Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 7. března 2009

Zuzana Zaharowska: „Dobrý den, jmenuji se Zuzana Zaharowska a chtěla bych chatu s Vámi tak trochu zneužít, ale snad pro dobrou věc. V současnost studuji VŠ, soustředím se na lektorství přípravy na rodičovství a jsem též maminka. Proto bych se Vás chtěla zeptat MYSLÍTE SI, ŽE JE DŮLEŽITÉ ABY SE RODIČE VĚDOMĚ UČILI ZLEPŠOVAT SVÉ RODIČOVSKÉ SCHOPNOSTI? Myslíte, že by to nějak pomohlo naší kultuře a společnosti. Budu moc ráda pokud mi odpovíte a kdybyste dal laskavé svolení, abych mohla Váš názor napsat na svou internetovou stránku, byl by to podle mne zase bodík vpřed k větší zainteresovanosti k vědomé výchově dětí v ČR. Děkuji a zdravím“

Lucian Kantor: „Dobrý den všem návštěvníkům chatu. Jsem velmi potěšen množstvím dotazů, které doposud přišly. Svědčí to, z mého pohledu, o velkém zájmu o problematiku mezilidských vztahů. A nyní k prvnímu dotazu. Ano, myslím si, že vědomé zvyšování rodičovských schopností je velmi důležité. Mnoho rodičů již pochopilo důležitost neustálého a průběžného vzdělávání v této oblasti a tak navštěvují mateřská centra, webové portály s touto tématikou, kupují si knížky … Kdo pochopil, ví že rodičovství je běh na dlouhou trať a je dobré být na ní připraven. Vědomá připravenost nás sice neuchrání od mnoha chyb a přehmatů, avšak zmírní jejich dopad a uspíší náhled na to, že jsme chybu právě učinili. Chce-li být rodič dobrým rodičem, měl by se snažit neustále získávat pro něj nové informace a také objektivní zpětnou vazbu. Dítě přijde na svět a zpočátku se mění z hodiny na hodinu, pak se jeho vývoj sice zpomalí, ale v průběhu času řetězec změn pokračuje. A my jako rodiče se snažíme tyto změny následovat, nutno říci, že v obdobích vývojových spurtů jsme vždy pozadu. Když se konečně naučíme vychovávat předškoláka, zakopneme o školní aktovku, později s bláhovým pocitem jak nám to jde, narazíme na zavřené dveře pubescenta. Jsme-li na to teoreticky připraveni, máme větší pravděpodobnost zareagovat přiměřeně nastalé situaci. A z toho všeho vyplívá prvotní odpověď – je velmi důležité aby se rodiče vědomě učili zlepšovat své rodičovské schopnosti a dovednosti, neboť jedině tak sníží pravděpodobnost „srdečních“ úrazů svých a svých dětí.“

Jirka: „Léčel jsem se dvakrát z gamblertsví u MUDr.Nešpora v Praze a na jeho radu se manželka nechala se mnou rozvést, abych neohrožoval finanční stabilitu rodiny. Situace se po roce uklidnila. Mám dobré zaměstnání a vztahy s rodinou se normalizují. Bydlím v jiném městě.Platím desetitisíc korun měsíčně na studium našich dvou dětí na vysoké škole. Myslíte, že je reálné postupně získat ztracenou důvěru ?“

Lucian Kantor: „Dobrý den Jirko, to je velmi těžká otázka, neboť neznám Vás, Vaší paní, situaci před rozvodem a ani současnou situaci. Důvěra je velmi krásná a křehká váza, snadno se rozbije a velmi těžko se rekonstruuje do původního stavu. Mnohdy po jejím rozbití, nějaký ten střípek chybí, nebo je na špatném místě. V obecné rovině bych Vám radil zkusit to, ale nečinit si přílišné naděje. Když to nezkusíte, budete si to vyčítat. Když si vystavíte v představách vzdušné zámky, představa se rozplyne a Vaše jizva na duši se zvětší. Pokuste se navrhnout manželce a dětem návštěvu rodinného terapeuta, aby se zamezilo nedorozuměním a případná důvěra rostla rychleji. Přeji mnoho štěstí a sil na Vaší nové cestě životem.“

Sl. Jitka Jechová: „Dobry večer, rozešla jsem se s přítelem po 8 a půl letech (je mi 27 let),kvůli tomu , že jsem se zamilovala do kolegu z prace(30), ten se ale měl ženit a taky oženil, manželka(24) a celá její rodina o nás dvou věděla ještě před svatbou, přesto se vzali. Měsíc po svatbě "napůl" odešel od své ženy. Teď po několika měsících se k ní vrátil. Tvrdí že to byl oboustanný zamilovaný vztah bez možností vyvíjet se. Myslím že je to jasné, když se nechtěl rozvést a tvrdil, že tomu jejich vztahu musí (chce) dát šanci. Manželka ho celou dobu chtěla zpět. A on litoval toho že ji ublížil a zarověň nelituje toho, že byl se mnou. A prožili jsme spolu zamilovaný nešťastný vztah. Měli jsme stejné to, že jsem se do svých partnerů nezamilovali? Může díky mě najít cestu zamolovanosti ke své manželce? Nebo je to něco silnějšího. Nevěděla jsem co je důležitěší, jestli být s přítelem a vědomě ho podvádět, protože to nešlo zastavit. (Proto jsem se s ním také rozešla). Nebo pokusit se začít vztah kde vzniknou sympatie a chemie? Riskla jsem na to, co mi radilo srdce, ale zradilo mě!? Díky za odpověď(i). S pozdravem“

Lucian Kantor: „Dobrý den Jitko, vstupovat do jakéhokoli vztahu s sebou nese riziko zranění, ale to není důvod proč by jsme to neměli zkoušet zas a znova. Myslím, že jste se, na rozdíl od Vašeho kolegy v práci, zachovala ke svému příteli korektně. Vztah se rozpadl a to se stává. Z Vámi popsaných skutečností bych Vám doporučil, nepokoušet se obnovit vztah s kolegou z práce, ale rozhodnutí je samozřejmě na Vás. Proč to doporučení? Kolega není v současné době schopen učinit trvalá a jasná rozhodnutí, soužití s ním by byla „nastavovaná kaše“. Jste ve fázi, kdy hodnotíte svá rozhodnutí jako chybná, nemusíte mít k tomu důvod. Osm a půl roku jste žila ve vztahu a to svědčí o Vaší schopnosti udržet dlouhodobý vztah. S přítelem jste však dostatečně nepečovali o tento vztah, tak po prvním citovém vzplanutí jste jej opustila. Dle mých zkušeností, jste již před Vašim románkem pochybovala o vašem vztahu a návrh svatby byl jen snahou usychající vztah oživit. Myslím, že právě svatba jako snaha oživit usychající vztah vám byla společná s Vaším kolegou. Domnívám se, že Vy jste podvědomě cítila, že tudy cesta nevede a tak jste se rozešla. Jitko, přestaňte řešit kolegu a jeho manželství. Teď jste sama, jste mladá a máte život před sebou, obraťte pozornost na sebe a své potřeby. Vztah s přítelem jste začínala po 18 roce a tyto vztahy mnohdy končí, protože díky emancipaci se chtějí jak muži, tak ženy seberealizovat a to do dvacátého roku svého života prostě nestíhají. Seberealizace má vliv na změnu jejich životních priorit a ty vedou k odlišným a mnohdy neslučitelným životním cestám obou partnerů. Nyní jste jiná, zkušenější a Váš výběr partnera máte šanci provést na jiných základech a tím zvýšit pravděpodobnost celoživotního svazku. Nadechněte se, nechte minulost minulostí, nechte si pouze životní poučení. Právě teď začíná Váš nový život. Tak hodně sil a radosti v oblasti srdeční.“

JarZaj: „Jak odbourat předsudky nás starších proti "nevázanosti mladých", kteří se ženili před 50 lety?“

Lucian Kantor: „Dobrý den, předsudky v takovéto oblasti jsou jen znakem, že si idealizujeme svou minulost. Jak psal klasik „zlaté časy“ jsou ty, co byly. Dříve se žilo podobně, ale ctila se více etiketa, tak se příliš nehovořilo o intimitě a případných prohřešcích. Dnes je doba otevřenosti a rychlé výměny informací. A rada? Nejlepší je, usmát se říci si, také jsme byli mladí a naivní. Některé zkušenosti se nedají předat a musí se získat osobní zkušeností. Je to jejich život a jako jiní ponesou si životem následky svých rozhodnutí.“

Katerina: „Dobry den,chtela bych se zeptat na nejake zakladni rady,jak odpustit neveru.Jak na to prestat myslet a prestat nenavidet milovaneho partnera.Dekuji“

Lucian Kantor: „Odhalená nevěra je hluboký zásah do intimity partnerského soužití. Pokud dojde k odhalení nevěry, je dobré seznámit se pouze s nejnutnějšími fakty – náhodná, dlouhodobá, skončila, trvá … a nepátrat po zatěžujících detailech. Odpuštění předpokládá vzájemnou spolupráci partnerů na obnově vztahu. Nevěrník či nevěrnice by měli přestat zdůvodňovat proč se to stalo. Ono právě ta otázka: „Proč?“ by se v prvotní fázi neměla moc řešit a hlavním tématem by mělo být vyjasnění jak dál a za jakých podmínek. Teprve až dojde k dostatečné sanaci vztahu je prostor pro otázky: „Proč?“ a „Co udělat proto, aby podobná situace nenastala.“ To, že na to neustále myslíte a partnera nenávidíte, svědčí o tom, že jej stále milujete a on se Vám dostatečně neomluvil, nebo moje zkušenost mi říká, že z Vašeho pohledu neukázal v dostatečné míře, že ho to mrzí. Zkuste otevřít s partnerem rozhovor na toto téma, nebo ještě lépe, navštivte společně manželskou poradnu.“

Radka: „Dobrý den, mohu prosit o Váš názor - do jaké míry může mít skoro celoživotní absence sexuálního života vliv na celkový zdravotní stav jedince ? Děkuji Vám za odpověď a přeji hezké dny ...“

Lucian Kantor: „Dobrý den Radko, necítím se být kompetentní odpovídat na dotaz týkající se medicínských aspektů sexuální abstinence. Z psychologického hlediska záleží na motivaci k takovémuto rozhodnutí. Jde – li svobodné a vědomé pak může člověk získat prostor pro hlubší osobní růst, na druhou stranu se zříká potěšení a intimity s druhou osobou.“

Lenka: „Dobrý den přeji, můžete blíže rozvinout své pravidlo, kterým se řídíte : "Můžeš mít vše, ale pokud nemáš vztah, nemáš nic." ? Mám za to, že úhly pohledu mohou být zřejmě různé ... Děkuji Vám. S přáním krásného dne, Lenka“

Lucian Kantor: „Mé pravidlo vychází ze zkušenosti, že právě vztah je tím co určuje hodnotu věcí a života. Nejprve bychom si měli najít dobrý vztah k sobě. Je to vztah budovaný skrze naši rodinu či sociální prostředí, ve kterém vyrůstáme. A jen pokud si vytvoříme dobrý vztah k sobě, jsme schopni navazovat dobré a nepokřivené vztahy k ostatním lidem, zvířatům, jednoduše řečeno, ke svému okolí.“

Ota z Nýrska: „Zdravím,prosím zastávám názor "lepší bejt šťastně svobodný než blbě ženatý" a "nejlepší dítě je žádné dítě"“

Lucian Kantor: „Dobrý den Oto, je to Vaše svobodné rozhodnutí. Pokud máte osobu, které ho s Vámi sdílí a Vy se při jeho naplňování cítíte šťastný a naplněný, pak Vám upřímně gratuluji.“

Anet: „Dobrý den,chtěla bych se zaptat co si myslíte o tom co člověka vede k tomu když se třeba ožení nebo vdá třeba po čtyřech měsících?“

Lucian Kantor: „Dobrý den Anet, jednoznačně se domnívám, že je to bezhlavá zamilovanost. Je to velké riziko, ale každý vztah s sebou nese riziko. Někomu to i vydrží. :o)“

Meggie: „Dobrý den,mohu se zeptat,zda si myslíte,že je reálné,že by se můj záporný vztah k manželství změnil?Je mi 23 let a nikdy se nechci vdávat,manželství vnímám jako dobrovolnou volbu zničit si život.Chodím s někým 4 roky a mám ho moc ráda,ale nechtěla bych si ho vzít,protože myslím,že manželství vše zničí.A také nechci,aby se mnou někdo zůstával jen proto,protože by se bál,že mi ublíží,když mě opustí.Kdyby se do někoho zamiloval,chtěla bych,aby mi to řekl,a šel za ní.Má na to asi vliv i to,že táta s mámou jsou spolu až teď.Když jsem se narodila,otec se ani nezeptal,jestli je máma v pořádku(byl ženatý),poznala jsem ho v 10 letech. Děkuji.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Meggie, moje babička mne říkávala: „Nikdy neříkej nikdy“. Byla to moudrá žena a já s ní souhlasím. Každý život má svůj vývoj, a pokud člověk chce, změnit se dá mnohé. Z Vašeho dotazu cítím, že Vás to částečně trápí. Vztahujete-li to ke své minulosti, pak by jste jí měla začít řešit, aby se nestala koulí u nohy na Vaší cestě životem. Základem je víra a odvaha začít věci měnit.“

Milena: „dobrý den,zajímalo by mě.jak se díváte na setrvávání v manželství jen kvůli dětem, muž si dělá doslova co chce a partnerka jen mlčky přihlíží. Vím,že takový "vztah" naději nemá,ale zajímá mě, jak takové soužití může mít vliv na vývoj dětí (obě děti do 10let). Je správný názoír setrvat s partnerkou až do osamostatnění dětí? Děkuji za odpověď“

Lucian Kantor: „Dobrý den Mileno, setrvání v takovém vztahu je velice obtížné, protože aby neohrozil vývoj dětí, pak by se manželka neměla trápit, vzdychat a být vstřícná k manželovi a jak sama tušíte, to není možné. Já osobně jsem zastáncem zkoušet oživit manželství a bojovat za jeho záchranu, ale pokud se jeden z manželů rozhodne odejít, pak ten druhý či ta druhá nemá šanci to změnit. Napíši to jinak, rodiče jsou vzorem pro chování dětí, tedy to co zažívají, vnímají jako normu, tedy normou takového vztahu je mlčící žena a manžel neustále na odchodu. Soudíte, že je to dobrý obraz pro budoucí partnerský život dětí?“

Věra: „Dobrý den, jaký máte recept na dlouhý vztah?“

Lucian Kantor: „Humor, toleranci, vzájemné sdělování potřeb, hájení osobních hranic svých i partnerových a odpouštění prohřešků. Je toho dost, co?“

VB: „Dobrý den, jsem necelé dva roky ženat. Do sňatku jsem byl v podstatě "dotlačen" nicméně jako nějaké pouto se svobodou jsem udržoval kontakt s kamarádkou. Manželka odhalila tento vztah a chce se rozvést. Shodli jsme se, že jsme ve vztahu dělali chyby a nechali jej "vyhladovět" Chtěl bych to celé zachránit. Bohužel manželka jakékoli návrhy zamítá... Myslím, že se v ní perou mezi sebou dvě já. Jendo, které říká ano, protože když se delší dobu neozvu z cest tak je nervózní, zda jsem neměl nehodu a druhé, které už z principu říká ne..“

Lucian Kantor: „Dobrý den, pokud máte pocit, že Vaše paní není plně rozhodnuta, je ještě šance na nápravu. Ve Vašem případě bych manželce příliš nenadbíhal, ale požádal jí o společnou návštěvu odborníka, aby jste získali společný pohled zvenčí a Vy jste věděl na čem jste. Zda máte bojovat či smířit se s rozpadem.“

Oli: „Dobry den, jak oživit manželstvi (spolu 4 roky mame male dite) kde manžel od rana do večera je v prace pride domu unaveny a bez energii da si večeři a jde spat o vikendu ma praci kolem baraku pak zase prijde unaveny a už na nic a ni na koho nema sily a energii vim že nas miluje. ale nevim jak dal...Dekuji.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Oli, takto na dálku bez patřičných informací se těžko radí, ale v obecné rovině bych na Vašem místě začal tím, že s manželem přehodnotíte nutnost a potřebnost některých aktivit. To co vydrží zakonzervovat a získanou energii věnovat společnému odpočinku. Vytvořte si víkendový rituál kdy např. si všichni na chvíli zalezete do postele, budete se starat o dítě a povídat si o tom jak se máte. Věci a povinnosti počkají.“

Renca: „Dobry den, mam partnera se kterym jsem 8let, mam s nim 2,5letou dceru. Z predchoziho manzelstvi mam 12leteho syna. Zacala jsem mluvit o svatbe , ale on mi rekl , ze si me nechce vzit, ze pro nej neni dulezity ten papir atd., ze jsme stastni tak jak jsme , ale ja nejsem . Nevim , jak mu to mam vysvetlit , pohadali jsme se kvuli tomu a ted uz spolu 3 tydny nemluvime - kvuli tomu. Co mam delat? Dekuji Renata“

Lucian Kantor: „Dobrý den Renato, v prvé řadě by jste měli začít spolu komunikovat. Žádný klient mi doposud nevysvětlit výhodu mlčení ve chvíli, kdy toho má spoustu na jazyku. Čím více budete na přítele naléhat, tím více se bude svatbě bránit. Vím, že svatba je pro stabilitu důležitá, ale neměla by se stát příčinou rozpadu vztahu. Nyní je svatba konfliktním tématem, tak jej nerozebírejte. Pokud budete o ní hovořit, pak jako o něčem, co by Vám udělalo radost a poskytlo pocit bezpečí. Pokud je pro Vás svatba životně důležitá, pak vyhledejte odborníka, aby Vám pomohl situaci řešit konstruktivním způsobem. V opačném případě se budete muset smířit s představou, že svatba nebude a být možná v budoucnu příjemně překvapená.“

Markéta: „Přeji krásné sobotní odpoledne. Sleduji partnerské vztahy a zjišťuji, že spousta věcí o kterých se mluví je logických, ale jako by to musel člověk slyšet, aby si to uvědomil, že to tak je,myslím tím sebe. Já osobně jsem citlivý člověk a přetrvávám ve vztahu s neempatickým partnerem. Jsem z něj někdy pěkně vykulená a i to bolí, je možný změnit buď jeho postoj k empatiím a nebo můj postoj k němu?Je hodný a mám ho ráda, ale co to udělá kdyby jsme spolu bydleli si nedokážu představit. Díky předem za Váš názor na věc a případně radu.“

Lucian Kantor: „I Vám Markéto přeji pěkného sobotního odpoledne. Mnohdy si stačí jen zvyknout, že mužská a ženská komunikace pracuje na jiných principech. Muži většinou preferují logiku, ženy zase intuici. Intuice je spřízněná s empatií. Některé věci, prostě muž nikdy nepochopí, jiné zase žena. Základem je tolerance. Své potřeby se sdělujte otevřeně a nečekejte, že je objeví sám. Pokud Váš přítel nebude ochoten Vám vyjít vstříc, pak nastává prostor zamyslet se nad tím, zda-li takový vztah má cenu udržovat.“

Natálie: „Dobrý den,mám prosbičku,nevím si rady.S přítelem jsme spolu skoro tři roky,ale odjel na rok cestovat do Australie.Moc jsem se kvůli tomu trápila a trápím.Hodně jsem se do něj zamilovala.Jsme stále v kontaktu a píše jak moc mě miluje, ale nedávno jsem se potkala s mojí první láskou a cítím se s ním velice dobře. On se do mě zamiloval i já ho mám ráda.Ale nevím komu mám dát přednost.Jestli příteli, který odjel a šel si za svým snem nebo novýmu, který opravdu o mě stojí. Děkuji za odpověď.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Natálie, stojíte před rozhodnutím, které je pouze na Vás. Ať se rozhodnete jak se rozhodnete, berte to jako tu nejlepší volbu. Každý má v životě možnost volby. Váš přítel se svobodně rozhodl strávit jednu třetinu vašeho vztahu bez Vás. Vy se můžete svobodně rozhodnout zda takovou zátěž podstoupíte. Dejte na intuici a vzpomeňte si jakým způsobem jste se o Austrálii domlouvali a jak si jí Váš přítel prosadil. Stejným způsobem bude mít tendenci řešit všechny další vaše společné dohody. Je to na Vás.“

Jana: „Dobrý den. S přítelem jsme spolu už třetí rok (je nám 21 a 22let) a začíná to přecházet do stereotypu. Už o mně nemá takový zájem jako na začátku. Já ano, ale jeho flegmatické chování mi někdy kazí náladu. Jinak je ale moc hodný. Po roce chození jsme začali plánovat svatbu, která měla být loni v létě. Šli jsme ale oba studovat (stejnou školu, stejný obor) a tak bydlíme půl roku spolu. V pořadu bylo řečeno, že optimální je svatba po 2letech, po 6ti letech je to riziko. Jak to máme přehodnotit na nás, když po 6ti letech vztahu bychom ještě ani neměli dokončenou školu? Má smysl svatba pro studující partnery? Děkuji“

Lucian Kantor: „Dobrý den Jano, než budete řešit svatbu, měli by jste vyřešit svůj vztah. Svatba není nutná do dvou let, je to jen doporučení Jeronýma Klimeše. Nikoli nařízení. Co by jste si z tohoto tvrzení měla odnést, že do dvou let by se měly vyjasnit základní principy fungování vztahu. Z toho co píšete, mám že jste příteli příliš k dispozici a ztrácíte v jeho očích svou hodnotu. Vdávat by jste se měla vdávat až ve chvíli, kdy nebudete tolik o vašem vztahu pochybovat a bude stát na vlastních nohou.“

Petr: „Dobry den, v poradu bylo receno ze po dvou letech ve vztahu se ma clovek "rozhodnout" co dal. Ze to bude porad takovy jako to bylo do te doby. Tim se mini posunout vztah dal do formy manzelstvi ci planovani rodicovstvi? Neni to prilis brzy? Mohl byste prosim trochu rozvest tuto myslenku? Diky Petr.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Petře, jedná se o výrok Dr. Klimeše a já Vám napíši svou interpretaci. Z mého pohledu se jedná o princip vyjasnit si základní pravidla soužití. Je to období, kdy vzájemná otevřenost by měla být na takové úrovni, aby dohodnuté základní principy soužití byly trvalé. Např. svatba ano či ne, bydlet ve městě či na vesnici ... Pokud do této doby se nám nepodaří prosadit svoje základní potřeby, neměli bychom předpokládat, že se to v budoucnu změní.“

Kristýna: „Dobrý den,jsem vdaná už 9let. S manželem máme 2děti předškolního věku. Po svatbě jsem o vztah "správně" nepečovala. Skončilo to tím, že mě manžel rok podváděl.Chce zkusit obnovit náš vztah, ale je pořád v kontaktu se svou "ex"milenkou a to mi moc vadí. Manžel o tom ví, ale nic moc s tím nedělá. Co s tím?“

Lucian Kantor: „Dobrý den Kristýno, vím že Vás nepotěším, ale stojíte před jasnou volbou horšího zla. Je pro Vás horší žít s člověkem, který Vás podvádí, nebo takového člověka opustit? Jen na základě takové volby máte možnost volit případné kroky. Zvolíte-li soužití s nevěrníkem, pak by jste si měla svůj volný čas naplnit aktivitami, které Vás baví. Pokud chcete odvětit, že na to nemáte čas, pak vězte, že máte manžela. Pokud má čas na ex, není až tolik vytížen, aby se nemohl starat o děti v době kdy Vy budete potřebovat. Příjemné aktivity Vám pomohou oprostit se od neustálého přemítání situace a čekání na to až manžel dostane rozum. Rozhodnete-li se pro jasné vymezení, můžete se dostat do situace, kdy se manžel rozhodne odejít. Je to jeho volba a Vy ji neovlivníte. Na Vašem místě bych začal variantou soukromých aktivit a až naberete síly, vymezte se. Je to Vaše volba.“

Petra: „Přeji příjemné odpoledne, žiji s partnerem necelé 3 roky, máme si hodně co říct, máme společné zájmy - fotografování, žijeme spolu bez jakýkoliv problému. Máme se moc rádi, MILUJEM SE. Dříve žil partner se svojí bývalou partnerkou cca 12let, maji spolu dcerku - odešel od nich, po dlouhodobých problémech s bývalou partnerkou.Neyl s ní ženatý. Při našem začínajícím vztahu, kdy jsme byli oba dost vystaveni teď jiz bývalé partnerce, a jejího vydírání,anonymním dopisům, atd.. mi řekl, že mi stejnak nemůže nic nabídnou, že nechce mít děti a taky si mne nechce vzít..(ale pro mne je svatba důležitá, chtěla bych nosit jeho jméno, chtěla bych si zažít ten krásný den atd..)vím, že to řekl ve špatném období,teď již vím, že díte se mnou by chtěl, ale vím, že o mnou ruku mne(rodiče)asi nikdy nepožádá. Chce mít určitou volnost, svou "hrdost"...a tak jsem se Vás chtěla zeptat zda si myslíte, že bych se mu mohla nabídnout, s otázkou: "Vezmeš si mne princi?" nebo si myslite, že to nechat času? Je mezi námi 10let rozdíl, ale nejde to poznat, ani lide kolem mne by to netypli. Mne je 23let. Chtěla bych být jeho paní, ne jen jeho přítelkyně. Děkuji za rady, a přeji pěkný zbytek dne! petra“

Lucian Kantor: „Dobrý den Petro, věc se má tak, že zkusit nabídnout svatbu můžete, ale pokud má přítel osobní zkušenost, která ho od tohoto kroku zrazuje, musíte počítat s odmítnutím. Pokud jste schopna "ustát" takovou zkušenost, pak to zkuste. Pokud ne, neriskujte citové zranění a vězte, že čas sám o sobě nic nezmění.“

Anna: „Dobrý den, mám na Vás několik otázek: Kdy je nejvhodnější / nejlepší doba pro uzavření manželství od začátku vztahu? Za jak dlouhou dobu může člověk poznat toho druhého? Měli by spolu dva lidé začít žítve společné domácnosti po 4 měsících vztahu ? Myslíte si, že když spolu začnou žít, vezmou se v budoucnu nebo to nemá delšího trvání než na pár let? Jaká je Vaše zkušenost z poradny? Díky za odpověď.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Anno, nejsem stoupencem statistik, průměrů a různých nejlepších dob. Na to je, dle mého názoru, lidský život příliš pestrý. Jsou však situace, kterým je potřeba se vyhýbat a příliš včasné uzavření manželství mezi ně patří. Společná domácnost po 4 měsících, z mé zkušenosti, není nikterak kontraproduktivní. Svatbu bych odložil na dobu, až si budete jisti, že opravdu chcete být spolu po celý zbytek života. Chemie zamilovanosti trvá plus mínus dva roky, tato doba by měla být vyžita k jasnému vymezení rolí a vzájemnému sladění svých potřeb. Časový horizont svatby není, dle mého názoru, striktní, dobré je však neuzavírat manželství dříve než po roce společného soužití.“

Tereza: „Dobrý den,chtěla bych se zeptat, posledni dobou se s manželem hádáme jemu je 42 a mě 25.Mám toho vice na srdci ,ale pro ted mi bude stačit,rada jak přežít domacnost s jeho maminkou (tchýni).Poslední dobou se nám hodně plete do života a mě to strašně rozčiluje co mam dělat,jak to mám vyřešit.Děkuji Nikol“

Lucian Kantor: „Dobrý den Nikol, jediná pomoc, pokud nevycházíte s tchýní, je pomoc manžela. Je to jeho máma a on by měl tím, kdo určuje hranice vaší rodiny. Jediné co můžete, je přestat ustupovat ze svých bazálních potřeb. Příčinu vašich hádek s manželem neznám, ale tipoval bych nedostatek soukromí a svobody. Napsala jste sice pouze pár řádek, ale dle obsahu jste na mnoho věcí sama, doporučoval bych Vám návštěvu odborníka. Nejprve individuální a potom párovou. Neměla by jste otálet, aby jste nevypustila z úst slova, která se nedají vzít zpět.“

Kamila: „Dobrý den, může muž dospět a být zodpovědnější více po svatbě? Nebo je to zcela indivudální věc každého jedince. Děkuji“

Lucian Kantor: „Dobrý den Kamilo, opravdu je to ryze individuální věc každého jedince. Nutno však přiznat, že dobře zorganizovaný svatební rituál mnohé věci upevní a některé transformuje do nové podoby.“

Ota z Nýrska: „Právě že ještě žádnou takovou osobu nemám,protože jsem potkal v životě samé ženy které u mě cetily peníze“

Lucian Kantor: „Pak možná nastal čas změnit přesvědčení či strategii výběru partnerek“

Marie: „Dobrý den,nemám vlastně žádnou otázku, protože už 36 let žiji v šťastném manželství.Nebylo to zpočátku jednoduché, brali jsme se před vojnou, ale stojí to za to.Chtěla jsem jen povzbudit všechny, kdo nevěří, že něco takového existuje.Jo a s tím pravidlem máte svatou pravdu.“

Lucian Kantor: „Přeji Vám tedy Marie, aby vám pohoda a vzájemnost vydržela po zbytek života.“

Hana: „Dobry den, prosim vas a zadam vas o radu. Je mi 29 let, mam partnera 55 spolecne jsme splodili dite pred dvemi lety. Nas vztah je na rozpadnuti teda aspon z meho hlediska jemu je to celkem jedno. Je mu naobtiz mi dat penize abych mohla nakoupit, jezdi si sam na dovolene a kdyz mu reknu aby si vzal dceru na vikend pry nema cas. Koupil penzion ktery se mu nedari rozjet. Vlastni dost majetku a nas nechava bydlet v nejmensim byte ktery ma. Je neustale pryc a neni na nej zadny spoleh. S dcerou jsem byla v nemocnici a navstivil nas jen na 30minut pry ze musi zase jit pracovat. Pracuje tak ze se bavi, ale sam nic nevydela. Kdyz jsem jej potkala daval mi vsechno delal vse co jsem mu rekla ted je opak pravdou a jen mi nadava ze nic nedelam a porad me posila do prace a dite do skolky. Me prace nevadi,ale musim mit jistotu ze kdyz dite nevyzvednu ze skolky ja nekdo me zaskoci. Babicka je daleko a on je take porad pryc. Prosim poradte mi co mam delat s nasim vztahem mam ho nechat at si dela co chce, nebo se ho mam vzdat? Mam ho rada,ale on nas asi ne. Predem Vam dekuji za odpoved“

Lucian Kantor: „Dobrý den Hano, dostala jste se do závislostní pozice = jste závislá na manželovi a on toho zneužívá. To by jste měla změnit. Zkuste manžela bez jakýchkoli ultimát a vyhrožování požádat o nápravu. Pokud Vám nevyhoví, navštivte sociální pracovnici manželské poradny a zjistěte konkrétní možnosti a zažádejte o rozhodnutí o výchově dcery a výživě Vás a dcerky. Od uzavření sňatku máte společné jmění manželů, na které máte právo. Pokud se nevymezíte, budete čím dál tím více ztrácet svou hodnotu a manžel Vás stejně opustí.“

Klára Nováková: „Dobrý den, jmenuji se Klára a právě jsem viděla další díl pořadu o partnerských vztazích. Jsme s přítelem spolu skoro pět let, už jsme jednou chystali svatbu, ale skončilo to fiaskem - partner ze vztahu utekl. Po nějaké době jsme spolu začali chodit do poradny a jsme cca 3/4 roku zase spolu a je to snad nejlepší období našeho vztahu. Přítel tvrdí, že se na svatbu necítí a z každé obdobné debaty vycouvá. Mne to ale mrzí a nedokážu se vyrovnat s tím, že si mě nechce vzít. Je mi to hrozně líto. Chystáme si spolu koupit byt a proto jeho strach ze svatby nechápu - společné vysoké dluhy mu nevadí, ale ze svatby má strach? Vždy když někdo začne na toto téma mluvit, tak je mi to hrozně líto a dost často to opláču. Jak mu mám vysvětlit, že je svatba pro mne důležitá tak, aby to pochopil? Děkuji. Klára“

Lucian Kantor: „Dobrý den Kláro, jsou situace, které buď příjme, nebo nemůže jít dál. Váš přítel má ze svatby velké obavy a jakákoli zmínka o ní vyvolává zaječí úmysly. Čím více na něj budete tlačit a plakat, tím máte menší pravděpodobnost, že si Vás vezme. Jste v patové situaci, příteli jde vysvětlit důležitost svatby asi se stejnou měrou jako Vám, že se svatby panicky bojí. Manželství je sice velká kotva vztahu, ale neměla by stát palicí, která jej rozbije.“

Helča,Morava: „Dobrý den,8.11.08 jsme se vzali,v květnu čekáme mimčo.2měsíce po svatbě nastaly finanční problémy a přišly brutální hádky.neshody.Oba jsme z toho něštastní.Manžel je ten,který je víc zoufalý,nevyrovnaný a velmi rychle se naštve.Já vím,že finanční problémy přejdou.Ale co s tím teď,jak to ustát?“

Lucian Kantor: „Dobrý den Helčo, v mnoha mužích po svatbě vyvstává pocit zvýšené zodpovědnosti a představa finančních problémů snižuje jejich sebevědomí na minimum. Tyto situace by jste měli, i vzhledem k tomu, že jste těhotná, s odborníkem. Z mé praxe, řešení takové situace není pouze na jedno sezení.“

Věra: „Dobrý den, jak přemluvit partnera, že už je čas na to, mít první dítě. Mám už nejvyšší čas, ale partner si pořád myslí, že na děti máme dost času. Je mi 34 let.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Věro, dítě je korunou soužití dvou lidí a mělo by na svět přicházet ze svobodného rozhodnutí a lásky. Partnera byste neměla přemlouvat, spíše se zeptat na jeho konkrétní představu. Možná, že partner dítě vůbec nechce a je to jen úhybný manévr a čekání, že Vás to přejde. Přemluvíte-li muže, který děti nechce k dítěti, pak si vytváříte velkou pravděpodobnost, že jej budete přemlouvat, aby se o vaše dítě staral a on v krizových chvílích by Vám tento nátlak mohl vyčítat. Takových párů ke mne chodí mnoho. Netlačte, ale jak jsem napsal, zeptejte se ho na konkrétní představu budoucnosti bez dotazu na potomky. Ať třeba nakreslí dvě časové osy na příštích deset let, tu svojí a tu Vaší. Dvě čáry a na ně postupně všechny význačné události, které očekává. Pokud ta představa bude diametrálně odlišná od té Vaší, pak je čas sundat růžové brýle o možných změnách v budoucnosti a zvážit zda je to ten pravý.“

Monique: „Hezké sobotní odpoledne. CHtěla jsem se zeptat, ale možná jistá rada na určité věci neexistuje. S přítelem jsme spolu, zrovna 21.3. to bude 5let. Z čehož spolu ve společné domácnosti žijeme 2roky. Přítel je o 10let starší a i když mu bude letos 32let, tak pořád má strach z většího závazku jako je svatba a děti. Já ho nechci do ničeho nutit a vím, že tudy by cesta nevedla, ale já ve svém životě potřebuji jistou oporu a pocit jistoty a ten v tuto chvíli ztrácím. S přítelem jsme o tom nesčetněkrát mluvili, ale z jeho strany to jsou pořád jen sliby.. až budu mít lepší práci, až bude to či ono a stejně pořád nic. Myslíte, že takový to vztah má smysl dále udržovat? Přítele mám moc ráda, vážím si ho, ale v posledních měsících mám spíše takové zaječí myšlenky a nevím si rady... Přeci jen po tak dlouhé době mám strach vztah ukončit.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Monique, Váš dotaz je velmi podobný tomu předchozímu. Jsou muži, kteří se závazků prostě bojí a radši žijí v budoucnosti - jednou, později ... Pokuste se, aby přítel dal svým plánům konkrétní představu, např viz. časové osy. Počítejte s tím, že budoucnost po takové době je obměnou dosavadního chování, tedy dejte mu poslední šanci, vezměte první konkrétní časový bod jako jeho závazek a pokud nebude splněn, je čas zvážit odchod.“

Eva: „Dobrý den, chci se zeptat, jak muži nesou odmítnutí žádosti o ruku. Svému partnerovi jsem již na začátku vzatu řekla, že se vdávat nechci. Tenkrát mu to přišlo baječné, ale nyní po roce a půl mě již po 4 požádal o ruku. Máme spolu 9 měsíčního syna. Mám pocit, že mi to dělá naschvál. Je nějaký zbůsob jak to muži vysvětlit.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Evo, on tomu asi nerozumí, protože Vás má rád a žije ve svých představách a hodnotách. Přítel se příchodem syna posunul k větší ukotvenosti a chce stvrdit vaší lásku veřejně. Každý člověk, jak muž, tak i žena odmítnutí sňatku vnímají jako odmítnutí jejich lásky. Někoho to raní více, někoho méně, ale každého nějak. Naschvál Vám to určitě nedělá, nebo zkuste se zamyslet nad tím, co by získal takovým naschválem. A až budete u toho přemýšlení zkuste se více zamyslet proč se nechcete vdávat. Předpokládám, že přítel Vaším argumentům nerozumí a možná je vnímá jako vrtoch, který časem přejde. Tedy proč nechcete?“

Barbora: „Dobré odpoledne, chci se zeptat, jak vysvětlit partnerovi, který je ženatý, ale se svou ženou už pět let nežije a chová se ve všech směrech jako můj partner (včetně vztahu ke svým i mým příbuzným), že rozvod není konec světa, ale loické vyústění tohoto stavu. Děkuji za odpověď na otázku, která mě už dlouho štve.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Barboro, vysvětlováním a nátlakem stavíte přítele do pozice dítěte. K rozvodu se musí rozhodnout sám. Můžete mu doporučit návštěvu odborníka, můžete mu vymezit jasnější pravidla, ale rozhodnout se musí svobodně. Začněte od sebe jak dlouho jste ochotna ještě čekat? Až si odpovíte na tuto otázku, pak by jste odpověď měla přeformulovat do jasného zveřejnění potřeby. Např. přemýšlela jsem o našem vztahu a to, že jsi stále ženat jej ubíjí, vím že na některá rozhodnutí je potřeba dostatek času, ale nemělo by ho být tolik, aby zničil náš vztah neustálými dotazy a hádkami. Mám Tě moc ráda, ale nejsem schopna čekat na tvůj krok neomezeně dlouhou dobu. Už se tě nebudu ptát, ale očekávám že se situace vyřeší do ... A pokud Váš přítel bude neustále kličkovat, pak odejděte, nebo se s tím musíte smířit a už se k této otázce nemůžete nikdy nevracet.“

Jarda: „Dobrý den, skutečně si myslíte, že drtivá většina případů partnerských vztahů musí zákonitě, po 6ti letech bez svatby a dítěte, začít "troskotat"? S přítelkyní spolu žijeme již 3 roky (poznali jsme se jako spolužáci na střední škole :-) ) a zatím vše nasvědčuje tomu, že jeden v druhém vidíme ideální protějšek. Bohužel okolnosti nám zatím nedovolují pokročit do dalšího stádia (svatba). Ps: ja kse stavíte ke vztahům započatým na střední škole? Děkuji“

Lucian Kantor: „Dobrý den Jardo, život je pestrý a vše co kolem sebe slyšíte, jsou pouhá doporučení a výjimky potvrzují pravidlo. Např. vztahy vzniklé na střední škole mají ze statistického hlediska malou pravděpodobnost celoživotního trvání, ale to neznamená, že po přečtení takové informace si sednete s přítelkyní a prohlásíte: „Chci doživotní vztah, statistika je proti nám, rozcházíme se“. Délka vztahu před svatbou není podle mne tak určující, co však hraje velkou roli je společné soužití. Teprve až pár spolu začne žít a postaví se ekonomicky na vlastní nohy, může si vymezit pravidla soužití. Do té doby je to stavba vzdušných zámků – co kdyby, až kdyby. A z mé praxe by po dvou letech soužití měly být základní hranice stanoveny tak, aby se neměnily.“

Martin: „Dobrý den, mohu se zeptat na to, jakým způsobem oslovit slečnu, která vydává jasné signály sympatie, a asi se bojí vše "rozseknout". Já jsem také nerozhodný, bojím se záporné odpovědi.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Martine, odpovím metaforou - Kdo nebojuje, nevyhrává. Kdo bojuje musí se občas smířit s porážkou. Každý z nás máme obavy z nových věcí, ale když to nezkusíme, nezjistíme jaké to je. Nevymýšlejte nic složitého. Oslovte slečnu až bude někde sama, sdělte jí, že je moc pěkná a měl jste nutkavou potřebu jí to říct. Podle reakce pokračujte. Když bude chladná, můžete pokračovat - tak podle toho jak se tváříš, vidím, že bych si měl stoupnout do fronty, asi to slyšíš často. Tak řekl jsem co jsem potřeboval a ahoj. Pokud se bude tvářit na první oslovení kladně, pozvěte jí někam. Je to na Vás, za svůj život zažijete nespočetně odmítnutí. A na první se můžete připravit tak, že si ho představíte do důsledků a pokud to uděláte, zjistíte, že svět poběží dál a nikdo to řešit nebude.“

Katka: „Dobrý den,chtěla bych se zeptat.Je mi 32 let a nemohla jsem pořád najít toho "pravého" pro společný život.Před rokem jsem poznala svého přítele,který mě letos po roční známosti požádal o ruku a rozhodli jsme se letos vzít.Myslíte,že by tento vzah po tak krátké známosti mohl mít nějakou budoucnost?Jindy jsem měla vztahy delší,které nakonec ale nevyšly,takže jsem si řekla,že nemá cenu čekat tolik let než se člověk ropzhodne udělat rozhodující krok.Jsem ve zkušební době v práci,ale partner by chtěl dítě,ale snažím se to odkládat,ale nevím jak dlouho by to bylo tak ideální,než se rozhodnout o založení rodiny. Děkuji za odpověď.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Katko, pokud bydlíte ve společné domácnosti, v klidu začněte svatbu plánovat a do roka můžete být pod čepcem. Na svatbu nespěchejte a přípravu si užívejte, je to na celý život. Už při tom plánování se buď utvrdíte, že jdete správným směrem, nebo Vám plánování otevře témata k řešení. Užijte si přípravu svatby a až pak těšení na potomka.“

Kateřina: „Dobrý den, s partnerem jsem 7 let.Náš vztah se dá nazvat bouřlivým,prošli jsme si vším možným.Udělali pár chyb,pár kroků vedle,ale přesto všechno jsme to ustáli.Mám ale dojem,že láska jako taková vyprchala.Mám pocit,že už nejsme partneři,ale spolubydlící.Vlastně ani nevím,zda bych se chtěla vdávat (a to jsem vždy tvrdila,že chci).Často dám přednost večeru s kamarádkami na diskotéce než s partnerem u TV-nudím se.Jinak jsem s ním ale spokojená,je hodný.Myslíte si,že náš vztah může mít ještě někdy "šťávu"?Děti ještě dlouho nechci...pro doplnění..je mi 27 let.Předem děkuji.“

Lucian Kantor: „Dobrý den Kateřino, vztah může mít šťávu jen v případě, že se oba o to zasloužíte. Pokud budete čekat na potom, čas bude proti vám. Chcete-li změnu, měli by jste začít, nikoli zítra, nikoli za hodinu, ale teď. Promluvte si o společných představách budoucnosti. Pokud skončíte diskotéka x TV a nikdy jinak, pak je to jasná informace, podle které by jste se měli zařídit.“

Silvie: „Dobrý den pane Kantore, jsem vdaná 17 let a asi posledních 5 let žijeme spíše s manželem jen vedele sebe než spolu. Máme však 15 letehé syna, kvůli kterému mi moje svědomí brání odejít ze vztahu. Manžel o rozchodu nikdy neuvažoval ( dle jeho slov ). Mám myslet na svůj budoucí život, nebo vyčkat až syn ještě odroste?“

Lucian Kantor: „Dobrý den Silvie, řešíte velké životní rozhodnutí, o kterém by jste měla být 100% přesvědčená. Chaty, kamarádky ... Vám nepomohou, navštivte manželskou poradnu, aby jste si ujasnila priority a Vaše rozhodnutí ctilo celý kontext situace.“

Tereza: „Dobrý den.Namám jasno co chci a co mám dělat v ve svém manželství.Trvá 15 let.Manžel je o 12 let starší než já a má několik let problém se sexem.Uprostřet pohlavního styku zmizí erekce.Skoušeli jme viagru...s tím mám problém já.Mám problém,že když vím,že bez prášku to nejde..tak já prostě nemůžu mít sex.Během tří posledních let nechci sex s manželem vůbec....Mám v sobě jakýsi tělesný odpor..nerozumím tomu.Před rokem jsem se zamilovala do jiného muže a nějaký čas jsem byla nevěrná,až to prasklo.Manžel se skoro zhroutil..trápil se.Vše jsme si vyříkali.Rozešla jsem se s milencem.Ale s manželem mít pohlavní styk prostě nemůžu.Už když se mě začne dotýkat,moje tělo se zablokuje..nic mě nevzrušuje...Trápí nás to oba,jinak se máme moc rádi ä je mezi námi hezké přátelství.Máme 5 leté dítě,rozvádět se a bořit rodinu nechceme ani jeden.Jsem nešťastná.Žít bez sexu je pro mne peklo.Manželovi to vadí také ale vzhledem k jeho impotenci ne tolik jako mě.Co mám dělat.Může nám vůbec někdo pomoci?“

Lucian Kantor: „Dobrý den Terezo, největším erotogenním orgánem lidského těla je mozek. Váše problémy jsou výsledkem mnoha přesvědčení a představ a hlavně spolykaných slov. Nepsala jste, zda byl manžel na odborném vyšetření, erektivní poruchy mají někdy příčinu v závažnějších zdravotních problémech. Stud by měl jít stranou. Dále pak náhlé zmizení erekce ukazuje také na psychický problém. Určitě je možné zlepšení stavu, jen musíte vyhledat odbornou sexuologickou pomoc.“