V ohrožení života
2. 9. 2009
Máme pro vás jedinečný videozáznam. Svědectví o tom, jak přežít v extrémních podmínkách. Natočil jej sám Michael, který se o prázdninách ocitl v ohrožení života. Přežil zával v jeskyni. Klíčová otázka jeho dvou dnů napětí a obav: co pít? Chemik Michael si poradil i v této obtížné situaci.
Filip:
Na tuhle výpravu, kterou jsme s Michaelem prožili o letošních prázdninách, hned tak nezapomeneme. Měla totiž nečekaně dobrodružný průběh.
Michael:
I’m going to go first and I’ll hand you rucksack. You’ll give it to me afterwards.
Já jdu první a dám ti svůj batoh. Ty mi ho pak podáš.
Filip:
Všechno začalo zprávou našich kamarádů jeskyňářů, že v jedné z jeskyní Českého krasu našli kosti pravěkých zvířat.
Filip:
Do podzemí nás přitahovala touha podívat se zblízka na kosti nějaké té pravěké potvory. A taky na místa, kudy se kdysi mohla pohybovat.
Michael:
Teda ten tunel je dost široký…
Filip:
No na to, jak byl ten otvor úzký, když jsme sem šli, tak jo.
Michael:
Víš co? Já si myslím, že tady je takový velký prostor, že bychom si měli pořádně posvítit.
Filip:
Tak já rozsvítím tu karbidku… Tak Tam naliju vodu.
Michael:
In the lower part of our lamp we have some calcium carbide. That’s CaC2. And in the top half we’ll get it full of water, which we let slowly drop onto the calcium carbide inside. A reaction then takes place, which releases acetylene gas. That’s C2H2 – two carbon atoms, in-between which is a triple bond.
Ve spodní části naší lampy máme trochu karbidu vápenatého. To je CaC2. A horní část máme plnou vody, kterou necháme pomalu kapat na karbid vápenatý uvnitř. Pak probíhá reakce, při níž se uvolňuje acetylen. To je C2H2. Dva atomy uhlíku, mezi nimiž je trojná vazba.
Filip:
A je to velmi hořlavý plyn. Takže stačí jenom zapálit … A hoří.
Michael:
To je pořádné osvětlení.
Filip:
No jo.
Michael:
Hele, počkej! Tady jsou ty kosti. No jo.
Filip:
No jo, to je krásný. Jak nám říkali ti jeskyňáři, co? Nosorožec dlouhosrstý, nebo …
Michael:
That certainly is. This is part of the horn of rhinoceros, that lived here over 30 000 years ago.
To určitě je. Tohle je část rohu nosorožce, který tu žil před více než třiceti tisíci lety.
And now I have it in my hands. Unbelievable.
A teď jej mám ve své ruce. Neuvěřitelné.
Filip:
To je neuvěřitelné, fakt.
Michael a Filip:
Co to bylo?
Filip:
Radši mizíme.
Michael:
Rychle!
Filip:
Dělej, Michaele!
Michael:
Už jdu!
Filip:
Co to je? Počkej, já sem posvítím. Vždyť jsme tudy přišli, Michaele.
Michael:
Sundáme batohy!
Filip:
Zkusíme to prohrabat.
Michael:
Tak hrabej, pojď!
Michael:
Je to marný. Jsme úplně zavalený, hele.
Filip:
Co budeme dělat?
Michael:
Zkus mobil, jestli tady je signál vůbec.
Filip:
Dobrej nápad.
Michael:
No…?
Filip:
Počkej… Není.
Michael:
Žádnej?
Filip:
Žádnej.
Michael:
Poslouchej. Nebudeme panikařit. Tereza přece ví, kde jsme. Je to jenom otázka času.
Filip:
Jasně.
Tereza:
Michael s Filipem však nezůstali sedět a odevzdaně čekat, až je zachráním. Zpočátku hledali, zda jeskyně přece jen nemá nějaký východ.
Michael:
Tady nic není, hele.
Filip:
Tady to je taky slepý.
Filip:
Člověče, Michaele, myslíš, že nás ta Tereza skutečně najde? Já jenom, abychom nedopadli takhle.
Michael:
Žízeň mám. Je to tady?
Filip:
To je ta prázdná láhev.
Michael:
A co ta druhá?
Filip:
Tak tu jsem asi nechal v autě.
Michael:
A co budeme pít?
Filip:
Žádnou paniku. Tereza přijde.
Michael:
V klidu. Tereza tady bude za pět minut. Klid.
Filip:
OK.
Michael:
Tak čekáme.
Filip:
Čekáme na ni půl dne, Michaele. Půl dne … Musíme něco vymyslet.
Ty jsi vědec. Tak začni.
Michael:
Situace opravdu začala být velmi vážná. Především jsme neměli co pít.
Filip:
Je všeobecně známo, že člověk vydrží bez pitné vody zhruba tři dny. Ale v jeskyni nebyl jediný zdroj vody, natož kapající krápník.
Michael:
Ale přece jen jsme měli trochu tekutiny sebou. Nosil ji každý z nás dvou.
Filip:
A dokonce jsme ji během našeho pobytu zatím ještě nevypustili. Byla to moč z našich močových měchýřů. “Jenže, Michaele, pít vlastní moč?”, říkám mu.
Michael:
A já na to:”Filipe, máš rád gin nebo slivovici?”
Filip:
Jistě, že váháš.
Michael:
A říkal jsem mu dál: ”A víš, jak se tyto nápoje vyrábějí?”
Filip:
Jistě. Destilací.
Michael:
A přesně tuto technologii jsme použili v jeskyni k tomu, abychom získali z naší moči pitnou vodu.
Michael:
Yes, I often use a process called fractional distillation to separate miscible liquids, jako je etanol s vodou.
Ano, proces zvaný frakční destilace používám často, abych oddělil mísitelné kapaliny jako je etanol s vodou.
Filip:
Etanol a voda jsou bezbarvé. A když je smícháme dohromady, vznikne čirá směs. Je možné je od sebe oddělit?
Michael:
It certainly is. Fractional distillation is the key. Here I have the ethanol water mixture. Ethanol’s boiling point is 78.4 °C. And the water’s is 100 °C. So I heat this mixture to around 80 °C. The ethanol evaporates, leaving behind the water, condenses here and collects in this bottom flask – jako čistý etanol.
Jistěže ano. Tím klíčem je frakční destilace. Zde mám směs etanolu s vodou. Bod varu etanolu je 78,4 °C a vody je 100 °C. Směs tedy zahřeji asi na 80 °C. Etanol se vypařuje, voda zůstává v nádobě. Zde etanol kondenzuje a zachycuji jej v této baňce.
To je čistý…
Tereza:
Jak si i v nouzových podmínkách vyrobit provizorní destilační přístroj?
Filip:
Stačil nám obyčejný kastrol, do něhož jsme nalili moč.
Tereza:
Doprostřed kastrolu postavíte malou skleničku. Je důležité, aby byla dostatečně vysoká a těžká, aby se nepřevrátila.
Filip:
Do ní budeme zachycovat pitnou vodu.
Tereza:
Kastrol překryjete plastovou fólií.
Filip:
My jsme použili polyetylénový sáček, v němž jsme měli zabalené jídlo.
Tereza:
Principem destilace je oddělování kapalin, které mají rozdílnou teplotu varu.
Filip:
My jsme nechali moč odpařovat.
Michael:
Moč je vodný roztok různých odpadních látek z našeho těla. Při zahřátí se voda začne vypařovat. Ostatní látky z moči se však nevypařují, ale zůstávají v původním roztoku.
Filip:
A to je klíčový moment. V našem destilačním hrnci tak vznikají čisté vodní páry. Jak z nich ale získat pitnou vodu?
Tereza:
Fólii uprostřed zatížíte malým těžším předmětem. Třeba kamínkem nebo mincí. Nepatrné kapičky vodní páry se na studené fólii srážejí do větších kapek. Ty po šikmé ploše stékají a skapávají do skleničky.
Tereza:
Na stejném principu funguje také vodní cyklus naší planety. Slaná mořská voda se vypařuje.
Filip:
Ionty soli zůstávají v oceánu, zatímco čistá vodní pára v atmosféře kondenzuje a jako déšť nebo sníh padá zpět na povrch.
Michael:
Large-scale industrial distillations are used for example to refine crude oil. Like here, in Kralupy nad Vltavou, where we have a 48,5 meter high distillation column, that separates in crude oil into its various fractions of volatile gases and of gasoline, which we use in our cars, and kerosine, that we use for aviation-fuel, our planes. And then finally heavy diesel oil, which are trains and heavy locomotives use.
Průmyslové destilace ve velkém se používají například k rafinaci ropy. Jako zde, v Kralupech nad Vltavou. Zde máme 48,5 m vysokou destilační kolonu, která rozděluje ropu na její jednotlivé frakce – těkavé plyny a benzín, který používáme v autech, a na letecký petrolej, který používáme jako letecké palivo v letadlech. A nakonec na těžkou motorovou naftu, kterou používají vlaky a těžké lokomotivy.
Michael:
Destilací se rozděluje nejenom ropa ale i vzduch, který ale musíme napřed zkapalnit. V této věži se vzduch destiluje na kyslík, na argon ale především na kapalný dusík, který představuje 78 procent vzduchu.
Michael:
A máme co pít.
Autoři: Vladimír Kunz, Michael Londesborough