Silvestrovské karaoke

Historie většiny lidských zábav sahá hluboko do minulosti. Karaoke - japonský výraz znamenající doslova "prázdný orchestr" - je vynález moderní doby z počátku 70 let minulého století. Japonský praktický pohled na svět mimo jiné říká, že vše se dá nahradit. A tak celý orchestr byl nahrazen hudební skříní a obrazovkou, na kterou se promítá na krásném pozadí text té písně, kterou tento moderní orchestrion právě hraje. Po ruce je mikrofon a iluze jednoho každého, že zpívá jak Sinatra, Pat Boone či Robbie Williams, je hotova. Televizní karaoke je vynálezem českým a je spíš veden radostí ze společného zpívání dejme tomu v kruhu rodinném či společenském - i když komorní sólové zapění se též předpokládá. Václav Postránecký je natolik zkušeným divadelním bardem, že se zcela sebevědomě chystá přemluvit všechny, kteří se právě dívají, aby si zazpívali s Karlem Gottem, Jiřím Suchým, Petrem Jandou a s mnoha dalšími, které máme rádi a kterým vděčíme za to, že vracejí čas. Takže: oblíbené televizní písničky od swingu po dnešek, texty běží nad spodní hranou obrazovky slabika po slabice a my objevujeme, že slova a verše jsou o trochu složitější a krásnější, než jsme si do té doby broukali či u táboráku zpívali a že zpěv posiluje sebedůvěru, nastoluje pocit bratrství, provětrává plíce a že jsme na něj v každodenním spěchu skoro zapomněli. Příjemnou zábavu a - zpívejte s sebou!