BiologieMedicínaBakterieAntibiotikaImpact – ze zahraničí

Nezničitelné bakterie

20. 1. 2012

Světem a tedy i Evropou se šíří bakterie, na které nezabírají žádná antibiotika. Rostoucí odolnost bakterií vůči antibiotikům je tak závažná zdravotní hrozba mezinárodního významu. Nevhodné nebo chybné zacházení s antibiotiky způsobuje odolnost u mnoha druhů nebezpečných bakterií. Infekce a onemocnění, které rezistentní bakterie způsobují, jsou pak jen velmi těžko léčitelné. Nejnovější data shromážděná v rámci evropského projektu pro sledování odolnosti bakterií (European Antimicrobial Resistance Surveillance System – EARSS) potvrzují skutečnost, že počet pacientů nakažených těmito bakteriemi se významně zvyšuje. Rezistentní bakterie přežívají v přítomnosti antibiotika a pokračují v množení, čímž prodlužují onemocnění nebo dokonce způsobují smrt.

Učitelka v důchodu Lill-Karin Skaret se nedávno vrátila z Indie, kde měla trávit dovolenou. Odtud si však přivezla bakterii, na kterou nezabírá většina antibiotik. Při autonehodě si totiž zlomila nohu, takže musela být hospitalizována v indické nemocnici.

Lill-Karen Skaret, učitelka v důchodu, Norsko: Když jsme jeli z letiště do hotelu, stala se nehoda. Po návratu domů mi lékaři našli nebezpečnou tyčinkovitou bakterii klebsiellu. Řekli mi, že musím být velmi opatrná a že všichni kolem mne si taky musí dávat pozor.

Lill-Karen byla tehdy kolonizována – nikoli však infikována – potenciálně smrtelnou bakterií.

Prim. MUDr. Vlastimil Jindrák, oddělení Klinické mikrobiologie a antibiotická stanice, Nemocnice Na Homolce: V řadě případů, ať už u těch stafylokoků nebo těchto tyček gramnegativních dochází nejdříve k osídlení, takzvané kolonizaci toho jedince, která je bezpříznaková. To znamená, že někde ve střevě nebo na sliznicích horních dýchacích cest se prostě ta bakterie vyskytuje a nikdo se o tom nedoví, pokud ten pacient není mikrobiologicky vyšetřen.

Množství bakterií odolných vůči antibiotikům narůstá, a to v celé Evropě. Tyto bakterie se vyskytují v našem organizmu běžně, pokud se však dostanou do krve, mohou vyvolat závažnou sepsi. Některé bakterie jsou pouze multirezistentní – tedy odolné vůči mnoha antibiotikům, nikoli však všem. Jiné bakterie jsou již panrezistetní.

Prim. MUDr. Vlastimil Jindrák, oddělení Klinické mikrobiologie a antibiotická stanice, Nemocnice Na Homolce: Ten pojem panrezistentní je poměrně nový a znamená v zásadě nedostupnost účinných antibiotik pro léčbu zejména těch vážných infekcí, což je vlastně úplně nová situace, o které jsme dříve jenom uvažovali, že může nastat, ale bohužel už je tady fakticky přítomna.

Norsko má dobré zkušenosti s vyhledáváním rezistentních bakterií, jako je ta, kterou získala Lill-Karen. Pacienti hospitalizovaní v zahraničí jsou totiž okamžitě podrobeni důkladné prohlídce.

Gunnar Skov Simonsen, vedoucí oddělení Mikrobiologie a prevence infekcí, Fakultní nemocnice Severního Norska: Máme tu speciální větrání. Před vlastní izolací je malá přechodná místnost, a teprve když si umyjete si ruce, můžete vstoupit do místnosti, kde leží pacient.

Dalším krokem je neumožnit bakterii, aby se mohla rozmnožit. Lékaři tu předepisují antibiotika, jen pokud je to nezbytně nutné. Dále průběžně testují vzorky od pacientů, aby se ujistili, že používají ta správná antibiotika.

Gunnar Skov Simonsen, vedoucí oddělení Mikrobiologie a prevence infekcí, Fakultní nemocnice Severního Norska: A tady můžeme vidět příklady testů, které provádíme. Vidíte, že bílý povlak na dně tvoří bakterie. Proužky jsou napuštěny antibiotiky, a pokud se kolem nich vytvoří čistá oblast, je to důkaz toho, že látka je účinná a bakterie zabíjí. Pokud kolem nich bakterie i nadále rostou, znamená to, že přípravek není účinný. Jak můžete vidět, tady nemáme moc na výběr, je tu jen jediná látka, která má na bakterii jakýsi účinek.

Odolnost bakterií vůči antibiotikům se vytváří, pokud se jich používá příliš, pokud se užívají ta nesprávná, pokud se berou v nevhodnou dobu, nebo pokud se berou, ačkoli je nepotřebujeme. Bakterie také mohou mutovat. Nová antibiotika však na obzoru nejsou.

Prim. MUDr. Vlastimil Jindrák, oddělení Klinické mikrobiologie a antibiotická stanice, Nemocnice Na Homolce: Farmaceutický průmysl momentálně nic zásadně nového k dispozici nemá, nebo jenom velmi ojediněle, a navíc se zdá, že ani není příliš zainteresován ekonomicky na tom, aby do vývoje nových antibiotik nějak masivně investoval.

Rezistentní bakterie se vyskytují nejen v nemocnicích, ale i mimo ně. Lze je získat prostě kdekoli. Přesvědčil se o tom Paolo Visca, když se vydal z přístavu Nettuno u Říma na dovolenou spojenou s rybařením. Po několika dnech onemocněl závažnou infekcí močového ústrojí.

Paolo Visca, pacient se závažnou infekcí, Itálie: V počátečních stadiích jsem měl klasickou horečku s třesavkou, obrovským pocením. Nebyl jsem schopen se dostat ani do koupelny, abych se vymočil. Průběh byl těžký od samého počátku.

V Paolově případě se jednalo o infekci rezistentní bakterií E. coli. Paolo si navíc sám naordinoval antibiotika – ta však nezabrala. Uzdravil se až po dvou měsících léčby třemi různými antibiotiky. Nikdo dodnes neví, kde k infekci přišel.

Prim. MUDr. Vlastimil Jindrák, oddělení Klinické mikrobiologie a antibiotická stanice, Nemocnice Na Homolce: Je třeba myslím celosvětově věnovat velkou pozornost oblasti prevence a kontroly infekcí tak, aby se zabránilo přenosu panrezistentních bakterií z pacienta na pacienta a aby se podařilo ten problém udržet pod kontrolou, což není vůbec jednoduché.

Ke strategickým postupům patří předepisování antibiotik jen pokud je to skutečně potřeba. Hygienická opatření by měla zabránit přenosu odolných kmenů mezi lidmi. Pomoci by měl vývoj nových přípravků, které ničí bakterie odlišnými mechanizmy, než antibiotika. Pokud se bude pokračovat ve spotřebě antibiotik jako dosud, můžeme čelit návratu do doby, kdy se i běžná infekce může rovnat rozsudku smrti. Ohroženy by byly běžné operace i transplantace.

Pacienti jsou totiž v nebezpečí zvláště v okamžiku, kdy jsou oslabeni. Lill-Karen tuto zkušenost již má.

Lill-Karen Skaret, učitelka v důchodu, Norsko: Když jsem pak onemocněla, zjistila jsem, jak závažná nemoc to je. Když jsem byla uprostřed, jen jsem přežívala ze dne na den.

Autor: Šárka Speváková

Přejít na obsah dílu