Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 10. ledna 2009

Nikol: „Vážená paní Douchová, můj přítel je vyučený v oboru techniky a tak všechno bere do detailů, dokonce i vztah. Je mi 27 a ráda bych už založilo rodinu, bohužel s jeho názorem, že nechce, aby jeho dítě doplatilo na jeho chybu (že třeba ztratí práci, což se podle mě může stát kdykoliv).Jak mu mám vysvětlit, že jsou věci, které prostě neovlivní, že přijít o práci může, když našemu dítě bude třeba 5 let.Mám strach, že s jeho přístupem se k dítěti dostaneme příliš pozdě, každý přeci ví, že otěhotnět je čím dál tím větší problém.“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Nikol. Váš přítel má strach ze zodpovědnosti k vytvoření rodiny. Budete jej muset asi podpořit vy v jeho sebedůvěře, ževše zvládne. Držím vám palce:-)“

pitaš Stanislav. sgpitas@tiscali.cz: „Dobrý den paní doktorko, včera jsem vám poslal dotaz mailem. dnes máte odpovídat již od 14.30hod. doufám, že mi odpovíte. děkuji Pitaš Stanislav“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Stanislave, na chatu jsem dnes od 14.30, váš dotaz jsem neměla přležitost číst, bohužel:-)“

Marek: „Která mužská vlastnost obecně nejvíc ženy štve?“

PhDr. Jitka Douchová: „Hezká otázka, Marku:-)) - neschopnost, nespolehlivost, slabost, přespřílišná emocionalita, která nemá nic společného s maskulinitou a s ženskou představou o tom, že muž má být opora, jistota, bezpečí, zázemí. Je toho samozřejmě mnohem více a je to velmi indiviuální...“

monka: „DOBRY DEN. pani doktorko, co delat, manzel ma vice nez "kamaradku", ktera mu imponuje, travi s ni volny cas, odejit od rodiny nechce a manzelky-vztah 14let, si vazi zato jak je rozumna... o odstehovani vubec neuvazuje. mam verit ze to tu druhou prestane bavit? ja se staram o domacnost, deti, ona ma dovolene, vecery... zatim bych bojovala o zachranu, jen nevim jak a jak dlouho, je to uz vice nez rok, on je takhle spokojeny, jemu s ni proste fajn.nic moment resit nechce, o rozvodu taky neuvazuje. jinak je celkem vzorny tatinek a to ze je krize povazuji ja za dusledek jeho neumernych pracovnich aktivit a moji dlouhe materske... poradte mi aspon neco. uz pracuji, mam konicky, nejsem zadna putka domaci ale jsem v koncich s psychikou, kdyz se vraci rano...“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Monko, váš dotaz je poměrně složitý pro možnost krátkého zodpovězení v pár větách. Ale myslím, že byste na něj měla delegovat více povinností v domácnosti, nejen těch rodičovských, že byste si měla vydobýt více prostoru pro své vlastní aktivity, více byste se měla věnovat sama sobě jakožto ženě. Měla byste být pro něj někým vzácnějším, aby vás jako ženu znovu pro sebe ojevil. Buďte více nezávislá, více svá, zkuste vyvolat i jeho žárlivost...:-)“

Josef a Lenka: „je Váš odborný pohled na problematiku vztahu výhodou nebo ne? (u Vás doma :-))“

PhDr. Jitka Douchová: „:-)))Proč vás to zajímá? Ano, i ne. V kritických, emočně vypjatějších vztahových situacích je úplně jedno, jestli je člověk psycholog se specializací na partnerské vztahy, nebo má úplně jinou profesi. Ale na druhou stranu ten, který se pro tuto profesi rozhodne, musí být vybaven citlivostí, empatií, schopností naslouchat druhému. To není až tolik věc odbornosti, jako naturelu a osobnostní výbavy. Aby byl člověk dobrý psycholog,potřebuje být hlavně lidský. A k tomu všemu se pak přidružují i další důležité věci, jako jsou zkušenosti z příběhů klientů. Za 26 let mé práce v oboru jsem vyslechla příběhů tolik, že si dokáži vyhodnotit, co je důleitý problém, co maličkost:-)“

Danek: „Paní doktorko, co si myslíte o slavném motu pana Plzáka ohledně nevěry "Zatloukat, zatloukat, zatloukat?"“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Danku. Povětšinou s ním souhlasím, ale nejde generalizovat. Záleží na mnoha okolnostech, to je na celé pojednání. Ale rozhodně, pokud se jedná o nevěru, která v rámci bazálního vztahu nemá velký význam, je to epizoda, která vztah nemá šanci poškodit tím, že se udála, pak by byl čirý nesmysl ji přiznávat, protože vnese do vztahu zbytečnou destruktivní paseku, následky mohou být někdy dalekosáhlé a zbytečně. Ale museli bychom se nejdřív bavit už vůbec o definici nevěry, aby se to dalo rozvíjet dál...“

Eva: „Co dělat s partnerem, který musí mít za všech okolností pravdu...?“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den,Evo. Za pomoci vlídné otevřené asertivní komunikace jej přesvědčit o tom, že je užitečné polemizovat. Je dobré, na začátku polemiky vždy přiznat, že v něčem určitě pravdu má, ale v něčem by se na to dalo nazírat jinak, a nabídnout svůj pohled. Pakliže nabídnete nejdrřívepozitivní přijetí alespoň části jeho tvrzení, pak bude více otevřený k tomu, uvažovat i o vašem úhlu pohledu...“

Dana: „Dobrý den.Žiji s přítelem.Oba jsme rozvedení a oba máme dvě děti, já ve vlastní péči. Bydlíme v mém bytě, ovšem on má (chce) trvalé bydliště na své chalupě,kam jezdíme zřídka.Přítel má zamestnání v zahraničí v měsíčních turnusech. Nemůžeme se dohodnout na způsobu hospodaření a hlavně financování našeho společného soužití v období jeho přítomnosti i pokud zde zustávám "sama",ale samozřejmě kompletně zajišťuji domácnost i jeho zázemí (včetně chalupy)...kudy dál?“

PhDr. Jitka Douchová: „Hezké odpoledne, Dano. Myslím, že byste si měli každý za sebe vytvořit jasný koncept společného hospodaření, toho, jak a na čem se bude kdo podílet. Udělejte si návrhy a pak si utvořte ve vlídné a pohodové ( nikoli konfrontační ) atmosféře něco jako kulatý stůl, kde to propojíte do nějakého souladu. Je to věcí komunikace i schopnosti kooperace. Nesmíte se dát, jen musíte umět argumentovat:-)“

Hanka: „Dobrý den paní doktorko, budu reagovat na pisatele Marka - je nějaký rada pro nás ženy, aby nás právě tyto vlastnosti tak často neviváděly z míry? děkuji“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Hanko:-) Pro nás je nejlepší, vybírat si muže, kteří nám toto poskytnou. Když se to nepovede, pak je otázka, jak je k tomu "vychovat":-)“

Bára: „Moje kamarádka je velmi atraktivní, hytrá holka, ale má smůlu u mužů. Myslíte, že je tahle kombinace odrazuje?“

PhDr. Jitka Douchová: „Báro, píšete o sobě, nebo o své kamarádce?:-))))) Myslím, že tato kombinace je složitá v tom, že se takovéhoto typu ženy hodně mužů bojí. Muži jsou křehké bytosti, bojí se odmítnutí, potřebují mít trochu pocit převahy. Takže to chce silnou mužskou osobnost, která to zvládne. Ale tam zase může docházet k boji o mocenské pozice. No, není to jednoduché. Ale povede-li se vztah, který je vyvážený intelektově a duševně, pak to opravdu stojí za to, protože je to platforma pro vzájemný respekt a úctu. Ale také rivalitu a možnou žárlivost... Ale opět - nechci se dopouštět generalizací, protože vše je příliš individuální“

Pepa: „Dobry den pani doktorko,zamiloval jsem se do slecny,je ji 22 let,po prvnim mesici chozeni mi rekla ze je vdana a ma 3-leteho kluka,ale ze ten vztah uz 2 roky nefunguje.chce se rozvadet,me je 20 let,kluka jsem prijal v pohode,mam rad deti totiz.problem je v tom ze ona zatim nic nedela pro rozvod a ja nevim jestli to mysli oravdu vazne.jsme spolu teprv 3 mesice ale moc ji miluju,,,muzete mi poradit jak na to? jestli to ma smysl? dekuju moc“

PhDr. Jitka Douchová: „Milý Pepo. Dejte tomu čas - vám oběma. Hlavně byste neměl být v pozici závislého partnera, který tlačí na pilu. Tím byste ztratil ji, ale i sám sebe. Po 3 měsících nemůžete ve 20 letech tak moc vědět, co je nosné pro celý další život. Ona už je přeci jen trochu někde jinde - díky svým životním zkušenostem a mateřství je zralejší a nemůže si dovolit se nikterak unáhlovat. Takže - jestli to má smysl, ukáže čas. Vy zatím můžete být tím, kdo jí dává najevo svou lásku a podporu:-)“

Pepa: „odpovite mi?dekuju“

PhDr. Jitka Douchová: „Stalo se:-))) Hodně štěstí, Pepo, ať se současnou partnerkou, nebo s budoucí.“

Marie: „Dobrý den. S přítelem jsem spolu téměř 5 let, zatím žijeme každý u svých rodičů (já studuji, on pracuje). Problém mi dělá jeho vztah k matce. Chová se k ní velmi odtažitě, jediná konverzace je pozdrav, na vše jen odsekává a stále se jen hádají(žádný jiný problém zde není). Ke mě se chová pěkně, mimo občasné hádky. Je možné, že se ke mě bude jednou taky chovat? Někde jsem četla, že muž se postupem času začne chovat ke své ženě, stejně jako se choval ke své matce. Děkuji za odpověď“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Marie. To nemusí být pravidlo, ale je od vás moudré a zralé, že toto vše monitorujete a vyhodnocujete si to pro sebe. Jen to mohu těžko kvalifikovaně posoudit, protože jejich vztah a vzájemná komunikace má jistě nějakou historii. Vy nevíte, co má matce za zlé, atd. Ale měli byste o tom spolu mluvit, abyste tomu mohla více porozumět. Tak si i vytvoříte více obrázek o jeho osobnosti i o jeho vztahu k životním ženám...“

Lotka: „Proč se muži stydí dávat najevo svoje city k partnerce ve společnosti? Proč se k ženě chovají jinak doma a jinak před svými známými?“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Lotko. Možná proto, že v intimnějších projevech ve společnosti by si mohli připadat příliš "obnažení".Ale takto to má jen určitá část mužů..., rozhodně si nemyslím, že by to byla obecná mužská vlastnost:-)“

Siki: „Jak mám požádat jednu dívku aby semnou chodila.Děkuji“

PhDr. Jitka Douchová: „Hezké odpoledne, Siki:-)No, nechci to nějak zvlášť komplikovat, ale k jednoznačné rychlé odpovědi mi schází více informací. Patrně nedisponujete příliš velkou míru vlastní sebedůvěry, bojíte se odmítnutí, tak raději jen sníte (?). Musíte být především sám sebou, nehrát nějakou naučenou strategii, která by byla v rozporu s vaším přirozeným projevem. Takže záleží na vás, jestli jí nabídnete, že byste s ní šel rád na kafe, nebo jestli ji budete chtít pozvat na procházku, nebo cokoli jiného. Musíte jen najít nějaký styčný bod k tomu, abyste se vzájemně střetli v pocitu, že o sebe máte zájem. A pak už je to na vaší tvořivosti a invenci.Originalitě se meze nekladou, naopak. Jen to pro sebe nesmíte brát jako závazek, který se vám musí povést, protože by vás sejmul neúspěch a ubralo by vám to odvahu do navazování vztahů v budoucnu. Zkuste si to pro sebe pojmout v duch "take it easy"...“

Nikol: „Vážená paní Douchová, chtěla bych Vám položit jednu otázku: Manželství nebo tzv. "žití na psí knížku?". Jaké vidíte výhody či nevýhody v dnešní uspěchané době, jaký smysl má manželství, když je možno žít spolu bez svatby?“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Nikol, napsala jsem vám teď sáhodlouhý rozbor výhod i nevýhod obou modelů soužití v páru a pak se mi povedlo to jedním nešikovným stiskem myši smazat...:-(( Takže, abych se dostala k dalším odpovědím, musím být stručná.Myslím, že vzhedem ke společenské toleranci k obojímu je nejpodstatnějším kritériem volby to, co si přejí partneři, kteří spolu chtějí žít.Úřední potvrzení vztah neposílí, je to stejně o těch dvou. Nesezdaný pár se musí více snažit o kultivaci svého vztahu, zachování nějaké dynamiky a jiskření, protože je zde stále obsažena nějaká iluze o svobodě a rozhodně to není zatíženo krkolomným úředním rozvodem, který je navíc často v případě neshody nedůstojný, bolestný a někdy ponižující. Na druhou stranu dítě/děti mají příjmení jen jednoho z rodičů, což může být pro někoho konzervativnějšího stále bráno jako problém. Neboli .Obojí je podle mne stejně dobré, vdávat se ctějí častěji ženy - konc konců, rituál svatby má své...“

Daniela: „Dobrý den, našla jsem dopis, vek terém můj přítel psal jiné ženě o svých sexuálních představách s ní. Co mám dělat?“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Danielo. Nic mu neříkejte, neshazujte se žárliveckými scénami, výčitkami, tím si kredit nezískáte. Zkuste to sama pro sebe nějak vnitřně zvládnout a zúročte to pro sebe i pro vás dva tak, že obohatíte váš vlastní intimní život o další kreativní techniky. At´zaberete sebou samou veškeré jeho úvahy a touhy:-)“

Iveta: „Pěkný den Jitko,proč jsem takový slaboch a nedokážu manžela opustit,mám obavy že by mi nastolil psychycký teror ale sám nechce navštívit psych.poradnu a já už nezvládám život jsem srab.“

PhDr. Jitka Douchová: „Pěkný den i vám, Iveto:-)Ale jak vám mohu odpovědět, když o vás nic nevím?...Dobře, máte sama za sebe pocit, že byste se stala obětí manželova psychického teroru v případě, že byste vyhlásila rozchod. Zkuste si sama pro sebe ujasnit, co vše by vám mohl udělat, jak by vám mohl ublížit. Čím. Obětmi jakékoli manipulace nebo psychického násilí se můžeme stát jen tehdy, jestli to tomu druhému umožníme,Tj., jestliže se ho bojíme...Když zvednete hlavu a řeknete sama sobě, že jste dost silná a že jste samostatná bytost s právem na vlastní rozhodování o VLASTNÍM životě, pak si můžete razit svou vlastní cestu. Pokud se na to necítíte - a je vidět, že ne -, tak se spojte s psychologem vy sama, aby vás na té cestě doprovázel a podpořil. Bude to pomoc profesionála. Nezávislého člověka se zkušenostmi¨. Věřte, že se vám to vyplatí. Pokud jste rozhodnutá, a víte proč, nemá smysl se trápit ve strachu. Život máme jen jeden:-)“

Jana: „mám kamarádku s nemocí mániodepresí. Je v ID chtěla jsem jí udělat radost a koupila jsem jí lístek do Národního divadla. Nejdřív byla nadšená ale pak mi na poslední chvilku řekla že nikam nepojede, protože mě nechce být vděčná. a že by to psychicky neunesla Chci se zeptat mám jí tu historku věřit?“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Jano. Myslím, že ano. Je asi v depresivní fázi a nemá kapacitu na to, vyjít ven, slavnostně se obléknout, atd.Zkuste to respektovat a nevyčítejte jí to. I když chápu,že vás to mrzí.“

Jasoň: „1) Jsem zamilovaná do ženatého muže. Jsem mrcha, když si přeji jeho, ačkoli vím, že má manželku a děti? Když si sobecky přeji nevěru z jeho strany, ačkoli nevěru neuznávám. 2) Foma mi říkali, že vždy musí bojovat o ženu muž, dnes se ale tento rozdíl srovnává, mám pocit. Je vhodné, když muži naznačí lásku jako první žena?“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Jasoň. Tak si říkám, co symbolizuje vaše přezdívka:-)? Máte zmatek v sobě díky vnitřnímu morálnímu konfliktu. Nějaké etické normy jste získávala doma, jinak to ale cítíte sama v sobě. Co se týče toho, kdo by měl být iniciativnější při dobývání, tady žádné normy neplatí. Dělejte vše spontánně tak, jak to cítíte vy. Jinak by to byla křeč. Pokud chcete naznačit svou lásku muži, do něhož jste zamilovaná, udělejte to především nezávazně, citlivě, tak, aby necítil žádný tlak.Zpočátku to může být hra, flirt, a pak se uvidí, jak bude reagovat. Ne?“

Karel: „Dobry den Pani Doktorko mam k Vam otazku na kterou Vy jako odbornice byste mela umet odpovedet i kdyz do predu vim ze neodpovite..Otazka zni >>>> Myslite si osobne ze je jeste cas pomoci nasemu presidentu V. Klausovi a udelat z neho normalniho muze?? Ja myslim ze uz je pozde,ale vim nejsem odbornik dekuji s pozdravem Karel“

PhDr. Jitka Douchová: „A co si o tom myslíte vy, Karle? :-)))))Já sama nevím, abych pravdu řekla, na co narážíte, takže odpověď asi ode mne opravdu nedostanete:-)“

Vladimir: „Dobry den . Jsem zistil ze manzelka byla mne neverna . Tvrdi mne ze byl to ulet dase ji verit nebo bude pokracovani ? Dikujy“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Vladimíre.Vyplatí se vám, když jí budete věřit a budete se snažit o to, abyste byl pro ni natolik imponující a zajímavý muž, že nebude mít potřebu rozhlížet se jinde. Bylo by od vás taktické i to,kdyby to byla ona, která by o vás měla zase začít bojovat:-)“

Pitaš Stanislav: „Dobrý den, jmenuji se Stanislav Pitaš a jsem místostarosta obce Šonov u Broumova. Mé jméno v roce 1989 četl V.Havel jako politického vězně CH77, kterého musí Husák propustit z vězení. Fandím nadaci Člověk v tísni a hluboce se klaním lidem, kteří dokáži pomoci druhým. I mé sdružení (www.sgpitas.cz) se snaží v rámci svých možností pomoci. Šonov je jediné obec na hradecku, která nemá v 21století pitnou vodu. Nikdo nemáme pitnou vodu ve studních. Nechali jsme udělat projekt a sháníme peníze, ale rozpočet obce je malý. může vaše nadace pomoci s pitnou vodou i nám, když pomáhá i v zahraničí? Děkuji za odpověď.“

PhDr. Jitka Douchová: „Milý pane místostarosto Stanislave Pitaši. Bohužel vám musím jen držet palce k úspěchu. Ale jinak - jste na špatné adrese:-)“

Jana Kouřilová: „Vážená paní doktorko,ráda bych se zeptala, zda je možné, aby se pětadvacetiletý muž změnil. Rozešla jsem se s ním po dvou letech, protože mě podváděl. Má i spoustu jiných chyb a řekla bych,že ještě nedospěl. Slíbil, že se změní.Myslíte, že je to možné?Nebo jen plané řeči? Předem děkuji.“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Jano, dobrý den.Nezmění se, pokud na něm budete závislá. Mám pocit, že váš vztah opravdu není rovnocenný. On vám něco slibuje, jako kdyby byl dítě, a vy rodič. Tím se jen těžko posílí dospělá vzájemnost. Netroufám si na základě pár vašich řádků vyslovit nějaký verdikt, ale můj pocit je, že by pro vás byl lepší rozchod.“

Zpevana: „Dobrý den, chtěla bych se dotázat: Vzájemně jsme si s partnerem přiznali nevěru, jsme spolu již 10 let. Nechceme nic na našem vztahu měnit, byl to z obou stran jen úlet, ale při každé příležitosti si to připomenem. Bojím, že se to stane zase z manželovy strany a já se to nedozvím. Děkuji za odpověď“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den,Zpevano. Musíte zkusit udělat oba pomyslnou tlustou čáru. i když to jde těžko, a to, že jste "fifty: fifty" vám moc nepomůže. Doporučovala bych vám oběma spolupráci s manželskou poradnou.“

Alena: „Dobrý den. Chtěla bych se zeptat co si myslíte o vztazích s větším věkovým rozdílem. Myslíte, že je nějaká šance na prožití spokojeného života nebo se to má vzdát už od začátku. S myšlením na budoucnost obou partnerů.“

PhDr. Jitka Douchová: „Aleno, vaše otázka je příliš obecně zformulována. Nemám v "kapsáři" univerzální odpověď, protože taková neexistuje. Ale myslím, že věkový rozdíl mezi partnery není to prvotní kritérium k tomu, aby člověk zvažoval prognózu vztahu. Jsou jiné, důležité hodnoty, které mohou predikovat, zda se vztah povede, nebo nikoli. Pokud je věkový rozdíl v neprospěch muže, jsou zde samozřejmě rizika co se týče funkčnosti v sexuálním životě, postupné strnulosti v životním stylu oproti vývoji a tempu na druhé straně. Ruku v ruce s tím jde i riziko žárlivosti u muže na výrazně mladší partnerku, dusící klec takového vztahu, který opanuje strach. Ale vůbec to tak být nemusí.“

Vilma: „Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, jestli si myslíte, že je možné zrealizovat do budoucna lásku mezi učitelem a studentem. Pokud si věkově nejsme třeba tak vzdálení. A jedná se o střední školu.“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Vilmo. Proč ne? Čeho se bojíte?:-)“

Niki: „Dobrý den. Jaký je váš názor na střídavou péči u předškolních dětí. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Niki. Střídavá péče a její vhodnost je podmíněna mnoha faktory. K těm nejdůležitějším patří více, než věk dětí, schopnost vstřícné kooperace obou rodičů. Nesmí si jít po krku, nesmí tam být zášť a házení si klacků pod nohy. Důležitá je blízkost obou domovů, aby pro děti bylo zachováno jeho sociální teritorium - kamarádi, školka, později škola. Na dva domovy se děti zadaptují docela rychle, jde více o harmonizaci vás, dospělých...“

Silvie: „Jsem rozvedená máma(36 let) se 2 dětmi (3 a 6 let). Jaké mám šance pro najití celožitovního partnera a kde hledat:-) ? Mám pocit, že muži v tomto věku už jsou "rozebraní" a zároven vidím problém v tom, že vlastně nehledám jen partnera pro sebe, ale taky někoho, kdo přijme i mé děti a mé děti přijmou ho. Děkuji za odpověd a přeji hezký den.“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Silvie, dobrý den. Nevěšte hlavu - důležité je, věřit si.Šance rozhodně máte. Muži v tomto věku dnes zase až tak rozebraní nejsou. Nezáleží tolik na tom, kolik vám je a kolik máte dětí. Záleží na tom, jak se vy cítíte, co můžete protějšku nabídnout. Jasně, že to máte složitější, protože musíte jako matka zohlednit potřeby vašich dětí. To je samozřejmé. Ale prvotní je, abyste nehledala především otce pro své děti. Musíte hledat stejně tak partnera pro sebe. V době internetových seznamek by to neměl být problém. Mezi mými klienty je téměř polovina těch, kteří se sblížili prostřednictvím právě seznamky:-) Takže - hlavu vzhůru, a jděte do toho. Přeji vám hodně štěstí:-)“

Jana: „Dobrý den, paní doktorko. Jak dlouho trvá v průměru psychoterapie po náročném rozvodu, kdy mě opustil manžel kvůli mladé milence. A ještě by mě zajímalo, když denodenně slyšíte příběhy svých klientů, zda si nosíte i práci domů, nebo dokážete vypnout a na problémy svých klientů odchodem z kanceláře zapomínáte.“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Jano, dobrý den. S terapií počítejte tak 1/2 roku - rámcově. Může to trvat kratší dobu, ale i déle. Ta první doba je samozřejmě nejbolestivější, podporu potřebujeme v nejintenzivnější podobě. Čas je lékař - sice jen do určité míry, ale je. Věřte mi. Budete si vše potřebovat s někým nezávislým propovídat, budete možná potřebovat mít se kde vyplakat, aniž byste měla pocit, že někoho zatěžujete. Budete potřebovat do budoucna odpustit...Nebudu říkat, komu všemu... A hlavně se budete muset srovnat sama se sebou tak, abyste měla v sobě otevřenou kapacitu na nový vztah. Abyste si věřila. Přeji sílu:-) No, a k vaší druhé otázce: jako profesionál musím mít hranice, nemohu žít příběhy svých klientů a trápit se společně s nimi. To bych jim nemohla být užitečná.Jejich trápení s nimi prožívám,jsem nejen profesionál, ale také člověk. Ale mám kromě své práce svůj vlastní život:-)“

Darina: „Dobrý den, můj přítel mi nikdy neříká, že mě má rád, i když to snad cítím, ctěla bych to aspoň někdy slyšet. Dá se to naučit?“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Darino. Zkuste to tak, že mu to občas řeknete vy:-) Jinak, pro mnoho mužů je docela těžké to vyslovit. Muži mají raději než slova činy...Ale důležité přeci na prvním místě je, že to cítíte, ne? Nejvíce to můžete kromě "činů" poznat při milování - to je přeci ta nejotevřenější komunikace beze slov!“

Karla: „Chtěla bych navázat vztah¨, který vím, že můžu navázat tak, že si budu s oním mužem psát e-maily, neboť nemáme možnost se vídat tak často. Nebude vypadat hloupě, když mu budu psát? Nechci vypadat, že ho obtěžuji.“

PhDr. Jitka Douchová: „Milá Karlo. Musíte si dát jen pozor na vyváženou reciprocitu. Neboli - jestliže mu vy napíšete mail, musíte čekat na odezvu a pak teprve reagovat. Nesmíte jej zahlcovat více maily tehdy, pokud nebudete mít reakci“

mikuvl: „Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně své přítelkyně. Seznámil jsem se s ní před rokem na internetové seznamce. Já po krátké době svůj účet zrušil. Ona si ten svůj nechala a stále ho navštěvuje. Několikrát jsem jí naznačil, že mi to vdí, trápím se tím. Odpověděla, že je z malé vesnice, nemá možnost mít přátele, má tam kamarádku, která nemá možnost si jinde psát. Já na to, po čase, že to je divné, že přeci je ICQ… Ona, že je tam občas na chatu. Když jsem jí tam nezastihl, tak řekla, že si tam občas s někým píše… Jen tak, třeba půl hodiny. Moc mne to trápí, že má stále inzerát, že hledá přátelský a vážný vztah. Chápu, že je to těžké bez známých, na vesnici někoho sehnat. Jak jí ale přesvědčit, aby odstranila to, že hledá vážný vztah?!?! Mám teď taky takovou krizi kvůli jinému problému, tak to asi nepůjde jen tak. Mám pocit, že mi těmi svými vysvětleními trochu lže! Předem moc děkuji za odpověď!“

PhDr. Jitka Douchová: „mikuvl, přeji vám hezký den. No, ale moc nevím co vám mohu odpovědět. Možná jste jí to opravdu jen decentně naznačil, ale neřekl jste jí jasněji, že vám to vadí a že je to pro vás i bariéra v možnosti důvěry mezi vámi dvěma. Neříkám, že byste měl být ultimativní, ale zřetelnější a výrazněji vyjadřující své potřeby a názory, to ano. Koneckonců - to se od muže tak trochu očekává...:-)“

Danka: „Dobrý den, můj předchozí vztah skončil tak, že mě partner opustil kvůli mé kamarádce...... Bohužel si strach ze ztráty partnera přenáším i do současného, jinak skvěle fungujícího vztahu.... Partnera těmito strachy nezatěžuji, ale v hlavě to bohužel mám pořád..... :-)“

PhDr. Jitka Douchová: „Chápu, Danko. Budete se muset naučit zase věřit sama sobě, svým kvalitám. A také svému příteli. A především VAŠEMU vztahu. Máte to v hlavě hluboce zakódováno, navíc jako oboustrannou zradu ( kombinace kamarádky a přítele je obzvlášť zdrcující )... Zkuste si vyhodnotit sebe samu bez této zkušenosti. Co je na vás dobrého, co máte na sobě ráda vy, co druzí. Nebojte, to bude dobré. A kdyby to ve vás přetrvávalo příliš dlouho, doporučuji spolupráci s psychologem:-)“

Vláďa: „Dobrý den! Obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně problému se svojí přítelkyní. S přítelkyní jsme se vídali tak 1x za 14 dní, kdy jsem k ní jezdil. 1x za 14 dní jsem měl totiž v péči syny. Poslední dobou je to bohužel méně často. Měl jsem pocit, že o mně ztrácí zájem... Vídali jsme se méně, přesto, že se známe teprve rok, tak už nepsala takové hezké zprávy jako na začátku... vždy jsem čekal do poslední chvíle, zda mne pozve nebo ne a když mi napsala, že to bohužel nevyjde, tak jsem se trápil a už mi to 3x ulétlo a mimo jiné jí poslal SMSku jestli náš vztah má cenu. Jí ty zprávy asi ranili, vždy odepsala, že vše řeším přes mobil... Teď máme nějakou velkou krizi. I když jsem se jí vše snažil vysvětlit, několikrát jsme spolu dlouze vše rozebírali po telefonu, stále tvrdí, že je z toho rozhozená, musí si to nechat projít hlavou, nemůže na vše zapomenout... Prosil jsem jí, zda bychom nemohli, začít znovu a jinak, tak ona na to, že dlouho nevnímala, ale teď to nějak přeteklo a není z těch, co by hned po kávě na vše zapomněly... Poslal jsem jí tu SMSku: Pořád tady nad námi přemýšlím. Jsi to nejkrásnější, co mně potkalo! Nemůžu se obejít bez těch nádherných společných chvil! Vím, že jsi říkala, že si to musíš srovnat v hlavě a z mé strany je to neustálé naléhání. Rád bych ale, abys věděla, že pro mě znamenáš vše! Přemýšlet je sice potřeba, ale život nám utíká a bez Tebe je to hrozné! Moc bych si přál být zase s Tebou! Nemůžu bez Tebe být! Moc Ti zavolat, a zas si popovídat o čemkoliv. Vím, že člověk si neváží toho co má, dokud o to nepřijde. A i já udělal takovou hloupost! Vždycky jsem se nemohl dočkat Tvojí zprávičky! Přesto mi pusa na dobrou noc byla málo a teď bych za ní dal cokoliv! Odepsala ale jen: Já jsem ale pochopila, že je i dost věcí které ti na mě vadí a přemýšlím i o tom jak jsi reagoval když jsem mluvil o tvé rodině... to mně docela překvapilo... přeju ti dobrou noc To mne rozhodilo a hned jsem jí volal, ale zas jsme jen hodinu vše rozebírali. Já už nechci nic rozebírat, psát SMSky... To je ještě horší, ona se v tom pak "pitvá"! Tak rád bych s ní mluvil normálně... Ale jde to jen tak jí zavolat a bavit se, jako by se nic nestalo, když řekla, že to nejde hned začít jinak, že jí dlouho trvá, než jí přejde, když jí někdo ublíží? Ještě předtím mne napadlo, že jí nechám doručit domů kytici. Tu obdržela včera. Zas jen poslala SMS: Ahojky děkuji za kytku a přeju ti hezký večer To mne mrzí, že nic víc. Ani jsem jí na to neodepsal. K narozeninám mi jen napsala: Přeji ti vše nej... hezký večer a dobrou noc Já nevím, co teď mám dělat. Mám jí psát jak jí mám rád? Mám jí zase psát básničky jako dřív? Mám jí volat a zase vše vysvětlovat? Mám jí nechat být, až si vše rozmyslí? Tak rád bych jí jen tak zavolal a zeptal se co bylo a nebylo...To ale asi nejde, to by bylo divný a nevím, zda bych to zvládl, abych jí zase k něčemu nepřemlouval. Navíc jsem jí ikdy jen tak nevolal. Vždy jsem jí předem napsal, že zavolám. A teď se bojím, že by odepsala, že ne nebo, že neví jak to bude mít s časem... Strašně rád bych jí viděl, ale jen tak tam přijet neohlášen, to by nemusela být doma nebo mít čas, či mě nebude chtít vidět... Teď si vždy jen večer napíšem, že si přejem dobrou noc. Nevím, co mám dělat, abych vše ještě víc nepokazil! Mám jen čekat, zda se ozve? To se bojím, že neudělá! Je hodně naštvaná :-(!!! A vůbec nijak nekomunikovat? To mi přijde hrozné. Já se trápím, že nemůžu nic dělat, chtěl bych něco podniknout. Jen čekat mi přijde strašné! Nebo to pomůže neozývat se jí?“

PhDr. Jitka Douchová: „Dobrý den, Vláďo. Váš dotaz tu mám hned 3x. Je vidět, že vás stav vašeho vztahu opravdu hodně trápí. Myslím si, že jste oba v pozici toho v koutě, co neví,co vlastně chce. Vy bojujete o stav zamilovanosti, který jste prožívali na začátku. Jste romantik, ale ve svém romantismu i závislým způsobem tlačíte na pilu. Ona je nevyzpytatelná , sama neví, co chce, nevědomě vámi manipuluje. Měl byste to vše srovnat do stavu větší vztahové vyváženosti, pokud má váš vztah nějakou perspektivu. Ozývejte se rozhodně méně často, méně naléhavě, méně milostně. Slova lásky by měla mít větší vzácnost. Takže - uberte na grádech. Ale to není jen strategická rada z mé strany. Je to i rada pro vás samotného. Vy jste se stal posedlým tím vztahem, nic jiného vám jakoby nedává v životě smysl. To je špatně. Musíte mít svůj vlastní svět, který vám dává smysl. Dokud se budete potřebovat opírat především o partnerský vztah, budete zranitelný a ten závislý. To je debaklová neimponující pozice.“