FameLab 2012 - Národní finále
18. 5. 2012
FameLab je zábavná soutěž pro mladé vědce a vědkyně, která jim nabízí šanci zlepšit svou schopnost vědu popularizovat. Tato soutěž, kterou organizuje Britská rada, si zároveň klade za cíl přinést publiku aktuální ukázky toho, čím se současná věda zabývá. Soutěže se mohou zúčastnit studenti, studentky, vědečtí a pedagogičtí pracovníci starší 21 let, pracující nebo studující v České republice v oblasti matematiky, medicíny, technických oborů a přírodních věd. Zavítáme nyní na národní kolo.
Ing. Jan Klusák, Ph.D.: Chodím do včel ve skafandru. Teď jsme na místě, kde jsem vyrůstal, a je to
Deblín blízko Tišnova.
Osobní příběhy tří postav z úvodu tohoto pořadu se trochu nečekaně protnou v jeho závěru. Ale popořádku. Je neděle 6. května 2012 večer. V Dejvickém divadle se schází trochu netypické publikum. Stejně jako před rokem, i letos se hlediště zaplňuje do posledního místa. Je sedmá večer, ozývá se známé, osobité upozornění pro majitele mobilních telefonů. Čeká se na poslední opozdilce.
Pro diváky ale především pro samotné aktivní účastníci začíná české národní finále mezinárodní soutěže pro mladé vědce – FameLab. Ve stejném složení jako loni nastupuje také čtyřčlenná porota. Známý český genetik profesor Václav Pačes, mladý anglický chemik a popularizátor vědy Michael Londesborough, redaktorka Českého rozhlasu a bioložka Martina Mašková a herec Dejvického divadla, vystudovaný matematik, Martin Myšička.
Tereza: Nastupuje první z desítky účastníku dnešního finále.
Filip: Vy jste svůj příspěvek nazval Pátrání po deseti genech.
RNDr. Jan Kalina, Ph.D., bioinformatika, Ústav informatiky AV ČR: Deset genů – to jsou pachatelé, kteří způsobí, že člověk dostane mozkovou mrtvici. Nyní, když chceme zjistit, zda zdravý člověk, například právě vy, není už teď ohrožen mozkovou mrtvicí, jistě bychom mohli zkoumat všechny vaše geny. Ale to je totiž neúnosně drahé. Proto já jako bioinformatik jsem dostal za úkol vybrat pouze deset genů, které budou nejdůležitější. Deset genů – to je ten optimální počet …
Podmínky pro start v soutěži jsou jednoduché a vrcholně obtížné zároveň: ve třech minutách pomocí minimálních pomůcek, které si soutěžící musí sám přinést na pódium, má nezasvěceným divákům srozumitelně přiblížit svůj vědní obor a výsledky své práce.
Prof. Václav Pačes … to byly známé geny, jejichž mutace se podílejí na mozkové mrtvici …
Po vystoupení přichází na řadu porota se svými zvídavými otázkami. Soutěžící musí prokázat hlubší znalosti a rozhled ve svém oboru.
Michael: … potřebujete trošku se uvolnit u toho.
Tereza: Její vystoupení se jmenuje „Jak vysušit na vzduchu a nedostat poruchu“.
Bc. Jana Štefelová, uhlíkaté aerogely, Ostravská univerzita : Celulózové aerogely jsou známy jen krátce, a připravit je bohužel nejde zas tak úplně hladce. Rozpuštění ve vhodném mediu, kdy roztok dám do trubičky a alkoholem přeliju, se skrz gelaci hydrogel vytvoří. A ten se následně do regenerační lázně ponoří. Tyto materiály se dají použít v mnoha aplikacích.
Jana v osobitém pojetí veršů přibližuje svůj výzkum zvláštních mimořádně lehkých materiálů – aerogelů. Stejně jako na předchozím oblastním kole ve Zlíně koncem března.
Bc. Jana Štefelová, uhlíkaté aerogely, Ostravská univerzita: … například v palivových článcích jako elektrody.
Zde musíme za náš PORT připojit omluvu a opravit komentář ke zlínskému kolu: Jana spolu se svou kolegyní Petrou Veselou, ta bude soutěžit později, zastupuje Přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity. Také Jana musí odpovědět na řadu doplňujících otázek poroty.
Martina Mašková: … v lécích. Jak by to mohlo fungovat?
Martin Myšička: Oni totiž verše, tedy rýmy, svádějí k tomu, upadnou do jednoho podobného rytmu. Ale ta mluva i ty verše mají svoje píky.
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: Toto je naše laboratoř vysokocyklové únavy. Tady měříme únavové vlastnosti materiálů. Můžou to být různé materiály. Třeba materiály pro železniční kola. Jeden kus železničního kola tady mám. Z těchto materiálů vyrobíme vzorky s připravenou trhlinou, nějakým místem, kde ta trhlina vznikne. Tyto vzorky pak střídavě zatěžujeme a trhlina postupně proroste celým tělesem.
Specialisté Ústavu fyziky materiálů studují vlastnosti různých materiálů i to, jak se projevují a ovlivňují jejich chování.
Tereza: Dobrý večer.
Filip: Vaše vystoupení má název „Kterak babička vzorec vymyslela“.
Honzovi dva synové svého tátu doprovázeli na zlínském kole FameLabu.
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: Jedním z mých koníčků jsou ty včelky. A potom už samé takové záliby jako sporty – ping pong nebo chození do přírody, turistika, fotografování a takové.
Honzův syn: Budeš v telce, jak jsem ti to sliboval.
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: Počkejte ještě … Já tady mám kliku. To je klika od šatny a ta mi zůstala v ruce. Nevím, taky vás naštve, když vám zůstane něco v ruce? Třeba kus rychlovarné konvice, že třeba. Máte štěstí, protože na poruchy v konstrukci já jsem odborník. Tak třeba ta rychlovarná konvice. To už i moje babička by vám řekla, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
A Honza názorně předvádí, jak u nich v ústavu zjišťují, co taková klika nebo jiná součást vydrží.
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: Radila mi: Však tam napiš, že stokrát noc umořilo vola. Akorát mi zapomněla říct, jak veliké to nic musí být.
A Honza neváhá a diváky zasvěcuje do vzorce lomové charakteristiky, tvarových funkcí trhliny ve vzorku a podobně.
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: No, a pokud to skutečné zatížení je menší než toto kritické, tak to máme kliku!
Martina Mašková: Už jste něco babičce spravil?
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: Babička je ráda, že mě má, a já jsem jí tam pospravoval naštěstí hodně.
Michael: Jdete i do nových materiálů?
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: Velké uplatnění to má skutečně na kompozitní materiály.
Martin Myšička: Když dostanete skutečně novou součástku, kterou máte testovat, tak dokážete spočítat předem, jak se bude chovat?
Ing. Jan Klusák, Ph.D., Únava materiálu a lomová mechanika, Ústav fyziky materiálů AV ČR, Brno: Dá se to tak říct.
Michael: Bavil jste mě od prvního slova. A ne kvůli vašemu krásnému přízvuku. Ale i tím, jak jste se projevoval, jak jste to přizpůsobil i s tou klikou dnešnímu večeru. Mně se to líbilo velice.
Mgr. Ondřej Nešuta, biochemie, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR: O chemii jsem se začal zajímat už na střední škole. Proto jsem si jako univerzitu zvolil Farmaceutickou fakultu v Brně. Během studia k tomu přibyla ještě biologie, anatomie člověka, fyziologie člověka. Což ve mně vzbudilo zájem o to, jak lidské tělo funguje. Když jsem ukončil svá univerzitní studia, tak v podstatě náhodou jsem se dostal k práci, kterou dělám. V jednom z výzkumných týmů na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR zkoumáme přírodní látky, které můžou být využity v budoucnu jako potenciální léčiva.
Mgr. Ondřej Nešuta, biochemie, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR: Když člověk dělá vědu, nemá moc volného času. A když jej přece jen mám, tak se snažím do přírody, na skály. Nějaké to lezení. Skály, film, knihy, cestování …
A teď Ondra startuje na Famelabu …
Mgr. Ondřej Nešuta, biochemie, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR: Slyšeli jste někdy o rezistenci? Rezistence bakterií je schopnost odolávat účinkům podaného antibiotika. A jak takové rezistence vlastně vzniká? A toto, dámy a pánové, je vážný problém. Protože tady máme infekci, způsobenou rezistentními bakteriemi k původnímu antibiotiku. A zde nastupujeme na řadu my. Naší v laboratoři se zabýváme studiem látek, izolovaných z jedu vos a včel, tzv. antimikrobiálních peptidů. Tyto látky mají tu schopnost, že pro svůj bakteriální účinek nepotřebují konkrétní místo v bakteriální buňce, ale působí na bakterii po celém povrchu, a tak je velice nepravděpodobné, že vzniká rezistence. Navíc tyto látky působí téměř okamžitě. Takže naše peptidy rezistenci šanci opravdu nedají. Děkuji.
RNDr. Eva Kudová, Ph.D., organická syntéza neuroprotektivních steroidů, ÚOCHB AV ČR: Všechno to začalo už na střední škole, kdy jsme se ve třetím ročníku rozhodovala nad maturitním seminářem. Neotevřeli …
Eva Kudová pochází ze stejného ústavu, dokonce na téže chodbě má jen dveře naproti.
RNDr. Eva Kudová, Ph.D., organická syntéza neuroprotektivních steroidů, ÚOCHB AV ČR: … protože jsem měla úžasnou paní profesorku. A v podstatě jsem té chemii rozuměla. Ve třetím ročníku jsem šla na Den otevřených dveří a potkala jsem se s panem doktorem Kasalem, který byl v laboratoři a vítal návštěvy a povídal jim o tom, co se dělá. On byl strašně lidský a hrozně příjemný člověk. A hrozně mě nadchl.
Eva ve svém vystoupení vyprávěla o funkci a přípravě svých oblíbených neuroprotektivních steroidů, které ovládají receptory nervových buněk lidského mozku.
RNDr. Eva Kudová, Ph.D., organická syntéza neuroprotektivních steroidů, ÚOCHB AV ČR: Výhodou našich steroidů, které syntetizujeme my, je to, že se naváží na receptor, dokáže ho zavřít a nemají tyto vedlejší účinky, další výhoda naších steroidů je, že umí rozlišit mezi těmi receptory na neurodegeneraci a na ty normální činnosti – na paměť a myšlení, a dokážou se soustředit na ty nemocné, neurodegenerativní stavy. Ba co víc, my jsme dokázali, že zlepšují kognitivní a behaviorální schopnosti u krys. Děkuji vám za pozornost.
Ing. Jaroslav Zelenka, molekulární biologie, Fyziologický ústav AV ČR: Já jsem člověk přirozeně introvertní, ale zase mám rád výzvy. A tohle je pro mne asi největší výzva mého života, takže proto jsem do toho šel. V mitochondrii naleznete více než dva tisíce druhů molekul a každá má nějakou funkci. Já studuji celebrity mezi těmito molekulami, které ovlivňují chování všech dalších. Je to především mitochondriální DNA, což je vlákno, na kterém je zapsáno, jak má mitochondrie správně fungovat. A dále proteiny na ní navázané, které s tou informací nakládají a zprostředkovávají ji dál. DNA si tedy můžete představit jako zákon a ty proteiny jako vládu a justici, které ten zákon obhospodařují. Pokud budu sledovat svoje celebrity, musím použít speciální molekulu, která se specificky váže na určitý protein, a na druhou stranu je barevná, takže ji vidím v mikroskopu. A potom jako správný paparazzi mohu sledovat, kde se ty molekuly vyskytovaly, anebo jestli se někdy taky potkaly.
RNDr. Jitka Žlůvová, vývojová evoluční biologie, Biofyzikální ústav AV ČR: Muži v průběhu své evoluce ztratili víc než tisíc genů. Z každé jejich buňky se ztratily víc než tři centimetry. Takhle se to zdá jako málo. Ale když to spočítáme za všechny buňky, dostali bychom se k něčemu nepředstavitelnému – je to vzdálenost ze Země na Měsíc.
Bc. Petra Veselá, uhlíkaté aerogely, Ostravská univerzita: Tak to už je nehoráznost. To už je teda příliš. Abyste věděli, rozčílil mě tenhle uhlíkatý aerogel. Na té soutěži ve Zlíně se naparoval, jak je mladý hrdina, jak umí odstranit olovo z vody tím, že si ho nachytá na místa s dusíkem. Jako já mu to neberu, že to umí. Ale on se navážel do nás, do uhlí. Že jsme staří a že lidem docházíme. To byste ale nevěřili, co o mně vybádali vědci na Ostravské univerzitě v Ostravě. Oni totiž přišli na to, že pro lapání olova pro mne jsou důležitější co, no – no: minerální a anorganické příměsi přece.
Ing. Tereza Tribulová, technologie restaurování památek, VŠCHT v Praze: Často k nám na Ústav chemické technologie restaurování památek zavítají i archeologové. Přinesou nám kolikrát vzácné nálezy. Ovšem na první pohled vypadají asi takhle. Je to hrouda rzi a hlíny.
A Tereza s dokonale promyšleným názorným modelem archeologického nálezu diváky vmžiku seznamuje s nejrůznějšími technikami a postupy, které při průzkumu a restaurování vzácného nálezu ve své laboratoři používá. A tím je celý náš proces restaurování u konce.
Mgr. Pavel Pracný, geologické vědy, Masarykova univerzita v Brně: Jmenuje se paradox mineralizovanější vody po srážkách.
A Pavel přítomné seznamuje s jednou z malých záhad hydrologie, vědy o vodě a tocích. A o tom, jak se pokusil přijít s vysvětlením.
Mgr. Pavel Pracný, geologické vědy, Masarykova univerzita v Brně: Čím může být to, že nám po srážkách z podzemí teče najednou hodně vody, která obsahuje hodně rozpuštěných minerálních látek? Tím řešením může být to, co pohání vodu z této stříkačky. Je to píst. Ta vsakující se voda před sebou tlačí vzduch a vodu, která už tam je, a vytlačí nám tu vodu, která už tam je ty týdny, najednou, během několika hodin ven.
Vystoupení všech deseti finalistů je za námi. Zatímco diváci v sále vyplňují anketní lístek v divácké soutěži, porota sestoupila do podzemí divadla a ve vášnivé debatě podrobně probírá a hodnotí výkony jednotlivých soutěžících. Mezitím v sále vystupuje se svým příspěvkem vítěz loňského prvního národního kola FameLabu, Michal Babič.
A konečně jsou tu výsledky: Cenu diváků získává Tereza Tribulová s restaurováním památek. Poděkování patřím všem, kdo se finále zúčastnili. Výkony všech byly letos opravdu vyrovnané. Porota po obtížném zvažování nakonec udělila cenu Britské rady a občanského sdružení ADETO – Ondřeji Nešutovi. Cenu Akademie věd České republiky Evě Kudové. Nově ustavenou cenu PORTu získává Jana Štefelová z Ostravské univerzity. Vítězem národního finále se stává Jan Klusák z brněnského Ústavu fyziky materiálů. A ten pojede reprezentovat Českou republiku na mezinárodní finále FameLabu.
Autor: Vladimír Kunz