyvstává, když se setkáte. Na tom je potřeba pracovat. Protože je mezi Vámi náboj, je dobré s ním pracovat. Určitě bych Vám doporučil návštěvu psychoterapeuta. Když mi zašlete e-mail, mohu Vám doporučit.“

Amálka: „Pritel mi je neverny co s tim?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Amálko, není nevěra jako nevěra. Pokud chcete napsat více informací, použijte E-mail.“

Dana: „Dobrý den, je mi 25 let a před měsícem se mnou rozešel přítel. Náš vztah trval osm let a dva měsíce před Vánoci jsme se nastěhovali do vysněného domečku. V práci si našel slečnu s kterou teď žije. Poslední měsíc po Silvestru můsím uznat byl takový zvláštní, nějak jsme se odcizili, ale to vidím, až teď zpětně. Předtím mi to tak nepřišlo. V našem vztahu jsme se vůbec neomezovali. Jediná naše nevýhoda byla, že to byl pro oba první dlouhodobý vztah, po všech stránkách. Nechápu jeho náhle rozhodnutí, jelikož po Vánocích mluvil o miminku (tedy to byla asi sranda). Ještě jsme spolu byli v lednu na horách a když jsme se vrátili, tak pak ta rána přišla. Pak se najednou po dvou dnech vrátil, že by to chtěl vzít spátky, že ho to mrzí a že mě miluje. Jenže jsme spolu vydrželi 14 dní a rozchod přišel podruhé. Mám strach, že si myslí, že mu něco uteklo. Nemůžu na něj zapomenout, všude mi ho to připomíná. Chtěla jsem se zeptat co mám dělat? Vím, že bych měla zapomenout, ale je to strašně těžké. Děkuji moc za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Dano, Vy jste vztah prožila a jen Vy ve skutečnosti víte, co máte dělat. Jste oba partneři svobodné bytosti s vlastním rozhodováním. Pokud bude pro Vás dlouhodobě těžké tuto situaci zvládat, napište e-mail a doporučím Vás psychoterapeuta.“

Marcela: „Dobrý den, je mi skoro 20 let, moji rodiče jsou od mých 2 let rozvedení. Od 2 let žiji s maminkou, otec nezážadal tehdy o mé udělení do péče a tudíž jsem ho od té doby neviděla. Maminka se nikdy s mým otcem nesoudila ohledně alimentů (které byly tenkrát velmi nízké). Do loňského února platil pravidelně alimenty, ale od března loňského roku přestal. Pokoušeli jsme se na něj sehnat kontakt (jak přes internet, tak přes jeho matku, na kterou jsme měli kontakt), ale nepodařilo se nám ho najít. Teď, když neposílá ani to málo peněz, které by měl (podle zákona, když studuji, měl by do mých 26 let), jsem uvažovala nad tím, že bych na něj podala trestní oznámení. Samozřejmě bych mu nechtěla udělat nějaké velké problémy, ale přece jenom máme s maminkou dům, na který musí sama vydělávat (jelikož studuji). Potřebovala bych poradit, jestli neudělám chybu, když oznámení podám a protože nevím, jak to chodí, potřebovala bych doporučit nějakého právního zástupce (jesli je vůbec v tomto případu nutný) a jestli mi můžete říci, kolik tak zpravidla stojí. Děkuji předem za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Marcelo, tato otázka je spíše od občanské nebo právní poradny (www.obcanskeporadny.cz)“

Katka: „Dobrý den, mám takovou trochu hloupou otázku oproti těm, které jsem zde četla. Je mi 19 let, chodím už skoro 2 roky s přítelem, kterému je 23. Do nedávna jsem měla pocit, že si výborně rozumíme, máme společné zájmy, můžeme si říct všechno a brala jsem ho jako nejlepšího kamaráda, ale poslední dobou se čas od času pohádáme (což je asi v každém vztahu vcelku normální, pokud si to partneři umí vyříkat). Vím, že jako asi pro každého muže, je pro něj důležitý sex a jelikož nemám s ním zas tak moc velké zkušenosti (je to můj první vážný vztah), tak bych chtěla poradit, jestli se partnerovi mám přizpůsobovat nebo ne. Jde o to, že si ho přeje velmi často (dříve mi to tolik nevadilo, dělala jsem to pro něj ráda, protože ho miluji),ale to se mi poslední dobou přestalo líbit. Urazí se, když mu řeknu, že zrovna teď na to nemám vůbec pomyšlení (musím přiznat, že nemám chuť třeba i týden nebo 14 dní za sebou). Možná, že ještě nejsem úplně zralá, ale prostě nemám chuť se s ním milovat denně...a on to nemůže pochopit. Nechci ho zranit, ale leckdy mě milování s ním vůbec nebaví. Nemyslím si, že by to byla jeho chyba, je ke mně v intimních chvilkách velmi pozorný a hodný. Potřebovala bych radu, protože o něj nechci přijít. Děkuji mnohokrát za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Katko, na Váš problém neexistuje univerzální odpověď. Vše i sex je věcí dohodou obou. Otázkou je, jestli se Vám nedaří uvolnit i to, proč se Váš partner urazí v případě neuskutečnění. Můžeme se cítit ukřivděni, ale ve skutečnosti se nic nezmění. To, že se občas pohádáte je projevem zdravého vztahu. Pokud budete potřebovat více, napište mail.“

Martina: „Dobrý den, můj přítel má problémy s vyvrcholením asi tak 3 roky,ale při onanii ne,můžete mi napsat čím to je???tvrdí mi,že strachem ze špatného výkonu to není.Jsme spolu krátce,ale chtěla bych mu pomoc.Děkuji Martina“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, pokud jde o psychickou poruchu, bylo by dobré, aby navštívil psychoterapeutickou praxi. Problém musí řešit on nebo Vy jako pár. Bez něj to však bude náročné. Pokud chete více, napište mail (vodak@familycoaching.cz)“

Alena: „Dobrý den,přečetla jsem si obsah dnešního dílu,kde bylo uveřejněno 11rad,kdy je důvod k rozvodu!Ale nenašla jsem tam alkoholismus partnera!Myslíte si,že to není důvod?Budu letos 25 let vdaná,muž popíjí od začátku našeho vztahu(já už slyším,proč jste si ho brala?!).Mi bylo 20 let ,mu 32let.Máme 3 syny,jeden studujeVŠ,druhý pracuje a třetí končí ZŠ.To,co jsme museli zažít s alkoholikem(kvartálním,ale vždy do mrtva),jsem snášela více jak24 let!Teď jsem se od něj odpoutala,rok už spolu intimně nežijeme a skoro nemluvíme!Byla jsem s jiným mužem(nevěra??!!).Přišel nato!Neuznává ,že se to všechno odráží od jeho pití,že nechtěl a nechce podsoupit léčbu!Tvrdí,že já jsem ta,kdo rozbíjí manželství!Synové jsou na mé straně,taky ví,co obnáší žít s tátou alkoholikem(není agresívní)!Když ho musíme nacházet všude možně a nejen my a tahat ho domů!Kdo z nás dvou se má více stydět a kát se?!“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Aleno, nepochybuji o tom, že jste si Vašeho partnera brala z upřímné lásky. Nehledejte, prosím, vinu. Každý řešíte partnerský vztah podle možností, které máte. Tím, že budete sebe nebo partnera obviňovat ublížíte Vám oběma. Nemyslím si,že rozbíjíte manželství. Aplikovala jste svůj vlastní způsob řešení. Nestyďte se, nekajte se a nechtějte to ani po svém partnerovi. Tím vůbec nic nevyřešíte. Pokud chcete více, napište E-mail.“

Patricie: „Dobrý den,jsem vdaná a teď jsem otěhotněla se svým manželem.Mám,ale pořád strach že mne podvede už nejde jen o nás dva,bude tu i miminko a ja nechci dítě pokud on není věrný.Nikdy jsem takové obavy neměla,ale vím že když jsem se s manželem seznámila byl mi nevěrný a tak mám teď strach.Asi nevíte jak je to hnusnej pocit když rano odejde do práce a já celý den dokud se nevrátí myslím jen na to že mne určitě podvede.Prosím co s tím mám dělat nechci být bez něho,ale nechci aby mne podváděl.Chci aby mne miloval jak mi neustále říkal a myslel na nás že už jsme rodina.Je mi z toho hrozně.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Patricie, prožíváte těžké chvíle. Strach, který Vás svazuje nepomůže tomu, aby Vám Váš manžel byl věrný. Věrnost se nedá poručit ani naprogramovat. Pracovat s Vaším strachem se dá v psychoterapii. Pokud mi napíšete mail, mohu Vám někoho doporučit.“

Veronika: „Dobrý den, jsem 10 let vdana, mame syna. Manzelstvi uz nam druhym rokem neklape. Po 16ti letech jsem se sesla se svou byvalou laskou. Je mi 30 let. Jak jsem se uvideli, tak jsme se do sebe znovu zamilovaili. Je to sile a oboustrane, ale co s tim? on je zenaty a ma dve deti. Kdysi jsme byli deti, ale ted si plne uvedomujeme svoje city. Je mozne, ze kdyz si budeme rikat, ze tu mezi nami nic neni, ze to zmizi? Ani jeden nechceme byt bez toho druheho, ale jsou tu nase rodiny... nevime, jak z toho ven... je vubec nejaka rada? Diky“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Veroniko, řešení je pro Vás hodně. Nyní je rozhodující, co skutečně chcete. Určitě si nenalhávejte, že mezi Vámi nic není. Buďte k sobě transparentní. Zkuste zapřemýšlet, co Vám nový vztah dává. Chcete jít skutečně z toho ven? Stojíte před rozhodnutím. Rozhodnutí pro další krok je jen na Vás.“

jana: „dobry den,je mi 33.let a mam problem když muj přitel přide s prace tak je nasranej čim to je“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, Váš dotaz ja tak obecný, že na něj nedokážu odpovědět.“

Pavla: „Dobrý den,mám takový problém jsem 8 let vdaná je my 34 let manželovy 37,máme dvě děti.ale poslední 4 roky nemůžeme najít společnou komunikaci.Nehádáme se prostě žijeme každý sám.Víc se starám já o domácnost a o děti má více volnosti.Před těmi 4 roky si pořídil počítač a je pořád u něj a před rokem motorku tak s tou travý svůj volný čas.Já jsem zavřená s dětmi doma a on si bez nás užívá a nebo nás odveze k našim na chalupu a jede pryč.Vičítá my že s ním už nechci spát,ale to prostě nejde jsem tak zablokovaná nevím jak na to, trvá to rok bez sexu.Chybí my prostě láska,ale on to prostě nevydí.Hodně se změnil nebyl takový chtěla bych ho zpátky aby si nás více všímal a byla jsem milována,ale když mu povím že se hodně změnil pokaždý my řekne že to není pravda tak nevím jak na něj.Hodně asi taky hrajou peníze,ale komu v téhle době nechybí.Syn to bere dost těžce je mu 8 a dceři jsou 2.Chtěli by být více s otcem a užívat si s náma oběma to nejlepší ze života.Jak to mám řešit.Děkuji mnohokrát za odpověď.Nashledanou pěkný den Pavla“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Pavlo, obávám se toho, že pokud chcete zůstat ve vztahu, moc Vám toho k řešení nezbývá. Pro Vás je to výzva k tomu, abyste byla nyní spokojená sama se sebou. Naučit se pečovat sama o sebe nezávisle na partnerovi. K lepší identifikaci Vašeho muže s mužství a otcovstvím bych snad mohl doporučit iniciativu LOMu (www.ilom.cz) Muži mužům, která pomáhá najít mužům vlastní identitu. Podle důvěrných informací se má od září rozrůst tato iniciativa do většiny krajů ČR. Pokud by bylo možné přijít v páru do párové poradny, mohlo by se na vzájemném vztahu dále pracovat.“

Sylvie: „dobrý den potřebovala bych poradit a pomoct přítel se semnou rozešel před 14 dny a byly sme spolu 3 měsíce a pořád ho miluji a chtěla bych ho zpátky ale on mě ne co on jedinýho chce tak semnou souložit a já mu vždycky vyhovim protože ho pořád miluji ale už nechci aby to takhle pokračovalo chci na něj zapomenout ale nejde to ostatní mi říkají at se snim už nescházim ale to nejde já si snim chci normálně popovídat a být kamarádka ale už na něj nechci myslet a milovat ho co mám prosim vás dělat“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Sylvie, máte ráda svého přítele, ale chcete na něj zapomenout. Pro uklidnění vztahů by asi bylo skutečně nejlepší hvíli se s ním nevídat. Určitě by bylo dobré udělat si čas sama na sebe. Zkontaktovat Vaše přátele a jen tak se s nimi setkat. Pokud to nadále bude problém, mohu Vám doporučit psychoterapeutickou pomoc.“

Milan Kopecký: „Dobrý den. Když pominu skutečnost, že moje přítelkyně je o dvaadvacet let mladší, pak za větší problém považuji, že "vlastní" všechny symptomy poruchy osobnosti, které nazýváte "hraniční osobnost". Vím, že odborníci tvrdí, že s takovým člověkem se de facto žít nedá, ale nemohu jí opustit (jsou opouštěn vlastně permanentně), protože v jejím okolí není jiné osoby, která by jí podala pomocnou ruku. Jistě, nemohu být její psychoanalytik i přítel zároveň, ale lidi s neopouští jenom proto, že nechtějí jít k odbornému lékaři. Nepřeji si nic jiného, než aby konečně začala se sebou cokoliv dělat. Existuje jakákoliv šance jí přesvědčit..? Omlouvám se, pokud se na to nedá odpovědět. Milan Kopecký“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Milane Kopecký, slova odborníků jsou důležitá při obecném nazývání problémů. V případě konkrétních životních osudů však někdy ztrácí smysl ve vztahu k individualitě jednotlivce. Nedokážu tedy závazně říci s kým se žít nedá. Píšete, že jste vpodstatě terapeut své partnerky, otázkou je co dává partnerka Vám? To, že můžete cíti převahu nebo i něco jiného? Možná že k tomu, aby Vaše partnerka začala se sebou něco dělat, potřebuje to, abyste problémy neřešil za ni. Pokud byste se chtěl více poradit, napište E-mail: vodak@familycoaching.cz.“

Neslyšicí Petr: „měl jste taky ve styku s neslyšicími lidmi?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Učil jsem osoby se zbytky sluchu. Domluvil jsem se s nimi. Znakovou řeč neumím.“

Monika: „Hezký den, žijeme již více než rok s manželem pouze vedle sebe. Začalo to odhalením jeho nevěry, po 15 letech pěkného vztahu se doslova zbláznil do bývalé spolužačky. Svedla ho na srazu a získávala postupně, stěžovala si na zlého manžela se kterým je jen kvůli dětem a na to jak je neštastná. Přitom skutečnost je dost jiná, její docela férový manžel je dříč a kamionák, věčně na cestách. Nicméně ten můj se do ní zbláznil natolik že mi oznámil že jediná možnost je rozvod, nezajímalo ho nic, ani jeho 7iletý syn. Jenže paní se nerozvedla, ani to neměla v úmyslu a rozešli se už vloni koncem dubna, ale manžel se z toho zřejmě nevzpamatoval. Už to pro mě začíná být úmorné, žít jen vedle něj, dělat doma všechno jako by se nic nedělo a předstírat před synem jaká jsme pohodová rodina. Moje míra tolerance je jaksi naplněná. Myslíte že se z toho někdy vzpamatuje. Miloval ji děsně a věřil jí vše. I dnes si myslí jaká je skvělá, andělská. A ona je jenom velká lhářka a hysterická osoba, která ale pravou tvář dovede mistrně skrývat. Jak dlouho mám ještě čekat ?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Moniko, to, jak dlouho jste ochotna čekat záleží jen a jen na Vás. Pro posilu a k novým způsobům řešení bych Vám radil navštívit poradenské pracoviště. Nejlepší by to bylo v páru nabo aspoň Vy sama.“

caroline: „nevim jak mám pritelovi rict ze nechci mít deti..“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Caroline, nedokážu méně stručně odpovědět na dotaz. Nevím, proč hledáte jiný, než přímý důvod. Proto tedy navštivte poradenské pracoviště, kde můžete najít způsob řešení.“

Jarmila Bělušová: „Dobrý den, podvádím manžela, ale on to neví. Mám 9-i letou holčičku, která miluje mě i jejího otce. co by byl pro ni rozvod?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, protože neznám více Vaší rodinnou situaci, nedokážu jednoznačně odpovědět na Vaši otázku. Doporučuji navštívit rodinnou poradnu, kde se můžete osobně více poradit.“

Lenka: „Dobtrý den, se svým přítelem spolu chodíme skroro 3 roky začali sme spolu bydlet ale pořád se jen hádáme. Když s ním nechci jít v pátek někam do hospody hned píše ať si najdu někoho jiného, když chci jít někam s kamarádkou, hrozně se rozčiluje a říká, když si chci užívat že se rozejdem, hádáme se téměř denně, sama nemůžu jít vůbec nikam je mi 20 a potřebuji trochu své volnosti ale partner mě nikam nepustí, byl mi několikrát nevěrný, já mu to odpustila a zůstali sme spolu, sprostě mi nádává a ve vzteku mě i uhodí. Nevím co mám dělat mám ho pořád ráda. Když se nehádáme je to moc hezký vztah ale vadí mi jak mě všude omezuje, vadí mu i když přijdu pozdě z práce, protože nestíhám. Nevím zda má cenu ve vztahu zůstávat.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pani Lenko, život s partnerem, který Vás pravidelně kontroluje je zátěžový. Jen Vy víte, zda takovou zátěž chcete podstoupit. Hádky nemusí být kontraindikací ke společnému životu, pokud někam směřují. Pokud však Vás obtěžují zvažujte, zda takovou zátěž chcete podtoupit. Pokud chcete více rady, napište mail na vodak@familycoaching.cz.“

Katka: „Zdravim,mám přítelkyni známe se dva roky a jsme spolu pul roku...ve všech směrech je to skvělé,ale jeden problém tu je.Jsme v určitých reakcích až moc stejné a to vede až k hodně ošklivím hádkám,většinou to jsou maličkosti tipu jak , proč , proč to neřekla jinak,proč takhle a proč je tak neústupná.Nevím ale občas mi příjde že ji to baví a dělá to naschvál.Nejvíc ji štve ,že nejsem tip člověka co hned přileze a uklidnuje.Nebo když už opravdu nemám nervy,tak se seberu a jdu přič.ne proto že bych od toho utíkla,ale proto že vim že to nikam nevede a takhle se nejvíc uklidnim.Příjde mi to jako by po mě chtěla něco,co sama dát nedokáže,jen o tom mluví,... když to bylo už hodně vygradované,tak jsem zkusila metodu klady a zápory o mě a oní... tomu se slušně řečeno vysmála. Je stejná a přitom mě stejně nechápe...Nerozumím tomu. Jak to vyřešit. Díky“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Katko, soužití osob stejného pohlaví má svá specifika. Jedno z nich je podobnost reakcí těchto osob na podnět. Stejně však jako v jiných vztazích si každý chrání své teritorium. Podobně jako ve všech vztazích si každý v partnerském životě učí být šťastný sám se sebou a pak teprve obdarovává sám sebou svého partnera/partnerku. K tomu, abych byl v životě šťasten si potřebuji občas zodpovědět na otázku: CO potřebuji k tomu, abych byl šťasten? Když budu šťastný já, tak mě ztěžka rozhází můj partner. Pokud chcete více, napište mail: vodak@familycoaching.cz.“

Veronika: „Dobrý den. Prosím o Váš názor. Jsme s manželem 21 let. Máme 2 děti, ve věku 20 a 17 let. Před 5 lety jsem se sesypala(nepovedené předávkování léky na uklidnění) po 3letém starání se o manžela po úrazu, umírající babičku, která mě částečně vychovávala, umírajícího tchána na rakovinu prostaty, a tchyni v léčení psychiatra, trpící bludy, které nejdou vymluvit. Tchyně je nyní v pořádku. Ale vzhledem k společnému spolužití v jednom baráku, kde naše vzájemné vztahy nejsou ideální, mám problém s ní komunikovat. Prožila jsem s ní spoustu ošklivých chvil a když se její zdravotní stav zlepšil, dočkala jsem se jen výčitek a nevděku. Manžel se svou matkou komunikuje velmi špatně až zle. Po celou tu dobu jsme rekonstruovali dům a tchynin byt. Náš byt je v rekonstrukci už 6 let, a stále bydlíme v provizóriu. Celou dobu manželství jsem se snažila finančně zabezpečit rodinu a vytvořit pro nás všechny příjemný domov, ale podle manžela dělám spoustu věcí špatně, děti jsou k ničemu , protože neumějí vzít za práci a já se jenom trápím. Pracuju i teď, v invalidním důchodu a mám vyšší příjem než manžel, přesto necítím ani jeho úctu , ani lásku, ani snahu začistit cihly v bytě. Nějak už na to všechno nemám nervy , respektive jsem na tom čím dál tím hůř.Manžel nás ani nebije, ani není alkoholik , jenom nám není ochoten obětovat svůj čas, být nám oporou mít nás rád. Po tom mém kolapsu jsem se chtěla rozvést, ale řekla jsem si že to vydržím než budou děti dospělé. Ale ty nervy nechtěj spolupracovat.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Veroniko, podle mne je důležité, abyste si dopřála taky péči sama o sebe. Zkuste zjistit, kdy budete spokojena i bez manžela. Co všechno k tomu potřebujete. Spolužití s tchýní je asi ve Vašem případě náročné.“

radek: „dobrý den jak žit s hysterickou ženou kterou mam rád,ale nechce ji stratit.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Radku, tím, že je Vaše žena hysterická, chce Vám něco říci. Potřeba je jen rozkódovat co. Pokud Vám připadá odpověď stručná, napište mi mail.“

Zuzana: „Dobrý den,jsem podruhé vdaná ,již 20 let.Můj manžel byla moje první láska.Obviňuje mě z nevěry,která se měla stát v roce 2002.Nějaký kamarád mu cosi řekl a on tomu uvěřil,dost často to proti mě použije.Za celé manželství jsem mu nebyla nevěrná,ale on mi nevěří.Proč věří více kamarádům než mě?Velice mě to ničí,staví to mezi námi čím dál vyšší zeď.Chtěl abych se přiznala,že začneme od začátku,ale já se nemohu přiznat,byla by to lež.Říká,že je mu už jedno co dělám a ským.To si myslím znamená,že mě nemá rád.Už si spolu nepovídáme,neradujeme,nespíme.Nevím co mám dělat,chtěla jsem si s ním o tom promluvit,ale on řekl ,že se o tom nechce bavit a že si nechce kazit náladu.Nevím už ani jestli ho mám ráda,každou hádkou se ve mě něco zmenšuje,až to za čas úplně umře.Bojím se o nás.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Zuzano, jste v těžké situaci. První a nejdůležitější v takových situacích bývá udělat to, co je nutné pro svůj pocit pohody. Ideální by bylo se domluvit na práci na vztahu s rodinným poradcem. Pokud by Váš manžel nesouhlasil, bylo by dobré, abyste na pocitu pohody pracovala sama. Nebývá špatné mít kamarádku, které můžete důvěřovat a se kterou si vše proberete. Pokud ani s tou nenajdete spolehlivé řešení, bývá účinná pomoc terapeutická. Pokud chcete více, napište mi E-mail.“

Eva: „Dobrý den, je mi 17 let a naši rodiče se rozvedli cca 8-9 roku zpátky. Mamka si našla nového přitele a je s ním už 4 roku vdaná. Jde o to, že můj otec nejeví zájem a ani neposílá alimenty. Už se nemůžu dívat na to jak se mamka kvůli toho trápi. Pořád líta po soudech, mám ještě dva bratry 13 a 18, ale u nich je to jiné, o ně jeví zájem o mě však ne. Vůbec. Nevím jestli na Vás se zrovna obracím zprávně doufám že jo. Potřebuju vědět, poradit co mám udělat já proto aby alespon trochu začal jevit zájem a platil na mě to co má . Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Evo, na otázku, co jde udělat proto, aby Váš otec platil alimenty bych doporučil občanskou poradnu (www.obcanskeporadny.cz). Pokud chcete více rady, napište mi mail: vodak@familycoaching.cz.“

Jakztohoven?: „Dobry den,poradte mi prosim jak zvladnout stavy s negativnimi emocemi.Mam kamarada,zname se 3 roky,nevidali jsme se casto,ale pak to mezi nami zajiskrilo a zacali jsme se vidat vice.On nechtel bezny vztah a tak jsme zacali jako kamaradi a obcasne spolu spat.Protoze mi tento zpusob nevyhovoval,ukoncila jsem to,ale zustali jsme v kontaktu.Po trech mesicich kdy jsme se chovali jako bezni kamaradi,znami,se mi tento muz vyznal,ze me ma rad,chtel by se mnou byt,zit,opet jsme se sblizili a po tydnu po tomto vyznani jsme spolu byli i jako milenci, pote co jsme se spolu vyspali on ale ztratil zajem, nechtel se uz vidat a dal mi vedet pouze pres sms ze me vnima vice jako kamaradku a ze by u toho rad zustal.Ja se citim od nej vyuzita a mam strasne zachvaty vzteku,citim se podvedena,protoze si myslim,ze to udelal schvalne,on tvrdi ze ne,ze si to uvedomil kdyz jsme spolu zase byli a chce zustat v kontaktu jako kamarad.Poradte mi prosim jak mam pracovat s temi pocity hnevu.Tomu vztahu uz nedavam sanci a jeho nechci uz vubec videt ani se s nim stykat, jen ted citim ze ztracim veskerou duveru v cestne umysly muzu, citim ze zahorkavam a citim se stale nastvana, jak se s tim vyrovnat?Nepomaha mi sport,kamaradi,nic.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní xxx, protože jste vyčerpala nejčastější způsoby. Doporučil bych psychoterapii. Můžete mi napsat mail a mohu Vám doporučit.“

martin z prahy: „pěkny den ,mame problemy ve vztahu s mou přitelkyni ,prosim o radu .informaci na psychologa -ženu-doktorku,jsme z prahy,dekuji za odpověd martin“

Jan Vodák, Ph.D.: „Zkuste napsat mail na vodak@familycoaching.cz. Dík“

Káteřina: „Dobrý večer,po přečtení několika přiběhů na těchto stránkách jsem se odhodlala,že napíšu několik řádků a poprosím o odpověd´.Žijeme s přítelem pět let máme dvouletého syna.Náš vztah byl pohodový až do doby,kdy změnil zaměstnání a já posléze zjistila,že se zaregistroval na seznamce a vyhledává partnerky .Podotýkám,že příteli je 47let a já jsem od něho o 12let mladší.Nejdříve mi vše zápiral,tvrdil,že jsem chorobně žárlivá a jiné nadávky,ale až jsem zjistila další okolnosti toho všeho tak mi řekl,že se vlastně nic nestalo.Ty okolnosti se týkaly psaní sms,volání a dokonce i osobního setkání .Nevím jestli mi byl nevěrný fyzicky,ale vím,že stěmi několika ženami se stýkal osobně. Byl to pro mě dost velký šok.Neumím si to vysvětlit,kde se stala chyba.Nevím jak dál.Jak se mám chovat co dělat.Jsem už dost vyčerpaná věčným přemýšlením,místo abych si užívala radosti se synem tak se trápím.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Kateřino, to, abyste si dokázala užívaz radosti, někdy stojí na začátku hodně energie. PArtnera nepředěláte, ale když se naučíte mít radost sama o sobě, tak Vás partner neohrozí. Pokud chcete více, napište mail.“

Eva: „Dobrý den, tento problém se týká mé sousedky,která se podruhé vdala, má 18.letého syna z 1.manželství a 5,5letou dceru s nynějším manželem se kterým je 4 roky.On si rád vypije a hraje automaty, takže má dluhy, do toho mají hypotéku,když si vypil, tak ji mlátil,volala na něj i policii, ale trestní oznámení neměla odvahu nikdy podat. Teď ji utekl za jinou do Prahy, tady nesplácí hypotéku,dluhy, nedává jim peníze na dům ani na děti. Dala ho proto k soudu o výživu malé a měla najítý byt, že se od něj konečně odpoutá a dnes přišla ze sociálky úplně zdrcená, že nemá nárok vůbec na nic, protože podnájemní smlouva nic neřeší, trvalé bydliště má prý pořád tady, tak máme hrůzu z toho co bude až on se vrátí. Co může dělat nebo na jakou instituci se obrátit?Nebo jsou ty zákony u nás opravdu tak na houby,že má doma čekat až ji zabije za to,že si dovolila něco proti němu konečně podniknout?Děkuji za odpověď, je to naléhavé, bojím se, že ji povolí nervy a stane se neštěstí. Mořická Eva,Nivnice u Uherského Brodu“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Evo, bohužel z hlediska práva Vám neporadím. Pomoc v situaci, kdy se necíít dobře? Doporučím poradenskou praxi. Pokud si nevíte rady s výběrem, napište.“

nezmárek: „Dobrý den.posledního půl roku trpím strašnými depresemi a stavy úzkosti a agrese. Mám kvůli tomu problémy se školou a proto i s rodiči,kteří mi ji platí. Nechce se mi do ní chodit a radši jsem doma v posteli,kde se cítím bezpečně. Bydlím s přítelem a proto mi na to nepřišli. Ted se to provalilo a mé stavy se čím dál tím víc zhoršují. Prrobrečím třeba celé dny,ale z ničeho nic mi je pak dobře.Nechápu to.Ikdyž jsem byla doma a nechodila do školy,měla jsem pocity bezpečí,ale jakmile se překlenula 1hodina odpoledne,dostávala jsem se zas do deprese a úzkosti. Občas jsem přemýšlela jak sebevrah. Jakmile jsem přemýšlela o něčem,tak jsem to naštěstí vzala zpět. Takhle se ale žít nedá.Potřebovala bych pomoc.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Nezmárku, když mi na mail napíšete odkud jste a kontakt na sebe, mohu Vám někoho doporučit.“

Klára: „Dobrý den, je mi 19 let a měla jsem přítele, který je stejně starý. Byli jsme spolu 3/4 roku, ale v posledním měsíci našeho vztahu začalo jít všechno z kopce. Já ho měla celých 8 měsíců omotaného kolem prstu, ale v něm se najednou cosi zlomilo a potřeboval si ode mě oddychnout. Podotýkám, že jsme spolu nebyli zase tak často, vídali jsme se jen přes večery, a to ani ne úplně každý den, ale vyhovovalo nám to tak. A jak už to tak bývá, když se chce jeden od druhého jen trošku oddálit, ten druhý se k němu ještě více přimkne. To se stalo mně, a to byla ta chyba. On nyní ví, že si se mnou může dělat co chce, prootže já mu dala všemi způsoby najevo, že ho chci zpět. Je to nedávno, co jsme se rozešli, ale já ho chci za každou cenu zpátky, měli jsme hezký vztah. On mi řekl, že jsem ta nejlepší, kterou kdy potkal a že asi dělá největší chybu svého života a že ví, že toho později bude litovat, ale že teď potřebuje být sám. Neřekl mi ani, jestli jsem dělala něco špatně. Prý ne. On to takhle prý měl se všemi děvčaty. Asi není připraven na delší vztah (já před ním měla vztah trvající 3 roky). Vím, že mě miluje, ale nevím, co se to s ním najednou stalo. Také vím, že bych mu měla dát čas, ale mě ničí, když se mi jen pár dní neozve... ničí mě ta nejistota. Nejsem schopna se soustředit na nic jiného než na něj, tudíž se mu vždycky ozvu jako první, což je chyba. On se se mnou chce stýkat zatím jen kamarádsky, než si ujasní, co vlastně chce. Já jsem šťastná, že ho můžu aspoň vídat, i když mě to ničí. Nevím, co mám dělat, nechci se rozejít. Navíc mám před maturitou a nejsem schopna se soustředit na učení. Prosím, poraďte...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Kláro, jestliže máte někoho omotaného kolem prstu, není divu, že si pak potřebuje od takového vztahu odpočinout. Váháte, co máte dělat? Pokud Vám tato situace nevyhovuje, pravděpodobně budete usilovat o změnu. Jakou změnu si zvolíte, to bude rozhodnutí pouze na Vás.“

Kamil: „Dobrý den, je mi 37 let a jsem s manželkou (34) 14 let ženatý. V posledním roce se trápím problémem, se kterým jsem se ještě nikomu nesvěřil. Naše manželství je spokojené. S manželkou si rozumíme a nějaké větší neshody nebo spory mezi námi nejsou. Na všem se dokážeme dohodnout, a když se objeví nějaká ta drobná hádka, většinou ji ještě ten samý den vyřešíme. Nemáme problém s běžnou komunikací, každý den si povídáme. Žena je i dobrou matkou pro naše dvě děti (kluk 13, kluk 5). Má je moc ráda. Ale! V posledním roce náš manželský sex nestojí za nic. Postupně z našeho života úplně vymizel. Já bych se milovat chtěl, ale ze strany mé ženy není odezva. Tak před dvěma lety se častost našeho milování začala snižovat. Žena si stěžuje na únavu, na ospalost apod. Přestávky v sexu byly čím dál delší, až dospěly k tomu, že teď už jsme se nemilovali tři měsíce. Snažím se být na ženu milý a něžný, v ložnici ji třeba hodinu hladím a nic. Postupně už se mi ani nechce o něco se znovu pokoušet. Velmi se kvůli tomu trápím, mám ženu moc rád. Říkám jí, že také potřebuji, aby mne někdo objal, dal mi pusu....atd. Minulý týden jsem o tom s manželkou hovořil, dali jsme si spolu odpoledne kávičku, byl čas probrat všechny věci. Řekla, že se to zlepší, ale moc se o tom bavit nechtěla. Jsem z této situace velmi nešťastný a chtěl bych, aby se náš sexuální život zlepšil. Vůbec ale nevím, jak na to. Svou ženu moc miluji a podvádět ji nechci. Prosím poraďte mi, co bych měl dělat.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Kamile, obdivuji Vaši odvahu napsat otevřeně tak těžký problém. Je to pro Vás náročná situace a je dobré, že s tím chcete něco dělat. Skutečně takto přes web Vám nemohu kvalifikovaně pomoci. Potřeboval bych vidět pohled na problém i ze strany Vaší manželky. Navíc univerzální rady na situace v životě neexistují. Nejvíce bych doporučoval návštěvu rodinného (párového)psychoterapeuta. Ve spolupráci s ním můžete postupně najít řešení Vašich problémů. Jestli chcete více, napište mi mail (vodak@familycoaching.cz).“

KAREL HORÁK 25 LET: „DOBRÝ DEN.JE MI 25 LET A MÁM PROBLÉM.V ROCE 2003 JSEM BYL LÉČEN NA PSYCHIATRII.V TOMTO ROCE MI BĚHEM 10 MĚSÍCŮ BYLY PODÁVÁNY INJEKCE NA SKLIDNĚNÍ ORGANISMU.PŘED DVOUMI ROKY JSEM SI NAŠEL PŘÍTELKYNI SE KTEROU SE JIŽ DELŠÍ DOBU POKOUŠIM O MIMČO.NEVÍM ZDA TYTO INJEKCE MĚLI NA TO VLIV ČI JE TO STRESEM,ŽE BYDLÍME U RODIČŮ ČI JINNÉ VLIVY?DĚKUJI ZA ODPOVĚD“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Horáku, vedlejší účinky léků je třeba konzultovat s lékařem, který Vám léky předepsal. K tomu, abych Vám odpověděl jaké psychické vlivy mají na to vliv, musel bych vědět, co prožíváte. Zkuste napsat na e-mail: vodak@familycoaching.cz.“

poučený roptimista: „Je mi 61 let a líbí se mi mladší partnerky. Jsem rozvedený, žádost dala bývalá manželka. Začala kalkulovat život v 44 letech. Jinak byla o 16let mladší a vše klapalo do těch časů ke spokojenosti obou. Ale pak ji tam cosi přeskočilo. Poraďte, jaký věkový rozdíl byste mi doporučil. Sportuji a jinak jsem velice aktivní. Řídím se názorem pokud něco bolí žijem a co má stát se stane. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane optimisto, doporučený věk neexistuje. Záleží na shodě obou partnerů. Pokud máte partnera, který Vás má rád, mějte ho rád taky. Hlavně zůstaňte optimistou.“

Vanesa: „DObrý den, je mi 33 let, máme s manželem dvě maličké děti, jsem na mateřské dovolené. Manžel o mě ztratil naprosto zájem, nemá chuť se se mnou bavit, cokoliv řešit, netož na jakékoliv intimnosti. Fungujeme jen jako nějaká firma - aby běžely provozní věci domácnosti. VOlný čas po večerech tráví v místní hospodě, kam, jak říká, si chodí ulevovat a čistit hlavu. Z mé strany problém není,nikdy jsem nedělala velké scény, miluji ho, nikdy jsem ho neodstrkovala a on to ví. DOnutila jsem ho o tom promluvit, přiznal, že nemá sílu na náš vzájemný vztah, že zvládá tak tak lásku k dětem, a chtěl by pauzu, utéct od všeho.....příčinou je pravděpodobně velké vyčerpání po dost nervově náročné tříleté stavbě velkého domu-svépomocí, do toho narození dvou dětí,náročná práce, kde tráví dost času, služební cesty,dodělává si postgraduální studium....vím, že toho má zkrátka moc a vše ho štve a leze mu na nervy,ale nehodlám se smířit s tím, že vše, co jsme spolu za deset let vztahu vybudovali se má najednou rozsypat. Poradíte mi, jak se mám nyní chovat, aby se manžel opět "nahodil"? Zatím zachovávám strategii hodné a milující a fungující, trpělivé ženy, ale nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Bez jeho odezvy a lásky to dlouho nesnesu. VELice Vám děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Vaneso, to, aby se Váš manžel dostal dopohody, může ovlivnit jenom on sám. To není ve Vašich silách. Až mu to bude vadit, začne na tom pracovat. Pro Vás je nyní důležité si pohodu vytvořit pro sebe. Nemusíte být trpělivá, nemusíte být vždy hodná. Emoce je potřeba projevit. Jestli Vás něco štve, tak to hlavně neduste. Mějte po ruce kamarádku s kterou si to provykládáte. Pokud chcete více, napište e-mail.“

anna: „dobry den, je mi 30 leta prozivam rozchod s partnerem, ktery je o 2 roky mladsi. Duvodem rozchodu (po nekolika mesicich) byl nedostatek casu z jeho strany. Intenzivne pracuje na svem doktoratu, profesionalne zpiva a ma i jine konicky, ktere vzdy uprednostnoval pred vztahem.. to byl take duvod jeho rozchodu s byvalou partnerkou. V kratkosti - nejspis je jeste nezraly pro dlouhodoby vztah, presto jsme si vzdy velmi dobre rozumneli, ja ho mam stale rada a myslim, ze on me take. Ma cenu na takoveho partnera cekat? Podle neho jeho zaneprazdnenost potrva pouze do konce studia. Asi neni schopny uvazovat o tom, co bude za rok (v jeho soukromem zivote) a nic jsme si tedy neslibili. Spatne znameni je i to, ze se mnou ted odmita komunikovat. Asi si myslite ze jsem uplne mimo:), ale ja ho mam opravdu rada, stale mi schazi a jako partnera do zivota si ho umim predstavit. Mam usilovat alespon o nejakou komunikaci a nebo ho nechat v klidu? dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Anno, jestli má cenu čekat, to můžete vědět jenom Vy. Otázkou je to, zda byste neměla dopřát klidu i sobě. Je důležité poznat, jakou prioritu bude mít jeho vztah k Vám. Vy si promyslete na kterém místě u partnera chcete, na jeho žebříčku hodnot, být.“

Lenka: „Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na partnerský vztah. Jsme s manželem 18 let, jemu je 41, mně je 38 let, máme 17 letou dceru. V současné době spolu nežijeme, dva roky. Před dvěma lety se zamiloval a odstěhoval k přítelkyni ze dne na den. Byl s ní tak půl roku, ona s ním nechtěla dál žít, tak se chtěl vrátit k nám. Což jsem odmítla, ne z nějaké hrdosti, ale protože by to nefungovalo z mé strany, pořád bych mu to vyčítala. Protože to nebyl rozchod, který bychom spolu probrali a dohodli se. Byl to rozchod, že manžel spálil mosty a nechal nás s dcerou samotné, aniž by ho zajímalo, jak to zvládneme. Dcera z toho byla psychicky docela špatná. Myslím si, že dodnes na to nemá dobré vzpomínky. Manžel se chce vrátit pořád, říkal že počká, až si to rozmyslím a vezmu ho zpátky. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu mám strach z toho, že by to fungovalo chvíli a bylo by to zase ve starých kolejích. Věřit se mu už nedá, i když tvrdí, že se změnil, že si všechno uvědomil, že potřeboval takový kopanec, aby si uvědomil, co ztratil. Myslíte si, že člověk se může změnit, jeho povaha? U nás je to tak, že nemůžeme být spolu ani bez sebe. Takže neřešitelné. Mám ho ráda, on mě zřejmě taky, ale bez něho je mi nějak líp, klidněji, bez nervů. Má podle Vás cenu vstupovat znovu do stejné řeky po tolika letech? Rozvedení nejsme, protože manžel s tím nesouhlasí, řekl že k soudu nepůjde. To už tedy bylo před dvěma lety, od té doby jsem se o rozvodu nezmiňovala. Ráda bych totiž vyřešila všechno v klidu, vyčkávám, jestli s tím nepřijde sám. Takže vlastně nemáme nic vyřešeno, nic pořádně ukončeno, uzavřeno. Což asi také není moc dobré. Děkuji Vám za Vás čas Lenka“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, Váš dotaz je složen z mnoha poddotazů. Jestli se může někdo změnit? Může. Tato odpověď však neznamená, že se Váš manžel změnil. Pokud nyní prožíváte klid, je dobré si uvědomit, co Vám ho vytváří a jak jste ho dosáhla. Být spolu znamená bydlet nebo setkávat se nebo občas se vidět? Rozhodnutí, jaký odstup od partnera si zvolíte záleží jen na Vás. Pokud chcete více, napište mi mail.“

Romana: „Dobrý den, prosím Vás o radu z oblasti vztahů v zaměstnání. "Bojuji" s kolegyní už pár let a zdá se mi to neřešitelné. Jí je 44 let, mně je 38 let. Jelikož sedíme v jedné kanceláři, je to hrozně vyčerpávající. Jsme tam čtyři a nikdo kdo s ní kdy pracoval s ní nemá dobré zkušenosti. Ale bohužel to ví jen ten, kdo s ní dělal. Jakmile vyleze z kanceláře, usmívá se a nikdo by do ní neřekl, jak je to zlý člověk. Nevím, jestli se Vám to slovo bude líbit, ale je to takový "energetický upír". Jsem v její společnosti vyčerpaná, unavená, úplně vyždímaná, mám žaludek na vodě a špatně se mi dýchá. Ona záměrně vyvolává hádky a dělá jí to moc dobře. Vždycky pak úplně ožije a přihlouple se usmívá. Má období, že vybouchne, udělá jí to dobře a zas dá chvilku pokoj. Jenže, kdo je na to zvědavý, špatně se chodí do práce, když nevíte, co Vás čeká, jakou bude mít zrovna náladu. Ona to ví, že ji nikdo v kanceláři nemá rád, ale prostě jí to nevadí, právě naopak. Jí to posiluje. Ale co mi vadí nejvíc a to na mně, že se neumím proti tomu bránit. Chtěla bych se naučit ji ignorovat, jako by tam nebyla. Ale...je to hrozně těžké, protože mi vadí její faleš. Dám Vám příklad. Dříve s ní pracovala paní, co teď byla na mateřské. Tahle naše zlá kolegyně paní na mateřské hrozně pomlouvala, nenechala na ní nic suchou, tvrdila, jak jí ubližovala, že chtěla dát výpověď. Nyní se paní vrátila z mateřské a najednou se s ní baví jako by nic, jako kamarádka, jako by ji nikdy nepomlouvala. Mělo by mi to být jedno, je to její věc a její svědomí. Ale právě mi to jedno není a to z důvodu, že tam sedím a vidím tu faleš. Nevím, jak se toho mám zbavit, co dělat, jak ignorovat. Vadí mi, že paní po mateřské nemá ani tušení, jak o ní mezitím kolegyně mluvila. Právě naopak, ona ji "zachraňuje", protože paradoxně si téhle paní na mateřské zlá kolegyně stěžovala, jak to s námi není k vydržení, že chce dát výpověď. Úplně stejné řeči, jako říkala nám o téhle paní po mateřské. Je to pořád dokola. Je to žena, která chce neustále litovat od druhých, proto dělá takové podrazy. Prosím Vás o pomoc, jak se mám bránit vnitřně, jak se obrnit a získat sílu, aby mi její faleš, zloba a zákeřnost nevadila. Ona bude pořád stejná, ale já se chci změnit v pohledu na ní, chci ji přehlížet, nevnímat. Jsem tam psychicky na dně, že mám stále nějaké zdravotní potíže, hlavně po nějakém jejím výbuchu. Děkuji Vám za radu Romana“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Romano, bohužel dotaz nepatří do oblasti partnerských vztahů a nemůžu zde na něj odpovědět. Pokud mi pošlete sou mailovou adresu, mohu Vám odpovědět touto cestou. Děkuji za pochopení.“

Lucie: „Dobrý den pane doktore,jsem v partnerském vztahu s přestávkami (kdy jsem ze vztahu párkrát odešla já) 4 roky.Máme syna 1,5roku starého. Partner pracuje mimo svůj domov,takže se vídáme jen o víkendech.Máme mezi sebou neustálý spor ohledně peněz.V naši rodině se peníze vždycky dokázali našetřit a potřebně utratit, ale můj partner pochází z opačné rodiny -nikdy nic neměla i nyní má dluhy.Není naučený dávat, ale spíše přijímat.Kvůli tomu plynou u nás každovíkendové hádky a odnáší to jen náš syn.Dá se tato situace nějak vyřešit. Už jsem partnerovi navrhovala několik variant, jak mu s penězi pomoci,ale řekl mi, že na peníze mu nikdy šahat nebudu.Teď žijeme každý za své a já z mateř.dovolené.Můžete mi prosím poradit? Děkuji moc a přeji krásný den“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lucie, tento dotaz je spíše na občanskou poradnu (www.obcanskeporadny.cz). Při trvalých neshodách ve světě financí doporučuji manželskou smlouvu. Každý si tak může žít za své a při tom nehrozí, že zadluží ostatní členy rodiny.“

Jitka: „Dobrý den, po 28 letech manželství se se mnou chce manžel rozvést. Mám naději na setrvání manželství, když nebudu s rozvodem souhlasit? Jaká je časová posloupnost, jestliže manžel již údajně o rozvod požádal? Co mě vlastně čeká? Starší dcera je samostatná, ale má částečně stanovenou diagnózu roztroušené skler=ozy a mladší studuje na vysoké škole. Děkuji za pomoc.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jitko, nevím, co Vám přinese soužití s manželem, který s Vámi nechce žít. Co tím získáte? Pokud se budete starat o dítě, bude platit výživné nejen na Vás, ale i na něj. Jak probíhá rozvod Vám poradí na www.obcanskeporadny.cz“

Radka: „Dobrý den, s manželem jsem skoro 10let z toho 6let po svatbe. Vzdy jsem věděla, že je trochu žárliví, ale potom co jsem si změnila práci (finanční poradenstvi) a potom ji změnil i on, začali problémy. Dříve jsme se moc neviděli a nyní pracuje 8h a potom je doma. Když chci někam s někým jít je to problém. Navíc jsem zjistila, že mi jednu dobu četl sms a volání. Snažím se s ním o tom mluvit, ale připadá mi, že to vůbec nevnímá a nebo se tak rozčílí, že mě urážkami "zkope do kuličky" Nevím co mám s ním dělat. Můžete mi poradit jak ho navést, abych se necítila jak ve vězení?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Radko, nevím, co vše nastartovalo změny v chování Vašeho manžela. Samozřejmě změna práce Vás obou změnil to, ajk jste doma a snížil "kontrolu". Teď jde o to, abyste si uchránila svůj prostor. Pokud je on sám nespokojený, bude s tím muset něco dělat on. Vy můžete "jen" makat na tom, aby Vás jeho nespokojenost co nejméně omezovala.“

michal z tynce: „Jak se mate? Ja zrovna absolvoval komisionalni preskouseni z nemeckeho jazyka, o duvod navic proc slavit carodejnice.) mimochodem jak budete palit carodejnice vy? Nebo budete vypalovat cerva slivovickou? Preji prijemny zbytek dne:)“

Jan Vodák, Ph.D.: „K čarodějkám jsem se choval vždy uctivě a nemám důvod na tom nic měnit. Beltine vnímám jako oslavu plodnosti a oheň jako živel, ve kterém spaluji to, co nechci. Vnímám to jako radostný svátek, který určitě budu slavit. Všechno ale přeci na web psat nemusím.“

Katka: „dobry den, muj byvaly pritel se mnou jiz 3 mesice nekomunikuje. Vsechny moje pokusy o setkani nebo jen o telefonicky rozhovor odmita s tim, ze bud nema cas, anebo ze jeste nenastal vhodny cas na setkani.. Velmi me to trapi, rozchod probehl po telefonu s tim, ze me ma rad, ale bohuzel v soucasne situaci si pritelkyni nemuze dovolit (coz je pravda, protoze je pracovne hodne vytizeny). Myslim, ze jsme se meli (mame) oba radi... z ceho myslite, ze prameni tato neochota komunikovat? mam pocit, ze bychom si meli situaci nejak vzajemne vyjasnit, on se ale brani zuby nechty..“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Katko, na Vaši otázku nedokážu odpovědět, protože mám k ní méně informací, než Vy. Asi je potřebné realitu vzít jako fakt a zařídit se podle toho.“

Martina: „Dobrý den, možmá se Vám bude zdát zvláštní, ale ve svých 28 letech si nedokaži najít partnera. A v podstatě nemám s partnerstvím žádné zkušenosti.I 15 leté děti mají víc zkušeností než ja. Nedokaži muže zaujmout.Jinak se dá říct, že jsem zatím dosáhla všeho, o co jsem stála, až na partnera. Chodím na různé terapie, ale bohužel, pořád jsem sama. Zkouším seznamky, ale bohužel, pokud se už se mnou někdo sejde, už druhé setkání neproběhne.Častá rada je, abych se smířila sama se sebou a přestala hledat, že si mě najde. Bohužel je to čín dál složitější, když vidím kamarádky zadané, vdané s dětmi. Jak z tohodle začarovaného kruhu ven? Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní MArtino, k tomu,abych Vám mohl lépe odpovědět, potřebuji vědět na čem absolvované terapie zkrachovaly. Zkuste napast na mail: vodak@familycoaching.cz“

Roman: „Dobrý den, mám velké problémy s navázáním nějakého kontaktu se ženou- dívkou. Jsem spíše introvert, uzavřenější povahy, sebevědomí také není zrovna takové, jaké by být mělo. Díky tomu mám pocit prázdnoty, ztrácím i zájem o své koníčky, a nic mě netěší, nevím jak se z tohoto mám odpoutat. K psychologovi zatím nemám odvahu jít. Vztahy jsem měl dva, a oba byly dlouhodobé, v tom prvním byla nevěra ze strany partnerky, možná i to je můj zásadní problém, protože mě to hodně ranilo, a tak někde ve mě je strach z dalšího zklamání. Vím, že se nemůže srovnávat s předchozím vztahem vztah nový. Jsem sám už rok, pokoušel jsem se seznámit pomocí internetu, ale tyto pokusy jsou marné, a chodit do společnosti, tak to je moc málo příležitosti, protože jsem poměrně dost vytížen po pracovní stránce“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Romane, přestože píšete řadu informací, je třeba několik věcí zpřesnit. Napište mi, prosím, mail.“

Klárka K..: „mám se s ním rozejít? .....když mi po něm nebívá vůbec smutno ?cítím k němu vůbec něco?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Klárko, na tyto otázky Vám nedokážu odpovědět. Jsou to rozhodnutí, která jsou jen na Vás. Chcete doporučit poradenské pracoviště? Napište mail.“

Jarmila: „Dobry den,rozesla jsem se se svym pritelem ktery ma problem s alkoholem.Mame spolu 3 leteho syna.Za posledni rok se jeho zavislost velmi zhorsila.Mnohdy si ani nepamatoval co rikal a delal kdyz se vratil v noci domu.Vsechny rozhovory na tema alkohol skoncily tim,ze nema problem, ale ja jsem pruderni.Porad dokola resim jestli jsem jeste nemela pockat.Citim se zodpovedna za to,ze syn bude vyrustat bez otce.Co si o tom myslite?Dekuju“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Jarmilo,jenom Vy nyní dokážete odhadnout, co je pro Vaše dítě lepší. Jestli život s přítelem nebo bez. Pokud v této oblasti Váš partner problém neuvidí, nebude ho řešit. Teď buďte šťastnou maminkou. Třeba Váš přítel začne problém řešit nebo získáte oporu v někom jiném.“

Ivana: „Dobrý den, můj velký problém je žárlivost. Jsem 4 roky s přítelem, máme se radi, jenže já to kazím věčným podezříváním a sledováním, když jde někde pracovně, tak se užírám, že tam bude flirtovat s kolegyni a pod. Vím, že je to problém asi mého chabého sebevědomí, protože si sama sebe vůbec nevážím a nemám se ráda. Prošla jsem léčbou deprese a brala jsem asi 6 let antidepresíva a chodila jsem na psychoterapie, ale zdá se mi, že to nepomohlo a zase je to tady, už rok neberu léky a chtěla bych to zvládat bez prášků, snad mi poradíte jak s tím bojovat. Děkuju, Iva“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Ivano, potřeboval bych vědět, jak terapie probíhala a proč nezabrala. Napište mi, prosím, mail (vodak@familycoaching.cz).“

Simona: „Dobrý den, mám problém se svým přítelem, se kterým jsem 4 roky. Oba jsme svoji první partneři. Myslím si, že ke mě stratil veškerou úctu. Nehovoří se mnou o broblémech, které mě trápí. Naopak, přestane se mnou komunikovat a přitom ví, že se tím hodně trápím-trestá mě tím. Pak ho přemlouvám, aby se mnou mluvil. Přijde mi, že má čas na všechny okolo, jen né na mě. Myslím si, že jsem na něho hodně upnutá a nedovedu se s ním rozejít. Říká, že mu to vyhovuje, že si pořád stěžuju jen já. nevím zda v takovém vztahu pokračovat, ale nedokážu ho opustit. Děkuji. Simona“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Simono, jestli jste na svém partnerovi hodně závislá, doporučuji se závislosti jít naterapii. Budete se pak méně trápit tím, že Váš partner na Vás nemá tolik času. Budete se pak i lépe rozmýšlet o případném rozchodu.“

Zuzana: „Dobrý den, se svým přítelem jsem 10 měsíců. Máme se moc rádi. Ale občas mám pocit, že to chvílema odpadá..Také mi z jeho strany občas chybí takový to rozmazlování. Někdy mu to lehce naznačím, ale nevím jestli je to to správný??? Máme si o tom promluvit? Prosím poraďte mi. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Zuzano, mluvte o všem, co Vám vadí. Váš partner by měl vědět, že Vám něco schází.“

Jarmila: „Dobrý den tady Jarmila jsme s manželem 5 let spolu máme 2 děti poslední dobou mám pocit že nás spolu spojují již jen děti manžel chodí z práce večer a to jěště většinou opilý tak jsou u nás hádky na denním pořádku.Dokonce došlo i k fyz. napadení před dětma.Vše se snažím řešit v klidu ale manžel nechce nic řešit a neumí dát city najevo nevím jak z tohu ven zda bude lepší se rozejít i když ho mám pořád ráda.děkuji Jarmila“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, hledal bych vlastní důstojnost. Záleží na tom, co od partnera očekáváte. Určitě neuškodí, pokud ho na alterantivu rozchodu upozorníte. Jakou volbu uděláte o tom můžete rozhodnout pouze Vy.“

Tereza: „Dobrý den. Se svým přítelem jsem rok a půl. Zrovna prožíváme nějakou krizi a přítel mi řekl, že už semnou není štastný, ale že mě miluje a nechce náš vztah ukončit! Ale vidím, jak ho to strašně trápí a nevím, co mám dělat! Asi jsme mu zevšednila. Chtěla bych náš vztah nějak oživit, ale nevím jak! Prosím poraďte! Děkuji!!“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Terezo, k tomu, abych Vám mohl pomoci bych potřeboval vědět, co to znamená, že s Vámi Váš přítel není šťastný. Chce tedy žít s Vámi a být nešťastný? Pokud chcete více, zkuste mi, prosím, napsat mail (vodak@familycoaching.cz).“

Hanka: „Dobrý den, s přítelem jsme 4 roky, 3 roky spolu bydlíme na kolejích a přes léto střídavě bydlíme u našich rodičů. Myslím,že máme hezký vztah a oba stojíme o další společnou budoucnost. Přítel na škole v červnu končí a mě čekají ještě 2 roky studia 300km od něj. Jedinou překážkou v našem dalším soužití je jeho otec. Neustále nám leze do soukromí, otvírá poštu, prolézá osobní věci, nic mu není cizí. Nerespektuje základní pravidla slušnosti,vlastně nerespektuje žádná pravidla. Je velmi vulgární a navíc má násilnické sklony ( bil celou rodinu, přítelovu maminku, mého přítele, vlastní matku). Přítel mi tvrdí,že otce poslouchá a nechá si výše uvedené věci líbit,jen protože ho podporuje na studijích,ale že až bude pracovat,tak se mu postaví.Chtěla jsem se tedy zeptat,je opravdu možné,aby tohle dokázal, ikdyž zůstane bydlet 5 km od otce a v domě,od kterého on má klíče??? Za ty roky mi už došla síla a hlavně víra. Zkusila jsem se ,,tchánovi´´ postavit,ale rok se se mnou nebavil a přítele vydíral,že pokud se mnou zůstane,přestane ho živit..... Děkuji za odpověď. Hanka“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Hanko, nedokážu odpovědět na to, zda je toho otec Vašeho přítele schopen. Předpokládám, podle Vaších slov, že je schopen překonat cokoliv. Trochu mě zaráží, jakou má v rodině pozici. Pokud chcete zachovat důstojnost, budete muset asi bojovat a nenechat se vydírat.“

Michaela: „Dobry den, poznala jsem jednoho muze,ktery se mi moc libi,ale bohuzel pred 5 lety mel nador a odoperovali mu jedno ok a ma ocni protezu, chtela bych se Vas zeptat jestli v partnesrkem vztahu to muze byt nejaka pritez? Asi je to hloupa otazka,ale porad nad tim musim premyslet, jestli by mi to casem nemohlo vadit(jak ho okoli bude brat..) Moc Vam dekuji za pomoc“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Michaelo, přijmout handicap je těžké i pro člověka, který ho má. Bude to náročné. Na druhou stranu partnera s umělým okem jen tak někdo nemá.“

sharlota: „dobrý den prosim vás potřebola bych poradit moji přátele se semnou už nechtějí výdat protože ještě nedávno sem měla přítele a rozešel se semnou a ted každýmu vypráví jaká sem hrozná potvora a tak ale je pravda že sem se tak vytočela že sem na ně byla trošku ošklivá a říkaj mi že sem moc hodná na všechny a že mám být trošku jako mrcha a když se tak trošku teda zachovám jako ta mrcha tak zase sou na mě hnusný a říkaj že to moc přehánim já už jim teda vůbec nerozumim jedinýho koho mám je moje nejlepší kamarádka ale ta už má přítele a na mě uplně zapoměla a když se jí zeptám jestli by třeba nezašla na kafe nebo někam do hospůdky tak se hned vymluví na svého přítele a doma u televize mě už to taky nebaví tak co mám dělat děkuji za odpovět“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Sharloto, buďte hlavně sama sebou. Jestli je to být občas potvorou a občas hodnou holkou, tak je to určitě to pravé.“

Anna: „Dobry den.Vzhledem k tomu,ze jsem 2x rozvedena a mam 4 deti jsem se rozhodla zit sama.Ne proto,ze bych nechtela mit vztah,ale proto ,ze si dost dobre nedokazu predstavit,ze bych pri vsem co musim stihat mela jeste cas na seznamovani.A taky a to hlavne ktery by do toho sel?Jsem si vedoma toho,ze nejsem nicim zvlast vyjimecna.A z toho vseho ciste rozumove usuzuju,ze bude dobry se s tim vyrovnat.Zajimalo by me zda muzu zit spokojene sama i kdyz to neni tak uplne moje prirozenost?Teda ne sama,nejsem sama mam deti,myslim tim bez partnera.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Anno, určitě stojí za to být spokojena sama se sebou. Aź budete spokojena sama, třeba se rozhodnete žít partnerský život. Pocit štěstí je dobré si vybudovat nezávisle na partnerovi.“

ANDREA: „DOBRY DEN.JMENUJI SE ANDREA A ZIJU V BELGII.JIZ 3 MESICE MAM VZTAH.ME JE 36 A KRISOVI 42.MA 2 DETI Z MINULEHO VZTAHU.DCERI JE 14 A SYNOVI BUDE 12.MAME SE MOC RADI,ALE POKAZDE KDYZ TRAVIM VICE CASU S NIM A JEHO RODINOU,CITIM SE VELMI VYCERPANA.MUJ PARTNER MA POMERNE STRESUJICI OBOR JE LEKAR A JA JSEM OPERNI PEVKYNE A VYSOCE SENSIBILNI.ZAJIMALO BY ME ,KDE TU ENERGII ZTRACIM A PROC.DEKUJI ZA ODPOVED A PREJI VAM HEZKY DEN NEBO VECER“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Andreo, nedokážu odpovědět, jaké okolnosti Vás tak stresují, že ztrácíte energii. Pokud je to hodně vysilující, najděte si psychoterapeuta, který Vám pomůže.“

Simona: „Dobrý den, mám problém se svým přítelem, se kterým jsem 4 roky. Oba jsme svoji první partneři. Myslím si, že ke mě stratil veškerou úctu. Nehovoří se mnou o broblémech, které mě trápí. Naopak, přestane se mnou komunikovat a přitom ví, že se tím hodně trápím-trestá mě tím. Pak ho přemlouvám, aby se mnou mluvil. Přijde mi, že má čas na všechny okolo, jen né na mě. Myslím si, že jsem na něho hodně upnutá a nedovedu se s ním rozejít. Říká, že mu to vyhovuje, že si pořád stěžuju jen já. nevím zda v takovém vztahu pokračovat, ale nedokážu ho opustit. Děkuji. Simona“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Simono, určitě neuškodí naučít se být občas sama. Navštívit jiné kamarády. Kamarádit se i s jinými chlapy.“

ZUZKA: „DOBRY DEN,PROSIM VAS O NAZOR.S PRITELEM JSME SPOLU 2,5 ROKU,JE NAM 27 LET,KDYZ JSME SE SPOLU ZACALI SCHAZET,BYLI JSME OBA ZENATI,JA UZ JSEM PRES ROK ROZVEDENA,Z MANZELSTVI JSEM DETI NEMELA,PRITEL MA 2 MALE DCERY A TEMER PUL ROKU,CO SPOLU ZIJEME,ME SLIBUJE,ZE SE ROZVEDE.PLANOVALI JSME SPOLU MIMINKO A PO PULROCNIM SNAZENI SE ZADARILO,ALE NEVIM,JAK DAL,MAM STALE POCIT,ZE MI LZE A HRAJE NA OBE STRANY.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Zuzko, někdo je oboustranný hráč. Pokud někdo něco slibuje, je důležité mít páky, kterými ho k rozhodnutí přimějete. Někdy pomohou i ultimáta, je to ale hra vabank.“

Lukáš: „Dobrý den,je mi 20 let a mé partnerce 19, jsem spolu již tři roky, ale už to není jako dřív. Několikrát jsem se ji to pokoušel říct, ale vyhrožovala, že jestli se rozejdem, tak spáchá sebevraždu. Mám ji stále rád,ale už to prostě není ono a nevím jak ji to mám říct...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Lukáši, nejste odpovědný za život své partnerky. Pokud bude chtít spáchat sebevraždu, tak ji spáchá i zjiných důvodů.“

Anastázie: „Dobrý den. Jmenuji Anastázie a už rok chodím s přítelem. Je o 4 roky starší než já. V poslední době se moc změnil. Z práce chodí čím dál víc později a tvrdí, že měl poradu. Ale od jiných kolegů vím, že žádné porady nemá. Jedenkrát jsem ho viděla, jak se objímá s jednou slečnou. Tvrdil mi, že je to sestřenice. Myslím si, že mě podvádí. Mám se ho na to zeptat, nebo co si o tom myslíte Vy?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Jde o to, jestli Vám to vadí nebo ne. Možná by stálo zato dát vědět,že o tom víte a nastolit ráznější domluvu. Pokud budete tolerantní, tak je zbytečné se ptát. Chcete změnu? budete muset začít.“

Markét: „Dobrý den, mám přítele 5let. Mě je 21, jemu 22. Chodili jsme spolu na gympl a zažili pár špatných zážitků, které podle mě upevnily náš vztah. Ke špatným zážitkům například patří jeho podvod s mojí kamarádkou, náš rozchod, po té jsem mu odpustila. Přišel on, že se chce vrátit. Po gymplu, kde jsme byli spolu ve stejné třídě, jsme šel každý na jinou VŠ a začali se trochu odcizovat. On mě podvedl znova. Šlo jen o jednu noc. To jsem se dozvěděla až poté co jsem ho podvedla sama. On mi to přiznal skoro po roce, když já mu přiznala jeden podvod. Jenže jsem mu tajila další podvod, který jsem mu řekla teď po dalším půl roce. Ve všem byl alkohol a žádný cit. Děsně se za sebe stydím. Do té doby než jsem šla na VŠ byl pro mě podvod nepřípustný. A teď jsem zklamala jak jeho, tak i sebe. Odpustil mi podvody...ale neodpustil lež. I přes to vím, že mě stále šíleně miluje a já jeho taky. Vyrostli jsme spolu a jeden bez druhýho si neumíme představit život. Myslíte, že i kdyby mi přítel začal znovu věřit a vrátil se ke mě, má náš vztah budoucnost?..Já osobně si myslím, že vztah mezi námi je dost pevný i přes nevěru...Myslím, že je ještě důležité zmínit, že on je můj první i já jeho. Děkuji, za Váš názor“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Markéto, určitě má Váš vztaj budoucnost, pokud se pro něj rozhodnete. Nebojte se.“

Laura: „Dobry den, pane doktore, je mi 30 let, partnerovi 33. Jsme spolu 7 mesicu. Nas vztah je bohuzel vztah na dalku. Neni to dalka nijak extremni. Vidame se cca 14 v mesici. Oba dva doufame v lepsi budoucnost a ja se snazim najit praci v miste partnerova pusobeni. Rozumime si takrka ve vsem. pripadne neshody jsme schopni rozumne resit k oboustranne spokojenosti. Oba dva jsme tolerantni a oba dva mame sve mouchy. Jediny problem, ktery nas trapi je partnerova zarlivost. Tyka se prevazne jednoho z mych byvalych partneru. Moje chyba byla, ze jsem se o tomto cloveku partnerovi pozitivne zminila. Maji stejne povolani... a dalsi moji chybou bylo, ze jsem priznala, ze jsme v obcasnem kontaktu. Jednalo se o obcasny telefonat nebo chat prostrednictvim Skypu. Tento muj byvaly partner nemel v mem zivote zadny zvlastni vyznam. byl to kratkodoby vztah, ktery se brzo projevil jako neperspektivni. Zustali jsme vsak prateli. Je to cizinec takze moznost fyzickeho kontaktu je prakticky nemozna a ani o ni neusiluji. S vetsinou s vych byvalych parteru mam normalni vztah. Obcasny email .. jak se dari, co je noveho a podobne. Nejsem typ neverneho cloveka. Nejsem ani typ zavisleho cloveka. Mam rada svou svobodu, ale nechapu ji jako moznost k promiskuitnimu chovani. Chapu ji jako udrzeni vlastni osobnosti a castecneho soukromi i v partnerskem vztahu. Ale vratim se k veci. Partner A - soucasny partner, zacal na partnera B - byvaly partner neuveritelne zarlit. Po nejkakem case me dokonce donutil k odstraneni jeho skype kontaktu a po te dokonce k jeho blokovani. Predstava, ze me partner B bude kontaktovat je pro nej pry nepripustna. Priznam se, ze jsem nebyla schopna to udelat. ne vsak proto, zeby mi na partnerovi B tak zalezelo, ale proto, ze jsem si nebyla jista mam li na tato pravidla hry pristoupit. Protoze jsem asi udelala dasi chybu. Partnera B jsem pouze prejmenovala, abych ziskala cas na rozmyslenou. Ale jak se rika - lez ma kratke nohy a parnter A na mou malou lest odhalil. Nasledovalo 2 denni mlceni a pak samozrejmne hadka. Bourka se ale prehnala a uklidnila, zejmena proto, ze jsem partera B z kontaktu opravdu definitivne odstranila. problem se ale jak se ukazuje vyresit nepodarilo. Zarleni pokracuje. Partner A je presvedcen, ze jsem s partnerem B stale v kontaktu za jeho zady a nic ho nepresvedci , ze tomu tak neni. nedokazete si predstavit kolik usili jsem vynalozila na vysvetlovani a presvedcovani... nic nezabira. Mam sveho partnera opravdu uprimne rada a po vsech mych zivotnich karambolech s muzi jsem opravdu stastna. Je mi ale jasne, ze pres toto se nejsem schopna prenest. Neustala neduvera a kousave poznamky a utoky me svym zpusobem i urazi... a mrzi. navic mam strach aby se zarlivost s casem jeste nezhorsila, nerozsirila na sirsi okruh lidi, pripadne se utoky slovni nezmenily v utoky fyzicke. .... Budu vam vdecna za nazor odbornika... Dekuji a zdravim Laura“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lauro, chorobná žárlivost je těžká nemoc. Buď se budete muset naučit s takto nemocným člověkem žít nebo se Vám podaří jej přesvědčit na terapii. Obojí je možné prostřednictvím terapie. Držte si své soukromí.“

Martina: „Dobrý den, znala jsem staršího a stále znám muže, kterého jsem velmi milovala, a který si se mnou v pubertě docela nepěkně pohrál, zj. s mými city, navíc se odstěhoval do stejného maloměsta, kde bydlím i já se svou novou přítelkyní (je stále v druhém manželství) a od té doby mám pocit, že kdykoliv chci navázat partnerský vztah, tak to prostě z nějakého důvodu zkrachuje, nevím, jestli je to tím, že mám vysoké nároky, nebo mám pocit, že jemu se prostě nikdo nevyrovná, poradíte, jak se tohoto deficitu zbavit a žít zcela normální nesingle život? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, každý máme své stinné stránky, jejihž ostny partner pocítí až po opadnutí zamilovanosti. Nebo je cítíte a doufáte, že ostny ohoblujete nebo je nevidíte jako problém. Asi jste byla ještě málo sama, abyste byla ochotna tolerovat slabosti potencionálních partnerů. Máte nyní na výběr. Buď dále čekejte na kouzelného prince a užívejte si samoty nebo přijměte to, že slabosti partnera Vás naučí být spokojená sama se sebou.“

Lusinka: „Dobrý den, s přítelem jsme dva roky, ale náš největší problém je ten, že jsme oba dosti chytlaví co se týče slov. Mě od něj skoro všechno uráží a když něco řeknu já jemu,naštve se.Problém je v tom, že se spolu málokdy smějeme a bojíme se jeden druhému něco říct. Partner si mnohdy nevidí do pusy a řekne mi věci,které mi moc ubližují, tvrdí že já to dělám taky. Vím že ho miluji, že jsme mu hodně toho odpustila a taky si myslím,že náš vztah má nějaké řešení,ikdyž lidé okolo nás tomu nevěří.My dva se neumíme domluvit a tolerovat jak se zachovat při nějaké neshodě, prostě se dohádáme tak,že nás to oba bolí a ani jeden nepřijdeme s omluvou.Většinou partner uzná chybu,ale já mám pocit, že vina je na jeho straně. Chtěla bych se teda s Vámi poradit, jak se zachovat při každé hádce, protože se hádáme kvůli blbostem a já už nevím jak dál.Ikdyž usmiřování je nejhezčí.Ale my jsme oba dost tvrdohlavé povahy.Děkuji s přáním hezkého dne Lucie“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lucie, možná to chce, abyste si byli více vzácní. Když jste hodně spolu, vidíte drobnosti jako velbloudy. Neustálé vyjednávání vysiluje, to chápu.“

Lenka: „Dobrý den, jsem podruhé vdaná, Z prvního manželství mám dvě děti (děvčata 15 a 8 r.). V současné době jsem na rodičovské dovolené s 16 měs. synem. S bývalým manželem vše proběhlo na základě dohody. Děti vídá pravidelně. Trochu to skřípe po finanční stránce. Každý máme pochopitelně jiný pohled na potřeby dětí. Soudem je stanoveno měsíční výživné, kt. platí (občas se stane, že nezaplatí, ale po urgencích doplatí). Chtěla bych poradit, jak dalece a jestli vůbec, seznamovat děti s danou situací - že jejich otec tento měsíc nezaplatil, že jim nepřispěje na tábor, soustředění, apod., že nekoupí dceři kont.čočky. Když jsem byla sama, nic jsem jim neříkala. Brala jsem to tak, že to je mezi námi dospělými a my si to musíme vyřídit. Nejsme přeci soupeři, ale rodiče. Teď ale, když mám nového partnera, kt. jim tyto aktivity financuje, váhám, jestli by děti neměly vědět, jak to vlastně funguje. Současný manžel má dojem, že plní povinnosti za někoho jiného a myslí si, že by to děti vědět měly. Co si o tom myslíte? Díky za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Děti bych doporučoval nebrat jako rukojmí Vašich sporů. Je to Váš spor s Vaším bývalým a vydírat skrze děti je docela bolestivé zejména pro ně. Nemyslím teď tolik na Vašeho bývalého, ale na to, jak to děti budou snášet. Až budou starší, všechno se stejně doví. Vidí, že to Váš partner tahá ze své peněženky. Zejména u mladšího dítěte bych byl vůči dítěti milosrdnější.“

KATKA: „Dobrý den,jsem už 8 let vdaná s chlapem který mě terorizuje ale i moje kamarádky.Já pracuji jako kadeřnice a on mě chodí terorizovat i do práce a dokonce napadl i mojí kamarádku tak že jí praštil přes obličej jen stoho důvodu že tam leze často a nepřeje si jí tam.Mě už taky napadl a psychicky už na tom nejsem nejlíp připadám si jak jeho majetek.Tvrdí mi že za vše můžu jen já ,ale já mu nic nedělám.Můj manžel je cizinec pochází s ukrajiny a můžu vám říct že věčí hloupost v životě to že jsem si ho vzala jsem nemohla udělat.Brala jsem si ho ale opravdu z lásky ale nic víc v tom neni já peníze mám tak o nic víc tam nešlo jen to abych mohla být s ním.A ON ŽE MĚ TAKHLE NIČÍ NEHLEDĚ I TO ŽE VYHROŽUJE A DEPTÁ MĚ TOHO JE OPRAVDU VÍC.Manžel je velice chytrý člověk má postavení jako mistr v jedné fabrice a tady si zavedl celkem slušné postavení,ale taky díky mě. Prosím řekněte mi na to svůj názor děkuji?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Katko, otázkou je, co chcete snášet. Jestli je to pro Vás neúnosné, dělal bych vše pro rozvod.“

Petr: „Dobrý den, před týdnem se se mnou po dvou letech rozešla partnerka. Našla si o 10let staršího. Celý náš vztah byl kamarádský, přátelský,zamilovaný ,Vášnivý ani jednou jsme se nepohádali, já i ona jsme byli šťastní, chtěli jsme se vzít a mít dítě já nic podobného nikdy nezažil, tolik lásky něhy porozumnění..... Já tomu nerozumím, říká, že se zamilovala a že si připadá jako blbá ovce, při pohledu z očí do očí vím, že mne miluje, ale teď to přebilo něco jiného. Je nám oběma 38. Tohle se přeci stává patnáctiletým.. Říká, že si to musí rozmyslet,že potřebuje čas. Pro mne je ten nejkrásnější a nejúžasnější člověk na světě. Připadá mi to jako zkrat. Před měsícem je vše v pohodě a teď se to sesypalo jako domeček z karet. Včera jsem jí vynával lásku uprostřed náměstí před tolika lidmi, že ani nevím, kde se to ve mne vzalo. Stojí mi za to oni bojovat, ale nevím jak? Myslíte si, že to má cenu? Děkuji za Váš názor“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Petře, život kolikrát připraví pěkně prekérní situace. Jestli stojí za to bojovat? To musíte vědět Vy. Já myslím, že ano. Akorát jakou zvolit strategii? Asi ne se moc podbízet. Hlavně nesázet na nešťastnou notu. Ať s Vámi nezůstavá z milosrdenství.“

Jan K.: „Dobry den, pane doktore, je mi 33 let, seznamil jsem se s klukem (23), ktery prave koncil dvoulety vztah. Ja jsem byl po osmiletem vztahu treti rok sam. Zamilovali jsme se do sebe, byla to smrst z obou stran. Po necelych dvou uzasnych mesicich mi jednoho dne necekane zavolal, ze se k priteli vraci, ackoliv mezi nami nebyl jediny problem a ujistovali jsme se, jak je to pro nas dulcite a vyjimecne. Byl to pro me sok, zhroutil jsem se. Jakkoliv jsem presvedceny, ze jejich vztah neni fungující (co taky jineho bych si mohl myslet ), nedelam nic, nesnazim se jej ziskat manipulaci ci vydiranim zpatky. Na nekolik mych "kontaktnich", ale ne vztahovych a vyjasňovacích sms mi odpovedel v jedne vete, pak ne. Nekontaktuji ho, je mi jasne, ze ted je naladeny na nekoho jineho a jakykoliv muj kontakt by vyvolal spis opacnou reakci. Samozrejme, ze o nej stojim a ptam se - ma cenu cekat, ze jejich vztah opet ztroskota a on si vzpomene na to, co zazil se mnou, když to fungovalo? Jinymi slovy - muze se vratit, az si odzije predchozi vztah? Co mam delat ja a jak se vyvarovat chyb? Dekuji a preji vam vsechno dobre.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Jane K., určitě bych Vám radil strategii takovou, kdy se budete co nejméně podbízet. Zkuste být atraktivní i pro jiné potencionální partnery. Vrátit se pak může, ale záruku Vám nikdo nedá...“

Petr: „Děkuji za odpověď, jen mám jí dávat čas či nějak reagovat? nevím zkusil jsem podle mne vše. připadám si že se moc podbízím a nechci. je to na hraně toho co chci a toho co snesu. Asi to nechám osudu, protože se mnou teď nechce být.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Neprožívejte to sám. Nezůstávejte sám. Choďt do společnosti za kamarády a kamarádkami. Začněte třeba studovat jazyky, abyste měl důvod setkávat se s lidmi.“

Barbora: „Dobrý den,žádám Vás o radu.Můj strýc žil asi 5let s přítelkyní,se kterou má 3.letou holčičku,nevzali se a nedávno se rozešli.Chci se zeptat,jak má nárok teď svou dceru vídat,jak často a na jak dlouho....Děkuji Vám za radu“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní BArboro, to spíše dotaz na občanskou poradnu (www.obcanskeporadny.cz). Podle mě má otec stejná práva jako matka pokud soud nestanoví jinak.“

Isabella Swan: „Dobrý den, mám velký problém. Zjistila jsem, že můj přítel je upír (jmenuje se Edward Cullen, možná ho znáte). Nevím, co mám dělat. Prý nepije lidskou krev, ale moc tomu nevěřím. Bezmezně ho miluji a nechci o něho přijít. Myslíte si, že by mě měl přeměnit v upírku? Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Isabelo, možná už upírka jste a už teď mu pijete krev. Zkuste se ho zeptat. :-))“

Lenka: „Dobrý den,jsme s manželem 13 let máme 3 děti a nedávno se mi přiznal k nevěře.Našel jsi dívku které bylo 20 let a chtěl kvůli ní o nás odejít.Řekl to i dětem když viděl že pláčou nakonec se rozhodl že u nás zůstane a že,skončil vztah se slečnou.4 měsíce bylo všechno v pohodě odpustila jsem mu,začala jsem na sobě pracovat chodila jsem cvičit protože manželovi vadilo že,jsem bya tlustá tak jsem začala hubnout.Našla jsem si práci zmenila se v některých věcem hlavně mé v povaze.Jsou tomu 3 týdni že,ty 4 měsíce co byl tady tak zůstal kvůli dětem a že,mě nemiluje.Opět sem nazpátek na záčatku tam kde jsem byla mám strach že,od nás odejde nevíc mi vadí že,semnou nekomunikuje aže,mě neobejme atd...Manžel mi řekl at mu dám chvíli čas jestli chce snáma zůstat i nadále protože mi řekl že,si zaslouží žít jinak než ted.Chtěl by si užívat a vracet se doml kdy on bude chtít.Uvědomila jsem si hrozně hodně věcí,a moc mi na našem vztahu záleží,ale cítím od manžela že,on to nechce zkusit.Chci sním mluvit vyřešit si to jenže on nechce a říká mi že,ho těma otázkama unavuju a že jsem otravná.Prosím o radu co mám dělat dál.Nechci se sním rozvést ale i manžel ne nerozumím mu.Děkuji Vavříčková“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Lenko, určitě začněte být spokojená sama i bez něj. Neomezujte svou komunikaci na něj. Komunikujte i s jinými lidmi. I Vy máte právo žít jinak než teď. Ta práva máte naprosto stejná. I Vy můžete občas přijít, kdy se Vám chce. Žijte svůj život a setkávejte se s lidma. Třeba studujte něco co Vás baví. I Vy můžete žít svůj život.“

danez16@seznam.cz: „Přeji dobrý den,dávám přednost osobnímu setkání, proto prosím o informaci ohledně Vašeho působení v Praze,popř.telefonní číslo,nebo mailovou adresu.Předem děkuji.Dáša“

Jan Vodák, Ph.D.: „Kontakty na mne jsou na www.familycoaching.cz. E-mail vodak@familycoaching.cz“

katka: „Dobrá den. Je mi třicet let, jsem 11 let vdaná. Máme s mužem dvě děti, vedeme pravidelná sexuální život..cca 2-3x týdně...ale...někdy mám pocit, že si nevážím toho co mám, mám chuť na jiného muže..není mi to příjemné a dřív jsem to nikdy neregistrovala. Nevěru sice přímo neodsuzuju,ale dle mého je to zrada a velká rána...pokud se to protějšek doví. Chci se zeptat, je běžné, že ženy ve spokojeném manželství mají takové myšlenky? Manžel mě dokáže uspokojit, jak fyzicky, tak duševně...opravdu bych neměnila.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Katko, děkuji Vám za Vaši otevřenost. Bohužel naše myšlenky jsou nevyzpytatelné. Jestli chcete na přímou otázku přímou odpověď: Ano. Doma kolikrát cítíme, že je to jisté a chceme si užít i nějaké vzrušení mimo. Lidská mysl je potvůrka.“

ZUZKA: „DOBRY DEN,UZ JSEM S PSYCHIKOU ASI TAK DALEKO,ZE BYCH POTREBOVALA SI CHODIT S NEKYM MOZNA PRAVIDELNE POPOVIDAT,DRIVE JSEM CHODILA NA "TERAPIE" K PANI MAGISTRE HRAZDILKOVE DO BRNA,PRAVIDELNE JSEM TAM DOJIZDELA A VELICE MI POMAHALA,I KDYZ JSEM ZE SVITAV.JENZE NYNI CEKAM MIMINKO A TAK DLOUHOU CESTU BYCH NEZVLADLA,MUZETE MI PORADIT NEKOHO ZE SVITAV NEBO NEJBLIZSIHO OKOLI?DEKUJI MOC“

Jan Vodák, Ph.D.: „Budu hledat, nebude to hned. Napište mi svého maila, ať vám mohu napsat.“

Nataša: „Dobrý den, seznámila jsem se s novým mužem, známe se pár dní, je mi s ním fajn, ale velmi často mluví o své bývalé manželce. Zajímalo by mne, z jakého důvodu se k ní stále vrací. Děkuji Nataša“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Natašo, nechcete být ta druhá a Váš milý pořád mluví o ženě, kterou miloval nebo miluje? Asi budete muset chvíli počkat, až si své vztahy urovná...“

Milada: „Dobrý den, je mi 26 let, přítelovi 28 a jsme spolu 6 let. Před děma lety mi byl nevěrný. Bylo to dost těžké období, ale nakonec jsme ho ustáli a zůstali spolu. Tenkrát jsem ho s pláčem přemlouvala, ať ode mě neodchází a dělala jsem, co jsem mu na očích viděla. Asi jsem se tím dost ponižovala, nebo si to dneska s odstupem času myslím. Za rok se situace uklidnila. Ale i tak jsem zůstala dost podezíravá a nedůvěřivá. A nedávno jsem mu já blbec blbá nakoukla do telefonu. Ač jsem se zařekla, že už to nikdy neudělám, udělala jsem. A narazila jsem na dost lechtivé sexuální zprávy. Všechno se ve mně sevřelo. Bylo to jako tenkrát. Řekla jsem mu, co jsem udělala a co si přečetla. Ptala jsem se, jestli někoho má. Ujišťoval mě, že to jsou jen takový zprávy, že nic víc v tom není. Vím, že, chodí i na chat a komunikuje jenom se ženami. Sám mi řekl, že mě ale nikde nezapírá, že všude uvádí, že je zadaný, což mě trochu uklidňuje. Ale i tak proč to dělá? Cítím vinu v tom, že spolu moc nespíme. Někdy i jen jednou za měsíc. Navíc když mi byl tehdy nevěrný uvedl hlavní důvod málo sexu. Myslíte si že proto utíká za sexem do virtuálního světa? Protože ho doma moc nemá? Ale on ho ani nevyžaduje. Nevím, co dělat. Nechci aby si neustále dopisoval s nějakýma cizíma slečnama, když má doma mě. A co když si jen nedopisuje?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Milado, je to složitá cesta k pocitu spokojenosti sama se sebou. Je těžká, ale stojí zato. Nebo že byste mohla být atraktivní i pro své okolí, či jiné muže?“

Aneta: „Dobrý den, myslíte si, že když je žena milenkou ženatého muže, má šanci najít si perspektivního partnera nebo je třeba nejdříve vztah ukončit, aby se otevřela novým možnostem? Jsem milenka, ale moc mě to nebaví. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Aneto, to záleží pouze na Vás. Nevím, proč děláte něco, co Vás nebaví. Záleží na tom, jak berete nynější vztah. Je potřeba ale komunikovat i s jinými muži, než s Vaším milencem.“

Mirek: „Mam pritelky v irsku a mam sni male decko,ale v cechach ma tez dite.tady praci nemam myslite ze se v cesku budu mit lip“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Mirku, já se mám v česku dobře. Nevím, jestli Vám to tak stačí.“

IRENA: „Dobrý den, Plánovali jsme, že se spolu přestěhujeme do ČR, ale on si to na poslední chvíli rozmyslel. Rozešel se semnou po skoro dvou letém soužití, s tím, že mě už nemiluje a má strach ze stehovaní a z toho, co od vztahu očekávám, s tím, že na to není ještě připravený (Je o 5 let mladší). Je to 2 měsíce a postupně jsme začali spolu komunikovat. Jedu si za 4 týdny vyzvednout k němu poslední věci. On říká, že se na mě moc těší, a plánuje výlet a večeři. Pořád ho mám moc ráda, ale nechci si dělat naději, neboť pořád tvrdí, že jsme jen kamarádi. Co si mám o jeho přístupu myslet a jak bych se měla k němu chovat až se sejdeme. Moc Vám děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Ireno, asi byste měla mít od partnera jasno jak vážně to s Vámi myslí. Pokud bude kličkovat, můžete ho klidně nechat kličkovat dám mimo Vás.“

marketa: „dobry den.je mi 21,mam rok pritele(24). pred pul rokem jsem zjistila,ze me cely ten pul rok podvadel.Udelala jsem neco,co mi prislo vzdy nesmyslne-vlezla jsem do telefonu,precetla si SMS,a historii na icq...odesla jsem od nej,ale vratila jsem se. Sice mu tak nejak verim, ze by me nepodvedl,ze me opravdu miluje.....Ale stale v sobe mam to, co jsem si kdysi precetla v te historii...jak o me psal jedne sve slecne ze ja jsem byla jednorazova zalezitost, nebo ze jsem nebyla vubec(jakoze je sam a tak).Potom jsem si blazen cetla i jak si s jednou psal o jejich sexu jake to bylo a tak. Hrozne se trapim temito vzpominkami na to, co mi pred rokem delal...Chtela bych se tech vzpominek nejak zbavit,ale nevim jak. Taky bych mu chtela znova uuplne verit, ne jen napul...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní MArkéto, prožíváte těžké období a docela jste obstála se ctí. Gratuluji. Zhodnotila jste to, že vlízt do korespondence Vašeho drahého nebylo to nejrozumnější. To, jak budete věřit svému drahému, záleží na tom, jak budete věřit sama sobě. Když budete spokojená sama se sebou, tak Vás nerozhodí ani nevěra. Je těžké však k tomu dojít. Takže spíše si zkuste zjistit, co potřebujete k tomu, abyste byla spokojena sama se sebou. Jestli to nestačí, napište mail.“

Petr: „Dobry den, minuly tyden jsem Vam psal o tom, jak se se mnou rozesla pritelkyne, nasla si o 15 let starsiho. Premyslel jsem proc, proteze jak jsem Vam psal bylo vse v poradku a moc jsme si rozumneli. Asi jsem na to prisel. Ma otce, se kterym si uzili se sestrou a matku dost slozite detstvi. Podle meho nazoru nasla sveho otce, i podle toho, ze rekla, ze se citi na patnact. A tvrdi, ze se do neho zamilovala. Kdyz jsem ji vyznaval lasku, tak plakala a vim, ze mne miluje. Pry chce cas. Jen bych chtel slyset vas nazor, jestli je to mozne. Dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Petře, možné to je. Uvidíte. Život je pestrý a nevíte, jak Vás překvapí.“

Petra: „Dobrý den, je mi 25 let jsem svobodná. Měli jsme ve vztahu problémy kvůli mému špatnému zdravotnímu stavu a on se s tím nemohl vyrovnat. Můj přítel je mu 30 let mi byl nevěrnej před rokem. Ona má dva kluky 10 a 15let a je jí 35let tehdy se do ní zamiloval rozešel se se mnou a přestěhoval se k ní. Dala jsem mu na rozmyšlenou zda se chce vrátit mezitím se můj zdravotní stav zlepšil. Po 3 měsících se vrátil a přestěhoval ke mně s tím že ona bude jeho kamarádka. Ještě k tomu spolu všichni pracujeme ve stejném podniku na stejné směně. Slíbil jí že jí bude navštěvovat každý druhý víkend kvůli dětem, protože jejich táta se o ně nezajímá a ona potřebuje pomoc s různýma úpravama v bytě. Ona se s rozchodem nedokáže vyrovnat a neustále mu říká že mu vadí když nás vidí spolu a píše mu SMS a volá a on jí taky za mými zády.On tam každou druhou sobotu jezdí na několik hodin protože prý k těm dětem něco cítí, ale přitom tvrdí že mě miluje a chce mít se mnou rodinu. Ona si ale už žádnýho přítele najít nechce. Jak k tomu mám přistoupit? A jak se stím mám vyrovnat?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, prožíváte těžké chvíle. Na tuto situaci nejde jednoznačně odpovědět. Nevím, do jaké míry snese Váš vztah ultimativní zásah. Nevím, co je pro Vás cennější jestli partner nebo jeho věrnost. Jsou to tak zásadní otázky a z nich teprve vyvěrá krok na který se ptáte. Jestli chcete více, napište mail: vodak@familycoaching.cz.“

Lenka: „Dobry den je mi 23 let a nedavno jsem ukoncila pro mne zivotne dulezity sestilety vztah, znali jsme se jiz od detsvi a je to pro mne obrovska citova ztrata.Vztah jsem ukoncila z duvodu ze jsem partnera jiz posledni tri roky trvani vztahu brala jako clena rodiny a nedokazala jsem se s nim jiz milovat a nemohla jsem videt jak s tim sic obetave ale tvrde bojuje:(...Po mesici(tet jiz 4 po rozchodu) jsem si nasla "partnera" ktery mi nevenuje dostatecnou cit.pozornost a mysli dost sam na sebe ale nemohu se od nej odpotuat,proc? i pres to ze nejsem stastna!Nejvic mne trapi, ze jsem si ZCELA JISTA ze s byvalym partnerem bych byla obklopena laskou a dusevnim stestim ale nejde mi to po fyzicke strance.....Ma smysl tento vztah jeste zachranovat?kdyz vim ze on stale doufa ale kdyz jsem se to snazila zachranit tak jsem z toho vysla jako totalni chladas i kdyz me to dosti trapilo?Je tedy problem ve me?Predem dekuji za zodpovezeni otazek.....“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, problém není červ, který Vás hryže, ale problém si ssebou berete. Když bych se Vás zeptal kdo má problém, asi byste mi odpověděla, že oba. Problém je tedy mezi Vámi. Nejde o to vztah zachraňovat, ale být šťastný. Za jakých podmínek se budete cítit šťastná? Který muž je pro Vás štěstím? Pokud chcete více, napište, prosím, mail.“

Ivana: „Dobrý den.Co to se mnou je?Jsem na vinně já?Jsem po druhé vdaná,s manželem jsme se vzali po roce seznámení,pořídili mimčo(z prvního mám děti 2)Manžel je moc fajny,stará se o nás,já konečně vím co je ,,být na děti dva",miluju ho pořád stejně..možná i čím dál víc,ale přesto se stále hádáme.on je trochu tvrdohlaví,nepřipouští,že jsou tu i názory jiných,musí být po jeho.Ranní mě citově. První manžel mě zklamal tim že dával přednost kamarádům a hospodě,současný nechodí skoro vůbec nikam,ale já přesto mám někde podvědomě strach,že se mi opákne první manželství,žárlím,strachuju se.Nutno podotknout,že se abnormálně přitahujem-takže pohádáme se,napětí trvá i dny,pak se ,,udobříme"(milujeme),ale během dne už zas něco vyvstane a tak pořád dokola.Myslíte že je možné že náš vztah by stál jen o přitažlivosti?Možná je to tím,že už nechci sama sobě dovolit,aby mě nějaký muž ranil......nevím....Děkuji....a směle do mě....:-))“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Ivano,koukám, že na to jdete docela zhurta. Myslím si, že období, kdy se oba starají o rodinu a ještě o to, abyste měli z čeho přežít, je docela těžké. Nedivte se tedy, že dochází ke konfliktům. Kdyby ty nebyly, bylo by to divné. Pokud se Vám to podaří, zkuste prožít i něco méně zátěžového ve dvou. Ať máte pěkné prožitky i sami spolu i mimo sex. Je pěkné, že v sexu si rozumíte. Někdy si na tyto chvíle vzpomeňte i když manžela nevidíte.“

Sára: „Dobry den jsem vdaná 5let mám s manželem dvě děti(1,3roky),manžel se o děti vůbec nestara a už mě tlačí do dalšího.Původně jsme tři chtěli,ale myslela jsem že bude mít trochu snahu mi pomáhat.Jsem docela fyzicky vyčerpana tak nevím jak to zvládnu.On pořád slibuje že až bude to třetí tak se o děti začne starat,ale to tvrdil už když chtěl to druhy tak brzy.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Sáro, obdivuji Vás, když zvládáte dvě děti sama. Nepodařil se mi odhalit motiv, proč Váš manžel o dítě tolik stojí. To víte? Zkuste odhalit tento motiv. Když se nyní cítíte vyčerpaná, zkuste si užít toho, kdy jsou děti trochu starší a sebrat plody své práce. Děti chtějí být se spokojenou maminkou.Pokud budete chtít více, napište mail (vodak@familycoaching.cz).“

Simča: „Dobrý den, nevím zda mi dokážete poradit, i přesto se zkusím zeptat. Myslím, že neni úplně vpořádku žít s pocitem nuceného sexu. Žádné znásilňování, nýbrž každodenní ulehaní do postele a pokud jeden den neni sex, partner je uražený, naštvaný a plný žárlivých urážek. Jak dlouho tedy může vydržet vztah s takovým scénářem ? Je nějaká metoda, abych potlačila nechuť k takovému milování ? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Simčo, nevím, jak dlouho tento pocit máte. Nevím, jaké neúspěchy Váš partner prožívá. Zdá se, že mu nabízíte pravidelné doplnění sil a posilu sebevědomí. Nevím, co to znamená pro Vás. Nechuť k milování nepotlačujte. Vaše pocity ať jdou ven. Nic neduste. Pokud chcete více, napište e-mail.“

Ema: „Dobrý den, je mi 23 let, a již 3/4 roku mám vztah se svou přítelkyní. Je to můj první homosexuální vztah, již půl roku spolu bydlíme, a po této stránce zdá se být vše ideální. Avšak dva roky zpátky měla má maminka (tehdy 42let) těžkou mozkovou příhodu, je v plném invalidním důchodu, má problémy s řečí, ochrnutou pravou ruku, ve své podstatě nějakou sebeobsluhu zvládá, některou ne. Proto je většinu času u své matky. Můj táta je silně pracovně vytížený, veškteré finance leží na něm, a jinéo lepšího tátu jsem si nemohla přát, jen je to ted typ otce, který moc nekomunikuje (někdy se ani nepozdravíme, když přijedu třeba po dvou týdnech domů-studuji a žiji se sovu přítelkyní daleko), ale přesto to ani jednoho z nás netíží, víme, že je vše v pořádku. Avšak přemýšlím jak se doma "vycoming outovat". Věřím tomu, že by odpadly všechny hysterické scény, žádné vydědění, nic hrozného, jelikož mí rodiče jsou moderní a rozumní lidé, ale bojím se toho, že i když táta je výborný, tak je toho na něj moc. Navíc se bojím, že přijde krize středního věku (je mu 45let), k tomu syndrom opuštěného hnízda (i když jsem nikdy doma od ZŠ nebyla doma nikdy častěji než jednou za týden na víkend - školy) a jeden sourozenec alkoholik, manželka handicapovaná, finanční zátěž a k tomu ještě hřebíček v podobě jediná dcera lesba, která se odstěhovala cca 300km jinam....proto nevím jak se zachovat.... Vím, že tento problém je asi na delší povídání, ale nějaký nezaujatý pohled zvenčí by mi udělal minimálně radost ;) děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Emo, nemyslím si, že se Vaše problémy moc liší od ostatních lidí. Váš táta toho asi moc zdolá. Myslíte si, že se dá pro Vaši maminku najít externí pomoc? Jsou organizace, které tuto službu nabízí v domácnostech klientů. Část nákladů často hradí pojišťovna. Máte pravdu, že na zasvěcenější názor bych potřeboval více infa. Když tak napište E-mail.“

Anička: „Dobrý den ,chcela by som sa zeptat...je mi 18 let a mam prvni vazny vztah..respektivne mala som...problemom su aj nazory ze sexualny styk chcem mat len so svojim manzelom...myslela som si ze to aj dodrzim ale stalo sa neocakavane a rozisli sme sa...teraz mam pocit bezcennosti a vyuzitosti...Na jednu stranu by som chcela byt v tom vztahu dalej lebo ho stale milujem ale na druhu viem ze my dvaja nebudeme moct byt spolu stastní lebo ocakavame od partnersva uplne ine veci...ja nedokazem riesit kazdy jeho problem lebo su to hluposti typu:ako sa to na mna pozeras adt..a on mi nedokaze dat oporu ,lebo sam je moc slaby a precitliveny stale sa boji ze mu ublizim a pritom on nici mna:(.je tam este kopec inych problemov aj verbalne napadnutia aj fyzicke z obidvoch stran...taky burlivy parik...sice je po vztahu ale hlavny problem mam ze sa neviem zmierit s tym ze ten kto mal byt jediny na cely zivot uz nieje...dakujem:)“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Aničko, je dobré, že víte, co od svého partnera očekáváte. Je to lepší, než potom být nespokojená. Teď jde jen o to, nebát se navazovat další kontakty a najít takového, o koho se budete moci opřít. Přeji Vám štěstí.“

Jana T.: „Dobrý den.Před rokem jsem se manželovi přiznala k nevěře.Myslela jsem ,že manžel odejde,ale on zůstal.Tak jsme se situaci snažili řešit odborníky a oba jsme mysleli ,že se náš vztah znovu obnoví.Bohužel ani po roce necítím k svému manželovi nějaké city .On to ví ,a stále mi říká ať stím něco dělám.Myslíte ,že je nějaký způsob jak vrátit city a mít ho zase tak ráda jako dřív?Je mi dost lhostejný ale máme dvě děti tak se snažíme kůli dětem.Ale je to dost těžký.Co dělat dál?Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, nevím, jak jste vztah s odborníky řešili. Váš problém je na psychoterapii. Někdo se Vám může snažit poradensky pomoci, ale psychoterapeut Vám může pomoci nalézt "jádro pudla". Chtějte po psychoterapeutovi to, abyste byla šťastná a on Vám pomůže štěstí nalézt. Věřte však, že to štěstí je ve Vás a ne v manželovi. Jestli chcete více, napište mail.“

Leoš: „Dobrý den, strašně sem ublížil svému příteli, sme spolu rok a opakovaně sem ho podváděl. Samozřejmě-jak jinak, všechno prasklo. Já dostal druhou šanci, ale i tu sen promarnil, když sem se chtil do jeho léčky, kdy si vytvořil fiktivní profil a vyjel po mě na jednom našem gay serveru. Díky mému úsilí a úsilí všech našich přátel se ke mě zase vrátil a ještě včera sem si myslel, že začneme náš vztah budovat znovu (zase sme byli na chvili štastní), ale pak mu napsal někdo na internetu, že sem se mu kurvil a že je dobře že mě opustil a teď se bojím že sem ho zase ztratil. Sem zoufalý a nevím co mám dělat, já ho moc potřebuju a věřím že i on mě, ale nedokáže mi odpustit a začít znovu. Prosím jen o reakci, děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Leoši, věřte, že nejvíce potřebujete sám sebe. Až budete spokojený sám se sebou, patneři a přátelé se Vám přestanou vyhýbat. Přestaňte sám sebe litovat a začněte makat ať nejste bábovka. Pak Vám bude jedno, co si kdo o Vás na internetu špitne.“

Lenka: „Na muj predesly dotaz jste mi neodpovedel jak jsem ocekavala, domnivala jsem se ze mi poradite v citove oblasti ve ktere tapu, kdyz jste mi polozil otazku za jakych podminek bych byla stastna a ktery muz je pro mne stestim tak vim ze minuly partner mi neprinesl kýžený výsledek ale je pro mne stale tim stestim a clovekem v ktereho verim!...on vsak mou citovou lasku odmita,a nechape me emoce.Sama se mu nedivim protoze sex s nim nedokazi prozit....K novemu partnerovi mam vztah jako k opatrovnikovi-mam zustat radeji sama?(A navic je to zvlastni ale všichni jsme štíři-muze to zpusobovat tento hlavní problem mezi nami?) Jak mam tedy svemu partnerovy dostatečně dat najevo že jsem tu take ja!!“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, někdy odpovídám jinak, než si přeje klient. Pokud je tedy Vaším štěstím minulý partner, chcete jednoho partnera, není co rozmýšlet. Pokud je Vaším štěstím, i když city odmítá a neprožíváte s ním sex. K tomu byste potřebovala psychoterapii, možná párovou, ve které byste na vztahu zapracovali.“

Radka: „Dobrý den, s mým přítelem jsme měli rok vztah na dálku-vídali jsme se každý víkend,ale v týdnu ne, teď spolu rok bydlíme a je nám spolu dobře, ale jelikož je můj přítel voják z povolání, pomalu se chystá na půlroční vojenskou misi. Jelikož jsem se odstěhovala já za přítelem, bydlíme ve městě, kde já nemám žádné známe a přátele a obávám se jeho půlhoční nepřítomnosti,z pracovních důvodů se ale nemohu vrátit na půl roku tam,kde jsem bydlela dřív.Bojím se také, abychom se potom zase bez problému sžili, až se přítel vrátí. Poraďíte mi prosím, jak se na jeho odjezd, nepřítomnost a poté návrat nejlépe připravit?Doporučil byste mi pomoc psychologa v nepřítomnosti přítele, jsem totiž přecitlivělá a samotu velmi špatně snáším.Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Radko, doporučil bych psychoterapii k tomu, abyste se naučila zvládat samotu. Garanci za to, že se pak spolu sžijete Vám však nikdo dát nemůže. Neví, co Váš drahý na misi prožije. Co prožijete vy? Při psychoterapii si můžete přijít na to, jaký způsob zvládání samoty je pro Vás efektivní. Nehledejte jednoduché rady, spíše práci na své samotě.“

Pavla: „Dobrý den, s partnerem jsme pul roku a nwm jestli s nim mam zustat nebo se s nim rozejit. Je sice hrozne hodny a ohleduplný, ale protoze jsme nedávno zažila kruté zážitky ze školy (šikanu), potrebovala bych člověka, který by se mě před ostatními zastal a pomohl mi. Bojím se, že když se o něj budu chtít v budoucnu " opřít " tak "spadnu". Je to pro mě hodně důležité. On vždycky jen řekne, že s nimi promluvi, ale jsou to jen řeci do větru. Nikdy se mě nedokázal zastat ve společnosti. Je tak trochu ušlápnutý a bojí se. Nevim co mam dělat. Prosím poraďte mi. Děkuju.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Pavlo, máte na výběr buď partnera, který se Vás nezastane nebo jiného partnera, který se Vás zastane. Máte ještě nějakou jinou variantu?“

GABRIELA: „dobrý den delší dobu se cítím jak přebytečná osoba.manžel už nemá zájem jak o mne tak o sex.není schopen přijít v čas domů natož postarat se o děti,když jsem přišla o zaměstnání a scháněla jiné tak se škodolibě vysmál což mi docela ponížilo.tak nevím co mám dělat,každý den sedí v hospodě po práci když mu něco kvůli tomu vytknu tak čekám s čím přijde je chorobně žárlivý takže po psychické stránce jsem vyčerpaná nejraději bych se vším skocovala.máme 3děti a na rozvod by nepřistoupil nopak by chtěl děti do své péče na to já bych nepřistoupila.Děkuji Vám za radu.Nashledanou.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Gabrielo, je Váš manžel se o děti postarat? Soud probíhá na základě důkazů. Zkuste se obrátit na občanskou poradnu, jakou máte šanci. (www.obcanskeporadny.cz)“

Táňa: „Dobry den.Mam 25rokov a uz dva roky chodim s priatelom.viackrat sme sa rozisli a znova dali dokopy.posledny rok sa stale hadame lebo mi klame,nechodi do prace a dava prednost rybam predomnou.uz mu ani neverim ohladom inych zien,viem ze sa so ziadnou nestretava,ale pise si s nimi a mne to velmi vadi a ked sa ho spytam s kym si pise,tak mi odpovie ze s nikym.rozpravat sa o nas nechce.tak neviem co mam robit.aj by som ho opustila,ale na druhej strane som v tomto strasne slaba.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Táňo, pokud zůstanete slabá, tak se nedá počítat se změnou. Jestli jste silná nebo slabá, záleží jen na Vás, jestl chcete silnou nebo slabou být. Je to otázka rozhodnutí.“

Lenka: „Ano mate pravdu pacienti chteji vzdy slyset to nejlepsi :), určite mam problem se svou citovou otevrenosti, jsem dosti hloubava a upinam se casto na jednoho cloveka, pote mam problem navazat dalsi vztah a vlastne ho ani nechci, myslite ze treba nejsem dosti vyzrala mit trpelivost na vztah z muzem?....mam pocit ze potrebuji velkou pozornost od muze, mozna az priliz...řikam si ze uz to v tak rannem veku nezvladam ale nedokazi byt sama, je tedy opravdu chyba ve me?Nezlobte se ze jeste pisi s pozdravem Lenka“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, abyste měla trpělivost s mužem, je dobré mít trpělivost sama se sebou. Nehledejte, kde je chyba, ale co mohu já pro vztah udělat. Chyba nebývá na jedné nebo na druhé straně. Pokud chcete více, napište mail (vodak@familycoaching.cz).“

martina: „manžel je nespokojený v práci, řeší to tím, že o práci doma neustále mluví, stěžuje si, stále to samé, jde to už na nervy, radím mu ať dá výpověď ať si najde jinou práci ale on jako kdyby mě neposlouchal a pořád opakuje stížnosti na svou práci, stále to probíráme, najdeme řešení na kterém se dohodneme a druhý den jde vše od znova, stížnosti na práci a já ho opět utěšuji a když už to psychycky nezvládnu tak vybuchnu a pohádáme se, manžel vyhrožuje sebevraždou, předstírá zvracení a omdlévání přede mnou, práci změnil během dvou let 6x a všude se mu něco nelíbilo. Tímto si ho už nevážím a ztrácím v něm oporu. Navíc je silně fixovám na svou matku, která je hysterická, často se s ní hádá ale potom vždy za ní zajede a dělají že se nic nestalo, nemůže za ní díky své práci tak často jezdit, máme malé dítě a chci po něm aby byl ve volných chvílích s náma, to manžel nemůže pochopit a za svými rodiči jezdí tajně, řekně že jede na kolo se projet a jede za rodiči, přestávám mu věřit. Je nějaké řešení jak bych mohla tuto situaci zvládnout a jak se mám chovat k manželovi? děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, bohužel, tuto věc bude muset zvládnout manžel sám. Pro Vás je důležité se postarat sama o sebe. Pečujte o sebe a hledejte, jak prožívat radost ze života.“

Milada: „Hovorite ze s prvou fackou treba od vztahu odist...a netreba sa zamyslat nad tym aky bol dovod?..ci treba rovno odsudit...mam 19 rokov a priatela par rokov a dost sme sa pohadali dal mi facku a aj ja jemu a teraz neviem ze ci nieje nasilnik ale viem ze som mu ublizila ...ale aj on mne a viem co som citila ked som mu tu facku vratila .bola to slabost a strach...a neviem ci prave tieto pocity su dostatocne nato aby som ho odsudila.....a neviem ci sa nemam obavat ...teraz je nam dobre ale rada by som vedela kedy to prekroci tu mieru a mam sa zacat bat..rada by som to vedela dobredu...vopred dakujem za odpoved“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Milado, v partnerském vztahu zůstáváme zpravidla po tu dobu, kdy se cítíme jako partneři a to i tím, že cítíme vzájemnou úctu. Partnerský život nám pak uspokojuje i potřebu úcty. Pokud cítíte, že si Vás partner Váží, je to O.K. Až to budete vnímat jinak, nastolte změnu.“

Karolína: „Dobrý den, je mi 27let, mému partnerovi 40. Jsme spolu již pět let, ale nebydlíme spolu. On je už 12let rozveden, má 13letého syna, rád se baví. Poslední dobou, když přijde řeč na společnou budoucnost, začne vyhledávat chyby, které mi velice ubližujou a končí to neustálým rozcházením a zase scházením. Omluví se a pokračuje vše do kola. Po telefonu je milionovej, ale jakmile jsme spolu, je hrozně odměřenej a psychicky mě ničí. Já bych chtěla budoucnost a on si jen užívat. Nevěřím, že můžou být až tak sobecký a bezcitní lidi mezi námi, ale i přesto ho miluju. Můžete mi poradit, co mám dělat, aby si mě znovu vážil, aby se zajmal o to co dělám. Velice nad tím vším přemýšlím a dost mě to mění. Nedokážu se už tolik bavit, ztratila jsem spoustu známých. Žiju jen pro něj a nedokážu být bez něj. Většinou jsem to jen já, kdo volá a zajímá se a tím ho asi dost otravuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Karolíno, pokud budete vyvíjet aktivitu jen vy, budete časem vyčerpaná. Možná stojí za to dát najevo, že není jedinný, s kým můžete žít. NAstavtese i na to, že můžete přijmout partnerství s někým jiným.“

Jana: „Dobrý den, co je pro Vás inspirací pro smysluplný život ? Jak relaxujete, čím si "dobíjíte baterky" ? Přeji pěkný den.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Jano, pokaždé jinak. Určitě však setkání s přáteli. Pak mám své (top secret) co nikomu nesděluji, protože věřím tomu, že pak by mi to přestalo fungovat.“

Alena: „Dobrý den pane Vodák, mám problém s nechuti, trochu i s odporem k sexu. Změnilo se to po porodu, ale to už je tak rok. Najednou mi vadí manželovy dotyky, jeho osobní pach a vůbec nemám do milování s ním žádnou chuť. Nevím, možná to souvisí s ním, že po narezoení holčičky nastaly problémy. Občas to nezvládá a vzteky vybuchne - a to kvůli malichernostem. Dost tím v mých očích klesl. Nevím si s tím rady. Když se do milování přinutím, pak v koupelně brečím, protože se cítím špinavá. Také jsem uvažovala o vyhledání odborné pomoci. Myslíte, že bych to měla udělat? Předem děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Aleno, hledal bych člověka, který dělá psychoterapii. Ne každý psycholog je psychoterapeut. Kdybyste to chtěla řešit spolu s manželem, byla by dobrá párová psychoterapie.“

Slávek: „Donrý den,trpím agorafobií a současně i depresemi a anxilitou.Jsem velmi náchylný na změnu počasí a začínám mít suicidní stavy a nic s osvědčených metod nezabírá,existuje nějaká rada?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Slávku, na dva řádky s názvem diagnóz rada nejde napasovat. Neřku-li to, že rad jste již dostal dosti. Hledejte psychoterapeutickou pomoc.“

Monika: „Dobrý den, je mi 34 let,vdaná jsem 15 let,můj manžel byl mým prvním a jediným partnerem i sexuálním.Vedu spokojený manželský život,dceři je 11 let,práci mám,manžel je hodný,ale přeci jenom...Mám pocit,že už mě v životě nic hezkého nečeká...Dcera je čím dál víc samostatnější,manžel se věnuje intenzivně práci a já mám pocit,že mi stále něco chybí?Nechci manželovi ublížit,ale jak se mám těchto myšlenek zbavit?Cítím se hrozně provinile!!! Hezký den a děkuji za názor.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Moniko, je vhodný čas identifikovat právě to, co Vám chybí. Co všechno potřebujete k tomu, abyste byla spokojena? Teď je vhodná chvíle to zjistit. Zkuste konkretizovat to, co Vám chybí. Jak to, že se cítíte provinile? Za co cítíte vinu? Pokud chcete dále komunikovat, napište, prosím, mail.“

Iveta: „Dobrý den, můj partner se stále zadlužuje, nevím z jakého důvodu, také mi lže, bohužel už to došlo tak daleko, že mne i fyzicky napadl....nevím jak z toho ven....Chtěla bych Vás poprosit o konzultaci, pokud by to bylo možné....jsem ze Zlína. Moc děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Iveto, na konzultaci, samozřejmě, můžete. Napište mi e-mail nebo zavolejte(www.familycoaching.cz). Vodák“

Monika,Nikola: „Jak si vyrovnat s otázkou že jednou život skončí ???“

Jan Vodák, Ph.D.: „Možná tím, že si představíte tu hrůzu být nesmrtelná...“

Dušan: „Mám problém nevím co mám dělat moje manželka mě neuspokojuje bojím se s ní rozejít.Co s tím ?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Dušane, Váš dotaz je příliš tručný na to, abych pochopil, co vlastně chcete.“

monča: „myslite si ze veriaci ludia maju v zivote vacsie stastie?..myslim vo vztahoch ze ta viera im pomaha prekonavat problemy s pokorou a taaak..inak ste veriaci?...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Znám hodně věřících lidí, kteří to o sobě nikdy nepřiznají a znám spoustu nevěřících, kteří jsou členy různých církví a náboženských společností. Ten kdo někomu věří, má život příjemnější než ten, kdo nikomu nevěří. Členové církví nebo i nějakých spolků mají tu výhodu, že se pravidelně scházejí a poporují se. Mimo to známosti, které se tímto způsobem vytvoří mají silné pouto. Věřící jednodušeji hledají smysl života. Zrádné zase může být to, že přejímají lépe názory autority často bez toho že by mohli nad tím, čemu věří oponovat. Vše má své výhody a nevýhody.“

miruse: „Dobry den mam pocit ze nekdy ani nevim jestli vim co je laska nebo jake je doopravdy milovat mam trebas silne city ale nejsem si obcas jista jestli je to zamilovanost a zda jsem nekdy zamilovana byla ale po me prvni lasce se mi porad styska a boli to moc kdyz na nej myslim je to uz deset let co spolu nejsme a ani se neak nevidame ale citim ze jenom k nemu jsem nikdy neprestala citit to cemu se rika laska je to mozne a jak to zjistim dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Miruse, jestli je to pro Vás nepřijemné a cítíte se svázaná, 10 let je dost dlouhá doba. Zkuste navštívit psychoterapeutickou praxi. Psychoterapie by Vám mohla pomoci pracovat na vztazích tak, aby se Vám staly více komfortními.“

Stanislav: „Dobrý den, je mi něco málo přes čtyřicet, jsem už více jak 20 let ženatý mám dvě dospívající děti. Před 4 lety jsem poznal o 10 let mladší vdanou ženu, moji bývalou kolegyni a vznikl velice hluboký vztah který jsme ukončili tzhruba po půl roce. Oba naši partneři, její muž a moje manželka zjistili že někoho máme. Moje manželství přetrvalo ale manželsví kolegyně se rozpadlo a ona zůstala s dětmi sama. Nikdy nedošlo k fyzické nevěře. Přesto nás oba, mně a moji kolegyni stál rozchod hodně sil. Manželství se mi doufám podařilo urovnat, i když si myslím že mi moje manželka už nevěří tak jako to bylo dříve, nicméně myslím že mi odpustila. Co mně však trápí je to že po těch čtyřech letech mi bývala kolegyně neuvěřitelně chybí a stále se nedokážu se od toho vztahu odpoutat. Chtěl bych zapomenout ne jen proto že mám svoji manželku rád, nechci svou manželku ani své děti ztratit či citově zranit, ale především proto abych našel svoji rovnováhu. Skrývat před manželkou že z toho vztahu ve mně pořád něco je, mně stojí hodně sil. Prosím o radu jak se zbavit vzpomínek a touhy po bývalé kolegyni. Přeji hezký den a děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Stanislave, je skutečně náročné to, po čem toužíte. Doporučuji Vám psychoterapii. Na tyto věci skutečně neexistují funkční univerzální rady. Při psychoterapii budete se svými vztahy pracovat tak, abyste se v nich cítil lépe.“

Martina: „Dobry vecer. Poznala jsem muze, ktery ma odpor k libani, tedy neliba se... , a ktery se ve veku 25 let chce milovat max. 2krat tydne. Milovani je v jeho podani velmi staromodni....Jsem o pet let starsi nez on...Nevim, co si o tom myslet....kdyz se snazim s nim tuto problematiku probrat je velmi podrazdeny = jeho slova jsou: ja problem nemam...kdyz se ti to nelibi, tak muzes jit.....ci si o tom myslite? Dekuji za odpoved“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, tělesné prožívání vztahu je hodně citlivou a důležitou součástí partnerského vztahu. Když by mi partner říkal, že mohu jít, přemýšlel bych i o této variantě. Připadá mi, že jdeo o blast, kde si Váš milý není jistý a proto nepřipouští o této oblasti diskusi.“

miruse: „Dobry den muzu se zeptat kolik asi tak stoji ta psychoterapie? jak ste doporucoval? dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Miruse, obvykle je cena od 600,- Kč. V některých centrech tuto cenu platí stát prostřednictvím dotací. Většinou se však platí přímo.“

eliza: „dobry den...mam pritele a sme spolu cez rok...problem je v tom ze kdyz se pohadame nadava mi jak nejhorsimu nepriteli...mne to moc trapi a nevim ci mne ma vubec rad kdyz takova slova dokaze ze sebe vypustit.....proc si vlastne lidi tak hnusne nadavaj ?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Elizo, určitě je prospěšné, abyste si vyjasnila co je pro Vás únosné a co ne. Když Vám někdo nadává nevypovídá tolik o Vás jako o něm. Je těžké povědět, proč Váš přítel Vám nadává. Hypotéz se nabízí příliš mnoho. Pokud však Vás takto bude napadat, zvažte, zda Vám to stojí za to.“

Jirina: „dobry den, pred nedavnem se se mnou rozesel muz, do ktereho jsem zamilovana, on mi ale sdelil, ze po cca 3 mesicich vztahu zjistil, ze me dostatecne nemiluje. city, ktere choval k jeho byvale pritelkyni (se kterou byl 5 let)pry byly hlubsi nez to, co citi ke mne. co si o tom mam myslet? proc vubec nas vztah zacinal, nebo proc jej neukoncil driv, kdyz zrejme tusil, ze to neni ono? od te doby je na me zly a snazi se mi vyhybat. nevim, jestli bych se mela snazit na nej netlacit a pockat nejaky cas, anebo jestli to nema cenu. nerozumim tomu, ze se mnou mohl chodit (i jen nekolik mesicu), tvarit se, ze je zamilovany a nakonec odejit s tim, ze vztah z jeho strany nefunguje.. je nam obema okolo 30 let, co si o tom myslite?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jiřino, můžete přemýšlet, proč to udělal, ale co Vám to pomůže? Pravděpodobně má na Vašeho milovaného silnější páky, než Vy. Nyní si prožijte to, že jste volná a nezávislá. Máte více času a můžete se zamilovat do někoho jiného.“

michaela: „Nejde mi dotaz odeslat.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Kupodivu, občas něco projde... :-)“

Jirina: „co mam udelat kdyz jsem se vyspala z clovekem a ted toho lituji?Mam opravdu blbej pocit a nevym co s tim“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Jiřino, nevím proč toho litujete. Bylo to nepříjemné? Čím to, že máte po milování blbý pocit? Mám k tomu příliš málo informací. Můžete napsat mail na vodak@familycoaching.cz.“

michaela: „Chtěla jsem poslat dlouhý dopis, ale neodeslal se a zmizel. Zkouším znovu, jak a jestli vůbec to funguje.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Zkuste ještě jednou na vodak@familycoaching.cz.“

jitka: „dobry den,chci se zeptat jestli resite problemy lidi,kteri se vratili s detmi z emigrace, popripade jestli mi muzete nekoho doporucit dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jitko, pokud jde o lidi, kteří se snaží něco řešit, tak ano. Nejde o to, komu se věnuji, ale co by chtěli řešit. Pokud chcete se přími kontaktovat, napište mail na vodak@familycoaching.cz. Dik“

sl.Jiřina: „to se lehce rekne, ale kdyz jsem do nej stale zamilovana, tak stejne volna nejsem. jeho ex je pasé, rozesla se s nim ona.....treba si to jeste rozmysli, co myslite?:)“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milká slečno Jiřino, předpokládám, že chlapů je více a čekat můžete možná i dlouho... :-(“

Martin: „Pane doktore, pred tremi mesici jsem potkal okouzlujici, vyrazne mladsi divku. Pronikave inteligentni, empaticka, nadana (hudba, malirstvi), rozvinuta sebereflexe. Doslo k bleskovemu mentalnimu i citovemu sblizeni, sex take neni problem. Impulzivni chovani (schopnost jednorazove vydat veskere penize), takrka nulovy time-management a planovani, uzkostne stavy, poruchy spanku (ranni nespavost 4-5 hodina), nesoustredenost a prozvraceny den pred zkouskou – tomu vsemu jsem neprikladal prilisnou vahu. Nyni otevrene hovori o detstvi v rodine s domacim nasilim, opusteni otcem, drogach a sebeposkozovani. Na samotny vztah si nemuzu stezovat, presto mi blikaji vsechny poplachove kontrolky (jsem spis ukostliva osobnost). Co stim? Jsem v zahranici, takze moc moznosti konzultaci nemam. Predem diky za odpoved.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Martine, i v zahraničí funguje psychoterapie. Násilí je dnes mnoho a s důsledky lze pracovat. Také to můžete pojmout z jiné strany:Vaše partnerka má mnoho zkušeností a ví, co je život. Na dálku se skutečně zodpovědně nedá odhadnout závažnost. Přesto se ještě ozvěte mailem.“

Lenka: „Dobrý den pane doktore, právě řešíme s přítelem hodně složitou situaci a už jsme z toho oba zralí na prášky. Chodíme spolu 2 měsíce. Přítel měl přede mnou jednu ženu se 2 dětmi se kterou se rozešel. Když se ta žena dozvěděla že má jinou začla ho přes děti citově vydírat. Ty děti nejsou jeho to podotýkám. Už s přítelem nevíme co dělat. Přítel je zaneprázdněný podnikatel a já si dodělávám školu. Oba jsme na tom teďka hodně psychicky špatně. Přítel mi dokonce napsal že se k ní asi vrátí ale jen kvůli dětem. Poraďte co máme dělat. Předem děkuji. P.S. Spěchá to!!!“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Lenko, pravděpodobně chce být Váš přítel vydírán skrze cizí děti. Jde skutečně o priority, které má ve svím životě. Ty jsou jen na něm. Pokud chcete více, napište mail.“

Liběna: „Hezký den, pane doktore, já mám trochu jiný problém než většina lidí zde. Žiji v pěkném vztahu (já 36, přítel 46), mám dobrou práci a celkově jsem spokojená. Okolí, hlavně přátelé a kolegové z práce, se na mě ale stále více dívají skrz prsty jen proto, že neplánuji mít potomky. Dnes jsem se na webu dočetla názor Vašeho kolegy dr. Cimického, podle kterého všechny ženy mají mateřský pud a nanejvýš si to některé nechtějí přiznat, protože jsou kariéristky. Já se za kariéristku nepovažuju - mám svou práci ráda, ale není pro mě vším. Dokážu se pro druhé, např. přítele či rodiče, obětovat. Ale touha po dítěti prostě není, nikdy nebyla a vzhledem k věku nejspíše už ani nebude. Mám pocit, že svým jednáním nikomu neubližuju, přesto se ve mě druzí snaží vyvolat pocit viny za to, že jsem "nesplnila úkol". Jako by pořízení si dítěte bylo něco, co člověk dělá jen proto, aby si mohl odškrtnout nějakou čárku. Pokud bych po dítěti toužila, neváhala bych se kvůli tomu omezit, jako se už teď omezuju kvůli lidem, které mám ráda. Já po něm ale opravdu netoužím, biologické hodiny zarytě mlčí, pohled na mimina mě nechává zcela lhostejnou. A pořizovat si dítě jen proto, že to po mně chce okolí, nebo abych snad jednou nelitovala, opravdu nechci, přišlo by mi to nerozumné a nezodpovědné. Co byste mi poradil? PS: Přítel a užší rodina s mým rozhodnutím problém nemají.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Liběno, je důležité, jak situaci vnímáte Vy a ne Vaše okolí. Nenechte si vnutit problém. Žijte tak, jak o tom sníte, ať jste šťastná. Nemáte se za co stydět.“

petr: „Myslíte si,že když mě vše bolí jsem simulant ?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Ne, pouze to, že žijete.“

josef: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co to je schizofrenie, odkud se bere a jak se popř.léčí, kdo za to může a jak z toho ven. Musím užívat tolik prášků jako je prothazin ,akineton, chlorprothixen,tisercin,rivotril,haloperidol(věk 43). Také žiji celý život bez partnerky jen s maminkou a pravidelně navštěvuji psychiatra a kněze. Mám obrovský strach ze smrti. Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Josefe, jste v péči odborného lékaře. Předpokládám, že všechny léky máte od něj a jste v jeho péči. Odpovědět na schizofrenii najdete na http://cs.wikipedia.org/wiki/Schizofrenie.“

Arnošt: „Pane doktore, asi před třemi týdny,mi po 16 letech, oznámila má družka,že se chce semnou rozejít.Jako důvod uvedla,že ke mně nic necítí a nemiluje .Musel jsem se vystěhovat z domu,který jsem vybudoval pro nás, do panelákového bytu,který jsme drželi pro našeho syna ,kterému je 14 let. Loňi mi už jednou utekla ,na jaře a na podzim se vrátila ,odpustil jsem jí,ale letos se vše opakovalo ve stejnou dobu. Jsem starší o 15 let a když jsme se poznali bylo jí 18 let. Po celou tu dobu měla vše na co si jen vzpoměla .Miloval jsem jí a dokazoval to ,ale ona byla ke mně vždy chladná a to mne vždy trápilo.Snažil jsem se aby to viděla ,že jí miluji a dokazoval to zkutky.Zbytečně, má snaha byla marná.Asi před pěti lety jsem jí pomohl zřídit butik,který si moc přála a od té doby mi začalo peklo,nové přátelé ,nová láska a jejím přátelům je asi kolem 20 let a jí je 34 let,chodí s nima na diskotéky a různé akce.Nechápu jí, je o dost starší než oni.Cítí se asi mezi nimi mladá a dohání co zmeškala. Syna nechává u sestry a jezdí si na několik dní s přáteli na výlety.Mrzí mne to a bolí, mám jí pořád moc rád a stýská se mi po ní. Rád bych jí měl zpátky ,ale nemohu na ní tlačit ,vím že mi jen ubližovala a rozum mi říká ,že to není člověk se kterým bych byl šťastný,ale srdce jí chce zpět ,moc to bolí, jsem bytě zavřený a myslím pořád na ní a co dělá i syn .Občas jí zavolám ,ale nevím očem si sní mám povídat ,mám prázdno v hlavě a tak toho moc nenamluvím a ona také.Jen dává najevo,že ji nechybím a že je šťastná nezávislá,osamostatněná,tak jak si to přála.Prý se chce ještě šťastně zamilovat, a mít rodinu. Poraďte ,mi ,co dělat a jak se k ní chovat ,má vůbec cenu bojovat o takového sobeckého člověka ? Jsem jí úplně ukradený ,vůbec sama od sebe nezavolá .Nechápu co jsem jí tak špatného udělal v životě,že mne tak nenávidí. Jak se chovat ,když s ní hovořím ,už nechci zažívat to ponižování ,jak na ní zapomenout ? poraďte Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Arnošte, i k ubližování musí být dvě strany. Jedna, která ubližuje a druhá, která si ubližovat nechá. Nevím, co Vás nutilo si nechat ubližovat. Je to sice tvrdé, ale je to tak. K ničemu Vaší ženu nemůžete nutit. Možná dohání, co zameškala. Určitě bych nebojoval způsoby, které se Vám neosvědčily. Hlavně nebuďte nevrlý a nepříjemný. Hledejte jak je možné si života užívat ve Vašich letech i ve Vašem případě. Hlavně buĎte spokojený i bez ní. Spokojený musíte být nejprve sám.“

jarmila: „Žiju v manželství 28 let. Mám dvě dospělé šikovné děti, dokonce už jsem babičkou. Mám hodného, spolehlivého a pracovitého muže. Celý život ale trpím utkvělou myšlenkou, že od něj jednou musím utéct. Asi proto, že jsem původem z Prahy, manžel z vesnice. Společná dovolená znamená sušení sena,vytáčení medu, stavění, zahrada,les, brambory. Propocené tričko od šesti od rána do devíti do večera.I když už jsem se naučila najít si pro sebe i něco jiného, chybí mi spoluprožívání jiných věcí.Je mi 48 let, mám pocit, že mi letí čas. Manžel mi řekl, že on už jiný nebude. Mám si najít nějaký způsob, jak se s tím vnitřně smířit?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, nevím, jestli jste manželovi řekla co konkrétního byste s ním chtěla prožít. Z vašeho dotazu nevyplynulo, co by to mělo být. Jestli máte něco konkrétního, možná byste to mohla prožít s dětmi nebo s kámoškami a třeba si udělat dámskou jízdu.“

Ela Z. z Brna: „Dobrý den, prosím, poraďte mi, jakým způsobem působit sama na sebe, abych se zbavila myšlenek, které ve mně evokují stres, vyčerpanost psychickou a následně fyzickou, hraničící s odporem vracet se do prostředí, ve kterém vše vzniká. Můj otec, 84 let, vdovec, žil 22 let s paní, která ho opustila nyní po prodělaném IM. Stav je vážný, srdce pracuje na 37%. Zajistila jsem vše potřebné, ale žije sám v RD a nechce odtud odejít. Vyžaduje denodenní docházení, což není úplně možné, neboť čas ztrávený na cestě po mé prac. době trvá 2hod. Vracela bych se domů po 19h a mám i jiné povinnosti. Kdykoliv k němu přijdu osočuje, citově vydírá, psychicky tyranizuje, neustále se lituje a za všechno, co mu v životě nevyšlo mohu já. Starat se musím, nevychází mimo dům. Neustále vnímám pouze jeho negativní energii, která mě pronásleduje a z lidského hlediska už nemohu vydržet nápor na psychiku. Známí říkají "neber si to tak". Ale jak vymazat z mozku všechny jeho urážky, když se mi tam honí ve dne, v noci. Nejraději bych za ním nešla, ale to nejde. Potřebuje nakoupit, nachystat jídlo, atd...Nejsem typ, který by dokázal zlo oplatit zlem. Pronásledovalo by mě to také. Napište mi, jak se jeho slovními výplody nezabývat? Ani lexaurin nepomáhá, je to silné, jak dokáže ubližovat. Děkuji Ela“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Elo, jestli dovolíte, těch věcí je příliš moc. Moc bych Vám doporučil psachoterapeutickou praxi. Napište mi mail, abych se Vás mohl zeptat zpřesňujícími otázkami. Dík“

anna: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na výraz workholismus. Vím, že se používá pro označení osob, které se tak náruživě věnují práci, že zapomínají na své okolí. chtěla bych vědět, jestli se to týká pouze práce v zaměstnání nebo též práce mimo něj -melouchy na stavbách,nakládání si přebytku tělesné práce do volného času a z toho neustálá nervozita, zda to stihnu atd. V podstatě z toho vyplývá stejné, nedostatek času pro ostatní, změny programu bere jako neustálé zdržování.Okolí se bojí s čímkoli obtěžovat.Je to workholismus?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Anno, nejlépe, když si přečtete: http://cs.wikipedia.org/wiki/Workoholismus.“

iveta: „dobry den,prosim potrebuju nazor a radu nekoho,kdo to vidi jinyma ocima,nez ja.asi v listopadu se semnou rozesel pritel,pry ze nam to z jeho strany neklape.ja jsem se chtela ve vztahu posunout dal a tak jsem dala navrh,abychom sli spolu bydlet a tak se nejlip pozname a uvidime,jestli se vubec sneseme pod jednou strechou.taky,jestli jsem chtela vedet,jestli je zodpovedny atd.nebot bydli u rodicu a maminka se vzdycky postara a proto ty pochybnosti o odpovednosti.no asi 3 tydny po rozchodu jsme se milovali a tak tomu bylo az do ted.kdyz uz jsem si sama rikala,ze to prece nejde,aby "TO"mel tak zadarmo,nebot si byl jisty,ze kdyz zavola nebo napise,tak ho neodmitnu.ale bylo tomu i mockrat obracene.i ja jsem byla iniciatorem.a kosem jsem dostala jen v pripade,ze byl mimo mesto.zrejme naivne jsem si tedy myslela,ze se to vsechno tak nejak pozvolna da opet do oficialniho vztahu.s jeho rodinou se stykam temer denne,jelikoz je mi s nima fajn a oni mou pritomnost vyhledavaji.ale nechodim k nim kvuli tomu,abych videla ex.to ne!stejne vecne neni doma,bud je v garazi nebo hraje(je muzikant).pred par dny me ex svadel k tomu,jestli me muze navstivit,ja byla v praci a dalsi den uz mi napsal,ze si mam najit pritele,ktery me bude skutecne milovat,ze sex semnou je uzasny,ale ze to nema budoucnost a protoze si me moc vazi,nechce at se trapim.ze vztah ukoncil on,ale ja jsem za nic nemohla.a to,co je mezi nama,tak neni vztah pro nej..pro me taky ne,ale nechapu,proc kdyz tvrdi,jak si mne vazi a jak mu na mne zalezi,tak proc se semnou dalsi pulrok schazel?je nejaka moznost,abychom byli zase spolu?poradte,jak na to.dekuji moc“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Iveto, zatím žijete, jestli správně rozumím, takový vztah, nevztah. Bylo by dobré, abyste poznala, že můžete navazovat i jiné vztahy. Klidně se porozhlídněte kolem sebe a hlavně se nevnucujte. Když pak budete mít na výběr postavte svého milého před rozhodnutí.“

Věrka: „Lze nepociťovat po 28 letech manželství ponorkovou nemoc?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Věrko, zcela jistě. Teď jde o to, zda motory vypnout a jít pomalu hlouběji a hlouběji pod hladinu nebo je zapnout, vyplout nahoru a nadýchat se čerstvého vzduchu.“

Soňa: „Dobrý den. Partner se vždy řídí heslem - co se domluví, to musí být. Řeklas, že chceš tamto? Dostaneš tedy jen tamto a nic jiné, ikdyby ses na hlavu postavila. Kolikrát si říkám, proč mi nedokáže dát i něco jiného, co překročí jeho pocit dokonalosti. Nikdy neuzná , že bych mohla mít pravdu. Naoko řekne ano, ale při nejbližší příležitosti mi to vytkne. Bojuji s rakovinou a říkám si, vždyť můžu umřít za měsíc, za dva a i přesto on nedokáže "slevit" ze svého. Je toho víc, ale nejvíc mě trápí právě to, že ani přes hrozbu mojí smrti on není schopen slevit nic z obhajoby své svatozáře. Mohu v takovém vztahu hledat vůbec lásku?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Soňo, život se "svatými" je utrpení. Hledat určitě můžete. Jenom počítejte s tím, že pro partnera bude láska něco jiného, než pro Vás. Jste asi každý někde jinde.“

Jana: „Ani nevím jak začít. Víte vzrušuje mě vdovec.Vím , že je vdovec od své známé.Denně se potkáváme v metru.Není to žádný krasavec.Ale už jenom to, že vím, že je sám a že mu chybí ženská náruč a vše co k tomu patří mě prostěrajcuje. Jsem vdaná.Je mi 45 let a celkem pohledná. Náš sexuální život s manželem už dá se říct není dobrý. Milujeme se jednou za 4 měsíce. Manžel je hodný, ale dost nemocný.Já naopak mám pocit, že teprve teď dokážu sex prožívat naplno, ale už není s kým.Manžel mi řekl, ať se smířím s tím jak to je.Žádné diskuse už nepřipadají v úvahu.A co já teď? Mám čekat až uběhnou 4 měsíce .Takže 3x za rok se pomilovat.Nehodlám se rozvádět,protože jinak máme naprosto perfektní manželství.Co radíte?Na téma sex už nechce manžel nic slyšet.Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, podle toho, co píšete si myslím, že jste rozhodnutá, čekáte však posvěcení odjinud. Zkuste zodpovědnost za svá rozhodnutí ponechat sama sobě. Nic Vám není zakázané a hledejte dobro všech, nikoho zbytečně nezraňujte. Pokud chcete více, napište e-mail.“

Milan: „Dobrý den,hctěl bych se zeptat,žiji již 3,5roku s přítelkyní,je jí 22let a mě 30,měli jsme normální vztah,občas nějaká hádka.Poslední 3 měsíce se jen hádáme,ona vyhledává vztahy,říká tomu přátelé,nebral bych jí to za zlé,domluvily jsme se že si budeme říkat pravdu,kdyby se zamilovala.nebo já tak by jsme si to řekli a domluvily se co dál,to samé s nevěrou,ale ona si ted píše a schází se s jedním já o tom vím,ona mi tvrdí něco jiného.Nabídl jsem i rozchod,ale tvrdí mi proč se rozcházet když si nejsme nevěrní a tvrdí,že jestli se rozejdeme tak kvuli mé žárlivosti.Ale co mám dělat,když vím že mi lže?Já ji miluji,ona tvrdí,že mě má ráda,navíc jsme si vybudovali bydlení,nechci se rozcházet,ale ve lžích žít nemužu.děkuji Milan“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Milane, oba to máte jasné. Možná Vám přítelkyně nelže, jen její pojetí vztahu a nevěry je jiné, než Vaše.“

Katka z Ol.: „Dobrý den,chodím s ženatým mužem již 2,5 roku,ze začátku byl milý a chtěl mi být na blízku.Má dluhy a hrozí mu exekuce na dům-podle něj.Posledního půl roku se skoro nevídáme jelikož má prý hodně práce.Ještě donedávna mi tvrdil,že se pro něj vůči mě v citech nic nezměnilo a stále mi tvrdí,že se rozvede.Když jsme spolu je mi krásně a moc ho miluji,ale už cítím,že to není jako dřív.Navíc jsem mu půjčila peníze,které má problém splácet.Má cenu ještě doufat,že bychom mohli spolu někdy žít partnerský život????Tvrdí že by chtěl mít chvilku se mnou,ale vždy je práce přednější. Děkuji za odpověd“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Katko, doufat můžete pořád, jenže to je k udoufání. Zhodnoťte, co jste na základě vztahu získala a dejte si časový limit do kdy chcete doufat. Pak už toho nechte a buďte šťastnější.“

jirina: „nooo...psalal jsem vam ohledne toho ze mam blbej pocit ze jsem se s nekym vyspala a vy ste se ptal ze proc ....no nebylo to neprijemne ...jenom ten clovek nebyl taky za jakoveho jsem ho pokladala a mrzi mne to ze jsem mu dala cast ze sebe ...tak proto...jak se mam s tim vyrovnat?vim ze to uz nelze vratit ale citim se jak hloupa...mala jsem pockat a zistit co je to zac“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jiřino, zkušenost nemůžete vzít zpět. Teď z ní jen vytěžit to, co bylo pro Vás prospěšné. Pro příště víte jak to bude pro Vás přijatelné. Žádná zkušenost není jen negativní. Nejste hloupá, tak si to ani neříkejte. Udělejte se chytrou a vyčerpejte maximum hodnoty ze svých zkušeností.“

Blanka: „Dobrý den,rozvádím se po dvacetiletém manželství,po podlouholetých neshodách,k manželovi necítím už takřka nic.Můj problém je jinde.Před rokem jsem poznala jiného muže,v té době se rozváděl.Mám ho ráda,tvrdí,že mě má taky rád a záleží mu na mě.Bydlíme od sebe přes sto kilometrů,navštěvujeme se a denně si voláme.Postupně jsem se od něj dozvídala,že vyhledává náhodné známosti a skupinový sex.Jsem z toho dost zdrcená.Vím,že je to absurdní situace a měla bych tento vztah ukončit,protože mě ničí.Ale pořád ho mám ráda a nějak se nedokážu vyrovnat s rozchodem.Říká,že se asi změnit nedokáže a já taky ne.Myslím,že jemu takový vztah(vztahy)vyhovují.Mrzí mě to,protože jinak si rozumíme a je nám spolu dobře.Dokonce jsme naplánovali společnou dovolenou a mým i jeho dětmi.Myslím,že ani žádná ultimáta nepomohou,poraďte mi prosím,jak se z toho dostat.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Blanko, ultimátum je závazek i pro Vás. Pokud ho dáte, musíte po vypršení termínu nastolit změnu, pokud nedojde ke změně z druhé strany. Pokud vyvinete iniciativu, určitě poznáte, že najdete muže, který bude více odpovídat Vaším představám.“

MARTINAW: „Hezký den, před měsícem jsme se s přítelem rozešly.Za tu dobu jsme se několikrát sešly, ale jen jsme se pokaždé pohádaly.Protože na něj neustále žárlím i když už spolu nejsme.Hrozně mi chybí, píšu mu smsky na které on nereaguje a mě to trápí.Chtěla bych ho zpátky nevím si však rady.Moje rodina ho nemá ráda, mluvili o něm vždy ošklivě a to mě moc bolelo.Když jsme šly od sebe, tak oni byli rádi.Jsem v hrozné situaci, nevím co dál.V rodině taky nemám hezké vzaty,takže se plácám mím životem.Vím že mě přítel moc miloval,možná ještě miluje a trápí se také, ale nereaguje.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, nevím, proč jste se rozešli, nevím, proč Vám neodpovídá. Nevím, proč Vaši blízcí o něm ošklivě mluví. Pokud chcete více napište mail a pokuste se to konkretizovat.“

Luboš: „Žrlivost je sviňa která se mě drží a teď přijdu nebo už jsem přišel o partnerku. Co s tím? Je mně jasné, že to není jen taka je to dlouho dobá záležitost“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Luboši, Vaše žárlivost může partnerku dusit. Snažte se být atraktivní tak ať víte, že partnerce nabude stát za to být Vám nevěrná.“

Jana: „Zdravím Vás, chtěla bych Vám poslat e-mail.Můžete mi ho sdělit? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „vodak@familycoaching.cz Pěkný den“

Věrka: „aha,jenže teď přesně nevím, co v našem případě znamená vypnutí motorů a co vyplutí nad hladinu?:-)“

Jan Vodák, Ph.D.: „Promiňte tu alegorii. Vypnutí motorů znamená pomalu klesat s tím, že bude pořád ubývat kyslík. Vyplutí nad hladinu má za následek načerpání čistého vzduchu, projití se po lodi a rozhlédnutí do dálek. Když jste po vodou tak schází i sluneční svit. Polopaticky: Jít na hladinu stojí úsilí, krize, konflikty. Pak ale nová řešení a proměněný vztah. Jít ke dnu znamená nechat to tak a pomalu zjišťovat, že dostat se nahoru je čím dále, tím horší. Nic mezi tím však není.“

Rada: „Dobrý den, mám problém a chtěl bych na něj radu, jak se mám zachovat nebo co mám dělat. Je mi 24 let a mám kamarádku o dva roky mladší. Před 7-mi lety jsem za ní jezdil, že bych s ní chtěl chodit. V tu dobu za ni jezdil i kámoš a začali spolu chodit. Po určité době jsme se se všichni stali tak dobří kamarádi, že jsme spolu všady jezdívali na výlety, dovolený, muziky pořád jsme spolu něco podnikali, prostě jsme byli spolu úplně všady.Nikdy jsme ji však neřekl co k ni cítím jen věděla, že ji na mě záleží a že bych chtěl nějakou holku jaká jak je ona. Já měl vztahy, ale vždy jsem je srovnával s touto holkou, protože se mě vždycky líbila (jsem mu ji záviděl) měl jsem ju straš ně rád a že je pěkná a hodná a příjemná. V součastné době se kamoš s toto holkou rozešel, protože ju podváděl a našel si ted jinou se kterou se nastěhoval na byt. Ted spolu nejsou už 3 měsíce a já v součastné době jsu taky sám. Protože to byl můj nejlepší kámoš a ona nejlepší holka se kterou jsem si vždycky rozumněli navzájem, tak jsme začal mezi nima lítat, ale pak jsem se rozhodl pro ni ted s ní trávím hodně času, abych ji zlepšil náladu a nebyla pořád doma. Problém je v tom, že ju mám tak rád, že po této době bych s ní chtěl strašně moc chodit a změnit přátelství na lásku. Ale nevím jak na to, protože bere mě jak nejlepšího kamaráda a snad už všechno o mě ví. Navíc teď jsem dokončil vysokou a měl bych odjet na 3 nebo 4 měsíce do Anglie (kterou chci ted jen kvuli ni sabotovat a zustat tady s ní abych ji byl na blízku). Prosím poraď te mi jak se zachovat když mě bude chtít brát pořád jako kamaráda, protože kamarád už nemužu být a nebo se mě ani nechce. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milý pane, odkud máte tu jistotu, že Vás bude chtít jen jako kamaráda. Napřed se na to zeptejte, ať víte na čem jste. Pak přemýšlejte dále.“

Jarka: „Dobrý večer,mám prítele,který je o deset let mladší. Tvrdí,že mne miluje,snaží se být milý,pozorný,dokonce si mne chce vzít. Jsem dost žárlivá, jedeme metrem,nebo jsme ve spolecnosti a hned ho napadám,že se dívá po jiné ženě. Hraje s kapelou na kytaru,má zájem abych chodila na každý jeho konzert s ním,ale pokaždé to svou žárlivosti pokazim. Je to hrozná povaha,vadí mi,připadá mi,že nemám žádnou hrdost,ponižuju se ,nemám k sobě žádnou úctu.Ctěla bych se této neřesti zbavit,vážit si sebe sama. Prosím o radu jak na to. Moc dekuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Posilování sebevědomí je neustálý trénink pro každého. Zkuste si vysledovat, v jakých situacích máe sebevědomí silnější a můžeta to analogicky aplikovat na nynější vztah. Pokude chcete více, napište e-mail.“

jarmila: „Děkuji za odpověď. To už v podstatě dělám.Jenže je to zábava. Zábava je podle mého muže pro lidi, co se nudí a těmi pohrdá.A já se cítím špatně, když se vracím domů, kde manžel dře. Vždycky se něco najde.Někdy s etaké opije, aby mi ukázal, jak je nešťastný a opuštěný.Jsem pak radši doma a nikam nechodím. Nemám z toho radost.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, je to jeho volba. Vy se snažte vysledovat, kdy jste spokojená. Nenechte se omezovat jeho volbou.“

Pavel: „Nemám rád svou ženu. Nevadí mi nic konkrétního - jen zvuk hlasu, to jak chodí po bytě. Moc bych chtěl být sám.Jsme spolu 20 let. Někdy si myslím, že z toho zešílím. Jak si mám pomoci.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Pavle, občas je dobré být chvíli sám. Nevím, kolik toho trávíte spolu a kolik času se nevidíte. Pokud toho trávíte spolu moc, ani se Vám nedivím.“

Marek, Praha, 21 let: „Hezký dobrý den, otázka bude klasická. Pane doktore, jak uklidnit podrážděný vztah? Náš vztah trpí nedostatečnou mírou vnímání druhého, je to jako časovaná bomba, všechno je v nejlepším pořádku, načež stačí škrtnout pomyslnou zápalkou, a už se zase nemáme rádi... Otázka ještě jednou, jak zklidnit podrážděný vztah, ať už je podrážděný čímkoliv... Děkuji pěkně za Váš názor“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Marku, chcete moc univerzální odpověď. Neexistují univerzální řešení. Píšete mi o tom, že se někdy nemáte rádi. Je to skutečně tak? Pro mě je důležité to, proč vztah chce vztah zklidňovat, k čemu to bude. Přece se rozčílíte z nějakého vážného důvodu. Jde tedy o to, problémy dořešit. Pokud se Vám to nedaří je dobré spolu skočit na párovou terapii.“

Jana: „Přicházím se zřejmě neobvyklým problémem. Můj syn se před rokem oženil a potom jsem se stala babičkou. Docela trojnásobnou, protože dvě dcerky vyženil, další se mu narodila. Vždycky jsem měla děti ráda a myslela jsem si, že budu šťastná až se stanu babičkou. Holčičky jsou milé, ale ani ty starší ani ta malá vlastní vnučka mě nedokáží dostat z jakési deprese, do které jsem se dostala a nevím proč. Prostě je ráda vidím, ale zeptá-li se mě někdo, že jsem určitě hrozně šťastná, že jsem babičkou, cítím spíš tíhu a smutek.Jakobych měla poporodní depresi. Nevím, jestli jsem trochu zaskočená tolika vnoučaty. Ještě mi není ani padesát, pracuji a vlastně na ně nemám mnoho času. Ale dřív jsem byla plná energie, teď mi někam utekla a já nevím proč.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, asi bych Vás musel znát lépe a více o Vás vědět, abych Vám mohl účinně pomoci. Ve zkratce tedy aspoň takto. Nekoukejte se dozadu, ale dopředu. Hlavně na to, co potřebujete k tomu, abyste se cítila lépe. Zkuste si vysledovat situace, za jakých se cítíte lépe. Pokud to nebude stačit, napište e-mail.“

Agáta: „Dobrý den, jsem učitelka. Bydlím na venkově.Mám dva měsíce prázdnin, které mi všichni závidí.Většinou ale nikam nejezdíme, protože manžel nechce jezdit v sezoně a já mimo ni.Zkraje pruáznin jsem spokojená a pak začínám mít dost hluboké deprese, budím se v noci a mám pocity hlubokého smutku. Připadám si zbyxtečná a nudím se.A nemůžu se do ničeho zabrat. Cítím se nešťastná.Jak začne školní rok, je to v pohodě.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Agáto, určitě máte kámošky s kterými můžete někam vyrazit bez manžela. Hlavně si pořádně odpočiňte. Zkuste se naučit užívat si volna, jezdit za známýma. Jestli si nebudete nadále vědět rady, napište e.mail.“

Katka: „Dobrý den! Mám sestru, je Mgr., učitelka, které letos bude 27 let a nikdy neměla žádného partnera. Nemá moc přátel, celé dny prosedí u televize, sedí doma a straní se společnosti. Dětství jsme měly obě krásné, rodiče mají harmonický vztah a vychovávali nás každou stejně. Když se zmíníme, že by si mohla někoho najít, celá se rozčílí a odmítá to s námi řešit. Bydlíme na vesnici ale kousek od hlavního města, takže to by neměl být problém. Chceme jí pomoct, ale nevíme jak. Chceme, aby byla šťastná, ale bojíme se, že když ji do toho budeme tlačit, tak se jí to jen zprotiví. Můžeme jí tedy nějak pomoct, nebo je to čistě jen na ní? Děkuji za odpověď!“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Katko, obávám se, že je to skutečně pouze na ní.“

Klara: „jsem travestit a mam zajem o operaci z muže na ženu“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pak je potřeba jít do sexuologické poradny. NA to jsou jini odbornici.“

Miluška: „Dobrý den, jsme s manželem spolu 20 let,jemu je 40, máme 12 a 15 let staré děti, manžel si našel přibližně před půl rokem o 20 let mladší milenku, já jsem něco tušila, ale provalilo se to až teď.Prý je zamilovaný, sex není to nejdůležitější. Řeší jestli zůstat nebo odejít. Riskuje naše manželství, riskuje, že mu to děti neodpustí, má cenu se ještě něco zachraňovat, když nevidí, neslyší? Nebo ho mám nechat jít a zamknout srce i dveře.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Miluško, nyní je potřeba zajistit vlastní pocit bezpečí. Stanovte si, co pro tento pocit potřebujete. Pak teprve se rozhodněte pro další řešení.“

gitka: „dobry den..mam panicky strach z rozvodu...nemam zadny za sebou ale kdyz mam pritele spovidam ho abych vedela jaka je pravdepodobnost ze se rozvedem..kdyz rekne neco co se mi nelibi v hlave mi vybehne tisic variacii co s emuze stat..jsem dost paranoindny co?...jenze to je jedina vec ceho se bojim a nevim jak z toho ven...horsi je to kdyz se lidi okolo mne rozvadi...deprimuje mne to...deprimuje mne pocit ze treba budu z clovekem 20 let a pak se mi to zhrouti a nebudu mit toho cloveka a stratim zmysl zivota..mam pritele ale ma mnoho veci pro ktere si myslim ze je nestaly...ale mam ho rada:(“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Gitko, vidím, že jste v oblasti strachu udělala pěkný kus práce. Poznala jste své zkušenosti a teď jde jen o to poznat, za jakých podmínek se Vám strach osvědčuje a za jakých ne. Nejde tolik o rozumovou záležitost, ale to zvířátko (strach) není tak nefunkční, akorát zjistit, kdy ho potřebujete a kdy ne.“

Andrea: „dobrý den chci se zeptat jak se mam smiřit s tim že mi nevyšel dvouletý vztah kterej mě stal vše.sem na pokraji sil a nemužu se vzpamatovat.nemam praci silu furt jen brečím a nedokážu si připustit že je konec.diky tomu nemam ani kde bydlet.ztratila sem vše.prosim vas o radu..........kde mam najit tu silu...jít dál“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Andreo, teď jde o to vyhodnotit situaci a zjistit, co potřebujete, pro to, abyste byla vpohodě. Síla je ve Vás, jen jde o to si ji připustit. Můžete jen tolik, kolik si dovolíte. Strachy, které máte Vás svazují, ale jde o to poznat, že se z nich občas stávají příliš veliké příšery, které píchnutím jehly sploasknou. Teď jen najít tu odvahu.“

anet: „chcela by som sa spytat..ako je to zo studiom psychologie...je to narocne?...a co treba robit preto aby som sa tam dostala?...anebo jak ste se vy pripravoval..a kde studoval...?pocula som o univerzite palackeho v olomouci...:)co si o ni myslite?diky moc:)fajna stranka:D“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pokud se vydáte cestou vysokoškolského studia, a chcete svou profesi dělat poctivě, děláte rozhodnutí na celý život. Jde o životní styl, kdy zkoumáte novinky v oboru a hledáte způsoby efektivní práce. V humanitních oborech je tu zodpovědnost za to, že nepracujete s materiálem, ale se živými lidmi. Proto jde i odpovědnost připravit se tak, abyste lidem pomáhala a co nejméně škodila.“

: „Dobrý den, je mi 29 let a mám tři děti. Nejmladší jsou tři roky. Po letech kojení a chování toužím po svobodě a volnosti. Manžel je hodně zaměstnaný, navíc žárlí a v podstatě se bez dětí nemohu hnout z domu. Ani na chvilku. Mám pocit, že už to nevydžím. Martina“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní MArtino, ani se Vám moc nedivím. Je dobré i sám pro sebe formulovat, jak by ta volnost mohla vypadat. Váš manžel se pravděpodobně hodně věnuje své profesi a změny, které nastaly doma neregistruje v takovém tempu jako Vy. Otázkou je, jaké jsou možnosti na hlídání dětí, studia, práce na částečný úvazek... atd., které by Vám umožnily se trochu uvolnit a mít lepší kontakt s lidmi. Bývá také dobré zeptat se ho na to, co potřebuje k tomu, aby při všech změnách věděl, že ho pořád milujete.“

petra: „dobry den, mam pritele se kterym ziji jiz ctyri roky. mame spolu dva krasne syny, dvouleteho a osmimesicniho. ze zacatku bylo vsechno fajn, byla jsem s nimrada, problem ale byl, ze jsme se k sobe vratili po 15letech a to ve chvili, kdy me se rozpadl vztah, ve kterem jsem mela deti. pomohl mi, ale pak mi nechtene ublizil a ja muto dodnes neumim odpustit, prisla jsem kvuli nemu o dve deti a i kdyz snimmam dalsi dve, porad mampocit prazdnoty, jako by mity dve deti chybeli. a i kdyz svoje chlapce mam moc rada, jsem najednou uplne prazdna. jeden soud o deti za druhym, pak jsem potratila, znovu otehotnela, a pak prisli hadky, najednoujsem byla pomala, nic me nebavilo, vztah jakoby nekamzmizel. zacala jsem bzt lhostejna, na syna zla, vsechno mi bylo tak nejakjedno, pak jsem znovu otehotnela a narodil se mi chlapecek. toho mam nejak citove vic u sebe, ten starsi jakoby nebyl, nevim proc, vzdyt jsem si jej po úpoptratu vymodlila a ted se na nejporad jenomzlobim, do toho pritel prisel o praci, ted uz ji sice ma, ale ja jsem ted uplne grogy, je toho na me moc, nevimco dal, s pritelem se jenom hadame, nepohladi, jsem mu asi fuk a dnes mi rekl, ze se za me stydi a proto se mnou nechce nikam chodit, mam chut vserho nechat a.... nevim uz jak dal, poradil by ste mi, prosim? jsem vubec jeste normalni? dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, chci Vás ujistit o tom, že zátěž, kterou jste prošla je veliká. Potřebujete širší zázemí přátel, které by Vám umožňovalo občas vypustit ventil. To, jak narovnat vztah, se synem, tak aby Vám vyhovoval, bych doporučil rodinnou terapii. Jestli by do této práce šel i Váš přítel, nevím. Na každý pád však hledejte pro sebe úlevu a odpočinek.“

jirina: „asi mate pravdu...dekuji moc...len co si mam vzit z takoveho sklamani...mam len pocit neverit muzum....nedovedu si taky predstavit mit vztah s dalsim...myslite ze mne to prejde?uz to trva dost dlouho ...a ja mam pocit ze i kdyz to nebyl clovek za jakyho jsem ho pokladala ..uz s nikym nebudu mit tak duverny vztah jak s nim..vedel o mne vsechno ...dala jsem mu doslova vsechno...a uz to nedovedu nikomu dat...aspon mam taky pocit...dalsi problem je v tom ze on mi stale pise a vyhledava mne a vim ze mne ma rad ..jenze kdyz mu dam sanci a stretneme se ,..hrozne mi ublizi protoze mi vsechno vycita..a uplne mne ponizi....a kdyz se s nim nestretnu mam zly pocit ze mu nedam sanci..a ze za ten dlouhy cas ma aspon narok na rozhovor ak mu to pomuze....mam jse s nim jeste vydet?i kdyz ho upozornim aby uz nic nedelal a on mi to slibi..vzdy jse to vyhroti...mame uz na sebe jakousi alergii..nedovedu mu neoponovat protoze to neni pravda a kdyz mu oponuju nastve jse na mne ze porad lžu..jak mu mam dokazat ze mam pravdu?..anebo aspon nech mne respektuje a nenadava mi....nevim co mam delat...prosim ak sa bude dat...skuste to nejak do praxe uvest ...co mu mam rict nebo udelat:)diky moc...libi se mi tento chat:)“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Jiřino, pravdu se nesnažte dokazovat, všemu se dá oponovat. Spíše je nedůstojné si nechat nadávat. Zkuste si rozmyslet za jakých podmínek se budete cítit bezpečně. Ty to podmínky pak je nutno vyžadovat.“

Martina: „Dobrý den.Jsme s manželem už 13 let,celé manželsví probíhalo následovně.Starala jsem se o děti a manžel vydělával peníze,což není nic vyjímečného.Problém je v tom,že chodil domů pozdě večer a to nezapomněl ještě před tím navštívit rodiče.Dětem se nikdy nevěnoval,nikdy je nebral ven a nehrál si s nimi,jelikož měl spoustu práce a neměl na ně čas.Když jsi našel chvilku odešel do hospody s kamarádama a když se opil byl doma agresivní.Na otázku jesli si také já mohu zajít na skleničku,měl rejpavé odpovědi a když jem se zeptala proč on může a já ne,odpověděl protože já jsem chlap a ty ženská.Dnes je manžel po operaci mozku a následovné mrtvici,ale jeho vůle a láska k práci a penězům ho donutila vše rozcvičit(tedy aspoň na 3/4) a opět utíká do práce.Z mé strany jsem pro něj udělala vše co jsem mohla,aby mohl on fungovat dál.Jen se u mě změnilo to,že moje láska díky jeho povaze vyprchala a já nevím jak dál.Máme velkou krizi,jen není odvaha říci konec.Vše způsobilo jeho věčné psychycké i částečně fyzické týrání a ponižování na mojí osobu.Poradte co mám dělat.Nechci ublížit dětem a zároveň vím že se nezmění a že v budoucnu budu v duchu trpět dál.Předem děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, abych Vám poradil ve Vaši těžké situaci, musel bych znát alternativy, které ve Vašem případě přicházejí v úvahu. Nevím, na kolik chcete snášet týrání. Nevím, jestli skutečně dětem více ublíží to, když budete žít s manželem, než kdybyste žila bez něj. Děti formuje i to, co vidí. Pokud chcete více, napište mail: vodak@familycoaching.cz“

mončik: „kdy je spravny cas rict si ze je vztah na houby a uz se neda zachranit...ja a muj pritel jsme prezili toho hodne..a driv jsme si mysleli ze jsme stejní a ted jsme jako cizí...vubec nechapeme jeden druheho a nerespektujem jse..problem je v tom ze jse porad milujeme a jen tezko je kdyz jsme od sebe...skouseli jsme byt prateli..jen to jse neda kdyz na sebe mame chut:P...spolu byt nemuzem to bych jsme jse driv nebo pozdej rozesli nebo rozvedli...muzeme najit znova to souzneni dusi nebo to byla jen zamilovanost a tohle je realita?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá paní, ten okamžik je okamžik rozhodnutí, kdy zjistíte, že chcete žít život jinak. Do té doby se můžete motat. To rozhodnutí je buď vzít vztah takový jaký je a žít nebo naopak. Nebo také můžete udělat rozhodnutí se občas vídat a bude Vám to stačit.“

Petra 22: „Dobrý den, nyní se mi rozpadl pětiletý vztah. S přítelem jsme rekonstruovali můj dům. Před týdnem mě požádal o ruku a včera zasnoubení zrušil s tím, že si mě už vzít nechce protože jeho matka říká ať ještě několik let počká jak si budeme rozumět. To mi ublížilo protože se chci vdát a mít děti, a po pěti letech vztahu mi příjde, že už se lidi znají. Navic když spolu již přes dva roky bydlíme. Tak vtah sem ukončila. Jenomže on se teď nechce hnout z mého domu. Peníze,které padly na rekonstrukci byli moje takže není důvod, abych ho u sebe dál nechávala. A trpěla jeho neustálé ponižování jak neumím vařit jak nic nedělám atd. Ale přitom já dělám co můžu, každý kdo k nám příjde to jak vařím chválí.A do toho všeho mi začal vyhrožovat, že když ho u sebe nenechám tak mi ublíží. Nevím co mám dělat. Každým dnem se bojím co bude. Raději bych dům ze strachu opustila. A navíc jeho rodiče se do toho začínají plést. Jeho matka mi neustále říká, že sem k ničemu a že si pro svého syna představovala lepší ženu. Nevím co mám dělat. Nejraději bych život skončila. Protože nic nemá smysl. Jediné co pro mě má v životě smysl je rodina a touha mít dítě. A teď nemám ani rodinu ani dítě a ani nikoho kdo by si mě vážil. Mám pocit, že tím všechno hezké v mém životě skončilo a teď už nebude mít nic smysl. Myslíte, že můžu ještě žít? Nebo to mám ukončit všechno...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, nejprve Vám musím blahopřát k tomu, že nedošlo ke svatbě, kterou jste plánovala. Jestliže přítel respektuje více svou matku, než Vás, nezaslouží si Vás. Na řeči jeho matky nedejte. Nejlépe by bylo najít si někoho, kdo by ám mohl pomoci ho vystrnadit k mamince. K tomu by Vám mohl pomoci advokát. Nevím, jestli má Váš bývalý přítel u Vás trvalé bydliště, ale i s tím by Vám mohl šikovný právník poradit. Pokud nikoho na dosah nemáte, zkuste si najít radu na www.obcanskeporadny.cz. Jedině když poznáte ukážete svou cenu, můžete si najít někoho, kdo si Vás bude vážit. Proto se nebojte a s vervou do toho. Doporučuji mít po ruce někoho (bratra, kamaráda) na fyzickou pomoc a kamarádku na to, abyste se s ní mohla sdílet.“

Milada: „jak mam udelat abych byla s bejvalym aspon kámoška...chybi mi a to by mi pomohlo...ale chodit s nim nechci:Ddekuji...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Milado, nedokáži Vám odpovědět. Nevím, co od vztahu očekává Váš bývalý.“

Eva: „Dobrý den, jmenuji se Eva, nikdy jsem nežárlila jenže teď jsem potkala muže na kterého žárlím.Žila jsem agresivním a žárlivým alkoholikem.Který mi hodně srazil sebevědomí které nikdy nebylo nějak vysoké, ale všichni mi říkají že jsem krásná ženská jenže já neposlouchám a myslím si svý.Cítím že ničím náš vztah proč žárlím co s tím já nikdy nežárlila.Četla jsem spoustu článků achodila k psychologovi i psychiatrovi ale nic k ničemu to nebylo. Co s tím nechci být histerycká husaa ještě k tomu žárlivá. Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Evo, skoro bych řekl, že má odpověď je klišé. Buďte si více sebou jistá. Váš muž má doma poklad, který má obrovskou hodnotu. Pokud si nebudete vážit sebe samotnou, okolí Vás těžko ocení. Pokud to nestačí, pošlete mi mail.“

Kamila: „proč se tolik manzelstvi v ceske republice konci krachem?jde to s evoluci nebo co se stalo s tymhle svetem?proc zeny misto toho aby byli verne hledaji stale nekoho jineho?a proc muzi s 20ti letim manzelstvem nahle opusteji zeny kvuli jine?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Kamilo, v tomto neznám odpověď. Nevím, co je to krach. Znám lidi, kteří se rizvedou a jsou oba spokojeni. Často však vztah končí krachem pro toho, kdo se na něj upjal. Znám také spoustu lidi, kteří hledali pěknější vztahy mimo manželství a po několika letech zjistili, že ta (ten) první byl ten nejlepší. Nějak jsme rádi nespokojeni a očekáváme to, že se staneme spokojenějšími tehdy, když vyměníme okolí. Jenže často pak zjistíme, že nespokojenost je v nás a ne v našem okolí.“

Lenka: „Dobrý den pane doktore, právě řešíme s přítelem hodně složitou situaci a už jsme z toho oba zralí na prášky. Chodíme spolu 2 měsíce. Přítel měl přede mnou jednu ženu se 2 dětmi se kterou se rozešel. Když se ta žena dozvěděla že si našel jinou začla ho přes děti citově vydírat. Ty děti nejsou jeho to podotýkám. Přítel je zaneprázdněný podnikatel a já si dodělávám školu. Oba jsme na tom teďka hodně psychicky špatně. Přítel mi dokonce napsal že se k té ženě asi vrátí ale jen kvůli dětem. Přitom mi ale napsal že mě miluje. Poraďte prosím co máme dělat. Předem děkuji. P. S. Hodně to spěchá!!!“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, Váš drahý musí jasně říci co chce. V každém případě bude muset se sebou bojovat. Toho se, pravděpodobně bojí. Pak je možné ho vydírat. Nechte bojovat jeho a ne sebe. Vy mu můžete jen dát najevo to, že není jedinný mužský na světě a máte svou hodnotu. Nechte ho zabojovat o Vás.“

květa: „manžel si našel milenku po 30letech manželství slíbil že se s ní rozešel ale ja mu nevěřím 2měsíce se trápím a nemyslím na nic jiného prosím poradte co mám dělat abych se nezbláznila děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Květo, nemohu Vám na základě tak málo informací odpovědět. Doporučuji Vám psychoterapii na kter= byste na daném tématu pracovala.“

Milan: „Je normální neexistuje-li v manželství po dvaceti letech vůbec sex? má se tak žít dál nebo je to důvod k ukončení vztahu? To ale není jednoduché?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Neznaám pojem normální. V sexu zvláště. Jestli je to důvod k ukončení vztahu, to musíte vědět vy. Jsou i jiné alternativy.“

Daniela: „Já mám problém hlavně sama se sebou. Jsem 17 let dvaná a manželovi jsem průběžně nevěrná. Nikdy se nejedná o vztah na jednu noc nebo něco takového. Vždycky se neubráním a zamiluju se.Vím, že to je špatně, že je to zlé a moc si to vyčítám. Ale nemůžu si pomoci, nějak neumím žít bez lásky.Hodně mne to trápí, ale když si představím, že už pro mne bude navždy jen manžel, je to taky zlý.Myslím, že jsem se nikdy neměla vdávat, nejsem typ na rodinný život. Stereotyp mě ničí. Máme patnáctiletou dceru.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Danielo, co teď? Pravděpodobně jste tvůrčí a živá osoba. Otázkou je, jak se Vám daří rodinný život zvládat. Jak to snáší manžel? Pokud chcete skutečně poradenství, napište odpovědi na muj mail.“

Jana: „Co vlastně dělám špatně? Rozdávám doma pohodu a lásku,ale nevrací se mi zpátky.Manžel -nekomunikuje,ale rád mi během dne telefonuje do práce. Doma se už ale k tomu nechce vracet.Během hovoru dokáže vstát a odejít. Nemá potřebu se bavit vůbec o ničem. Ponižující.Mám ráda legraci,ráda se směju.Ani nepamatuju, kdy se manžel zasmál společné věci jako já. Starší syn -nekomunikuje.Pouze když chce on - svoje osobní zážitky,nebo nějaký problém se mnou vyřešit.Když chci něco osobního sdělit jemu řekne: hm, mě to nezajímá.Tiše odkráčím.Když řeknu něco veselého ani nezareaguje,kdyby to řekla moje sestra, tak se bude smát jako blázen.A´t se s ním bavím očem koliv, dá mi jasně najevo, že obtěžuju.Je mu 27 let. Mladší syn když po něm něco chci/tak 3x do roka/ úkol splní,ale těch hlasitých připomínek, že je utahanej, že ještě nespal, že z toho dne nic nemá, protože musel doma půl hodiny něco udělat.... Není mi to příjemné poslouchat a odkráčím do vedlejší místnosti, protože pro slzy nevidím.Já jsem vždy připravená vyslechnout, pomoct,poradit,pohladit.Mám v sobě dost lásky,ale od svých blízkých se mi ji nedostává. Jsou zvyklí, že je uklizeno,vypráno,prostě všechno tak , jak má být. Lásku rozdávám, ja však citově strádám. Proč se tak chovají? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, chovají se proto tak, že jim to umožňujete. Pravděpodobně potřebují trochu omezit servis, který je jim z Vaší strany poskytován. Jestli rozdáváte lásku a pohodu, kde čerpáte? Lidské vstřícnosti se dá využít.“

Magda: „Dobrý den, jsem vdavá 25 let. V době, kdy dcera dospěla, manželství už moc nefungovalo. Žili jsme s manželem dávno už jen vedle sebe. Já se starala o nemocného tchána.Pak jsem si našla přítele a měla pocit, že život může začít znovu.Chtěla jsem od manžela odejít, ale nedokázala jsem mu to říct. Přesto jsem na sebe něco práskla,ale když jsem viděla , jak je z toho zničený, nedokázala jsem mu tak ublížit. On se od té doby snaží, ale mně je to protivné.Asi mám pod kůží, že jsem kvůli němu ztratila přítele.Je to člověk, kterého jsem znala už delší dobu a byl mi mockrát oporou, když mi bylo nejhůř.Nevím, jak se s celou situací srovnat. Rozhodla jsem se pro manžela, ale přítel mi moc schází, snažím se, manžel je asi spokojený, ale já cítím hrozné napětí.Pomůže čas?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní MAgdo, Vas problem je tezky. Doporucuji ve svem okoli kontaktovat psychoterapeuta. Pokud nevite, kam se obratit, napiste mail.“

Jana: „Dobrý den, pane doktore ptáte se kde lásku čerpám.Právě, že nikde. Jsem zvyklá z domova, že se k nám máma chovala přátelský .S otcem si ráda povídala . A to jsem si přenesla do manželství.Bojím se, abych někoho nepotkala, kdo jen trochu mi dá najevo, že si se mnou rád popovídá,komu nebudu lhostejná. Koho nebudu "obtěžovat tím, že se ho zeptám co je nového"Píšete, že lidská vstřícnost se dá využít - například?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, někdy jsem příliš stručný, což je ke škodě věci. Využít jsem vnímal jako jemnější vyjádření zneužít. Tedy druhou stranou. Jestli chcete více, doporučuji napsat mail.“

Jiřina Tůmová: „Dobrý den pane doktore, myslíte si, že dá člověk změnit a je to pro vztah dobré? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Tůmová, nedokáži si představit, že se někdo nemění. Vztah to samozřejmě ovlivňuje. Ne každá změna však může být pro partnera příjemná nebo přijatelná. Změnami prochází každý vztah a oba partnery ty změny stojí energii. Beze změn by se však unudili a myslím si, že to není možné.“

Marcela: „Dobrý den pane doktore, je mi 42 a partnerovi 32.Tolik na úvod.Jsem si vědoma věkového rozdílu a už jednou jsem se s ním kvůli tomu chtěla rozejít.On se rozejít nikdy nechtěl.Tvrdí, že mě miluje, ale přišla jsem náhodou na to, že si podal erotický inzerát, kde uváděl, že mu jde jenom o sex a ne o vztah.Řekla jsem mu, že to vím a on je okamžitě smazal a řekl mi, že to byl momentální nápad, protože se doma sám nudil(byla jsem celý víkend pryč). Jsem s tím tak nějak srovnaná, že pokud bude mít příležitost, udělá to . Řekla bych, že už ho znám natolik, že jistota, že pokud bude příležitost - zahne, je téměř stoprocentní. Jak už jsem psala, tak nějak jsem se s tím vyrovnala, ale vyrovná se s tím člověk někdy úplně?Že by nad tím přestal úplně přemýšlet a tomu druhému znovu začal věřit? díky za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Marcelo, nevím, proč by věkový rozdíl měl být důvod k rozchodu. Nevím, jestli prožíváte k partnerovi nedůvěru, ale pořá mu důvěřujete, přesto, že vám partner občas "zahne". Pořád vnímám, že máte v partnera důvěru. Docela Vás obdivuji. Když budete chtít více, tak napište mail.“

Ilona: „Dobrý den pane doktore, Je mi 20 a partnerovi 24, jsme spolu 1 rok,žijeme v jednom bytě. Můj partner se velmi trápí tím, že si při milování představuje, že mě svazuje a ubližuje mi. Vím, že mě miluje, protože mi to řekl a snaží se s tím něco dělat, navštívil už i poradnu a myslím, že se to i zlepšuje. Chci se jen zeptat, jestli existuje nějaká šance, že by se z toho mohl dostat úplně, nebo naopak, že by ho ta představa vzrušovala natolik, že by ji opravdu zrealizoval a ublížil mi.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Ilono, na dálku takové věci neumím poznat. Pokud však Váš přítel navštěvuje poradnu, určitě ví více. Konec konců s ním do té poradny někdy běžte. Ze své strany si udržujte svou důstojnost. Buďte rozhodnutá v případě, že by Vám ubližoval, okamžitě odejít. Důležité je to, abyste se mu v oblasti přípaqdného násilí nikdy nepodřizovala.“

Luboš: „Zdravím Vás, Je mi 52 let.Mé ženě 45.Na svůj věk vypadá velice pěkně, dá se říct, že je atraktivní.Já jsem dost vážně nemocen.Mám cukrovku,vysoký krevní tlak a další nemoci.Svoji ženu mám moc rád a vážím si ji.Jen ten sex už tak nějak často nepotřebuju.Dá se říct tak jednou za 3 měsíce. Manželka často prohodí jestli ji mám ještě rád, protože jak jinak to má poznat, když už se s ni nechci milovat.Vždy to elegantně přejdu.Jinak manželství máme ukázkové.Myslíte, že se mi manželka přizpůsobí anebo můžu očekávat, že si najde milence.Řekl jsem ji, že nemám potřebu se milovat častěji.Sklopila hlavu a řekla mi :Jak chceš.Není to tím, že bych nemohl se milovat častěji, ale jak říkám, nemám potřebu.Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Luboši, otázkou je to, zda Vám nevadí, že Vaší ženě něco schází. Trochu mi připadá divné, že chcete, aby se žena zcela v sexu přizpůsobila Vám.“

Luboš: „Zdravím Vás, děkuji za odpověď.Přesto bych Vám ale položil ještě jednu otázku.V jednom vašem díle láska v 50-ti odpověděl jeden z vašich kolegů toto: Když partněři jsou ve stavu,kterýmu se říká paraktickej vdovec,formálně jsou svoji,ale fakticky je tam dusno,anebo ten vztah nefunguje dost často jeden z partnerů ví,že ten druhej ma málo sexu,nebo málo pozornosti,anebo že trpí samotou,ale vždycky si říká to je dobrý,to je dobrý to se vydrží a najednou zjistí, že ty zaklínací formulky nefungujou.Ten druhej partner se velice rychle zamiluje,protože ten partner potřebuje uspokojovat partnerské potřeby a pak když to nejde v rodině tak samozřejmě když jde okolo příležitost,tak ten člověk splane jasným plamenem.Souhlasíte s ním? Luboš“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Luboši, ve svých odpovědích se snažím co nejméně paušalizovat. Je však časté, že pokud je někdo v sexuální oblasti trvale odmítán, může být osloven někým, vstřícnějším.“

dana: „Dorý den pane doktore, s přítelem žiji 4 roky máme dvouletou dceru, již tři roky spolu nespíme, nevím co mám dělat. přítel byl velmi pracovně vytížen a v neustálém stresu, nakonec v dubnu se stalo to že o firmy přišel, ve všem jsem ho podržela, zadlužil nás neuvážeností, ale není to špatný člověk chová se k nám hezky a vím, že nás má rád. Nespí semnou protože je prý ve stresu a nemá potřebu. Myslíte že se to zlepší? Je můj názor, že je to od něj sobecké správný? Ponižuje mě se ho doprošovat, ponižuje mě se o tom i dokola bavit a jemu to vyhovuje protože s tím nemusí nic dělat, co s tím? nedokážu si představit, že bych udržovala milenecký vztah“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Dano, ve Vašem dotazu je skryto mnoho proměnných. Nevím, jestli Váš přítel nemůže, nebo nechce. Napište mi, prosím, mail nebo navštivte nejbližšího terapeuta.“

Gita: „Dobrý den, pane doktore jak tak pročítám tyto články zjistila jsem, že hodně žen trpí tím, že je jejich vlastní manžel, nebo partner hodně a často odmítá.Myslím sexuálně.Skoro každá se ptá, zda si pořídit milence, protože jinak jejich manželský život je v pořádku až na ten sex. Můžete to nějak shrnout a vyjádřit se k tomu?Musí to být hrozně trapné a nepříjemné ze strany ženy, když se má pokaždé připomínat manželovi, že vlastně ji něco schází.Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Gito, nějak v tomto nerozlišuji muže a ženy. Shrnutí vidím velmi nebezpečné, protože každý případ je individuální. Ve vztahu nám kolikrát může něco scházet a je vždycky otázkou, zda sami slyšíme, co náš partner potřebuje. Ať je to muž nebo žena, ať je to v sexu, či něčem jiném. Smažím se lidi vyzvat, aby to řešili v psychoterapii a nezůstávali nespokojeni.“

Kristina: „Dobrý den, je mi 27let a memu muzi je 33. Mame dve deti, synovi jsou 2,5roku a dceri 7mes. Pristehovala jsem se za manzelem z jineho mesta a po nekolika letech jsme se z mesta prestehovali na vesnici, kde mame rodinny dum a velikou hypoteku-manzel nesnesl mesto a byt. V dusledku financni krize se musi hodne otacet a casto mam dojem, ze si ve sve vytizenosti libuje az prilis. Nechala jsem za sebou vytouzene zamestnani a pratele i rodunu a sla za laskou s virou ze to za to stoji. Momentalne ale vse co mam a co by mi jiste jiny zavidel zacinam nesnaset. Muz nema cas na me jako na zenu na pomoc v domacnosti ani na pomoc s detmi. V tydnu ho nezadam o nic protoze besni a lita v praci, po prichodu vecer domu stoupne k internetu a vetsinou jeste prska na syna, ze mu vysi na noze a chce si s nim hrat. Casto je mi syna lito. Letosni dovolenou omezil na jeden vikend. Takrka jiste vim ze mi neni neverny. Vikendy ktere by mohl byt s nami travi upravnou zemnich praci na dome. Nepamatuju na posledni objeti, otazku zda nemam hlad ci zda nepotrebuju s necim pomoct. I pres to jsem presvedcena ze je muj muz velmi dobry clovek a vse mysli dobre, jen si nedokaze i pres me prosby a plac uvedomit, ze jsem velmi sama a casto je jidinym clovekem se kterym promluvim pres den. Stydim se, ale jsme spolu 6let, jsem mlada a verim, ze mam pravo na vic a casto pomyslim na rozchod, ktery je pro me velmi bolestnym a neuskutecnitelnym resenim. Predstava ze bych tak ale mela zit dal me depta a nici. Prosim poradte mi jak z toho ven. Mame za sebou velmi tezke zkousky i manzelovi vybuchy vzteku kdy si ublizil kdyz prastil do skla. Ja mam vycitky, ze jsem to zpusobila a bojim se ze se to bude opakovat.Casto nevim jak dal a jen deti me drzi abych se nezblaznila. Dekuju“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Kristino, nejste zodpovědna za výbuchy svého manžela. Každý zodpovídáme za své vlastní jednání. Pokud je nespokojený Váš manžel, je to jeho volba. Jestli Vy to chcete jinak, je to Vaše volba. Pokud nenaleznete společné řešení, budete muset najít způsob, jak můžete být spokojená. Doporučuji návštěvu psychoterapeuta. Ideálně, kdybyste mohli přijít k němu spolu nebo aspoň Vy sama. Jestli budete mít další dotazy, napište je, prosím mailem na vodak@familycoaching.cz.“

Dana: „Dobrý den, na úvod něco málo o mne: je mi 37let mladšího vzhledu a jsem již 9let rozvedená. Můj muž měl poměr s jiným mužem a to mnou velmi otřáslo. Přestala jsem si jako žena jeden čas i věřit. Pak se stalo něco úžasného a já měla vážný vztah s mužem, který byl o hodně let mladší a myslím, že právě proto se po několika letech náš vztah rozpadl. Z manželství mám 17letého syna a po rozchodu jsem zůstala raději sama a věnovala se jemu a zároveň se ze mne stal workoholik. Po 5-ti letech jsem se seznámila se starším mužem, který mne probudil. Přiznávám, imponovalo mi: ,, Konečně zkušený muž, který ví co chce." Ale ouha... V době kdy jsme se poznali byl sotva pár měsíců rozvedený. Sám uznával, že z jeho viny, prý nebyl žádný andílek. Dost si to vyčítal a těžce nesl. Nechávala jsem tomu prostor a příliš si od toho neslibovala. Jsme spolu více než rok a já zjišťuji, že je něco špatně. Je spousta rozporů, věcí které mi nesedí, nesouhlasí. A mám pocit, že čím více jej poznávám, vadí mu to a tím méně mne chce. Dokonce hledá samotu, nebo naopak společnost (kde však nejsem pozvaná), leč přesto mi příjde arogantní smska, že si šel tam a tam a že byl viděn jak tancuje s tou či onou kamarádkou a kdybych tam byla já, měl by oči pro mne, ne pro ni.... Cítím se velmi ponížená, uražená a bojím se to napsat - přítelem zanedbávaná. Nevím co si mám o jeho chování myslet.. Snad je to tím, že jsme se setkali tak brzy po jeho rozvodu a on není připraven... Nechápu jeho milostné vyznání následované týdenní absencí, kdy se u mne ani neukáže a nedá o sobě vědět. a pokud ano, pak jen sms a většinou je to narážka na něco z mého okolí nebo rodiny. Doposud jsem doufala, že se to srovná. Ale připadám si jako na houpačce. Nebo je to mistr úniku, přetvářek...má důvěra je silně narušená. Nejsme spolu jen kvůli sexu...krásných věcí je spousta, ale na můj vkus je zde již obrovská spousta chvil, o kterých jsem se zmiňovala. Nechci končit něco o čem si nejsem jistá, že smysl nemá. Ale strašně chci a doufám, že ano. Má tohle smysl? Mám mu věřit, podporovat? To je v kostce vše, co by Vás mohlo zajímat k utvoření Vaší teorie, rady....“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Dano, moc se mi líbí, co chcete - teoriii, radu. Ano. V podstatě se snažím zjistit, co prožíváte. Kdybych s Vámi mluvil, zjistil bych toho mnohem více. Většinu věcí poznám podle jiných signálů než podnětů z příběhů. Mě z Vašeho příběhu tak trochu vyznívají otázky. Ne, máto to smysl, ale jaký to má smysl. Každý člověk, který Vás naštve Vás má o něčem poučit. V celé poradně válčím pořád s tím, že lidé hledají ocenění od partnera a nechápou, že hodnotu si dávají sami. Jestli Vám chodí arogantní SMS od závistivých lidí, proč se tím trápíte? Jestli se Vás to dotklo, asi v tom máte problém. Jestli Vám partner více bere než dává, bojíte se žít sama? Nebo Vám rozpory mezi Vámi stojí za to? Aha? Co když Vás rozpory, které mezi Vámi jsou upozorňují na to, že máte se sebou něco dělat?“

liebe frau: „Dobry den rada bych chtela znat v kolika letech si myyslite ze je dobre aby moje dite smelo samo do skoly dekuji s pozdravem“

Jan Vodák, Ph.D.: „Je to otázka z jiného ranku. Dítě Vám dá najevo, že to zvládne.“

Staňková Lucie: „Dobrý den,jsme s manželem 10 let vše bylo v pořádku .Máme 3 děti byla jsem s nimi doma.Ale nastoupila jsem do práce a rodina se nám pomalu rozpadá hádame se velmi často o peníze a hlavně důvěra se vytratila.Přišla jsem na to ,že manžel se mi už nesvěřuje.Vymlouvá se že zapomenulmi to říct.A já sem se prostě zablokovala a nevěřím mu už nic.Jsou to maličkosti ,ale ja tim pádem mu nevěřím že by se mi svěřil s něčím důležitym. Nevím co mame s manželem dělat mrzí mě ty hadky děti je slyší je to hrůza.Možná je to tím že já v práci nejsem spokojená. Pracuji ve velkém kolektivu vidím tam nevěru, hádky,pomlouvání a hlavně se tam necítím dobře.Jsem z toho nervozní.Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Staňková, děkuji za důvěru. Nacházíte se v kritickém období partnerského vztahu. Krititické je jen proto, že obvykle se v této době musí ve vztahu spousta věcí přenastavovat, což není jednoduché a je to zatěžující. Je nutné si věci ve kterých si nerozumíte co nejvíce zkonkretizovat a pojmenovat. Určitě stojí za to si i promyslet co potřebujete k tomu,abyste se v práci cítila lépe. Určitě doporučuji kouče nebo terapeuta, protože ve spolupráci s nimi vyjasňování vzájemných pozic je jednodušší a přehlednější.“

Katka: „Dobrý večer, je mi 32let.s přítelem jsme se nyní rozešli, ale nebylo to protože se nemilujeme, ale jiné důvody.stále ho miluji,a nejvíc mě trápí to že jsem ho viděla po mém boku v životě, opravdu jsem si ho tam dokázala představit a tím že i on to tak měl tak jsem tomu uvěřila, bohužel došlo k rozchodu a nyní je to věc která mě bude nejvíc trápit, myslím do budoucna.nebudu si chtít vpustit do života někoho jiného.můžete mi prosím poradit.trvalo opravdu hodně dlouho než jsem potkala v hodného partnera a navíc k němu cítit, prostě byl to ten tzv.pravý děkuji za jakoukoliv radu“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Katko, po rozchodu dochází často k pocitu, že někoho nenajdete. Pokud jste se rozhodli, že spolu nebudete, je důležité to přijmout a "srovnat se s tím". To je předpoklad k navázání dalšího vyváženého vztahu. Promyslete si a co nejvíce zkonkretizujte, jak má vypadat "ten pravý". Zkuste si taky promyslet, proč si myslíte, že nebudete chtít do svého života vpouštět někoho jiného. Když si odpovíte na tyto otázky, nastavte si cíle vedoucí k řešení vaší situace.“

laura: „Dobrý den, je mi 45 let, jsem vdaná 23 let a až do letošního roku jsem byla velmi šťastná se svým mužem. Letos se můj muže zamiloval, prý z lítosti do opuštěné ženy se dvěma dětmi. My dva máme spolu jednu 17ti letou dceru. Třikrát od nás odcházel, ale nikdy neodešel a vždy zdůraznil, že nás obě miluje. Já svého muže také velmi miluji, ale přece jen to byla pro mne velká rána. Vím, že se s tou ženou již nestýka, ale patrně na ni stále myslí a má o ni starost. Jsem už utrápená a roztrhaná z těch zvratů. Zatím se snažím nedat nic najevo před okolím (máme společné přátele) ani v práci, ale nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Někdy jsem už na dně a říkám si, že jsem ho měla snad i vyhodit. Srde mi to nedovolilo, protože jsem si říkala, že každý má dostat šanci a tak jsem odpustila a dala šanci. Bojím se, aby se to opět nějak nezvrtlo. Známe se 26 let a byli jsem stále spolu, překonali i vážnou nemoc, tak to nějak neumím utnout a vlastně ani nechci. Jen nevím jak zvládnout další důvěru. Mám vydržet nebo vztah po tolika letech ukonči?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lauro, první potřebujete udělat rozhodnutí, zda svůj vztah chcete utnout nebo ne. Trochu si v tom mlžíte. Je pak nutné si vyjasnit do budoucna co od partnera očekáváte. Určitě si dovolte někde svoje emoce projevit. Partner potřebuje vědět, co prožíváte. Určitě je potřeba otevřeně partnerovi říci, jak to vidíte. Pokud pořád nenaleznete klid, doporučuji odbornou psychoterapeutickou pomoc.“

Marta: „Dobrý den, je mi 49,jsem vdaná,máme dvě děti.Manžel se zamiloval v práci do kolegyně,která má 46 let,je rozvedená. Odešel bydlet ke své matce. S přítelkyní se pravidelně stýká,spí u ní. Po celou dobu se s manželem jednou týdně milujeme,máme spolu pořád hezký vztah. Můžu říct manželové přítelkyni, že stále spím se svým mužem? Získám ho zpět nebo ho ztratím? Nevím vůbec co by se stalo.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Marto, nedokáži takto na dálku přímo odpovědět n aVaši otázku. Napadá mě ale proč to s ní chcete řešit. Co nového to do vašeho života přinese? Nerozumím tomu.“

Naďa: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak partnerovi říci, že se mi již nelíbí? Že hodně ztloustnul? Když jsme se poznali, tak partner měl velkou nadváhu a s tím jsem do vztahu šla, po roce vztahu byla váha stále vyšší a vyšší, přesvědčila jsem, aby šel k dietologovi, tam se nastartoval a zhubnul přes 20kg, spousta kamarádů a známých ho podporovala, že je super kolik zhubnul, jelikož ho znali jako člověka, který vážil 70kg a teď má 120kg, bohužel teď je opět v období, kdy na to kašle, opět hodně přibral a mrzutý. Nevím si rady, nemocný není, jelikož všechny testy se mu dělali před dietou, než s ní začal pod lékařským dozorem. Začíná se mi protivit. Možná si řeknete, že vzhled není důležitý, ale také budeme chtít počít rodinu a to pak může být problém. Již jsem s ním o tom několikrát mluvila a když se ho zeptám, kdy si třeba půjde zahrát tenis, tak odpoví, že půjde, ale nejde. Poraďte mi prosím. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Naďo, myslím si, že váš manžel nepoznal jak je to pro vás důležité. Není to pro něj tak důležité, jako pro vás. Potřebuje mít požitek a užitek z toho, že se pohybuje.“

eva: „Dobrý den pane doktore, mám nějaký vnitřní odpor ke svému dítěti. Mám celkem tři děti, ted čekám čtvrté, ale druhé dítě má hroznou povahu, musí mít vždycky poslední slovo, nikdy nepřizná svou chybu, vymlouvá se, otvírá si na mě pusu, prostě nechová se ke mě jako k mámě, ale jako k nějakému spratkovi. Když se sní chci např. učit, tak někdy je to v pohodě, někdy dupe, hází hlavou, odmlouvá. Ve mně to vzbudí takový odpor, jako bych ji začala úplně nesnášet. Pak když má dobrou náladu, tak se zase chce mazlit, ale já po těch jejích excesech to nedokážu.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Evo, vaše dítě na sebe upozorňuje. Chce vaši pozornost. Mazlení moc potřebuje. Bylo by možné, aby hranice hlídal partner a vy abyste byla ta tulivka pro děti?“

Marie: „Dobrý den, jsem s přítelem 2 a půl roku, milujeme se, scházíme se každý víkend , jsme buď u něho nebo u mně, děti nám mají rády, tolerují i sebe navzájem. Trápí mě, že mu bývalá žena doteď nevrátila klíče od jeho bytu, stále tam dochází za dětmi /20,18 /, přítel o tom se mnou nechce mluvit, nechce jí ublížit, potom se ptám : Nakolik je jeho vztah ke mně o lásce ? nebo je to jen potřeba sexu ? Podmiňuje to tím, až půjde dcera na VŠ, ale podle mě to s tím nemá co dělat / děti má ve své péči /, žena od nich odešla bydlet se svým přítelem. Děkuji za odpověď. Pěkný den Marie“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Marie, když se partner vyhýbářešení, je potřeba ho v řešení podpořit. Možná to che dát najevo, že v něm chcete vidět mužské rozhodnosti.“

robert: „Jsem rozvedený mam dceru a našel jsem si partnerku se stejně starou dcerou problem je že nemohu přijmout dceru partnerky vše mi na ni vadí a pořad srovnávám a upřednostnuji svojí dceru mam v sobě blok a nevím co s tím nechci stratit jinak skvělý vztah moc dekuji za radu“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Roberte, doporučuji terapii, která vám pomůže blok odstranit. Přes webovou poradnu to moc nepůjde.“

honza: „dobry den,mame problem s mym bratrem 17 let, je zavisly na pocitacovych hrach a stravit tam 10 hodin dene pro neho nic neni,kazdy jeho odchod z pocitace konci hadkou,co mame delat?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Honzo, pravděpodobně bude nutno udělat razantní krok. Přesto doporučuji vše probrat s terapeutem, aby nastoupená opatření byla účinná.“

Bohumila: „Dobrý den,když mojí sestře rupnou nervy a je ochotna i mě zbít měla by to řešit s nějakým psychyatrem?děkuji za odpověd“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Bohumilo, určitě potřebuje pomoc. Je otázkou, ja ji tam dobrovolně dostat.“

Ivana: „Dobry den,chtela jsem se zeptat,nebo požádat vás o radu,mám s přítelem 20 měsíčního syna a já zjistila,že má ještě jedno dítě o rok mladší,nikdy jsem si toho nevšimla,že by byl s někým jiným v kontaktu a když jsem se o na to zeptala,tak mi tvrdil,že je to hloupost a že nás miluje a nechce o ns přijít.Mám i důkaz,že by to dítě bylo jeho.Je mi opravdu hrozně a nevím co mám dělat.děkuji Ivča“

Jan Vodák, Ph.D.: „Ivano, určitě je třeba si vyjasnit, proč má potřebu vám lhát. Hodně věcí se dá vysvětlit a domluvit, bylo by dobré obnovit důvěru.“

Jana: „Proč zrovna on? Dobrý den, pane doktore chci se Vás zeptat.Už jako mladé děvče jsem dávala přednost mužům, kteří měli něco bolavého za sebou.Například:Když jsme byli s partou mladých lidí na zábavě a já se dověděla, že "ten" kluk odnaproti ztratil rodiče a vychováva ho sestra.Nevím proč,ale měla jsem potřebu se s ním seznámit-mít ho ráda.Pak jsem vyrostla a najednou jsem poznala muže,kterej zůstal s dítětem sám,manželka od něj odešla.Byla jsem ještě dost mladá na to abych opatrovala jeho dítě,ale přesto všechno měla jsem ho nějak moc ráda,nějak jinak.Dnes je mi 45 let,jsem šťastně vdaná.Čistě náhodou jsem byla u známe u které seděl jeji bratr - vdovec.Hned jsem se na něj začala dívat tak nějak jinak,.Myslím si, že kdybych nebyla vdaná,tak bych ho snad pozvala do kina.Vůbec si to nedovedu představit,co to ve mě vyvolává.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, vždať je to pěkné, že dokážete tak soucítit. Je to specifické zaměření, ale buďte ráda, že jste zdravá ženská. Jenom ať vám to nenaruší vaše základní vazby.“

Honza: „Dobrý den, prosím o pomoc. Je mi 35 jsem ženatý s jedním ditětem. S manželkou žijeme sice společně, bez fyzického kontaktu už asi půl roku, mám k ní averzi už asi 3 roky a nic mě k ní nepřitahuje. Mám milenku v zaměstnání, která je o 10 let mladší, svobodnou. Je mi s ní krásně. Milenecký vztah funguje dobře přes rok, ale takhle to nejde dál. Mám obavy, z reakce dítěte ne rozvod. Je mu 6 let. Musím už to řešit, psychicky to nezvládám, odráží se to i v práci. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Honzo, na dálku vám nedokážu jednoznačně pomoci. Reakce dítěte na rozvod určitě bude. Zvažte ještě, zda se skutečně chcete rozvést. Možná nakonec však ocení, když bude táta šťastný.“

MAJA: „dobry den ja jsem se chtela zeptat,uz dva roky mam pritele a uz me to nebavi je to porat stejne sama nuda je o 4 roky starsi,ale on jen porat mysli na sebe on ma pratele bavi se nenudi se a me vse zakazuje a hrozne zarli uplne na kazdeho nemuzu se malovat upravit no proste nic a kdyz mu to zacnu vycitat tak to obrati vsechno na me a ze zarli z lasky ale me to ublizuje a hodne.Dekuji..“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Majo, určitě se nyní postarejte o sebe tak, abyste se cítila dobře. A když zjistíte, že to není váš vyvolený, ještě můžete hledat dále.“

Alexandra: „Dobrý den Jsem tiž delší dobu upoutaná na vozík s triplgií. Manžel je velice hodný a pečuje o mě včetně přebalování, polohování....... Bohužel náš sexuální život je pochopitelně nulový a navíc nemůžeme mít ani děti. Manžel mě sice ujišťuje že mu to naprosto nevadí a že naše kočičky (jsem chovatelka) nám děti bohatě vynahrazují. Je to však naprosto zdravý, pohledný a chytrý muž a já si nejsem jistá, jestli mu naše sexuální abstinence neublíží a nebo mi neodejde za jinou ženou. Mohl by jste mi prosím poradit, jak mohu manžela uspokojit a opět mu být nejenn kamarádkou ale i partnerkou?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Alexandro, máte specifický problém. Určitě si o tom promluvte. Pokuste se mluvit navzájem o svých skrytých potřebách. Ať vám řekne, co by se mu líbilo.“

Veronika: „dobry den :) jsem vdana ,2 male deti,manzel vydelava ,ja se staram o domacnost.Cestujeme,rozumime si po duchovnu strance ,i kdyz mezi nama je strasne mala komunikace ,protoze hodne pracuje.Nas vztah funguje ,ale prijde me ze je neprirozeny .Vychova je dobra ,ale jen kdyz ma naladu ,neni unaveny .Udela skoro vse co me na ocich uvidi ,ale nepritahuje me .jak porad pracuje ,tak na druhou stranu je liny,nepecuje o sebe ,rika ze jeho velke bricho je pohodlne jako polstar.Je nesportovni typ .Ja naopak .Jsem velice energeticka ,mam rada pohyb a kdyz rekne ze pujdeme na prochazky kazdy den ,tak to pro neho plati jenom v ten moment ! Je strasny spindira,ani si neuklidi odplyvnutou pastu na zuby .Jinak je strasne hodny clovek ,ale ja vedle neho vadnu >!! Jsem na nem financne zavisla ,coz jemu nedela problem ,ani me to nevycita ,ale porad kdyz reknu ,ze pujdu zpet do prace ,tak rekne ze nemusim ,ale bude tolerovat moji potrebu.Po sexualni strance ? Bida .Jednou za mesic se probudi a potom zase nic.Je toho vice a vice .nez jsme se vzaly byli jsme 2 roky kamaradi .Mame vztah s uctou ,ale taky neustupny v urcitych vecech.Ja se citim prazdna ,neuspokojena .Nevim,jestli mame pokracovat.Po deseti letech jsem se spojila s pritelem s kterym jsme se nerozesli ,ale z duvodu odcestovani z me strany ,jsme se po 3 letem spolecnem kontaktu ztratili jeden druhemu .Celou dobu jsem na neho vzpominala a pri psani jsme zjistili ,ze jsme si strasne chybeli .Moc jsme se vzdycky pritahovali a meli stejny vkus .Taky nas vztah dokazal byt bourlivy ,ale hrozne milujici.Kvuli odchodu do ameriky za mamkou jsem nemela moznost se vratit.Ted jak si piseme ,udzuju to s mirou ,aby to nepreslo hranice .Touzime po sobe ,ale vime jaka je situace ,tak to radeji neresime ,jenom si to pripomeneme ,aby jsme to o sobe vedeli .Je to pro me opravdu zavazna vec . .Nevim opravdu co mam delat ,ale snazim se zachovat klidnou hlavu pred okolim ,ale hrozne moc se trapim >Diky Veronika“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Veroniko, těžko se mi takto odpovídá na dálku. Doporučil bych psychoterapii, která by rozkryla vaše potřeby a hledala cestu dále.“

Matina: „Dobrý den, chtěla bych vedět co mám dělat se svou matkou, která mi někdy i třikrát denně volá,co dělám a že je ji smutno, Je sama a ja mam n´manzela a cekame miminko, tato situace, že neumi zit vlastni zivot me strasne depta. |Jsem s toho psychicky uz na dne. Poradte mi prosim.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, určitě je potřeba se naučit méně zvedat telefo a nevyčítat si to.“

Renča: „Dobrý večer,jsem s přítelem již 11let,máme 1,5letou dcerku.Bohužel mi byl přítel několikrát nevěrný,sice jsem ho nikdy neneačapala osobně, ale viděla a slyšela jsem toho dost na to,abych si tím byla jistá.Jenže on stále tvrdí,že nikoho nemá,že miluje jen nás.Pokaždé mě to přejde a nějak to přetrpím.Ale vrací se to a já si nad tím pořád lámu hlavu.Už mi příjde,že je to nemoc,že prostě potřebuje být obklopován mladšími slečnami...co myslíte vy?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Renčo, nemusí jí o nemoc, ale o chuť. Tím, že tolerujete, nastavujete široké mantinely. Jen vy víte, jestli vám vyjovují.“

blahník petr rokycany: „Dobrý den, pane Vodáku, prosím Vás o radu. Je mi 38let s partnerkou máme 2,5 dceru, manželka odemě odešla před 6ti měsíci, žije s těhotnou kamarádkou v jednom domě. když mám malou u sebe, nevím jak se k dceři mám chovat, má období vzdoru. Nevím jestli mám být k ní tvrdý a nebo jí vše dovolit. Mám obavu aby ke mě chtěla jezdit. Velmi děkuji za Vaší odpověď. Petr, Rokycany.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milý Petře, doporučuji knihu Respektovat a být respektován. Zde se právě zabývají tím, jak správně nastavovat hranice.“

Kristýna: „Dobrý den, je mi 25let a mám šest let krásný vztah.Vše vždy fungovalo, už jsme toho i dost ustáli, máme jen jediný problém, nikdy jsme se moc neschodli na sexu. Já sex moc nemusím, on ho potřebuje hodně. Snažil se mi vždy vyjít vstříc, ale vím, že ho to hodně trápí.Ze začátku jsem s přítelem o tom nemluvila a spala s ním jak bylo možno, což se otočilo proti mě, protože sex už více méně nevyhledávám. Zkusila jsem i povzbuzující prosdředky a nic. Hodně si o tom povídáme, ale ani jeden nevíme co s tím. Přítel tvrdí, že nemám žádné sebevědomí a od toho se to pak odráží i v posteli. tak nevím co dál.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Kristýno, nevím, v čem tkví problém. Doporučuji návštěvu u psychoterapeuta, se kterým můžete dojít k uspokojivému řešení pro obě strany.“

Petra: „Mám veliký problém, před 4 lety jsem potkala mého bývalého přítele se kterým jsem byla rok a půl, po té jsme se rozešli jelikož si našel jinou holku. Půl roku po rozchodu se mi vůbec neozýval a potom začal psát sms a pořád volat, Ze začátku mě ponižoval, a do teď mi píše pořád, že mě miluje a chce zpátky. Dokonce mi psal i z jiného čísla jako " někdo jiný" sms ve stylu " chci tě " apod. věci jako kdyby mě sledoval, po 2 týdnech se přizvla že je to on, že neví jak se má už ke mě vrátit zpět. Bojím se už chodit i ven, že mě zase sleduje. Protože mi vyhrožoval jak jsem s ním chodila, že mě unese jetsli mě někdy ztratí. Neustále mi dodnes volá i když ho po celou dobu ignoruji. Trvá to už probližne 3 roky cca s měsíčníma pauzama. Když půjdu na policii, myslíte že mi mohou nějak pomoct?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Petro, zkuste to. Určitě nikdo neumí více. Nebo se zamilovat do bodygarda.“

Šarlota: „Dobrý den,mám partnera, který je stydlivý a má malé sebevědomí.Neumí projevit lásku a já stojím před rozhodnutím, zda s ním zůstat, či se rozejít.Už jsme měli pauzu,ale po té co začal slibovat, jak se napraví a bude snažit jsem to zkusila znovu. Ovšem vše je bezezměn. Je lítostivý, o ničem moc nechce mluvit.Ptám se, zda je možné změnit a žít s člověkem, který je z domu zvyklí jen poslouchat a nic sám neudělá???“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Šarloto, určitě je změna možná, nedokážu vám říci, jak dlouho může trvat.“

Iva: „Dobrý den, nemyslela jsem si, že se mi taková situace někdy stane. Zjistila jsem, že mě můj manžel po 10 letech společného života podvání. Nehledě na to, že se zamiloval. Vždy jsem měla jasnou vizi, že jakmile tato situace nastane - rozejdu se s ním. Nevím jestli je to během života, ale máme spolu dvě krásné děti, které oba milujeme. Můj muž je velmi žárlivý a žárlí i na spolupracovníky v práci, představoval by si, že budu celý den doma s dětmi atd. Jsem společenská a mám ráda lidi a zábavu dříve jsme se spolu smáli a a i když vše i finanční stránka visela a visí na mé osobě, je rozhodnutí na něm,zda-li zůstane se mnou a dětmi nebo odejde za ní. Říká, že je to už delší doba, co jsem se mu vzdálila, i já jsem to cítila, ale nikdy by mě nenapadlo,že by mne mohl podvést. Jsem a musím být silná - to vítě,že pláču, pak se lituju, a nadávám, ale jakmile přijde domů je ze mě hodná manželka, která nevyčítá a chce to dát dohromady. Povídá, že potřebuje čas, ale jak to mám psychicky vydržet - mám ho stále moc ráda ale.... Děkuji za radu a mějte se hezky“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Ivo, je důležité zvážit a s někým si to probrat. Nevěru většinou nečekáme. Kfdyž chcete vydržet, bude to stát hodně energie. Doporučuji psychoterpiii.“

Roman Zavurka.: „Je dobre kdyz zena casto mluvi o sexu? Casto o nim zertuje a tak podobne? Rada sleduje porno,a tak dale.Na jedne strane to muze budit dojem ze tahle zena je pro muze idialni parner,ale na druhe srane me pripada ze ma sindromi muze.A kdyz jeste Rada ukazuje svali a mluvi vulgarne a dela podobny muzsky gesta.Jako treba rada dela muzsky prace a tak podobne.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Romane, skutečně z několika málo gest a projevů chování je těžké cokoliv usuzovat. Určitě by stálo za to pohovořit si o tom se svou partnerkou. Možná si myslí, že takové chování očekáváte.“

pavlina: „Tez dobry den.Jmenuji se Pavlina a je mi 30let.Memu partnerovi je 33 a mame 3,5leteho syna.Zname se jiz 11let a da se rici,ze jsme spolecne zili slabe 3 roky.Neustale se ovsem dohadujeme o ruznych malickostech.Partner tvrdi,ze je to ma iniciativa a rada se hadam,ovsem ja na to mam jiny pohled.Vetsina hadek vznika ohledne financi.Kdyz jsem pracovala a on byl bez zamestnani nebyl problem v nicem,ale nyni jsem po materske bez zamestnani a pobiram podporu v nezamestnanosti a to patrne problemem je.Pokud chci nejake fin.zabezpeceni,musim si rici,ale i kdyz si reknu,tak posloucham spousty vymluv.Nehlede na to,ze partneruv plat je 10ti nasobek zivotniho minima.Snazim se zabezpecit sveho syny jak financne,tak i socialne,ale partner v tom vidi jen sobeckost.Nekolikrat jsem ho slovne napadla,ale po nekolika dnech opet zmeknu a chci byt s nim.Nezijeme ve spolecne domacnosti,jelikoz on nechce bydlet v RD u mych rodicu a investovat do domu a ja zase nechci bydlet na sidlisti a trapit se mezi panelaky a uz vubec nechci,aby syn vyrustal jako ostatnio mladez.Nekolikrat mi byl neverny,ale vse vzdy zaprel i pres dukazy a ja jsem to presto nechala plavat.Nekdy mam chut odjet nekam hodne daleko a zacit znovu.Myslim,ze jsem dost hloupa a poradite at se jej vzdam a jsem radeji sama.Mam ovsem strach,ze si nikoho nenajdu.Kazdy mi tvrdi,ze nesmim spechat a nechat tomu cas.Pripadam si opravdu jako nejaka hloupa zenstina z nepovedeneho filmu.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Pavlíno, máte takový strach, že vám začíná překážet v rozhodování. Je určitě těžké udělat rozhodnutí. Je i těžké takto žít. V rozhodnutí však vede cesta dále. Vede i v situaci, kdy rozhodnutí necháte plavat? Asi je pro vás stávající situace pořád příjemnější, než strach z tohoto rozhodnutí.“

pepa: „manželka me přestala v kradké dobe uplne milovat a ja si myslim že jen kuli přatelum.ja totiž pracuji v zahraniči“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Pepo, vztahy na dálku jsou náročné. Pokud chcete, aby Váš vztah trval, musíte hodně komunikovat. Nevím, více, nemohu více poradit.“

Eva: „Dobrý den.Je mi 26 ,příteli 22 ,čekáme spolu miminko,avšak to neni takové jako bychom si představovali.Přítel chodí utahaný z práce a nevnímá,co mu povídám,jen kouká na televizi.Zaujme ho i reklama na vložky.Snažim se to občas chápat,já jsem doma ,on chodí do práce,ale je to opravdu moc vyčerpávající ,říkal mi,že jsem na něj moc akční,ale já řešim věci praktické ohledně bydlení,dítěte,financí.Myslíte,že je chyba v našem věkovém rozdílu?Jsem jeho první vážnější vztah a miminko jsme chtěli oba.Přijde mi ,že jsem na hodně věcí sama.Hodně se sním snažim mluvit,ale mě přijde jak kdyby byl za obrovskou clonou.Zkoušela jsem tedy párkrát nemluvit a tedy ho neunavovat,ale měli jsme doma hrobové ticho.Dříve jsem takové chování nepozorovala.Musím dodat,že nemám ani chuť na sex,ale on mi to nijak nevyčítá ,ani se nesnaží mě nějak naladit.Je apatickej ale prý mě šíleně miluje.Co mi říká mi nesedí s tím jak se chová.V obchodě mě paní napadla,že těhotenství je nemoc,když používám expresní pokladnu,která je také na 5 položek,ani se mě nezastal orodovala jsem tam sama za sebe a za moje břicho,že od toho tam pokladny mají a mají to tam i napsané.Přítel dával věci do tašky a jen se koukal.Chyba možná je,že si hodně věcí vyřídím sama a on vlastně nemusí nic,ale je to přece otec našeho díťete a otec rodiny a je takhle v pozadí.Jsem z toho nešťastná a když mu svěřuju moje pocity mám dojem ,že to druhým uchem vychází.Prosím kdybyste mi napsal,co si o nás myslíte? děkuji Eva“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Evo, nedokáži vám sdělit, proč je váš muž apatický, proto že s ním nekomunikuji. Možná by mi to ani nepopsal. Spíše se orientujte v tom, co za stávající situace můžete dělat. Máte potřebu sdílení a ta je nenaplněna. ůžete mít kamarádky, které vám ji naplní? Moná narazíte na potřeby, u kterých neznáte v naplňování řešení. Pak doporučuji návštěvu terapeuta.“

Monika Brhlová: „Dobrý den pane doktore,je mi 52 let,jsem rozvedená a našla jsem si přítele.Je mi s ním dobře,máme podobné zájmy.Je do mne zamilovaný,ale já ho mám "jen"ráda.Mého předchozího partnera jsem milovala,než mne opustil. Myslíte si,že je nutná zamilovanost,aby člověk vytvořil dobrý partnerský vztah v našem "podzimním" věku? Může vztah bez zamilovanosti vydržet na další zbytek života? Dost o tom přemýšlím a trápím se tím, že náš vztah není na stejné rovině.Můžete mi sdělit svůj názor?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Moniko, nedokážu si představit všechny rozdíly, které mezi zamilovaností a jen ráda vnímáte. Proč se tolik trápíte tím, co bude? Užívejte si toho, co máte a třeba se rozjede i vaše zamilovanost.“

Tomáš: „Dobrý den.V kolika je vhodný si udělat dítě?díky za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Tomáši, tehdy, když se proto oba rozhodnou. Někdo chce vychovávat skoro jako dědeček, někdo se rozhodne napřed mít děti. Záleží na smyslu, které pro vás děti mají.“

Jana: „Dobrý den, je mi 26 let a už několik let mám pocit (nebo obavu?) že nejsem heterosexuálka. Nikdy jsem ještě žádného kluka nemilovala, ani na škole, ani po ní. Naopak k ženám jsem vždy měla velmi přátelský vztah, více si s nimi rozuměla a přátelství s nimi si velmi vážila. K žádnému sexu nikdy nedošlo, i když mi ženy jako takové připradají krásnější a přitažlivější, než muži. Možná se to zdá zřejmé, ale jak bezpečně poznám, že opravdu jsem lesbička nebo bisexuálka? Nebo jsem jen ještě pořád nepotkala toho pravého? Prosím o radu, předem moc děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Jano, myslím si, že se zbytečně bojíte své orientace. Doporučuji vám žít to, co se vám líbí a nebát se. Nebojte se být tím, čím jste. K čemu vám pomůže odpověď na to, jestli jste bi, hetero, či homo? Až se toho nebudete bát, bude vám odpověď zbytečná.“

Pavel 26: „Dobrý den, jsem po dvouletém vztahu,který ukončila moje přítelkyně kvůli jinému,mladšímu muži.Jsem z toho opravdu hodně moc špatný,protože teď je na mne všeho moc(práce,známí,...) a do toho "kopačky"...skoro týden mám problém se spaním i s jídlem.Bojím se,že udělám i nějaký průšvih v práci a to by pro mne bylo opravdu neprijemné...můžete mi poradit,jak nejlépe se s tím vypořádat?Moc Vám děkuji...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Pavle, je to náročná a zátěžová situace. Doporučuji aspoň nějakou měrou dělat to, co vás baví a občas se nadýchat čerstvého vzduchu, relaxovat. Na druhou stranu doporučuji se nevyhýbat společnosti a to zvláště společnosti žen.“

Sisyfos: „Dobrý den, je mi 36 mé bývalé přítelkyni 27 let. Počátek našeho vztahu bylo velké "zabouchnutí" do hezké a velmi spolehlivé dívky, která byla jak se zdálo naladěna na stejné struny v mnoha ohledech... cca po měsíci vztahu se začala chovat divně, bylo jaro, nechtěla nikam chodit, doslova se schovávala pod peřinou a dělala spoustu zvláštních věcí. Střídavě nám bylo krásně, střídavě s námi cloumaly tyto krize... Po 4 měsících jsem zjistil a potvrdila mi že je závislá na pervitinu, což mne šokovalo, ale protože jsem nikdy sám ani mé okolí s touto věcí neměl nic společného a neznal jsem závažnost problému, ve vztahu jsem dále setrval a doufal že po slibu přestane brát drogu. Nestalo se a napětí stoupalo až vyvrcholilo v asi měsíční odluku po níž jsme se dali znovu "dohromady" (po dohodě že nebude brát) a začali spolu bydlet a budovat společný domov... Půl roku opravdu nebrala a naše žití bylo báječné... Po 9 měsících jsem opět zjistil že začala brát drogu (ze zvědavosti) a vyvinul poslední tlak na urovnání situace, protože její fetování začalo přerůstat v téměř v sebevraždu (3x denně). Donutil jsem ji jít do léčebny. To léčení probíhá 3měsíc, ale před časem se u ní začaly každý týden objevovat krize, které vrcholily v sebevražedné vyhrožování a negaci jakékoli společné budoucnosti... ("najdi si někoho jiného, stejně se jednou zabiju, je to jen otázka času"). Současně jsem zjistil nějaké další hříchy, které se nedělají, ale i to jsem byl ochoten "vygumovat". Nedávno jsem po jejích výhružkách všeho druhu nevydržel nápor a rozhodl se tento vztah ukončit s ohledem na budoucnost a složitost založení plnohodnotné rodiny s člověkem kterému pervitin navždy změnil pohled na svět. Nyní jsem v porozchodové fázi a necítím se zrovna nejlépe, a mám tendence si vymýšlet že by mi bylo lépe dál v tomto vztahu (tuším že je to liché ). Mám klasický pocit, že nikdy žádný vztah nevyjde atd. Můžete mi prosím napsat svůj názor na celou tuto situaci a případná rizika, kdyby mne náhodou napadlo brát své rozhodnutí o rozchodu zpět? Přišlo mi nejtěžší a nejsmutnější, že vše co jsme spolu plánovali je vniveč, nový byt je z 80% zařízen dle společných představ a je (zatím) těžké pokračovat dál k dokončení. Někdy pochybuji o správnosti svého rozhodnutí... Děkuji za názor.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Sisyfosi, ano, popisujete časté pocity lidí po rozchodu, zvláště tehdy, když rozchod iniciovali oni. Možná se zkuste zamyslet nad tím, jak jste partnerce pomohl tím, že jste se rozešli. Konečně má možnost pochopit, co může mít a jaké vztahy bude moci navazovat, když se drogy vzdá. Z druhé strany je prospěšné se podívat na to, jak pečujete o sebe a jak se váš život po rozchodu zkvalitnil. Když přesto bude pro vás složité být klidnější, doporučuji terapii.“

anonym: „dobrý den, trápí mně jedna možná tak nepodstatná věc pro diskusi, do určité míry jsem se snažila nalézt odpověď sama v sobě, ale nevím, jestli se do sebe více nezamotávám. Mám 22 let a myslím nebo snad i cítím, že mám ráda svého kolegu o 23 let staršího. Poznala jsem před skoro dvěma lety. Jsme si velice blízcí z hlediska přátelského a zájem je oboustranný. On má z předchozího manželství 3 dospělé děti. Hodně krát jsme se na toto téma bavily, jak bychom spolu zvládali žít, jestli bychom se přenesli přese všechno a zkusili štěstí. Velice mně na něm záleží, ale neumím se rozhodnout, mám veliký strach a trápím tím jak sama sebe i jeho. Možná důvodem budou i mírné kulturní nesoulady, to, že mně vlastně ani rodina v tom nepodporuje, nebo spíše je velice proti tomu a možná, že mám strach se postavit vůči rodině. Říká se, že pokud vás ovládá velký strach, znamená to, že láska neexistuje, je to pravda? Je možné, že bych ho nemilovala, i když celé dny a noci nemohu na něj nemyslet a celý rok již roním slzy? Není můj stav v určitém slova smyslu depresivní? Už mi radili, abych si zašla za odborníkem, ale já si nemyslím, že jsem psychicky nevyrovnaný člověk, pouze mám velký strach vstoupit do vztahu, který by nefungoval. Má kultura bude mít velký vliv také, protože jediným životním partnerem může být pouze váš manžel. Myslím, že díky tomu, že ho vlastně vidím v práci, mám možnost ho poznat, ale stále se bojím, že ho neznám dostatečně. Občas se bojím toho, že by jako mnoho mužů předstíral mnohé věci jen, aby si mně získal, občas mám strach vytvořit si vztah, protože si myslím, že budu velmi naivní a na to doplatím. Mám pomyšlení na to zůstat úplně sama, abych nakonec nikomu ve svém okolí neublížila svým chováním, svým přístupem, je to věc, která mně velice trápí a vysiluje. Ráda bych Vás požádala o vyjádření se k tomu. Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá paní, za odborníkem nechodí je psychicky nevyrovnaní lidé (i když, kdo z nás je úplně psychicky vyrovnaný.. :-)). Spolu s terapeutem můžete hledat řešení. Kouč vám pomůže nastavit si cíl a jít za ním. Máte spoustu obav. Ty všechny obavy je potřeba zpracovat. Odborník není jen patolog. :-)“

Petr: „jak se chovat v manželstvi.Zjistil jsem,že manželka mě je nevěrná.nevím,jak mám tuhle věc zvládnout. Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Petře, je to těžká situace. Jak krátce píšete, tak krátce odpovídám. Nepodporovat ji v tom tím, že se budete více snažit, starat se o své pocity a potřeby, nastavit hranice.“

Renata: „Dobrý den, s partnerem jsme spolu 9 let. Asi po 3/4 roku jsme se spolu nastehovali do podnajmu. Muj tedka uz manzel po skole "zavodne sportoval" z ceho byl taky financne zajisten. Po ukonceni "sportovni kariery" si nemohl najit praci, lepe receno tvrdil mi ze si praci hleda a pak taky ze se zamestnal, coz ale nebyla pravda. Samozrejme ze jsem financne tahla vsechno ja, sice jsem toho nevydelala moc, ale prece neco. Pak jsem se dozvedela, ze jsi pujcoval penize (na steroidy nebo co to je, ani nevim, bylo to v dobe kdy sportoval) kde se dalo a nesplacel, v podstate to vysvetlil tim, ze chtel ty vsechny penize vsadit na jeden zapas a splatil by tim vsechny dluhy cca 100 000,- kdyz uz nevedel kudy kam tak mi to vsechno rekl, ja jsem sla za jeho rodicema a protlumocila jsem jim jaky ma jejich syn problem. jeho rodice na tom financne nejsou spatne, tak za nej vsechny dluhy uhradili, snazili se mu pomoci, tata mu nasel praci a tak jsme zacali spokojene bydlet v nasem podnajmu.Po nejake dobe jsem zjistila, ze manzel ma zase dluhy kde se da (v ruznych spolecnostech a bank), jeho vydelek ani zdaleka nepokryl vydaje ktere mel. Myslim, ze slo spis o to, ze v dobe kdy zil jeste u rodicu, byl zvyklej na urcitej standart, ktery si po osamostatneni nemohl dovolit. Musim jeste dodat ze po celou dobu vsazel na zapasy, coz se taky podepsalo na nasi financni situaci. ja jsem ho milovala a porad mu verila, ze je vsechno v poradku, ale on mi porad jenom lhal, bral jsi penize a porad mel na to vymluvy, furt se naslo neco, co potreboval zaplatit ... navic byl hrozne zarlivy, zakazoval mi chodit s kamaradkama ven, nesmela jsem se s klukama z prace ani zdravit, ze zacatku mi to lichotilo ale po urcite dobe to bylo nesnesitelny. Uz nekolikrat jsem mela sbalenej kufr, ze odchazim ale stale me presvedcil o tom jak me strasne miluje a ze vsechno bude v poradku, a hrozne u toho brecel a ja jsem porad verila ze to bude jiny. Ale porad se to opakovalo dokola, dlluhy, lhani, brani penez, az jednou se vratil domu a ja jsem tam uz nebyla. Asi po mesici jsem se k nemu po narkach aslinech vratila protoze jsem ho milovala a rok na to jsme se vzali. Po svadbe jakoby se to znova obratilo v to spatny. Muj manzel zakotvil u pc (den i noc) kdyz nebyl v praci, sedel u pc a sledoval vysledky zapasu. Pak jednou manzel bez meho vedomi koupil pejska, ze zacatku jsem ho nechcela ale pak jsem se na nej upla. Zili jsem si kazdy po svem, on sedel u pc a jsem behala po venku s pejskem, tak to trvalo dva roky, nas sexualni zivot se omezil. Kdyz jsem nalehala na manzela aby jsme s tim neco delali, vzdy jsem se setkala s negativni reakci a vymluvami. pak jsem to uz nechala byt, taky mam nejakou hrdost, ze?! Po 3 letech manzeltvi jsem otehotnela a to bylo naposledy co jsme se s manzelem milovali. Ted je nasi dceri 9 mesici a do 7 mesice si ji vsimnul tak na 10 minut denne. O vsechno jsems e starala ja, ani s domacnosti mi nepomohl, jenom sedel u pc a vsazel a sledoval vysleky zapasu. Kdyz mela nase dcera 7 mesicu, tak se priznal ze je zavisly na vsazeni, ma velke dluhy. To chci jeste podotknout, ze po celou dobu jsme zili skromne i kdyz moje vyplata nebyla az tak slaba, ale vecsinu jsem toho tahla ja, protoze manzel platil ze sveho platu jenom najem a zvysek penez si nechaval pro sebe a mne tvrdil ze malo vydelava, tak vsechny ostatni vydaje, jako strava, satsvo, provoz auta se platilo z meho platu. Kdyz se ke vsemu priznal, rodice za nej zaplatili vsechny dluhy cca 500 000,- zacal se lecit, ale jenom ambulantne. Jenomze nasi dceri je tedka 10 mesicu a od ty doby priznal zase dalsi dluhy, i kdyz sliboval ze uz zadne nejsou, a to tim zpusobem, ze vybrakoval nas spolecny ucet uz nekolikrat a porad ta sama pisnicka, jak on nas miluje, nechce ztratit rodinu, jsme pro neho vsim. Ja jsem z toho uz na nervy, chci aby moje dcera mela tatu a zili jsme spolecne, a byli stastni (moji rodice jsou rozvedeni a ja jsem nesla tezce, ze se rozvedli) a jeste kdyz vidim jak se na nej mala tesi, smeje se kdyz ho vidi a on se ji od ty doby, co se priznal k vsazeni, venuje, je mi z toho hrozne. ja ho za to vsechno jak mi lhal a xo delala a red i dela, nenavidim. Ono je to porad dokola ta sama pisnicka, porad za mnou chodi s ruznyma vymluvama na co vsechno potrebuje penize a chodi do ty doby, kdy je po nej nehodim. A to uz ani nebudu psat o nadavkach a to jak kvuli penezum me taky uhodil. Momentalne jsem na matersky, takze penize na to abych se odstehovala nekam do podnajmu nemam a k tomu vsemu jsem cizinka (omluvte moji ceskou gramatiku) kdybych jsem se vratila domu k rodicum, nemam tam ja ani moje dcera pojisteni a k tomu musim s ni chodit do poradny k lekari. Porad mi rika, jak to bude uase vsechno skvely, jak budeme zit stastne jako rodina, ze tohle byl uz posledni dluh co mel. Myslim, ze potrebuju odbornou pomoc, protoze je toho na mne uz moc. Doufam, ze jsem to nenapsala moc chaoticky, predem dekuji za radu ...“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Renato, je toho na vás skutečně moc. Vaše problémy jsou hodně složité a tím, že je řešíte najednou, je to moooc náročné. Je potřeba zajistit to, aby vás nesklátily narůstající dluhy. Je potřeba pocit bezpečí a přátele s kterýmikomunikujete. Určitě hledejte odbornou pomoc s níž se posunete dále.“

Martin: „Dobrý den! Je mi 17, jí 16. S přítelkyní jsme byli 8 měsíců, zažili jsme spolu první sex a spoustu dalších věcí. Vypadalo to úplně dokonale, sem tam se našla výtka jako málo sexu (není místo, v 17ti svůj byt fakt nemám:-D) či málo pozornosti, ale vždy se to vyřešilo bez potíží. Poslední 2 měsíce byly taneční a přítelkyně se sem tam zmínila o našem společném známém. Bral jsem to v pohodě, o kamarádech, spolužácích a vůbec známých lidech se přece baví člověk běžně... Pak jsem dostal těžkou chřipku a na 3 týdny jsem byl mimo:-D. Chodila za mnou a bylo to jako vždycky, vypadala zamilovaně... Po 3 týdnech jsem konečně opustil byt a hned ráno ji potkal... Bavili jsme se, líbali se a šli svojí cestou... Dobrá nálada mě ale opustila ještě téhož dopoledne, když se mě několik lidí naráz zeptalo, jestli s ní ještě chodím a známá dokonce s kým chodí ona... Bylo mi jasné kolik uhodilo a když jsem se s ní odpoledne setkal, řekl jsem jí to. Začala brečet, že neví co má dělat, že chce možná změnu, ale že neví... Díky okolí jsem již byl informován, že byla viděna s oním známým o kterém mluvila a já v tu chvíli nevěděl co mám udělat taky:-D. Byl jsem jak solný sloup, tohle jsem opravdu nečekal. Ptal jsem se jí proč mi to neřekla a když řekla, že ví že to byla chyba, jen jsem tak chvíli stál a pak jí popřál hodně štěstí a odešel...Ona teď, dle mách informací, je s tím známým, i když prý celé odpoledne brečela, že to nechtěla takhle... Teď si říkám, že to byla chyba a že se to musí dát nějak napravit, opravdu nerad bych ji ztratil... Vím, že tohle není zrovna rodinný dotaz, ale snad poradíte, tohle je hrozná situace, zvlášť když chodí na tu samou střední... Mám se s ní bavit a případně ji někam vzít a po jaké době? Nebo to mám nechat plavat?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Martine, na vztah jsou potřeba dva. Záleží na obou. Možná počkejte a zjistíte, že pěkných žen je plno kolem. Když se rozhodla pro někoho druhého, dopřejte jí to.“

Pavel: „Dobrý den s manželkou máme sex tak 2x do měsíce a mně to nestačí . Několikrát jsem žádal manželku abychom navštívili nějakého sexuologa nebo terapeuta , ale striktně to odmítá se slovy " to je snad moje věc jestli chci sex nebo ne" . Pochopitelně mně to mrzí a jak to bývá mám i mimomanželský vztah , kde vše funguje jak má . Už kolikrát jsem chtěl odejít od manželky , ale pořád to nějak nejde , nemohu se stále nějak rozhodnout poradíte co dělat? Díky“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Pavle, první rozhodnutí je o tom, zda se rozejít nebo zůstat. To za vás nikdo neudělá. Musí vám změna stát za to. Pokud zůstanete je potřeba pracovat na tom, jak být spokojený. Trvale nespokojených je u nás dost a podle toho to tak vypadá. Až budete chtít být spokojený, najdete sílui k rozhodnutí.“

RADKA: „Dobrý den, jak se má žena chovat, pokud ví, že našla toho, asi správného, ale on je ještě nevyrovnaný s rozchodem ze vztahu předešlého, i když jiný vztah by chtěl. Mám na mysli vlezlost-to asi jistě ne, ale zda má být aktivnější, protože o něj opravdu stojí, nebo být pasivní a vyčkávat....??“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Radko, myslím si, že to chce kombinovat. Občas dát najevo své kvality, občas dělat drahoty a dávat najevo svou cenu. Možná dát najevo, že jsou kolem i jiní pěkní muži. :-)“

Jana: „Dobry den , pred tydnem jsem zjistila, ze moje 18-leta dcera se sebeposkozuje. Prestala chodit do skoly , z ktere ma panickou hruzu, ikdyz je na gymnasiu mezi nejlepsimi zaky na skole. Je v depresivnim stavu. Zavedla jsem ji k neurologovi, ktery ji dal antidepresiva. A doporucil psychologa.Ja vsak nevim , jak se mam k dceri chovat. napr. chtela by stene , ale psa uz doma mame. Mam ji pejska koupit? A hlavne bych chtela vedet , jak se k ni mam chovat a o cem s ni hovorit. Ona nevi, ze ja o jejim sebeposkozovani vim. Dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, pokud budete vše řešit za dceru, bude jí sebepoškozování prospěšné. Pokud chcete pejska, jen s tím, že se o něj bude úplně starat a že nic nebude na vás. Možná to může prokázat péčí o nynějšího psa. V každém případě doporučuji psychoterapii.“

Andělka: „Dobrý den.Jsem matka adoptované dcery,žiju s manželem už 33 let,dcera má 21 let.Má přítele,který bral drogy a možná i ona a žijeme všichni ve společné domácnosti,v rodinném domku a navíc podnikáme a to taky v našem rodinné domku.Dcera je u nás zaměstnaná,ale nechce se jí pracovat.Od Nového roku nepřišla do práce.Měla rýmu,dělá že je nemocná,manžel jí dal antibiotika,ale dole se vůbec neukážou.Pouze když někam odjedeme,nebo když jdeme spát,tak si k nám zajdou na jídlo,protože samozřejmě vařím.Já vím,chce to víceotázek a odpovědí,jestli bude třeba popíšu,napíšu.Potřebuju hlavně pomoct,protože denně brečím,a jsem z toho už na nervy,manželovi,taky nic její přítel nepomůže a manžel je rok po infarktu,ale to je zjevně jim jedno.Né,že jenom brečím,kolikrát jsme si určovali i pravidla,prosbou i příkazem,bohužel,nic nepomáhá.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Andělko, pokud nastavíte hranice je i potřeba nastavit důsledky jejich překročení. Krajním důsledkem je vystěhování z domu. Možná byste pak poznala, že se vám ulevilo.“

Simona: „Dobrý den, s přítelem jseme se po 5 letech shodli, že náš vztah postrádá humor, že spolu nejsme tak veselý jako s přáteli. Vše jinak funguje dobře. Nevíme jak to řešit a jestli to vůbec jde. Jsme v tom vztahu příliš vážní a to je nám 21 let. Možná je to jen zámiňka pro rozchod. Nevíme si rady a jsme z toho nešťastný. Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Simono, humor je moc příjemný. Z dotazu však jsem nepoznal, proč jste se začali brát tak vážně. Možná k tomu jsou nějakoé důvody. Možná si i z této situace můžete udělat srandu.“

vendula: „Dobrý den, je mi 30 let a manželovi 35. jsme 9 let manželé , máme 8 letého syna, z toho jsme rok a půl žili odděleně měla jsem i zažádáno o rozvod. V současné době jsme spolu a snažíme se dát manželství dohromady ale nějak se to nedaří. Zjistila jsem že se manžel schází s jinými ženami i když mám důkazy popírá to. mám pocit že se mi spíš vysmívá. Nedokážu pochopit proč se k nám vrátil a tvrdí, že chce být s námi když stejně utíká jinam. Nevím jak se v takové situaci chovat. Neustále se hádáme a vyčítáme. Čekala jsem že manžel udělá vše proto abych mu znovu věřila. ale o důvěře se tady nedá vůbec mluvit. Můj manžel si myslel že se k sobě vrátíme a bude vše fungovat jako dřív. Ale bez snahy obou to přece nemůže fungovat. I když se snažím o tom s partnerem rozumně mluvit mám pocit že mě jen vyslechne a to je vše. není lepší takové manželství ukončit a přestat se trápit?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Vendulo, určitě je potřeba přestat se trápit. Nevím, co vše k tomu potřebujete a jestli cesta odloučení je cestou, kterou se vše vyřeší. Protože se to dlouho vleče, doporučuji rodinného terapeuta, který vám s cestou dále pomůže.“

chose: „Dobry den Je mi 27 a manuelce 25 jsme spolu 8 let a 2,5 roku jsme vziti ale nas vstach zacina ochabovat malo se milujeme a partnerka mi rika ze uz to nejak viprvhalo ze nam ujel vlak tak nevym co delat muzete mi poradit“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Chose, nevím, co vše potřebuje vaše partnerka k obnovení vztahu. To vám může povědět ona. Pokud s tím chce něco dělat, určitě vám poradí. Pokud ne, navštivte rodinného terapeuta, který vám pomůže o tomto lépe spolu komunikovat.“

Bedyda: „Dobrý den,jsem 6 let vdaná.Je mi 32 let a jsem doma s dětmi a manžel 31 pracuje.Manželství fungovalo bez problémů,ale pak jsem zjistila,že můj muž chce mladou 20-ti letou slečnu,se kterou se znám,je to kamarádka,začalo to nenápadně,nejdřív spolu zašli na pivko,pokec,když byla její matka v práci,tak od ní odcházel až skoro ráno.Když jem to zjistila,byla scéna a manžel mě ujištoval,že ho žádná dvacítka nebere,že miluje jen mě,ale přesto si kvůli ní vymýšlel a lhal mi.Nevěřila jsem mu a tak jsem se odvážila zeptat té kamarádky,řekla,že mezi nimi nic nebylo,že má přítele,tak jsem celou tuto kapitolu uzavřela s tím,že o nic nešlo.Jenže bohužel asi po dvou měsících,když manžel spal a předtím mi řekl,kdyby zvonil mobil,at to vezmu,jsem zjistila,že své kolegyi v práci psal,že ji miluje,nebot na mobil přišla SMS a byla od ní.Po té první slečně chtěl se s ní vyspat,u té druhé nevím.Náš partnerský i sexuální život je ale bez problémů a tak nevím,co mám dělat.Kde se stala chyba,když se ho na toto zeptám,ohledně těch ženských,nechce se se mnou o tom vůbec bavit.Neumí moc dávat najevo city,neříká mi ani moc často,skoro vůbec,že mě miluje.mnou o tom vůbec bavit.Jsem z toho neštastná a přemýšlím, jestli mám s takovým člověkem i přesto,že ho moc miluji dál žít. toto psal manzel té slečně:‎(1:13):diky...skoda,chtel jsem s tebou mluvit mezi 4ma ocima....o moc dulezite veci..diky,ze jsi tam dnes byla.v poho dojdi domu..mam o tebe starost ‎(1:17): O me ne,ale JACHYM!!! (to byl syn nemocný) ‎(1:41):tesim se na tuj slib,proc to nemuze byt dnes.kazdym dnem jsi pro me dal,nez chci...Evicko,nejak se mi vzdalujes!!!a to me moc boli!!!!!!!!!!!! A tak vás prosím o radu co mám dělat????Protože si myslím,že manžel s tím nepřestane.Moc vám děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Bedydo, jde o to, kde jsou vaše hranice a jak naplňujete vlastní potřeby. Jde tedy o to, zda chcete žít s mužem, který má paralelní vztah nebo ne. Po tomto rozhodnutí je další, jestli si můžete dupnout a riskovat rozchod.“

Zuzana: „Dobry den!Mam 33 rokov a mam pred rozvodom a medzi tym som spoznala o 9 rokov mladsieho muza.Najprv sme chclei spolu nezavazny vztah,ale nejako sme do toho spadli a je to vaznejsie,ale ide o to,ze ked sa chcel o mne zmienit doma s vojim rodicom,tak vraj jeho mama skoro z koze vyskocila a tak moj priatel povedal ze si to len vymyslel a ze srandoval a tak ma pred nimi utajil a chce nadalej tajny bztah,aby sa to nedozvedeli jeho rodicia..Vravi ,ze uz vie ze nas vztah nema ziadnu buducnost,ale napriek chce so mnou byt,lebo mu je pri mne velmi dobre ,ze si velmi rozumieme ze ma ma velmi rad.Mam velmi z toho zmatok...ja na jednej strane som rada ze ho mam,ale na druhej strane mi velmi prekaza ze ma taji a nechce ma bravat ani na verejnost.Ma nieco take zmysel...a neviem ci mam aj nadalej v takom vzathu pokracovat.A mam este dve dievcata.Dakujem za odpoved“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Zuzano, poslední dvě věty o smyslu takového vztahu jsou klíčové. To můžete zjistit jen vy, co od partnerského vztahu očekáváte. Doporučuji proto psychoterapeutickou pomoc, kdy si to najdete a řeknete jasné požadavky, které budou pro partnera čitelné. Předpokládám, že by partnerka měla být důležitější, než názor rodičů.“

Andrea: „Andrea:Dobrý den, mám 4letou a půl roční holčičku a právě jsem zjistila, že mně přítel podvádí. Mluvila jsem s ním o tom a on mi řekl, že se do ní strašně zamiloval a nechápe proč hlava mu říká, že chce zůstat s náma, ale srdce ho táhne někam jinam. Říká ať mu dám čas a uvidí se co dál. Prosím poraďte mi co mám dělat já ho miluju a nechci o něj přijít?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Andreo, určitě mu to, že o něj nechcete přijít, nedávejte v této době příliš najevo. Spíše mu dejte najevo o co by mohl přijít on. Na druhou stranu si najděte kamarádky se kterými se budete sdílet, ať nejste na přítele upjatá.“

Tana: „Dobry den,nevim jak mam začit,jsme s manželeme teprve3,5roku svoje,mame dvouletou dceru a rozhodli jsme se společně že chceme dvě děti,tak jsem otehotněla,mněli jsme stoho radost,věřila jsem že mně miluje ale tet už nejsem se jista,jsem ve 33tydnu těhotenstvi a citim se hrozně sama,hodně pracuje a když přijde domu,neda mně pusu,nezepta se jak se mame,vubec se nezajima o těhotenstvi,,tet už semnou ani nespi,,prostě se naji a jde jsi lehnout ktelevizi a spi,když chci zněcim pomoc,tak mi řekne že byl vpraci a je unavenej,prostě vubec se onas nezajima,pořad snim otom mluvim ale on mně vubec neposloucha a mysli jsi že neděla nic špatnyho,že tohle co děla je normalni,jsme mladi a ja chci uživat života ale smanželem jsi připadam jak duchodce,když už spolu ani nespime,dřiv takovy nebyl,přišlo mi že se změnil ze dne na den a čim dal tim je to horši.Nevim co mam dělat,vim určitě že nikoho nema,rozvadětse nechci,potřebuji pomoc a radu jak mam zachranit naše manželstvi...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Táňo, na vztah jsou potřeba dva. Pokud chcete zachránit manželství, je potřeba jasně pojmenovat své potřeby a najít, jak je naplnit. doporučuji psychoterapeutickou péči k tomu, abyste si toto nastavila.“

Veronika: „Dobrý den. Je mi 25 let a se stejně starým přítelem jsem se před pár dny rozešla. Byli jsme spolu 5 let, z toho 1,5 roku jsme spolu žili v bytě. Poslední rok jsem ztratila s ním chuť na sex, ale pokud jsme se pomilovali, tak jsem si to řádně užila.Ale jednou za měsíc bylo pro něj málo. To mu vadilo. A mně vadilo to, že přítel neřešil důležité věci ( další posun ve vztahu - bydlení, rodina), ale užíval si s kamarády někdy i se mnou. Problém je v tom, že se máme oba dva pořád rádi a nedokážeme bez sebe být. Už jen přítomností toho druhého si moc pomáháme. Nevím jak z toho ven, trápíme se oba dva. Děkuji moc za pomoc.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Veroniko, jde o to, zda vám přítomnost stačí. Protož evám dosavadní domluva nepřinesla kýžený výsledek, doporučuji návštěvu rodinného terapeuta. Tam určitě najdete společnou cestu.“

Radka V.: „Dobrý den,potřebovala bych něčí názor.Jsem po druhé vdanná,skoro tři roky,máme rok a čtvrt starého syna z prvního manželství mám děti dvě holka 8let, kluk 5...bydlíme společně s rodiči máme své kromě kuchyně a koupelny.Já jsem stále a spíš víc a víc zamilovaná,s manželem jsme se hádali,ale ted je to čím dál horší,najednou mi začíná vše vyčítat,nechápu,máme pohodu,ráno mi řekne miluju tě moc a dopoledne už mi najednou řekne proč sedíš na gauči,to tě baví tak bejt...řeknu co děláš malí ted usnul tak odpočívám,nemám energii.A už pokračuje s výčitkami,že je tu bordel(což považuje hračky na koberci),nedávno mi vyčetl že jsem mu smazala mé číslo z mobilu jeho a všechny zprávy...což není pravda.A když se bráním,uráží mě že sem nemocná žena,jak on říká-NARUŠENÁ,mě to bolí a vždy se rozbrečím(to si pak vyčítám že asi vypadám jak histerka),ale ty slzy tečou i když nechci,nebo děti jsou ve vaně a on zavře dveře do koupelny..já jen řeknu nech je otevřený abych je slyšela,a už vybuchne že není malí,chlapec abych ho komandovala.to je opravdu něco zlého na tom,že se bojim o děti?Včera mi řekl,že jde spát aby na mě nemusel koukat.Ráno mi volá z práce že mě miluje,večer přišel a proto že jsem se na něj neusmála...jsem zas divná....a odešel ani nevím kam.Můžu vám říct,že už ztrácím svou důstojnost..proč je jednou dokonalí a během chvilky se tak změní...nechápu...prosíím o váš názor...Děkuji Moc.....“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní RAdko, vnímám vaši situaci jako hodně náročnou. Určitě bych vám doporučil vytvořit si zázemí kamarádek se kterými se sdílíte. Nehledejte příčiny jeho nespokojenosti, ty si musí manžel najít sám. Hledejte to, co vy potřebujete k tomu, abyste se cítila dobře. Nemůžete donekonečna být zodpovědná za jeho pocity.“

Jana: „Je možné Vám napsat osobní e-mail? Můžete mi, prosím, napsat @adresu, kam Vám poslat svůj problém? Nechtěla bych probírat osobní věci takto veřejně. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „...i google je dobrá věc.:-) vodak@familycoaching.cz“

anonim: „Dobrý den rada bych se zeptala na:Když nakej člověk se chce oběsit spíš to udělal,ale naposlední chvíli ho odřízli jestli tento člově může být zaměstnán když na sklony k sebevraždám:děkuji za odpověd.“

Jan Vodák, Ph.D.: „ZAměstnán být může. Otázkou, jak dlouho vydrží. druhou otázkou je, jestli s tím chce něco dělat.“

jaroslav srp: „dobrý den můžete mi prosím pomoci už nevím kudy kam .prožívám peklo .bojim se lidí přítelkyně i vlastní rodiny .bojim že mě otráví.prášky mi nezabírají .měsíc jsem byl na psychiatrii a je to pořád stejný .děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Jaroslave, nedokáži vám odpovědět. Určitě to chce i nadále spolupracovat s odborníkem.“

Eva: „Dobrý den, je mi 24 let a žiji s o deset let starším partnerem, který je rozvedený a má 7 letého syna, partner pochází z Kazachstánu a je proto temperamentnější povahy, velmi často se proto rozčílí pro maličkosti a neadekvátně reaguje(zvyšuje hlas) což ho následně mrzí, ale nedokáže si to uvědomit dříve než takto reaguje, také má pocit, že všemu rozumí lépe, protože je starší a proto zkušenější. Jeho řik otravuje můj vztah k němu, nedokáži totiž tak rychle zapomenout jako on. to se pak stává začarovaným kruhem a důvodem hádek mezi námi. Myslíte, že by partnerovi pomohla terapie a naučil se lépe ovládat své emoce? Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Evo, terapie pomáhá jen tehdy, pokud ten člověk chce. Donucená terapie je málo účinná.“

Šárka: „Dobrý den.Ráda bych se zeptala na můj problém.Mám mladšího přítele o 19 let.Mě je 43 a jemu 24.Byli jsme spolu pět let a kvůli špatné komunikaci a mé blbosti jsem ho vyhodila,ale teď ať dělám co dělám,nemůžu ho dostat na zpátek.Říká,že potřebuje čas.Bojím se ale,že se nevrátí.Hrozně se trápím jsem sama a neunesu tu tíhu.Strašně ho miluji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Šárko, myslím si, že je potřeba naučit se přijmout samotu a mít i jiné vztahy, než abyste byla na příteli závislá.“

Jiřina II.: „Dobrý den, na úvod: je mi 43 let. Mé první manželstí se rozpadlo z důvodů neůnosné agresivity mého prvního muže, kdy jsem se po té co mě škrtil do bezvědomí - sebrala a navždy odešla. Poté mi zemřela maminka a po dvouch letech jsem se seznámila s tipem muže kerého vám každý závidí. Bohužel mě v osmém roce spol soužití finančně tak podvedl až mi hrozilo vězení a tak přišel ze dne na den další rozchod. Rok jsem nebyla schopna nic dělat - deprese a k tomu jsem chronicky onemocněla. Po depresích jsem potkala ,, promiňte mi - skoro muže/ o 16let mladšího, ale jeho velkou kamarádkou je nezodpovědnost a tak jsem se před 4 dny po pětileté známosti rozhodla i tento vztah ukončit. Vlastně vždy ty vztahy ukončím já, ale myslím, že ze závažných důvodů. Dnes vím, že na věku v partnerství až tak moc nezáleží. První muž o 10let starší = první dcera. Druhý muž, stejně starý = druhá dcera, a třetí o 16 let mladší, tak mi prosím vysvětlete , kde dělám ve výběru partnera chybu. Jsem ve znamení panna, tak teplo domova mi nedělá žádný problém- všichni tři partneři se po rozchodu ke mě chtěli vrátit ale já vím, že dobře bych neudělala. Do toho jsem byla poslední 4 roky pod tlakem, pač z důvodu nemoci mě nechtěl nikdo zaměstnat a chodila jsem jen na brigády. Často bývám smutná. Z rodiny už nikdo nežije, nemám se tudíž ským poradit a své dcery zatěžovat tipem těchto starostí nechci. Kde beru sílu nevím, ale čím jsem starší, tím je to těžší. Můj život je jedna velká peripetie a já už si chci odpočinout. Jak to mám udělat?????“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Jiřino, jste obdivuhodná, jak jste to zvládla. Své dcery určitě nezatěžujte. Doporučuji vám navštívit terapeuta nebo kouče. Jestli mohu ještě doporučit, dívejte se spíše dopředu na to, co vás čeká.“

Zuzana: „Dobrý den, mám třicetiletého přítele(přes čtyři roky). Pevně ho miluji. Před pár dny jsem se seznámila a zamilovala jsem se. Je mu 35 a má malého syna. Není ženatý ani nežije v partnerském vztahu již delší dobu. nevím, pro koho se mám rozhodnout. Můj přítel odmítá děti(zatím), více pije, když je o víkendu doma.Má stálou práci, chodí na fušky. Je spolehlivý(hlavně v práci). Toho druhého zatím moc neznám. Chtěla bych poradit podle čeho se rozhodnout pro jednoho z nich. Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Zuzano, obávám se, že kritéria si budete muset sama vytvořit. Sama budete muset skočit do jednoho nebo druhého vlaku. Doprovod kouče vám může pomoci nebýt v tom sama a své touhy si konkretizovat.“

Lvice: „devátý rok žiji sama, mám 7 let přítele-ženatého. přestože tvrdí, že do konce letošního roku vše vyřeší a bude se mnou, začínám pochybovat. lidé o mě říkají, že jsem moc hodná a v tom to asi bude, že nedokážu udělat rázné rozhodnutí abych neublížila a tím vlastně ubližuji nejvíce sobě. Nevím jak z tohoto začarovaného kruhu. Poraďte“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Lvice, nevnímám to jako začarovaný kruh, ale jako velkou ohleduplnost. Možná si zkuste najít někoho jiného. To vám rozhodnost povzbudí. 7 let nerozhodnosti je docela dost.“

Martina: „Dobrý den,chtela bych se zeptat co mam delat.Mam pritele ktery je zenaty a chce se rozvest,jsme spolu necely rok a ted se pro to rozhodl. Nejen kvuli me ale i proto ze jim to s manzelkou uz delsi dobu neklape,jsou spolu 25let. Chtel po me,aby sme si dali na nejaky cas pauzu,ted je to tyden a kdyz mu napisi,jestli je neco noveho tak mi na to radeji ani neodepise,nicmene mi pise ze se mu po me styska..To ze se chce rozvest s manzelkou s ni resi uz pres 2mesice a ona mu vyhrozuje tim,ze si neco udela kdyz od ni odejde.Maji dceru ktera ceka dvojcata a čerstve se rozesla s partnerem a nastehovala se zpatky k nim.Kdyz jsem ho videla naposled a ptala se ho co je noveho tak mi rekl ze nic,ze museli resit dceru.Take mi rikal ze chce mit rozvod vyreseny do konce roku protoze pokud to do te doby neudela tak se nejspis nerozvede nikdy.Byl v rodinne poradne,vysvetlil jim tam svou situaci,ze chce od manzelky odejit a ona rika ze se zabije.Rekli mu,ze ji tam ma nejak dostat a ona se ma zacit lecit.Nevim,co mam delat,chtela bych byt s nim ale musim cekat jak to vsechno dopadne.Verila jsem mu,ze to chce vyresit a rozvest se,ale je to tyden co nejsme spolu a nepohnul se nikam,do poradny s ni nesel a ani se neodstehoval jak mel v planu. Nevim tedy jestli je to treba jeste moc brzy a nebo jestli to resit nechce.Kdyz jsem se ho zeptala jestli si to rozmyslel tak rekl ze si nic nerozmyslel..Nekdy z nej mam pocit ze nevi co chce.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní MArtino, někdy je těžké udělat takové silné rozhodnutí, zvláště když vás partner vydírá. Žijete ale svůj život a nemusíte se na něj vázat. Zatím nemáte co ztratit. Možná si dejte časový limit, do kdy budete čekat.“

jirka: „Dobrý den, snad mi poradíte: je mi 37 mladšího vzhledu a manželka je o 5 let mladší. Dva roky nežijeme spolu. Po manželské krizi se odstěhovala a brzy-3týdny po tom mně oznámila, že je těhotná s jejím kolegou. Byly u toho slzy, protože ona je dost realistická a v době, kdy spolu byli ty 3 týdny, to s ním chtěla ukončit. Nebýt těhotenství. Hned jsem jí řekl, že to pro mě není problém, pokud se chce vrátit. Hormony a zamilovanost a těhotenství ale udělali své, tak jsem byl stáje ujišťován, že až se narodí dítě, až tohle, až tamto...dokonce jsem byl u porodu, všechno se plánovalo pro náš společný život, ale intimní život probíhal s milencem. Vím, že to je hodně nestandardní. Jedním z důvodů, proč s ním pořád byla, bylo i to, že je dobrý v sexu. Jinak si ale vůbec nerozuměli, byly hádky. O tom svědčí i to, že dnes spolu nejsou, ale ona chodí-i když jen opatrně-zase s někým jiným. Pořád jsem ale její nejbližší člověk. Jak říká, jsme stejné duše. V rámci pokoušení se o nějaký zvrat jsem s ní na čas přestal i komunikovat, ale nejvýše tak na měsíc. Pak ke komunikaci vždy došlo a vždy to bylo fajn. Ještě je třeba dodat, že malej mě má dost rád a dost mě bere. Já jsem z toho vždy dost naměkko. Mám ho taky moc rád, to snad ani jinak nejde. Já nevím, zda to má dál nějakou šanci. Ona mi pořád říká-neřeš to tolik, ono se to nějak samo vyvine... je ale pravda, že dost žárlím a je to na mě vidět. Někdy mívám podezření, že se jí to trochu líbí... ještě je třeba dodat, že jsem neustále dost tlačil na její návrat, čím ví, tím to je asi horší. Když jsme spolu žili, tak nám podle jejího vyjádření muselo dost lidí závidět, oba jsme pracovali a kupovali jsme věci... nikdy jsem na ženě nešetřil, ať byla fin. situace jakákoli. Jenom jsem nedocenil její biologické hodiny. Chtěla dítě, proto do toho šla i se zmiňovaným o 15let starším ženatým kolegou. Co dál- mám se dál snažit, nechat to plavat-dělat jako že mě to už nebere, jak byste to viděl? Bude to mít vliv? Přijde mi to, že má ve mně moc velkou jistotu, což mně jaksi snižuje atraktivitu, nevím. Když jsem nedávno zašel s její známou na večeři, tak byla na mě i na ní naštvaná-jsem přeci ještě její muž! Po tomhle všem! Je to normální? Dost bych tomu chtěl porozumět, díky za Váš názor, pokud byste k tomu potřeboval něco doplnit, není problém. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Jirko, je to těžké rozhodování. V jádru nejde o to, jestli odejít nebo neodejít, ale jak to psychicky vpohodě přežít. Jestli byl partner vaší ženy lepší v sexu, možná bylo dobré se inspirovat. Možná to bylo ale něčím jiným, a to byla výmluva. Nevím. Teď je potřeba si naplnit své potřeby. Možná nelovte ve vodách nejbližších známých. Pokud se vám to nepodaří samotnému, doporučuji psychoterapii.“

Kájjuš: „Dobrý den.Potřebovala bych poradit.po roce a půl jsem se rozešla s přítelem,kvůli jeho nevěřě,a také jeho nehorázné chorobné žárlivosti.Teď uplynul měsíc a přítel mě chce stále zpět.myslíte si že je dobré se k takovému člověku vrátit?myslíte si že se dokáže změnit?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Kájjuš, pokud se pro něco takového rozhodnete, počítejte s tím, že si budete muset vytyčit jasné hranice. Klidně připustit zkušební období. Možná se nezměnil, ale zjistil, že mu stojíte za to. Bude to trochu náročné v tom, že si hranice budete muset hlídat.“

Šárka: „Dobrý den. V tuto dobu mám o 8let staršího přítele. Z předchozího vztahu mám 4.leté dítě. Můj nynější partner má už 2děti s kterými není v kontaktu. Moje dítě si osvojil. Na začátku vztahu mi často lhal, aby mohl s přáteli, jak on říká, na jedno. Kvůli tomu jsme se hádali. Stále jsem mu říkala, že mi nevadí, když někam jde, ale ráda bych to slyšela od něho. Nějaký čas byl klid. Čekáme teď další dítě. Zase my lže a chodí pozdě domů. Začla jsem ho podezírat i z nevěry. Rozhodla jsem se náš vztah ukončit. Nejsem si však jistá jestli jsem se zachovala správně. Rozejít se, protože k němu nemám důvětu? Na druhou stranu o tom přece celý vztah je, nebo ne?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Šárko, o čem váš vztah je rozhodujete vy dva. Nemoh vědět, proč chodí pozdě domů, ani to, jestli je důvod k žárlivosti. Nicméně jste udělala rozhodnutí a ví, co jste chtěla. Pokud jste toto rozhodnutí udělala, nyní o něm nepochybujte.“

Andrea: „Dobrý den,jsem rozvedená,ale můj bývalí manžel je stále u nás.Již 3 krát měl přítelkyni sice jen vždy 2 měsíce a poté se vždy vrátíl prý mě stále miluje,bojím se že mě jen využívá.Stále ho mám totiž rada prosím poradte mi jak dál děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Andreo, jde o to, jestli chcete být jeho přístavem nebo ne. Pokud ne, je dobré mu nedovolit se nastěhovat. Je jednoduché oslovovat ženy a když se vám znelíbí mít kam dojít. Tak trochu váhám, zda jste pro něj spíše partnerka nebo maminka.“

Tomáš: „Dobrý den pane doktore, na úvod něco málo o mně je mi 39 mladšího vzhledu, řadu let jsem žil v nefunkčním manželství chodil do práce a živil rodinu, jako každý normální chlap, staral jsem se o děti. A podobně. Když jsem přicházíval domů, tak jsem musel nejdřív umýt nádobí,odmočit hrnce, vysát a vytřít. Tak by to asi být nemělo, když byla doma na mateřské. Prý neměla čas nakupovala. Nebo bývala pryč. Pak už nestíhala ani vařit, tak jsem musel já. Dokonce i péct. A to holky chodily do školky a měla celkem hodně času. Pak si začala stěžovat mé mámě že jí dávám málo peněz, i přesto že měla dost a mi skoro nezbývalo na to abych se najedl v práci. A to jsem jí platil ještě životní, důchodové a penzijní pojištění a stavební spoření. Připadal jsem si jako zaměstnavatel špatného zaměstnance. A ona si zatím kupovala šperky, halenky, šaty, a tak dál. No a jednoho dne pohár trpělivosti přetekl a nyní jsme v rozvodovém řízení, děti zůstaly se mnou a manželka odešla k rodičům. A tak to zůstalo na mně všechno. Takže jsem si zkusil, jestli se dokážu postarat o své děti a můžu říct,že jsem to zvládl docela dobře i když začátky na chlapa byly trošku těžké. Měl jsem pocit, že mně asi nikdy neměla ráda podle toho jak se ke mně chovávala. Nikdy se se mnou nebavila a nikdy mi nic neříkala. Ba dokonce ani důležité věci..... Ale tohle můj problém nyní není. Nedávno jsem potkal báječnou bohužel vdanou ženu, která má také nefunkční manželství kde ji manžel podvádí a nemají spolu už žádný citový vztah. Velmi jsme se milovali. Bývalo nám vždycky spolu báječně. Ale když doma dětem naznačili, že půjdou od sebe. A měli asi kvůli rozvodu větší diskusi. Bohužel bydlí v rodinném domě, který je napsán na něj. Podnikala jako manikérka a pedikérka, ale podnikání nevynášelo a musela jej ukončit. Starala se o děti a domácnost jen ona. Po oné diskuzi přišla za mnou s vysvětlením, že jsme to spolu moc uspěchali a kvůli dětem, také kvůli tomu, že nemá žádnou práci a peníze. Bude muset rozvod na nějakou dobu odložit a nemůže mne žádat abych na ní čekal, i když jsem byl to nejhezčí co jí potkalo a co jí vždycky chybělo. Já jsem rozhodnut počkat dokud se nerozvede, nikdy jsem neměl niko tak rád jako ji a jsem ochoten kvůli ni počkat dokud se nerozvede. Jen nevím jestli nám to tak dlouhou dobu vydrží, když se nemůžeme moc stýkat... To by bylo asi tak v kostce co by vás mohlo zajímat k tomu jak by jste mi mohl poradit, nebo pomoci.... Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Tomáši, jste rozhodnutý. Víte, co chcete. Nevím, jaký kontakt spolu budete mít. Ten by vám mohl pomoci toto období přežít. Na druhou stranu bych doporučoval mít požadavky a jasno, jak poznat, že se něco ze strany vaší přítekyně mění, abyste nečekal do smrti.“

Andrea: „Přeju dobré ráno, právě jsem se dodívala na reprízu dílu s názvem Paralelní vztahy... Celkem dost o tom vím a vlastně ani nevím jestli od Vás žádat radu - zda-li nějaká vůbec existuje. Je mi 25 let, už 4 roky mám vztah se ženatým 58 letým mužem. Vše nám klape, jseme stále spolu, každý den, znám jeho syny, kteří o mě ví, nikde mě netají, všude chodím s ním, dokonce mi svěřil vedení jeho restaurace. Jsme prostě jako manželé, žijeme spolu, vaříme, nakupujeme, jezdíme na dovolené, až na to, že každý večer kolem 23h odjíždí na noc DOMŮ...děti zatím nemáme, jen dva pejsky... chtěla bych to nějak rozseknout, očividně je to srab a rozvést se nechce, vždy si najde nějakou výmluvu - a vždy velice trapnou. Je nějaký recept, kterým ho donutit k tomu aby si konečně vybral a nechtěl sedět zadkem na dvou židlích? Mám ho opravdu ráda, rozumíme si, nidkdy se nehádáme, mám u něj klid a zázemí, ale chtěla bych mít vlastní rodinu a děti a to s mužem, který bude jen můj...tak přeci jen pane doktore, poradíte mi něco kromě fyzického násilí co by na toho mého slabocha zabralo? Moc děkuji, a těším se na odpověď...“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Andreo, je to náročné, ale pokud si nepřipustíte variantu rozchodu a jiného vztahu a pokud bude vědět, že hodně po něm toužíte, bude moci takto jednat. Je to příjemné mít dvě ženy. Nepříjemné se to můž epak stát pro obě.“

Jana: „Dobrý den,prosím o radu v této mé situaci.Jsem vdova, mám dospělé děti i vnoučata.Seznaámila jsem se s pánem který je také vdovec.Dětem jsem to oznámila,ráda jednám na rovinu. Dcera to doufám přijala, u syna si nejsem jistá a je mi to líto. Ctěla byh rodinu seznámit s člověkem se kterým se scházím a dost mi na něm záleží. Jsme oba v důchodovém věku. Prosím poradte mi jak dál postupovat.Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, budete muset připustit, že je partner pro vás důležitý. Syn bude muset pochopit, že nebude rozhodovat o tom, s kým žijete.“

Barborka: „Dobrý den, tíží mne moje svědomí a nevím si dále rady. Na úvod se pokusím stručně popsat svůj dosavadní život. Je mi 28let, jsem 4 roky vdaná, s manželem(32let) jsme spolu 11let, děti nemáme, jen pejska. Už 7let spolu bydlíme, nejprve v podnájmu. Po té co jsem dokončila vysokou školu - před 3lety jsme koupili velký byt ve městě ze kterého pocházím (manžel je z nedaleké vesnice), pochopitelně na hypotéku. Byt jsme zrekonstruovali a oba si našli práci v místě bydliště. Náš vztah byl od začátku založen na naprosté důvěře a oba jsme si několikrát vzájemně potvrdili jak je pro nás naprosto nepřípustná a neomluvitelná něvěra. Celých 11let jsem byla pyšná na tuto naši hodnotu a tvrdě jí vždy obhajovala před spoutou nechápavě a často i škodolibě se tvářících lidí. Do manžela jsem byla dlouho bláznivě zamilovaná a vzhlížela k němu. Asi tak jako v každém jiném vztahu jsme občas měli rozepře, nejčastěji kvůli manželově lenosti. Já jsem velmi temperamentní, extrovertní, živá bytost, která miluje společnost, zábavu, mám mnoho přátel, kdežto manžel je spíše samotářský, introvert a velmi rád si polenoší... Vždy jsme si vše vyříkali, snažili se najít kompromis a na nějaký čas byl zase náš vztah perfektní. Manžel se nikdy nebránil mým aktivitám a jak sám říkal byl rád, že má vedle sebe ženu, která ho "přinutí" něco dělat. Poslední dobou se však stále častěji stávalo, že se mu příliš nechtělo mne doprovázet a mne najednou začalo vyhovat , když vyrážím do společnosti bez něj. Na podzim jsem po několika letech potkala starého známého. Vím, že jsem se mu vždycky líbila a on mne také - při každém setkání "přeskakovaly jiskry", ale vždy jsem byli jen kamarádi. Potkali jsme se několikrát i v době kdy už jsem byla s manželem a oba se i znají. Manžel ví, že jsem pro něho vždy měla slabost, ale přes to si spolu oba dobře rozumí. Naše podzimní setkání však bylo "osudné". Měla jsem období, kdy jsem přemýšlela nad celým životem a vztahem s manželem. Připadalo mi, že se někam vytratila láska, nebo spíš vášeň, že jsme jako manželé po 30letech a spíše spolubydlící a kamaradi, než ten vroucně se milující pár co jsme bývali... Měla jsem všechno co jsem vždy chtěla mít a najednoou jsem nebyla spokojená a něvěděla co s tím. Manželovi jsem všechny své pocity řekla a byl z toho v šoku, neboť on měl pocit, že je vše v naprostém pořádku, on se cítil spokojený. Snažili jsme se o tom mluvit, ale manžel nikdy nedokázal dát najevo všechny své pocity. Řekl mi, že je mu vše líto a nerad by mne ztratil, že společně zase všechno zvládneme. Začal se snažit úplně ve všem, tak jak jsem to ještě nikdy nezažila, ale pro mne to bylo najednou horší a horší. Kolikrát jsem se přistihla, že se těším až budu sama, bez něj. Měla jsem pocit, že vůbec nepochopil, co mám za problém. Jak tušíte začala jsem se vídat s tím mým kamarádem. On je v současné době volný, 2 roky po rozchodu. Z počátku jsme chodili jen na procházky a na kafe, neustále rozebírali moje manželství ze všech stran, radil mi co by mohlo na manžela zabrat atd. Byli jsme spolu náhle ale stále častěji a já se přistihla, že vyloženě vymýšlím situace kde budu moc být bez manžela, abych mohla být s ním. Bylo mi s ním dobře. Vzhledm k tomu, že se znají jsem manželovi ani netajila kam jdu a s kým. Když se to začalo opakovat, tak se začal jen ptát že se s ním najednou vidím dost často, ale nikdy neřekl víc. Před nedávnem odjel manžel na víkend pryč a já strávila s přítelem noc. Stalo se všechno tak rychle a bylo mi to tak příjemné být s ním, že jsem snad ani na okamžik nezapochybovala. Od této chvíle se s přítelem stále vídáme a píšeme si, vždy dojde i k intimnostem, ale znovu jsme spolu už nespali. Já netuším jak z toho všeho ven. Ve vztahu k manželovi se ve mne mnohé uklidnilo a já si nedovedu představit, že bych bez něj měla žít. Cítím v něm oporu a jistotu. Zároveň nedokáži ukončit vztah s přítelem. Zkoušela jsem odmlčet se na několik dní, ale stále na něho myslím a chybí mi. Když se podívám manželovi do očí je mi ze mne samotné na nic - vím, že mne opravdově miluje a já zničila to co pro nás bylo tím nejdůležitějším. Bolí mne to a nevím zda mám takovou bolest způsobit i manželovi a vše mu říct. Vím, že by to znamenalo rozvod, že by mi neodpustil a i kdyby tak by to navždy zůstalo viset mezi námi... Zároveň nedokážu přestat komunikovat ani s přítelem - v životě neměl příliš štěstí a vím, že je už dlouho sám a nemám nějak srdce ho opustit i já. Začínám se do všeho zamotávat a nevím jak z toho ven. Děsí mne každé řešení, které mne napadne. Nevím proč, ale stala se ze mne obyčejná potvora, která podvádí svého milujícího muže. Nikdy jsem taková nebyla, vždycky jsem byla citlivá holka, která si potrpí na romantiku a toužila jsem po rodině a chlapovi, který se o mě postará a bude mě milovat, tak proč pane doktore se najednou chovám jak puberťák a nedokážu s tím přestat a ubližuju všem kolem sebe? Vím, že rozhodnout se a poradit si musím sama, ale pomohl by mi Váš nároz a vysvětlení co se se mnou děje. Omlouvám se dlouhý popis a předem děkuji za Vaši odpověď!“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Barborko, citlivá holka se změnila v potvoru? Možná jste poznala to, co vám schází. Co kdybyste si jen připustila to, že tato změna vám vyhovuje. Jestli ne, budete muset nějaký vztah omezit. Rozhodování však bude těžké. NA každý pád doporučuji kouče se kterým byste mohla si vyjasnit po čem toužíte a jaké řešení je pro vás přijatelné.“

Veronika: „Dobry den pane doktore prosim Vas o radu jsem jiz 4 rokem rozvedena a z manzelstvi mam 9 leteho syna a svou rodinu muj manzel uz ma taky svou rodinu a dite chtela jsem vas poprosit jelikoz kazdy mesic odjizdim do Anglie kde mam sve zamestnani a bydleni s partnerem tak vas prosim o radu muj syn je v me peci a bojuji o to aby semnou zil v Anglii vzdyt jsem jeho matka a nechci o nej prijit muj ex manzel mi porad vyhrozuje jestli ho odvezu tak se odvola az do Bruselu poradte mi prosim mam opet otevrit soud?? nebo jak se mam snim dohodnout dekuji V“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Veroniko, se soudem je to náročné a dlouhé. Když si najdete vhodného mediátora, může vám pomoci najít řešení pro oba uspokojivé.“

Marek: „Dobrý den pane doktore, je mi 40 let a jsem v rozvodovém řízení. Dloho jsme si nerozuměli, náš vtah dá se říci vyšuměl. Máme dvě malé děti a v podstatě, i když jsem velmi pracovně vytížen, jsem se o ně vždycky hodně staral, včetně vaření, sportu,pohádek, vyzvedávání nebo vodění do školky a jsou na mě i já na ně hodně fixován. Jelikož už žijeme odděleně, máme sociálkou určeny dny, kdy s nimi jsme. Já je mám 2x týdně po školce a jednou týdně o víkendu. Manželka vidí, že ode mne většinou nechtějí jít, tak se to snaží jakkoli překazit, například tím, že je straší,že když za mnou půjdou o víkendu, kdy je mám mít, tak se jí něco stane a půjde do nemocnice nebo že se bude sama doma bát atd. Děti to velmi těžce nesou, vidím, jak jsou nervózní a vystresované. Manželku už si kvůli tomu zvala i sociálka, dokonce to i přiznala a dodala, že v tom bude pokračovat. Poraďte mi prosím, jak mám postupovat. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Marku, nezbývá vám, než toto jednání dokumentovat a pokračovat v jednání se sociálkou, případně pokračovat dále u soudu.“

PAMPELIŠKA: „Zajimalo by mne proč můj přitel při sexu semnou dojde k vyvrcholení rycleji než s jinýma partnerkama??? Jaký na to máte názor ???“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Pampeliško, možná byste se měla zeptat jeho. Pokud nebjude vědět, doporučuji sexuologa.“

Natálie: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, mám paralelní vztah už 2 roky, neustále mi říká jak mě hrozně miluje, máme spolu dcerku, byl u porodu, pomáhá mi, jezdíme každy víkend na prochazky, tak jednou za měsíc tu spí a pořád tvrdí že už brzo udělá ten krok a oznámí to manželce. Ale já už čekala celé těhotenství a teď už je dcerce 5 měsíců a stále čekám. Poradte mi prosim co mam delat?ma ted tezke období v zamestnani a ja jsem pry jeho oporou, uz jsem sama na zhrouceni, obcas uz jsem hystericka a nenavidim situace kdy on je s manzelkou .......... dekuju moc za odpoved“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Natálie, takže on má nyní dvě ženy a vy žádného chlapa. Asi budete muset nastavit hranici do kdy je vám tento vztah únosný.“

Ondřej: „Dobrý den, chtl bych se zeptat co může znamenat, že moje partnerka, se kterou žiji, odmítla mou nabídku k snatku, i přesto, že otěhotněla. Jako důvody uvádí, že je to něco co svazuje a že to není vůbec potřebné. Já osobně si myslím, že je to krok, který znamená maximalní vyjádření důvěru a spjatosti obou partnerů..“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Ondřeji, nevím, co to pro partnerku znamená. Otázkou je, jestli je to pro vás bezpodmínečný požadavek. Určitě si to chce prohovořit s ní a hledat společné řešení. Je mnoho párů, které nežijí v manželství.“

Milena: „Dobrý den pane doktore, je mi 22 let a manželovi 25, před 8 měsíci se nám narodila holčička, která ale bohužel po 8 dnech v porodnici zemřela. Náš vztah to zasáhlo, ale dokázali jsme se s tím smířit a dokonce jsem měla pocit že nás to i sblížilo. Jenže v poslední době mi připadá, že manžel tráví čím dál více času s kamarády v hospodě. Ne že by chodil domů opilí nebo tak, ale spíš je tam proto, aby nemusel být doma. Bydlíme ještě u jeho rodičů a on si s něma poslední dobou moc nerozumí. Já jen nevím jestli to třeba nějak neničí i nás dva. Navíc se stává, že když třeba ve zprávách vidím, že někdo nějak ublížil miminku, tak se mi zase vrátí smrt naší holčičky a jsem z toho velmi smutná a on je naštvaný.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mileno, popsala jste docela dost vlivů, které ovlivňují váš vztah. Doporučuji vám psychoterapii a možná i párovou terapii. Tolik vlivů zvládnout je docela fuška.“

: „Vážený pane doktore, můžete mi prosím poradit či napsat svůj názor na věc. Ve svých 19 letech jsem poznala muže, je ode mě starší o 14 let. Nijak však tento rozdíl nepociťuji, vzhledem i chováním bych řekla, že je mi velmi blízko. To ovšem není vůbec to, na co se chci zeptat. Po roce a půl vztahu jsme se rozhodli, že se vezmeme. Oba dva cítíme, že spolu chceme strávit zbytek života. Za dva měsíce mi bude 21 let, studuji VŠ. Co mě ale trápí je veliká touha po dítěti. Nikdy předtím se mi to nestalo, ale poslední dobou bych si ho moc přála. Vím, že můj přítel (vzhledem k tomu, že je mu již 35 let a všichni jeho kamarádi jsou sezdaní a mají rodiny) by určitě nebyl proti, dokonce mi několikrát dal najevo, jak moc se těší. Je také připraven na to, že mne bude muset nějakou dobu živit a že budeme počítat každou korunu, ať už s miminkem nebo bez.Celý život to tak dělal, podařilo se mu splatit byt i auto ze "svého", takže ve finanční otázce mu opravdu věřím. Co mě ale trápí je to, že nevím, zda by to teď bylo "rozumné". Týká se to především studia, protože nechci zahodit příležitost vystudovat, ovšem nyní je silnější touha po dítěti než škola. Samozřejmě vím, že existuje i dálkové studium, které je poněkud náročnější, ale znám spoustu holek, které to zvládly. Moc mě tento problém trápí, hlavně v poslední době. Nedávno se nám dokonce stalo, že jsme zapomněli při sexu na ochranu a já si moc přála, abych byla těhotná. Pak ale přišly měsíčky a já byla vyloženě zklamaná,“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá paní, je hodně studentek, které dokončily VŠ s dítětem. Nevím, jakou školu studujete. Pokud máte důvěru v partnera tak, že vás v tom podpoří, nevím, čeho se ještě bojíte. Pokud chcete více, napište na email: vodak@familycoaching.cz.“

Iveta: „Dobrý den pane doktore, můj příběh je na napsání dlouhý :) Po roce jsme se s přítelem rozešli. Byla jsem ve vztahu šťastná a spokojená. Teď když jsem sama, jsem si uvědomila, že člověk se kterým jsem byla, nebyl to co tvrdil. Pořídili jsme si psa, o které ho nestaral, stejně tak jak o své děti, které má. Tvrdil o sobě, že ho ženy jen zneužívaly, vydíraly, ubližovaly apod. Pocítila jsem ponížení a žádnou úctu vůči mě - flirtoval s kolegyněmi, často si psal nějaké smsky s ženami. Když jsem chtěla mluvit o tom, co cítím či jak věc vidím, hned to bral jako výčitku - myslím, že nedokázal přiznat pravdu. Po rozchodu mi ještě chvíli mazal med kolem pusi, že potřebuje čas, že neví co chce. Dlouho jsme se trápila a měla k tomu určitý postoj - neměla jsem sílu dále poslouchat nějaké nadějné slova, které neměly žádnou váhu. A komunikaci jsem omezila. Stále se snažil mi alespoň co 14 dní napsat. Jednou napsal pěknou sms, ale když jsem si chtěla odvést zbytek svých věcí, byl odměřený. Teď jsem to ukončila úplně, protože ho mám stále moc ráda a bolí mě když se mi stále připomíná. Je v pořádku mé rozhodnutí ?? Vím, že potřebuji čas, než to přebolí, ale pochopí to ??“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Iveto, jestliže jste se takto rozhodla, určitě jste k tomu měla dostatek důvodů. Nyní nepochybujte o tomto rozhodnutí a jděte dále.“

Jarka: „Dobrý den pane doktore.Mám velký problém a vím i nevím si s ním rady,mam druhého muže,je úplně jiný než byl můj první muž.Jsme spolu 7 let.Vždycky mi rád pomáhal,než můj první muž.Z prvního manželství mám 2 děti,jsou už dospělé a troufám si říct i dobře vychované,umí dobře hospodařit s penězi a to je moc důležité.A to můj druhý manžel neumí.Vzal jsi před časem pujčku ale řekl mi nižší částku a pak další,ale o té jsem věděla,měli jsme náke problémy.A to já uz jednu větší a menší mám.Mám byt je napsaný na mě družstevní a tak vše je napsané na mé jméno i plyn a elektrika.V listopadu jsem musela jit na operaci,pak se to zkomplikovalo a měla jsem embolii.Pomáhal mi,bylo to zlé a z toho všeho mám ještě psychickou úzkostnou poruchu a tak jsem ještě v pracovní neschopnosti.A po Novém roce mi řekl,že máme nezaplacné 3 nájmi,1elektriku,pyn a ani telefony,snažila jsem se to dát do pořádku ty finance,víte,platili jsme to všechno ppřevodem přs internet a on mi to zalhával,až se musel přiznat i když říkal,že mi to chtěl říct už dřív a ja byla v té nemocnici.Nechce o mě prý přijít,ale já si nevím rady,nemůžu to nikomu říct,jen něco své dceři,rodiče už dlouho nemám.Prosím napište mi Váš názor,děkuji .Víte já už nákou větší pujčku mám na upravu bytu a jednu menší také.Ještě jednou děkiji moc.Jarka.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarko, pokud váš manžel neumí hospodařit s penězi, doporučuji zůžení společného majetku tak, abyste jeho průšvihy nebyla ohrožena. Každý notář vám s tímto krokem pomůže.“

Winnerlich Tomáš: „Dobrý den.Je mi 34 let doposud jsem si myslel že mám ideální manželství.Moje žena byla dlouhou dobu doma a já zajištoval rodinu.Žárlila na mě a skoro vše vyčítala bylo vidět že mne miluje.Co začala chodit do práce a já měl více času tak se začalo vše komplikovat.Pokazil jsem snad všecky z deseti bodů o kterých jsem se dočetl na těchto stránkách.Začal jsem být stále k dispozici,zanedbávat koníčky i oblečení.Začal jsem mít pocit samoty a začal vyčítat a trošku se snažil jí vlastnit.Vše teď nějak vyvrcholilo .Žena začala být chladná .Moc jí miluji i když jsme spolu 15 let a to je asi to.O všem se snažíme bavit ale nějak ,nedocházíme k závěru.Já na ní asi tlačím .Bydlíme spolu a já nevím zda by jsem měl odejít na nějaký čas a nechal volný průběh.Nebo zda se vyplatí vyhledat odbornou pomoc.Protože na to nestačím.DĚKUJI ZA ODPOVĚ´D“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Tomáši, určitě doporučuji odbornou pomoc. To, že jste udělal tolik změn má určitě nějaké důvody. Ty důvody je těžké rozkrýt a nevím, jestli byste je chtěl rozkrývat na webu české televize.“

Jana: „Dobrý den, manžel se po dvaceti letech manželství zamiloval do ženy mladší o 12 let, s ní má pocit že žije, řekl mi to po příjezdu z dovolené s tím, že stejně mezi námi již několik let nic není, je mu s ní dobře mě mu je líto, ublížil mi - ale dodal, že je čestný a proto mi to musel říct. Zatím nic řešit nechce, neřeší co bude dál, ženit se nechce znovu a další dítě také ne, ale neví zda by našel odvahu po tom všem se vrátit, v podstatě uvedl, že je to stejně moje vina. já zatím vůbec nevím co dál, chtěla bych zůstat s ním, moc mi to ale ubližuje, jsem s ním, ale sama, někoho mi přeje, ale neustále zdůrazňuje abych někomu nenaletěla, a řekla mu pokud si někoho najdu. Nevím jak to řešit dál, nechci na něho tlačit, zatím to děti 19 a 11 let neví, zřejmě se jim to bojí říct, ví že ho naprosto odsoudí, ale proč by neměli vědět že on odešel, ne já. Já jim to zatím říkat také nechci, dávám tomu čas, i když nevím jak dlouho vydržím. Dospěl k závěru, že budeme dělat, že se nic neděje. Jsem totiž hysterická. Mám strach, že to bude bolet ještě víc, kdyby se rozhodnul odejít on. Chci aby ji nechal. Nevím jak dál a jestli ho mám držet, ale bojím se začínat znovu, asi ho stále miluji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, to, jestli ji nechá neovlivníte. Nedávejte si vinu. Jestli s Vámi nechce žít, nenuťe ho. Připravte se na variantu, že se osamostatníte. Pro děti bude příjemné, když budou mít klidnější mámu. Jestli chcete více, napište na email: vodak@familycoaching.cz“

Monika: „Dobrý den, > mohla bych Vás touto cestou požádat o radu se svým vztahem? > Mně je 21 a jemu 29. Chodili jsme spolu přes dva roky. Vztah to bylo krásný a pro oba výjimečný, pro oba to byl první takto dlouhý vztah. Seznámili se dokonce naše rodiny, kamarádi...Mluvili jsme o společně budoucnosti jako o nejpřirozenější věci, který měla nastat. Jenže letos přítel končí školu a je z toho poměrně zničený. Moc něví, co dál, mám plno plánu, ale cítí zároveň trochu strach, že už je moc starý, ale nechce se tomu poddat a usadit ve smyslu najít si klasickou práci. On chce do Afriky, cestovat atd. Jednoho večera jsem já položila ten hloupý dotaz - miluješ mě? A on odpověděl, že si není jistý. Já se rozplakala a on byl úplně hotový, pořád opakoval co budeme dělat, že te´d se nemůžeme rozejít a tak. A tím začal tento náš kolotoč. Nejdřív jsem mu tedy řekla, že si dáme pauzu, ať si všechno promyslí, ale on vůbec nebyl schopen odejít (myslím fyzicky z mého bytu). Jak to celé trvalo > dlouho, tak jsem již ztratila nervy a plakala a plakala, pak se rozbrečel i on a nakonec i odešel. Druhý den mi volal, že ten vztah je pro něj mrtvý, že se rozcházíme a ať ho nechám být a nepřemlouvám. To jsem tedy nedělala, v podstatě jsem počítala s tím, že se musím s takovým koncem smířit. Ale on mi neustále psal, chtěl něco zpětně řešit, vytahoval moje chyby, co jsem jak měla udělat, ptal se, proč jsem tenkrát řekla to a to...Byl ke mně strašně kritický a hledal každičkou chybičku, ze které dělal velký důvod k rozchodu. Vím, že plno lidí v okolí to s ním řešilo, protože měli pocit, že dělá strašnou chybu. (To jsem ještě bohužel vaši knihu neměla v ruce, protože jinak bych jim to zakázala, že to nemá smysl ba naopak). Po nějaké době to asi všichni vzdali. On všem opakoval, že si není jistý, že se k sobě třeba vrátíme za rok za dva, že teď potřebuje být sám, že to prospěje i mně. Mu > seli jsme se často scházet kvůli různým věcem, které jsme si museli předávat. Jednou byl strašně smutný, skoro nemluvil a jen na mě koukal, podruhý byl strašně happy a nad věcí, příště byl zase smutný a dokonce chtěl, abych ho držela za ruku. Dokonce jsme v té době měli i jedno "rande", kdy jsme se šli spolu projít, už ani nevím, pod kterou záminkou to vymyslel. Bylo to strašně fain, moc jsme se bavili, on mi omylem řekl miláčku, pak jsme mluvili o naši budoucnosti a on řekl, že mě tam pořád vidí. Že si to představuje tak, že si dáme teď 2-4 roky a pak spolu zase budeme. Pořád mi v tuhle dobu psal a vypadal jako znova zamilovaný. Psal, že se mu třesou kolena, když je se mnou a že mu pořád motám hlavu (že mu strašně pomohlo, když mi mohl všechny ty chyby vyčíst a říct, že jsem pro něj zase krásná, prý jsem mu předtím byla skoro odporná, když mi lhal a neříkal, co ho štve). Pak jsme mluvili o tom, > jak je to krásné, že jsme na takovém jakože začátku, který je vlastně nejhezčí. A pak najednou začal být hrozně nepříjemný a já se ptala, co se stalo a on, že ho to najednou celé vyděsilo. Pak jsme se zase začali hádat, až jsme si řekli, že si tedy dáme opravdu dva měsíce pauzu, který tedy končí za týden. Jinak rozchod proběhl na začátku května, takže jen abyste měl představu o času. > A já si nejsem jistá s čím mám na naší první schůzce vyrukovat...Mám mu říkat, v čem jsem se změnila? Ale co když ho to zase jen vydědí? Mám dělat, že už ho nechci? > Prosím napište mi , jak to vidíte.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Moniko, nic nehrejte a dejte najevo to, že vás to tak nebaví. Dejte jasně najevo i své hranice. Dejte trochu najevo svoji hodnotu. Určitě nic nehrejte, ale dejte najevo, že vás nebaví se takto trápit. Trošku se postarejte o sebe.“

Monika: „Dobrý den, jsem 10 let vdaná, je to mé druhé manželství. S partnerem nám to klape téměř na všech frontách. Jen v sexu to je špatné. Manžel není schopen erekce. Je dost nervák a tak jsem si od začátku říkala, že se to spraví, že je ze mě jen ztrémovaný a nerovózní. Jsem jeho první známost. Ale roky plynou a nic se nelepší. Horko těžko jsme splodili dceru. Mám pocit, že má nějakou poruchu, nebo nemoc. Snažila jsem se s mužem promluvit, ví,že jsem v sexu nespokojená, ale nemíní s tím nic dělat. Chtěla jsem ho přimět, aby šel na vyšetření, ale odmítá to s tím, že by mu určitě něco našli. Navrhl mi, abych si našla milence, že mi to nikdy nebude vyčítat. Tak mám tak trochu pocit, že je srab, a než aby podstoupil jedno blbé vyšetření, raději manželku nacpe cizímu chlapovi do postele. Na nic takového se nechystám, nemám na to čas ani sklony. Ale nevím už jak ho dokopat k doktorovi. Co když je to opravdu nějaká známka vážnější choroby? Poraďte mi prosím, co dělat? Vždycky když začnu toto téma, končíme hádkou. A to se mi nelíbí.Tak raději mlčím. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Moniko, děkuji za důvěru. Je to trable. Jdeteď spíše o to, jak to prožít. Nějak nevím, jaké jiné varianty ještě máte. Pokud jste ho tak dlouho k ničemu nedokopala, nevím, jestli se vám to podaří. Pokud sázíte na to vydržet, tak se musíte smířit s takovým sexuálním životem, jak ho vedete nyní.“

Eva: „Hezký sluníčkový den, už to bude rok, co jsem odhalila manželovo románek. Dobře, přiznám, že jsem mu poté, co se začal chovat "jinak a zvláštně", prolustrovala mobil a to jsem neměla dělat. Kromě sms jsem našla i natočenou videosekvenci, na které se líbali. Přestože manžel románek ukončil, je vzorný, snaží se, "našli" jsme se a po 23 letech manželství si užíváme jako novomanželé, každý den se mi pořád a pořád vrací onen obraz a představy, co se popř. dělo a trápím se. Nevím, jak se těchto chmurných myšlenek zbavit. Manželovi důvěřuji a nechci náš vztah zničit. Poradíte?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Evo, s těmi lustracemi to bývá problematické. Jak se toho zbavit? Starat se o sebe a své potřeby. Pokud to nepůjde, najděte si psychoterapeuta.“

Petra: „Dobrý den, jsme s manželem deset let. Vždy byl mezi nama drobný problém a to že se rad napil ze začátku jsem to brala a nevadilo mi to tolik, hlavně jsem si říkala že to je uplně normální opil se tak jednou za týden. Ale poslední dobou tak půl roku chodí každý den ale ne vždy se vrací opilí, vadí mi to. Snažím se to řešit protože mam o něj obavu ale hlavně o náš vztah. Když se pokusím o tom muvit tak on vůbec nechápe co mi na tom vadí a bere to jako normalní. Ale mam strach že ho přestávám potřebovat, a nejvíc že jednoho dne od něj odejdu a on zůstane sám a bude ho to bolet. Moc dekuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, asi se nemůžete starat tolik o jeho bolest. To, co píšete může nastat. Můžete mu to nyní říci. Nic více asi není ve vašich silách.“

Irena: „Chtěla jsem se zeptat, jestli má cenu udržet manželství za každou cenu. 2roky má manžel kamarádku (milenku), se kterou se schází cca 2x do měsíce (vždy, když má manžel nějakou cestu za obchody). Píší si SMS a to dá se říct dosti zamilované. Je vidět, jak se manžel strašlivě změnil. Rozvod nechce (zatím...), neboť chce dovychovat děti (13. a 16. let). Každý máme svůj (jiný) pohled na svět, ale i přesto jsem si myslela, že se máme rádi. Nedávala jsem mu to nikdy dost najevo, protože já city neumím dost dobře projevovat. Ta dotyčná je také vdaná a má také 2 děti ve stejném věku. Také si s manželem vůbec nerozumí (jak jinak to může být po 18 letech manželství).Jak manžel říká, ona si s ním povídá o čemkoliv a je mu s ní fajn. Prostě mu strašně rozumí. Jenomže mě už fajn přestává být, neboť toho mám plné zuby. Nejhorší na tom je, že máme nový dům, na který máme velkou hypotéku. Také s ním dělám v práci (je podnikatel a já mu vedu účetnictví). Kdybych se rozvedla, měla bych dost starostí s tím, jak sehnat práci a vůbec, kde bydlet. Nevím, jak dlouho mu bude trvat než vystřízlivý a jestli má vůbec cenu čekat na to , jestli vůbec někdy vystřízlivý. Zamilovaný muž se chová opravdu jako tokající tetřev. Střední léta jsou pro muže střední léta - to se opravdu nedá opomenout, že muž v tomto věku blbne jako malý Jarda. Je to někdy až směšné. Prosím o radu, jestli čekat na něco (myslím tím, jestli dostane rozum) nebo jestli si máme jít každý svou cestou. Děkuji Irena“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Ireno, toto rozhodnutí je jen na vás. Zdá se mi však, že jste rozhodnutá. Je to risk a je dobré si všechno spočítat. Na druhou stranu je dobré znát svou cenu. Z hlediska právního doporučuji: www.občanskeporadny.cz.“

Petra: „Dobré ráno,chtěla jsem se zeptat,zda si myslíte,že se může zlepšit vztah dvou lidí,když je narušen odchodem k jinému a návratem zpátky jen proto,že si myslíme,že se milujeme.Já jsem 33letá žena a můj partner je o 10let starší,souhrou událostí jsem od něj odešla,jelikož mi neříkal,že mě miluje,měla jsem" pouze" pocit bezpečí a jistoty,ale jinak nic,nyní mám slovo miluji tě,ale to druhé chybí,ztratila jsem v něj důvěru a on ve mě,z rozumového důvodu se spolu rozcházíme,ale protože mě miluje zase mě nechce nechat odejít...jsme jako na houpačce,samozřejmě oba nespokojeni,k tomu se přidávají konflikty ohledně jeho syna,který je 20let starý,bydlí s nami a nepracije,pouze spí a sedí u počítače,který byl důvodem i mého odchodu,protože jsem špatně položila otázku,zda já,či on a nevyrovnala se z odpovědí pertnera,který říká,že syna má jen jednoho,ale přítelkyni může mít jakoukoliv.Děkuji Petra“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, je to moc zamotané a těžko se z toho dostat. Doporučuji to, abyste spolu s nějakou kamarádku všechno probrala. Pokud vám to nepomůže, doporučuji psychoterapeutickou praxi.“

Jaroslav: „Dobrý den, dlouho mi trvalo než jsem se odhodlal Vám napsat. Potřebuji radu, zhodnocení, pohled zvenku. Jsem s manželkou 18 let ženatý, máme spolu 3 děti. Je mi 39, jí je 37. poslední 3-4 roky náš vztah procházel krizí, kterou jsme neuměli vyřešit, takže se neustále prohlubovala. Před rokem si manželka našla přítele, kterému je 21 let. Ten vztah trvá prakticky dodnes. Problém je v tom, že ona se nechce rozvádět, tvrdí, že mě má ráda, že o mě nechce přijít a že si myslí že v budoucnu budeme stejně spolu. Já ji opravdu miluji, asi jsem si to uvědomil pozdě, až v okamžiku, kdy jsem o ní přicházel. o to větší láska ve mě asi vzplála, nechci o ni přijít. Ona to ví. Její přítel studuje vysokou školu a jezdí za ní na víkendy, já jsem se před 4 měsíci odstěhoval. Ironií je, že náš vztah se zlepšuje, cítíme to oba, hodně si o tom povídáme. Když jsme spolu, je nám fajn, smějeme se spolu, máme si o čem povídat, je nám prostě dobře. Ovšem jen do okamžiku, než on přijede. Pak jako bych pro ni přestal existovat. Minulý týden se s ním rozešla, ale stýká se s ním dál. prý jim to pomáhá to překonat rozchod. já nevím, mám velmi smíšené pocity. Chtěl bych tomu věřit, můžu? Nevím co s tím mám dělat. Myslíte že by nám pomohlo zajít společně do poradny? Máme pokračovat jako doposud, Nevím jestli to ještě zvládnu, tenhle stav snáším čím dál tím hůř a nechci nic pokazit, mám ji opravdu rád a stojím o ni. Myslím že i ona stojí o mě, ale její cit je asi zakrytý tou zamilovaností do něj. Jinak spolu vycházíme velmi dobře, snažíme se aby se naše problémy nijak nedotýkaly našich dětí, a to se nám podařilo. Nevím co mám dělat dál, má smysl se pokoušet ten vztah obnovit?? Děkuji za Váš názor..“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Jaroslave, záleží jen na vás, jaké vztahy chcete žít. Musíte předpokládat, že to čekání bude náročné. Doporučuji vám udělat hranici, pokud jste ochoten ještě čekat.“

Eva: „Dobrý den. Už to bude rok, co jsme s manželem překonali jeho menší "románek". Přesto se stále od toho nemůžu oprostit a denně si vzpomenu na NI a mám "bujné" představy, co se tenkrát dělo či nedělo. Věřte mi, že se moc snažím jít dál, svého manžela moc miluju a věřím mu. I on je skvělý a je nám spolu hezky. Nechci zkazit naše manželství tím, že tomu budu stále propadat (bohužel to na mně manžel někdy pozná). Jak vidíte náš vztah do budoucna?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Evo, nejsem jasnovidec. doporučuji vám psychoterapii tak, aby vám vaše představy nebránily ve spokojeném životě.“

sofie: „Pane doktore,můj přítel 28 let na většinu akcí -kino,divadlo,výlety zve i své kamarády a kolegy z práce. Prý čím víc lidí,tím větší zábava.Společných chvil máme málo a vidím,že společnost ho více baví .Už mě to přestává bavit.Proč tomu tak je?Děkuji Sofie.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Sofie, chcete s přítele trávit čas, kdy jste jen spolu. Je to významná potřeba, kterou máte a je dobré dát partnerovi najevo jak dlouho tuto potřebu jste ochotna zanedbávat. Třeba najdete někoho, kdo si na vás čas najde.“

Dana: „Dobrý den,dostala jsem se do situace,že nevím co si myslet.Můj přítel rád cestuje,v létě odjel na 3 týdny do Asie.Řekl mi to jen týden před odjezdem s tím,že jede s lidmi s internetu .Když teď pouštěl u známých video,ukázalo se,že celou akci plánoval již rok,jeli jeho dvě kolegyně z práce a někdo na inzerát. Řekl mi,že s nima žádný vztah nemá a na otázku proč mi o cestě neřekl odpověděl,že věděl že nemůžu jet,protože pracuji .Příteli je 29 let .Díky Dana“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Dano, asi bych skutečně taky nevěděl co si myslet a žádal bych dobré vysvětlení. Jenže co teď dál? Možná mít požadavek, aby si sladil termín s vámi?“

jonathanracek: „Dobrý den, po seznámení s manželem jsme se odstěhovali cca 20 km od mého původního bydliště, kde jsem chodila hrát pravidelně volejbal, jezdila na koni, měla bízko ke kamarádům. V novém bydlišti jsem skoro 2 roky, do práce jsem dojížděla, nyní jsem doma, čekáme miminko. Se svou rodinou jsem v čilém kontaktu, tam problém necítím, ale již opadá až ustává kontakt s kamarády, občas tam zajedu, pravidelně tam jezdit není možné (čas pro rodinu,..). Parta chce, abych trénovala tady a turnaje hrála s nimi, to je fajn, ale nemyslím, že vše odpovědně zvládnu, mám rodinu, děti, dům, práci, taky zvířata...Řeším, zda se prostě rozloučit a jen občas se vídat a začít si budovat zázemí v místě bydliště, už tu jezdím na koni, mám kontakt i na volejbal, ale bojím se, že to už nebude ono. Vím, že koníčci jsou důležití, ale můžu se věnovat sportům s rodinou, docela v tom tápu. Vlastně si z těch aktivit nedokáži vybrat, čeho se vzdát, je to takové zamotané. Bolí mě i ztráta tolika fajn lidí a bojím se,zda najdu plnohodnotnou náhradu. Mám i bolestný zážitek, s kterým jsem se ještě úplně nevyrovnala, ani nevím moc jak,jak mě jedna kamarádka naprosto odstřihla ze svého života, poté, co si našla manžela, nechci být taky taková. Poradíte mi prosím, jak z toho ven, abych byla zase spokojená a neměla špatné pocity? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá paní, je to tak zamotané, že by to chtělo spíše osobní konzultaci. Určitě bych hledat takovou cestu, která by mi umožnila mít vztahy a zároveň být spokojená v rodině. K tomu by asi bylo dobré navštěvovat terapeuta nebo kouče.“

fifi: „Dobrý den, měla jsem čtyřletý vztah s přítelem než jsme se vzali. Po půl roce se mi podařilo otěhotnět. Miminko a svatba bylo naše společné rozhodnutí (větší od manžela). Nyní se mi přiznal, že má tří měsiční známost. Kterou nedokáže ukončit a na kterou musí pořád myslet. Abych se odstěhovala nechce. Ale čeho se bojím je proč padlo i téma rozvod? Proč hned myslí na nejhorší a proč podle mého jen pobláznění mu dává za důvod pohřbít náš vztah, který trvá pět let? Když chlap hledá na internetu témata jak se rozvést, znamená to, že to opravdu chce.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Fifi, nemůžu vědět, co se hýbá v jeho hlavě. Je pochopitelné, že ho i toto téma už napadlo. Určitě by bylo dobré si o tom otevřeně pohovořit. pokud budete chtít více, napište na mail nebo navštivte terapeutickou praxi.“

Martin: „Dobrý den.S manželkou se rozvádíme a máme 11 letou dceru.Moc mi na ní záleží,ze začátku ke mě jezdila často a ted už půl rokuse ani neozve,telefon nezvedá.Přitom jsme s polu vycházeli perfektně.Neumim si vysvětlit co se stalo a jak se mám zachovat.Co pak jí nechybim jako táta?Je mi z toho hrozně smutno.Manželka tvrdí že jí nenavádí,ale moc tomu nevěřim.Když jsem chtě aby jsme zašli k psychologovi s Anetkou tak odmítla,už nvim kde se poradit.Děkuji Martin.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Martine, bude dobré, když s vámi bude mít silné zážitky. Ve dnech, kdy je s vámi buďte výhradně pro ni. Těch málo dní ať má k tomu si vás užít a vyvádět s vámi.“

Mirka: „Dobrý den.Můj prblém se týká mého manželství a změn ve vztahu a nedokáži říct jestli je problém ve mě nebo v manželovi.Je mi 21 let a manželovi 34.Jsme spolu 3 roky a máme půl roční holčičku.Ze začátku byl náš vztah pěkný plný lásky,společných aktivit a sexu.Manžel je od přírody hodný a vtipný člověk.Já jsem zase emotivní(v dobrém i špatém slova smyslu) a také hodně temperamentní.A podle toho taky vypadal náš vztah.Já jsem byla ta co se hádala,když se mi něco nelíbilo a manžel mě vždy uklidnil a vše převedl na srandu.Což mi na začátku přišlo skvělé a vtipné.Manžela si hrozně váží za to jaký je a hrozně ho miluji.Vše se mi zdálo dobré až do doby když jsem porodila.Trápí mě změny na mém těle po těhotenství nepřipadám si atraktivní a sama sobě se nelíbím(ale ani předtím jsem nebyla štíhlá laň)Manžel tráví hodně času v práci a když je náhodou doma tak spí nebo jen tak sedí a kouká na televizi.Já jsem s malou doma a moc si s nikým nepopovídám.Když potřebuji nějaký problé řešit tak se chová stejně jako dřív ale mě to už nepříjde vtipné.Když mu svěřím nějaké trápení tak mi řekne:to se spraví to je jenom blbý období.Sex se z našeho vztahu prakticky vypařil a když už na to příjde tak ani nedosáhne vyvrcholení.Nikdy jsem od něj neslyšela že by mi řekl že jsem krásná nebo že se mu líbím.Když se ho zeptám jestli se něco děje řekne jen že hodně pracuje a že je unavený,ale po dobu našeho vztahu má stejnou práci.Je tedy chyba ve mě?V mém vzhledu?Vůbec spolu nekomunikujeme.Nevím si rady.Bral si mě přece jako holku silnější postavy jediné co je navíc je povolené břicho.Nemám už ani sílu být temperamentní a hádat se.Jen tiše sedím,přemýšlím kde se stala chyba a brečím...Je nějaká rada?A co je vlastně příčinou?Máme zkusit navštívit odborníka nebo je to opravdu jen takové období a samo přejde?Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Mirko, nehledejte příčiny, ale řešení. Vypadá to, jak kdyby to souviśelo, ale pouze okrajově. Skutečně bych doporučil párového terapeuta. Ve spolupráci s ním můžete hledat. V žádném případě se však neobviňujte.“

Marta: „Dobrý den, mám problém, jak pohnout, jestli to vůbec je možné, svým manželem. Jsme spolu 16 let, mě je 39, manželovi 46, oba jsme VŠ, z podobných rodin, ale začínáme asi každý jít jiným směrem. Seznámili jsme se díky tomu, že on byl aktivní muzikant, vedle zaměstnání grafika v architektonickém studiu. I pro mě byla muzika a architektura velkou zálibou, vedle jazyků, které jsem vystudovala a živím se jimi. Obě oblasti nás oba zajímají i dnes, ale manžel upadá do příšerné pasivity (žádná muzika, žádný koníček, žádní kamarádi (vyjma internetových diskusí), žádný pohyb a hlavně žádný sen a žádná touha, i ta „péče o sebe“ dost pokulhává (od základní hygieny po nutnou výměnu prošoupaných bot) jediná výrazná aktivita je žárlivost, když někam jdu s kolegy z práce, a to včetně akcí, kam jdu čistě pracovně) a krizi stř. věku mám asi já – zoufám si z toho, že sedíme doma na zadku, že s dcerami (9 a 11 let, hlavy otevřené) necestujeme, nesportujeme (manžel „do dětí“ býval skvělý lyžař). Když o tom mluvíme, s jistotou se pohádáme, protože vše souvisí s penězi a s tou žárlivostí (kdybych chtěla své sny po cestování realizovat sama, začalo by obviňování, že určitě někoho mám, i když bych jen třeba chtěla jít se podívat po obchodech, slyším hned výčitku, že ho nechám doma samotného). Často totiž slyším radu, tak se na něj vykašli, našetři a jeď sama s holkama, má to ale háček – on má nepravidelný příjem, tudíž všechny pravidelné platby spojené s domácností a hypotékou platím já a z mé výplaty nezbyde nic, přičemž průměrově na svůj věk, obor a praxi je manželův příjem hluboko pod průměrem (pracuje skutečně z lásky ke svému šéfovi, neumí si říct o to, co mu náleží). A já mám pocit promarněného života, ale nevím, co s tím, nejsem přelétavá, nechci mu ani dětem ublížit, ale už mě to dost dusí několik let. Omlouvám se za tu délku a předem děkuju aspoň za náznak nějaké použitelné rady (tedy ne návštěva psychologa, protože to bych si musela říct o peníze a tím pádem i na co je potřebuji…)“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Marto, určitě bych zvážil část plateb nechat na partnerovi, aby byl nuce si o peníze říci. Vy zaplatíte základní platby a o peníze si pak říkáte? Někdy pomáhá zúžení společného vlastnictví manželů a to i dluhů, aby některé dluhy zůstaly na něm. Pak se třeba vzchopí.“

jarmila: „dobry den, jsme s manzelem teprve 3 roky mame 2 leteho synka s lehkou adhd, manzel 38 jedinacek - po porodu mi porad deset kilo nahore, nejsem nejak hodne silna, alemanzel sportovec nemuze prekousnout, ze mi vaha nejde dolu, tak jak by se mu zamlouvalo...delam pro o vsemozne a on mi po dvou letech od miminka sdelil, /protoze mame delsi krizi - respektve domacnost a vse kolem funguje tak jak ma, manzel udela prvni posledni pro rodinu - ale nejak jsme se odcizili, nespime spolu, nemame nejak ani potrebu se jeden druheho dotykat) ze nas vztah se zlepsi az zhubnu, ze se mnou bude az zhubnu tak dvacet kilo - moc me to mrzi, nikdy jsem pred svatbou nebyla zadna modelka - pece o divoke dite je pres den vycerpavajici - cely den jsem na nohou a mrzi me takove poznamky...nic jsme si neudelali, rikm si, ze kdby me podvedl, mela bych opravdovy duvod k rozchodu, ale takto je mi to tak trosku lito, ale na druhou stranu, kdyz nefunguji manzelske povinnosti - jsme s manzelem jakspolubydlici, co si rozumi, v takto mladem veku, tak se domnivam, ze vztah nema smysl, navic pece o syna funguje, ale nic moc nedelame spolecne - nemame moc potrebu, mame se ale radi - poprve v zivote snad nevim co delat!!!! nejde preci si klast podminky, mel by me mit rad takovou jaka jsem - navic je neustale nabrouseny, vtekly - pry kvuli tomu, ze mu vadi, ze jsem po porodu pribrala..ale to preci neznamena, ze se ke mne nebude chovat hezky ne? moc dekuji J.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, k tomu, abyste věděla, že jste pěkná nepotřebujete chlapa, ale zrcadlo. Může to být i levnější. Občas se před pořádné zrcadlo postavte nahá a řekněte si: "Aha, takto vypadá pěkná ženská." Vyzáblá krása je divným dědictvím moderní doby, ale už to přechází. Vážně. Oceňte se sama. Pak potřemýšlejte, co udělat proto , abyste byla spokojená i v intimní oblasti. Když to nepůjde, najděte si terapeutickou praxi ve svém okolí.“

Jarmila: „Dobrý den! Pro začátek bych napsala něco o sobě- mám 27let, jsem učitelka, přes týden pracuji ve škole ve městě a na víkendy jezdím domů. Mám trable s láskou a už si tak nějak nevím sama rady. Svého prvního přítele jsem poznala až někdy ve 20letech na diskotéce, chodili jsme spolu 4 roky, ale nevyšlo nám to. Vztah jsem ukončila já, jelikož jsem uznala, že to není partner pro život- byl sice hodný, ale měl vždy mnoho velkých řečí, ale skutků moc nevykonal, měl problémy s penězi. Dělal ze sebe velkého pána, přitom neměl nic. Pak jsem byla rok sama. Po roce jsem se seznámila na internetu s mužem, kterého jsem měla strašně moc ráda. Ten mě ale po roce chození- teď v únoru opustil. Vlastně dodnes nevím pořádně, co se stalo. Brala jsem to jako hotovou věc, jelikož mě představil rodičům, kamarádům, ještě teď jsme spolu byli na SIlvestra, na oslavě, na plese. Rozchod přišel jako rána z čistého nebe- v sobotu a neděli jsme ještě byli spolu na oslavě narozenin jeho strýce (někdy v tom únoru) a v pondělí mi napsal sms, že náš vztah nemá cenu. Pak jsme si nějak dopisovali, řešila jsem to hodně s rodinou, ti mi radili, ať ho chvilku nechám, že se to spraví. Tak jsem čekala 14dnů a ono nic. Až jsem mu napsala tak mi definitivně napsal, že se mnou končí. Bylo by toho ještě hodně, ale to není ten hlavní muž, o kterém chci psát. V březnu jsem se opět na internetu seznámila s mužem- bylo to v podstatě proto, abych zapomněla na toho předchozího. Prostě jsem někoho chtěla, řekla jsem si, že když mi tak ublížil, tak i přesto budu šťastnám budu mít rodinu a hodného manžela. S tímto mužem jsem doteď, ale prostě to vůbec nefunguje-teda abych byla přesná z mé strany. On je moc hodný, vzdělaný, zajištěný, prostě taková dobrá partie, je to rodinný typ, rozumí si s našima, s celou rodinou i kamarády. ALe já prostě nejsem schopná opětovat jeho city. Jsem s ním v podstatě z rozumu, snažím se pořád myslet do budoucnosti- že to bude dobrý otec, budeme se mít fajn......máme v podstatě i úplně stejné zájmy- folklor, přírodu, četbu, prostě to jsem ještě nezažila, abych si s někým až takto rozuměla,ale přijde mi, že jsme snad úplně stejní- nevím, třeba je to i tím, že jsme narození ve stejný den- 22. dubna ve znamení býka. Jenže se s ním necítím tak nějak šťastná,byli jsme spolu třeba v luxusním hotelu, bylo to fajn, le prostě si to neužívám tak nějak pořádně. Babička mi pořád říká, že až se nám narodí děti, tak už nebudu mít čas nad tím přemýšlet- že se to spraví, že se do něj zamiluju, když uvidím, jak se stará o děti. ALe mě prostě všechno co dělá vytáčí, nevím......Jsem prostě teď nějak citově vyprahlá, strašně toužím po tom být jen sama se sebou. Prostě jsem do toho šla staršně rychle. Jenže jsem chtěl zapomenout na oho předchozího partnera a to se mi nedaří. Jsem i ve velkém tlaku, jelikož už mám 27 a vím, že je nejvyšší čas mít dítě- doma to taky pořád musím poslouchat, je to náročné.Jenže já si pořád nedovedu představit mít děti jen tak bez lásky- hlavně je mít. Prostě já hlavně chci někoho, koho budu mít ráda, abych mu mohla také svou lásku předávat. Přitom si zas uvědomuju, že když se rozejdeme, kdoví koho zas potkám- třeba nějakého grázla. Mně prostě momentálně přijde, že z této situace není úniku. Prosím vás o sdělení Vašeho postoje k tomuto problému. Předem děkuji a nashledanou.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, nemám žádný postoj k situacím druhých lidí. Jen se solu s nimi pokouším najít uspokojivé řešení. Nemyslím si, že je poslední chvíle mít dítě. Na druhé straně chápu touhu po upřímných vztazích. Určitě to s nim proberte. Asi bych přemýšlel nad tím, jak si do vztahu netahat vzpomínky na předchozí partnery. V tom bych hledal psychoterapeutickou pomoc.“

Kateřina: „Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám dlouholetého kamaráda se kterým sem se hodně vídala, opravdu jen kamaráda. Nicméně sem si našla přítele, s kamarádem sem se pochopitelně přestala vídat. Nebyl důvod. Občas si napíšeme. Říkala sem si, až si kamarád najde slečnu, tak budeme někam chodit spolu ve čtyřech. Budu ráda, když ho přítel pozná. Nicméně, včera sem to nadhodila. Přítel na kamaráda neřekne křivého slova, to ne, ale vždycky vidím ten výraz. Řekl mě, že má pocit, že ho (přítel kamaráda) "musí" brát nebo má smůlu. Proč mu vadí? Co mám dělat? Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní KAteřino, nevím co to zanmená: "Má smůlu". Máte kamaráda a přítel ho nechce vidět. No a co? Určitě nemusíte mít všechny známé společné.“

Iveta Hakenova: „Iva Dobrý den expřítel mé dcery přišel vyhrožovat ,že když ho po porodu uvede dcera jako otce ,že soudně bude chtit do sřídavé péče dítě a že zažádá o to aby ho dostal do s¨é péče s tím že se bude ženit a jeho budoucí žena je neplodná prý s dcerou žít nemůže že je moc tichá ale že jde od právníka a ten na80%vysoudí mimčo má se dcera bát a má na to právo? jo a měl by na něco právo když ho dcera neuvede jako otce děkuji ya odpověď iva“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Iveto, nejsem právník, právní poradnu hledejte na www.obcanskeporadny.cz. Určitě ji i poradí na místním oddělení péče o dítě.“

martina: „dobry den, obraciam sa na vas s mozno pre niekoho smiesnym problemom... zbytocnym? prilis do buducnosti siahajucim? neviem.. s priatleom sme spolu viac ako rok, a pomaly zistujeme, ze sa k sebe vobec nehodime... na vsetko na svete mame rozlisne nazory, postoje, inak riesime problemy... ked sme sa dali dokopy, poznali sme sa velmi malo... ale bolo nam spolu skvele... no teraz to vyplavalo na povrch... tie rozdiely... neviem si s nim predstavit zivot. a tu by niekto povedal- aky to ma zmysel? predsa koniec! ved je to zbytocne! ale na druhej strane... lubime sa. naozaj velmi a uprimne... zo zlej skusenosti som sa naucila ze vztah je najhorsie ukoncit len pre nejake "rozumne"a logicke dovody pokial je tam stale laska... co je viac? rozum ci cit... ? bojim sa toho, ze ak spolu ostaneme este dlhsie, a rozdiely sa este viac prehlbia, co ked nasa laska este viac narastie, a rozchod bude velmi bolestivy? no ne druhej strane mam pocit ze nemozem byt taka vypocitava... lubim ho ale v podstate s nim nechcem skoncit. co si o tom myslite? velmi si cenim kazdy nazor, a dakujem.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, otázkou je, jak dlouho to tak chcete táhnout. Není to směšný problém. Spíše jde o to, jak v budoucnosti budete řešit vážné situace.“

Alena: „Dobrý den, myslím, že na věku ani na tom odkud jsem atd. nezáleží...Jde o to, že mě nesmírně zklamal člověk, který mi byl nejblíže ze všech lidí...a já mu také. Potřebovala bych radu ne z psychologického hlediska, ale z lidského!!! Mám udělat tlustou čáru, myslet na svou budoucnost a s tímto člověkem se už snad raději ani nikdy nevidět???(Sejde z očí...znáte to.) Nebo mu mám odpustit, že je to přece jen člověk, který udělal sviňárnu=chybu...a jít dál naší cestou??? Jsem v situaci, kdy si budu obojí vyčítat...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Aleno, obojí má své nevýhody. Obojí má své výhody. Obojí si budete vyčítat, jde tedy jen o to se rozhodnout. asi je to teď úplně jedno, jen někam jít.“

Hanka: „Dobrý den pane doktore, je mi 40 let, jsem rozvedená ( po 16 letech)se dvěmi dětmi. Chtěla jsem poradit nebo spíš pomoc se vyznat v chování mého přítele. Je to můj druhý vztah, tak se v mužích moc nevyznám. Inspiroval mě poslední díl v televizi jestli se vracet zpět do vztahu. Jsme spolu dva roky, které střídáme s měsíčními pauzami,kdy přítel je vždy iniciátor usmíření. Jeho chování je vždy dva měsíce bez problému, pak se výrazně změní, že nemá čas, věnuje se více práci, je náladový, ponižuje mě. Já to řeším odchodem ze vztahu, kdy se celou dobu trápím, sice se neutápím v depresích, chodím mezi lidi, za kulturou,sportuji, vždy když se chce usmířit, tak mu odpustím. Poslední rozchod trval 3 měsíce, poprvé jsem to vzala v klidu, začala pomalinku s nový přítelem, ale stejně když se ozval, tak nějak to srdíčko zabušilo a já se vrátila zpět. U přítele proběhla změna v chování, trvá to již 4 měsíce, vše se snaží řešit rozhovorem, když už dojde k neshodám. Projevuje se u něj žárlivost, kterou nikdy nedával najevo, ale já přesto neustále čekám změnu v chování. Přemítám jestli jsem neudělala chybu...atd.Přítel se vždy obhajuje tím, že byl několik let sám a nemusel se přizpůsobovat, tak je to pro něho těžší. Hledám chybu u sebe, jestli nejsem náročná, jestli to není dlouholetým manželstvím a přizpůsobování se novému partnerovi je těžší, ale na druhou stranu již nechci, aby mě někdo diktoval co mám dělat, čekat až bude mít čas. dobrou náladu. Někdy si říkám, že se vracím proto, protože nechci děti seznamovat s někým novým. Přítel mě již zná a ví jaká jsem. To je asi tak vše. Možná je to banalita, ale já se tím trápím. Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Hanko, když se trápíte, tak to není banalita. Nejvíce bych vám doporučil párovou terapii. Bylo by dobré si to vyříkat s někým, kdo dá oběma stejnou možnost a bude spolu s vámi hledat cestu do budoucna.“

Hanka: „Dobrý den, velice Vás prosím o radu, co můžeme s manželem dělat v naší situaci. Naše devatenáctiletá dcera nám oznámila, že chodí s ženatým mužem, byl to pro nás šok, je to o 11 let starší muž z vedlejší dědiny, dceři tento vztah rozmlouváme, vysvětlujeme jí, jak moc ubližuje jeho manželce, že takový muž jí jednou může udělat to samé, že jí opustí kvůli mladší ženě, apelujeme na její pověst, na dobré jméno naší rodiny, na to, že má maturitu před sebou, prosíme jí, aby vztah ukončila, ale dcera je jak vyměněná, nechce o rozchodu ani slyšet, stále opakuje, že ten muž se rozvede, že už dokonce kolem rozvodu něco podnikl, že ho miluje a nikdy se ho nevzdá. Je nám to velice líto, mé kamarádce se před lety stalo to samé, její muž jí opustil kvůli mladší ženě, vím, jak dlouho se velmi trápila. A teď tohle dělá naše dcera.... Já vím, že tu asi není co poradit, je dospělá, může si dělat co chce, ale velmi nás mrzí dceřino chování i jak se teď chová k nám, je naštvaná, že nemáme pro ní pochopení a jakoby se úplně odcizovala, přitom byl mezi námi moc hezký vztah. Poraďte nám, prosím, jestli tu vůbec nějaká rada je. Děkuji moc. Jen chci ještě podotknout, že ho chtěla dcera nám představit - já nemůžu, nemůžu ho přijmout do našeho domu, když vím, že v sousední obci má manželku, je to špatně?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Hano, sama jste si odpověděla. Asi je to těžce pochopitelné. Je však důležité, aby dcera věděla, že pořád zůstává vaší dcerou. Váš názor slyšela. Potřebuje vědět, že ji máte rádi. Čím více ji budete odsuzovat, tím více bude mít důvod utíkat z domu.“

Jana: „Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Vaše zkušenosti z poradny ohledně partnerství ženy s tzv. mamánkem při soužití s jeho rodiči. Je mi 34 let a rok jsem chodila s mužem o 4 roky mladším. Ze začátku to bylo v pohodě, asi po půl roce nám do našeho vztahu začali mluvit jeho rodiče, s tím, že bychom to už měli nějak řešit, měli mít dítě, bydlet u nich protože se tam budeme mít lépe (já žiji v J.Čechách, on v blízkosti Prahy).Měla jsem z toho pocit že si ho chtějí za každou cenu udržet u sebe doma, mě ale čím víc někdo do něčeho nutí tím k tomu získávám větší odpor. Moji rodiče nic takového nedělali. Začalo se nám stávat že když jsme byli s přítelem sami a na něčem se dohodli, tak on odjel domů a za pár dní bylo vše jinak, měl jiný názor s tím že přece na změnu názoru má nárok a že se prostě rozhodl že to bude tak a tak, a jestli se já přidám - můj problém, ber nebo nech, on mě do ničeho přece nenutí. Já si ale myslím že ho prostě zpracovali rodiče. Také mi bylo trochu divné když tvrdil že vlastě nemá žádné kamarády, protože pro něj je nejlepší kamarád táta, který mu vždy poradí, všechno ví lépe, má zkušenosti atd. Myslím že společné soužití s jeho rodiči by bylo dost problematické. Ctěla bych znát Váš názor jakou šanci na přežití by měl náš vztah, kdybych se já nastěhovala do jeho rodiny. Děkuji, s pozdravem Jana.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní JAno, v případě, jaký popisujete nedoporučuji se nastěhovat do rodiny vašeho přítele. Ani tak nevím, jak sibudete prosazovat svou, když budete na partnerovi ekonomicky závislá? Pokuste si dopředu vybudovatpozici, kdy pro partnera budete důležitější, než rodiče.“

Myssa: „DObry den, před půl rokem jsem se rozešla s přítelem nebyl to dobrý vztah a ačkoli jsem toho člověka nemilovala hodně mě poznamenal, setřásl sebevědomí až na úplné dno cítím se teď mizerně jako nikdy. Teď jsem zůstala sama bez kamarádů nikdo si na mě nevzpomene, ale bývalý pořád má nějakou akci, neustále sport doma se téměř neohřeje. Někde jsem udělala chybu, ale nevím kde každopádně mu závidím. To asi není normální.Připadám si jako outsider. Možná bych potřebovala poradit co se sebou. Děkuju“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mysso, neuzavírejte se do sebe a jděte mezi lidi. Kontaktujte kamarády a kamarádky, dělejte, co vás baví. Zvedněte hlavu, oceňte v čem jste dobrá a hlavně nezůstávejte zavřená doma.“

Barbara: „Dobrý den, je mi 22 let. S mym pritelem jsem již od 16ti, mnoho lidi asi na tyhle prvni lasky neveri, ale pro me to byl krasny a pevny vztah, ktereho se nechci jen tak vzdat. Proto bych vas bych vas chtela poprosit o Vas nazor na muj pribeh. Priteli je nyni 27. Nas vztah byl bez velkych problemu, milovala jsem ho, verila jsem mu, duvera je pro me dulezita. Prvni prekazka prisla po skončení me stredni, odjela jsem na vysokou, zabydlela se v jinem meste. Od te doby se vidavame jen co 14 dni o vikendu. Tento problem jsme prekonali, zustali jsme spolu, porad jsme se meli radi, vzdy se na sebe tesili. Zacalo to skripat priblizne az po roce fungovani tohoto vztahu "na dalku". Zacal me trochu ignorovat. Prestal se mi ozyvat, ja byla, ten ktery musel zavolat, prvni psat zpravy. Vadilo mi to a upozornovala jsem ho na to, ale asi ne dost prisně. Byla jsem nastvana, ale na rozchod to jeste nebylo. Dalsi problem prisel temer pred pul rokem, kdy jsem zjistila (priznal se mi k tomu), ze jiz par mesicu pravidelne (i nekolikrat za den) kouri marihuanu..pry proti depresim. Tim se dostal do dalsich problemu (zadluzil se). Naslibovat ze vse napravi, porad me miluje, je ted ochotny udelat vse. Nedokazu to akceptovat, je to nezopovednost z jeho strany. Mozna je to vsechno tim, ze jsme daleko od sebe, myslim ze vztah na dalku je krehky. Uz mu tolik neverim a nevim co by mel udelat (?), aby opet ziskal mou duveru. Nechci se toho vztahu vzdat, ale nemuzu jen tak zase pokracovat ve vztahu. Trapi me to uz skoro pul roku, jsme pouze jako kamaradi, bavime se spolu, ale ja uz necitim tu jistotu. Ma to dopad na vsechny me aktivity. Nesoustredenost, deprese. Chtela bych s nim byt..ale prosim poradte co by mel muz udelat, aby mu zena zacala zase verit? Dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Barbaro, skuetčně nevím, jaký chrabrý čin očekáváte. Možná už důvěru skutečně nevybudujete.“

jana: „Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu, protože jsem se dostala do situace, ze které nevím jak dál.Už delší dobu máme manželskou krizi. Ale před dvěma dny manžel odešel na procházku se psem a vrátil se až pozdě v noci úplně opilý. Nemohl se dostat do domu, zapoměl klíče a já jsem zamkla, protože jsem nevěděla kdy se vrátí. Neotevřela jsem /asi jsem měla/, ale byla jsem naštvaná. Pak jsem otevřela, byl zlostí bez sebe, vzbudil celou rodinu (máme dvě malé děti 3,5 a 1,5). Starší dcera plakala a ptala se jestli tatínek už půjde spát, ať neplaču, že už to bude dobré. Mohlo mi to utrhnout srdce. Byl sprostý, vykřikoval,že to si k němu nebudu dovolovat, že nebude spát v garáži jako pes, uhodil mě. Neřekla jsem za celou dobu ani slovo, jenom ať toho nechá ať má ohled na děti. Nehádala jsem se ,věděla jsem ,že by to bylo ještě horší. Úplně se v poslední době změnil. Komunikovat nechce. Teď se nebavíme. Nejraději bych odešla, ale nemám kam, nemám peníze. Na druhou stranu děti na tatínkovi visí, nechci ničit rodinu, ale nevím jestli už dávno zničená není.... děkuji za radu“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, to jestli je nebo není rodina zničená, poznáe jen vy. Určitě ale teď budete si muset vybudovat bezpečné zázemí. Jestliže vytváříte domov, měl by být pro vás bezpečný. Nic si nevyčítejte. Pokud skutečně chcete odejít, určitě najdete řešení.“

katerina: „dobry den,chtela bych se optat v kom je chyba.me je 25 let a manzelovi 35,mame 2,5leteho chlapecka a jsme spolu 4 roky.manzel je porad v praci i o vikendech a obcas zajde do hospody a prijde rano,ma spatne nalady kdyz je opily a obcas prohraje spoustu penez v automatech,nebo v kartach,porad jen slibuje,ze se to zmeni,ale je to porad dokola a me uz to nebavi,on nema zajem to se mnou uz ani resit,chapu to,ze je unaveny z prace,ale kdyz prijde domu,tak se mu snazim vysvetlovat,ze bych rada slysela neco hezkyho,atd.on me rakne,ze je unaveny,ale do hospody jde,tam ho pryta unava prejde.O naseho syna se vzorne staram,doma je cisto,uvareno a on si toho vubec nevazi,nevim co mam delat,tak se ptam vas,jsem nestastna z toho jaky je to morous,ja mam rada zabavu,legraci,vylety a k tomu ho musim dlouho premlouvat a stejne to neni ono.pro neho je na prvnim miste jeho matka,pak hospoda a pak nekde my.ja jsem clovek,ktery to ve sve rodine nemel jednoduchy a o to vic bych si prala kdyz uz ma vlastni rodinu byt stastna,mit krasny spokojeny manzelstvi,ale manzel me na to rekne,ze ziju ve snech.vzdycky mu vse odpustim,ale uz me to prastava vazne bavit,nechci aby muj syn prisel o tatu kvuli jeho vlastni hlouposti,ja ho miluju da se rict porad stejne a on toho akorat zneuziva a stale se ukazuje jako ten,kterej bude mit vzdycky na vrch.reknete ma toto nejaky smysl?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Kateřino, syn o tátu nepřijde. Nehledejte v kom je chyba, ale jaké nastolit řešení, abyste byla spokojena. Určitě nemusíte být tak vzorná. Zkuste se také zaměřit na své zájmy a komunikujte s přáteli.“

Mariana: „Dobrý den, je mi 23 let a od svých 16 chodím s přítelem který je o 4 a půl roku starší. Je to úžasný člověk o kterého nechci přijít, ale už několik měsíců se nemohu zbavit pocitu, že jsem si nic neužila (byl můj první a jediný). Občas se objeví muž, který mě něčím zaujme a v té chvíli bych moc ráda podlehla citům, které mám, na druhou stranu nejsem schopná ho podvést a vždycky jsem to odsuzovala. Tyto pocity mě trápí čím dál více. Možná v tom hraje roli i skutečnost, že mám před sebou poslední rok školy a přítel už plánuje koupi bytu a podobně. Vždycky jsem měla plány typu: dostudovat, pak svatba, hypotéka na byt a děti, ale najednou se toho všeho děsím. Velice rychle jsem s ním dospěla a teď jako bych chtěla něco dohánět. Náš vztah byl vždycky absolutně upřímný, ale teď nevím, co dál. Nechci mu ublížit, ale sama v sobě už to taky nedokážu udržet. Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mariano, myslíte, že by vztah snesl období vzájemné absolutní tolerance? Přestávku, která by byla pro oba možností zvolnění? Trochu se mi pře to vaše nechci o něj přijít s tím, že byste ráda podlehla citům. Když budete k sobě hodně oba tolerantní, může to váš vztah snést. Je to ale náročné pro oba.“

Natali: „Dobry den pane doktore,potrebovala bych poradit jak se rozejit s pritelem aniz bych mu ublizila.Vite jsme spolu sest let,mame hezky vztah mam ho rada zalezi mi na nem ale citim ze uz to neni takove jake by melo..potkala jsem nikoho koho miluji a prala bych si byt s nim ale v zadnem pripade nechci ublizit priteli krety se mi sveril,ze ma posledni dobou nejake deprese.Vite nechci aby se trapil,prala bych si aby byl statny ale on rika,ze jedine se mnou je stastny..ale ja stastna nejsem me srdce je nikde jinde ale nevim co mam delat,trapim se..prosim porad te mi co mam delat.dekuji Natali“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Natali, pokud má váš přítel deprese, měl by s tím něco dělat. Partnerský vztah není lékem na deprese. Možná váš rozchod pomůže tomu, aby s depresemi něco začal dělat. Mít deprese je dobrý způsob, jak druhého vydírat. Že byste taky nějakou měla?“

Lenka: „Dobrý den, s manželem prožíváme po 18 letech manželskou krizi, on má milenku, kolegyni v práci(manželovi je 44 a jeho kolegyni 50) trvá to ji třičtvrtě roku. Máme společně 2 holky, 14 a 17 let. Problém je, že mi nepřispývá na společnou domácnost, musíme se mu s dětmi doprošovat. Vyčítá mi, že na něho kašlu, nedělám mu večeře, nezašívám ponožky a podobně. Vždy si najde něco co mi může vytknout. Říká mi, že jsem mu zničila 18 let života, přičemž si mě bral dobrovolně. Do poradny nechce, aby sme se poradili jak vyřešit současný život, tvrdí že chodí domů kvůli dětem, ale se jim moc nevěnuje. Poraďte mi co dělat, hlavně s financemi, nechce se mi do soudních sporů- říkám si "Sám si to natropil ať si to sám řeší.", ale je tady otázka těch financí a rozhovor s ním není možný, vyhýbá se mi. Jaké mám možnosti řešit finanční záležitosti. Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, je to dotaz spíše do právní poradny. Určitě vám kvalifikovaně poradní v nejbližší občanské poradně (www.obcaskeporadny.cz). Možná by vám pomohlo nejbližší oddělení péče o děti.“

Besinecek: „Pane doktore poraďte mi prosím. Můj přítel mě nechce, já ho miluji, máme spolu tříletou dceru, zatím je se mnou. Tolikrát jsem ho prosila at nás veme zpět, ale nechce mi dát už další šanci, prej za vše můžu já, že jsem nezodpovědná, sobec, nevychovaná a spousta dalších negativních vlastností. Já ho pořád prosím. Už jsem dokonce pomyšlela jít k soudu, kvůli malé, protože že mi peníze nedává a malou si bere na čtrnáct dní, což je pro mě utrpení. Jsem na rodičovské dovolené, hledám si práci a je to pro mě vše těžké. Prostě nevím co dělat. Ted bydlíme u rodičů, od přítele jsem vzdáleni cca 200 km. Jsem tak na dně, že jsem uvažovala o návštěvě psychologa ale nerada řeším své problémy s jinými lidmi. Přítel mi říká, že se o mě starat nechce, že chce jen malou a at si najdu podnájem a pak že se uvidí. Nevím co mám dělat. Děkuji za jakoukoliv radu.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Besinecek, je obdivuhodné, že jste napsala do poradny, když své problémy s nikým řešit nechcete. Už to muselo být náročné. Psychoterapie by mohla být cestou k nabytí sebevědomí a sil. Nevím, kdo se v těch 14 dnech o dceru stará. Určitě navštivte místní oddělení pée o děti a dovolejte se možnosti výživného na dítě.“

Leona: „Dobrý den, už od počátku našeho vztahu s manželem (8 let) se pozastavuji nad jednou věcí. Nechybí mu a nevyhledává fyzický kontakt se mnou (mazlení, líbání, poplácávání,...), kromě pohlavního styku. Při něm bych řekla, že je to pravý opak. Když už přeci jen za ním příjdu "pomazlit", řekla bych, že to přetrpí, ale vypadá to, že ho to nějak nenaplňuje. Jeho láskou jsem si "jistá", jako otec vzorný a udělá vše, co mi na očích vidí. Ve vztahu jsem moc spokojena, jen mě tato skutečnost trochu zaráží, nebo spíše zarážela. Už jsem si zvykla. Taky jsme si o tom s manželem povídali, ale k ničemu to nevedlo. Můžete mi, prosím, říci, čím tento naoko chladný přístup je způsoben a jestli je možné s ním něco udělat? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Leono, nevím, do jaké míry tento stav vadí vašemu manželovi. Pokud ne, asi s tím nic nenaděláte. Musel by chtít on.“

lucka: „Dobrý den, před půlrokem se se mnou rozešel po 2 letech přítel kvůli jiné ženě.Řekl mi, že jsem fajn a že nedokáže popsat, proč ho vztah se mnou přestal naplňovat.Prý se něchtěl vázat jako já. Velmi těžko jsem to nesla a nemohla se s rozchodem smířit. Projevovalo se to tím, že jsem mu dost vypisovala, když jsem večer byla sama doma, prosila o setkání. Většinou mě odmítal, později už i hrubším způsobem, protože mého chování měl dost.Pak jsem mu pro změnu zase psala vyčítavé sms. Potkáváme se tak jednou týdně v práci, vozí nám zboží. Dozvěděla jsem se, že o mém chování vykládal mým kolegům, říkal, že mě nechce ani potkat,že jsem příšerná,že lituje, že si se mnou kdy začal, a přestal mě zdravit. Jedni kolegyně z jiného oddělení, když s ním stojí na chodbě a vykládají si, tak se mi smějí a on se točí zády. A já místo, abych se nad sebou zamyslela,tak v sobě mám zášť a hroznou zlobu. Když ho potkám, je mi zle, celá se uvnitř kelpu, mám pocit že nemůžu dýchat, když mě poprvé nepozdravil, ještě jsem to zhoršila tím, že jsem na něj vyjela, jestli neumí zdravit. Chovám se hrozně, ale pak v koutě brečím a nenávidím se za to své chování a nechápu, kde se ta zloba ve mně bere.Byl to můj třetí vztah a s předchozími partnery vycházím moc fajn a proto nedokážu pochopit,proč jsem tak zlá a zoufalá. Ani se mi nechce věřit, že jsem někdy byla fajn ženská. Chtěla jsem se zeptat, jak mám na sobě pracovat, abych se dokázala ovládat, byla zase příjemná a rozumná, potlačila tu bolest z rozchodu a našla sílu být sama a zase byla normální a nemusela se za sebe stydět? A hlavně myslíte si, že i když se změním, že mi někdy to mé chování odpustí a bude se na mě zase dívat jako na normální ženskou a přestane říkat, že lituje toho, že mě poznal a dokáže mě pozdravit?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Lucko, terapie vám může pomoci se dát dohromady, zapracovat na sebevědomí. Určitě vám ji doporučuji. Potřebujete se z rozchodu "dát dohromady". Nevažte se ná názory přítele, ale buďte atraktivní pro navázání vztahu s člověkem, který s vámi bude chtít žít.“

Mimi: „Dobrý den, pane doktore. Po váhání na Vás i já vychrlím svůj problém. Většinou lidem radím paradoxně já :), ale tentokrát budu za radu, váš podnět, názor, vděčná. Je mi 32, jsem 5 let vdaná, s manželem jsme spolu 13 let. Když jsem si jej brala, absolutně jsem nepochybovala o tom, že je to ten pravý, na celý život, opora, jistota, přítel...jedinečný člověk, budoucí skvělý táta. Bohužel i přesto vše jsem manželovi byla v podstatě celých 12 let nevěrná, postupně se 3 muži, po sobě navazujími. Vždy jsem byla zamilovaná, užívala si paralerní vztah, ale domů jsem se vracela strašně ráda a nikdy jsem ani neměla chuť se rozvádět, odcházet od mého muže...atd. Brala jsem to tak, že taková jsem, tak to má. Význam jsem tenkrát nehledala. Naše milování bylo něžné, fajn, občas i nějaký orgasmus, připadalo mi to ok. Bohužel moje 3. nevěra mi byla osudnou. Potkala jsem svoji "životní lásku" - souznění na všech frotnách od prvního okamžiku. Stále jsem věřila, že to přejde, vyšumí...snažila se nepanikařit a rozhodla se pro dítě s manželem. Dnes je naší dceři 2 roky. Manžel je skvělý táta, úžasný člověk. Snaží se. Mám ho hrozně ráda. Snaží se mi rozumět, podporovat mě...a já se snažím za každou cenu mít spokojenou rodinu, chci, aby naše dítě vyrůstalo s otcem, bylo šťastné. Jenže....něco tu neklape. Sex. Hledám, jak to zlepšit, snažím se o tom s mužem mluvit, on se snaží to změnit...ale ono to není pořád ono. Zkrátka jsem jednou poznala nádherné milování s mým posledním "milencem"...a jsem tím poznamenaná. Vím, že to jde jinak, ale se svým mužem to nedokážu. Sex s mým mužem je pro mě už nepříjemný a to i přes to, že je to krásný chlap a jeho tělo se mi líbí... Zkrátka už vím, co chci, jaká v sexu umím být...ale líbí se mi to jen s jedním mužem, bohužel to není můj manžel. Milence odháním, už 3 roky...Jenže on stále tvrdí, že mě chce za ženu...Miluje mě i mou dceru...a to i přesto, že jsme se po 3 roky scházeli xkrát týdně, tisíckrát se milovali... nevěra se mi už hnusí, nejsem na to pyšná... Chci mít 1 hezký vztah a šťastné dítě...ale taky chci být šťastná já. Myslím, že bych bez sexu i žít dokázala (uspokojím se sama), ale citím, že to tak není dobře...můj muž do antipatie musí cítít a mě to taky nedělá dobře ho stále odmítat, uhýbat, cukat, vymlouvat se...Nechci se rozvádět, vím, že v každém vztahu je něco...a taky vím, že nový život s novým partnerem by přinesl časem svá negativa... Svého muže mám hrozně ráda...Ale jsou tu stále ty myšlenky, otázky, strach, jak dlouho se to takto dá vydržet...zda-li to nevzdá nakonec můj muž sám...zda-li má vztah bez sex. chemie šanci na přežití, když vše ostatní je perfektní... Jít do poradny se mi příčí. Nestydím se..jen mi připadá divné se snažit nakopnout sexuální přitažlivost někým třetím, nasilu, uměle... Mám pocit, že to tam buď je nebo není.. a zkrátka u mého muže to není, u milence je na maximum, resp. stále krásnější a krásnější.. ale už to dělat nechci, tak jsem to stopla a čekám, jak to dopadne, jak to vykrystalizuje....100 % bez milence jsem měsíc...v podstatě jsem mu řekla, že si musím pořešit své manželství bez ohledu na něj...i když je to pro něj kruté, po tom všem, co mi dal a jakou oporou by byl každý den, ve všech nepříjemný a těžkých chvílích poslední 3 let (těhotenství, porod, poporodní těžkosti, samota, šílená únava, náročná dcerka.......... budu ráda za radu....a přeji Vám fajn letní den.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mimi, teď nevím, co vlastně chcete. Znechutil se vám dvojí život. Nevím, jak tolerantní je váš manžel. Vpodstatě jste si to dokázala dokonale zařídit, jen teď z toho máte blbý pocit. Chcete nemít blbý pocit, úžasný sex nebo perfektního manžela? Co z toho dokážete pustit?“

Tomáš: „Dobrý den pane doktore, na úvod něco málo o mně je mi 39 mladšího vzhledu, řadu let jsem žil v nefunkčním manželství chodil do práce a živil rodinu, jako každý normální chlap, staral jsem se o děti. A podobně. Když jsem přicházíval domů, tak jsem musel nejdřív umýt nádobí,odmočit hrnce, vysát a vytřít. Tak by to asi být nemělo, když byla doma na mateřské. Prý neměla čas nakupovala. Nebo bývala pryč. Pak už nestíhala ani vařit, tak jsem musel já. Dokonce i péct. A to holky chodily do školky a měla celkem hodně času. Pak si začala stěžovat mé mámě že jí dávám málo peněz, i přesto že měla dost a mi skoro nezbývalo na to abych se najedl v práci. A to jsem jí platil ještě životní, důchodové a penzijní pojištění a stavební spoření. Připadal jsem si jako zaměstnavatel špatného zaměstnance. A ona si zatím kupovala šperky, halenky, šaty, a tak dál. No a jednoho dne pohár trpělivosti přetekl a nyní jsme v rozvodovém řízení, děti zůstaly se mnou a manželka odešla k rodičům. A tak to zůstalo na mně všechno. Takže jsem si zkusil, jestli se dokážu postarat o své děti a můžu říct,že jsem to zvládl docela dobře i když začátky na chlapa byly trošku těžké. Měl jsem pocit, že mně asi nikdy neměla ráda podle toho jak se ke mně chovávala. Nikdy se se mnou nebavila a nikdy mi nic neříkala. Ba dokonce ani důležité věci..... Ale tohle můj problém nyní není. Nedávno jsem potkal báječnou bohužel vdanou ženu, která má také nefunkční manželství kde ji manžel podvádí a nemají spolu už žádný citový vztah. Velmi jsme se milovali. Bývalo nám vždycky spolu báječně. Ale když doma dětem naznačili, že půjdou od sebe. A měli asi kvůli rozvodu větší diskusi. Bohužel bydlí v rodinném domě, který je napsán na něj. Podnikala jako manikérka a pedikérka, ale podnikání nevynášelo a musela jej ukončit. Starala se o děti a domácnost jen ona. Po oné diskuzi přišla za mnou s vysvětlením, že jsme to spolu moc uspěchali a kvůli dětem, také kvůli tomu, že nemá žádnou práci a peníze. Bude muset rozvod na nějakou dobu odložit a nemůže mne žádat abych na ní čekal, i když jsem byl to nejhezčí co jí potkalo a co jí vždycky chybělo. Já jsem rozhodnut počkat dokud se nerozvede, nikdy jsem neměl niko tak rád jako ji a jsem ochoten kvůli ni počkat dokud se nerozvede. Jen nevím jestli nám to tak dlouhou dobu vydrží, když se nemůžeme moc stýkat... To by bylo asi tak v kostce co by vás mohlo zajímat k tomu jak by jste mi mohl poradit, nebo pomoci.... Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Tomáši, jestli vydržíte, to vám neodpovím. I druhá strana se musí rozhodnout, zda jí stojíte za to. No a jestli ne, nebraˇbte se jinému vztahu.“

Jana: „Jsem nejistá ve vztahu.Spřítelem chodíme spolu rok a nechci být jen milenka.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, určitě je dobré si stanovit, co chcete. Chcete být partnerkou, manželkou? Další otázkou je to, co vám k tomu brání.“

Veronika: „Dobrý den, můžete nám doporučit nějakého opravdu dobrého párového terapeuta? Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Veroniko, samozřejmě doporučuji sebe. :-) A dále znám řadu párových terapeutů, ale zkuste mi napsat na vodak@familycoaching.cz odkud jste a pošlu vám někoho pro Vás bližšího.“

Olga: „Dobrý den pane doktore. Je mi 45 let a mému manželovi také. Jsme spolu 23 let a máme 16letou dceru. Asi před deseti měsíci se manžel zamiloval do jiné ženy. Už od nás chtěl odejí t(3x), ale neodešel, s tím, že nás má velmi rád, že nemá právo odejít. Byl před deseti lety vážně nemocný, podržely jsem ho, všechno dopbře dopadlo. Minulý týden se ta druhá žena s ním rozešla (asi). manžel chodí jako tělo bez duše a je mimo. Já jsem mu vztah s ní odpustila, protože jej také velmi miluji a mám snahu začít znova. Jen je tady trochu obava, jestli ta zamilovanost vůči druhé ženě manžela někdy přejde. Trápíme se teď oba. Jinak naše manželství fungovalo a funguje po všech stránkách. Ani v sexu se nevyhýbáme a při milování jsem s ním šťastná a on také, takový herec by přece nemohl být. Vlastně chci jen vědět,jaká je šance, že se manžel vrátí i v myšlenkách jenom ke mne,nebo jak by to mohlo dopadnout. Manžel mi pořád dokola opakoval, že jsem mnohem hezčí, štíhlejší a kdo ví ještě, ale že ho k té ženě něco neuvěřitelně přitahuje. Nikdy by mne nenapadlo, že se člověk může tak bláznivě zamilovat. Jak už jsem řekla, naše manželství bylo a stále je plné lásky a porozumnění. Má náš vztah ještě šanci?Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Olgo, se zamilovaností se občas v životě setkáme a to, jestli přerušíme dosavadní vztahy nebo ne. Je řada situací, kdy obětujeme jeden ze vztahů ve prospěch druhého vztahu. Určitě váš vztah šanci má. To, jak se váš manžel rozhodne, pravděpodobně neovlivníte.“

Kiki: „Dobrý den,já bych se chtěla zeptat.Mám kluka který je ode mě o 12 starší,myslíte,že nám To vydrží na dlouho ten vztah a jestlí můžem mět svatbu?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Kiki, je spousta vztahů, kde je větší věkový rozdíl. Jde tedy o rozhodnutí, zda chcete s tímto člověkem žít. Otázkou je spíše to, co udělat proto, abyste byla rozhodnější.“

dana: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se mám rozejít s přítelem, žijeme spolu v jedné domácnosti již 6let, když jsem se chtěla rozejít tak mi přítel vyhrožoval že si něco uděla a byl velmi agresivní, nevím co s tím...... nevím jak to mám udělat, mám sebrat své věci a odstěhovat se někam daleko? mám z něho strach“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Dano, jestliže máte strach, je určitě dobré zajistit si bezpečí. Nevím, jestli je řešení vzdálenost nebo jiné zajištění bezpečí.“

Jiří: „Jaký je váš názor na střídavou péči. Po 11 letech jsem se rozešel s družkou, se kterou máme 4 letého kluka. Bývalá družka ale doslova brojí proti střídavé péči. Já jsem doslova vzorný otec a o syna mám veliký zájem. Teď se soudíme a družka na mě činí různá udání na poliicii aby dokázala, jak jsem špatný otec a člověk. Paradoxně je psycholožka. Takže prosím o váš názor na střídavou péči a také nbych rádvěděl,kde na ni lze podat nějakou stížnost pro její udávání. Je soukromá psycholožka, tak nevím, kam se obrátit. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Jiří, jde tedy o to, abyste dokázal, že jste dobrým otcem. Doporučuji vzniklou situaci konzultovat s místním oddělením péče o děti. Zde můžete celou situaci vylíčit a případně podat i stížnost. V případě rozhodování o střídavé péči jde o klíčový orgán, který rodinnou situaci zkoumá.“

Nikola: „Dobrý den mám problém.Sem s nový přítelem asi tak týden a potřebovala bych se s nim rozejit,po takove chvilce už vím že to nemůže klapat.Za normálních okolností by to bylo lehké,ale po takovýhle chvilce se očividně příliš moc zamiloval a vím že náš rozchod ponese těžce,kord když ho nechám po tak krátkém čase.Mám strach aby neprovedl nějakou hloupost.Může te mi poradit jak se s ním rozejít co nejšetrněji???“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Nikolo, rozchod by měla druhá strana jako jsné rozhodnutí. Pro uklidnění mu můžete poděkovat za společné cíle a za nic ho neobviňovat. Není špatný, akorát vidíte společný život nerozumný.“

Radka: „Dobrý den, jsem vdaná již přes 20 let. Máme s manželem 2 děti. Manžel je člověk, kterého ženy obdivují pro jeho povahu, neboť on umí ženám naslouchat a snaží se i poradit. Jedna taková rozvedená již mnoho let mu nyní řekla, že se do něj zamilovala a že by ho chtěla. Trvá to již několik měsíců, vedou spolu dlouhé rozhovory, manžel od té doby často tajně telefonuje, založil si novou mailovou adresu, prostě je jiný. Nelezu mu do mobilu ani mailu, ale ta změna po tolika letech je natolik viditelná, že i děti si všímají. Když s ním chci na toto téma, co hodlá dělat dál, mluvit, začne s tím, že je to jen jeho věc, že se nebude podřizovat, že mu nikdo nebude řídit jeho život a manipulovat s ním. Vím, o jakou ženu se jedná, známe se po telefonu. U manžela mě pomlouvá, ale mně do telefonu říká, že jí jde jen o přátelství, což vzápětí v mailu zprávama popře. Myslíte, že má cenu, abych něco řešila nebo mám nechat všemu čas? Jsem z celé situace docela zoufalá, ale manžela miluji, nechci o něj přijít. Díky za odpověď. Radka“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Radko, děkuji vám za důvěru. To, že zde píšete, podle mého názoru, signalizuje, že chcete změnu. Zatím jste změnu očekávala od partnera a pořád nic. Otázkou je, zda chcete hrát vabank - tzn. kdy řeknete jasné podmínky a když nebudou akceptovány, tak nastavíte sankci s rizikem rozchodu nebo manžela zatím udržíte za každou cenu. Základní otázkou tedy je, co chcete snášet a co jste ochotná obětovat. Když tomu necháte čas, vyhnete se riziku být ta, co je akční a riskuje na druhou stranu nebudete ten, kdo situaci má pod kontrolou.“

Lucka: „Dobry den,potrebuju poradit,letos o prazdninach jsem mela brigadu v pizzerii a tam jsem se zamilovala do provozniho ktery je o 30let starsi me je 18 let.Mam v planu za nim jit a rici mu co k nemu citim.Vidim jasi me prohlizel a smal se na me jako ja na neho.Bojim se ze me odmitnakdyz ma zenu a dve velky dospely deti.Moc ho miluju.Predem dekuju za odpoved.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Lucie, takových vzplanutí můžete prožít ještě hodně. Trošku bych předpokládal riziko, že až s ním budete mít partnerský vztah, dojde další brigádnice, bude se na něho smát, on si ji bude prohlížet a on se na ni bude smát... Neboli, to, co se děje nyní jeho ženě, se může dít i vám...“