Robot, nejlepší přítel člověka
30. 6. 2010
Roboty se učí být lidštější – a to od psů. Cílem výzkumného projektu Evropské unie LIREC je využít schopnosti psů jako modelu pro vzájemnou komunikaci mezi lidmi a robotickými asistenty budoucnosti. Výzkumníci studují, jak psi přizpůsobují vzdálenost mezi sebou a svým majitelem, jak komunikují, jak vyvíjejí iniciativu a jak poslouchají rozkazy. Tyto poznatky se pak přenesou do jednoduchých algoritmů, které se používají k vytvoření robotů, které by měli pomáhat lidem.

Asistenční pes Borka má důležitý úkol – pomoci vědcům pochopit model komunikace s jeho hendikepovanou paní. Vědci pak toho využijí při konstrukci robotických asistentů budoucnosti.
Márta Gácsi, etoložka, Univerzita v Eötvös: Snažíme se najít jednoduché prvky chování, které by mohly být převedeny do algoritmu. Myslím, že i jednoduchý soubor algoritmů pomůže uzpůsobit chování robota tak, aby bylo věrohodnější a více napodobilo společníka a živou bytost.
Díky kamerám instalovaným ve speciální místnosti je možné poznat, jak psi přizpůsobují vzdálenost ke svému majiteli, jak komunikují, vyvíjejí iniciativu a poslouchají rozkazy.
V Hatfieldu nedaleko Londýna výzkumníci testují prototypy robotů v rodinném domě, aby zjistili, jak si vedou ve skutečných situacích. Tady vidíme první krůčky k vytvoření sociálního chování u strojů, kdy se robot snaží zachovat pohodlnou vzdálenost od uživatele.
prof. Kerstin Dautenhahn, Ústav umělé inteligence: Roboti nejsou lidé, ani zvířata, nemají emoce, jsou to stroje. Ale přesto mohou být užitečné a může se u nich vytvořit určitý vzorec chování.
Tento důraz na interakci vysvětluje, proč se projektu účastní biologové, kteří se zajímají o kognitivní procesy v přírodě. Sledují, jak psi vyjadřují své pocity, například když někdo cizí vstoupí do místnosti, nebo když se objeví neznámý předmět. Kybernetici pak vtělí do robota podobnou roztomilost a vstřícnost, jakou vykazuje pes.
Ádám Miklósi, biolog, etolog, Univerzita v Eötvös: Vždy tu bude rozdíl mezi roboty a psy, protože mají různé funkce. Roboti však nejspíš budou lepší v situacích, kdy je třeba se spolehnout na předání přesných informací.
A psi budou stále kromě služeb poskytovat lidem i upřímné potěšení a radost.
Na Univerzitě Hariota Watta v Edinburghu vytvořili sociálního robota SARAH, tedy virtuální osobnost s neobyčejnou schopností vidět a mluvit. Mysl SARAH se navíc může stěhovat do nejrůznějších mechanických inkarnací v odlišných částech budovy.
Amol Deshmukh, výzkumný pracovník, Heriot-Watt University: Přišli jsme s pojetím migrace: kdy se „mysl“ grafické osoby, tedy počítačový program, přesune do jiného vtělení – do mobilu, na obrazovku počítače, do robotického zařízení.
SARAH hlavně poskytuje informace, ale své uživatele i jejich záliby si pamatuje – a na otázky vždy odpovídá s úsměvem.
Autor: Šárka Speváková