Zvoník u Matky Boží

Paříž patnáctého století probouzejí zvony chrámu Matky Boží. A nikdo z lidí tam dole netuší, že ten, kdo je rozhoupává, ten, kdo je původcem té nádherné, monumentální ranní hudby, je sám znetvořený chudák. Kulhavý a hrbatý, svou ošklivostí hrůzu a odpor budící Quasimodo ještě nikdy neopustil chrámové prostory, které mu kdysi zachránily život. Nemá přátele, kromě kamenných sošek na chrámových zdech, nezná život tam venku, i když po něm ve skrytu duše touží. Bojí se svého pána, který mu přísně zakázal vyjít mezi lidi. Jenomže teď se na náměstí před chrámem chystá každoroční festival bláznů. A to lákadlo je příliš velké...

V pořadí již minimálně desátá filmová adaptace slavného Hugova románu, tentokrát z produkce Walta Disneyho, vychází ze své literární předlohy jen velmi volně. Zásadních změn se dočkal nejen děj, ale i celková atmosféra příběhu. Ve snímku, který se příliš neliší od ostatních novodobých disneyovek, hraje však tentokrát mimořádnou roli samotná budova chrámu Notre Dame, která je zachycena velmi realisticky, do nejmenších detailů. (Jeden filmový štáb pracoval přímo v Paříži).