Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 31. ledna 2009

Pavla: „Dobrý den pane doktore, omlouvám se, že se neptám přímo k dnešnímu tématu.Jsme ve vztahu s přítelem 2 roky, moc toužím po rodině, ale přítel ne, je nám 36 a 38 let, je až moc zodpovědný,že pokud nebude mít dobrou práci apeníze, rodinu nechce a pravda je, že já jsme z toho už špatná, protože mám strach, že je na dítě pozdě. Bohužel ted došlo mezi námi k výčitkám z mé strany,že ja už rodinu bych chtěla no a on se stáhnul, nekomunikuje, a mam pocit, jakoby chtel z toho vztahu vycouvat. Vím, že výčitky nejsou to nejlepší, bohužel já to neustála. ale někdy si řákám, zda je zraly vůbec na vztah, jak mám poznat, že na tu rodinu dojde a že mi tohle neudela i v jiném případě.Moc děkuji Pavla“

PhDr. Petr Šmolka: „Dobré odpoledne, následující hodinu bychom měli strávit společně. Dotaz sice k dnešnímu tématu není, ale podobná situace trápí mnohé. V dané chvíli už skutečně není vhodné uchylovat se k výčitkám, ale k spíše k jednoznačným tvrzením. Za těch a těch podmínek bych ráda ve vztahu pokračovala, ale ty a ty podmínky jsou pro mne nezbytné. Ochota mít rodinu mezi ně zpravidla patří. Jinak hrozí, že zbytek života prožijete v jakési pomyslné čekárně.“

verabackovska@seznam .cz: „dobry den ,mam prosbu po bezproblem rozvodu,a ročním bydlení mimo rodinu bych se chtěl vratit a byvala manželka ma pochybnosti co děti 22let,20let ,10.let.není tomuto moc nakloněna .myslíte že je vhodné toto realizovat.děkuji bačkovský“

PhDr. Petr Šmolka: „Vážený pane, dost podstatné je, co bylo příčinou rozvodu. Pokud chronické problémy, pak šance na změnu moc velká není. Pokud nějaké nedorozumění nebo - ještě pravděpodobněji - někdo třetí, pak by návrat mohl být šancí. Pokud by si ho ale přáli oba. Zatím lze uvažovat třeba o nabídce nějakých společně trávených chvil. Bez toho, že byste se hned stěhovat zpět.“

Alča: „Partner nedá na svou matku dopustit. Jeho vztah k ní je natolik silný, že k ní chodí pravidelně (každý den) na mě "žalovat". Sděluje jí každou maličkost, kterou vždy náležitě zveličí. Ona mu oplátkou vylíčí, jak jsem nemožná, jak všechno dělám špatně a radí mu, že má ode mně utéct dokud je čas. Lze s tím něco udělat? Nějak náš vztah zachránit?“

PhDr. Petr Šmolka: „Docela by mne zajímalo, jak vítě, že Vás tam chodí pomlouvat. Pokud je tak neomalený, že se tím před Vámi chlubí, pak byste možná měla uvažovat o něčem jiném, než zrovna o zachraňování tohoto vztahu.“

Jirka: „Dobrý den. Dnes viděl pořad poprvé a musím říct, že mám obrovskou radost, že se takový pořad dostal i na ČT1. Šárce nové prostředí moc sluší a celkově bych Vám chtěl vyjádřit podporu. Model třígenerační rodiny je skvělé vidět fungovat, nemáte ovšem dojem, že idealizací harmonie přispějete k pokusům, jež skončí nezdary?“

PhDr. Petr Šmolka: „Nemám. Už proto, že většinou je nám servírován pravý opak, tedy rodiny, kde mezigererační vztahy fungují špatně. Trochu tím vzniká optický klam, že tomu tak být musí. Proto dík za příklad toho, že takové vztahy také fungovat mohou.“

Adra: „Co si myslíte, o manželce, která si najde mladého přítele a řekne mu, že v budoucnu plánuje že by žili všichni tři pohromadě. Přítele to děsí.“

PhDr. Petr Šmolka: „Pokud Vás správně chápu - že by spolu žili ona, její manžel a její mladý přítel, pak by se asi měli vyděsit oba pánové.“

Žaneta.S: „Dobrý den, zajímalo by mě jak mám vycházet se voji tchýni. Po škole jsem se vdala a nastěhoval se dorodinného domu za manželem a tchýni. Říkala jsem si, že si dodělám VŠ, ale tchýně mi řekla na co mi bude VŠ - po rozmluvě jsem nastoupila do zaměstnání. Rok poté si sama podala přihlášku na VŠ, aby si sama doděla patřičné vzdělání. Jak mám vycházet s někým kdo mě tak podrazí?“

PhDr. Petr Šmolka: „V zásadních věcech, navíc v těch, které nejsou v rozporu s "dobrými mravy" si stůjte na svém. Pokud vím, tak studium VŠ není zrovna nemravné počínání. I ta nejhorší tchyně obsadí jen tolik prostoru, kolik jí ho ponecháme.“

veronikababykova@seznam.cz: „bydlíme s partnerem už od dubna lonského roku i s jeho matkou poté co jí zemřel její muž a chtěla bych mít kuchyn podle sebe a né jen podle ní ale nevím jak oba přesvědčit když chci jen linku rozdělit lednicemi(každá máme svou lednici)abych měla jen svůj koutek..“

PhDr. Petr Šmolka: „U zdánlivě jednoduchým trápení je někdy každá rada drahá. Pokud nezapůsobí logické argumenty, tak je snad někdy opravdu lepší přijmout, že si hodíte korunou.“

PAVEL "ZAMILOVANÝ": „Vážený pane Doktore.Jsem velice rád,že zrovna Vám mohu tímto způsobem položit dosti závažnou otázku,se kterou se "trápím" téměř tři měsíce. Jsem 39letý muž,a pracoval jsem v jednom nejmenovaném D.D.Jako vychovatel. V této době se připravuji na stejné zaměstnání,ale v jiném městě a okresu,jelikož jsem se přestěhoval.Jsem vdovec už 8let, a před časem jsem se tůze zamiloval do jedné dospělé klientky z jiného D.D. Tato dívka je do mne stejně tak zamilovaná,jako já do ní. Plánujeme si budoucnost, a mám v úmyslu s ní prožít třeba i zbytek mého života. Myslíte si,že je krajně nemorálné,že jakož to pedagog bych se měl vzdát této práce, anebo této dívky? Vztah mezi náma, je opravdu velice krásný,máme téměř stejné názory na různé "věci" a náš věkový rozdíl si plně uvědomujeme. jaký názor na tento vztah máte Vy pane Doktore? děkuji za odpověď( třeba i negatívní). P.S. Mohl by jste mě pane doktore odkázat na nějakou literatůru,jenž pojednává danou věc.“

PhDr. Petr Šmolka: „Vážený pane, literatura Vám moc nepomůže, spíše bych Vás odkázal na někoho z mých kolegů v poradně. Adresář je na www.amrp.cz Problém podobných vztahů totiž není jen ve věkovém rozdílu, ale i v počáteční nerovnováze dané vašimi rolemi (klientka, vychovatel)“

Velan brno: „Dobry den.Nasel jsem si pritelkyni.jsme spolu 7mesicu.ona zije 8 let s pritelem ktery je muj vlastnik-moje matka a jeho matka jsou sestrenice,ktery na ni nema cas,nemaji spolu sex,se mnou je to pry vsechno fajn,ale kdyz nastolim otazku jestli ho opusti tak rekne ze ne ze bych musel byt nekdo jiny co by pry tomu rekla rodina a pratele.“

PhDr. Petr Šmolka: „Myslím si, že jste tak trochu "z nouze dobrej", jakési přilepšení poněkud zhýčkané dívce či ženě.“

Simona: „Dobrý den, bydlíme s mým manželem ve společném domě s jeho rodiči, každá rodina má svůj byt, zahrada a vchod je společný. Bohužel bývalá žena mého muže často navštěvuje jeho rodiče a nabourává nám soukromí. tchyně s tchánem oponují, že s ní musí udržovat dobré vztahy kvůli vnukovi. Co v této situaci dělat? Děkuji.“

PhDr. Petr Šmolka: „Vážená paní, opravdu není na Vás, abyste mluvila do vztahu tchánů s bývalou ženou Vašeho manžela. Nejenže mají právo se stýkat, ale s ohledem na vnuka je to možná i dobře.“

Jitka: „Pane doktore,má tchýně už léta mě,svého syna,dceru i dcery muže napadá,že jí neustále v bytě něco odcizujem.Má bezp.zámky..alarm ale nikdo jí nevysvětlí že se jí tam nikdo nedostane.My a nebo někdo..jí tráví kytky..poškrábal pračku..ukradl jí kamaše a ted ho viděla,jak je nosí po městě.Sleduje jí nekdo v autě.My víme že má nejakou psych.poruchu,ale když jí řekneme aby šla k lékaři...začne nám nadávat že není blázen,že si to nevymýšlí a proč jí to děláme.Je mi jí líto...ale už tam ani nechodím...stále jen mluví o tom,kdo jí co zase provedl.Co s tím ?“

PhDr. Petr Šmolka: „Ano, o psychickou poruchu nepochybně jde. Její součástí je ovšem i zvýšená pohotovost podezírat, takže na nějaká vaše doporučení nedá. Možná byste ale mohli vše konzultovat s nějakým doktorem, ke kterému dochází - praktik, internista...“

zdenkaburdova@seznam.cz: „Dobrý den, Vaše názory, rady moc ráda poslouchám.Ráda bych se zeptala jaký máte názor, když partner, se kterým jsem se seznámila, nežili jsme spolu mi dělal problém, když jsem se měla sejít s přáteli.Většinou se mnou nechtěl jít a snažil se mě od nich zcela odpoutat.Chtěl abych byla jen s ním a říkával, zda mám zapotřebí se s nimi vídat.opovrhoval jimi.Musím ještě podotknout, že taková setkání se konala jednou za půl roku, maximálně po 3 měsících.Jsem člověk, který má lidi rád a také celkem potřebu se s přáteli kontaktovat.Známých mám spoustu, ale přátel jen několik.Přátele svého přítele jsem žádné nepoznala. Děkuji za Vaši odpověď Zdeňka Burdová“

PhDr. Petr Šmolka: „Ptáte se na můj názor, máte jej mít, i když se Vám třeba nebude moc líbit. Váš partner je na Vás závislý, má sklon žárlit, případně potřebu vlastnit. Nic z toho není zrovna dobrý vklad do společného života.“

Monika: „dobrý den, jsem 4 roky vdaná, bydlíme s manželem 5let u jeho rodičů. Začátky byli velmi krušné (jeho rodiče si mému příteli stěžovali, na mé chování typu: málo nahlas zdravím, nezdravím jako první...) Bylo to hrozné. V poslední době se situace celkem stabilizovala, ale stále mi vadí, že mě vynechávají při jakýkoliv rozhodnutích. vždy si pozvou jen manžela s tím to proberou a mě to jde pak manžel "přetlumočit", což se mi nelíbí. Co s tím dělat? díky za odpoved.“

PhDr. Petr Šmolka: „Možná by stačilo, kdybyste měla jistotu, že Váš manžel hájí také Vaše zájmy. Já bych se do podobných rodinných rad na Vašem místě příliš nehnal - mohlo by tam opět docházet ke zbytečným střetům.“

Ivana: „Dobrý den, děkuji za Váš pořad, moc se mi líbí a fandím Vám. Hezké odpoledne!“

PhDr. Petr Šmolka: „Také dík.“

Zuzka Mělník: „Dobrý den pane doktore.Máme s přítelem problém.Máme spolu půl ročního chlapečka, bydlíme u mých rodičů.Přítel má postiženou sestru.Vyžaduje speciální péči musí se odvážet každé pondělí a přivážet v pátek ze satcionáře v Ml.Boleslavi.Přítel sestru vozí 3krát do měsíce a poté hlídá 4 hodiny než se jeho matka vrátí z práce.Takto se občas střídají s bratrem.Otec se o dceru nestará je to alkoholik a gambler matka s tím nic nedělá ignoruje to.Občas se hádáme pouze kvůli této věci.Přítel to nemůže pochopit, tvrdí mi, že je to normální zastupovat roli otce a že bych měla být tolerantnější.Začínám mít averzi na něj i na jejich rodinu.Prosím jaký máte na celou věc názor?děkuji přeji pškný zbytek dne“

PhDr. Petr Šmolka: „Dokážu pochopit, že Vám to vadí, ale nic moc s tím nenaděláte. Ledaže by se vám podařilo domluvit se s přítelem na tom, že se o tu péči podělí ještě s někkým dalším - včetně placených služeb.“

Marketa: „Dobry den pane doktore, ani muj dotaz neni k dnesnimu tematu, ale trapi me uz nekolik mesicu... Cetla jsem si predesli prispevek i s vasi odpovedi a libi se mi vase prirovnani k cekarne tak presne vypadal muj zivot s byvalym partnerem. Dnes uz jsem v novem vztahu rok a pul dokonce cekame i vytouzene miminko, problem je v tom, ze jsme se poznali v zahranici, kde muj partner stale zije a snazi se najit lepsi praci pro to aby nas v pohode vsechny uzivil. Ja jsem nyni v Cechach a ziji u svych rodicu, nase spolecna budoucnost je zatim dost nejista v tom jestli budeme zit v zahranici nebo tu v Cechach. Mam necele tri mesice do porodu a zacina me tato nejistota dost stresovat, navic mam strach ze tak dlouhe odlouceni nas muze odcizit zijeme kazdy zvlast uz od rijna sice se vydame kazdy mesic na par dni ale mam strach abych zase nezila v te cekarne na zivot. Dekuji vam za vasi odpoved. S pozdravem Marketa“

PhDr. Petr Šmolka: „Váš strach je možná oprávněný, jistotu teď nemáte. Zatím by asi bylo dobré jít krok za krokem. Teď se třeba soustředit na očekávaný porod, po něm na péči o dítě a pak se holt uvidí.“

Lucie: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jaký je dle Vašeho názoru nejlepší postoj k bývalým partnerkám mého přítele. je lépe se o nich nebavit, i když on má tu potřebu, nebo se na ně naopak ptát. Mě to trochu vadí, ale když něco řeknu, vypadám jako žárlivec. Tak co s tím?děkuji za odpověď“

PhDr. Petr Šmolka: „Zcela jasně mu řekněte, že se o jeho "bejvalkách" bavit nechcete. Není také proč!“

Alča: „Děkuji Vám za odpověď, pane doktore. Nevím, zda se to dá nazvat neomaleností, ale přítel se tím přede mnou skutečně chlubí. A co víc - "radí mi", že v době, kdy jsou ve všem roztoči, bychom neměli mít doma záclony ani koberce, že lustr v obývýku se jeho mamince nelíbí, tak ho mám sdělat, že nemám být v našem bytě, když tam zrovna není ani on, abych zbytečně neplýtvala vodou, el. energií... - to vše mu radí maminka a on mi to tlumočí s čistým svědomím, že je upřímný a považuje tedy své jednání za správné. Diví se, že se mi to nelíbí a obhajuje svou matku, která mu údajně už předem řekla, že ho neposlechnu, protože jsem nemožná... Myslíte, že vážně nemá smysl o takový vztah bojovat?“

PhDr. Petr Šmolka: „Mnohá jiná by skutečně o takový vztah raději enbojovala. A, dobře by věděla proč.“

Pavel z Tábora: „Dobrý den mám dotaz. Je mi 45 let,rozved.nyní mám začínám vztah s ženou 38 let.Každý bydlíme jinde. Jde mi o komunikaci s ní. Když jsme spolu není problém komunikace. Problém je v komunikaci s ní po mobilním telefonu, kdy mi nebere telefon,neodpovídá na sms. Ptal jsem jí proč, tak mi odpověděla, že mobil nesnáší, někdy ten mobil hodí na zem v bytě,kopne do něj. Chci se Vás zeptat jak jí to mohu vysvětlit nebo poradit ohledně komunikace s mobilem. Děkuji“

PhDr. Petr Šmolka: „Zlaté časy, když mobily nebyly. Třeba by stačilo, kdybyste si jeho prostřednictvím vyřizovali jen to nejdůležitější, něco, nač stačí SMS. Spíše by mne zneklidňovalo to, že ho někdy používá místo kopacího balónu.“

Marcela: „Dobrý den, dnešní díl partnerských vztahů mi byl jako šitý na míru. Chodím-la jsem 5 let s přítelem poznali jsme se když ja začala studovat vysokou školu, on ji dokončil a začal pracovat cítila jsem se tím trošku méněcenná a dělala co mu na očích viděla.dnes chodím taky do práce a pořád jsem to já kdo musí jezdit zaním i když pak ráno zbytečně dřív vstávám on to prostě pro mě neudělá pokud za ním nepřijedu nejsme spolu, jsem to pořád ja kdo musí poslouchat co chce on zrovna dělat navíc je to jedináček a maminka mu vysloveně skače kolem zadku.Před vánoci už to vyvrchlilo když odjížděl na 2 denní služební cestu a maminka mu předemnou řekla pojd musím si tě poobtulat a dala mu pusinku já u toho málem šílela protože já k němu odjíždím(kvůli jeho zdechlosti za mnou přijet) klidně na 3 noci a doma si normálně řeknem čau a jdu. Možná je důležité že mamince je 61.Myslíte že je normální aby tatkto obtulovala 28 letého syna před jeho ženskou“

PhDr. Petr Šmolka: „Nevím, spíše uvažuji, zda je normální, aby se někdo nechal zatlačit do tak nerovnocenného vztahu, jako Vy.“

Bouček: „Nahrazuje KLOKÁNEK rodinu, nebo je pouhou institucí?“

PhDr. Petr Šmolka: „Klokánek je především instituce, která se snaží vytvářet prostředí rodině alespoň v něčem podobné. Nahradit ji však nemůže.“

jarka s.: „dobrý den, vybírám si partnery, kterí se k mě nikdy nechovají hezky. mám teď v sebe nedůvěru. dá se to nějak předem poznat?“

PhDr. Petr Šmolka: „Asi byste měla uvažovat o osobní konzultaci s psychology, o psychoterapii. Až byste porozuměla sama sobě, tak by se Vám třeba přestaly ony věci dít.“

anonymka.K: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat... nedávno jsme byli s přítelem u věštkyně a řekla nám úplný opak, mě, že je přítel žárlivý a mohla bych s ním do budoucna mít problémy, jemu zase, že žárlivost odboural. Sám nejeví znaky žárlivosti, spíše vůbec. Má mě vůbec rád, ještě mi ani neřekl, že mě miluje, nevím, na čem jsem, prosím poraďte. Děkuji“

PhDr. Petr Šmolka: „Možná byste měla vycházet z toho, jak se k Vám chová a ne z toho, co Vám navykládala něaká věštkyně.“

Jana, ZL: „Dobrý den. Jsem vdaná 5 let a s manželem máme pěkný vztah. Asi před rokem mě sklamal. Vím, že toho velmi litoval a slíbil, že už se to opakovat nebude. Bohužel, i když se snažím sebe víc, nedokážu mu plně důvěřovat. Co s tím?“

PhDr. Petr Šmolka: „Předpokládám, že Vás nezklamal třeba tím, že nedokázal udělat kotrmelec. I tak Vám mohu napovědět, že víra je pouze věcí rozhodnutí. Buď se rozhodnete mu věřit nebo od něj odejděte. On Vám nemůže dát žádný jednoznačný důkaz, který byste považovala za uspokojivý.“

Lea: „Pane doktore, bydlíme s manželem a mou matkou v jednom domě. Máme oddělené bydlení a myslím, že to docela klape. Můj bratr s rodinou nás navštěvuje víkendově asi jednou za dva měsíce. Manžel se vždy uklidí do ústraní, nemá zájem o přílišnou komunikaci a děti přímo přehlíží. Mám svou rodinu moc ráda a rve mi to srdce. Když navedu řeč - není si ničeho vědom. Děkuji za reakci“

PhDr. Petr Šmolka: „Proboha, buďte ráda, že se někam uklidí. Také by mohl prudit. Užijte si svou rodinu, a po manželvi nechtějte nic víc, než aby se s nimi třeba uvítal či rozloučil. Třeba je jen uzavřenější.“

Jana: „Dobrý den pane doktore, omlouvám se, že moje otázka není k dnešnímu tématu. Ráda bych se zeptala, jakým způsobem řešit sexuální nesoulad s přítelem. Je dobré o rozdílných potřebách s partnerem otevřeně hovořit a jakým způsobem, aby nebyl vztah narušen a nebylo dotčeno jeho ego. Jeho potřeby jsou minimální a bohužel nevím, co je toho příčinou. Jinak je ve vztahu velmi pozorný a vstřícný. Děkuji“

PhDr. Petr Šmolka: „Mluvit ano, vyčítat ne. Více by asi napověděla konzultace s psychologem nebo návštěva sexuologie. Těch důvodů může být spousta.“

Martas: „Chtěla bych se zeptat na to:partner si za mýmy zády dopisoval s nějakou ženskou, když sem na to přišla, řikal že to byl jen flirt a že už to neudělá, od tý doby mu ale nevěřím, je to už přes rok, ale já mu prostě nevěřím....jde s tím něco dělat, nebo se s ním mám rozejít?“

PhDr. Petr Šmolka: „Pokud je vše tak, jak píšete, pak by to byl opravdu dost hloupý důvod pro rozchod.“

michal korpass: „dobry den mel bych takovy dotaz.moje partnerka a ja si uz delsi dobu nerozumime a duvodem je jeji rodina,ketra se ji porad plete do zivota,porad ji rikaji jak ma co delat a co nema delat.je ji 21let a nechavala si to dost dlouho libit.nedavno mi rekla,ze si musi dat pauzu a,ze mam odjet,ze potrebuje byt chvili sama.predem dekuji za odpoved“

PhDr. Petr Šmolka: „Zkuste tu svou partnerku erspektovat a zařídit se podle jejího přání. I s rizikem, že se třeba rozejdete. Hlavně neškemrejte a nementorujte.“

Ivan a Vlado: „dobry den. aky mate nazor na to ked moja matka ziarli na mojho o 18 rokov starsieho priatela (sme gejovia) . Ja budem mat o tri mesiace 18 rokov. Matka ma chce vyhodit z domu. dakujem P.S. : uzasny porad, drzte sa!“

PhDr. Petr Šmolka: „Vaše matka má asi dost potíží s přijetím Vaší orientace. Pak je tu ten věkový rozdíl a společné soužití. Má právo nepřát si, aby u Vás bydlel.“

tolaszovaj@seznam.cz: „Nejdrive bych Vam chtela podekovat za moudre odpovedi na serveru Zena.cz, vzdy si rada prectu Vas nazor :-) Chtela bych se Vas zepat, jak postupovat v komunikaci s mou matkou, ktera ma dost casto probemy s akceptovanim jineho, nez vlastniho nazoru na cokoliv. Otec prakticky cely zivot ustupuje, se svou rodinou kvuli jeji nesnasenlivosti prakticky komunikuje minimalne. Na jeji obranu taky musim uznale napsat, ze se nekdy mohla citit pravem nastvana, ale prestat komunikovat a neustale otci vycitat jeho matku a zbytek rodiny asi taky neni uplne v poradku. Ja jsem se pred 3 lety vdala za cloveka, se kterym jsme uz 11 let chodili, z toho 5 let zili, chtela jsem zabranit stejnym problemum, snazila a snazim se dosud, aby rodinne vztahy fungovaly, ale pres to se obcas matka nastve a udela scenu, nejcasteji v den narozenin nekoho z rodiny, na svatky, apod., je mi to velmi neprijemne a manzela to po tech letech samozrejme prestava cim dal vice bavit a tolerovat. Jednoduse receno, otec to bere tak, ze ji nezmneni a ja bojuju za sebe a manzela a posleze svou budouci rodinu, at ma kazdy prostor pro svou svobodu a nazor, podobne, jak jsem videla dnes ve vasem poradu. Zustavam ale osamocena, otec me podpori pouze neprimo, jen mezi nami, jinak se nic nemneni, jeste bych chtela podotknout, ze dokud zila babicka - matcina matka, tak se take vsechno odvijelo od toho, co rekla ona (brzo ovdovela). Nevim, jestli existuje reseni, mne to prijde jako patova situace a proto mne to tizi, snad mi neco rozumneho poradite, mockrat vam dekuji :-)“

PhDr. Petr Šmolka: „V té rodině se asi rozhodování dědilo "po přeslici". Nesnažte se přimět otce, aby se Vás zastával, on chce svůj klid a jen by přiléval oleje do ohně. Zkuste na čas zredukovat kontakty s matkou pouze na "státní svátky".“

Daniela: „Dobrý den,chtěla jsem se zeptat jak důležité jsou v manželsví společné finance a jak se k nim propracovat ,když jeden je odmítá.Manžel, když si občas něco koupí,vymýšlí různé historky o tom jak mu to dal kamarád apod.Dost často se však stává,že nemá peníze na běžný provoz domacnosti.Já nakupuji a platím část složenek.Zbytek plus leasing auta je na manželovi. Na tyto platby však často díky způsobu svého života nemá.Co se stím dá dělat?Domluvy,prosby nepomáhají.Děkuji za odpověď“

PhDr. Petr Šmolka: „Společné finance podmínkou nejsou, systém, který je přijatelný pro oba, ale ano. Těžko může trvale fungovat vztah, kde by jeden parazitoval na druhém. V krajním případě lze i během manželství rozdělit společné hospodaření a společný majetek.“

jana: „Pane doktore,vím že moje otázka se na tyto stránky nehodí,ale možná mi můžete poradit,kam se mám obrátit.Strašně moc se mi nechce žít a zároveň vím,že bych tím mým blízkým hodně ublížila.Co mám dělat?“

PhDr. Petr Šmolka: „Lékař - psychiatr, nebo klinický psycholog.“

Martina: „Dobrý den, mám přítele přes dva roky, a poslední dobou mi lže, neřiká mi vše, může mi být nevěrnej?“

PhDr. Petr Šmolka: „Může a nemusí. Ono také není lhaní jako lhaní. Určitě Vám nemusí říkat úplně vše. každý má právo na své 13. komnaty a na kus soukromí.“

verurbanova @seznam.cz: „Dobrý den, to co píši se stalo v rodině našeho syna, je ženatý 16 let, 2 děti. V hádce se svojí manželkou ji vyčetl i neuspokojivý sexuálví život a jeho manželka od té doby s ním odmítla spát / téměř již 2 roky/ , manželé spolu nekomunikují, a manželství spěje k rozvodu. Co si o tom pane doktore myslíte. Syn se snažil situaci řešit,byl i v manž. poradně, jeho žena to odmítla. Situace, ale stále trvá.“

PhDr. Petr Šmolka: „Váš syn si asi měl lépe rozmyslet co plácne. Na druhou stranu si nemyslím, že by šlo jen o následek jednoho nedorozumění. Třeba s ním opravdu žít nechce. A syn se s tím bude muset časem smířit.“

Lenka.martinka@seznam.cz: „Dobrý den,můj příběh je zvláštní,po velmi krátké známosti jsem otěhotněla /asi 1,5/,zjistila jsem to až v 10 týdnu těhotenství v té době cca.jsme se znali 3,5 měsíce.Partner dítě ještě nechtěl a o rodinu stál později,já jsem však dítě chtěla hlavně z důvodu mého věku /37/a bála jsem se ,že pokud bych šla na přerušení tak už bych děti nemusela mít.Každý jsme si stáli za svým názorem a ke konci předloňského roku jsme se přestali vídat,pak proběhlo pár sms a letošní vánoce jsme strávili společně,já se nebráním abychom začali žít jako rodina,ale přítel hodně tlačí na pilu,a stále chce řešit naši krizovou situaci/jak tomu říká/ tím,že se mne ptá jak to řešit ,ale sám mi neřekne o co stojí,když mu to řeknu tak odpověď zní co chceš ty,takový začarovaný kruh.je nějaká rada.Děkuji za odpověď.Dvořáková“

PhDr. Petr Šmolka: „Je, měli byste si najít někoho, kdo pro Vás bude jakýmsi prostředníkem. Třeba psychologa v Rodinné poradně. Jinak nejsem z Vašeho dotazu moc moudrej, ale to nejsem i bez něj.“

Jana: „Dobrý den, chtěla bych Vám poděkovat za Vaši knihu Nevěra Pro podváděné a podvádějící. Zachránila mi manželství a "pochopila" jsem chování svého manžela.“

PhDr. Petr Šmolka: „Děkuji, někdy jde opravdu jen o to pochopení a věci se mění k lepšímu.“

Sára: „Dobrý den, pane doktore. Před několika lety nám rodiče manžela darovali rodinné sídlo - statek, který jsme zrekonstruovali a nyní zde žijeme s našimi dvěma dospělými syny. Rodiče jsou vždy vítáni, máme s nimi pěkný vztah, jen nás trápí, že nás navštěvují zásadně neohlášeni, hlavně tatínek to bere tak, jako kdyby jezdil stále domů, prostě přijede, přezuje se do bačkor a stojí uprostřed obýváku:-)) Docela nám to vadí, ale bojíme se mu to naznačit, aby se neurazil a nepřestal k nám jezdit úplně. Manžel se tomu už jen směje, ale mně to někdy pěkně štve. Díky za váš názor. Přeji hezký den.“

PhDr. Petr Šmolka: „Pravidla by měl stanovit opravdu Váš manžel. Možná by se jim ani jeho rodiče nebránili, třeba jim jen nedochází, že by bylo vhodné se předem ohlásit.“

Zuzana: „Pane doktore, mám problém s tchýní. Je to jako v posledním pořadu, žárlí. Dokud jsme neměli děti, snažila jsem se s ní vycházet dobře, ale teď mě štve, že preferuje děti své dcery před naším dítětem. Manžel bohužel dělá mrtvého brouka, i když je vidět, že ho to taky mrzí. Co s tím? Předem díky za odpověď, jsem vaší velkou fanynkou.:-)“

PhDr. Petr Šmolka: „Možná přestanete být mouz fanynkou - Vaš tchyně má právo rozhdonout se, která vnoučata bude preferovat. Vy zas máte právo mít či nemít ji v oblibě.“

Iva: „Dobrý den,je normální,že přítel každé malé nedorozumění rozebírá se zvýšeným hlasem donekonečna třeba po půlnoci...s tím,že o problému se musí mluvit...já vím,že ano ale když chci ukončit z jeho strany hlasitou debatu s tím,že se už nechci hádat,má pocit,že to není hádání ale jen chce říci svůj názor...Existuje čas nebo hranice,kdy diskuzi ukončit,aby to nepřerostlo v hádku? Děkuji“

PhDr. Petr Šmolka: „Doporučuji kuchyňský budík - nařídit na 2 minuty, když zazvoní, měl by mluvit ten druhý. Opět dvě minuty. A vystřídat se můžete maximálně tak pětkrát. Do půl hodiny jste hotovi - delší debata nemůže být k ničemu.“

já: „přítelkyně mého syna se chová ke mně i k němu dosti nevybíravě, jídlo mohu nachystat, ale pak už mne přehlíží a musím se uklidit do jiného pokoje, svým rodičům nadává, syn však na ni lpí, bojí se, že zůstane sám. Co myslíte o tomto vzahu .“

PhDr. Petr Šmolka: „Dík za ten dotaz. Už proto, že i snachy a zeťové mívají někdy máslo na hlavě. Přesto ale synovi do jeho vztahu nemluvte. Je to jeho volba, třeba časem sám pozná, zda její chování vadí i jemu. Najděte si svou náplň.“

Sabina: „Dobré odpoledne pane doktore, jsem vdaná 8 měsíců a bydlíme ve společném domě s manželovými rodiči. Máme u nich zařízený byt - koupelna, kuchyňka a ložnice, ostatní prostory máme společné. Tchýně je hrozná bordelářka a ke všemu lže - vyhýbáme se sobě. Dává mi najevo, že si její syn nevybral správně. Jak se k takové tchýni chovat?“

PhDr. Petr Šmolka: „Korektně. Nic jiného poradit nelze.“

Radka H.: „Dobrý den, mám opačný problém než paní Jarka S., která si vybírá pertnery, kteří se k ní nechovají hezky. Bohužel v mých vztazích jsem to většinou já, která se chová hrozně. Neumim prekousnout, kdyz se pritel na neco pta nekolikrat nebo si jednoduse "nic" nepamatuje. Velmi ho to v mych ocich snizuje. Jsem spatna ja, ze ano? Neumim pak reagovat primerene a vzdycky tak nahlodam vcelku dobrou naladu.“

PhDr. Petr Šmolka: „Špatná - dobrá, kdo ví. Třeba si jen špatně vybíráte - partnery, kterých si z nějakých důvodů nemůžete vážit.“

Lenka: „Dobrý den, chtěla jsem Vás strašně moc poprosit o radu. Je mi 20let a ještě jsem s nikým nechodila i když bych strašně moc chtěla, ale nemůžu, protože z toho mám panickou hrůzu. Už jsem měla hromadu příležitostí k navázání vztahu, i se mi ten dotyčný líbil, ale když už to vypadalo, že spolu budeme chodit, tak jsem se stáhla a zůstala opět sama. Mám strach, že nedokážu mít normální vztah, že to prostě nebudu umět.Myslíte, že by mi pomohlo, kdybych třeba navštívila psychologa a on si o tom se mnou promluvil, proč z toho mám takový strach nebo je to jen prkotina a mám tomu nechat volný průběh. Děkuji moc za odpověď“

PhDr. Petr Šmolka: „Přimlouval bych se za tu návštěvu u psychologa. Už proto, že opakovaná selhání nás utvrzují v pocitu, že příště zase selžeme. Třeba Vám pomůže rozhovor, třeba psychoterapie, třeba nácvik toho, jak se seznamovat a jak si vztah udržet.“

kamarádka: „Dobrý den, mám dotaz, který se netýká přímo tématu. Mám kamarádku a požádala mě o radu. Má podezření, že její manžel má poměr se svojí mladou asistentkou. Prozatím nepátrala, zda je to pravda či ne, protože má strach z toho co by zjistila. Manžela má ráda a nechce o něho přijít. Řekla jsem jí, aby zvážila zda chce vědět pravdu a riskovat, že manžel ji pak opustí, nebo raději nechat věci tak jak jsou, žít nadále v nejistotě, ale s nadějí, že manžel zůstane s rodinou.“

PhDr. Petr Šmolka: „Lepší je napátrat. Což ale neznamená, že by nemohla nic změnit. Jistě nic nezkazí, když sama pootevře soužití, udělá si program pro sebe, bude se projevovat trochu nezávisle, ale přitom vlídně.“

Radek: „je mi 30 let a moje paní je bezdůvodně žárlivá a podezírává že už se to pomalu nedá snášet. Máme roční dvojčata, chodím do práce a po práci se o děti starám - chodíme ven, koupu je atd. a manželka nic nestíhá a hlavně mě pořád hlídá. Vadí ji i když jdu pracovat do dílny. Má záchvaty zuřivosti když to ignoruji a pak křičí, nadává a já nevím co s ní. Jsem už z toho vyčerpaný a přemýšlím o rozchodu. Někde se jen zdržím a už je plno nadávek... Prosím poraďte mi, má cenu náš vztah zachraňovat? Děkuji za odpověď“

PhDr. Petr Šmolka: „Vaše paní je především nespokojená se svým údělem. Péče o roční dvojčata je dost "zákul", ani se nedivím, že by si přála, abyste byl víc doma a více jí pomohl. Možná je vše jinak, ale to je riziko všech situací, kdy znám pouze jednu verzi.“

Aleš: „Dobrý den pane doktore, vztah s přítelkyní máme přes rok, je nám 25 a 30 let, já jsem zajištěný s bytem a dojíždějící za prací, ona byla studující a žijící u rodičů v jiném městě, víkendy jsme trávili v mém bytě a po studiu když začala vydělávat jsme si sehnali podnájem na neutrálním místě v blízkosti její i mé práce. Problém je v tom, že se nedokážeme shodnout na financích a jak jeden, tak druhý máme pocit, že do soužití přinášíme více než ten druhý. Jen upřesním, první měsíc podnájmu zaplatila celý nájem a měla pocit, že bych měl přidat, její příjem je cca 15 tis nájem 7,5 tis. Já mám plat okolo 22 tis. ,platím služby a pojistku za vlastní byt (4 tis) kde trávíme stejně času, 2 úvěry za byt, vše okolo provozu vozidla a nikdy jsem nežádal o přispění, ale i když je nám spolu moc fajn, plánovali jsme rodinu, svatbu, tak nakonec troskotáme na otázce financí. Děkuji za případnou radu“

PhDr. Petr Šmolka: „Víte, ony ty fiannce mohou být trochu zástupný problém. Přesto by Vám třeba někdo třetí, psycholog, manželský poradce, mediátor, pomoci mohl. Jinak se už nyní se všemi budu loučit. Hodina utekla jak voda, pokud se na Váš dotaz dnes nedostalo, tak třeba za týden. Hezký zbytek dne. Petr Šmolka“