Úloha citace
5. 11. 2008
Před časem jsme v Portu odvysílali příspěvek o vzniku tváře – a důležité úloze čelisti. Toto téma je dnes v centru zájmu lékařů i biologů, mimo jiné také pro jeho úzkost souvislost s vrozenými poruchami u lidských embryí. Mladý zoolog Robert Černý vzbudil nedávno celosvětový ohlas svými výsledky, které významně rozšiřují naše poznatky v této oblasti. Výsledky jeho výzkumu nyní publikoval prestižní vědecký časopis Nature. Shrneme základní fakta, ale přitom ukážeme, co znamená citační index a impakt faktor.
V prvním letošním vydání Portu jsme hovořili o práci Roberta Černého z pražské Přírodovědecké fakulty. Ten zjistil u zárodků mexického axolotla překvapivou věc, která odporuje dosavadním poznatkům: čelist vzniká během vývoje z jediného embryonálního centra. Výzkum doktora Černého a jeho kolegů ale pokračuje. Tématem, které je pro vývojové biology na celém světě obzvláště zajímavé, je vznik a vývoj zubů.
A právě tady se podařilo získat unikátní informace, které zcela mění naše dosavadní představ. Před několika dny se s nimi seznámila vědecká veřejnost na celém světě. Od původního námětu se příliš nevzdálíme – čelisti a zuby, to k sobě logicky patří.
Prof. RNDr. Ivan Horáček, katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK: Leckoho asi napadne otázka, proč asi čelisti vznikly. Odpověď je nasnadě: proto, že nesou tyto struktury – zuby. Zuby jsou základním znakem všech obratlovců a zdrojem našeho vývojového úspěchu.
Není divu, že otázce vzniku zubů bylo věnováno opravdu hodně pozornosti. V učebnicích se dočteme, že zuby, ale také třeba chlupy a šupiny vznikají z buněk vnějšího zárodečného listu – ektodermu. Ani tato učebnicová poučka nemusí však platit tak docela. Ukázal to výzkum českých zoologů, jejichž studie byla v říjnu otištěna v časopise Nature. Už to je samo o sobě událost, která se v české vědě nestává každý týden. Abychom ji ale mohli lépe ocenit, je třeba učinit malou odbočku.
RNDr. Pavel Stopka, vedoucí katedry zoologie, Přírodovědecká fakulta UK: Posouzení vědecké kvality publikací není jednoduché, protože některé publikace jsou důležité právě teď a jiné mohou být zásadní až po několika desítkách let. Proto používáme kritérium impakt faktoru a citačních ohlasů, protože je to jediné kritérium, které je spravedlivé. Ono totiž používá jak okamžitou citovanost, tak i citovanost zpětnou po několika letech. Dá se říci, že čím větší impakt, tím lepší vědecké dílo. Je to právě proto, že impakt faktor vyjadřuje skutečný zájem vědecké obce o danou publikaci.
PhDr. Ivana Laiblová Kadlecová, Knihovna AV ČR: O mezinárodní prestiži vědeckých časopisů vypovídá indikátor „impakt faktor“. Tento impakt faktor se vypočítá z průměrného počtu citací na jeden článek za dvouletý časový úsek. Časopis Nature je v současné době na špičce – má impakt faktor 28,751; za ním je časopis Science a pak už následuje sestupná řada impakt faktorů. Česká republika má v tomto prestižním časopise od svého vzniku, tedy od roku ´93, jedenapadesát článků.
Vraťme se ale na přírodovědeckou fakultu, kde článek do nejvíce ceněného vědeckého časopisu světa vznikl. Je jistě zajímavé, že jeho první autor, Vladimír Soukup, se na něm podílel ještě jako student, v rámci své diplomové práce. Oslnivější start vědecké kariéry si lze asi těžko představit.
Právě on prováděl technicky nejnáročnější část práce – přenos buněk mezi zárodky. Využil buňky geneticky modifikovaných axolotlů, které v ultrafialovém světle září zeleně. Tato speciální pokusná zvířata poskytl Hans-Henning Epperlein z drážďanské univerzity, který je spoluautorem článku. Kde se tedy vzaly zuby? O kacířské možnosti, že nevznikají z ektodermu, ale z vnitřního zárodečného listu – entodermu, se začalo uvažovat asi před deseti lety. Nikdo to ale bezpečně neprokázal. A do tohoto sporu nyní zasáhli autoři studie.
Bc. Vladimír Soukup, Přírodovědecká fakulta UK: My jsme tedy provedli odstranění vnějšího zárodečného listu z normálního embrya, provedli jsme značení vnitřní zárodečné vrstvy, tedy entodermu, pomocí fluorescenční červené značky a vzniklou ránu jsme poté překryli transplantátem orálního ektodermu neboli vnější zárodečné vrstvy ze zeleně fluorescenčně svítícího embrya. Tímto způsobem bylo možné sledovat osud obou zárodečných vrstev, tedy jak vnějšího, zeleně značeného ektodermu, tak vnitřního, červeně označeného entodermu. Na histologických řezech bylo poté možno sledovat příspěvek obou těchto zárodečných vrstev na tvorbu zubů. Na tomto histologickém řezu tedy vidíme, že zuby mohou vznikat jak v oblasti ektodermu, tedy zeleně značené vnější zárodečné vrstvy, tak v oblasti entodermu, tedy vnitřní, červeně značené zárodečné vrstvy.
Výsledky dvouleté práce překvapily i samotné autory: v jedné části ústní dutiny jsou zuby ektodermální, v jiné endodermální a některé zubní zárodky jsou dokonce tvořeny buňkami obou zárodečných listů. Důležité je, že původ zubů nemá žádný vliv na jejich vlastnosti. Ty neurčuje ektoderm ani entoderm, ale nenápadné, nespecializované buňky z takzvané neurální lišty. Největší roli tedy nakonec hraje to, co vypadá na první pohled docela nepodstatně …
Nečekaný výsledek vyvrací dosud přijímané teorie a poučky z učebnic. A nejde zdaleka jen o zuby. Právě zuby – jako modelový předmět embryologického výzkumu – mohou totiž být i důležitým klíčem k pochopení toho, jak vzniká a funguje to nejsložitější, co známe: živý organizmus.
Autor: Jan Hošek