Tobiáš, „vampýr“ z Hrádku
2. 3. 2012
Zprvu to byl nález lidské kostry, jakých archeologové nacházejí bezpočet. Jedna z nich, odhalená v Hrádku nad Nisou za hřbitovní zdí, však brzy začala odhalovat svou mimořádnost – tento člověk byl pohřben hlavou dolů. Tehdejší lidé z něj zřejmě měli strach. Budeme svědky pátrání vědců po původu tohoto člověka i po důvodu, proč byl tak neobvykle pohřben.
Možná, že jste do těch míst zavítali. Možná, že po nich každý
den šlapete. A dost možná, že právě vy jednou objevíte něco, co zatřese
vědeckým světem. Neobjeveného je pod našima nohama tolik – a někdy je od nás
vzdáleno jen pár centimetrů, přestože nás v čase dělí mnoho staletí.
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Takže na tomto místě jsme 3. března 2010 nalezli ostatky hrádeckého vampýra Tobiáše.
Zprvu to byl nález lidské kostry, jakých archeologové nacházejí bezpočet. Vždyť jen při vykopávkách tady, v Hrádku nad Nisou, našel Petr Brestovanský 97 koster. Jedna z nich brzy začala odhalovat svou mimořádnost.
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Když jsme došli na Tobiášovy lopatky, bylo jasné, že leží naprosto na jiné straně, než mají ležet, protože na ty většinou přicházíme jako na poslední. Takže jsme věděli: ano, pozor, ten člověk leží obličejem do země.
Podobným způsobem bývali do země ukládáni sebevrazi, zločinci nebo lidé, kterých se jejich současníci báli. A z Tobiáše zřejmě strach měli, když ho potupně zahrabali pouhých čtyřicet centimetrů za tehdejší hřbitovní zdí. Na místě, kde před jeho pohřbem byly jakési pece a po něm skládka odpadů.
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Za tou středověkou hřbitovní zdí se něco dělo. Ať už před Tobiášem, nebo i po něm. Nicméně on se na ten „vysněný“ středověký křesťanský majoritní hřbitov nedostal, a teď je samozřejmě otázkou proč? No a my jsme se na to snažili odpovědět.
Sedm set let stará Tobiášova lebka tedy putuje do liberecké nemocnice, kde ji zkušení odborníci skenují na počítačovém tomografu. To je nutné zejména proto, že některé výzkumné postupy budou vyžadovat odběr vzorků a lebka už nikdy nebude nevypadat tak, jako v okamžiku nálezu.
Důvodem je ale ještě jedna skutečnost. Naši předkové měli strach z lidí, kteří něčím vybočovali z průměru. Pokud by tedy měl Tobiáš nějakou výraznou vzhledovou anomálii, mohl způsob pohřbu souviset s ní.Vědci se tedy pokusí zrekonstruovat i to, jak Tobiáš vypadal.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Kutná Hora: Celá pravá polovina lebky je jakoby posunuta směrem dozadu.
Tobiášova lebka během sedmi staletí v zemi utrpěla. Nad hrobem vedla cesta, po které se ve dvacátém století proháněly i kamiony. Tyto změny je třeba před rekonstrukcí vzhledu opravit speciálním počítačovým programem v Laboratoři biomechaniky na strojní Fakultě ČVUT v Praze. Kůstku po kůstce tu vědci lebku skládají jako zvláštní trojrozměrnou stavebnici.
Ing. Zdeněk Horák, Ph.D., Laboratoř Biomechaniky, Fakulta strojní, ČVUT Praha: Tuto technologii jsme použili pro archeology, ale má samozřejmě široké spektrum uplatnění.
Technologie kdysi vznikla jako pomůcka pro designéry, aby snáze navrhovali hezké a praktické předměty, dnes ale pomáhá zejména v medicíně.
Ing. Zdeněk Horák, Ph.D., Laboratoř Biomechaniky, Fakulta strojní, ČVUT Praha: Toto je reálný případ pacientky, která měla výrazný defekt na čele. Byl docela výrazný a bylo na něj třeba udělat náhradu na míru. Vyrobili jsme tedy model, na jeho základě jsme navrhli implantát, který lékaři zavedli. Podle mých informací, je pacientka v tuto chvíli naprosto bez problémů.
Lebka Tobiáše ukazuje, že během života trpěl vleklými problémy se zuby. Zaoblená zubní lůžka ukazují, že už během života přišel o jedenáct zubů.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Kutná Hora: Tu stravu musel přizpůsobit tomuto faktu. V jednom případě jsem identifikovala kaz. Byl to tento třenový zub. Šlo o rozsáhlý kaz, který téměř celý zub zničil.
Na spodní čelisti je zase patrná díra, kterou kaz proděravěl před kořenem jedničky vlevo dole. Zuby jsou obroušené a naznačují, že se muž dožil vysokého věku. Antropoložka Brzobohatá ho odhadla na čtyřicet až šedesát let. Měla ale velmi ztíženou práci, protože nemohla použít jednu z metod – určování věku podle stavu srůstu lebečních švů.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Kutná Hora: Muž totiž měl dosud nesrostlý čelní šev. Celý postup zarůstání švů lebky je u těchto jedinců tak nespolehlivý, že se pro určení věku nepoužívá.
Aby vědci přesněji odhadli věk zemřelého, odebrali pravý dolní špičák. Gustaffsonova metoda ukázala, že zkoumaná osoba zemřela v biologickém věku 51 let s možnou odchylkou plus minus pěti let. V tom případě byl Tobiáš na svůj věk mimořádně dobře stavěný. Neměl žádné zranění, a kromě zubů a artrózy v pravé kyčli, ani žádné další zjevné zdravotní potíže.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Kutná Hora: Byl velmi aktivní. Byl dobře osvalen, a zátěž byla optimální. Nebyla ani chronická a stresující, ani příliš malá.
Kdo byl Tobiáš? Co proti němu jeho současníci měli? Byl ve hře jeho vzhled? Vědci proto na 3D tiskárně vytiskli celou Tobiášovu naskenovanou lebku. Vznikl tak naprosto věrný model s přesností jedné desetiny milimetru, který měl posloužit jako základ rekonstrukce Tobiášova obličeje.
Mezitím se pátrání vydalo dalším směrem. Mimořádná zachovalost kostry by mohla ukrývat i dědičnou informaci. A ta by mohla prozradit, jestli dnes v Hrádku nad Nisou žijí Tobiášovi příbuzní.
RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D., genetik, Forenzní DNA servis: Ta genetika vlastně začíná takovou hrubou, mechanickou prací.
S pomocí diamantového kotoučku se ze stehenní kosti vyřízne vzorek. Očistí se povrch, kost se nařeže na malé kousky. Ve speciálních kapalinách, takzvaných pufrech, se pak odstraňují chemické látky, které kost v průběhu staletí kontaminovaly.
Po týdnech mravenčí práce se kost namele na prášek, ale stále ještě není vyhráno. DNA je ve vápníku uzavřena jako v nějakém vězení. A to je třeba rozpustit. Teprve potom se mohou zkoumat jednotlivé markery, tedy znaky, které určují vlastnosti daného jedince.
RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D., genetik, Forenzní DNA servis: V tomto případě se nám opakovaně podařilo získat údaje pro šestnáct markerů. Na to, jak je to starý materiál, je to poměrně dobrý výsledek.
Ukázalo se, že jde skutečně o mužského jedince, jehož chromozom Y patří do haploskupiny E1b1b. Nejvíce lidí s toutéž skupinou dnes žije na Balkáně, Blízkém Východě a v severní Africe. Co ale dělal v Hrádku nad Nisou? A co se mu tady přihodilo?
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Jedna hypotéza vás vede tam, že samozřejmě pokud obchodník někam šel něco koupit, někdo ho přepadl a pak by ho někam zakopal, tak asi by ho samozřejmě nezakopal v centru města, za hřbitovní zdí. Nechal by ho samozřejmě někde u té úvozové cesty nebo v lese, aby ho někdo nenašel. Takže já si myslím, ano, Tobiáš mohl přijít do Hrádku, mohl tu mít nějaké záměry, ale stalo se něco neočekávaného. A to neočekávaného, podle mě, přišlo takovým způsobem, že ti lidé si to nedokázali vysvětlit.
Tobiášova kostra není jediná, pohřbená na našem území takto podivným způsobem. Od padesátých let do současnosti našli archeologové jen na našem území minimálně tři desítky koster lidí, kteří vykazovali podobný způsob uložení, jako Tobiáš.
Mgr. Petr Čech, archeolog, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Žatec: Onen atypický pohřeb toho jedince se nacházel přibližně zde.
I tady, v Žatci, stejně jako v případě Tobiáše, ležel nebožtík mimo hlavní pohřebiště.
Mgr. Petr Čech, archeolog, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Žatec: A podle nálezových okolností původně ležel na volném terénu, podle rozvolnění kostí, měl amputováno pravé zápěstí, to měl položeno mezi stehna, a velikým kamenem měl rozbitý obličej, zlomenou pravou klíční kost a pravou ramenní kost.
Archeolog Petr Čech má na svém kontě hned několik nálezů tohoto typu. Poslední zatím z loňského října v Bílině.
Mgr. Petr Čech, archeolog, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Žatec: Byla tam pohřbena pravděpodobně žena, která byla v případě pohřbu pravděpodobně zatížena kameny. Jeden kámen byl na dolních končetinách, jeden v oblasti pánve a ten největší v oblasti hrudního koše.
Archeologové takové hroby označují za hroby vampyrismu. Lidé tehdy věřili, že se některé osoby mohou po smrti vracet ze záhrobí a škodit. Takovým jedincům bylo podle pověry třeba návrat rituálně znemožnit.
Mgr. Petr Čech, archeolog, Archeologický ústav AV ČR, Praha, pracoviště Žatec: Zaprvé je to pohřbívání na břiše, pozadu se z toho hrobu špatně vstává. Za druhé už tolikrát zmiňované zatížení kameny. Za třetí zhanobení mrtvoly: po nějaké době se znovu otevře hrob a velmi často bývá tomu mrtvému tělu utržena lebka a je položena mezi dolní končetiny, nebo třeba obličejem dolů, zkrátka je od toho těla násilně oddělena. Pak je to zhanobení mrtvoly těsně po smrti nebo v době pohřbu – může to být třeba svázání rukou nebo svázání nohou, to se také z toho hrobu také špatně vstává. A máme tu ze Žatce také případ ženy, která pravou dolní končetinu měla velkým železným hřebem přibitou k rakvi. To se také špatně vstává.
Byl tedy Tobiáš pro své současníky vampýrem? To nevíme. Víme jen jistě, že i kdyby v jeho srdci vědci našli dřevěný kůl, nemuselo by ještě jít o projev vampyrismu. Existují totiž písemné doklady, že pokud středověká žena porodila dítě a zabila jej, byla odsouzena k zahrabání do země a proklátí srdce dřevěným kůlem.
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Takže samozřejmě, ne každá nálezová situace tam, kde máme kolík někde v oblasti hrudi, se týká jakýchsi protivampyrických zásahů. Ne, je to trestní právo, které je právě pro středověk tak špatně prozkoumáno. My prostě pro středověk nemáme záznamy. Víme například, jak se trestali zemští škůdci, nebo proč se lámalo kolem, ale rozhodně pro 14. a 15. století, právě pro období vampýra Tobiáše, který nám to teprve rozkrývá – jako první z těch bezvadných nálezů – tak pro to ty písemné prameny nejsou.
Po dokončení rekonstrukce Tobiášova obličeje vyšlo najevo, že tento muž svým vzhledem nejspíš nijak nevybočoval. Ale nebyl to jen tak ledajaký člověk. Archeologové totiž v jeho hrobě našli čtyři pražské groše z doby Jana Lucemburského. Díky nim datovali hrob mezi roky 1310 až 1346. A to je velmi podivné.
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Žádné násilné stopy na kostře. Tak jsme zjistili, že samozřejmě nedošlo k nějakému násilnému trestu, to znamená tomu, co je vidět na kostrách, jako popravy. Ale věděli jsme samozřejmě, že pokud by se jednalo třeba o takový čin, že ten člověk se mohl třeba utopit, nebo sám se mohl utopit, no tak zase: na té kostře žádné násilné činy nenajdete.
Při oběšení totiž nemusely být krční obratle poškozeny. Zdá se ovšem, že mnohem důležitější je to, co tento hrob odlišuje od většiny ostatních středověkých hrobů. V té době se totiž mince do hrobu nedávaly.
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Pro středověk je skutečně velikou záhadou, proč zrovna u vampýra Tobiáše, u levé ruky, ještě navíc u takto nepietně pohřbeného člověka, jsou ty mince.
U Tobiáše to ale není jediný důkaz o tom, že musel být bohatý. Mnohem pádnější argumenty přinesl výzkum izotopů uhlíku a dusíku. V jeho kostech totiž uchovávají zprávu o tom, čím se muž živil v posledních deseti letech svého života. V zubech dokonce o stravě matky v době těhotenství.
RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D., Středisko pro paleolit a paleoetnologii, Archeologický ústav AV ČR, Brno: Takže můžeme porovnávat, jak se měnila strava toho člověka od miminka až po jeho poslední léta.
Ukázalo se, že muž byl velmi dobře živen stravou skládající se z obilovin a masa. Převažovali menší přežvýkavci, jako jsou ovce a kozy. Z rostlin nikdy nejedl proso, které už se v té době na našem území pěstovalo, z živočichů se nedotkl vepřového.
RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D., Středisko pro paleolit a paleoetnologii, Archeologický ústav AV ČR, Brno: Nepřítomnost vepřového v potravě by se mohla vysvětlovat i náboženskými důvody. Například víme, že muslimové nebo židé vepřové nejedí.
Výsledky výzkumu jednotlivých oborů do sebe začaly zapadat jako dílky skládačky. Skládačky, ze které vystupoval obraz padesátiletého muže, který byl v první polovině 14. století pro tehdejší obyvatele Hrádku nad Nisou tak velkým postrachem, že se pokusili mu znemožnit návrat do světa živých.
Ve skládačce ale stále něco nehrálo. Proč se Tobiáš svým bližním tak znelíbil? Téměř dva roky po objevení kostry přibyl k této otázce argument, který na celý příběh vrhá další světlo. Vědci dostali výsledky analýzy poměru dvou izotopů stroncia ze zubu mrtvého muže.
RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D., Středisko pro paleolit a paleoetnologii, Archeologický ústav AV ČR, Brno: Každé geologické podloží má charakteristický tento poměr izotopů stroncia. Podle toho se dá snadno vystopovat původ toho člověka.
Ukázalo se, že Tobiáš se narodil a posledních deset let prožil v oblasti se starými horninami. To je v našem případě oblast Barrandienu v okolí Prahy a na Vysočině.
RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D., Středisko pro paleolit a paleoetnologii, Archeologický ústav AV ČR, Brno: S velkou pravděpodobností pocházel z Prahy, ale k tomu, abychom to podpořili nebo vyvrátili, je zapotřebí dalších analýz. Náš člověk ale asi na osmdesát procent pocházel z Prahy.
Spolu s informací, že muž musel zemřít na jaře, protože v jeho zubech se nevytvořila letní vrstvička cementu, to zajímavým způsobem určuje další směřování úvah o Tobiášových osudech.
Mgr. Petr Brestovanský, archeolog, Historické a etnografické oddělení, Severočeské muzeum v Liberci: Musím přemýšlet o tom, kdo vlastně ve středověku byl schopen nějakým způsobem cestovat. Kdo byl opustit, samozřejmě jako poddaný, svého pána a někam jet. Do této kategorie nám to nezapadá. Samozřejmě ano, spadalo by nám to někam směrem třeba k těm cestujícím obchodníkům, atd.
V tuto chvíli je Tobiáš nejlépe prozkoumaným archeologickým nálezem svého druhu u nás. Přesto se Petr Brestovanský domnívá, že o jeho osudech víme jen 40 % toho, co bychom vědět mohli. Možná se tedy jednou dočkáme výsledků analýz, které nám o Tobiášovi nebo o vampyrismu na našem území řeknou víc. Co například znamená ona záhadně zaťatá Tobiášova pěst pokrčené pravé ruky? Je to jen náhoda anebo další indicie do mozaiky, staré sedm set let?