Bioplyn ze slámy
7. 5. 2008
Jaká bude další generace mladých vědců? Budou mezi ně patřit obzvláště nadané děti, nebo „jen“ pilné děti? A budou schopné řešit problémy 21. století? Postupně se seznámíme s pěti mladými talentovanými lidmi ze čtyř zemí. Tentokrát představíme Martinu Hafnerovou z Rakouska, která vypracovala způsob získávání bioplynu z kukuřičné slámy, jež původně zůstávala na polích jako odpad. Martina k recyklaci biomasy využila zvláštních bakterií, ale nezůstala jen u výzkumu – nyní se snaží svůj postup prosadit v průmyslovém měřítku, neboť jen tak se podaří prospět životnímu prostředí.
Proč se lidé stávají dobrými vědci? Je to proto, že se ve škole dobře učili, anebo proto, že mají přirozené nadání? Jaká asi bude příští generace mladých vědců? Bude schopna vyřešit problémy nadcházejícího 21. století?
V rakouském Branau se pěstuje kukuřice. Každý rok je město obklopeno rozsáhlými poli. Po sklizni tu však zůstává zbytečně velké množství slámy. Martina Haffnerová se rozhodla vyvinout postup, jak z tohoto přirozeného odpadu výhodně získat bioplyn.
Martina Hafnerová, studentka, Rakousko: Tady vidíte rostlinu kukuřice, která je určena pro potravinářský průmysl, ale používá se i jako krmivo pro dobytek. Bude sklizena v této výši od země, takže listy a stvol zůstanou na zemi. Proto jsem si myslela, že tím nejlepším řešením, jak získat energii z listů, bude vyrobit z nich bioplyn.
Problém je ale v tom, že bakterie žijící v rostlině nejsou tak silné, aby rozštěpily celulózu, která je hlavní složkou listů. Takže úlohou Martiny bylo najít chemickou látku, která by to dokázala. Sláma se především musí usušit a předzpracovat, tedy rozřezat na menší díly, máčet v hydroxidu sodném a pak ještě tepelně upravovat po 48 hodin. Projekt Martiny je natolik jedinečný, že nenašla mnoho podkladů k nastudování.
Martina Hafnerová, studentka, Rakousko: Nejvíc informací jsem našla o papírenském průmyslu, protože tam také pracují s celulózou. Tyto informace ale byly nepotřebné. První opravdu dobrý článek, který mi pomohl, byl o tvorbě krmiva ze slámy pro krávy. Měla jsem štěstí, že jsem ho našla.
Martina k předzpracované slámě přidala bakterie, které vytvářejí bioplyn. Výsledky však stále velmi kolísají. Postup se musí stabilizovat, neboť bakterie jsou velmi citlivé na teplotu i pH. Směs se musí vložit do temperované lázně, kde se udržuje stálá teplota 38 °C. Bioplyn se pak jímá přes bublinkové clony.
Josef Wagner, učitel, HTL Braunau: Škola považuje za důležité, aby žáci pracovali na podobných projektech. Učitelé a celý sbor je podporuje, jak jen může. Vždycky říkáme, že nejsme ani tak učitelé, jako spíše trenéři.
A tady již vidíme první bublinky bioplynu. Martina každý den zaznamená, kolik bioplynu se vyrobí. To ale neznamená konec práce – Martina chce, aby výzkum přešel do průmyslové výroby, což by mohlo místnímu regionu značně prospět. Martina proto oslovila starostu Branau, aby zjistila, zda podpoří přijetí projektu. Starosta jej skutečně podpořil, neboť zapadal do plánů města, jak pomoci ke zlepšení životního prostředí díky recyklaci biomasy, pro kterou teď není žádné využití. Starosta doufá, že Martina jasně prokáže účinnost svého postupu a že bude schopna svůj projekt dál rozvíjet. Pokud se vše podaří, zvažuje dokonce výstavbu speciálního závodu na bioplyn, který by byl založen na Martinině projektu.
Jako výherkyně národní soutěže pak Martina postoupila i do mezinárodní soutěže ve Valencii, kde se setkávají ti nejlepší mladí vědci z celé Evropy.
Martina Hafnerová, studentka, Rakousko: Porotci nás obcházejí po jednom a vyptávají se na projekt. A mnozí z nich mají jen deset minut na to, aby vše zjistili.
Porotce: A nyní přichází okamžik, na který jsme všichni čekali … druhou cenu za metodu pro tvorbu bioplynu ze slámy získává Martina Hafnerová z Rakouska!
Martina Hafnerová, studentka, Rakousko: Jsem šťastná, že jsem tuto cenu dostala. Vůbec jsem to neočekávala. Druhé místo je vynikajícím zakončením týdne, který jsem ve Valencii strávila.
Věda totiž není jen osamocené bádání v laboratořích, ale také vysvětlování svých postupů a sdělování výsledků dalším podobně zapáleným lidem. Věda a výzkum nejsou procházkou růžovou zahradou – objevují se také překážky, které je třeba překonávat, ale pocit uspokojení, který přinášejí, je obrovský.
Autor: Šárka Speváková