Tentokrát o vizuálním umění ve veřejném prostoru. Jakou roli v něm hraje, posoudíme s Michalem Gabrielem a dalšími tvůrci projektu Sculpture Line, kteří v letních měsících oživili sochami ulice a náměstí mnoha českých měst
00:00:32 *Již počtvrté obsadil sochařský festival Sculpture Line
00:00:35 veřejná prostranství nejen v centru Prahy,
00:00:38 které se jako obvykle stává těžištěm podobných akcí,
00:00:41 ale také oživil více než desítku dalších českých a moravských měst.
00:00:46 Po více než tři měsíce tak mají jejich obyvatelé i návštěvníci
00:00:49 možnost setkat se s aktuální sochařskou tvorbou
00:00:52 a zamyslet nad významem uměleckých děl ve veřejném prostoru.
00:01:00 Festival si klade za cíl vnést do veřejného prostoru
00:01:02 nové emoce, dát mu novou tvář, naznačit nové příběhy.
00:01:09 Vhodným umístěním soch
00:01:10 pak můžeme objevit i další souvislosti,
00:01:13 které se k danému místu a dílu váží.
00:01:15 Cíl vznešený, úloha nelehká.
00:01:24 Na mnoha místech sochy s prostorem souzněly,
00:01:26 na některých, zejména v centrální části Prahy,
00:01:29 bohužel k jejich škodě, spíš překážely.
00:01:44 Přesto se zajímavých uměleckých přístupů našlo letos k vidění dost.
00:01:49 Vtipná a přitom nenápadná instalace je k vidění
00:01:52 například v Pardubicích.
00:01:54 Kůň od Jakuba Flejšara, který se před vámi
00:01:56 náhle vynoří z křoví a přeskakuje přírodní překážku
00:01:59 má promyšlenou vazbu na charakter města i místa.*
00:02:04 -Já jsem si chtěl vyzkoušet koně jenom z toho důvodu,
00:02:06 že ho dělali sochaři přede mnou. Ať už Kafka, Myslbek,
00:02:09 pan Gabriel - kdokoliv, protože to je nádherný, sošný zvíře.
00:02:14 Ti koně jsou krásný z tohohle důvodu.
00:02:17 A tam chceš obsáhnout ty svaly, nějaký druh pohybu a tak.
00:02:23 Takže ten kůň byl jenom výzva, kterou jsem si splnil.
00:02:27 A třeba na mě je moc realistický. Na mě je to moc dokonalý.
00:02:30 Mě baví, když se to právě rozpadá. Když mizí.
00:02:33 A tím, že začneš tou realistickou věcí
00:02:36 a pak ji zjednodušuješ, tak tím k něčemu docházíš.
00:02:43 Já jsem takový ten sochař, já tomu říkám skladatel,
00:02:46 protože já si ty věci připravím a pak je skládám dohromady.
00:02:49 A tím ta socha narůstá a vzniká.
00:02:53 Ale mně jsou asi nejbližší víceméně
00:02:56 přírodní materiály, jakékoliv. Ale nejvíc dělám ty věci ven.
00:02:59 Jsou ze železa a nebo dřevěný.
00:03:02 To je zase o nějakým vnímání krásy.
00:03:04 Protože se to proměňuje s časem, člověk s tím musí počítat.
00:03:07 Tohle se taky jednou rozpadne, jenom to bude samozřejmě dýl.
00:03:10 A to je na tom to hezký.
00:03:12 Že stárnete stejně jako ty věci okolo vás.
00:03:15 A koukáte na to, jak se rozpadají, stejně jako se rozpadnete vy.
00:03:21 Chápu to umění tak, že začínáš u konkrétního tvaru.
00:03:25 Ať už je to na škole, kde jsem studoval u pana profesora Beránka,
00:03:29 kde se učíš modelovat a vychytáváš tu realistickou věc.
00:03:33 A kterou postupně bys měl zjednodušovat
00:03:37 a postupně by ti to mělo mizet.
00:03:39 Nebo aspoň tak si to představuju já.
00:03:41 Ono to neznamená, že to tak je, do abstraktna.
00:03:43 Takže já se snažím v té volné tvorbě
00:03:45 odpoutávat od toho konkrétna,
00:03:47 ale vždycky se to nějakým způsobem týká figury.
00:03:51 Protože mě člověk fascinuje.
00:03:54 Je to nejdůležitější věc na tomhle světě.
00:03:57 A tak mám pocit, že se v těch věcech zamýšlím nad tím,
00:04:00 jestli je skutečně tak důležitý, jak se považuje.
00:04:03 Jestli není jenom taková zvláštní prázdná schránka.
00:04:09 Takže tohle je sedící figura, kdy mně přišlo,
00:04:11 jak si zvedá nohu a tak zvláštně sedí,
00:04:15 že se pokouší přivzletět. Což u týhle konstrukce,
00:04:18 která váží asi tunu, je takové vtipné.
00:04:23 Proto jsem to nazval Pokus o levitaci.
00:04:26 Ale mně vlastně nejde tolik o ten název,
00:04:28 mně jde o to, aby ta věc nějakým způsobem obsáhla prostor.
00:04:32 Ty věci by měly být vymyšleny na místo
00:04:35 a měly by v tom místě, dle mého názoru, fungovat co nejlíp.
00:04:39 Ať už s měřítkem v rámci toho svého okolí,
00:04:44 aby to nepůsobilo moc male.
00:04:46 Třeba ten kůň na náměstí, který je obrovský,
00:04:48 je to velký prostor, tak působí smrskle.
00:04:50 A přitom je to velká těžká věc.
00:04:53 Ale to poznáte jenom, když si ji dáte
00:04:55 vedle nějakýho malýho baráku a ne vedle gotickýho kostela.
00:05:08 Ten pohyb by měl být znatelný svým způsobem v každé soše.
00:05:12 Ale pravdou je, že jak ho má člověk naučenej a tak,
00:05:15 tak to vždycky vychytává do detailu,
00:05:17 jestli to je správně pohybově. Protože já jsem hodně sportoval
00:05:21 a vždycky jsem si stanovoval nějaký cíle.
00:05:24 A vlastně jsem se zlepšoval díky těm cílům,
00:05:26 který jsem si stanovil, do kterých jsem chtěl dospět.
00:05:29 Jsem snowbordista a na své úrovni jsem jezdil i MS,
00:05:31 ale na olympiádu jsem se nedostal, tak jsem se tam dostal skrze holku,
00:05:36 co trénuju, Evu Samkovou, která vyhrála v Soči
00:05:42 a teď byla bronzová v Koreji.
00:05:47 Já jsem byl vždycky pro sochaře divnej, protože jsem sportoval.
00:05:50 A pro sportovce divnej, protože jsem byl takovej umělec.
00:05:55 Jsem vyděděnec ze společnosti.
00:06:11 -Já myslím, že umělecká díla k veřejnému městskému prostoru
00:06:15 neodmyslitelně patří.
00:06:17 Vždycky tam byla a hrála tam důležitou roli.
00:06:22 Řekl bych, že hlavně dvojí. Jednak ty objekty,
00:06:25 zpravidla sochy vytvářely taková ohniska v tom prostoru,
00:06:29 dávaly tomu prostoru nějakou strukturu.
00:06:33 A zadruhé to místo vždycky
00:06:35 naplňovaly nějakým příběhem, významy.
00:06:38 Takže to místo bylo zapamatovatelné, čitelné
00:06:42 a prostřednictvím těch příběhů lidi
00:06:46 propojovalo s vlastním městem, s vlastním místem.
00:06:51 Tady nedaleko stojí krásné sousoší od Brokoffa,
00:06:54 které ukazuje, jak v minulosti sochaři,
00:06:57 architekti dovedli reagovat na tu prostorovou situaci.
00:07:01 Jak ta socha s tím trojcípým soklem počítá s tím,
00:07:06 že se k němu přistupuje ze tří stran,
00:07:08 je ze tří stran viditelná.
00:07:11 A najednou vytváří jakési těžiště toho prostoru.
00:07:20 Najít námět pro vhodné umělecké dílo na patřičné místo je složité.
00:07:26 A myslím si, že většinou by tomu měla předcházet nějaká soutěž.
00:07:30 Často bývá neštěstí, že kdosi věnuje umělecké dílo městu
00:07:35 a to ho prostě někam strčí,
00:07:37 což máme příklady v Praze se sochami.
00:07:42 Nebo i sochy, které jsou třeba i bohulibé svým záměrem,
00:07:45 ale vznikly za jakýchsi zvláštních okolností.
00:07:49 Jako je třeba na Klárově Památník českým letcům.
00:07:53 Ale ta kritéria, proč si myslím, že některá díla jsou úspěšná,
00:07:58 tak leží opravdu v několika rovinách.
00:08:01 Není to jenom ta kvalita toho uměleckého díla samotného,
00:08:04 je to smysluplnost toho, že je to myšlenka, která má smysl,
00:08:09 aby byla připomínána, aby byla zapamatována
00:08:12 a aby se stala součástí obecného povědomí
00:08:15 a nezapadla do historie jako třeba tady,
00:08:18 kde sedíme u Lavičky Václava Havla.
00:08:21 A druhá věc je vztah k tomu prostoru, kde se nacházíte,
00:08:25 protože to není prostředí galerie, kde to dílo stojí samo o sobě,
00:08:29 ale je součástí té prostorové situace.
00:08:32 Takže jak reaguje na to své humanistické okolí,
00:08:36 ale i atmosféru světelnou, toho, jestli se tam chodí,
00:08:40 nebo je to místo klidné.
00:08:42 Takže bych řekl, že tyhle ty tři aspekty jsou důležité pro to,
00:08:45 aby ta umělecká intervence byla úspěšná.
00:08:52 -Umění ve veřejném prostoru by mělo těm lidem něco sdělit.
00:08:55 A to si myslím, že platí i pro to permanentní,
00:08:58 i pro to dočasný.
00:09:00 Vždycky by tam měl být nějaký kurátorský koncept.
00:09:05 Ne jenom, že náhodně vystavím nějaký sochy.
00:09:07 Ten koncept by měl být obsahový, to je to, co lidem chci sdělit.
00:09:10 A pak je tam druhá rovina - co to udělá s tím prostorem.
00:09:13 Mělo by tam dojít k takový synergii,
00:09:16 že to umění jakoby zlepšuje to prostranství,
00:09:19 něco k němu přidává nebo ukazuje na nějaký jeho významy -
00:09:22 v podstatě ho povyšuje.
00:09:25 A tím pádem potom ale ten prostor pomáhá i tomu umění.
00:09:30 Tak pro mě jeden z nejlepších příkladů umění
00:09:34 ve veřejném prostoru v Praze je Krištofa Kintery
00:09:37 socha Memento mori, nebo jakýsi Pomník sebevrahů.
00:09:43 Je tam vlastně ta souhra ideji nebo myšlenky s místem.
00:09:47 To je první strašně důležitá věc.
00:09:49 Aby vlastně to umění nebylo náhodně.
00:09:51 Aby nějak reagovalo na to prostředí, ve kterém je.
00:09:54 A nebo ten vztah je prostorový.
00:09:56 Prostě nějakým způsobem reaguje ta socha
00:09:58 na ten prostor architektonicky, historicky a tak dále.
00:10:02 A tady si myslím, že ten Krištof toho má vlastně oboje.
00:10:05 A zároveň je to taková trošku gerilová socha,
00:10:08 která nicméně dostojí všem nárokům na skutečně kvalitní umění.
00:10:15 A já si myslím, že úplně nejlepší umění je takový,
00:10:18 který opravdu u toho dokáže říct hodně málo slov.
00:10:22 To znamená, že já poznám, že je současný,
00:10:24 všimnu si ho, ale najdu ho až jakoby na druhý pohled.
00:10:28 Že vlastně ta intervence do veřejného prostoru
00:10:32 je velice jemná.
00:10:33 A tohle to je samozřejmě úžasný příklad takovéhoto způsobu práce.
00:10:38 Ještě mám třeba ráda od Dominika Langa
00:10:42 Památník Maxe van der Stoela na Praze 6.
00:10:47 Je to vlastně připomínka události, kdy Stoel,
00:10:52 tehdejší myslím ministr zahraničí Nizozemí byl vlastně první,
00:10:55 kdo se tady oficiálně setkal s Chartou.
00:10:58 Takže vlastně Nizozemci vybudovali památník.
00:11:01 Byla to taková malá architektonická soutěž.
00:11:03 Je to vlastně abstraktní dílo,
00:11:05 takový stín stromu komunikuje s reálným stromem.
00:11:08 V tom je vlastně ta symbolika toho setkání těch lidí.
00:11:12 A zároveň to krásně komunikuje s tím parkem.
00:11:15 Je to vlastně příklad spolupráce toho prostoru s tím památníkem.
00:11:18 Vlastně ten stín toho stromu je zpevněná plocha,
00:11:21 takže tam můžou běhat děti, skáčou tam panáka a tak dále.
00:11:24 A je to taky jedna z nejnovějších věcí, která vznikla v Praze.
00:11:30 -Já třeba velice obdivuju
00:11:32 ten berlínský Památník obětem holocaustu,
00:11:35 který je zajímavý tou svou koncepcí,
00:11:37 že to jsou betonové bloky, zároveň je to místo,
00:11:40 kde se můžete procházet skrz rozsáhlou oblast.
00:11:45 A je to abstraktní umění. Abstraktní kvádr,
00:11:49 který nic na první pohled nevypovídá,
00:11:52 ale protože ty cesty se tam prohlubují,
00:11:54 takže vy jste tam najednou ztracení.
00:11:57 Zažijete tam najednou ten pocit, který museli lidi,
00:12:00 kteří byli určeni k vyhubení přepadnout a děsit.
00:12:04 Takže to si myslím, že je velice silný pomník.
00:12:07 U nás bych za nejlepší pomník, nejkvalitnější,
00:12:10 který připomíná smutnou minulost, považoval
00:12:14 Pomník obětem komunismu v Liberci od Ateliéru SPORADICAL.
00:12:20 Protože v sobě spojuje abstraktní formu,
00:12:24 ale zároveň má vypovídací schopnost.
00:12:29 To je velká deska z leštěného kovu zrcadlící se.
00:12:33 A pod ní je na zemi napsáno: "Sám v sobě hledej,
00:12:37 zda svobodu chráníš, ctíš nebo omezuješ."
00:12:40 Ale je to napsáno univerzním písmem,
00:12:42 takže se musíte podívat do té zrcadlící plochy,
00:12:46 abyste to mohla přečíst.
00:12:48 A to se zároveň díváte do sebe samého.
00:12:50 Čili je to pomník, který apeluje na člověka,
00:12:53 aby reflektoval, co on pro to udělal nebo neudělal,
00:12:56 může udělat v budoucnosti. To považuji za jeden
00:12:59 z nejlepších pomníků věnovaných tomuto tématu u nás.
00:13:10 *Barokní bastion u Božích muk na Karlově
00:13:13 patří k nejkrásnějším místům v Praze
00:13:15 a je ukázkovým příkladem revitalizace veřejného prostoru.
00:13:19 Jeho autoři - Pavla Melková a Miroslav Cikán
00:13:21 vyhráli veřejnou architektonickou soutěž
00:13:24 a v roce 2011 tohle léta zanedbané místo
00:13:27 s úspěchem otevřeli veřejnosti.
00:13:30 Teď z hradeb shlížejí na Prahu bronzové plastiky
00:13:32 nepřehlédnutelného sochaře a zároveň uměleckého ředitele
00:13:35 Sculpture line Michala Gabriela.*
00:13:38 -To místo se jmenovalo U božích muk, ten Bastonion je U božích muk.
00:13:42 Ale vlastně už nikdo nevěděl proč, protože historici předpokládají,
00:13:46 že tady boží muka byla, ale nenašly se.
00:13:48 Neví se přesně, kde byla. A nám přišlo hrozně důležitý
00:13:51 i pro návštěvníky tuhle tu připomínku udělat.
00:13:54 Že to není jenom slovo u božích muk, ale že tady opravdu byla.
00:13:57 Takže jsme vlastně vytvořili současnou sochu.
00:14:00 A my jsme se snažili vlastně splnit stejný účel,
00:14:03 jako ta klasická boží muka. Kde ten cíl bylo zastavit se a zamyslet se
00:14:07 nad tím utrpením, který Kristus prožil.
00:14:10 Ale vlastně to zpřítomnění té bolesti udělat abstraktně.
00:14:13 Takže tady je taková stéla bolesti.
00:14:15 Je tam 50 ran, které při bičování Kristus dostal.
00:14:18 A je to takový pohled na tu bolest zevnitř.
00:14:21 Je to taková abstrakce, ty rány těmi římskými důtkami
00:14:25 do hloubky té kůže.
00:14:28 Vlastně zvětšovaly tu ránu, tak tady je to obráceně.
00:14:35 -Pro mě jako pro autora je a vždycky bylo hrozně zajímavý
00:14:39 vzít tu sochu a prostě pro ni najít to místo,
00:14:44 který bych považoval za ideální nebo za takový,
00:14:48 který by ji ještě třeba nějakým způsobem dotvořilo
00:14:51 a nebo jsem chtěl vidět, jakým způsobem si ta socha
00:14:57 dokáže nejenom významově, ale třeba i formálně
00:14:59 poradit s prostorem jako je třeba les a nebo právě městský prostor.
00:15:06 Tady pro bastion jsem vybral sousoší Hráči,
00:15:10 což je 13 bronzových soch,
00:15:14 takových postav s protaženýma rukama.
00:15:17 Dost často se mě teda lidi ptají, co to znamená
00:15:20 a já to schválně nechávám jako nevysvětlený.
00:15:24 Spíš tam šlo o ten dotyk země a bylo důležitý,
00:15:28 aby ta socha třeba vyjadřovala nějaký nádech nebo něco takovýho.
00:15:34 Celý to sousoší je spíš o té mužské energii.
00:15:40 No a tady vidíte v podstatě bronzy,
00:15:42 který mají na sobě takovou zvláštní strukturu.
00:15:47 Ta struktura je vytvořená ze skořápek vlašských ořechů.
00:15:53 Já jsem nejdřív chtěl vytvořit pocit materiálu,
00:15:56 který by působil jako že vyrostl sám.
00:16:00 Že ten autor se ho ani nedotýkal, ta modelace tam žádná není,
00:16:04 ten povrch jsem chtěl, aby vypadal třeba jako
00:16:07 zjizvený povrch nějaký palmy, ze které se oloupaly listy.
00:16:12 A později jsem zjistil, že ta živost je vlastně daná tím,
00:16:16 že ta socha je pokrytá právě strukturou,
00:16:19 která vytváří takovou projekční plochu pro představy.
00:16:23 Lidi, když se na ty sochy dívají, si do té struktury,
00:16:27 do toho prázdného povrchu naprojektují svoji představu
00:16:32 a pak jsou přesvědčeni o té realitě víc
00:16:36 než kdyby tam byla úplně naturalisticky provedená socha.
00:16:44 Já jsem vlastně předtím furt stavěl ty sochy do toho prostoru,
00:16:48 ať veřejného, nebo jsem je jenom vyvezl do krajiny,
00:16:52 rozestavěli jsme je, nafotili, složili a vezli zpátky.
00:16:56 Ono se to zdá, že to je taková jako marná činnost.
00:16:59 Vůbec ne! Mě to nabíjelo třeba rok dopředu.
00:17:03 Když se člověku s tím podaří spojit, tak ho to šíleně posílí.
00:17:07 Úplně dojde i k proměně tý sochy. To je právě na tom to zajímavý.
00:17:13 Že si myslím, že ty sochy se do té krajiny stavěly proto,
00:17:18 že teda buď připomněly nějakou událost,
00:17:21 která se někde stala,
00:17:23 proto tam vztyčili menhir nebo nějakou sochu.
00:17:27 A nebo obráceně, prostě někde posílili
00:17:30 ten prostor tím, že tam vztyčili tu sochu.
00:17:32 Chtěli, aby se ten prostor proměnil.
00:17:35 A ono to opravdu funguje. A funguje to neuvěřitelně.
00:17:40 Koně, to je tradiční sochařský téma,
00:17:43 takže já jsem se rozhodl, že si prostě jednoho koně
00:17:46 udělám jen tak pro sebe, abych se s ním nějak porovnal,
00:17:51 ale říkal jsem si, že zkusím spíš nějaký menší.
00:17:54 Já měl vždycky rád ty mongolský koně,
00:17:57 který jsou s těmi jezdci jako kdyby jezdili na psech.
00:18:00 Ale mně připadá, že ten kůň je tam nejblíž tomu divokýmu koni.
00:18:04 Takže jsem si udělal takovýho arabského koně.
00:18:08 A pak najednou přišla taková soutěž
00:18:12 nebo nabídka na vodní kaskádu tady v Praze.
00:18:16 A tam bylo zadání, že to má být prostě vodní prvek.
00:18:19 No a já jsem teda vodní prvek neudělal,
00:18:22 ale do tý soutěže jsem šel s tím,
00:18:24 že jsem tam strčil ještě dva další koně.
00:18:28 Říkal jsem si, že to prostě zkusím, že by to bylo pěkný do tý vody,
00:18:32 nechat tam projít ty tři koně dohromady.
00:18:39 Já ty zvířata mám prostě rád. Ale v tý podobě divoký.
00:18:41 Já nemám doma žádný pejsky ani kočičky.
00:18:46 A nenahrazuju si tím vztahy.
00:18:49 A nemám potřebu je nějak hladit nebo jim říkat jménem.
00:18:53 Ale opravdu je mám rád v tý vzdálený, trochu nebezpečný poloze,
00:18:59 kdy by se k nim vlastně člověk neměl ani přibližovat.
00:19:03 A vybral jsem si ty tři prostory, takže tu zemi,
00:19:09 to jsou ty šelmy, ta smečka šelem.
00:19:12 Vzduch, tak to jsou ptáci, kteří teda stojí na zemi,
00:19:15 ale jsou to vlastně draví ptáci.
00:19:18 No a pak vytržená ze svýho prostoru je skupina žraloků,
00:19:23 kteří zase naopak až designově
00:19:26 jsou opření jenom o tři body ploutví na zemi.
00:19:30 Jakoby plují nad tou zemí.
00:19:32 To je vlastně ten třetí prostor tý vody.
00:19:35 Takže já jsem vlastně vytvořil tři sousoší: Voda, Vzduch, Země.
00:19:42 A k tou jsem teda připojil ty koně,
00:19:44 který zase nejspíš počítám k těm lidem.
00:20:03 *Litomyšl má mezi českými městy výjimečné postavení,
00:20:06 a to nejen díky své bohaté historii,
00:20:08 ale také díky vztahu k veřejnému prostoru a současnému umění,
00:20:12 se kterým tady dokáží citlivě zacházet.
00:20:15 Naším cílem ale nebyl zámek
00:20:17 ani výtvarné intervence Václava Ciglera v ulicích města.
00:20:20 Tentokrát vás chceme pozvat na zcela zvláštní místo.
00:20:23 Je jím pozemek o rozloze 10 x 10 metrů, což je jeden ar.
00:20:28 Avšak tady v Litomyšli je to 1 art.
00:20:38 Tento ojedinělý nápad se zrodil v hlavě soukromého investora,
00:20:41 v tomto případě galeristy Zdeňka Sklenáře,
00:20:44 který vlastní pozemek přeměnil ve veřejný umělecký prostor.*
00:20:58 -Tak to jsou vrátka,
00:21:00 kterými se vstupuje do Pleskotova Jednoho artu.
00:21:04 Místa, které je určeno pro odpočinek,
00:21:07 pro relaxaci a pro umění.
00:21:13 Nacházíme se v památkově chráněné oblasti UNESCO,
00:21:17 která se jmenuje Zlaté návrší.
00:21:19 Na tomto místě po mnoho let, od poloviny 90. let,
00:21:23 kdy jsem si toho poprvé začínal všímat,
00:21:26 byl pozemek, který byl jakýmsi smetištěm.
00:21:30 A každým rokem, když jsem chodil okolo, tak jsem si říkal:
00:21:33 "Jak je to možné, že je to tak zanedbané?"
00:21:37 A pak jsem se rozhodl,
00:21:39 a šťastnou shodou okolností se podařilo tento pozemek získat.
00:21:44 A vytvořili jsme s Josefem Pleskotem pozemek,
00:21:47 který nese název Jeden art.
00:21:50 Takže to je právě Josef Pleskot,
00:21:52 který je historicky spojen se Zlatým návrším.
00:21:55 Definitivně a jednou provždy.
00:21:57 Možná i proto je čestným občanem Litomyšle.
00:22:01 To byla volba, která byla snad jediná možná,
00:22:04 protože jeho jazyk architekta mně velmi vyhovuje.
00:22:09 -Vznikla tahle ta první zahrádka, která vlastně byla
00:22:13 založená jenom na tom, že jsme zachovali strom, který tam rostl.
00:22:17 Připadal mi úplně jako nějaký strom života,
00:22:22 který vyrůstá uprostřed toho meditativního prostoru.
00:22:26 Někde náhodou jsme zase našli balvan,
00:22:29 to byl druhý komponent, který jsem potřeboval do toho prostředí.
00:22:33 No a potom vodu.
00:22:37 Já jsem pak ještě navrhl ohrazení tak akorát,
00:22:40 aby se člověk, který se v tom prostoru ocitá,
00:22:43 byl skrytý a zároveň viděný. Tak prostě všechno akorát.
00:22:48 No a vznikla tahle ta první zahrádka.
00:22:53 -Všimněte si studánky Václava Cíglera, která je symbolem vody,
00:22:57 protože ležíme na velkým jezeře, tak jako celá Litomyšl.
00:23:01 Všimněte si - kameny z řeky Radbuzy.
00:23:05 A na přání Josefa Pleskota je určen na místo,
00:23:08 kde je vodní zdroj nejsilnější.
00:23:14 Toto místo jsem vytvořil především pro sebe.
00:23:16 Pro dobrý pocit, abych jako občan České republiky
00:23:20 zkrášlil jedno místo, které mě může těšit.
00:23:26 Je to místo, kde lidé s radostí chodí odpočívat.
00:23:30 Dějí se tady nejrozmanitější události.
00:23:34 Od koncertů, výstav, dokonce se zde už ženili a vdávaly.
00:23:41 A dokonce i rozváděli.
00:23:43 Slíbili si tady, po těch dramatických okamžicích života,
00:23:47 že na sebe již nebudou útočit a budou se k sobě chovat korektně.
00:23:51 Tak i takové věci se tady dějí. A samozřejmě to,
00:23:54 že to je výstavní prostor
00:23:56 a především místo relaxace na prvním místě.
00:24:01 Mariánská ulice je nejstarší ulice příjezdová v Litomyšli.
00:24:05 A právě proto, že jsou zde socialistické garáže z 50. let,
00:24:09 které nedělají městu dobré jméno, tak jsem se rozhodl,
00:24:13 že i poohlédnu se po nich. A podařilo se mi koupit dvě z nich,
00:24:19 které skutečně byly ostudou Litomyšle.
00:24:22 A opět s Josefem Pleskotem jsem proměnil tento prostor
00:24:25 v zenovou zahradu.
00:24:27 Tam už se setkáte s duchem buddhismu,
00:24:30 s duchem japonského zenového mistrovství.
00:24:32 A každý může vytvářet nekonečné obrazce,
00:24:36 které právě jsou součástí té zenové zahrady.
00:24:42 -Mně šlo o ten akt, aby člověk, který do toho prostoru vstoupí,
00:24:46 aby pomocí hrabí, které jsou tam k dispozici,
00:24:49 měl chuť v tom prostoru něco tvořit.
00:24:55 Člověk se najednou stává prokazatelně
00:24:58 součástí nějakého aktu, který je okouzlující.
00:25:04 Kdo v životě hrabal trávu, seno a nedělal to jenom proto,
00:25:08 že musel, dělal to pro radost, tak zažíval
00:25:11 nějaké bytostné spojení člověka s tou materií,
00:25:15 se kterou se ty hrábě dostávaly do kontaktu.
00:25:18 No a ukázalo se, že je to velmi populární zahrádka,
00:25:22 lidi tam dělají různý obrazce.
00:25:25 Já jsem dokonce nakreslil první návod,
00:25:28 jak by ty obrazce mohly vypadat,
00:25:30 ale lidi měli zase daleko větší fantazii.
00:25:35 No a pak přišel třetí okamžik, kdy jsme řekli:
00:25:39 Zkusíme spojit ty dva ARTY dohromady.
00:25:42 No tak jsem navrhl nějaký řešení pomocí lešenářských trubek,
00:25:46 ale chtěl jsem do hry dostat toho třetího hráče,
00:25:49 jímž je Zámecký návrší.
00:25:57 Takže procházíme nějakým abstraktním prostorem
00:25:59 z jednoho konkrétního místa, což je ART 1.
00:26:02 Víme, protože ta textilie je poloprůsvitná,
00:26:06 že směřujeme k Zámeckýmu návrší, to znamená
00:26:09 nějaký silný znak Litomyšle, že se toho
00:26:11 Zlatého návrší, byť abstraktně, nějak dotýkáme.
00:26:18 Odvracíme se a směřujeme zase zpátky někam jinam.
00:26:21 A v tomto našem případě do toho našeho druhého ARTU.
00:26:29 Já jsem říkal hned na začátku:
00:26:31 Nehledejte v tom nikdo žádný velký umění.
00:26:33 Je to prostě experiment architekta,
00:26:37 jak se nějaký tři věci dají dát do nějakých souvislostí.
00:26:53 *Město Louny a malíř Zdeněk Sýkora k sobě neodmyslitelně patří.
00:26:56 A právě dílo zdejšího slavného rodáka
00:27:00 bude zanedlouho zdobit veřejný prostor
00:27:02 před vstupem do Vrchlického divadla.
00:27:06 Nová piazzetta, jejíž realizace právě probíhá,
00:27:09 vzešla ze spolupráce města,
00:27:11 Spolku přátel Zdeňka Sýkory a jeho manželky
00:27:13 a architekta Josefa Pleskota.
00:27:18 Společně s výstavou Zdeňka Sýkory
00:27:20 bude slavnostně otevřena 3. listopadu.*
00:27:25 -Divadelní piazzetka nebo divadelní náměstíčko.
00:27:29 Já si myslím, že to je nějaký docela fenomén
00:27:32 nebo forma veřejného prostoru, který ukazuje
00:27:35 společenství lidí ve městě,
00:27:38 které ukazuje kulturní úroveň ve městě,
00:27:40 protože před nástupem do toho divadla
00:27:42 se tady všichni kulturní lidi z města scházejí.
00:27:47 Samozřejmě, že tady byl divadelní plácek,
00:27:50 ale byl takovej trošku jako z 50. let.
00:27:53 Byl ohraničený zábradlím, aby náhodou
00:27:55 někdo nešlápl třeba vedle, když by kolem jelo auto.
00:28:01 A my jsme se snažili použít geometrickou kompozici
00:28:05 Zdeňka Sýkory, zkusit ji někde aplikovat.
00:28:09 -Město přišlo za mnou, jestli bych svolila,
00:28:11 aby někde ve městě byl uplatněn buď jeho objekt,
00:28:14 nebo právě takovýhle nějaký návrh.
00:28:17 A po několika možnostech, úvahách a několika pokusech,
00:28:23 které se nepodařily a šly do ztracena,
00:28:25 tak přišel tenhle ten návrh použít Sýkorovo dílo tady před divadlo.
00:28:29 Mně se to vlastně líbilo, protože tohle je
00:28:32 veřejný prostor opravdu par excellence,
00:28:34 pro veřejnost s kulturním stánkem spojený.
00:28:37 A původní myšlenka byla,
00:28:40 že by tady byla použita černobílá struktura.
00:28:43 No a procházeli jsme tady tím foyer a architekt Pleskot říkal:
00:28:47 "A co je tohle?"
00:28:49 A já jsem mu vysvětlila, že to je fotografie opony,
00:28:51 která tady byla v Lounech od roku 62,
00:28:54 která vznikla na základě Sýkorovy geometrické kompozice,
00:28:57 kterou opravdu navrhl pro tenhle prostor,na tuhle oponu speciálně.
00:29:02 A vydržela tady 40 let.
00:29:04 Od roku 63 zhruba do roku 2001, kdy se divadlo rekonstruovalo.
00:29:11 A v tu dobu, aniž bychom to my tušili, se opona prostě ztratila.
00:29:16 A dneska už víme, že ji odvezli do sběru
00:29:20 a že tahle ta unikátní věc se prostě nenávratně ztratila.
00:29:26 A pan architekt Pleskot se zeptal, jestli vlastně
00:29:29 bych souhlasila s tím, že by to mohla být ta opona.
00:29:32 Že vlastně má ty rozměry, ty poměry stran a tak dále,
00:29:37 že by přesně vyhovovaly tomu náměstíčku před divadlem.
00:29:41 A že se mu zdálo, že by to byl ideální návrat
00:29:44 téhle té věci zase zpátky.
00:29:49 -Strukturální dílo by se asi opravdu aplikovalo snadněji,
00:29:51 protože by to mohly být opakující se prvky
00:29:54 vyskládané z nějakých kamenů, dlažby nebo něčeho podobného
00:29:58 formou mozaiky, ale tohle to byla věc namalovaná.
00:30:02 A já jsem teda opravdu nevěděl, osobně,
00:30:05 teď teda mluvím za sebe, jak to provedeme.
00:30:08 A pak jsem přišli na způsob, jak to realizovat pomocí barvy,
00:30:12 to znamená pomocí natírání tak, jak vlastně Sýkora s Mirvaldem
00:30:17 dělali tu oponu v reálu štětcem černou nebo bílou barvou.
00:30:23 Tak tenhle ten způsob jsme objevili,
00:30:26 že by byl aplikovatelný, řekněme, na principu
00:30:29 nějakých epoxidových barev i v té velké ploše na náměstí.
00:30:36 Tak jsme se tou myšlenkou začali vážně zaobírat,
00:30:39 zjistili jsme, že to opravdu funguje,
00:30:41 že v souvislosti s tím se dá upravit celý ten prostor,
00:30:44 otevřít ho, povýšit ho.
00:30:47 A já si myslím, že jsme teda dosáhli vyšší míry významu
00:30:52 toho veřejného prostoru, který tady už samozřejmě byl,
00:30:57 ale který v té povýšené formě teď pravděpodobně
00:31:00 bude daleko víc lákat a soustřeďovat na sebe pozornost
00:31:05 a zvyšovat věhlas lounského divadla a Loun jako města vůbec.
00:31:20 *U příležitosti 50. výročí vpádu vojsk varšavské smlouvy
00:31:23 do Československa, přesně na den, tedy 21. srpna,
00:31:27 zahájila Národní galerie v Praze výstavu
00:31:31 nejslavnějšího českého fotografa současnosti,
00:31:33 člena prestižní světové agentury Magnum Photos, Josefa Koudelky.
00:31:37 Autorovy fotografie dramatických srpnových událostí,
00:31:40 které změnily jeho osud i osud naší země,
00:31:43 se staly symbolem národní tragédie a boje za svobodu.
00:31:47 Soubor Invaze 68, který dnes patří ke klasickým dílům
00:31:51 poválečné reportážní fotografie,
00:31:54 doprovází ve Veletržním paláci emotivní prostorová videoinstalace.
00:31:58 Autorovy snímky, propojené s archivními záběry Jana Němce,
00:32:01 jsou velmi silným zážitkem.*
00:32:08 -Tohle je ten začátek, jo? Podívejte se tam.
00:32:12 Rozumíte? Taková událost.
00:32:15 Byla to tragédie, ale zároveň se odehrávaly věci, které se nám těm,
00:32:23 kteří jsme tam byli, nikdy v životě neopakovaly.
00:32:30 Být na tanku a přejet Václavské náměstí,
00:32:34 to už se mi taky nepodaří. A doufám, že to nebude potřeba.
00:32:42 A já můžu říct, že v tom týdnu, že se tam vlastně,
00:32:47 co se mně mohlo v životě stát, se tam stalo nebo mohlo stát!
00:32:53 Že prostě jsem fotografoval jak blázen, že jsem se zamiloval,
00:33:00 že jsem mohl být zastřelený, naštěstí jsem nebyl...
00:33:05 Ta doba byla mimořádná.
00:33:09 A myslím si, že z nás všech vyšlo mnohdy něco,
00:33:13 ani co jsme vůbec netušili.
00:33:18 -My jsme tady dlouho s Josefem Koudelkou přemýšleli,
00:33:22 jak to teda připomenout.
00:33:24 Mně přišlo strašně důležitý, abychom vlastně
00:33:27 do toho dostali prostor, který naplníme tou emocí,
00:33:30 který naplníme i autentickými zvuky,
00:33:34 tím děsem těch lidí, komentáři těch lidí.
00:33:37 Myslím si, že se to fantasticky povedlo.
00:33:41 A pokud má někdo zájem se podívat na ten velmi rozsáhlý cyklus
00:33:44 v klidu jako na fotografický dokument,
00:33:46 tak tu možnost má tady taky.
00:33:48 Takže v 5. patře Veletržního paláce tady máme
00:33:51 kromě toho 9stopového videoprojektu i klasickým způsobem
00:33:55 vystavený celý ten cyklus, takže si myslím,
00:33:58 že se návštěvníci tady mají na co těšit.
00:34:00 A myslím si, že i pro ty, kteří to nezažili, ten blackbox,
00:34:04 který jsme tady udělali s tím videoprojektem
00:34:07 je tak silný, že s těmi lidmi to má zatřást.
00:34:10 A to je ten důvod, proč jsme to udělali.
00:34:12 Zatřást těmi lidmi.
00:34:18 Naše společnost nebo národ zažil vlastně
00:34:20 v posledních 50, 60 letech vlastně dvě okupace.
00:34:24 Jedna byla nacistická, druhá byla sovětskými vojsky
00:34:27 a spřátelenými armádami.
00:34:30 A mně přijde, že ty okupace vlastně jsou takovým, řekněme,
00:34:37 okamžikem, kdy ten národ by se měl nějak usebrat,
00:34:41 kdy by si měl nějak uvědomit, o jaké hodnoty stojí.
00:34:46 A mně přijde, že v obou případech, co ty okupace násilně zatlačily,
00:34:53 zadupaly do země, že to byla snaha toho národa
00:34:56 se nějak svobodně nadechnout.
00:34:58 A o to samozřejmě drtivější byl potom ten nástup
00:35:01 těch obrněných transportérů a tanků,
00:35:04 kteří to doslova a do písmene zatlačily krvavě do země.
00:35:07 A mně přijde, že pro společnost, českou společnost v tom 20. století
00:35:11 jsou tady ty dvě okupace naprosto symptomatický
00:35:15 a že jsme se bohužel z těch následků ještě nevybabrali.
00:35:18 Že v nás pořád přetrvává taková ta ochota se podrobit.
00:35:23 Byť to bylo samozřejmě pod nějakým fyzickým vyhrožováním,
00:35:27 pod fyzickým násilím, ale myslím si,
00:35:29 že česká společnost prostě postrádá,
00:35:33 s výjimkou jednoho desetiletí,
00:35:35 což bylo hned po roce 89., 90. léta, že postrádá vizi.
00:35:38 Vlastně že ta společnost nemá nějakou nosnou myšlenku,
00:35:42 kvůli který by žila.
00:35:44 A já mám pocit, že ta nesvoboda je v nás hrozně
00:35:46 hluboce zakořeněná a že bychom s tím měli bojovat.
00:35:49 S tím musí začít bojovat každý sám u sebe.
00:35:51 A že bychom si z toho měli brát poučení.
00:35:54 Mně přijde, že je to hrozně silný poselství do současnosti.
00:35:57 A já doufám, že ty dny, kdy si připomínáme těch 50 let,
00:36:01 a i ty projekty, který jsme udělali v Národní galerii,
00:36:04 že snad k nějakýmu zamyšlení povedou.
00:36:17 *Dalším projektem je soubor DE CREAZIONE,
00:36:20 který je k vidění v přízemí Veletržního paláce.
00:36:23 Josef Koudelka jej vytvořil pro první prezentaci Vatikánu
00:36:26 na 55. Bienále v Benátkách v roce 2013.
00:36:31 Zachycuje člověkem zdevastované krajiny,
00:36:33 ale také přírodní katastrofy, válečné konflikty,
00:36:36 zdi a jiné bariéry, jež se stávají symboly strachu a nenávisti.
00:36:42 A do třetice rozsáhlá retrospektivní výstava Návraty,
00:36:45 kterou připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze
00:36:47 jako poctu autorovi k jeho letošním 80. narozeninám.
00:36:53 Více než tři stovky snímků jsou chronologicky řazeny
00:36:56 do sedmi kapitol podle jednotlivých témat.
00:37:01 Najdete tu jeho první fotografie z divadelního prostředí,
00:37:04 rané fotografické experimenty, stěžejní Koudelkovo téma Cikáni,
00:37:09 nebo cyklus Exily, v němž zachycuje pocit
00:37:11 odcizení, vyhnání a nemožnosti návratu.
00:37:19 Poslední část výstavy pak tvoří velkoformátové fotografie,
00:37:22 v nichž mapuje vliv člověka na současnou krajinu.
00:37:26 Výstava končí 23. září.*
00:37:40 *Nezvalova archa. Tak se jmenuje nový apartmánový hotel,
00:37:44 který stojí v blízkosti centra Olomouce.
00:37:47 Název odkazuje jednak k Nezvalově ulici,
00:37:49 na níž se smarthotel nachází,
00:37:52 a zároveň k biblickému příběhu o Noemově arše.
00:37:55 Přestavba bývalé výměníkové stanice s nevšední architekturou a fasádou
00:37:59 je projektem investora Marka Novotného
00:38:02 a dílem architekta Davida Helcela a vizuálního umělce Jiřího Davida.*
00:38:10 -Původní zadání panu architektovi Helcelovi bylo,
00:38:12 aby vytvořil objekt pro párové bydlení studentů.
00:38:16 Olomouc má 23 tisíc studentů na denním studiu
00:38:21 a mnohé z nich po 2. ročníku chtějí bydlet spolu,
00:38:24 ale současná správa kolejí a menz jim to neumožňuje.
00:38:27 Takže úplně původně to měly být takové luxusnější koleje.
00:38:31 Jirka tady má 94 realizací v tuto chvíli v tomto domě.
00:38:36 A měl úplně plnu ruku.
00:38:39 Myslím, že se vyplatilo mu nechat tu svobodu.
00:38:49 -Celý ten objekt měl několik možností.
00:38:51 Původně ta věc byla různě barevně v 3D vrstvách tvarovaná,
00:38:57 ale nakonec jsme dospěli k tomu jednomu akcentu.
00:39:01 A pracovně jsme to nazvali takovou 3D skvrnou.
00:39:04 Ale pak jsme to potupně koncipovali jako tekutý kubismus.
00:39:07 A ten tekutý kubismus je pro mě důležitý
00:39:09 nejenom ve vztahu k tomu, co znamená struktura umění,
00:39:14 kubismus jako takový, ale vlastně to souvisí
00:39:17 i s tou realitou Zygmunta Baumana a všechny tyhle ty
00:39:21 filosofický vjemy, kde se ta realita mění
00:39:24 a neustále se proměňuje v čase.
00:39:27 A pro mě to bylo důležitý, že to vlastně vytvořilo
00:39:29 i takový jakoby šperk té budovy,
00:39:32 která je jinak velmi střídmá a velmi jemná architektura.
00:39:37 Kterou jsem potom podpořil takovými jednotlivými šrouby,
00:39:40 které jsou takové souhvězdí k významu té budovy.
00:40:00 Teď se nacházíme víceméně
00:40:01 v takovém podpalubí Nezvalovy archy.
00:40:04 A proto jsou tady vytvořený určitý akcenty,
00:40:07 jako jsou ty sirény, což je například tato siréna
00:40:10 nebo tato siréna.
00:40:12 Jsou to vlastně posuvná vrata, takže odděluje
00:40:16 ten prostor od sebe a zároveň tady vzniká obsahová věc.
00:40:20 Například tady ta siréna v té vodě se objevuje
00:40:24 na té bílé betonové zdi.
00:40:26 Je to takový negativ výjevu té sirény.
00:40:29 Hrozně důležité bylo pro mě to, že tady se zachovala
00:40:32 určitá taková industriální podoba
00:40:35 toho původního výměníkového prostoru.
00:40:37 A do toho jsem vetnul takovou roztroušenou textovou věc, báseň.
00:40:42 Už si nepamatuju o co šlo, o jakou báseň.
00:40:45 A pro mě je to hrozně důležitá věc, že tam existuje,
00:40:48 niž by byla kdy kýmkoliv i mnou samým, autorem, rozluštěna.
00:40:55 Pak se tady třeba objevují věci, který jsem nečekal.
00:40:57 Třeba takovýhle praotcovský těžký stůl, který...
00:41:00 Ona tady není sice recepce, je to dům, který je bez recepce,
00:41:03 ale tady sedí nějaký člověk, který zařizuje nějaký věci,
00:41:06 tak jsem si říkal, že by bylo fajn,
00:41:08 kdyby ten ten stůl nějak levitoval.
00:41:11 Na těch světelných momentech toho skelnýho fragmentu,
00:41:13 který se potom objevuje v těch vázách,
00:41:15 který jsou tady na těch stolech.
00:41:22 Já jsem v životě sklo nedělal a měl jsem vždycky velmi
00:41:25 despekt ke sklu, protože mi připadalo velmi efektní.
00:41:28 A tak jsem říkal: Dobře, uděláme vázu. Jednu, dvě.
00:41:31 Ale bude to jenom účelová, užitná věc.
00:41:34 A nakonec vzniklo 40 váz.
00:41:37 Tohle je všechno foukaný sklo na píšťalu.
00:41:40 Což bylo teda šílený, protože já jsem samozřejmě
00:41:42 chtěl dělat takový nebezpečný vázy, nerealizovatelný vázy.
00:41:45 Třeba na váze se najednou objeví skutečná pila,
00:41:48 kterou se do toho skla ve žhavé podobě prostě vetnula.
00:41:54 A vznikaly věci nejenom s tou pilou,
00:41:56 ale vlastně i s ostnatýma drátama nebo s žiletkami uvnitř.
00:42:00 Ty žiletky uvnitř, to byly pro mě prostě důležitý věci.
00:42:03 Jak to sklo nějakým jiným způsobem chápat, jak ho vnímat.
00:42:07 To jsou věci, který mě zajímaly v tý formě.
00:42:16 Když si otevřeme tady ten společenský prostor,
00:42:21 dostáváme se do vlastně takové klidové zóny,
00:42:25 tak jsem tady udělal takový skoro 10metrový reliéf.
00:42:29 Jsou to takový vyfrézovaný podivný struktury,
00:42:32 kde se objevují mezi sebou různé prvky, elementy.
00:42:36 Takže je to vlastně zároveň taková architektura v architektuře.
00:42:43 Tak teď vcházíme do výtahu, teda.
00:42:47 Mě vůbec překvapilo, že tady výtah je.
00:42:50 Má to dvě patra.
00:42:54 A vlastně i v tom výtahu jsem se nějak snažil
00:42:57 vytvořit bílý text na bílém pozadí.
00:42:59 A lidi, kteří tady vstoupí do výtahu
00:43:02 si toho pravděpodobně ani nevšimnou,
00:43:04 ale myslím že to je důležitý moment
00:43:06 pro vnímání té architektury jako jednoho organismu.
00:43:09 Krystal v podpalubí. Jo.
00:43:13 A též břehy... A to je jedno. Konec, jedeme.
00:43:17 Dvojka!
00:43:20 Tady se vlastně objevuje
00:43:22 i na tom displeji ta geneze toho vzniku.
00:43:24 Dveře se zavírají...
00:43:27 Tady jsme zrovna ve sklárně, kde děláme...
00:43:29 Tam jsou zrovna jednotlivé ty momenty toho pokoje,
00:43:32 kam jedeme. Tady děláme jednu z těch múz.
00:43:35 Tady je Marek Novotný u toho reliéfu.
00:43:38 A tak dále. ZVUK VÝTAHU
00:43:41 A celá ta chodba má vlastně ten vydutý tvar.
00:43:44 A my se dostaneme do pokoje, který je někde na konci,
00:43:46 protože tady už bydlí lidi.
00:43:49 Je to 37 pokojů a v každém tom pokoji je jiný motiv,
00:43:52 který jsem pro každý ten pokoj vytvořil.
00:43:56 Takže pojďme dál.
00:43:58 Ty pokoje nejsou nějak extra veliký,
00:44:00 ale je to víceméně pro dva lidi.
00:44:02 Vždycky to bylo motivovaný pro dva lidi, celá ta archa.
00:44:04 A každý ten pokoj, jak jsem říkal, má jiný motiv.
00:44:08 To znamená jiný motiv toho,
00:44:10 co je vzadu za těmi polštáři, za tou postelí.
00:44:12 Je tady akcentovaná opice. To znamená mezistupeň
00:44:15 mezi člověkem a zvířetem
00:44:17 v nějakých jako hudebních situacích.
00:44:20 Takže mám radost, že se podařilo vytvořit
00:44:22 takovouhle obrazovou instalaci do toho samotného pokoje.
00:44:32 *Takže archa je tvůj první gesamkunstwerk.*
00:44:35 -Přesně tak to je. Je to tak.
00:44:37 Je to neuvěřitelný, mám z toho radost.
00:44:40 A to, že to je v Olomouci, jakoby mimo centrum
00:44:43 nějakých velkých metropolí je naopak strašně důležitý,
00:44:47 že se to dostává i do povědomí měst,
00:44:49 který nejsou třeba úplně vyhraněný na ty kulturní přesahy.
00:44:54 A ono se to potom v těch panelácích, které jsou okolo,
00:44:56 ukazuje jako takovým zvláštním drahokamem, což mám velkou radost.
00:45:24 *Space maker - tak se jmenuje impozantní výstava
00:45:27 malíře a sochaře Petra Písaříka, kterou galerie Rudolfinum
00:45:31 právě odstartovala svoji podzimní sezónu.
00:45:34 Tvůrce prostoru Písařík bezpochyby je.
00:45:37 Souhra tvarů, barev, promyšlené abstraktní kompozice,
00:45:40 organické struktury, obrazy, design, světlo i lesk,
00:45:44 materiál všeho druhu, přísný řád, chaos i klam -
00:45:48 to všechno obsáhne s přehledem umělec,
00:45:50 který patří k předním osobnostem své generace
00:45:53 a současné vizuální scény.*
00:46:08 -Přesně to, co vám rámuje tenhle vstup,
00:46:11 tak to je pro mě prostě abstraktní výřez nějaké reality.
00:46:17 Jdete tím tunelem a tady vás to vlastně vtáhne
00:46:19 a tady jsou nasvícený korálky, se kterými pracuji.
00:46:30 Támhle vzadu vidíš takovou inspiraci čínskými kameny.
00:46:37 A pracuje se tam s tím odrazem, s tím, že se to vrství.
00:46:40 Baví mě, když to celý pokrývá tenhle materiál.
00:46:47 Je to prostě čistý. To není žádná...
00:46:51 Ne že bych předtím dělal nějaký kraviny, abyste rozuměli,
00:46:57 ale myslím si, že to konečně vypadá nějak solidně.
00:47:05 No a tohle je moje holka. To je moje holka Magdaléna.
00:47:13 Bez ní bych to taky nezvládl. Takže díky.
00:47:20 Tohle mě baví, protože to je věc tak trošku do designu.
00:47:25 Nebo to připomíná design.
00:47:27 Právě proto je to dobrá předělová stěna.
00:47:33 Tady chci pracovat s tou lineární kresebností,
00:47:38 která se vám různě mění.
00:47:40 Ale já se na ni dívám hlavně z toho příchozího momentu.
00:47:45 Hned proti vám se ukáže ta podivná věc,
00:47:50 ten Marťanský buditel.
00:47:52 Prostě je to tady nastřílený od pasu
00:47:55 na ty různý tečny a výšky a reaguje to na ten prostor.
00:48:02 Pojď sem, pojď sem. Já ti to chci ukázat.
00:48:04 Vidíš tu linku? Jak to vlastně...
00:48:08 Tahle ta linka toho soklu tečuje ten stůl, jo?
00:48:12 A pak se potkává vzadu u toho soklu rezatého.
00:48:20 Tady to úplně řeže, ne?
00:48:24 Tak si to představuju. Když to tady udělám suprově,
00:48:27 tak ty věci budu dělat...
00:48:29 "Pojď, já ti budu vyprávět, jak jsem byl udělanej."
00:48:33 Takže to je vlastně taková pravdivá pohádka.
00:48:41 To je strašně vážná věc, dělat umění.
00:48:45 Ale může to být vlastně taky neskutečnej rauš.
00:48:49 Prostě je to lepší než si dovedete představit jakýkoliv mejdan.
00:48:54 Když vám to jde.
00:48:59 Jak jste si asi všimli, tak všechny ty trojrozměrný věci
00:49:03 jsou v nějakým náklonu.
00:49:06 A buď to jsou reálný věci, že támhle je ta loď,
00:49:09 do ní se opírá bouře, přijde nějaká vichřice.
00:49:14 Tak tímhle způsobem řešený nějaký abstraktní věci,
00:49:18 který něco připomínají. Jako tady ten Ironman.
00:49:22 Stejně tak ty sokly a vlastně to, jak je to celý zapojený
00:49:27 do tý architektury, tak pomáhá vytvářet nějaký emoce.
00:49:35 Jo, tohle je smeč na Beuyse.
00:49:39 Performance, kterou dělal Joseph Beuys, německý umělec,
00:49:42 s jedním vlkem.
00:49:46 Z týhle strany je to právě plný těch korálků,
00:49:49 který mi umožňují tomu dávat zase úplně jinou kvalitu.
00:49:55 Myslím, že pro mě je důležitý mít v tý barvě asi něco, co svítí.
00:50:01 Má to šťávu, že jo, to sklo.
00:50:10 Ten náklon prostě byl taky nějakou reminiscenci
00:50:14 na tu rychlost od Švece.
00:50:18 Ještě jsem to zvednul, abys to měla víc monumentální.
00:50:21 Ta jeho socha je úžasná. Máš pocit opravdu, že to klopíš.
00:50:25 Že to jedeš ve smyku dopředu.
00:50:28 Že jsi ještě ve větším rauši.
00:50:33 A samozřejmě, když stojíš tadyhle a máš to v nadhledu,
00:50:37 tak to je míněno jako v nějakým komikovým raketovým skútru.
00:50:45 Takže pro mě je to taková nějaká futuristická vize
00:50:50 pocitu z tý jízdy.
00:50:55 Já jdu po ulici a nemusím nic vykládat.
00:50:58 Každý ví, že jsem ujetej úchylák.
00:51:02 Nebo že si dělám, co chci a jsem svobodnej člověk.
00:51:07 Já myslím, že je to vidět.
00:51:09 A za to jsem moc vděčnej, že můžu být svobodnej.
00:51:14 To je největší dar, co ti tahle práce dává.
00:51:24 *Našich 52 vizuálních minut už je u konce.
00:51:27 Přejeme vám krásné umělecké zážitky a těšíme se na vás opět za měsíc.*
00:51:42 Skryté titulky: Alena Fenclová 2018
Tentokrát o vizuálním umění ve veřejném prostoru. Jakou roli v něm hraje, posoudíme s Michalem Gabrielem a dalšími tvůrci projektu Sculpture Line, kteří v letních měsících oživili sochami ulice a náměstí mnoha českých měst
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 11