Neobyčejný kus pole
10. 12. 2008
Jakou hodnotu může mít kus zdánlivě obyčejného pole někde na Vysočině? Pro laika nezajímavý pohled, jaký se při jízdě venkovem naskýtá kdekoli. Avšak právě ony zdánlivě obyčejné kusy pole, rozeseté na různých místech našeho území, podávají rok co rok neocenitelná svědectví o každé fázi růstu a vývoje různých hospodářských plodin, na nichž je závislý náš život. Ať přímo, pokud jde o potraviny, anebo nepřímo, když jde o technické rostliny, na které čeká třeba textilní průmysl anebo rafinerie pro výrobu pohonných hmot. Pokusná políčka odhalí soukromí drobných rostlinek. Jak se na jejich růstu projevuje kvalita půdy, její složení, kyselost, srážky, charakter celoročního průběhu klimatu. Jak jejich prospívání ovlivňují různé dávky živin, jako je dusík, fosfor, draslík, či hořčíku. Právě tato nenápadná políčka pokusných pozemků již půl století poskytují neocenitelná data a poznatky. Pozemek, který ukážeme, představuje jeden nejstarších dlouhodobých pokusů na světě. Pro zemědělce mají nenahraditelnou hodnotu, a přesto jednomu jednoho z nich nyní hrozí zánik.
Česká republika, Českomoravská vrchovina. Když na exitu Humpolec opustíte dálnici D1 a dáte se na Havlíčkův Brod, po šestnácti kilometrech vás vedlejší silnice zavede do obce Lípa. Na jejím severním okraji najdete shluk políček se zvláštním posláním. V čem jsou jedinečná? Probíhají na nich dlouhodobé pokusy. Jsou zaměřeny na spoustu neobyčejně složitých vztahů mezi půdou, živinami, které obsahuje, a rostlinami, které je z půdy odebírají.
Lípa je jedna ze třinácti stanic Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, kde dlouhodobé výživářské pokusy probíhají. Stanice jsou rozmístěny v obou typech našich výrobních oblastí – řepařské i bramborářské. Pokusy běží v rozdílných klimatických podmínkách i na různých typech půd, jaké se na našem území vyskytují.
O tom, že půda pro zlepšení úrodnosti vyžaduje pomoc, věděli už staří Římané. Ano, hnojení. Zpočátku to byl skutečně hnůj a minerální hnojiva – draselná sůl nebo fosfáty, jimiž naši dávní předci zvyšovali výnosy svých políček. V polovině 19. století se objevila první průmyslová hnojiva a začalo moderní zemědělství. Přesto jsme toho o správném užití hnojiv až donedávna nevěděli dost.
Proto ty dlouhodobé pokusy. Jak vlastně vypadají? Například zde v Lípě se na jednotlivých honech během osmi let vystřídal tento přesně stanovený osevní sled. Čím se hnojí?
Dr. Ing. Pavel Čermák, ředitel Sekce úřední kontroly, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský: Na tomto stanovišti, jak už sám název pokusu říká, se zkouší vedle nehnojené varianty, různé druhy statkových a organických hnojiv.
Užívá se chlévský hnůj, jako hnojivo se zaorává také vedlejší sklizňový produkt – třeba sláma. Nebo se zkouší zelené hnojení – zaorává se porost vojtěšky. V podobě minerálních hnojiv se do půdy vkládají základní živiny. Velmi důležité jsou hony, které se vůbec nehnojí. Mají výjimečné postavení. Poskytují možnost neustálého srovnávání s hnojenými pozemky během dlouhých let pokusu.
Dr. Ing. Pavel Čermák, ředitel Sekce úřední kontroly, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský: Po mé pravici je dlouhodobě nehnojená varianta, kde vidíte slabší, nižší, světlejší vzrůst porostu v tomto případě ozimé řepky. A na druhé straně je varianta, která je vyhnojená na standardní hladinu živin – dusíku, fosforu a draslíku. Na tuto variantu jsou potom porovnávány všechny ostatní druhy organických hnojiv.
Půda se hnojí ve třech stupňovaných dávkách. Na jednotlivých honech se navíc různě kombinují organická a minerální hnojiva i rozdílné dávky jednotlivých živin. Během roku se tak do půdy dostanou rozdílné úrovně živin.
Dr. Ing. Pavel Čermák, ředitel Sekce úřední kontroly, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský: Tady na této variantě je dlouhodobě aplikován chlévský hnůj. Takže ve srovnání s variantou, kterou jsem ukazoval, hnojenou na standardní úroveň minerálními živinami, vidíte porost světlejší, nižší, řidší. Závěr by z toho byl ten, že chlévský hnůj samotný není schopen dlouhodobě udržovat produkci na takové výši a v takové kvalitě, jako minerální hnojiva.
Toto zjištění překvapí především asi nás, laiky. Tisíce hodnot, odečítaných mnohokrát během vegetační sezóny, postupně vytvořily obrovskou databázi, která umožňuje nacházet nejrůznější vzájemné souvislosti mezi rostlinami, půdou, prostředím a hospodařením zemědělců. Klíčové údaje přinášejí samozřejmě analýzy výnosů plodin po sklizni. Co se z nich dá vyčíst? Především to, že jak půda nehnojená tak hnojení pouhým hnojem dávají nízké výnosy. Požadovanou vysokou produkci plodin umožní teprve vyšší dávky minerálních hnojiv.
Klíčový pro vysoké výnosy je přitom dostatek dusíku. Když se z pole odváží celý sklizený produkt a nezůstanou tam ani zelené zbytky rostlin, pak je třeba zpět dodat až 140 kilogramů dusíku na každý hektar. Po sklizni pěstované plodiny se každoročně odebírají půdní vzorky, a to až do hloubky devadesáti centimetrů. Údaje o obsahu živin v půdě prozradí výluh vzorků pomocí extrakční metody MEHLICH III, která je nyní u nás oficiálním metodou pro testování zemědělských půd.
Co rozbory půdy přinesly? Zjistilo se například, že během třiceti let pokusů na honech s vydatným hnojením – především použitím některých hnojů – poklesla kyselost půdy – hodnota jejího pH. Aby se to neprojevilo nepříznivě na stavu porostu a výnosech, je třeba pH vyrovnat vápněním půd.
Česká republika, Českomoravská vrchovina. Když na exitu Loket opustíte dálnici D1, asi po patnácti kilometrech dorazíte do obce Lukavec. I zde, pro změnu na jejím jihozápadním okraji, najdete pole s dlouhodobým výživářským pokusem. Je to unikát v celé České republice a vzhledem ke své poloze v bramborářské oblasti jeden z mála podobných polních pokusů v celé Evropě. Trvá totiž už 53 let. Jeho duší je pokusník Václav Veleta. Tomuto kusu pole se věnuje už 42 let. Pokus v Lukavci založil roku 1955 Výzkumný ústav rostlinné výroby, sídlící v Praze Ruzyni.
Václav Veleta: Patnáctka, to je největší intenzita hnojení tady.
Také zdejší pokus sleduje v mnohaleté nepřerušované řadě stav půdy a dávky živin, jaké jsou potřebné pro úspěšnou produkci hospodářských plodin. Ruzyňský výzkumný ústav založil na našem území postupně třináct dlouhodobých výživářských pokusů ve všech produkčních oblastech s odlišnými typy půd i podnebí.
Živiny se zjišťují i u samotných rostlin. Analyzuje se to, co do půdy hnojením přišlo, a pak to, co naopak rostlinná těla a produkty z půdy odebraly. Jen tak se dá zjistit, zda dávky živin dopravené do půdy hnojením, byly dostačující nebo naopak zbytečně nadsazené. Tyto údaje nelze získat na základě krátkodobého pozorování. Musí se sledovat mnohaletý vývoj půdy i vegetace na ní. Proto se dlouhodobé pokusy nedají ničím nahradit. Podle jejich výsledků vznikly příručky a doporučení pro naše praktické zemědělce.
Principy trvale udržitelného hospodaření na zemědělské půdě, o němž se v poslední době stále častěji hovoří, je možné získat jedině na základě dlouhodobých pokusů. V posledních letech mnozí zemědělci omezují hnojení v přesvědčení, že půda má z minulých dob nadbytek živin. Je to omyl, který bude obtížné a drahé napravovat.
Mgr Jan Lipavský, CSc., vedoucí odboru polních pokusů, VÚRV Praha Ruzyně: Výsledky těch našich bilancí svědčí o tom, že je nutno pravidelně a dobře hospodařit se živinami, čili to, co odeberu rostlinnými produkty, musím do té půdy zároveň dodat.
Nejstarší dlouhodobý polní pokus byl založen v anglickém Rothamstedu, a to už roku 1843. Velice pyšní jsou na svůj nejstarší pokus ve státě Illinois Američané. Němci mají přes sto let starý polní pokus dokonce uvnitř města Halle. Mnohé z těchto pokusů ve světě ale i u nás byly v posledních letech zrušeny.
Mgr Jan Lipavský, CSc., vedoucí odboru polních pokusů, VÚRV Praha Ruzyně: Naštěstí zůstaly nejcennější z nich, čili ty relativně ty nejdelší, s dobrým základem, jako je tento pokus zde v Lukavci. I když i tomuto pokusu v současné době hrozí určité omezení, ne-li celkové poškození.
V sousedství našeho nejstaršího dlouhodobého polního pokusu stojí dřevařský závod. Jeho vedení chce rozšířit areál podniku právě na pozemek pokusu. Složité majetkoprávní vztahy kolem pozemku zatím uvízly na mrtvém bodě. Hrozí však přerušení 53 let trvajícího pokusu.
Ing. Michaela Budňáková, odbor rostlinných komodit, Ministerstvo zemědělství ČR: Pokud se tato kontinuita přeruší, tak nelze navázat. Ty nelze nikam přestěhovat, to je vázáno na určitou lokalitu, která pokud by si někdo z laiků mohl říci, že to přestěhuji někam jinam a začnu znova, tak to je iluzorní.
Ing. Petr Zgarba, poslanec Parlamentu ČR, člen zemědělského výboru PČR: Nelze ten pokus zrušit a přenést jinam. Tím se zahodí dvacet, třicet možná i padesát let práce našich předků. A to je nenahraditelná ztráta.
Autor: Vladimír Kunz