Videostop: To je naše dítě

Klikněte pro větší obrázekPořady, v nichž se soutěžilo a diváci se poučili a zároveň pobavili, patřily k nejoblíbenějším. Pamětníci – a nemusejí být ani příliš staří – si určitě vzpomenou na Videostop. Na obrazovce vydržel čtrnáct let. Teď se v jediném večeru krátce vrátí. Název pořadu je dostatečně výmluvný. Do videoukázky z filmu nebo televizního pořadu v určitém okamžiku zaznělo: STOP! Tak třeba hlášku „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ zná asi každý. Ale jen málokdo si povšiml, ve které lavici Zdeněk Srstka, jenž tak horlivě hlásil nepřítomnost spolužáka, sedí, ačkoliv ho právě viděl v záběru! Soutěžícím sice radili herci věhlasných jmen, ale většinou věrohodně blafovali.

Klikněte pro větší obrázek

Diváci si v souvislosti s Videostopem nejspíše vybaví Jana Rosáka. „S nápadem přišel Vladimír Bezděk, tehdy byl v televizi technikem. Hádat herce a různé situace z filmových a televizních ukázek bylo něco zcela nového a lidi to nesmírně bavilo, protože televizi a film měli vždycky rádi. Zažil jsem tři režiséry: Pavla Vantucha, Petra Soukupa, Iva Paukerta. Každý z nich vtiskl pořadu svůj rukopis, ale koncepce zůstávala. Bylo to nejšťastnější období v mé televizní práci. Moderoval jsem a současně s Vláďou Bezděkem a Karlem Čáslavským psal scénáře. Do pořadu chodili báječní hosté. Pak jsem si v něm i zahrál! S Karlem Čáslavským jsme předvedli Pyšnou princeznu, ladiče pian z Limonádového Joa, scénku z filmu Škola základ života. Videostop mě vynesl na vrchol popularity. Psali, a vlastně mi píší dodnes lidé z celé republiky, i ze Slovenska. V Banské Bystrici si mě zvlášť oblíbila kolegyně z tamního rozhlasu. Poprvé mě oslovila, když Videostop začínal. Všimla si, že si občas mnu levé ucho, a podezírala mě, že tak dávám znamení soutěžícím.“

Klikněte pro větší obrázekDíky Videostopu získal Jan Rosák další moderátorské příležitosti a v počátcích divácké ankety TýTý nejen vyhrával kategorii bavič, ale stal se také absolutním vítězem a je držitelem nejvyššího počtu hlasů v šestnáctileté historii TýTý. Poslední zrcadlo přiřkli diváci Janu Rosákovi, jenž letos oslaví životní jubileum, naposledy vloni; o rok později už byla kategorie moderátorů soutěžních pořadů zrušena, protože tento druh zábavy se z obrazovky téměř vytratil. S ním bohužel i oblíbený Jan Rosák... Slyšet ho ale můžete tam, kde začínal – v rozhlase, ovšem hraje také v Městském divadle Příbram a už teď se těší na letní festival V zámku a v podzámčí, který organizuje v Mníšku pod Brdy.

Klikněte pro větší obrázekVladimír Bezděk st., dlouholetý televizní pracovník, dnes jako důchodce spravuje kulturní středisko v pražské Novodvorské ulici. Doma vyhledal scénář prvního dílu legendární soutěže. Vysílal se 18. prosince 1985, točilo se v květnu, rolí blafujících se ujali Zdena Hadrbolcová, Lenka Termerová, Oldřich Lipský a Luděk Sobota, moderoval Zdeněk Tulis. Ke vstupu Videostopu na obrazovku přispěl také režisér Josef Vondráček. Právě on Vladimíru Bezděkovi nápad pochválil a přiměl ho napsat scénář. Hotový ale ležel pár let v šuplíku. Před kamery ho vytáhla Oldřiška Cebrovská-Podhorcová. Vladimír Bezděk s odstupem let hodnotí, že Videostop diváky nejen bavil, ale objevil i nové, neokoukané elegantní moderátory, jakými byli Tulis a Rosák.

V jiném světle pořad představil i herce. „Některým, například Stelle Zázvorkové, se do role blafujících nechtělo, toužili se prezentovat jako ti chytří, kteří znají správné odpovědi. Ale brzo se jim póza matoucích nápověd zalíbila.“ Za své dítě považuje Videostop také Pavel Vantuch. „Na diváka pořad působil jako improvizace, ale ve skutečnosti jsme jeho přípravě věnovali velkou péči. Herci chodívali ke mně do střižny a vymýšleli jsme, co by se ještě dalo vylepšit. Fakta nám pomáhali ověřovat studenti, nic nebylo náhodné. Pilotní díl moderoval Josef Dvořák a Klikněte pro větší obrázekschvalovat se vezl šéfům na výjezdní zasedání. V rekreačním středisku se právě školily televizní účetní, a tak je na schvalovačku pozvali. Báječně se bavily, smály, a tak vlastně rozhodly o vstupu Videostopu na obrazovku. Jakmile se ale Pepa Dvořák dozvěděl, že bude moderovat každý měsíc a ještě k tomu živě, dal přednost herectví a průvodcovství odmítl,“ vzpomíná Pavel Vantuch. O tom, zda se pilotní díl odvysílal, anebo pobavil pouze účtařky, neměli pamětníci jasno. Alena Berková, vedoucí dramaturgyně repríz, ho v záznamech o vysílání nenalezla a trvá na tom, že světlo obrazovky tudíž nespatřil. Otec Videostopu Vladimír Bezděk jí dává za pravdu: celý pořad diváci skutečně neviděli, ale malá ukázka se dostala do střihového vzpomínkového zábavného pořadu. „Za Pepu Dvořáka jsem našel Zdeňka Tulise a zvládl to skvěle,“ pokračuje Pavel Vantuch. „Ve Videostopu jsme divákům pouštěli ukázky z filmů, které byly na indexu a nesměly se vysílat. Tam prošly a diváci to uměli ocenit. Videostop objevil Karla Čáslavského. Zpočátku se bál, ale řekl jsem mu, že postačí, když jen pozdraví. A vidíte, nakonec tam nejen radil, ale i hrál!“

Klikněte pro větší obrázek„Videostop – to je čtrnáct let mého života. Do té doby jsem byl jen neznámý archivář. V pořadu jsem začínal nejdřív za kulisou, schovával jsem se, aby mě nebylo vidět. Ale s Rosákem jsem brzo ztratil trému; když jsme se ocitli v bryndě, Honza nás svým šarmem zachránil,“ oceňuje kolegu Karel Čáslavský.

Ivo Paukert režíroval sto čtyřicet dílů Videostopu. „Nejvíc vzpomínám na poradce, známé režiséry Vorlíčka, Menzela a Smyczka. Trápili se nad otázkou, kolik oken má celovečerní film, dojemně se jich dopočítávali a na nějaké blafování zapomněli. Dost práce mi občas dalo ukočírovat výřečného Honzu Rosáka, abychom se vešli do vymezených třiceti devíti minut. Byla to chytrá soutěž, škoda jí.“

Daniela Kupsová
převzato z časopisu ČT+