Doba prostorová
1. 9. 2010
Již dnes se na našem trhu objevují televizory schopné přenášet trojrozměrný obraz. Jaký je princip těchto televizí a jaký je rozdíl oproti filmovému plátnu – a také: jaké jsou vyhlídky 3D TV v České republice? Sledujte opět PORT!
Jdu do kina! Už víc než sto deset let pronášejí milióny lidí na celém světě denně tuto větu.
Dnes bereme za samozřejmost dokonalé barvy na obrovských projekčních plátnech. Mnozí z nás šli na přelomový film Avatar. Je plný dokonalých počítačových animací, ale především – jeho filmový obraz má třetí rozměr – získal prostor.
Zkratka 3D však nezaplavila jen programy biografů. Prostorový obraz začíná pronikat i do televizního vysílání. A nejen v zahraničí, ale už i u nás! A proto…
02 13 Filip:
Dobrý?
Michael:
Dobrý. Jedem?
Filip:
Jedem!
Vážení příznivci Portu, sledujete první vydání našeho magazínu, jehož některé části jsme natočili poprvé zatím zkušebně ve 3D! V obrazu budou tyto sekvence označeny logem 3D. Dnešní PORT teď sledujete jen ve 2D, ale co nevidět se na našich webových stránkách objeví jeho 3D verze! Na ten okamžik vás včas upozorníme.
Jihočeský Písek, konec června. V ulicích města i v ateliérech zdejší Filmové akademie Miroslava Ondříčka se točí scény prvního českého rodinného muzikálu s prostorovým obrazem pod názvem V peřinách. Řadu našich známých herců a zpěváků vede režisér František Brabec, který natočil například filmovou verzí Erbenovy Kytice nebo Máchova Máje.
Sledujeme techniku, která slouží pro prostorový záznam obrazu. Na společném nosiči – anglicky „rigu“ – je umístěna dvojice speciálních kamer. Ta zastupuje pár lidských očí. Dalším důležitým prvkem je kamerový vozík a kolejnice. Prostor se projeví především při pohybu kamery.
František A. Brabec, filmový režisér a kameraman: Znamená to začít uvažovat o tom, že se to staví trošku jako divadelní scéna, kde člověk si postaví do prostoru předměty tak, aby byly zajímavé. A jen lehkou jízdou nebo dorovnáním se tu scénu nasnímá.
Velice důležitou roli hraje nový člen štábu – stereographer. Ten pomocí počítače určuje hned několik prvků pro správné nastavení optiky obou kamer. Optika musí být nastavena co nejpřesněji, aby nevznikaly optické vady, které se pak při dokončování filmu nebo pořadu velmi obtížně odstraňují. Především je třeba respektovat vlastnosti lidského zraku, který při sledování různě vzdálených objektů musí zároveň přeostřovat. Proto každou chvíli kameraman a stereographer přecházejí ke speciálnímu 3D monitoru, aby záznam obrazu pomocí polarizačních brýlí zkontrolovali.
Ale víte o tom, že první český stereoskopický muzikál V peřinách nebude zdaleka první stereoskopická podívaná u nás? Všechno totiž jako obvykle začalo už mnohem dříve. Teprve něco přes deset let byl na světě objev fotografie, když anglický vědec a vynálezce Charles Wheatstone sestrojil první stereoskop. Pracoval s ním i náš Jan Evangelista Purkyně.
Všechno mají na svědomí naše dvě oči. Předměty před sebou každé z nich vidí pod trošku odlišným úhlem. Spojením těchto dvou obrazů vzniká v mozku dojem prostoru. Také u stereoskopu si prohlížíme dvojici plošných obrázků. Každé oko má před sebou svou poněkud „posunutou“ stereofotografii. Sledováním obou současně získá pozorovatel dojem prostoru.
Že stereo nebo 3D mánii odstartovaly až filmy Avatar, Alenka v říši divů, Jak vycvičit draka anebo 3D dokumenty na obřím plátně? Omyl! Stereománie začala už před 150 lety! Stereoskopy se rozšířily jako lavina. Brzy byly k vidění v každé kavárně, na každém rohu. Naprostá většina obyčejných lidí, kteří neměli na cestování, tak mohla poznávat nejen krásy vlasti, ale i vzdálených zemí. Ještě donedávna se vyráběl i u nás fotoaparát a prohlížečka na kotoučky barevných stereodiapozitivů.
Jak ale poskytnout dvojitý obraz pro levé a pravé oko divákům v kinech? Film zpočátku přebral systém dvojbarevných filtrů, známých jako anaglyfy. Obraz pro každé oko se natáčel s odlišným barevným filtrem – pro jedno s červeným, pro druhé s modrým. Tak vznikl snad nejrozšířenější způsob záznamu a reprodukce prostorového obrazu. Jednoduché a levné anaglyfické brýle jsou dnes na celém světě v miliónových počtech.
A teď už sledujete unikátní ukázku z plastického, jak se tehdy říkalo, barevného filmu z roku 1955.
Komentář J. Hlinomaz: Držte se vzadu. Ona jistota je jistota.
Aby prostorový obraz zůstal i při sledování plně barevný, použily se při promítání polarizační filtry. Ty omezují kmitání světla projektoru do jedné roviny, svislé pro jedno a vodorovné pro druhé oko. Divák sledoval film pomocí polarizačních brýlí, které propustily pro každé oko ten správně polarizovaný obraz.
Komentář J. Hlinomaz: Kampak, příteli? To bylo leknutí. Ale žádné strachy, jsou to staří dobráci.
Pracovníci našeho Národního filmového archivu našli jediný dochovaný exemplář tohoto filmu, který filmové studio Barrandov natočilo před 55 lety. V padesátých letech minulého století v celém světě vrcholila vlna diváckého nadšení pro stereoskopické filmy.
První 3D filmy vznikly ve Spojených státech už roku 1915 a první celovečerák se promítal v Kalifornii o sedm let později. V šedesátých letech následoval prudký pokles zájmu a na dlouhá léta pak filmy ve 3D upadly téměř v zapomnění. Oživit zájem o ně se podařilo až unikátním dokumentům v nových velkých kinech.
A pak přišel Avatar. Tento film znamená přelom v dějinách kinematografie. Poprvé vznikl hraný film se stereoskopickým obrazem, překračující dvě hodiny. Avatar ve 3D se promítal především ve velkých sálech kin. Obraz ze dvou pod sebou běžících filmových pásů se tu přes polarizační filtry promítá na obrovské vinylové plátno. Stříbřitý povrch odráží maximum polarizovaného světla k divákům. Jejich polarizační brýle pouštějí ten správný obraz do příslušného oka.
Tvůrcům filmu se podařilo vytvořit fascinující svět vzdálené planety a jejích obyvatel díky dokonale zvládnuté počítačové animaci. Zároveň však s mimořádným citem a technickou precizností využili kouzlo prostorového obrazu.
Teď s námi vstupte do světa televize. Prostorový obraz totiž začal pronikat i sem. Už před dvěma lety se 3D obraz stal šlágrem každoroční mezinárodní výstavy profesionální televizní techniky IBC v nizozemském Amsterdamu. Loni se tomuto fenoménu věnovala podrobně řada předních výrobců televizní techniky i televizních vysílacích společností.
A přesně podle předpovědí na loňském IBC se letos zjara i na našem trhu objevily první televizní přijímače pro prostorový obraz. Zpočátku korejský výrobce – a vzápětí po něm i japonský – představili přijímače hned s několika velikostmi displejů. Korejci dali zpočátku přednost technologii kapalných krystalů s úsporným a výkonným podsvícením světelnými diodami, Japonci vyvinuli plazmové zobrazovače.
Jak se stereoskopický obraz vysílá a jak se na obrazovce reprodukuje? Systémů přenosu i zobrazení je několik. Většina výrobců zvolila kupodivu ty složitější. Obraz pro levé a pravé oko se přenáší komprimovaně a paměťové obvody přijímače je znovu roztáhnou na celou plochu. Zobrazuje se střídavě obraz pro levé a pravé oko. Infračervený vysílač na televizoru dává impulzy aktivním brýlím. Jejich filtry z kapalných krystalů se ve zlomku sekundy před očima střídavě otvírají podle toho, který obraz se právě reprodukuje. Aby především rychlý pohyb na obrazovce nebyl rozmazaný, musí se obrázky střídat 200 a dokonce až 600krát za sekundu.
Další výrobce zvolil pro své přijímače systém jednoduššího pasivního zobrazení. Oba obrázky pro levé i pravé oko jsou na obrazovce zobrazeny současně. Liché pixely zobrazují jeden a sudé zase druhý snímek. Na povrchu obrazovky je soustava miniaturních filtrů, které světlo jednotlivých pixelů polarizují. Divák má brýle podobné jako v kinech se stereoprojekcí. Propouštějí paprsky jen pro patřičné oko.
Je tu i autostereoskopický systém, který nepotřebuje brýle. Na povrchu obrazovky jsou jemné válcové čočky, na nichž prostorový obraz vzniká. Systém umí dodat třetí rozměr i obrazu, natočenému původně jen ve 2D.
Jako každá novinka je 3D televize v začátcích. Chybí dostatek pořadů a filmů. Ty potřebují speciální nový přehrávač Blu-ray 3D. Zatím je k dispozici jen pár titulů většinou z hollywoodské produkce. Proto někteří výrobci ve svých přijímačích nabízejí zajímavou funkci. Přijímače jsou vybaveny procesorem, který pomocí velmi složitých algoritmů dovede přepočítat obraz z běžného 2D vysílání do 3D. Kvalita takového obrazu však zatím není dokonalá. Optimisté, mezi něž patří i režisér František Brabec, jsou přesvědčeni, že produkce ve 3D se rozběhne i u nás.
Na jeden příklad jsme se zajeli podívat do barrandovského ateliéru č. 1. Nedávno tu vznikaly záběry pro připravovanou stereoskopickou projekci v Muzeu piva v Žatci. Stereographer Jan Buriánek i zde pečlivě hlídal parametry obrazu. Jejich dodržování vyžaduje pro velké filmové plátno ještě větší preciznost, než u televizního 3D obrazu.
Stereoskopické záběry se pořizují i ze vzduchu. V tomto případě se dvojice kamer uchycuje na speciální konstrukci, aby byly co nejdál od sebe. Dosahuje se tak výraznějšího stereoskopického efektu.
Nedávno naši specialisté ve stereoskopii podrobně naskenovali známý Langweilův model Prahy. Vznikla tak jeho dokonalá 3D verze, která dnes návštěvníkům Muzea hlavního města Prahy umožňuje jedinečné procházky uličkami modelu. Na plátna našich kin, která mají 3D digitální projekci, směřuje letošní premiéra – stereoskopický záznam představení slavného divadla Spejbla a Hurvínka.
Naši tvůrci a technické štáby zkoušejí už i první stereoskopické záznamy hudebních pořadů a koncertů, které se v zahraničí těší velké oblibě. Pro příznivce 3D pořadů budou přitažlivým zdrojem obrazových záznamů jistě například webové stránky americké NASA. Nabízejí jedinečné pohledy na planety, asteroidy i Slunce ve 3D. Pro potřeby architektů, projektantů, ale i laických diváků vznikají stereoskopické pohledy a studie naší architektury, jako je například tato vizualizace variant Nuselského mostu.
Letos v květnu začal v rámci jedné z kabelových sítí pokusně vysílat kanál HD+, který jako první u nás přináší zatím třikrát denně pořady ve 3D, nabízené ve verzi pro anaglyfické brýle, reprodukovatelné na běžných 2D přijímačích, ale i ve verzi pro příjem na nových 3D televizorech. A dnešním vydáním vstupuje do nové éry stereoskopického vysílání symbolicky i náš PORT.
Autor: Vladimír Kunz