Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 3. ledna 2009

Můra: „dobrý den! Chtěla bych se zeptat proč se lidi rozvádějí?“

Mgr. Pavel Rataj: „Dobrý den milí čtenáři, tak začneme od konce. Proč se lidé rozvádějí? Důvodů je mnoho, mezi ty nejdůležitější a nejčastější patří neshoda ve stejných hodnotových prioritách, mezi další můžeme řadit nevěry, komunikační problémy, žárlivost či jiná osobnostní patologie jednoho z partnerů. Dále násilí či týrání, mezi velmi časté patří i dlouhodobá emoční, fyzická či sexuální frustrace, zanedbávání partnera a rodiny apod. Mohl bych dále rozvíjet výčet, ale o tom je mnoho publikací.“

kajka: „Dobrý den.Je mi 16 let a mám 2 mladší ssestry.Naši se neustále hádají a jejich hádky jsou čím dál horší.Cítím že už mi docházejí síly na to to vydržet.Slyšela jsem o manželské poradně,proto bych se chtěla zeptat kdo tam může jít a jak mám vůbec rodiče přesvědčit aby tam šly.Děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Kajko, manželskou poradnu může navštívit každý starší 15 let. V ČR existuje databáze pracovišť. Bližší info naleznete na stránkách www.amrp.cz nebo pro Prahu www.csspraha.cz. Naše služby jsou bezplatné. I když je to pro Vás určitě těžké, tak hádky a konflikty jsou rodičů a oni sami se musejí rozhodnout. Tlačit je k návštěvě poradny nemůžete, ani by to nemělo cenu. Držím palce.“

Mája: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak mám udržet partnerovu pozornost ve vztahu?“

Mgr. Pavel Rataj: „Májo, udržet pozornost partnera je směsí blízkosti a nedostupnosti, je to směs atraktivnosti, vzájemné úcty a pochopení. Někdy je to potřeba realizovat pod rouškou zájmu o partnera, jindy naopak jistou distancí, být také trochu tajemná, nedostupná, mít své zájmy, své přátelé, chtít také něco bez partnera. I jistá samostatnost imponuje. Při výčtu pozorností bych neopomenul nebýt nudná a stereotypní. Mnoho mužů hledá jednak harmonii a jednak napětí. Tím je řečeno, že vztahy bez napětí můžou silně vyhasínat - pomalu a záludně.“

Ema: „Jake sance ma na seznameni, resp. nejaky perspektivni vztah, rozvedena 35-leta zena se 2 malymi detmi? Jsou ty deti pro ni spise plus nebo minus? Nevim, zda se da nejak zobecnovat, ale co je u rozvedenych lepsi, seznamovat se taky uz s rozvedenymi nebo se svobodnymi?“

Mgr. Pavel Rataj: „Emo, myslím, že obecně nelze říci zda bude vhodnější svobodný či již ženatý. Vše má své po i proti. Jen bych doporučoval hledat mezi muži zralými, aby unesl pečovat o vás i o vaše 2 děti. To není samozřejmostí. U mladšího svobodného si budete muset odpovědět na otázku možného požadavku dalšího dítěte, u rozvedeného naopak přijetí jeho dětí za "své". Děti z rozvedených manželství jsou důležitou prioritou, se kterou je nutno počítat. Důležité je, aby jste cítila, že to je chlap, o kterého se budete moci opřít, aby jste pak doma neměla 3 děti.“

Aleš P.: „Dobrý den,rozešla se se mnou přítelkyně,je to velmi čerstvé,nevím co mám dělat,jelikož se to nakupilo s rodinnými problémy,finančními atp.Byla mi vším a já pro ni obětoval téměř vše,bydlení školu,poddal jsem tomu celý život a teď se cítím strašně sám,bez elánu a motivace cokoli tvořit.O to je to horší,že snad přešla ze vztahu do vztahu s někým koho opravdu nenávidím a sebral mi již předešlé ženy.Celá se změnila.Díky moc za odpověď“

Mgr. Pavel Rataj: „Aleši, věřím, že situace je nyní velmi těžká. Podle toho, jak to popisujete, tak jste ztratil mnoho. A když ztrácíme, tak musíme přirozeně truchlit - čím více ztrácíme, tím větší potřeba truchlení. Někdy je vhodné vyhledat dobré přátele a opřít se o ně. V případě, že nejsou, tak neváhejte vyhledat psychologa. A na nějaký čas se odevzdat do jeho péče. Kdyby situace byla psychicky kritická, někdy může pomoci v souladu s psychoterapií vyhledat i psychiatra a nechat se podpůrně medikovat, na nějaký předem domluvený čas.Držím palce, v poslední době pracuji s několika muži v podobné situaci, a vím jak je to někdy těžké. Důležité je věřit faktu, že i ztráty do života patří a dají se brát buď tragicky, nebo v sobě skrývají i nějakou výzvu pro další život. Věřte, že se jedná o proces nikoli o stav, ikdyž se tak může nyní zdát.“

Petr, 17 let: „Dobrý den, nejsem si jist, zda i mě odpovíte, jelikož jsem celkem "mladý", ale snad jo. :-) Mým problémem je fakt, že si těžko dokážu najít přítelkyni. Jednu (bylo jich samozřejmě více) jsem měl vytipovanou, ale "zmrazil" mě fakt, že je už zadaná... Poradíte mi? Jak se mám ke slečnám chovat, abych je zaujal, a naše přátelství přešlo k něčemu většímu? Děkuji.“

Mgr. Pavel Rataj: „Petře, nebojte. Jste ve věku, který je plný tužeb a očekávání. Je to krásné období a jako hlavní doporučení pro vás bude - nespěchat. Čím více budete tlačit na pilu, tím hůře se bude řezat. Myslím, že jako hlavní doporučení k upoutání je setkat se pohledy, a pak neváhejte si zahrát. Každé seznamování by mělo být hrou - někdy odvážnou, někdy směšnou, někdy plnou zklamání a rozčarování. Důležité je si chtít hrát, být hravý, přirozený, nebýt sebestředný, zajímejte se i o tu dívku, "nevalte" jen to, co se týká vás. Držím palec“

Klára: „Dobrý den pane magistře, mohl by jste mi odpovědět, jak působí tento text inzerátu??? "Ahoj, energická žena plná vášně, citů a tolerance, hledá milence na úrovni. Měl bys být inteligentní, pozorný , okouzlující a upřímný...Najdu????" Děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Kláro, hledáte milence, tak proč tolik nároků na inteligenci a upřímnost. Myslím, že milence najdete, ale chcete fakt jen milence nebo vztah?“

Saša: „Dobrý den,co poradíte inteligentní,sympatické,pohledné ženě?Je mi 40,na svůj věk ani nevypadám.Muži na mě koukají,ale nikdo mě neoslovuje.Hraje v tom roli snad Ostrava-černé město,kde se dá seznámit jenom na Stodolní?To snad ne?“

Mgr. Pavel Rataj: „Sašo, někdy jsou muži ne trubci ale hlupci, pomozte jim. Máte ohromnou výhodu v tom, že víte, že na vás koukají. Dejte jim nějaký signál, kterým jim potvrdíte i váš zájem. Záleží, jak moc jste odvážná a koho vlastně hledáte. Potvrďte svůj zájem a pak nechte na chlapovi, ať ukáže co v něm je. I vám držím palce.“

Ivka: „Dobrý den, je mi 23 let a už 2 roky jsem bez partnera. V poslední době mám pocit samoty,nepochopení a nepotřebnosti. Přátelé jsou dobrá věc, ale partnerský vztah mi nevynahradí. Vždycky jsem byla veselá a ve společnosti oblíbená,ale teď se mi zdá, že přátelům spíš zavazím....a hlavně už nikomu nevěřím (kromě rodiny). Co s tím mám dělat?“

Mgr. Pavel Rataj: „Ivko, jste ve věku a zřejmě plné síle, společenská, oblíbena, tak co je zatím? Co ta nedůvěra? Chlapi s vámi do vážného vztahu nepůjdou pokud budou cítit, že důvěřujete jen rodině. To někdy může spíše odradit či vystrašit. Chce to trochu více uvolněnosti, více hravosti, žádný vztah není s doživotní zárukou. Je potřeba možná posunout hranice. Nedokáži říci jakým směrem, na to mám málo informací...“

Lenka: „Dobry den, pane magistre, zahledla jsem konec poradu Partnerske vztahy a rada bych se zeptala, zda se da nejak logicky vysvetlit toto: Pred nekolika lety jsem se seznamila na internetu s muzem, se kterym je mi dobre. Vola mi kazdy den, piseme si SMS, posila mi darky. Rozhodne neni lakomy a nenecha me delat nic, co bych kvuli nemu musela platit - treba kdyz mu chci zavolat ja, vzdycky telefon tipne a zavola sam. Mame svoje fotky, vime toho o sobe vic nez mnohe jine skutecne pary. Presto se tento muz boji vlastniho setkani, snad ze by mi nebyl dost dobry nebo ze by mne zklamal. Da se s tim neco delat? Jak mu mam pomoct?“

Mgr. Pavel Rataj: „Lenko, nevím jak moc jste v tom to vztahu chycená. Ale zkuste si chvilku zahrát, zkuste změnit podmínky, resp. pravidla dosavadní hry. Zatím je skoro vše podle něj. Je čas, kdy i vy budete více nedostupná, kdy nebudete něco z toho co nabízí přijímat, Je třeba více apelovat na to, co je pro vás důležité - samotné fyzické setkání. Možná se do toho virtuálního vztahu váš chlap zamotal, možná není takový jak se sám stvořil. Podporujte kroky vedoucí ke skutečnému setkání více než příjemné pozornosti, které vám doposud nabízí. Setrvat ve vašich vzorcích doporučuji pouze v případě, že se rozhodnete mít letitý dlouhodobý vztah plný iluzí...“

Karolína Klapková: „Dobrý den, s přítelem jsme spolu 6let, z toho 4 společně bydlíme.. Problém je v tom, že vše visí na mě. Je nedochvilný a na spoustu věcí zapomene.. Má spostu koníčků a mimo jiné kapelu, se kterou tráví o sto procent více času než semnou.. Sice mi tvrdí, že by byl radši semnou, nicméně na něm vidím, že to tak není... Nevím, jak ho udržet semnou. Plánuji výlety, víkendy, ale často je ruším z důvodu, že nemůže odjet, má zkoušku s kapelou či koncert..Čím dál více se odcizujeme. Co s tím dělat? Odejít?? Děkuji a jsem s pozdravem Karolína“

Mgr. Pavel Rataj: „Karolíno, chlapi jsou obecně dvojího ražení:1. ty co slibují a nedělají a za 2. ty co příliš nemluví, ale mnohé konají. Je potřeba, aby jste si konečně sundala růžové brýle a odpověděla si na otázku vedle koho spíte a koho tam ve skutečnosti chcete mít. A nebo je druhá cesta, že se s tím smíříte nebo se předěláte. Varuji! Jeho o moc nepředěláte. Kontrolně bych se ještě podíval na to, jak fungoval jeho otec a jaký s ním má vztah...“

Radka: „Dobrý den, moc děkuji za pořad, který jsme oba s přítelem nyní shlédli.Zajímal by mě Váš názor na to, co dělat, když partner ještě nechce dítě, jsme spolu 2 roky, mně je 35, partnerovi 37. Moc si přeji díte, už vzhledem k mému věku a ženským problémům, ale chci mít vztah a nejen to dítě.Myslím, že nám je dobře, ale já ve vztahu cítím, že pokud nepůjdeme stejnou cestou, tak ten vzth se neudrží.Děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „To je velmi ožehavé a stále aktuální téma biologických hodin. Rozumím vašemu konfliktu... Je dobré s přítelem vážně popovídat o vaší perspektivě, netlačit ho, ale jen se chtít dozvědět jaké má plány, za jakých podmínek je ochoten začít směřovat k rodině, co k tomu potřebuje. Někteří chlapi jsou vázáni strachem, že nezvládnou své otcovství, jiní se nechtějí vzdát své volnosti a mladosti, někdy tomu brání mladší známí, kteří také ještě nemají děti. Jindy je to neochota přijmout závazky s tím svázané. Jedna z dalších variant je navštívit poradnu a o tomto tématu popovídat na neutrální půdě. I s tím mám dobré zkušenosti...“

Kamil: „Dobrý den. V pořadu jste říkal, že je důležité se nebát komunikovat. Co když má ale člověk vadu řeči a komunikace je právě velký problém?“

Mgr. Pavel Rataj: „Kamile, komunikujeme i když nemluvíme. verbální komunikace má jen 1/3 význam. Podpořte tedy neverbální komunikaci, máte přece i jiné silné stránky, kterými můžete zaujmout či oslovit. Důležité je ze slabé stránky udělat silnou. Nezakrývejte to. Někdy je dobré s tím jít ven, nabídnout se více od srdce. Uvidíte, cítím, že je v tom hodně strachu a možná i odmítnutí. Pojďte si také více hrát. Nebuďte jen tak vážný, držím palec“

Ondra: „Zdravím, potřeboval bych poradit. Mám jednu výbornou kamarádku se kterou si aspoň myslím výborně rozumíme. Už se mi líbý delší dobu ale nejdřív jsem jí chtěl lépe poznat než se o něco pokusím ale vzešlo z toho přátelství a teď bych chtěl něco víc ale bojím se odmídnutí a ztráty skvělé přítelkyně. Nejsem si jistý jejímy city ke mě, ačkoliv se k sobě chováme velice přátelsky a máme hodně společného, nedokážu rozeznat co si myslí. Nechci propásnout šanci ale také ji nechci ztratit. Jelikož jakmile se o něco pokusím tak už to nebude nikdy takové jako teď. Navíc je mezi námi 7letý rozdíl věku. Mě je 20 a jí 27. Chtěl bych od vás radu jak se zachovat v takové situaci.“

Mgr. Pavel Rataj: „Pokud to nechcete propásnout, jděte do akce. Co můžete ztratit? Maximálně, tak iluzi, že jste byli skvělí kamarádi. Pokud jste fakt dobří přátele, tak váš vztah unese vyřčení vaší touhy. V tom je přece síla přátelství. Věkový rozdíl také nemusí být problém, pokud si rozumíte a máte podobné představy od vztahu. Doporučil bych jít do akce po chlapsku, ne jenom to ústně sdělit. Je potřeba kamarádce nechat pocítit, že o ní stojíte, že jí dobýváte, rozehrajte to. Když to nevyjde, budete maximálně odmítnut. Odmítnutí sem patří, je žádoucí, to je přece ten risk, který minimálně musíme být schopni unést. A když budete odmítnut, tak se začervenejte, zažertujte a jděte dál. Přátelství může zůstat, když mu pak dáte svobodu jako doposavad...“

Anife: „Dobrý den, nespočívá problematika vztahů v dnešní době v tom, že mnoho žen se stává sebevědomými,soběstačnými, zajištěnými a muži se jich buď bojí a ty co jsou stejně soběstační a úspěšní o ně ztrácí zájem, jelikož mají pocit, že nemají co a koho ochraňovat.“

Mgr. Pavel Rataj: „Anife, určitě také s vámi souhlasím, dnešní změna rolí a očekávání je v naší historii unikátní. Dnešní chlapi to mají rozhodně těžší, musí oželet konzervativní postoje a musejí začít být více něžní, tolerantní, své moci a síly se naučit používat i v jiných oblastech než dříve. I vy ženy tomu můžete hodně pomoci. Každopádně i ženy by si měly dát poroz, aby nebyly soběstační moc, protože vztah je i o určité potřebnosti jeden druhého, máme potřeby, kterým se říká vztahové a ty si sami nenaplníme. Myslím, že se muži i ženy musí sobě více otevřít a nenechat se strhnout požadavky dnešní doby....“

Romana: „Dobrý den, myslíte si, že v dnešní době vůbec existuje nějaké šťastné manželství, nebo vztah???“

Mgr. Pavel Rataj: „Kdybych si to nemyslel a takové vztahy neznal, tak bych nemohl dělat svou práci. Lidé si občas mylně představují, že šťastné manželství je to, ve kterém nejsou hádky je je neustále plné vášně, romantiky, harmonie, sexuální přitažlivosti a fyzické blízkosti. TAk tomu bohužel není. Šťastné manželství je to, které s těmito tématy umí pracovat, umí unést své krize, krize používá pro postup do dalšího levelu, tak že je posílí a posune hlouběji k sobě samotným i k sobě navzájem...“

Michal: „Dobrý den Můj problém je asi jakési vyhasnutí vztahu. S přítelkyní jsem byl cca půl roku a v říjnu jsem odjel na pracovní stáž do zahraničí na celkem půl roku. Během ní jsme spolu komunikovali často přes internet. Když jsem na Vánoce na týden přijel, tak mi přítelkyně řekla, že toho ke mě už moc necítí a nevíme, co bude dál. Ještě mi navíc zbývají v cizině 4 měsíce. Myslíte, že je to jenom chvilkové a může to být zase dobré, nebo je to definitivní konec? Případně, jak tomu mohu nějak pomoci? Je mi 25, přítelkyni také. Děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Michale, záleží na tom co máte společného, co vás spojuje, co vlastně každý od vašeho vztahu očekáváte. TAké bude asi i důležité, zda jste do ciziny odjel se "svolením" nebo bez souhlasu partnerky. Po půl roce by jste měli být ještě na vlně zamilovanosti, tzn., že chemie by za Vás mohla udělat mnohé. Pokud tomu tak není, tak si říkám, co se to vlastně pochroumalo. Možná je čas, si otevřeně popovídat o tom, co vlastně partnera skutečně potřebovala a nebo potřebuje....“

Daniela: „Dobrý den.Je mi 33 let mám,10-ti letého kluka a stále se mi nedří najít si partnera.Zkoušela jsem snad vše, ale u nikoho mi nefunguje chemie.Co s tím?Děkuji.“

Mgr. Pavel Rataj: „Nerozumím, zda vaše chemie, zda chemie u chlapa? Musíme si přiznat, že s přibývajícím věkem schopnost se zamilovat klesá, jsme více nároční, máme jasnější představy, a zároveň menší seznamovací příležitosti... Někdy máme iracionální očekávání, nereálné představy, které nám nedovolují vztah začít. Je dobré to probrat i v např. v rámci terapi u psychologa...“

Hani: „Dobrý den, ráda bych se zeptala kde je hranice mezi ženskou dotěrností,vlezlostí a zájmem o daného muže?Co už je mužům nepříjemné?“

Mgr. Pavel Rataj: „Ta hranice je vždy v samotné interakci s konkrétním chlapem. Poznáte to v jeho pohledu očí, úsměvu, chuti být vedle vás, chuti s vámi hovořit, ochotě vám pomoci, chuti přijmout vaše nabídky. V některých případech si to můžete přímo verbálně ověřit. Proměnit to v imponující hru..“

Pavlína: „Dobrý den, sledovala jsem váš nový pořad a přišlo mě, že rozdáváte rady jen pro chlapy. Co má pro seznámení udělat žena (mimo to, že se bude usmívat a podávat inzeráty)? Děkuji za odpověď a přeji vám hodně sil do dalších dílů....“

Mgr. Pavel Rataj: „Pavlíno díky za ten dotaz. Je mnoho teorií a autorů, kteří říkají, ža muž je ten lovec, ale sám osobně si myslím, že i my chlapi chceme být loveni. Někdy jsme tupější a musí to být právě žena, která to celé rozehraje. Jen nedoručuji hrát dále, než je nezbytně nutné. Někdy stačí pozvání na společné kafe, kino či koncert a pak se ukáže co na to náhoda, příroda i chemie...“

Pepa: „Dobrý den, je normální, že i po dvacetiletém manželství mám pořád výčitky svědomí, že jsem opustil svoji první čtyřletou a do manželství jedinou známost, nyní již také vdanou ? Ten stav se stupňuje, jsem čím dál víc sklíčenější, už i okolí si toho všimlo, jenže důvod jim samozřejmě sdělit nemůžu“

Mgr. Pavel Rataj: „Pepo zase tak normální to není. Možná by stálo zajít za psychologem a více to rozkrýt, co vás to tam tak vytrvale drží. Zřejmě je to něco hluboko uloženo ve vašem nevědomí. Držím palec, nebojte se. Chlapi se často zbytečně trápí, tím, že to drží v sobě. popovídejte o tom s někým, jen nedoporučuji svoji ženu. To není zapotřebí...“

motogirl78: „VŠE NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM.. mám je dnes také, ale jsem 78 ročník...viděla jsem pořad v TV,tak jsem mrkla na stránky... jsem svobodná,momentálně bez přítele...jak to mám udělat, abych nebyla tak náročná?a protivná?sama se sebou nemůžu vydržet, takže se nedivím, že mi vztah vydrží max. 1-2 roky...mám pocit,že si stále vybírám špatné typy mužů...zábavné, zajímavé, ale bez schopnosti dát mi "jistotu" a zázemí...chtěla bych kompromis..jde to vůbec? děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Motogirl, hezké označení pro ženu, která si vybírá špatné typy mužů resp. muže bez schopnosti dát jistotu. Jako by to byli muži stále někde na "cestách, někde v povětří". Co vás k nim přitahuje, jaká vaše touha či přání? Říká se, že výběr partnera je nějak ovlivněn našimi rodiči, konkrétně ve vašem případě otcem. Zde si vybíráme podobné nebo pravé opaky. TAk jak je to u vás? Zdá se, že kopírujete nějaký vzorec, který jde proti vám, bylo by dobré na to přijít. Možností je nyní mnoho....“

Karla: „Zdravím Vás! Rodiče mého partnera se rozvádějí z důvodu odchodu otce od rodiny. Otci je 60 let. Partnerova matka se úplně psychicky zhroutila a nyní vyžaduje jeho neustálou přítpmnost. Náš vztah tím značně trpí, ale jsem trpělivá a na přítele v ničem netlačím. Mám ovšem strach, že to takhle už dlouho nevydržím. Máte pro mě nějakou radu? Děkuji Karla“

Mgr. Pavel Rataj: „Karlo, situace značně komplikovaná. Je důležité, aby váš partner dostal ocenění za to, jak matce pomáhá. Je dobré ale zároveň otevřeně pohovořit o vašich potřebách, které jsou dlouhodobě neuspokojeny tedy frustrovány. V takovém rozhovoru je dobré začít proces uvědomování si, jestli máte doma chlapa, který se ještě nefixuje na matku. TAkový chlap může být do jisté míry vztahově nezralý. Na druhou stranu nutno podotknout, že to k nám mužům patří. Je potřeba jasně formulovat, co je pro vás ještě snesitelné a co nikoli. Je potřeba to chlapovi sdělit jasně a stručně.“

nikol: „dobrý den, měla bych na vás prosbu,chtěla bych znát mužský pohled na věc. Mám přítele, se kterým jsme spolu už rok a půl. Máme se moc rádi, ale hodně často se hádáme. Je to jen kvůli tomu, že on si sice jen občes zajde do hospody s kamarády, ale stačí mu jen málo k tomu, aby se opil! Je pak velice nepříjemný a je schopný mi třeba v jednu hodinu v noci volat. A samozřejmě se pohádáme. Moc dobře ví, že nemám ráda když pije, jenže on se druhý den omluví a jako by se nic nestalo. Tak to jde pořád dál. Jinak je moc hodný a pozorný, ale když mu člověk něco vyčte nebo jen naznačí, naštve se, něco se v něm sekne a jako by se v tu chvíli z něj stal jiný člověk. Pořád sliboval, že se bude snažit a přestane jen kvůli mě.Ale poslední dobou už jen vždy řekne, že přeci nebude sedět doma a ať ho neustále nebuzeruji. Já vím, hlídám ho, ale jen proto, že mi na něm záleží a bojím se o něj. Všichni mi říkají ať se s ním rozejdu,že to nemá cenu. Jenže vždy když jsem to chtěla udělat,tak jsem to nezvládla nebo mě přemluvil,omluvil se a slíbil, že už to bude dobré. Naše hádky jsou vždy jen o tom samém-chlast!já už jen prostě nevím jak na něj,nechci ho ztratit,ale takhle to dál nejde.chci jen aby si uvědomil,že mi na něm záleží a proto ho také hlídám,ne proto, že bych ho chtěla omezovat,to rozhodně ne!“

Mgr. Pavel Rataj: „Nikolo, doporučuji vám nehlídat. Partner není dítě, a pokud hlídáte, tak to z něj děláte. Cítím, že vás to trápí, nepíšete jak často, ale trápí. Začněte méně naříkat a více konat. Hlídání a kontrolování není pro váš vztah nijak přitažlivé, tím přítele domů nepřilákáte. ZAmezte také komunikaci, když už je opilý - nebavte se s ním, neberte telefony. Většina chlapů nesnáší, když jsou omezováni. Pokud to nepochopíte, a nezačnete to dělat jinak tak tím ubíráte na dynamice vztahu. A o to více vám pak přítel utíká (právě třeba do té hospody).“

Jana: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, od začátku října se mi dvořil jeden kluk, začátkem listopadu jsme spolu začali chodit a koncem prosince mi řekl, že potřebuje čas, aby si to všechno urovnal v hlavě. Netuším, co se stalo, nerozumím mu a nevím, jak se mám v této situaci zachovat. Vídali jsme se zřídka a z jeho strany nebyl zájem o častější schůzky. Je nám 20let, studujeme stejnou VŠ.“

Mgr. Pavel Rataj: „Jano, nesmutněte, podle popisu se jedná o vztahově nezralého muže, který vlastně neví co od vztahu očekává, nechce se příliš vázat a není ochoten pro vztah něco obětovat. Držím palce spíše v jiných vztazích...“

Pavla: „Proč si často muži začínají se svými sekretářkami?“

Mgr. Pavel Rataj: „Pavlo, přiznám se že je to fenomén, o kterém se tolik nepíše, ale poradny jsou toho plné. Je to velmi individuální a rozlišné, ale obecně si myslím, že je to dáno jistou blízkostí, kterou spolu sdílí, pak je to dáno i jasnou dělbou moci, kde muž je na koni, a žena má být ta loajální - tzn. jakoby tato situace probouzela něco archetypálního v muži, který chce vládnout a zmocnit se tak ženy. Ale jak říkám, je to spíše obecná úvaha, jindy to bývá z mnoha jiných důvodů (sexy postava, atraktivita, stále profesně usměvavá, někdy mladší atd.)...“

es: „Mám rok a půl vztah s ženatým mužem. Je nám spolu hezky,cítím z něho spoustu lásky a zamilovanost,on ale říká,že zamilovaný není.Je tajemný,nerad dává nejevo bůhví proč své city,když je se mnou je to fajn,ale pak jakoby nebyl, ani jednomu se nám nedaří vztah ukončit,potřebujeme se a vždycky se k sobě vrátíme. Poraďte prosím co s tím.. Děkuji Es“

Mgr. Pavel Rataj: „Podle toho, jak situaci popisujete, tak nemůžete vztah ukončit možná proto, že ve skutečnosti nechcete. Oběma vám vztah něco dává, možná oběma něco jiného, sytí vám nějaké potřeby, které nevíte, jak jinak uspokojovat. A také mi přijde, že mezi vámi proudí ještě fyzická přitažlivost, jste si vzácní, a zároveň tajemní. Tím jsou osloveny nejhlubší struktury vztahů - především mileneckých... Možná vaše rozhodnutí ukončit vztah není plně zralé, nebo nejste schopni se něčeho vzdát, co vztah přináší jako milé...“

Dáša: „Dobrý den, jsem už nějaký čas ve fázi seznamování se....samozřejmě to zkouším v reálném životě, ale asi chlapy holt dají nejvíce na vzhled, což může být v mém případě tím "zádrhelem" proč jsem nyní sama... Nyní se seznamují a scházím se 2 muži... a moc se neumím orientovat v pocitech a poznatcích ze 2 mužů zároveň...asi právě proto, že ke každému mě táhne a imponuje něco jiného.. Zkusím krátce popsat situaci s oběma muži, pokud mi dokážete poradit, kterému z nich otevřít brány ke mně samotné, byla bych moc ráda... 1.muž: našel si mě sám na int.profilu, po nějaké době mě oslovil, zpočátku konverzace přátelská, později jsem zjistila, že mě opravdu moc jako člověk zajímá, oba dva jsme se přes psaní, telefonáty, setkání do sebe opravdu intenzivně zamilovali.....leč, onen dotyčný je zadán!! žije v 7-letém vztahu s přítelkyní, s níž údajně není šťastný a vztah očividně nefunguje...prý miluje mě, protože jsem naprosto jiná než jeho partnerka, ale tu zatím nedokáže opustit... i přes mé nedostatky (vzhled,postava), vidí ve mně krásnou a přitažlivou ženu, kterou by chtěl mít jako životní partnerku...... = otázka je jak se chovat k takovému muži....jak dlouho čekat a "hrát tzv.druhé housle"??? - z tohoto důvodu se snažím nebýt příliš v očekávání a slepé naději, že má cenu čekat....třeba i dlouhé měsíce, roky.... nedokáže jí opustit ale chce být se mnou.... 2. muž: potkali jsme se náhodou po 5 letech kdy jsme se neviděli. Je mi velice blízký svými názory, svým nynějším životem i plány do budoucna, co se rodiny, práce týče... máme neopakovatelně společný humor, což pokládám za velice důležité.. je tedy o 7 starší, ale za sebou má několik vztahů, které nedopadly příliš dobře....dle mého názoru vybíral partnerky víceméně podle vzhledu a atraktivnosti... přiznal se, že vzhledu dává celkem důležitou roli. Vždy měl vedle sebe štíhlou atraktivní blondýnu, sportovní typ - což já jsem pravý opak :-) ale nikdy si s nikým ve svých názorech tak nerozuměl jako se mnou... = onen muž je milý a pozorný, jen sám řekl, že chybí z jeho strany fizická přitažlivost ke mně jako k ženě.. představoval by si, abych zhubla nějakých 10-15 kg. (což se snažím i já, sama pro sebe...) jak se chovat k muži,který na rovinu řekne: "jsi úžasná ženská, podle mého gusta......ale nejsi vzhledově můj typ... zhubni a začni sportovat a uvidíme..." možná jste se nad oběma "případy" pobavil, ale zajímal by mě váš názor kterému muži dát tzv. náskok v seznamování a přece jen upřednostnit... moc vám děkuji za jakoukoliv odpověď a reakci na můj rozsáhlý dotaz přeji krásný den, Dáša“

Mgr. Pavel Rataj: „Dášo, opravdu nevím komu dát přednost. To se budete muset rozhodout podle vašich hodnot a vztahových priorit. To co je pro vás ve vztahu důležité, co od vztahu očekáváte, co chcete mít od chlapa, a je důležité si vyjasnit, bez čeho se neobejdete. Zralý vztah nechce dokonalost, víme, že se musíme něčeho hezkého vzdát, abyjsme mohli dostat něco jinak hezkého a pro nás zrovna důležitějšího. A to je to zásadní rozpoznat to, uvědomit si to a nehrát si na něco jiného.... Vaši chlapi oba dva jsou z mého hlediska v něčem rizikoví. Ten první se nachází v možné partnerské krizi, která se děje kolem 6-8 roku, a je možné, že se mu to bude s vámi opakovat, ale třeba již příště to ustojí lépe, než aby hledal jinde. Ten druhý, vám jasně sděluje, že ho fyzicky nepřitahujete, což je u mužů důležitá složka sexuálního vzrušení. TAkže drřím palce,vyjasněte co chcete vy a ne co chtějí oni, jde o vás.“

Petr: „Dobrý den, před necelým rokem jsem se seznámil s jednou milou slečnou. Já jsem byl ta "vedoucí" osobnost, která si po krátké době potkávání se řekla o číslo, které jsem bez problémů také dostal. nějakou dobu jsme spolu jezdili metrem, protože jsme měli společnou cestu, takže jsme si i leccos řekli. Párkrát jsme se byli projít (ne plánovaně ale vnávaznosti na cestu domů). SMS poběhlo taky dost. Ale poslední dobou už se příliš nepotkáváme a hlavně mi přestala odpovídat na většinu sms i na icq. Otázka asi velmi hloupá, ale přesto to nemůžu pochopit: proč vlatně neodpovídá, co se mohlo stát? Pokud mě chtěla "poslat do háje", tak proč mi dávala číslo a ještě se se mnou procházela... Přítele nemá a když se potkáme nedovede (nechce?) mi odpovědět. děkuju“

Mgr. Pavel Rataj: „Petře, mám pocit, že to že vám dala číslo a proběhlo několik setkání, tak to ještě není záruka toho, že s váma chce něco dále sdílet. Většinou j eto jen příslib, že se zkusíme trochu skutečně poznat. Zbavit se iluzí, které si o sobě utváříme, když se neznáme. Podle reakce dotyčné bych se domníval, že jste pro ni nekompatibilní. Není aktivní v rozvíjení takových setkání. To, že neodpovídá bych možná četl citlivě, jako že se doslova snaží nebýt svámi v kontaktu, nechce to. Nevzdávejte to, buď ji někam pozvěte, změňte prostředí, přejděte více do akce. A pokud na to nebude reagovat, pusťte ji a jděte dále. Máte přece odvahu a hravost oslovit dívku a říci si o číslo, no to je přece super start, tak držím palec..“

Dana: „Vážený pane magistře, říkáte, že hledáme-li odpovědi na otázky u svého parnera, může nám pomoci i to, že se podíváme, jak funguje jeho otec. Do jaké míry toto, prosím, funguje? V čem působení chování otců synové ovlivnit mohou (pokud chtějí) a v čem to bývá většinou nerealizovatelné? Co může pomoci muži i ženě překonat to, včem nalézají podobnost a rádi by to změnili. Velice děkuji za odpověď“

Mgr. Pavel Rataj: „Dano, vybral jsem váš dotaz jako poslední, i naše časové možnosti mají své meze. Víte, každý máme své limity, dnešní doba je posunutí hranic velmi nakloněná, čím mladší člověk a čím zvídavější, otevřenější sebepoznání tím samozřejmě větší šance. To, co určitě nezměníte je daná povaha a temperament. Pokud je někdo výbušný, tak z něj kliďase neuděláte, pokud je někdo introvert, tak moc společenský a mluvný nikdy nebude. Spíše můžeme posunout dovednosti komunikační, vztahové schopnosti, apod. Více už skutečně nelze rozebírat. Děkuji všem za vaše dotazy, kterých bylo něco kolem 150. Na mnoho z nich naleznete odpovědi v dalších dílech našeho pořadu. Pokud by někdo i přesto měl zájem diskutovat nějaké téma osobně, nebo se poradit o své situaci, tak můžete oslovit jakoukoli manželskou a rodinou poradnu ze stránek www.amrp.cz nebo pro Prahu a okolí www. csspraha.cz. Já, osobně pracuji nyní v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Praze (od ledna 2009 máme novou adresu: Mánesova 53, Praha2 - dřívější poradna na Praze 11). Kdykoli můžete využít. Děkuji za vaši pozornost a s přáním hezkého nového roku se s vámi všemi loučím, díky Pavel Rataj“

Jitka: „Dobrý den, v současné době vidím kolem sebe fůru mužů ve věku kolem 50, co odcházejí od rodin a zakládají nové s partnerkami o 20-30 let mladšími. Přijde mi, že je to ted nějak moderní.... Co s tím, dá se tomu nějak předejít, popř. co pak mají dělat ty opuštěné partnerky?“

Mgr. Pavel Rataj: „Jitko, máte pravdu je toho více než je zdrávo. I při pohledu na vrcholné představitele české politické scény to nelze přehlédnout. Ve skutečnosti je odchod z letitého manželství je jen špička ledovce, důvody jsou podstatně hlubší. Mnohdy je to dlouhodobá vztahová prázdnota - citová, časová, fyzická, sexuální. Místo blízkosti spíše velká vzdálenost. Jindy je to vyústění nezvládnuté dlouhodobé manželské krize, jindy zase vypořádání se s krizí středního věku a jindy je to nezvládnutí syndromu prázdného hnízda po odchodu dětí z domova, kde je nutná reforma nejenom pravidel a kompetencí v soužití. Sama idíte, že je toho mnoho. Osobně jsem přesvědčen, že se tomu stoprocentně předejít nedá. Ale pravidelnou péčí (a vše co s tím souvisí)o blízkost ve vztahu rozhodně můžeme slibně konkurovat.“

Iveta Lb: „Pěkný den přeji,chtěla jsem se zeptat proč nejsem schopná se nechat z manželem rozvést,máme majetek a dceru 3 letou mám silný obavy že bych to psychycky nezvládla , jsem srab Manžel by mě určitě zničil.Poradíte mi děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Iveto, plně rozumím obavám, které někdy skutečně můžeme prožívat tak silně jak sama líčíte. Někdy jsou postaveny na reálných výhrůžkách, jindy zase na iracionálních představách. V poradně máme vynikající zkušenost s doprovázením jednoho s partnerů v podobné situaci. Máme k tomu k dispozici i vynikající právničku. Obecně podobná situace potřebuje někdy mnoho odvahy a statečnosti. Jako důležité je vymezení, co jste schopná resp. ochotná rozvodem ztratit či čeho se vzdáte, aby jste získala požadovanou svobodu či bezpečí. Někdy je potřeba si připravit jiné zázemí, jindy je potřeba neustupovat a zplnomocnit právníka. Variant je mnoho až po krajní řešení zapojení policie či intervenčního centra v případě vyhrožování či napadení. Ale jak říkám, situaci je lepší podrobně rozebrat s nějakým psychologem a odchod vnímat jako průběžmý proces odpoutání...“

Evina z Ostravy: „Především přeji krásné narozeniny a hodně štěstí, zdraví, osobních i pracovních úspěchů a Božího požehnání do dalších dnů. A má otázka: co si myslíte o myšlence že RODINA JE ZÁKLADEM KAŽDÉHO STÁTU?“

Mgr. Pavel Rataj: „Děkuji za přání k narozeninám. K vaší větě jen natolik, že tuto větu již používal tatíček Masaryk. Myslím, že na tom bude kus pravdy. Sám bych jen poznamenal, že rodina jako instituce i jako žijící organismus je složen z jednotek, kterým říkáme lidé. A záleží na tom jak kvalitní jsou oni samotní a pak to, jak mezi sebou dokáží rozvinou kvalitní trvalé interakce v kombinaci s dlouhodobými emocemi. V tom je pak základ státu bezpochyb.“

Pavel: „Co by jste doporučil nesmělému a příliš opatrnému muži při seznamování? Jak získat jistotu a odvahu, která je v počáteční fázi vztahu tak důležitá?“

Mgr. Pavel Rataj: „Pavle, nepleťte se. Jistota zapotřebí rozhodně není. Zapotřebí je určitě jistá hravost a odvaha unést odmítnutí. Žádný zkušený a jistý z nebe nespadl. Důležité je jít prostě do nějaké akce, začít si s tím hrát. NA základě toho prožitku můžete pak pilovat své slabiny, můžete trénovat to, co budete potřebovat posílit. Dnes je mnoho literatury a mnoho kurzů, které toto nabízí. K zahození není ani probrání svých zkušeností se svými kamarády. Probrat jak oni bodují, co jim funguje a co funguje či nefunguje vám. Jak říkám je důležité si s tím trochu pohrát, tak jako když držíte poprvé v ruce volant, tak to také chvíli trvá než se naučíte držet auto na silnici...“

Jana: „Dobrý den, jsem 8let rozvedená, 2děti na VŠ. Nedá se říci že bych byla nespolečenská, s lidmi se seznamuji snadno ale partnera už hledám dlouho. Sportuju,chodím mezi lidi, ikdyž teď méně vzhledem k financím. Několikrát se i stalo, že se lidi divili že jsem sama, že vedle mě nějaký chlap musí být.Říkají- taková pěkná ženská není přece sama. A je. Poraďte co s tím. i inzerát jsem zkoušela, ale nevedlo to nikam. Můžete mi poslat případně odpověď na jababe@centrum.cz ?“

Mgr. Pavel Rataj: „Jano, tak přemýšlím co je za tím. Čím vlastně od sebe odháníte potenciální partnery, čím je blokujete, aby k vám mohli blíže. Zdá se, že by v tom neměl být problém, ale nějak se nedaří. Nechce se mi věřit, že by za 8 let oboustranně nezajiskřilo. A pokud ano, tak u koho dojiskřilo, u vás nebo u chlapa resp. chlapů? Jen ve vás je odpověď, proč se to tak děje. Není to ve špatné nekompatibilní volbě potencionálního partnera? nebo v nereálném očekávání? V jakém bodě zajiskření skončí? Vidíte, není to tak jednoduché vám odpovědět, potřeboval bych mnoho dalších informací, je to o hledání... Vydržte, držím vám palce“

xxxxx: „Dobrý den, v pořadu jste mluvili o mužích, pro které je těžké se seznámit, ale jaké možnosti mají ženy které se stydí, zkoušela jsem spoustu osvědčených rad, ale stejně jsem už 2 roky bez známosti. a to je mi 23 a ošklivá nejsem“

Mgr. Pavel Rataj: „Stud může být buď destrukcí seznámení, tzn. že nás ochromuje, převálcuje nás, nejsme pod jeho tlakem schopni jakéhokoli potřebného kontaktu. A nebo se dá obrátit do vaši seznamovací strategie. Mnoho mužů je přitahováno stydlivostí ženy. Je na tom přece něco krásného a vzrušujícího, když muž přivede ženu svou přítomností do prožitku studu. Důležité je pak nenechat se tím příliš paralyzovat, dokonce velmi pomáhá, když se naučíme několik formulek, kterými muži oznámíme své pochybnosti, nejistoty, rozpaky či study. To dělá ze slabiny velmi atraktivní záležitost. Zkuste si vymyslet několik hravých přiznání svých karet. Doporučuji to vyzkoušet v přítomnosti face to face. Při tréninku vynechte větší publikum, to by pak spíše mohlo být kontraproduktivní. Někdy pomáhá si vymyšlené věty si několikrát natrénovat před zrcadlem. Pojďte si hrát, neberte svůj stud tak vážně, přijměte ho, je váš, patří k vám, nestyďte se za něj...“

Petr: „Dobrý den, co dívce nabídnout, když ve svých 23letech nevím co od života čekám a co chci v životě dělat?“

Mgr. Pavel Rataj: „Petře, je vám teprve 23, to je věk, kdy máte ještě právo nevědět, kam se životem dále. Máte na výběr: buď budete hledat a nebo budete čekat co vám spadne do klína. Obecně ženám spíše imponuje hledání než čekání. A co můžete nabídnout? Tak to je na vás - někdo na začátku dobývání nabízí dárek jiný básničku, jiný společný zážitek, jiný dovolenou, to jeuž na vašich reálných možnostech. Důležitější než co nabízíte je to jaký jste a co s tím jste ochoten v životě udělat. PAsivita, lenost, čekání a plkající sliby ženám příliš nesedí... Vyražte vpřed“

Pavel: „Dobrý den! Pořad byl super,už se těším na další díl! Chtěl bych Vás tímto požádat o radu - je mi 28 a rád bych se seznámil s jednou konkrétní starší ženou (41 let). Problém je v tom, že v je vdaná. Mé pozvání na kafe z tohoto důvodu však odmítla. Chová se však velmi mile a troufnu si říct, že jí jsem sympatický. Když pomineme veškeré morální otázky - mám nějakou šanci, jak její ne překonat? Jakým způsobem? Obecně - jaký je postoj starších žen ke vztahům s mladšími muži? Nesní o tom tak trochu všechny ženy? Děkuji Vám mnohokrát za odpovědi a přeji Vám pěkný zbytek víkendu!“

Mgr. Pavel Rataj: „Pavle, máte před sebou zralou ženu se stabilním hodnotovým žebříčkem, která má svou rodinu, které zřejmě mnohé obětovala. Získat více než sympatie takové ženy potřebuje především vytrvalost ve vaší pozornosti. Taková žena je hodna trvalého dobývání. Její ano, není stejně hodnotné jako vaše. Pro ní to bude znamenat mnohem více. Aby mohla to ano říci, potřebuje si být jistá, že nedělá špatně. To může získat právě na základě vaší vytrvalé pozornosti... Pokud si to hvězdy přejí a vy vydržíte máte šanci.“

Marcela: „Dobrý den.Dnes jsem viděla nový pořad o patrnerských vztazích a tam jste vysvětloval některé projevy řeči těla. Zajímalo by mne, zda je nějaké vysvětlení pro to, když muž v přítomnosti ženy sedí s pevně stisknutými stehny,přičemž chodidla na zemi má normálně od sebe.Je to také nějaký signál?Děkuji za odpověď.“

Mgr. Pavel Rataj: „Marcelo, těžko říci. Neverbální signály těla je potřeba číst v kontextu jiných partií těla. Obecně stisknutá stehna je spíše typičtější pro ženy. U mužů záleží na celkovém rozpoložení, dokáži si představit, že podobný projev může vyjadřovat jisté napětí, úzkost, staženost, stud či poslušnost(záleží, kde jsou ruce, jak je sklopená hlava apod.)“

Bára: „Je mi 30, jsem vysokoškolačka, učitelka, žiji a pracuji na malém městě. Zkouším se seznamovat různě, i po internetu, ale bohužel zatím neúspěšně. Když se s někým po několika mailech setkám, jsem značně rozčarovaná. Na schůzku přijde zvláštní individuum, se kterým už nemám chuť se sejít. Někdy už fakt nevím, jak mám s někým navázat kontakt a taky kde. Zkoušela jsem už i Grand a Vyhlídku, ale jejich nabídky byly bohužel také strašné. Máte pro mne nějakou radu?“

Mgr. Pavel Rataj: „Báro, vydržte. Vím, že malé město má svá omezení. Důležité je proto nezůstávat v izolaci. Nebýt jen v práci, doma či na netu. Je potřeba jít svému štěstí na proti. Velmi dobře se dají použít kamarádi v místě bydliště popř. akce či přátelé ze studií. Můžete i vy něco uspořádat, a třeba se někde zajiskří.... Nerozumím v čem je vaše rozčarovanost ze setkání? Máte vztahovou zkušenost? Jak vy vysíláte svůj zájem svému okolí? Hrajete si?“

Zuzana: „Dobrý den. Nejprve bych Vám ráda popřála vše nejlepší do nového roku a k Vašim dnešním narozeninám. A dála bych se ráda zeptala, zda jste svobodný a nebo ženatý, když jste rodinným a manželským poradcem? Radíte i podle svým osobních zkušeností? Předem děkuji za odpověď.“

Mgr. Pavel Rataj: „Zuzko, jsem ženatý a mám svou rodinu. Ipřesto mé osobní zkušenosti moc do své práce nepřenáším, nejsem a ani nechci být lidem užitečný jako nějaký rozumbrada, který jim pomáhá tím co jemu zrovna funguje. Mé poslání spočívá spíše rodiny či páry dostat do stavu, kdy jsou si schopni najít takovou polohu, která jim bude vyhovovat, nebo pro kterou se rozhodnout něco nového vyzkoušet. To hledáme společně a vždy vycházíme z potenciálu, zkušeností a reality klientů nikoli mé. Ikdyž to někdy svádí, jsem přece také člověk...“

PETRA: „Dobrý den,je lepší zůstávát v 7 letém vztahu (je mi 24 let) i přesto, že cítím chuť na změnu a partner mě přestává zajímat (podotýkám, že náhradu za partnera nemám), nebo vydržet a doufat v zlepšení, protože bude těžké najít nového partnera (mám obavy, že bych se do 30 ani nevdala a neměla rodinu). Prozatím studuji VŠ, tudíž se mi rodinný život malinko odsouvá. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Pavel Rataj: „Petro, bohužel nevím co je lepší. Nutno, ale poznamenat, že vztah po 7 letech skoro pokaždé prochází nějakou tou krizí. Na druhou stranu je dobré si nenalhávat, že nyní jste hodnotově, postojově i zkušenostma někde jinde (vy i váš přítel) než v 17 letech. 24 let je svobodný čas, nejste ničím tlačena - žádný tlak biologických hodin. Záleží na tom, jestli se rozhodne pro klidné vody známé zátoky, nebo se raději vydáte do prudších vod samoty a zároveň možného dobrodružství. Mladá jste jen jednou. Rozum by měl být proto, aby korigoval naše pocity a nikoli, aby řídil, kde máme zůstat. Ale záleží jen na vás. Je mnoho lidí, kteří zůstávají ve vztazích jen proto, že je to pro ně rozumově výhodné. Pak jen doporučuji si to všechno někam zapsat, abyste na to nezapomněla. Rozum v konkurenci s pudy, touhami a vášní někdy slábne a nepamatuje si....“

Tonda: „Dobrý den, potřeboval bych poradit: jedna holka se mnou chce chodit a já s ní taky, ale newím jak na to ještě sem holku neměl.... trochu se stydím“

Mgr. Pavel Rataj: „Tondo, karty jsou rozdány. To je velká výhoda, to první co je potřeba udělat dát tomu prostor. Tzn. být v kontaktu a setkávat se. Dobrý je zůstat někdy sami, jít někam na procházku, jít do kina. Až se budeš cítit jistější zkus nějaký fyzický kontakt. Neboj, každý má na začátku strach, bojí se, že to netrefí, pokazí nebo že bude odmítnut. Důležité je to zkusit, vždy to můžeš vrátit, když z toho uděláš srandu. Hlavu vzhůru a do toho...“

Sandra: „Kdy člověk pozná, že potkal toho pravého? A jak“

Mgr. Pavel Rataj: „Sandro, to je krásná, ale moc těžká otázka. Kdybych byl poéta snažil bych se vybásnit ten obraz, kdy se to tak cítí. Uvádí se, že asi 20% lidí se zamilovalo na první pohled, dalších 50% do třech měsíců, zbytek později. Ale to jak se pozná, že to jen pravý, na to výzkumy nejsou. Sám bych to zjednodušil do té polohy, že to budete ten, u kterého se nepotřebuješ ptát na tuto otázku, je to ten, se kterým se cítíš, tak jak se potřebuješ cítit vedle partnera, je to ten, se kterým si něco prožila a dokážeš si představit, že zvládnete i těžké období vašeho vztahu, je to te, který uspokojuje tvé potřeby, je to ten, vedle kterého se cítíš svobodná, a je to zároveň ten pro kterého se dokážeš mnoho věcí vzdát, protože to si žádá každý kvalitní vztah apod...“

Romana: „Zajímalo by mě, jaké šance na seznámení má svobodná 29 letá žena, která prošvihla období diskoték, protože mi tento styl hudby nic neříká a chodí max. z práce do práce a chodit někam sama se mi moc nechce a seznamování se přes internet moc nedůvěřuji. Navíc většina mých kamarádek je již zadaná, takže s nimi nemohu při trávení volného času počítat.“

Mgr. Pavel Rataj: „Romano, budu upřímný, myslím si že šanci máte velkou, ikdyž šance by byla ještě větší, kdyby jste nebyla tak izolovaná. Víte, záleží jak dokáže do lidí narážet a setkávat se s nimi. Zrovna před 14 dny jsem měl klientku, které mne skoro rozplakala úžasem, když popisovala, jak dokáže kontaktovat a rozehrávat setkání, když jde domů z práce. Byla to velká herečka a znalkyně potřebných signálů. Výběr máte omezenější, ale nikoli žádný. Držím palce“

Honza: „Dobrý den, chci se zeptat, jestli máte jasný názor na používání feromonových přípravků - podložený např. studiemi nebo zkušenostmi klientů. Jde mi o to, jestli opravdu fungují a mohou mužům výrazně pomoci navázat a udržet vztah se ženou.“

Mgr. Pavel Rataj: „Honzo, důvěryhodné zdroje jasně ukazují, že feromony spíše nefungují přímo. Při navazování jde spíše o placebo efekt, zvyšují sebevědomí a jistotu jejich uživatele. Celkem jasně dokáži odpovědět na to, že feromony nemohou ovlivnit udržení vztahu se ženou. Nevím, zda bohužel nebo bohudíky...“

Simona: „Je mi 43 let.Po rozvodu žiji spokojeně již 8 let bez partnera a neměnila bych!!!Proč stále hledat, nechat se znovu zraňovat, využívat, strachovat se, zda si muže udržím-je to směšné!!Těch kladů vztahu je oproti všem záporům minimum...“

Mgr. Pavel Rataj: „Simono, cítí, z vás jistou zahořklost, nedůvěru a zklamání. Máte na to právo, přál bych vám i vztah, který vám nabídne i jiné věci než popisujete. Každopádně vám musím dát za pravdu v tom, že skoro každý vztah v sobě nese i mnohé zranění našich očekávání a představ, každý vztah je někdy o vzájemném využití se, je to vztah bez záruky tzn., že i strach z konce zde má své místo, a každý kvalitní vztah by měl mít i snahu alespoň někdy se vzájemně udržet. Mít kvalitní vztah není žádné leháro, někdy je to pěkná fuška. To je důležité aby to bylo oboustranné, ikdyž jednou táhne pilku ten, a jindy zas ten druhý“

Jana: „Dobrý den,jsem delší dobu sama a mým problémem je,že přitahuji pouze zadané muže.Dá se to změnit? Děkuji za odpověd“

Mgr. Pavel Rataj: „Jano, určitě. Sledujte další díly. Bude v nich mnoho pro vás potřebného...“

Gábina: „Dobrý den, pane magistře, nemáte pocit, že muži současnosti zlenivěli a místo toho, aby lovili, nechávají se často ulovit? Nebo to máme my ženy chápat tak, že i když muž loví, musí se mu zkrátka "trochu" pomoci?“

Mgr. Pavel Rataj: „Gábino, něco na vašem postřehu určitě. Dnešní muži se zdají jenivější. ALe nejdená se o lenost, ale o nejistotu. Pojďme si přiznat, že to dnes mají muži mnohem těžší. Jejich kořist je dnes mnohem náročnější, chytřejší, sebevědomější, konkurenceschopnější apod. kdykoliv před tím. Mužům dnes již nefungují jejich primitivní lovecké strategie a tak se v tom někdy topí, tak že jsou raději pasivní. Osobně si myslím, že v mužích ten potenciál dříme. Takže pokud máte o konkrétního muže zájem "trochou pomoci" určitě nic nezkazíte!“

Jan: „Dobrý den pane Rataji, můj věk je 40 roků, měl jsem několik vztahů,nikoliv manželství a momentálně jsem už rok sám a začínám mít pocit že dnešním ženám přestávám rozumět,těžko se orientuji v tom co je pro ně priorita a ani už nevím jak to mám poznat nebo hledat. Jak jsem viděl váš pořed v televizi a bylo tam řečeno že ženy jsou náročnější ve výběru mužů,tak z toho názoru té paní nebo snad slečny že muži by měli být dokonalí od A až do Z tak mě začíná být smutno,já mám téměř vše co potřebuji a chci,ale nechci mít partnerku jen jako krásný přívěšek,ale opravdu parťáka s tím vědomím že musí do vzatu něco přinést a být pro vztah přínosem,ale opravdu mám pocit ten že si ženy opravdu myslí že mužům stačí aby byly jen hezké,ale to je jen první fáze toho proč by si měl muž vybrat tu hezčí. Nějak v tom nevidím rovnováhu.... a trošku mě mrzí to že ty nároky těch žen jsou tak obrovské,myslíte že je to způsobeno biologickou rozdílností a nebo to je následkem doby?? Děkuji za Váš názor s pozdravem Jan“

Mgr. Pavel Rataj: „Honzo, souhlasím s vámi, že trvalé vztahy nelze stavět jen na biologické přitažlivosti a fyz. atraktivitě. K tomu je skutečně potřeba pocit, že jsme si pro sebe přínosem, že si můžeme něco vzájemně dát, v něčem se obohatit. Výjimkou jsou vztahy závislostní nebo vztahy jasně dominantně - submisivní. Víte, biologická rozdílnost je jasně dána, s tím nic neuděláme. Ženy jsou dnes možná dnes náročnější při výběru, ale myslím, že i muži(především starší a vztahově zkušení) jsou náročnější. Dnes je tomu doba otevřenější.Náročnost lze také chápat jako, že dotyčný má jasnější představu co chce a co rozhodně od vztahu neočekává. To je právě získáno předchozími vztahy a přibývajícím věkem, alespoň u většiny. Právě proto se uvádí, že schopnost se zamilovat s věkem klesá... K vašemu dotazu mi ještě napadá, že kromě důležitosti toho, co partnerka do vztahu přinese je mnohdy důležitější t, co je schopná ve vztahu vytvořit...“

Aleš P.: „Pane doktore,moc děkuji.Mám chuť od všeho teď utéct,vlivem toho,jsem ještě rozbil vlastní auto,chtěl si něco udělat.Asi se tomu moc poddávám,ale nejsem schopen pokračovat ve stávajícím životě,do kterého mě přivedla ona.Jezdit denně někam,sice do vlastní firmy,ale tu jsem zakládal hlavně proto,abych ji vozil do školy.Když se to začalo hroutit,kupval jsem růže,snažil se měnit,pujčoval si peníze,na luxusní dovolenou.Žiji v prázdném bytě,který bych sám jistě nechtěl.měli jsme vztah velmi intenzivní,asi až moc.Strašně mne ublížíla svým chovnánim a já i přesto vím,že ji mám rád a vzal bych ji zpět.Můžete-li odpovězte prosím.Děkuji mnohokrát“

Mgr. Pavel Rataj: „Aleši, cítím smutek, ztrátu, impulzivní nápady na útěk, cítím strach ze samoty, cítím představu vašeho selhání, cítím zklamání. Možná jsou to jen mé pocity, ale nebojte se poddat těm svým. Při ztrátě je důležité truchlit, vyplakat se, vypovídat se, dát tomu čas, nespěchat. Vše má svůj čas a své místo. Život máte jen jeden a záleží na vás jestli vám stojí za to ho takto a nyní obětovat... Aleši, pokud máte sebedestruktivní tendence doporučuji vyhledat psychologa a věci kolem vašeho trápení více probrat. Věřte, že sdělené trápení je poloviční. Držím palce, klidně se ozvěte.“

Nela: „Dobrý den, těsně před Vánoci se se mnou po třech měsících vztahu rozešel přítel. Jako jediný důvod uvedl, že mě již nemá tak rád, jako na začátku. Toto zdůvodnění nechápu ani já, ani jeho rodina a kamarádi, kteří ho znají mnohem déle. Je vůbec mpžmé po třech měsících přestat mít rád? Nemůže být důvodem něco jiného, např. touha vrátit se ke své původní partnerce - určitá nevyrovnanost s předchozím vztahem, nebo touha po vztahu s někým, kdo se objevil na obzoru? Nechci se trápit zbytečným "šťouráním" se v rozchodu, ale opravdu tomu nerozumím. Děkuji.“

Mgr. Pavel Rataj: „Nelo, trapte se ještě chvilku, ale pak toho už nechte. Nemá to cenu, pro někoho pro koho neznamenáte tolik jak by jste si přála. Víte, s muži to je někdy komplikované, mnohdy sami nevědí, jindy nemají odvahu sdělit srozumitelný důvod, jindy nechtějí partnerku zranit skutečným důvodem. Mám pocit, že důležitý je fakt, že to proč se on rozchází s vámi není o vás. ZA tři měsíce, jste nemohli mít možnost se poznat pod kůží tak jako po třech letech. Takže důvodem bude možná jeho nezralost, jeho zreálnění iluzí o vás, jeho chlapecká neschopnost se vztahovost. Pokud si chcete dále ubližovat, tak šťourejte, ale je to destruktivní, na nic nepřijdete, Situaci nemůžete zřejmě ovlivnit. Dovolte svým pocitům ať mohou být odžity. Přeji hezký další vztah, protože staré pořekadlo moudře hovoří: dvakrát do téže řeky nevstoupíš!“

Míša: „Dobrý den,ráda bych se zeptala,zda souhlasíte s názorem,že ženy s nadváhou se v Praze seznamují obtížněji??a není speciální seznamka pro baculky??“

Mgr. Pavel Rataj: „Míšo, tak to jste mne zaskočila. O speciální seznamce nevím, a dokoce jsem si myslel, že Praha díky svému velkému počtu různorodých obyvatel a hostů s cizích kultur je tolerantnější vůči jakýmkoli odchylkám. TAkže, osobně bych řekl, že baculka budete mít větší šanci, ale skutečně nevím. Osobně si myslím, že budou rozhodovat další proměnné, kterými jsou konkrétní vlastnosti, dovednosti a zájmy apod.“

Niki: „Jaka je obvykla delka psychoterapie pri narocnem rozvodu po 10 letech vztahu, kdy mne manzel opustil kvuli milence?“

Mgr. Pavel Rataj: „Niki, je to velmi individuální. Ze zkušenosti bych v případě potřeby počítal 3-12 měsíců.“

Janka24: „Existují v praxi věrní muži? Poslední dobou v mém okolí pozoruji, že každý hledá nejprve tu hodnou oddanou milující partnerku, která mu zajistí "zázemí", ale právě s tou se časem začne nudit (přestože ona vztah různě oživuje) a hledá rozptýlení jinde... Prostě jako kdyby si potřebovali dokazovat, že "na to mají" a jsou samci, ačkoliv ve svém vztahu jsou spokojení a nechtějí se ho vzdát. Musí se žena s tímhle prostě smířit?? Děkuji za váš názor:-)“

Mgr. Pavel Rataj: „Janko, kdyby věrní muži neexistovali už bych neměl čemu věřit. Osobně si myslím, že především muži (ale i ženy)v sobě nosíme obojí - jak věrnost, tak nevěrnost. Hranice mezi fantazií, přáním, snem, touhou a realitou je ve skutečnosti hodně a hodně vzdálena. Někteří lidé pak se snaží tuto hranici zbořit. Nevěra může mít mnoho podob a mnoho důvodů. Jsou lidé, kteří jsou k tomu osobnostně disponovanější. Biologicky se říká, že to muži mají pod kůží. Ale se svými kolegy si souhlasně myslím, že se dnes více než promiskuita realizuje sériová monogamie, tzn. že že muž opuští ženu a je pak monogamní s jinou. Ten to jev je samozřejmě i u žen...“

Petr: „Manželka je poslední dobou velmi chladná. Co byste mi doporučil aby zase byla milující žena jako před 10 lety.“

Mgr. Pavel Rataj: „Petře, to je hrozně těžká otázka. To, co bylo před 10 lety už asi nenajdete. Ale můžete zkusit vytvořit něco nového. Nevím kolik vám je, ale někdy jsou proti našemu přání ženský vyprchající hormony, jindy je to naše chlapská nespolehlivost, jindy neodpovědnost apod. Ženy ke svým pocitům potřebují větší emocionální péči od muže. Nezapomínal bych ani na vaši fyzickou atraktivitu a v neposlední řadě vaši určitou nedostupnost.... Je třeba začít na více frontách. Nezapomněl bych ani se o tom otevřeně pobavit s manželkou, samozřejmě bez vyčítání či kritiky.“

erika: „Prijemný deń.Moj názor je človek ma najskor pracovať na sebe aby bol štastný a potom sa mu partnerské vzťahy nezdaju až tak zložite.Aký máte názor na to vy?Myslím že bez rozdielu či je žena alebo muž, prvoradé čo je,mali by sme si ujasniť koho hladáme a čo sami ponukame.Potom aj vzniknuté problemy sa lepšie riešia lebo partneri maju podobne názory.“

Mgr. Pavel Rataj: „Eriko, nemám sebemenší námitku. V tom, co píšete je nejhlubší pravda. Někdy je to zatraceně těžké, možná bych řekl, že je to ten nejtěžší úkol. Díky, za takový pohled...“

Bea: „Dobry den, cital ste knihy Muzi su z Marsu a zeny z Venuse atd.? Aky je vas nazor na nich? Myslite si ze mozu pomoct ludom co maju problem najst toho praveho?“

Mgr. Pavel Rataj: „Beo, jsou i lepší knihy, ale osobně mám tuto knihu rád. Je tam mnoho pravd humorně a srozumitelně popsáno. JAko začátek můžu jen doporučit.Důležité je těch knih pročíst více.“

David: „David.: Dobrý den, jsem gay a seznamování mi dělá docela potíže, nevím jak na to, mám poněkud intenzívnější vztah s kamarádkou, zároveň jsem paranoidní schizofrenik, vztahy s gayi jsem sice měl, ale bylo jich málo a byly málo intenzivní, je mi 34, zároveň žiji na malém městě, mám invalidní důchod, pracuji v chráněné dílně, co byste mi poradil?“

Mgr. Pavel Rataj: „DAvide, máte skutečně mnoho klacků pod nohama. To co bych doporučil je otevřenost. Zůstat otevřený směrem ven, kontakty na vás čekají i mimo malé město(samozřejmě, že větší město skýtá více příležitostí- ale bez záruky kvality). Dneska je velkým pomocníkem internet a mnoho serverů přímo nebo nepřímo s komunitou "on hledá jeho". Nevím jestli za sebou máte coming out, nebo je to zatím nepřiznaná záležitost. I to v tom to může být značně ulehčující či stěžující.JAko důležité vnímám i dlouhodobou léčbu duševní nemoci. Jen při poctivé léčbě je možné existovat v dlouhodobém vztahu se vším co k tomu patří.“

Jirka Holer, 35 let, svobodný.: „Dobrý den vážený p. Mgr., nemám snad problém přinutit se a optat se zástupce něžného pohlaví např. na diskotéce o tanec či na schůzce normálně komunikovat, nicméně mě tíží ( resp. připadám si jako méněcenný ), že jsem skončil v práci a novou nemám ještě 100%-ně jistou. Tak mám tímto určitý blok, cítím ho, se vůbec v současné době o něco pokoušet ( hledat tu Pravou ), navíc při těch stále více náročnách holkách ( první dotaz, co děláš, kolik máš atd. ) Děkuji připadně za Váš názor k tomuto. Jirka Holer, 35 let, svobodný.“

Mgr. Pavel Rataj: „Jirko, nevím jak jste dlouho nezaměstnaný, ale zase bych to tolik nehrotil. Spíše rozumím tomu, že vám to snižuje sebevědomí, to je u mužů přirozené, naši mužnost si částečně tvoříme i výkonností ve své profesi. Při seznámení přece nemusíte jít do takových detailů, a pokud ano tak můžete mluvit o práci minulé a o svém přechodu k práci nové.Cesty jsou někdy klikaté a ženám imponuje, když u chlapa vidí, jak se s klikatostí rve a nevzdává se.“

Pavel: „Vážený pane magistře, v pořadu v té bryčce, aspoň se domnívám, že jste to byl Vy, jste seděl při rozmluvě s rotaženýma nohama (nebo s nohama od sebe, nevím, jak lépe to říci, ale rozumíme si, že?). (A přitom jste zrovna mluvil o nonverbální komunikaci.) To je dobře nebo špatně - takový posez?“

Mgr. Pavel Rataj: „Pavle, díky za hezký dotaz. Jste pozorný, skutečně jsem tak seděl, je to pro mne příjemný posez, cítím se v něm jistý, otevřený a i okolí to tím dávám najevo. Důležité je také co dělá zbytek těla, pokud chcete signalizovat otevřenost, neměl byste mít překřížené ruce, nebo sklopenou hlavu s očním kontaktem...“

Ondra: „Zdravíčko, myslíte si, že ženy ve věku zhruba mezi 25. a 30. rokem mají na muže největší požadavky?“

Mgr. Pavel Rataj: „Ondro, myslím, že se budete muset připravit na fakt, že tomu může být i později řekněme např. 30-45. Hodně nároků souvisí především rodinnými starostmi a povinnostmi apod.“