Sylvia

Poznali se v Cambridgi v roce 1956 a byla to láska na první pohled. Vlastně ne, byla to vášeň na první pohled, čím k sobě vzplanuli. Sylvia Plathová, začínající americká básnířka, která získala stipendium na Cambridgské univerzitě, a Edward Hughes, který měl v té době svými silně expresivními básněmi už víc než nakročeno ke slávě. Jenomže dvě tak silné osobnosti asi nemohly vedle sebe žít v klidu a míru. Zvlášť když je svět tak rozdílně přijímal a oceňoval. Za Sylviina života to byl jednoznačně Ted, jehož oslavovali a uctívali. Teprve její poslední sbírka Ariel, kterou Ted vydal po její tragické smrti a která obsahuje vrcholné básně ze začátku šedesátých let, přinesla mrtvé básnířce slávu a uznání. Jejich základem jsou přírodní motivy, její zkušenost dcery, manželky a matky na pozadí stále hrozící, vnitřně hluboce prožívané krize. Vyrovnává se v nich se svými nejniternějšími pocity a šokujícími zážitky, soustřeďuje se na stavy duševního vypětí a smrti, kterou byla fascinována mnohem víc než životem.

"Umírání je umění, jako všechno ostatní, a já je mimořádně dobře ovládám..." napsala.

Režisérka Christine Jeffsová (známe ji např. z novozélandského filmu o bolestech dospívání Déšť) obsadila do hlavních rolí Gwyneth Paltrowovou a Daniela Craiga částečně možná pro jistou fyzickou podobnost s jejich předobrazem, oba však dokázali navíc vytěžit ze svých rolí maximum a vytvořit strhující, přesvědčivé portréty dvou geniálních, svým způsobem nešťastných bytostí.