Mimina

Čtyři matky se v různých koutech světa chystají přivést na svět dítě. Ty čtyři statečné ženy nejenže souhlasily, aby u porodu asistovaly filmové kamery, ale navíc dopředu rozhodly za své dosud nenarozené potomky, že se nejméně na rok stanou objekty filmařského zájmu. Thomas Balmés, režisér pozoruhodného časosběrného snímku, ale důvěry rodin nezneužívá. Pozoruje tiše, nenápadně, trpělivě a hlavně láskyplně. Sleduje malou Ponijao z Namibie, Mari z Japonska, Hattii USA i jediného zástupce mužského pokolení - Bayargala z Mongolska - od jejich prvního nadechnutí až po první nesmělé krůčky. A nám tak poskytuje jedinečnou šanci srovnávat mateřské postoje, zvyky a rituály, šanci uvědomit si, že mezi prázdnou plastovou lahví - oblíbenou hračkou Ponijao a vymoženostmi hračkářského průmyslu není tak velký rozdíl, jak si většina lidí myslí. U Bayargala, jehož kočovnická rodina žije v tradiční jurtě, vidíme absolutní souznění s přírodou a se zvířaty, jsme ohromeni téměř bezbřehou samostatností lidského mláděte, jež ostře kontrastuje s pohodlnou důvěrou v měkkou bavlnku, v níž vyrůstají japonské i americké holčičky. Není divu, že takový dokument se obejde bez jediného slova vysvětlujícího komentáře - tím víc se nám nad obrázky všedních dnů čtyř kojenců může tajit dech