00:00:18 To máš takový jako vzduchoprázdno.

00:00:20 Tak jsem cejtila, že přestávám i dejchat.

00:00:23 Tak jsem nechtěla vůbec, aby mi jako pomohli.

00:00:27 Vlastně jsi v takové rouře, nebo v něčem takovým,

00:00:31 co tě vlastně táhne.

00:00:36 To tě táhne mimo úplně už tu realitu tady.

00:00:41 Už tam potom vlastně až nic není.

00:00:46 Pak už jen takový jakoby prázdno.

00:00:50 Akorát teda se mi promítl ten život.

00:00:54 Úplně vlastně od dětství, co si pamatuju,

00:00:58 tam bylo prakticky promítnutý úplně všechno.

00:01:04 -Dobrý den.
-Ahoj.

00:01:08 Nazdar!

00:01:11 Tak já nevím, já myslím, že to snad vyjde všechno.

00:01:14 Aspoň si teda myslím. Jirka je hodnej.

00:01:17 Myslím, že to bude dobrý.

00:01:21 A strach z tchyně nemáš? Já myslím, že bude dobrá.

00:01:24 Není, není špatná, ale asi jako každá.

00:01:31 Prosím tě, nedělej to, filmujou tě.

00:01:34 To je jedno.

00:01:43 Vstupte proto do dalších let s pevným úmyslem

00:01:47 sdílet spolu nejen ty radostné, ale i ty vážné chvíle,

00:01:52 které s sebou život přináší.

00:02:01 První manželské políbení.

00:02:36 Vážení svatebčané a i naši mladí.

00:02:39 Přeju vám hodně zdraví, spokojenosti,

00:02:42 vám děkuji za účast a našim mladým hlavně,

00:02:45 aby jim to vyšlo tak aspoň jako nám a rodičům Jirky.

00:02:50 -Na zdraví.
-Na zdraví.

00:03:03 Hele! Až tady to máš. Zametej pořádně.

00:03:07 Tak bydlíme u mojich rodičů.

00:03:11 Zatím v jednom pokoji, kuchyň máme společnou.

00:03:15 Nevíme vůbec, kde bysme sehnali byt.

00:03:20 Tady se toho moc nedá, tady v tom pokojíku.

00:03:23 Chtěli bysme si koupit televizi, jiný koberec.

00:03:28 To je asi tak všechno, protože ono by se sem

00:03:31 toho asi moc nevešlo. To je rodičů.

00:03:35 Takže jako my tady nemáme nic svýho.

00:03:39 Akorát to sklo a v těch vitrínkách, to je naše.

00:03:43 To bysme si chtěli koupit stěnu, teda zařídit.

00:03:46 Na tu novomanželskou půjčku stěnu bysme si chtěli pořídit,

00:03:49 sedačku a tak. Ten nějakej koberec...

00:04:08 Vaříme tady ve společný kuchyni.

00:04:11 Snažím se tak nějak mu vařit.

00:04:15 Moc to nejde. Ale jo, jde to.

00:04:17 Ale jo, jde to. Když se něco neví, tak se zeptá.

00:04:22 Už dělala rajskou, ještě jim zbylo na zejtra.

00:04:40 Hele, přeraž mě!

00:04:45 Marcelo, proč ho nevedeš horem? Tudy ten kůň v životě nešel.

00:04:52 Neboj!

00:04:55 Venco, přines sem ty větší podkovy. Ty druhý, jo?

00:05:07 Tak se podívej, jestli už je to měkké.

00:05:09 Jestli je to dost zahuštěný.

00:05:19 No, to je dobrý. Ani přichucovat to nemusíš.

00:05:21 Hustý je to taky dost.

00:05:26 Tak mám to vypnout, jo? No, vypni.

00:05:28 A teď ty knedlíky, aby ti nevystydly.

00:05:33 A jak se cejtíte jako budoucí rodiče?

00:05:35 No.

00:05:37 Asi si to zatím neumějí představit, si myslím.

00:05:40 Ale jo, ale... Řekni k tomu taky něco.

00:05:43 Tak to řekni ty. Já nevím, no.

00:05:45 No, naplánovali. Naplánovali, no.

00:05:48 Já už jednou babičkou jsem. Tak holt už vím, jaký to je.

00:05:53 Ale nedovedu si to představit teď podruhý,

00:05:57 protože s tou první tady bylo dost rozruchu.

00:06:01 Ona v noci strašně zlobila. Ještě dneska pláče v noci.

00:06:04 A tak jako si to neumím představit,

00:06:07 že by to mělo bejt znova.

00:06:10 S bytem, jo? Tak to je ještě horší.

00:06:12 Zatím nic. Takže asi budeme muset bejt tady.

00:06:17 S bytem je to hrozný.

00:06:20 Tak, potřebujeme, ono by toho bylo potřeba.

00:06:23 Ale když tady se to nedá nikam.

00:06:26 To by chtělo svůj byt třeba, aby se něco mohlo zařizovat.

00:06:30 Jenže to už jsme zamítli, protože není šance.

00:06:32 Když není šance na byt, tak nemůžem jako nějak to.

00:06:36 Lítat po úřadech a dělat si nervy.

00:06:39 To nestojí za to.

00:06:56 Mě může naštvat, když přijde z práce, svlíkne se,

00:06:58 převlíkne se a nechá to tady ležet.

00:07:02 Jo? Vždycky tady na tom.

00:07:04 Já jsem přišel a položil jsem si obálku na lednici.

00:07:08 A já jsem přišla a říkám, aby si ji uložil.

00:07:11 A on říká: "Co by tam nemohla bejt?"

00:07:13 A já říkám: "No já, když tam mám tašku,

00:07:16 tak mi ji taky vyhodíš, tak si to ukliď."

00:07:18 Sám to nemá rád, když tam něco je a strká to tam.

00:07:21 Tu obálku já zejtra potřebuju si vzít do práce.

00:07:23 Tak si ji uložím do svých věcí,

00:07:26 který si zejtra vemu, a je to.

00:07:28 Vždyť ani ta obálka nebyla na tom vidět.

00:07:31 To nevadí. Ať tam dám cokoliv, tak ti to vadí.

00:07:34 Cokoliv. Tašku. Třeba klíče, když tam dám.

00:07:38 Tam máš věšák.

00:07:40 Když to dám na věšák, tak ti to taky vadí.

00:07:42 Taška na věšáku.

00:07:43 To by tady nesmělo bejt vůbec nic.

00:07:46 Tašku si můžeš uklidit.

00:07:48 Když ji asi furt nosím do práce a na nákupy,

00:07:51 tak každou chvíli budu lítat do špajzu.

00:08:04 Dneska jí je deset neděl. Ivana.

00:08:13 Protože jsem se nepohodla s tchyní,

00:08:16 tak jsem řekla, že už tam bydlet nepůjdu.

00:08:20 Protože furt nám do toho mluvila a Jirka ji poslouchá.

00:08:24 To je těžký.

00:08:28 Teď nás tady bydlí vlastně sedm,

00:08:30 protože tady bydlí sestra s manželem.

00:08:34 A když spíme, tak oni spí tady a já spím tady.

00:08:37 A holka spí v tý postýlce, ta starší, v tý rozkládací.

00:08:41 A Ivana v týhle.

00:08:43 Jirka ne, Jirka se odstěhoval na Žižkov.

00:08:46 Byl tady s náma a pak šel domů.

00:08:49 Já jsem mu říkal: "Heleď, tak když seš

00:08:52 takovej inteligent, tak proč sis tu holku bral,

00:08:54 když jsi tohle věděl?"

00:08:56 On říkal: "Vždyť já toho dneska lituju."

00:08:58 Já povídám: "Tak to je od tebe hezký."

00:09:01 Řekl o mně, že se s každým vychrápu

00:09:04 a že mě kopne do prdele a že toho lituje, že si mě vzal.

00:09:09 Když se nedohodli, zaplať pánbůh.

00:09:13 Potřebovali bysme akorát větší byt, abysme tady mohli vegetovat.

00:09:53 Říkám, že po svatbě, potom nějak v tom únoru,

00:09:57 že to vlastně tak nějak začalo haprovat.

00:10:00 Já si myslím, že v tom hlavní roli měli jeho rodiče,

00:10:03 je pod vlivem maminky.

00:10:06 Tak já si zase myslím to samý o ní,

00:10:08 že je pod vlivem její matky. Takže v tomhle se nedohodnem.

00:10:12 Mně to nikdo nevymluví, že ona není pod vlivem matky.

00:10:18 Já myslím, že se nemám s ním o čem bavit.

00:10:22 Já bych jí řekl akorát tolik, ať se jí vede líp.

00:10:26 Nebo dobře. Cože?

00:10:28 Ať se ti vede dobře, že jo, když se rozvedem.

00:10:32 Já si myslím, že se mi bude víst dobře.

00:10:34 Já si to myslím taky. To je oboustranně.

00:10:53 Ukaž, podej mi to. Tetě, tetě.

00:10:57 Tak ještě jeden mi podej, ještě jeden, Pavluško.

00:11:00 Tak a dost. Počkej chvíli. To ona ti je bude podávat furt.

00:11:07 Ona by nás uštvala, viď?

00:11:29 Pokud bych se mohla vyjádřit k našim povahám,

00:11:35 tak odpůrce byl vždy klidnější, ale já vznětlivější.

00:11:43 To, co jsem řekl manželce, znělo doslova takto:

00:11:48 "Chápu kluky, kteří s ní chodili, že ji měli pouze do postele,

00:11:53 když poznali její povahu.

00:11:57 Já nechovám žádný citový vztah k navrhovatelce, ani ona ke mně,

00:12:01 a vztahy mezi námi by se mohly těžko urovnat."

00:12:08 Povstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky.

00:12:11 Manželství navrhovatelky Marcely Haverlandové,

00:12:13 rozené Rosolové, a odpůrce Jiřího Haverlanda,

00:12:16 uzavřené dne 12. 12. 1980 před ONV v Praze 1, se rozvádí.

00:12:19 Nezletilá Ivana Haverlandová se svěřuje

00:12:22 do výchovy navrhovatelky. Sedněte si.

00:12:25 Cítíme se celkem dost špatně,

00:12:28 protože takhle jsme si to nepředstavovali.

00:12:31 Ovšem, když jiný východisko není,

00:12:34 tak holt se nedá nic dělat.

00:12:37 Já jsem ráda, že už to skončilo.

00:12:40 To běhání a ty nervy, že už je to za náma.

00:12:47 Šest set od podniku do dvou let.

00:12:50 To máte ten mateřský...

00:12:52 To máte mateřskej příspěvek.

00:12:54 Pak od něj dostávám tři sta padesát.

00:12:56 Jako výživné. Výživný na dítě.

00:12:58 Plus sto osmdesát korun rodinný přídavky.

00:13:00 Pak mám od vás podporu, od národního výboru,

00:13:03 od sociální péče dvě stě padesát na holku

00:13:06 a tři sta šedesát na mě.

00:13:09 A otec dítěte vám něco přispívá navíc?

00:13:12 Myslím, že by třeba dceru navštěvoval,

00:13:14 přinášel jí nějaké naturálie?

00:13:17 Ne, vůbec.

00:13:19 Jako ovoce, ošacení. K výročí nějaké dárky dává?

00:13:21 Ne, vůbec nic.

00:13:23 Žádný kolekce k Vánocům, nic nedostala.

00:13:26 Nic nenosil.

00:13:28 Nás je tady osm. My spíme tady,

00:13:31 jako švagr, sestra a já. Ivanka spí tady v tý postýlce.

00:13:36 A Pavla - támhle máme ještě jednu postýlku,

00:13:39 takovou skládací, a tam spí Pavla.

00:13:42 Máte podanou žádost o byt? Jak to máte?

00:13:44 Mám podanou žádost o byt od roku 80, od 30. června.

00:13:50 Jsem tady kvůli tomu, že můj bejvalej manžel

00:13:53 podal na mě žalobu ohledně toho,

00:13:55 že mu nechci půjčovat moji dceru, teda vlastně naši.

00:14:00 Představoval bych si to asi tak, že třeba, já nevím,

00:14:04 jednou za měsíc, na sobotu, neděli,

00:14:07 jestli by to šlo, že bych se s ní aspoň chvilku potěšil.

00:14:13 Avšak často jsem se ani nemohl potěšit s dcerou,

00:14:18 neboť jsme neustále hovořili o majetkových otázkách.

00:14:22 Odstavec.

00:14:25 K dokreslení otcova zájmu o nezletilou chci uvést,

00:14:29 že o Vánocích roku 81 a 82 nezletilé žádné dárky nedal

00:14:39 a to dokonce ani vánoční kolekce, které dostal od ROH.

00:14:47 A to ani přes intervenci orgánů péče o dítě.

00:14:53 Vyjádření otce: "Dárky budu předávat až tehdá,

00:14:56 až mi bude umožněn styk s dítětem,

00:15:02 takže obě kolekce mám taktéž u sebe."

00:15:09 Povstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky.

00:15:12 Styk otce s nezletilou Ivanou Haverlandovou

00:15:14 se upravuje tak, že otec je oprávněn převzít nezletilou

00:15:17 každou sudou sobotu před bytem matky ve 14 hodin

00:15:19 a na témže místě je povinen ji odevzdat v 16 hodin.

00:15:26 Tak já nevím.

00:15:28 Kdyby to aspoň trošku šlo, tak bych se tam chtěla vrátit.

00:15:31 A jinak za celý ty dva roky jsem nejezdila, až teď.

00:15:35 Úplně, jak když jsem zase poprvé seděla,

00:15:38 mě bolel zadek, nohy.

00:15:41 Jako kdybych na tom koni nikdy nejezdila.

00:15:44 Kdyby někde bylo něco, že bych mohla u těch koní,

00:15:46 ale že by to nebylo tak náročný na čas,

00:15:49 tak to bych šla k těm koním zpátky.

00:15:52 Teda když je to dítě, tak... Ale jsem ráda ale, že ji mám.

00:16:05 Chcete to přečíst, jo?

00:16:07 Dvaadvacetiletá, tmavovlasá, tmavooká,

00:16:09 hledá pro svou osmnáctiměsíční dceru

00:16:12 hodného tátu a pro sebe přítele.

00:16:23 Největší přání? Abych měla byt.

00:16:25 To je největší přání, dostat nějakej malej byt

00:16:29 a nějakýho hodnýho mužskýho k tomu, aby nás měl rád.

00:16:38 Hodnej. A tak jako taky charakter, že jo.

00:16:44 Kudrnatej asi. No.

00:16:47 Mně se teda vždycky líbili černovlasý s knírkem.

00:16:51 Stejně takovýho partnera neseženeš,

00:16:54 ale tak nějak trošku...

00:16:59 VYHRÁVÁ MUZIKA

00:18:15 Dobrý den.

00:18:16 Já bych vás pozvala do svýho novýho bytu,

00:18:19 kdybyste se šli podívat, kterej jsem dostala.

00:18:30 Tak to je kuchyň, ta má asi patnáct metrů.

00:18:36 A tady je pokoj. Ten má devatenáct metrů.

00:18:44 A je to tady docela pěkný. Líbí se mi to.

00:18:47 Jsem ráda, že jsem ten byt dostala,

00:18:50 protože z těch bytů, co jsem viděla,

00:18:53 co mi nabízeli, národní výbor, tak tenhle je nejlepší.

00:18:56 Že je to tady takový společný, je to malý,

00:18:59 je tam ta terasa a holka si na tý pavlači

00:19:02 může hrát, že mi nikam neuteče.

00:19:05 Záchod pro dvě rodiny, takže je to pěkný.

00:19:10 Dneska mi přivezou nábytek, co jsem si koupila.

00:19:33 HLAS Z TELEVIZE

00:19:35 A už je olympijský oheň tady, na stadionu Koševo v levé bráně.

00:19:40 Znova zaznieva presne podĺa protokolu olympijská hymna...

00:19:49 Ivana si vyrazila zub.

00:19:51 Já jsem s ní musela v neděli na pohotovost.

00:19:54 Zašívali jí to.

00:19:56 Zarazila si ho úplně, akorát malinkatej kousíček

00:19:59 jí koukal, tak jí to museli vyříznout, vytáhnout a zašít.

00:20:03 Už to má celkem dobrý.

00:20:06 Tady jsem si udělala ten závěs a tady jsem si to trošku

00:20:09 jako předělala, mám tady pleny.

00:20:15 Takže ty wawky jsem dostala až když začaly ty mrazy.

00:20:18 Zaplať pánbůh, že je mám, protože bysme tady

00:20:21 asi nemohly vůbec být.

00:20:25 Neposlal holce zase ani kolekci. Nic.

00:20:28 Takže nevím. Já ho nevidím.

00:20:30 Prostě on nechodí, takže já s ním nemám vůbec

00:20:33 žádný kontakt. Nevím, co dál.

00:20:41 Z TELEVIZE Je to krásny podvečer.

00:20:44 Na dĺho si ho všetci zachováme v pameťi,

00:20:47 nadĺho bude v nás táto chvíĺa, keď sa všetci cítíme

00:20:51 šťastný a mladý.

00:21:04 Zatím tak nějak, jak se to dá, to kopem.

00:21:07 Až půjdu do práce, tak to snad bude lepší.

00:21:10 Bude víc peněz. Já bych bejvala šla teď,

00:21:13 ale jelikož doktorka to nedoporučila Ivance,

00:21:16 tak až příští rok. Zatím jsme samy.

00:22:07 Nevím, jestli je to žlučník a nebo jestli jsou to ledviny.

00:22:12 Teď mi dělají nějaký vyšetřování, tak nevím, co se mnou bude.

00:22:16 Taky to bude dost nervový.

00:22:19 To je všechno vlastně, co jsem začala čekat holku.

00:22:23 Nějak jsme se nepohodli, ten rozvod a teď ty tahanice po soudech -

00:22:29 tak nevím.

00:22:37 Tak pojď, babička už jde.

00:22:42 Ahoj, babi.

00:22:47 Já jsem tam byl hned tu první sobotu jako kvůli holce.

00:22:53 Právě říkám tý tchyni, že jdu za holkou a ona mi říkala,

00:22:57 že Marcela je nemocná a že až se vrátí z nemocnice,

00:23:01 tak se ozve.

00:23:03 A zabouchla dveře a nebavila se vůbec.

00:23:06 To nevím, co jí je. O ni se nějak nezajímám.

00:23:10 Nevím, proč bych se o ni měl zajímat.

00:23:25 HLAS Z TELEVIZE

00:23:27 Končí československá spartakiáda 85,

00:23:31 oslava 40 let šťastného života v míru.

00:23:35 ZVONEK

00:23:38 Ivanko. Mami.

00:23:40 Ahoj, broučku. Ahoj, ahoj. Máma přišla, viď?

00:23:48 To je překvapení, viď, Ivanko?

00:23:51 Jo? Tak jo.

00:23:53 A máma už je na furt doma, nepůjde k panu doktorovi.

00:24:03 Jsem sama s holkou, s nikým nežiju.

00:24:08 Nemám ani příležitost, s kým bych se někde seznámila.

00:24:13 Je jedna taková věta, že člověk by měl žít tak,

00:24:16 aby se za to nemusel v životě stydět, že jo.

00:24:20 Proč vlastně člověk žije. Má to vůbec smysl žít?

00:24:29 Že to musí mít teda nějakej smysl.

00:24:32 Když už pro nic jinýho, tak třeba jenom pro ty děti,

00:24:34 aby se dobře vychovaly a to.

00:24:37 To si jako hodně často říkám,

00:24:39 jestli by nebylo třeba lepší si dát provaz

00:24:43 a prostě neskončit to. Mám někdy takový myšlenky.

00:24:47 Ale neudělala bych to už jenom kvůli Ivaně.

00:25:14 Tady máš kafe. Děkuju. Tak jak to uděláme?

00:25:21 Já nevím. Holka přijde...

00:25:23 Přijedu v neděli. Hele, co?

00:25:25 Jak je pracovní sobota? Děláš?

00:25:28 Já dělám. Já půjdu dělat.

00:25:31 Že bych ji vzal. No, můžeš.

00:25:33 Že bych ji vyzvedla po "o",

00:25:35 vzal by sis ji třeba v těch půl jedný.

00:25:38 No. Tak jo.

00:25:40 Že bys počkal třeba před školkou a já ji vyzvednu.

00:25:42 Dalas mi tam cukr? Ne.

00:25:46 Já si myslím, že si neděláme naschvály, viď?

00:25:48 Teď už ne. Že se vždycky dohodnem.

00:25:50 Dělali, ale už je to dobrý. Že si vycházíme vstříc.

00:25:54 No.

00:25:56 Tak já myslím, tedy na rozdíl od tebe,

00:25:59 že jsme se změnili oba.

00:26:03 Ale, řekněme si upřímně, tenkrát jsme byli,

00:26:07 no, tenkrát, to není tak dlouho.

00:26:10 To je dlouho, šest let. To už je tenkrát.

00:26:14 No jo, to není tak moc zase.

00:26:16 Je. Jsme byli blbý, no.

00:26:19 Ano, byli jsme mladý, mladší, tedy, pardon.

00:26:21 Mladý. Teď už jsme starý.

00:26:24 Ne, proč? Mladší a blbý. A výbušnější.

00:26:29 No tak. Pomlčím o tomhle.

00:26:36 U těch soudů, jo, a tohle. Tak to bylo.

00:26:40 Jsme se tam tepali a tohle. Že to taky není dobrý.

00:26:45 Myslím si, že když už se dva rozvádějí,

00:26:49 že by se nemělo vytahovat, jak se říká, to špinavý prádlo.

00:26:55 My jsme toho tam vytahali, co se dalo.

00:26:58 Já si myslím, že prostě kontakt spolu jsme nepřerušili,

00:27:05 jako co se týče takhle.

00:27:09 Holky. Takže kontakt bysme měli furt.

00:27:11 A když se něco má stát, tak se to stane.

00:27:16 To jsme vlastně říkali, že to je vlastně osud.

00:27:19 Tak nějak.

00:27:48 Jinak jsme v podstatě stejně zůstali sami,

00:27:52 takže to nějak nevyšlo.

00:27:58 To netočte. Jinak nic.

00:28:04 Nábytek mám furt stejnej a všechno tak nějak.

00:28:06 Vedle jsem nechala udělat dětem patro

00:28:08 a není to ještě vůbec dodělaný.

00:28:11 Pomoc. Bum bum bum.

00:28:13 Proč se vlastně vůbec nestýká Ivana s Jirkou?

00:28:17 To nebudeme. Já bych o tom nerada mluvila.

00:28:20 On jí ublížil, takže ona se s ním nestýká.

00:28:24 A nemůžeš to říct aspoň nějak?

00:28:28 Ono se to stejně nikdy nevyřešilo.

00:28:30 Tam šlo vlastně o pohlavní zneužití.

00:28:32 Takže jako...

00:28:34 Jenže ona byla malá. A stalo se to u nich na chatě.

00:28:37 Nikdy se to nedořešilo. Vlastně nikdy se to

00:28:42 vůbec nedořešilo. Jemu se nic nestalo.

00:28:47 Zapálíš sirkou? Nebudeš to zapalovat.

00:28:50 Ivana ale od tý doby má stejně furt problémy.

00:28:54 Dodnes.

00:28:56 Co je na todle? Sedni si!

00:29:00 Co to je? Teď jsem o tom mluvila.

00:29:03 Au, zlomíš mi ruku. Tak jdi odsaď pryč.

00:29:06 Co to je? Mikrofon.

00:29:08 Mikrofon velkej. Mikrofon?

00:29:11 Jdi odsaď, máma kouří. Máma si dala cigáro,

00:29:13 že si myslela, že tu nebudeš. Vystřel.

00:29:16 A tady je pro děti pokojíček. To je ještě nedodělaný.

00:29:20 Lezou po štaflích, protože zatím nic jinýho není.

00:29:25 Tam spěj nahoře oba dva. Tomáši, tys tomu teda dal.

00:29:29 Slez dolu. Kde ho máš? Tady.

00:29:33 Jsem s klukem doma. Jako ze zdravotních důvodů.

00:29:40 Protože on má mozkovou dysfunkci a hůř mluví.

00:29:45 A paní doktorka tvrdí, že je trochu opožděnej.

00:29:50 Nebudu mít bramboračku.

00:29:52 Ty nechceš bramboračku? Chceš smaženici z toho udělat?

00:29:55 Ne.

00:29:57 Ale hlavně to, když to budeš dělat takhle chytře...

00:30:00 Topinku houbovou. Houbovou topinku.

00:30:02 Tak to něco potom vymyslíme. Tak běž to tam dát.

00:30:06 Když to budeš takhle dlouho patlat,

00:30:08 tak z těch hub nebude vůbec nic a pak budou akorát na vyhození.

00:30:11 Je to škoda, když jste to s tátou sbírali takhle dlouho,

00:30:15 byli jste v lese.

00:30:17 On si pro něj chodí tak za čtrnáct dní.

00:30:21 Přijde si pro něj, má ho na víkend.

00:30:26 Necejtím se teď sama. Tím, že mám ty děti.

00:30:29 Kdybych je asi neměla, tak by to bylo úplně o něčem jiným.

00:30:37 Proč jsi se rozplakala? No tak...Jenom přece, že jo.

00:30:45 Je to docela těžký, když je na to člověk

00:30:48 s těma dětma sám. Přece dva by byli lepší.

00:30:58 Ono to docela klapalo jeden čas.

00:31:04 Tak to tak člověku přijde líto, viď?

00:31:13 PÍSNIČKA

00:31:15 Ty jsi to moje zlato, který mám tak rád.

00:31:19 Jen ty mně stojíš za to život pro tě dát...

00:31:28 Jako ten mužskej, jak by měl vypadat?

00:31:31 Tak já nevím, tak do padesátky, fousatej.

00:31:35 Určitě sportovec.

00:31:37 Aby měl rád samozřejmě děti, to je strašně důležitý, zvířata.

00:31:44 A samozřejmě taky country, aby hrál třeba na kytaru

00:31:47 nebo na aspoň na foukací harmoniku.

00:31:50 Táborák a to prostě, nějakýho trampa hodnýho,

00:31:55 do nepohody nějakýho. Hlavně aby nepil.

00:31:58 Neříkám - dát si pivo a to, ale alkoholika už určitě ne,

00:32:03 protože s tím mám strašně špatný zkušenosti.

00:32:10 PÍSNIČKA

00:32:11 Zkrátka a dobře, ty jsi to moje zlato, zlato kočičí...

00:32:20 Michale, Michale. Míšo!

00:32:24 Prosím tě pěkně, mohl bys zahrát tu moji?

00:32:29 Mohl bys zahrát tu moji?

00:32:36 Tak to je moje písnička. Doufám, že to bude ona.

00:32:39 Která to je? Teto, teto?

00:32:44 ZPÍVAJÍ

00:32:50 Měl jsem rád...

00:32:56 Cesty toulavý, o kterých jsem snil...

00:33:18 Taky jsem měla takový ty chvilky,

00:33:21 když byla Ivana malá, tenkrát v tom pětaosmdesátým,

00:33:24 tak jak jsem byla v nemocnici, jsem si říkala:

00:33:26 "Vyprdnu se na to a skočím pod vlak."

00:33:29 A pak jsem to stejně neudělala. Z toho už jsem vyrostla.

00:33:36 Ne, já vůbec nikdy nikde nebyla. Ne.

00:33:40 Zaprvé jsem na to ani nikdy neměla.

00:33:42 Jenom po vlastech českejch. Jako ven vůbec.

00:33:46 Mně by se třeba líbilo do Kanady.

00:33:48 Kdybych opravdu měla tu možnost zažít tam i zimu,

00:33:52 to by se mi líbilo, někde nějakej srub v lesích,

00:33:56 v tý divočině. Někde nějakou kanoi.

00:33:59 To by se mi líbilo.

00:34:01 Nějakýho toho koníčka a lodičku k tomu.

00:34:04 A vzít ten ruksak na záda a klobouk a jít divočinou.

00:34:09 A udělat si někde, něco si klidně odchytit,

00:34:12 nějakýho králíka nebo něco, udělat si někde táborák

00:34:15 a lehnout si tam někde do spacáku a koukat se do nebe.

00:34:25 Na Vánoce asi pojedeme k našim na Štědrej večer. A Silvestra?

00:34:30 To nevím, to se asi nějak rozdělíme.

00:34:32 Ivanka, ta má svoje, a já bych taky měla.

00:34:36 Hlavně zdraví, ostatní přijde samo.

00:34:39 Nějakej byt by to chtělo. Byt.

00:34:41 To je trošku bez šance. Zatím.

00:34:44 Pojedem asi někam na hory. Možná. Nevím.

00:34:46 Nebo to budeme slavit v Praze, ale těším se.

00:34:50 Zase mimo dosah rodičů, víš?

00:34:53 Asi tak nějak, aby mě mamka nehlídala.

00:34:58 A máš nějakýho kluka? Mám. Petra.

00:35:03 Já nevím. Je hodnej, ale tak zatím nevím.

00:35:08 Musím ho víc poznat.

00:35:11 A jak dlouho se znáte? Asi tři neděle.

00:35:17 Zatím moc ne. Je to málo.

00:35:20 Ještě jsme se nějak moc nepoznali, ale myslím,

00:35:23 že to bude dobrý.

00:35:34 Ten Tomášův tatínek, ten se na to úplně vyprdl.

00:35:38 Ten nechodí ani za Tomášem. Vůbec od Vánoc nepřišel.

00:35:43 Takže zatím jsem to vzdala. Uvidím. Tak člověk jako...

00:35:50 Jestli třeba časem nějakej ten inzerát.

00:35:53 Opravdu nevím. A zatím, zatím ne.

00:35:57 Dvakrát, to už úplně stačilo.

00:36:01 Líto to je, ale nedá se nic dělat.

00:36:04 Život jde dál. To by musel přijít opravdu...

00:36:08 Taky kdo na to má mít nervy. Je trošku divočejší.

00:36:13 Potřeboval by teda. Potřeboval by chlapa.

00:36:18 Stačil by táta, kdyby za ním chodil.

00:36:21 Aspoň třeba jednou za měsíc, protože on je v tom věku,

00:36:24 kdy by toho tátu potřeboval.

00:36:27 Mami, maminko, já jsem udělal takhle a džžž.

00:36:31 Tobě něco budou operovat v bříšku?

00:36:35 Nebudou mi operovat v bříšku.

00:36:36 Oni mi operovali ouško.

00:36:39 A jak? Dali ti injekci nebo ustřihli ucho?

00:36:42 Neustřihli. Nebo řezali ucho?

00:36:45 Řezali mi ucho. Takhle mi torozřízli...

00:36:48 A nemáš ucho? Mám. Ale mám ho zavázaný.

00:36:52 Ivanko, co zkoušky?

00:36:54 No, dneska jsme psali písemný.

00:36:56 Doufám, že to dopadlo dobře.

00:36:58 Na kolik?

00:36:59 Myslím tak na jedničku, na dvojku, že jsem to udělala.

00:37:02 Šikulka.

00:37:08 Já jsem se s tím klukem rozešla.

00:37:10 Teďka jsem si našla novýho. Taky Petr.

00:37:13 Staršího a jmenuje se taky Petr.

00:37:15 Ale jinak všechno dobrý.

00:37:19 Akorát s tím zaměstnáním je průšvih něco pro ni sehnat.

00:37:22 Nemůžu nic sehnat. Nikde mě nechtějí.

00:37:25 Nechtějí. Oni chtějí hlavně všude praxi.

00:37:28 Ale kde jako ti mladí mají vzít praxi,

00:37:30 rok nebo to, když je teď vyučená. Takže uvidíme.

00:37:32 Už na to moc času nemáme, když teď bude končit.

00:37:36 Tak oni ještě přes prázdniny rodinný přídavky dávají.

00:37:39 A Haverland taky ještě bude platit do konce srpna.

00:37:44 A pak už konec.

00:37:52 Ahoj. Až budete nahoře.

00:37:54 Ahoj. A buď hodnej a poslouchej.

00:37:58 Tak pojď, jdem.

00:37:59 A buď hodnej a poslouchej Ivanu. Ahoj.

00:38:02 -Čau, čau.
-Ahoj. Na shledanou, filmaři.

00:38:13 Prodejna dětských kočárků. No, prosím.

00:38:16 Přijme mladou ženu. Pracovní doba od devíti do osmnácti.

00:38:19 To by nebylo špatný. Včetně sobot.

00:38:21 Požadujeme samostatnost, spolehlivost.

00:38:24 Tak to zaškrtni.

00:38:27 No, já jsem zahradnice. Vyučená.

00:38:31 Na Praze 2, jenom učební obor.

00:38:35 Láska? Zatím žádná jako tak.

00:38:41 A máma se v tvým věku vlastně už vdávala.

00:38:44 No. Ty brďo, to jsem tomu taky dala.

00:38:47 To jsem dopadla.

00:38:49 Já jsem říkala, že se zatím, jako kdybych si našla

00:38:51 nějakýho kluka, tak se zatím vdávat nechci a dítě taky ne.

00:38:54 Vůbec ať to nezkouší. Kam by šli? Jako sem, jo?

00:38:57 To si už vůbec neumím představit.

00:38:59 Jako zatím fakt dítě ne. To jako ne.

00:39:02 A vdávat se taky nechci.

00:39:04 Ale vy jste vlastně se nastěhovali k rodičům.

00:39:07 Brali jste se a nikde nic.

00:39:09 No. My jsme bydleli vlastně chvilku na Žižkově,

00:39:12 chvilku u našich. Jak to šlo. A taky to podle toho dopadlo.

00:39:19 Já jsem mu ukazovala výuční list.

00:39:21 On se na to koukal a říká, spíš že to přesazování,

00:39:24 že je to spíš jako brigádnická práce,

00:39:27 že tady jako nastálo. Nastálo neberou?

00:39:29 No jo, ale víš co, jako přesazování kytek.

00:39:32 Je jenom to a na podzim, a zimu už není.

00:39:38 Z čeho žijete teď, Marcelo?

00:39:41 Co dává stát, protože já taky nedělám, ještě s Tomášem.

00:39:45 Něco posílá tatínek, když se mu to povede.

00:39:48 Taky už se stalo, že neposlal. A Ivča tu podporu.

00:39:53 Opravdu to patláme, jak se říká, z huby do ruky.

00:39:57 Dobrý den, tady je Haverlandová.

00:39:59 Já jsem se chtěla zeptat na váš inzerát v Annonci,

00:40:02 že hledáte někoho na prodej kytek.

00:40:07 Já jsem vyučená zahradnice.

00:40:12 Ne, teď jsem nepracovala, protože mě nikde nechtějí,

00:40:15 že nemám rok praxi. Jasně, chápu.

00:40:19 Já vám rozumím. Já se nezlobím. Děkuju moc.

00:40:23 Nic.

00:40:33 Jelikož má tu mozkovou dysfunkci, že jo.

00:40:36 A i špatně mluví, tak chodí do tý třídy vyrovnávací.

00:40:39 Říkala, když to nepůjde, tak by musel do zvláštní.

00:40:44 Pojedem autem? Jo.

00:40:46 Hele, pojď sem ke mně.

00:40:48 Jak to, že jsi zase zlobil paní učitelku?

00:40:50 Nesměj se. Jako opravdu, doma si to povíme.

00:40:52 Nebudeme tady po ulici.

00:40:55 Asi holt nebude moct do družiny chodit.

00:40:57 Já vůbec nevím, co budu dělat, když bych měla jít do práce.

00:41:00 To je neštěstí.

00:41:02 To budeme muset nějak prodiskutovat s paní doktorkou.

00:41:05 Snad ten rok ještě jestli by mi dali.

00:41:13 Hledaj květinářku.

00:41:16 To si píšeme, jestli by třeba ještě eventuálně místo bylo.

00:41:20 Ty se ozvou až za tejden, že jo.

00:41:22 Říkej něco. S tebou se bavěj.

00:41:25 Mami. Říkej něco. Co já mám říkat?

00:41:28 Já nevím.

00:41:29 Jsi odešla, pak jsme sháněli aspoň do kuchyně, že by šla dělat.

00:41:33 Pak jsem říkala - ve dvaceti do kuchyně, to je takový.

00:41:38 Mejt nádobí můžeš vždycky.

00:41:46 Já jsem se chtěla zeptat, jestli by mohla tu být mamča.

00:41:49 Tak si pro ni dojděte, když je to vaše přání.

00:41:52 Děkuju.

00:41:57 Vezměte si sem židličku. Máte občanský průkaz?

00:42:01 Zápočtový list?

00:42:03 Napiš odborný učiliště.

00:42:07 Učiliště.

00:42:10 -Nějaký řidičák? Jazyky?
-Nemám.

00:42:14 -Nic. Dobře.
-Já jsem se chtěla zeptat.

00:42:16 Náhodou tady děti, jako školky, nemáte?

00:42:19 Víte co? Jako třeba pomocná. Pomocná síla.

00:42:22 Nebo, já nevím, nějakej dětskej domov.

00:42:25 Nebo něco takovýho?

00:42:27 Někdy míváme vychovatelky, ale opravdu sporadicky.

00:42:31 Nebo ty nemocnice.

00:42:35 A nebo do nemocnice k dětem nebo něco takovýho?

00:42:40 Takže helejte, sanitářka. To je sanitářka na pitevně.

00:42:44 Tak to ne. Tady, prosím vás, sanitářka.

00:42:48 Fakultní nemocnice Bulovka. Interní oddělení.

00:42:53 Tak tam půjdeš se mnou. Ale ne dovnitř, prosím tě.

00:42:55 No, až pudem pro Pupíka. No. Buď.

00:42:58 A nebo až pudem s Tomášem. Že by se tam proběhnul v parku.

00:43:12 Dobrý den.

00:43:14 Tak co si dáte, kluci? Jeden džus.

00:43:16 Jakej? Malej? Ten, no prostě nějakej.

00:43:21 Třináct.

00:43:25 Tomáš chodí do jiný školy než chodil, že tam to nezvládal.

00:43:29 Tak je to taková speciální škola pro tyhle děti.

00:43:34 Takže do tý Josefský chodí. A tam mu to jde, ale zlobí.

00:43:38 Jinak je dobrej.

00:43:41 Jedny polomáčenky. Deset.

00:43:46 Já?

00:43:49 Já mám svý country a dobrou partu a to mi celkem vyhovuje.

00:43:55 Mám pár známejch, ale jako nějakej vztah vůbec zatím.

00:44:09 Ivča má přítele. Ten bydlí u nás.

00:44:12 Teda nebydlí, samozřejmě, ale je tam víc než doma,

00:44:16 protože on je jinak na ubytovně, protože on není Pražák.

00:44:23 Ten můj přítel teďka dělá s tatínkem ve firmě.

00:44:27 A dělá sádrokartony.

00:44:30 Takže jezdí po Praze. Vlastně i za Prahu.

00:44:34 A vlastně dělají baráky.

00:44:43 HLAS Z TELEVIZE: Pět, čtyři, tři, dva, jedna!

00:44:48 A je to. Už seš v Evropský unii.

00:44:53 Budeš se mít líp. Hele, a kdo je todle?

00:44:56 Martin Dejdar. To je Špidla.

00:44:59 No, vidíš. S tím jsme to vyhráli.

00:45:05 HLAS Z TELEVIZE Nemá smysl říkat příliš

00:45:07 mnoho slov. No, od tebe určitě ne.

00:45:10 HLAS Z TELEVIZE O které nepochybujem,

00:45:13 že jí využijeme. Pro sebe ale zapomněl říct.

00:45:18 HLAS Z TELEVIZE

00:45:20 Vážení občané, dobré ráno v Evropské unii!

00:45:38 Tomáš, ten chodí do tý čtvrtý třídy.

00:45:41 Chodí do tý speciální furt. Tam jsou nějaký trošku problémy.

00:45:46 Ale jinak jako docela dobrý. Učí se dobře.

00:45:49 Jenom to chování, tam je to problematický.

00:45:52 A Ivča, ta je teď bez práce.

00:45:56 Přišla o práci, nemůžeme vůbec nic sehnat.

00:45:58 Já jsem úplně z toho, ona taky je z toho špatná.

00:46:04 Nevím, kde se chytí. Takže je na úřadu práce.

00:46:09 No a já? Z práce do práce, občas na to pivko

00:46:12 nebo na nějaký to country.

00:46:22 Tomášův tatínek umřel. Bylo mu padesát.

00:46:25 Asi srdce pravděpodobně.

00:46:28 On se nikomu neozval, nikdo nevěděl, co s ním je.

00:46:31 A našli ho tam asi, bohužel, asi po třech nedělích,

00:46:34 takže už byl v hrozným stavu. Takže bez táty.

00:46:39 Tak on stejně moc za ním nechodil.

00:46:42 A teď už to je definitivní.

00:46:44 Žijem z platu a co dostává Tomáš ten sirotčí po tátovi.

00:46:50 Co Ivča přidá, tak to je jasný.

00:46:54 Takže nic moc. No, bylo hůř.

00:46:58 Chudák Bob. Byl to dobrej voják. Utečeme!

00:47:05 Takže 44 let, menší, silnější postavy, tmavých vlasů.

00:47:10 Mám ráda country, přírodu, dobré lidi, jsem veselá i vážná.

00:47:14 Kuřačka. S jedním dítětem deset a půl let kluk

00:47:19 a s dospělou dcerou, 22 a půl let.

00:47:24 Asi takhle nějak bych to napsala.

00:47:27 Možná že bych tam přidala ještě nějakou dobrou hudbu

00:47:30 nebo třeba i to cestování pod stan nebo normálně pod širák.

00:47:39 Skvělý!

00:47:47 Jako v dnešní době sehnat nějak chlapy kolem tý padesátky,

00:47:53 aby nebyl ženatej - to je těžký. Takovejch je málo.

00:48:01 Dvacet tři mi bude v září.

00:48:04 To v tý době už máma měla dvouletou holčičku.

00:48:09 Já jsem chtěla miminko, chceme miminko s tím mým přítelem,

00:48:13 ale nějak se nám to furt nedaří.

00:48:17 Jako kdyby se chtěla vdávat, tak samozřejmě.

00:48:20 Nemohla bych dělat nic. V podstatě mně je to jedno.

00:48:23 Když si rozumějí, vyhoví.

00:48:27 Ale říkám, byt nebo zázemí nějak nemají.

00:48:30 Tak si myslím, že je zbytečný se do toho hrnout.

00:48:33 A co kdyby se nastěhovali sem?

00:48:35 Tak to ne. Ne. To jsem odmítla.

00:48:38 Já nebudu bydlet na stropě.

00:48:40 Tomáše a ještě je dva a nedej bože ještě malý.

00:48:44 Tak to bych si mohla rovnou hodit mašli.

00:48:50 O čem sníš? Já? O bytě, kdybych dostala.

00:48:55 Ten mi furt slibuje byt, ten náš majitel.

00:48:59 To je katastrofa. Říkal do léta.

00:49:02 A jinak tady se to úplně rozpadá. To je díra v podlaze.

00:49:09 To už je opravený vlastně, loni jak se to malovalo

00:49:11 a všechno už to zase celý opadává.

00:49:14 Chtělo by to ještě jeden pokoj. Je to maličký prostě pro ně dva.

00:49:17 Je to takový, kde věšet prádlo, takže jedině tady.

00:49:21 Mít nějakej baráček, mít dvě děti, chlapečka a holčičku,

00:49:25 zvířátka, psa, kočky, koně. Nic víc.

00:49:32 A hlavně, abych se měla dobře, že jo.

00:49:36 BROUKÁ SI

00:49:57 Neboj, neboj se toho. Hodná jsi holčička, neboj se toho.

00:50:03 No, hodná.

00:50:05 Já mám plno známejch a kamarádů,

00:50:07 ale jako na nějakej vztah to určitě není.

00:50:09 Buď jsou mladý nebo jsou ženatý

00:50:12 nebo prostě to není to pravý ořechový.

00:50:15 Štěstí? Aby hlavně sloužilo zdraví.

00:50:19 Jinak práce, zaplať pánbůh, že ji mám. Tam jsem spokojená.

00:50:23 Kdybych o ni přišla, tak to teda nevím.

00:50:31 Štěstí? Svým způsobem já nejsem nešťastná, si myslím.

00:50:37 Samozřejmě v rámci možností, že by mohlo bejt líp.

00:50:41 Ale, říkám, zaplaťpánbůh, že jsou děti zdravý

00:50:45 a to myslím, že je největší štěstí.

00:50:50 Bez toho klobouku to nebylo ono.

00:50:52 Já upozorňuju, že na to neumím. Jo?

00:50:55 To nevadí, něco tam šoupni.

00:50:57 Klídek. Oni tam k tomu pustěj nějakou muziku.

00:51:44 Polepšili jsme si. To je pravda.

00:51:47 Proti tomu tmavýmu bytu, co jsme měli.

00:51:49 Já jsem chtěla větší s tím, že každej bude mít svoje,

00:51:52 že jsme tři. On řekl, že v Praze

00:51:54 je to strašně drahý, že jedině by byl schopnej

00:51:57 za Prahu, tak mi nabídl tady ten.

00:52:08 Ona dělala na Žižkově, jak je Plus, na Malešický.

00:52:16 A šla tam zatím na zkoušku.

00:52:18 Neměla ani smlouvu, nic, jenom zkusit,

00:52:20 jestli by ji vůbec vzali. Byla na úřadě práce.

00:52:24 A ta paní vedoucí ji pustila v půl devátý s tím,

00:52:27 aby chytla v půl desátý a sedm minut,

00:52:31 jak jezdí z Masaryčky ten vlak. Nevím.

00:52:35 Prostě ve tři čtvrtě na jedenáct už jí mobil vůbec nefungoval.

00:52:42 A ve čtvrt na jedenáct je ten vlak tady.

00:52:46 Takže do těch tři čtvrtě vždycky byla doma.

00:52:49 Každej den. Nikdy, když se o chvilku opozdila

00:52:52 nebo jí to ujelo, tak vždycky dala vědět.

00:52:56 Proto jsem měla strach, když nepřišla ani ráno.

00:53:00 Já jsem se sebrala a šla jsem na policajty.

00:53:03 Ti sehnali číslo na tu Malešickou.

00:53:06 Volali tam a ona opravdu do práce nedorazila.

00:53:09 Což je u ní taky neobvyklý, protože když tu práci má,

00:53:12 tak nikdy nevynechala. Že by nepřišla do práce

00:53:15 nebo chodila pozdě. Prostě nikdy.

00:53:27 Ahoj, Míšo, Marcela. Čau, čau.

00:53:30 Hele, Michale, Ivanka je mrtvá, jo?

00:53:34 Jenom, abys to věděl. Včera tady byli policajti.

00:53:41 Našli ji někde u tratě. Asi ji srazil vlak.

00:53:48 Jenom abys to věděl, abys jí už nevolal.

00:54:05 Pak mi ukázali tu fotku, to bylo hrozný, že je mrtvá.

00:54:11 A sebrali se a odešli. Nic mi vlastně neřekli.

00:54:18 Takže já vůbec nevím, co se jí stalo.

00:54:21 Něco, že snad ji srazil vlak, ale to je takový divný.

00:54:29 Bůhví, jak tam chudák byla dlouho. Nevím.

00:54:32 Třeba nebyla hned mrtvá. Třeba zkoušela jak pes.

00:54:45 Oni se na to vyprdli, podle mýho.

00:54:47 Kdyby ji šli hledat hned podél tý trati,

00:54:50 když jsem jim to říkala, že mohla přejet.

00:54:54 Oni se na to úplně na všechno vyprdli.

00:54:57 To už by ji museli dávno najít.

00:55:06 Ještě, že mám tady tu Danu, protože to nevím, jak bych zvládla.

00:55:15 Řekli, že to vypadá na nešťastnou náhodu,

00:55:18 že na cizí zavinění to nevypadá, že by vůbec bylo.

00:55:23 A že asi pravděpodobně vystoupila v těch Tatcích

00:55:27 a šla po tom náspu a zachytil ji asi ten vlak.

00:55:33 Mám to dlouhý, takže můžu.

00:55:45 A co jim já mám ale říct?

00:55:48 Vůbec s tím nemám sebemenší zkušenost.

00:55:54 Nechceš tam zavolat?

00:55:59 Zkus toho Žížalu.

00:56:04 Úmrtí, to ještě není tak jasně, to až podle výsledku pitvy.

00:56:11 Ano. Ano. Úmrtí v terénu.

00:56:22 Aha. Ano, ano.

00:56:30 Řekni, že ji chceme zpopelnit.

00:56:32 Ivana Haverlandová, 1981.

00:56:43 Už je tady Tomášek. Dobrý den.

00:56:50 Tak tady to poslední je moje. S tou lžičkou.

00:56:54 Já jsem si udělala trochu slabší, aby to se mnou nefláklo.

00:57:05 Řekl jsi to ve škole panu učiteli? Co říkal?

00:57:12 Abych byl veselej a jako že budu smutnej.

00:57:18 A abych ti pomáhal a abych byl jako veselej.

00:57:22 Aby to jako, to... Hm.

00:57:36 Marcelo, nemělo by se to nějak zavolat Jirkovi?

00:57:39 Nevím, jestli to je k něčemu.

00:57:45 Oni se vlastně od osmi let nestýkali, viď?

00:57:51 Nějaký parte mu možná pošlu, ale osobně s ním určitě ne.

00:58:07 Furt choděj nějaký dopisy a solidarita.

00:58:11 Nebo vůbec - ty lidi jsou perfektní.

00:58:15 Každej drží palce.

00:58:18 A je to prostě moc hezkej pocit,

00:58:20 ale já to teďka nějak nezvládám.

00:58:25 No, krucinál. Už. Ty vago.

00:58:34 Musím se nějak z toho dostat. Zatím nevím.

00:58:38 Prostě mi chybí ta holka.

00:58:42 To přece není možný, aby umřela.

00:58:51 Prostě si myslím, že jsme se třeba spletli všichni,

00:58:55 že třeba ještě přijde. Já nevím.

00:59:05 Byla v bílým. A mluvila se mnou.

00:59:14 Říkala, že se vrátí.

00:59:24 A říkala mi, abych šla za ní.

00:59:30 Mně se taky zdál takovejdle sen.

00:59:33 Akorát, že byl trošku jinej. No.

00:59:37 Jak jsme ji šli pohřešovat k policajtům,

00:59:41 tak pak se mi zdál sen.

00:59:44 Bylo to v noci a byly tam samý hřbitovy a urny.

00:59:50 A ona byla v takovým černým kabátu a říkala mi,

00:59:54 ať se prostě postarám o mámu,

00:59:58 že se nikdy nevrátí, ale ať na ni vzpomínáme.

01:00:16 Já tady v tom bytě prostě nemůžu bejt.

01:00:19 To prostě nejde.

01:00:22 A vůbec i to cestování tím vlakem, mně to nedělá dobře.

01:00:27 Prostě kvůli tý Ivče.

01:01:12 Polož to na zem.

01:02:02 Ta svíčka je kde, Tomášku? Prosím?

01:02:06 Ta svíčka je kde?

01:02:20 Položíme a zvednem nohy, aby se odkrvily.

01:02:31 A zvednout nohy. Marcelo.

01:02:37 Počkej, takhle na záda a zvedneme ty nohy.

01:02:42 Marcelo, slyšíš mě? Marcelo, Marcelo, Marcelo.

01:02:48 Slyšíš mě?

01:02:58 Vlastně všichni mysleli, že to zvládnu.

01:03:02 Hlavně jsem zklamala já!

01:03:05 Prostě jsem na sebe naštvaná, že jsem to nezvládla.

01:03:16 Bych tomu vůbec, bych tomu nevěřila,

01:03:20 že bych se mohla dostat až do takový situace,

01:03:23 že bych mohla bejt tady.

01:03:28 ZE ZÁZNAMNÍKU

01:03:30 Dobrý večer, paní Marcelko a Tomášku.

01:03:35 Mám vás rád a žiju jenom pro vás. Petr.

01:03:43 Jak právě viděl ten seriál, tak se nějak snažil dopídit,

01:03:49 jak by se se mnou spojil.

01:03:53 Takže mně volal, že mě jako viděl v tý televizi

01:03:56 a že by se rád se mnou sešel,

01:03:58 jestli by to bylo možný. Že je teda sice o hodně starší,

01:04:01 ale že by mi rád pomohl a i klukovi.

01:04:06 Tak opatrně na uši.

01:04:08 Tak to bude horší. Já jsem mrňavá.

01:04:12 Já nevím, jestli si vůbec na něj zvyknu.

01:04:14 On to nemůže pochopit. Láska?

01:04:17 To nepřijde nikdy už. Nevím.

01:04:39 To bude takováhle.

01:04:41 To jsou už po vypálení barvy těch glazur.

01:04:44 A to nebude moc světlý v tom?

01:04:47 Ne.

01:04:48 To by možná šlo, takhle tmavší hnědá.

01:04:50 A hřívu?

01:04:52 Hříva by potom mohla bejt o tón světlejší.

01:05:01 ZE ZÁZNAMNÍKU

01:05:02 Marcelko, prosím tě, ještě jednou tě volám.

01:05:06 Nezlob se na to, není to otravování,

01:05:08 ale je to vyznání všeho, co k tobě cítím.

01:05:11 Máš teď takovej smutnej hlas.

01:05:14 Není to ten hlas, co jsi měla předtím.

01:05:17 Vím, že tě něco taky bolí, trápí.

01:05:20 Na tobě a na Tomášovi su závislej.

01:05:22 Chápeš to? Že vás mám rád. Petr.

01:05:31 Osmkrát denně mi volá, jo?

01:05:33 Pak si stěžuje, že ho třeba mobil seřve.

01:05:36 Tak mi nevolej osmkrát denně.

01:05:39 Vždyť to stačí třeba jednou za dva dny.

01:05:41 Nechci se nechat omezovat.

01:05:44 Chci prostě mít to svoje, co mám.

01:05:47 Prostě jít si na to country, kdy já potřebuju

01:05:49 nebo prostě vidět se s těma kamarádama.

01:05:52 Jako to má prostě smůlu.

01:05:56 ZE ZÁZNAMNÍKU

01:05:59 Marcí, ahoj. Já vím, že jsi přítomná.

01:06:01 Děláš mi to schválně, na potvoru.

01:06:04 Já tě mám furt stejně rád. Proč to děláš?

01:06:07 Já přeci nemám s tvým mordem tam, co jsi měla s dcerou,

01:06:13 že si žádáš o vysvětlení, nic společnýho.

01:06:16 Já jsem tě v tý době vůbec neznal. Proč já za to mám trpět?

01:06:21 Nech si to projít hlavou a zavolej mi. Jo? Ahoj.

01:06:28 Teďko se to zase prošetřuje znova.

01:06:31 Já nevím, jestli to víš nebo nevíš.

01:06:34 Protože se zjistilo, že vlastně z toho mobilu Ivaninýho,

01:06:40 ten byl použitej, takže ji opravdu někdo okradl.

01:06:43 Takže bůhví, jak to bylo.

01:06:51 Ještě něco? Poděkovat všem těm lidem.

01:06:55 Co se mi snažili pomoc. Nebo snaží ještě.

01:06:58 A hrozně lidí mi psalo a všechno a mně to připadá teď,

01:07:03 že jsem vlastně všechny zklamala.

01:07:05 Tím, že jsem to nezvládla.

01:07:11 Teď hlavně ten byt taky.

01:07:14 Ten mě trápí, protože já v tom Brodě

01:07:16 opravdu nechci zůstat.

01:07:19 Buďto to musím vyměnit. Já nevím, jak to udělám.

01:07:23 Ale chci prostě do Prahy zpátky.

01:07:29 ZE ZÁZNAMNÍKU

01:07:32 Dobrý odpoledne, Marcelko. To jsem já, Petr.

01:07:35 Jak sis to mohla dovolit změnit telefon? Jo?

01:07:45 Zůstaneš doma. Ty nejedeš nikam.

01:07:48 Domů! Místo! A čekej.

01:08:01 ZE ZÁZNAMNÍKU

01:08:03 Tebe miluju. A nedávej mně tam záznamník.

01:08:06 To mě sere. Mluv se mnou živým slovem.

01:08:09 To bude lepší. Jo? Tys to nějak všechno posrala.

01:08:12 Proč to děláš? Jsi sobec.

01:08:14 Ten kluk doplácí na tebe. Až uvidím paní Sehnalovou,

01:08:18 tak ji tam pošlu, aby tam udělala namátkovou kontrolu.

01:08:21 V bytě po Ivance, vůbec pietu jsi tam nedržela,

01:08:24 ani slzu jsi za ni neuronila. Jo?

01:08:27 Myslím, že jsi byla ráda, že jsi se jí zbavila.

01:08:30 Tebe už vůbec nic nenapadne někam skákat

01:08:33 nebo mlátit hlavou do zdi.

01:08:36 To byla šaškárna, to byla píčovina.

01:08:38 Ty se máš ráda velice.

01:08:41 Měj trochu charakter, kurva, a volej zpátky!

01:08:49 V lahvi a nebo rozlejvanou?

01:08:52 Je to studený, jo? Jasně. Patnáct.

01:09:02 Z toho přítele, že jo, nebo teda známýho,

01:09:04 nebo jak bych to nazvala, takže se z něho vyklubal

01:09:08 nějak úplně maniak, kterej mě pronásleduje

01:09:11 úplně na každým kroku.

01:09:13 Za každou cenu chce se mnou bejt

01:09:15 a nemůže slušně pochopit, že to prostě tak není.

01:09:18 Ráno ve čtvrt na tři tam zvoní celej den.

01:09:22 To je úplně na palici.

01:09:26 To už je prostě psychopat, nebo já nevím,

01:09:30 jak bych to nazvala. Je to šílený.

01:10:09 Pak se to nějak prostě... Něco mě poslalo zpátky.

01:10:15 Nevím. Takový nějaký vnitřní asi...

01:10:26 Pak jsem se nějak probrala a byla jsem,

01:10:29 vlastně jsem ležela na posteli, že jo.

01:10:39 Teď se úplně promítne ten život nějak,

01:10:44 úplně prostě tak. Jestli ten Tomáš,

01:10:47 jak se tam objevil, nebo prostě...

01:10:53 Něco se tam zlomilo, že to prostě nejde.

01:10:59 Já prostě musím odtud pryč, hlavně tady odtud.

01:11:09 Můj nejlepší bojovník a umřel!

01:11:10 Panebože. To snad není pravda.

01:11:15 Tenhle tým se bude jmenovat Neschopných.

01:11:19 A Marcelo, ty už víš, že musíš žít.

01:11:23 Vím, že bych měla, že ten kluk už nikoho nemá.

01:11:36 Pokusím se o to se s ní rozloučit a prostě jí odpustit

01:11:39 a pustit jakoby tu duši dál.

01:11:47 Prostě aby ta její duše mohla jít,

01:11:50 že má taky tam určenou nějakou cestu

01:11:53 a že já jí v tom vlastně tím, že ji nechci pustit dál, bráním.

01:11:59 Vlastně se soužím a ona vlastně taky.

01:12:02 Zkusím se s tím vyrovnat, ale říkám, jde to hrozně těžko.

01:12:16 HLAS Z AMPLIÓNU

01:12:18 Přijďte se povozit tady na moderní atrakce,

01:12:21 který vás zvou a volají na ty další.

01:12:23 Prodloužené jízdy, jízdy dvojité, jízdy super, jízdy OK.

01:12:26 Tak se k nám pojďte povozit.

01:12:30 Jednou mi cikánka předpověděla, když mi bylo asi osmnáct,

01:12:34 to jsem jela z učiliště nějak domů,

01:12:37 tak mě zastavila na zastávce a předpověděla mi,

01:12:39 že bych tady měla bejt do osmdesáti.

01:12:43 Ale jako dost věcí jí vyšlo.

01:12:45 Že budu mít dvě děti, vlastně o jedno přijdu.

01:12:50 Měla bych mít prej klidný stáří.

01:12:52 Od jakýho dne nebo věku se počítá stáří, to nevím teda.

01:13:00 Na. Děkuju.

01:13:12 HLAS Z AUTOMATU Musíš trochu pocvičit, kámo.

01:13:17 Když jsem se teda rozhodla tady zůstat,

01:13:19 tak mi nic jinýho nezbejvá, než bojovat.

01:13:22 HLAS Z AUTOMATU Docela dobrá rána.

01:13:25 No, prosím.

01:13:27 HLAS Z AUTOMATU Díky za společnou zábavu.

01:13:30 To byla rána.

01:13:37 Dobrý den. Pojďte dál.

01:13:40 My vám tam dáme prvně ty pytle, tam odnosíme.

01:13:43 Aha, dobře.

01:13:45 Pak budeme dělat tu pračku, postel a takový ty...

01:13:47 Peřiňák a podobný věci. Takže začnem. Jo?

01:13:50 Jo. Kdyžtak to, Tomáši... No, seš šikulka.

01:13:55 Ale on může.

01:13:57 Šetři se. Vždyť je to chlap.

01:14:02 To je lepší vyhořet než se stěhovat.

01:14:05 Ale zaplaťpánbůh, že z toho Brodu jdeme pryč.

01:14:12 To jsme moc nedomysleli.

01:14:15 No, uvidíme.

01:14:23 Tak dobrý?

01:14:26 Takhle ho vem.

01:14:28 Ježišmarjá, jak asi, když tady jsou kamna?

01:14:39 To musím do něčeho ještě dát.

01:14:49 Neumím si vůbec představit, jak se tam budeme zabydlovat.

01:14:55 To je příšerný, těch věcí.

01:14:57 To by člověk nevěřil, co toho má.

01:15:01 Hlavně pro Tomáše to bude, že jo, lepší.

01:15:04 Bude to mít blízko do školy.

01:15:08 Jemu pojedou vlastně dvě tramvaje až ke škole.

01:15:32 Zaplaťpánbůh, že se to konečně povedlo, přesun do tý Prahy.

01:15:40 Díky lidem, protože kdyby nebylo jich,

01:15:45 tak bych se asi do tý Prahy vůbec nedostala.

01:15:49 Prostě lidi spontánně pomohli a po troškách se to nasbíralo.

01:15:57 Tolik, že se to dalo realizovat, že to nakonec vyšlo.

01:16:02 Jsem ráda. Kdyby ta sbírka nebyla,

01:16:06 tak bych ten byt asi nezískala vůbec nikdy.

01:16:11 A musela bych v tom Brodě bejt a to je nepředstavitelný.

01:16:16 Takže všem moc děkuju.

01:16:19 Já teda nemám orientační smysl, takže mně to...

01:16:37 Doufám, že se nepřerazím.

01:16:49 Dobrý, zvládla jsem to.

01:17:10 Jsem ráda, že jsem tady.

01:17:13 A kde začít, z kterýho konce?

01:17:18 Ale jinak je to dobrý, zaplaťpánbů,

01:17:22 že se to konečně povedlo.

01:17:27 V podstatě, jestli vám můžu pak poradit,

01:17:30 tak todle zkrátit, šoupnou to, tudle skříňku si dát jinam.

01:17:33 No, vždyť jo.

01:17:34 A dát to sem, protože bude tady jedinej odpad.

01:17:36 Přívod vody. No, vždyť já vím.

01:17:38 Jinam to prostě nedáte. Tak zatím semhle, jo?

01:17:42 No, zatím tam.

01:17:44 A že ty chceš koukat na televizi.

01:17:46 Tak si to pusť manuálně normálně, ne?

01:17:48 Vždyť to nejde. Jak nejde?

01:17:53 Já nevím, kam sis dal ten ovladač.

01:17:55 A to nejde normálně zapnout?

01:17:57 Nejde. Nevím, proč to zkoušíš.

01:18:01 Tak do toho nejde ani proud. Tak já nevím.

01:18:03 Vždyť do toho jde proud, prosím tě.

01:18:06 Už to máš zase červený.

01:18:09 Jak je tady velký světlo, tak to na tom není vidět.

01:18:12 Tak by to mělo hrát, ne? Tak se tam musí přeci něco objevit.

01:18:41 No, čauky. Tak už jsem v Praze.

01:18:46 Ty brďo, to je jak když bouchly kamna.

01:18:50 Já se z toho picnu. Hrozný. Vůbec nevím, kde začnu.

01:18:55 Říkám, že nevím, z kterýho konce mám začít.

01:18:59 Tomáš už hraje hry. Ten už se zabydlel.

01:19:02 Ten je jasnej. Ten na mě prdí.

01:19:06 No, lednici potřebuju.

01:19:08 A to lino, protože to je děsný.

01:19:12 Hele, nic, tak jo. Papa, ahoj, čau, čau, čau.

01:19:39 Skryté titulky Alena Fenclová