Konec dioxinů ve Spolaně
24. 10. 2007
V letech 1965 až 1968 se ve dvou budováchneratovické Spolany vyráběly přípravky pro odstraňování plevelů. Při výrobě jejich hubicí složky vznikaly jako vedlejší produkt dioxiny. Když onemocnělo přes sedmdesát zaměstnanců, byla výroba prakticky ze dne na den zastavena. Čtyřicet let se ale s budovami nic nedělo. Dioxiny se v nich nacházely naprosto všude a jejich přítomnost víc než tisíckrát překračovala povolenou normu. Dioxinovou zátěž ve Spolaně Neratovice považovali odborníci za výjimečnou, a tomu také odpovídá sanační technologie, která znečištění odstraní – projekt se stal největším svého druhu na světě. Sanační postup vyvinula Americká agentura na ochranu životního prostředí a nazývá se BCD – technologie zásaditého katalytického rozkladu. Bezpečně odstranit dioxiny znamenalo vlastně obestavět starou budovu a navíc postavit v areálu Spolany zařízení na odstranění staré ekologické zátěže. Výstavba byla zahájena v červenci roku 2005 a vlastní odstraňování bylo spuštěno v roce 2006. Po víc než čtyřiceti letech konzervace kontaminovaných objektů tak začal konec jedné neslavné éry našeho chemického průmyslu. Velká ekologická zátěž moderní doby by měla zmizet nejpozději v prosinci 2008.
Z historie víme, že při rozvoji průmyslu technologie vždy předběhla znalosti následků, které mohla způsobit. Činnost člověka téměř nevratně poznamenala svět, ve kterém žijeme, a někdy přitom i ohrozila lidské životy.
V letech 1965 až 68 se v neratovickém podniku Spolana vyráběl v této budově přípravek na odstranění plevelů. Při výrobě jeho hubicí složky vznikaly jako vedlejší produkt dioxiny. Když onemocnělo přes sedmdesát zaměstnanců, byla výroba prakticky ze dne na den zastavena.
Čtyřicet let se s budovami nic nedělo. Dioxiny byly všude. Jejich přítomnost víc než tisíckrát překročila povolenou normu. Nacházely se v suti, cihlách, papíru, na povrchu kovů, v prachu, a po jeho zvíření i ve vzduchu. Čtyřicet let vytvořilo z budovy pochmurné bizarní skladiště lidské nedokonalosti.
Dioxinovou zátěž ve Spolaně Neratovice považují odborníci za výjimečnou, a tomu také odpovídá sanační technologie, která má znečištění odstranit. Český Fond národního majetku zadal Americké agentuře pro rozvojúkol, aby pro dioxinový projekt ve Spolaně doporučila technologii, která nebude zahrnovat spalování. Nový postup pochází z výzkumu Americké agentury na ochranu životního prostředí a nazývá se zkratkou BCD.
Technologii založenou na destrukci chlorovaných organických sloučenin vyvinul tým odborníků pod vedením doktora Charles Rodgerse. Její hlavní výhodou je, že jedovaté látky nelikviduje spalováním, ale rozkladem na neškodné složky. Agentura poskytla světová patentová práva na technologii jejím původním vynálezcům a dnes je majitelem licence pro Evropu britská společnost TCSR.
Od roku 1992 se úspěšně uplatňuje ve Spojených státech. V roce 1994 využily technologii BCD firmy ve Španělsku a v Austrálii. V letech 1994 až 1996 byla využita k ošetření kontaminované půdy na americké námořní základně na ostrově Guam. Uplatnila se také v Japonsku. Projekt v České republice je však největším tohoto druhu na světě.
Na zpracování 35 tisíc tun vysoce kontaminovaného materiálu vznikla uprostřed areálu Spolany technologická jednotka. Znamenalo to postavit novou továrnu uprostřed továrny staré. Většina dioxinů je soustředěna v této budově. Aby kontaminovaný prach neunikl do ovzduší, bylo ji nutné celou opláštit. Všechny práce probíhají za mírného podtlaku pouze uvnitř.
Nejdřív se z celé budovy odsál prach průmyslovým vysavačem, zlikvidoval se starý nábytek a všechny další pozůstatky po přítomnosti bývalých zaměstnanců. Poté se budou postupně odstraňovat instalace a staré strojní zařízení. Nakonec se musí otlouci omítky a budova bude, cihla po cihle, rozebrána. Dekontaminovat se budou i základy do hloubky dvou a půl metru.
V nové budově postavené ve Spolaně se kontaminovaný materiál dopravuje do haly předúpravy, kde se třídí a mechanicky upravuje, aby byl připraven k dalšímu zpracování. Směsný stavební odpad se drtí na velikost maximálně dvou centimetrů. Kovový odpad se rozřeže na kusy do délky padesáti centimetrů, aby mohl projít žíhacími pecemi. Chemikálie, jejichž původ nikdo nezná, se určí, roztřídí a zpracuje přímo v jednotce BCD. Všichni tu pracují v ochranných oděvech.
Z haly předúpravy odpadů se materiál dopraví k dekontaminaci. Tady se vsadí do násypky a odtud pokračuje dopravníky do nepřímo vyhřívané pece. Směsný stavební odpad a zemina se v dvacet metrů dlouhé rotační peci o průměru dva a půl metru zahřívají na teplotu šesti set stupňů Celsia. Při takové teplotě se všechny organické látky odpaří, štěpí a odcházejí do filtračního zařízení.
Plyny se čistí především na keramických filtrech. Ty při teplotě 350 stupňů Celsia zachytí valnou část dioxinů, organických chlorovaných pesticidů a herbicidů, pohlcených na částicích prachu. Toxický prach se dále zpracovává v jednotce BCD.
Odsátý prach a jemný stavení odpad z kontaminovaných budov se přepravuje ve velkých vacích. Zde se big begy – jak se jim říká – vkládají pomocí jeřábu do násypek reaktoru. Reaktor je velká zahřívaná tlaková nádoba o kapacitě deseti kubických metrů a s výkonným míchadlem. Dioxiny jsou v reaktoru vystaveny reakci s hydroxidem sodným v prostředí speciálního oleje. Při teplotě 350 stupňů a tlaku 10 barů se organické jádro rozpadá. Uvolněný chlor reaguje se sodíkem a vytváří anorganickou sůl. Touto rekcí vzniknou z velmi toxických dioxinů neškodné produkty – soli a uhlík, které se dále zpracovávají.
Po dokončení reakční doby se obsah reaktoru ochladí a vyprázdní do kalové nádrže. Odloučený olej se recykluje a pevný zbytek se zpracuje v pecích podle druhu vsázky. Meziprodukty a kovový odpad se dekontaminují ve dvou elektricky vyhřívaných žíhacích pecích. Samotná dekontaminace probíhá v ochranné dusíkové atmosféře s velmi nízkým obsahem kyslíku při teplotě 700 °C. Odpařené kontaminanty se dále čistí. Každá z pecí má kapacitu sedmi tun odpadu denně.
Dekontaminovaný materiál ze všech sanačních technologií se dočasně shromažďuje v zóně standardního pracovního prostředí a analyzuje před dalším využitím. Kov se stal běžným odpadem, sutí se zpětně zasypávají místa, odkud pochází.
Náprava ekologických zátěží z minulosti je dnes možná jen pomocí moderní vědy. Nejekologičtější metodou současnosti lze jednou provždy zlikvidovat nejen dioxiny a všechny organické chlorované sloučeniny ve Spolaně, ale i dovezené odpady z jiných míst republiky.
Mezi Mělníkem a Neratovicemi dnes začíná konec jedné neslavné éry našeho chemického průmyslu. Po více než čtyřiceti letech bude odstraněna velká ekologická zátěže moderní doby. Podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí bude asanace dokončena nejpozději do konce roku 2008.
Autor: Petr Zrno