Barvy ve vědě a v umění
12. 11. 2008
Také vás při prohlídkách v uměleckých galeriích fascinují krásné barvy starých mistrů? Jak jich docílili? Dnes s našimi technologiemi je to jednoduché a levné, ale tehdy? Vždyť některé barvy byly tak drahé, že si je mohli dovolit jen králové – obrazy tedy představovaly symbol moci a bohatství. Michale ukáže, jaké je chemické složení barev historických a jak můžeme některé z nich vytvořit doma z přírodních zdrojů.
Je fascinující, procházet galeriemi umění. Těmi skutečnými i těmi pod širým nebem kdekoli na naší planetě. Zblízka pozorujete mistrovská díla dávných umělců, kteří hledali a nacházeli způsoby, jak zachytit svět kolem sebe.Ty pozornější z nás ale přitahuje ještě něco jiného: jsou to barvy, jaké na svých obrazech staří mistři používali.
Nejstarší jeskynní kresby – oxidy železa.
Staří Egypťané – pigmenty ze solí.
Římané – purpur z měkkýšů.
Aztékové – červeň z brouků.
Španělé – karmínová z miliónů hmyzích tělíček.
Některé barvy byly velmi vzácné a tedy i ceněné jako projev bohatství.
Michael: Když chcete dnes malovat, stačí zajít do obchodu a vyberete si ze spousty barev.
Filip: Jenže jak své barvy získávali mistři před pěti nebo sedmi staletími? A z čeho je vlastně připravovali? Jak taková barva vypadá zblízka? A z čeho se skládá?
Michael: A co kdybychom my a vy si barvy podobné těm, jakými maloval třeba da Vinci nebo Michelangelo, zkusili vyrobit sami?
Filip: Tak jo, jdeme na to.
Michael: Dobře. Ale než začneme, mám pro tebe základní otázku: víš, co je to barva?
Filip: Barva, barva … Já nevím. Třeba tady ta tuba – anebo tahle fixka…
Michael: No jistě. Ale proč ji vidíme právě červenou – anebo zelenou? Za všechno může naše oko – a světlo.
Jak víme, světlo je elektromagnetické záření. Naše oko vnímá jeho viditelnou část jako bílé světlo. Pomocí skleněného hranolu tohle bílé světlo rozložíme na jeho základní složky - jednotlivé barvy. Každá z nich má odlišnou vlnovou délku.
Filip: Ale proč je zrovna tato miska modrá, Michaele, když sama o sobě žádné světlo nevyzařuje, nesvítí?
Michael: Sama sice nesvítí, Filipe, ale od jejího povrchu se odráží část bílého světla z lampy.
Thus the surface of this bowl acts like a filter of light. And its colour is the same as the wavelength of light that it reflects. Of all the colours that make up white light, this bowl happens to reflect exactly this blue colour.
Tak modrý obal misky funguje jako světelný filtr. Má tutéž barvu jako vlnová délka světla, které odráží. Ze všech barev, které tvoří bílé světlo, tato miska odráží náhodou přesně tuhle modrou.
Filip: Aha. Takže pokud tomu teď správně rozumím, tak obrazy jsou vlastně jakési „světelné filtry“. Takže my se teď můžeme vrátit do doby renesance a zjistíme, z čeho a jak mistři jako Leonardo da Vinci nebo Michelangelo Buonarroti vyráběli barvy pro svoje mistrovské obrazy.
Filip: Michaele, a z čeho ty naše barvy vlastně namícháme? A proč jsi mě vytáhl sem, z kuchyně do přírody?
Michael: Barvy mají dvě základní součásti: jednak mají barvivo neboli pigment a jednak mají pojidlo. Kdysi dávno malíři používali třeba přírodní látky, jako jsou horniny, rostliny … Dokonce i tělíčka hmyzu.
Filip: Zajímavá barva …
Michael: It was only much later that the artists began to use more artificial colours. Such as Paris Blue.
Teprve mnohem později začali umělci používat vice umělé barvy, jako je pařížská modř.
Filip: Víš co, tak já jdu na ten rostlinný pigment, a ty běž sbírat ty brouky.
Michael: Druhá základní součást barvy je pojidlo. Je to tekutina, která slouží k uchycení pigmentu na podložku.
Filip: Podle druhu pojidla rozeznáváme techniku malby. Například předchůdcem olejomalby byla vaječná tempera … Jé, vajíčko. Jako pojidlo při ní slouží vaječný žloutek.
Michael: So from the forest, my garden and local supermarket we’ve collected several pigments, natural pigments. For example here I’ve got some red currents from the garden, here are some blueberries from the forest, some mixed herbs from my garden, here is some beet-root and last but not least some ground coffee.
Z lesa, mojí zahrádky a z místního supermarket jsme shromáždili několik přírodních pigmentů. Tady mám například trochu červeného rybízu ze zahrady, trochu borůvek z lesa, trochu smíchaných bylin z mé zahrádky, tady je trocha červené řepy a v neposlední řadě trocha mleté kávy.
Filip: A pak už potřebujeme pouze pojidlo, v našem případě to bude vajíčko, tedy žloutek. A nejdřív ho oddělíme od bílku. Bílek dejte mamince, ona vám z toho ušlehá třeba sníh.
Michael: And now we have to do the messy bit, which is mashing up our ingredients, to release the pigment compounds, get the coloured juices out of the beet-roots and out from the squashed up blueberries like that. Can you see the nice coloured liquid, that’s going to be our pigment. So once you’ve got all the pigments out of the vegetables and the herbs and the fruits out of to the water solution, we can take some of the colouring, some of the pigment and to place it into the small glass like so.
A teď musíme nadělat trochu nepořádku, tedy rozdrtit naše suroviny, aby pustily sloučeniny barviva. Z červené řepy a z rozmačkaných borůvek získat tyhle barevné šťávy. Vidíte ty krásně zbarvené tekutiny, to budou naše barvy. Jakmile dostanete všechny pigmenty ze zeleniny, z bylin a z ovoce do vodného roztoku, vezmeme si trochu té barvy, tohoto pigmentu a dáme jej do malé skleničky. Takhle.
Filip: Doplníme stejným množstvím žloutku …
Michael: … and then we give it a stir. Get it all stirring in there, mixing of the pigment and a binder to form our paint.
… a pak to zamícháme. Když to zamícháme, rozšleháme pigment s pojidlem, vyrobíme barvu.
Now we’re doing the same with all the rest. Let’s go, Filip.
Teď uděláme totéž se vším ostatním. Jdeme na to, Filipe.
Filip: OK.
Michael: And now with all our natural paints we’re ready to paint.
A teď se všemi těmi přírodními barvami jsme připraveni k malování.
A nice sunshine here…
Sem krásné sluníčko…
Michael: The chemistry and science behind these natural paints was done many hundred years ago. However research in this area continues. Take a look.
Chemie a věda kolem těchto přírodních barev vznikla před mnoha sty lety. Výzkum v této oblasti však pokračuje. Podívejte se na to.
Filip: Tak, už se jenom podepsat …
Filip: Poslyš, Michaele, ty pořád poučuješ, poučuješ. Ale umíš ty vůbec malovat?
Michael: Já? Malovat? To si piš, kamaráde. Víš co, dej mi toto. Já tě budu teďka krásně malovat.
Filip: To jsem docela zvědavý, opravdu…
Michael: To je teda nos …Voilá. … Pro nic za nic mi na univerzitě neříkali „Michael Angelo“.
Autoři: Vladimír Kunz, Michael Londesborough