Putování se skotským géniem „zemního umění“. Dokument získal Hlavní cenu Mezinárodního festivalu San Francisco (2002) a cenu Asociace německých filmových kritiků (2003) za nejlepší nehraný film (V anglickém znění s titulky)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Samotný film o umělci se může stát uměleckým dílem. Ve vzácném případě jménem "Andy Goldsworthy" to prokázal dokumentarista a kameraman Thomas Riedelheimer, když zachytil jedinečnou cestu do "krajin vnitřních a vnějších" s titulním skotským výtvarníkem a legendou land artu. Goldsworthy používá materiál, který nachází v krajině, a vytváří z něho díla pro konkrétní prostor (site-specific). Poslední slovo při tvorbě ponechává zvoleným prvkům, místu a klimatu: konstelace dřeva, listů či ledu ožívají pohybem, podléhají erozi a času. Německý filmař Thomas Riedelsheimer (1963) putoval s Goldsworthym jeden rok. Snímá Goldswortyho bezprostředně, nechává ho zlehka komentovat jeho snahu pomoci "vidět to, co nikdy dřív, i když to tam po celou dobu bylo, ale byli jsme vůči tomu slepí".

Film získal Hlavní cenu Mezinárodního festivalu San Francisco (2002) a cenu Asociace německých filmových kritiků (2003) za nejlepší dokument. Dokumentarista, kameraman Riedelheimer, jeden z předních filmařů studia Filmquadrat, natáčí už třiadvacet let. Filozofický portrét Andy Goldsworthy (2001, uvedený úspěšně v kinech v USA, Velké Británii a dalších zemích) byl však průlomem k jeho světovému renomé. Velké uznání si získal i jeho celovečerní portrét neslyšící hráčky na bicí nástroje Evelyn Glennie Touch the Sound (2005). V dalších filmech se dotýká témat buddhismu (Lhasa and the Spirit of Tibet, 1997) nebo setkání se smrtí (Metamorphoses, 1998). Hory nebo lesy jako plátna, malby v ledu, plastiky v písku.

Land art je umělecký směr, který zasahuje do krajiny, ale jen na čas. Michael Heizer byl jedním z prvních amerických umělců, kterým se okolo roku 1969 začalo říkat land artists - umělci krajiny nebo země. Heizerovým krédem bylo, aby jeho umělecká díla žila, porušila se a nakonec zanikla ještě za jeho života. I když se zdálo, že je skoro nemožné ohromit něčím novým, jeho myšlenka byla výjimečná. Malíři a sochaři začali opouštět galerie. Přitahovala je samota pouští, bloky ledu v ledovcích, půda i kameny. Uměleckými díly Roberta Smithsona, Dennise Oppenheima, Waltera de Maria nebo Roberta Sculla se staly obrovské jámy vybagrované v údolích, přímé linky vyhrabané v písku pouští, ocelové tyče zasazené v pustinách vzdálených civilizaci nebo za sebou pečlivě seřazené hromady soli. Příroda se pak za nějaký čas sama postarala, aby se její vzhled vrátil do původního stavu.

Andy Goldsworthy, skotský tvůrce land artu ("zemního umění", tvůrčí práce v krajině), uskutečnil mezi 7. a 18. červnem 1997 pozoruhodný výtvarný projekt. Z velkých, klínovitě přitesaných kvádrů červeného pískovce postavil v otevřené krajině západní Anglie oblouk zhruba výšky člověka, pěkně pravidelný a díky samosvornosti kamenů ve své klenutosti stabilní. Pak oblouk rozebral, naložil na přívěs, odjel kus dál a postavil znovu na jiném místě. A znovu. Totéž během těch dvanácti dnů uskutečnil na třiadvaceti místech, od prvního k poslednímu vzdušnou čarou bratru 150 km. Místa si vybíral pečlivě, se zřetelem k okolí, nejraději blízko kamenných zídek, které zde od pradávna slouží farmářům jako ohrady pro ovce. Také na polní cestě, na městském chodníku, jednou i v potoku. Třiadvacet artefaktů v krajině - vlastně jeden artefakt ve třiadvaceti následných výskytech. Všechny je vyfotografoval a svůj deníkový záznam i se snímky posléze vydal jako knížku. Ivan M. Havel při čtení Goldsworthyova deníku a prohlížení obrázků konstatoval: "Postupně jako by kamenný oblouk přede mnou ožíval. Zvlášť pak, když se ocitl na polní cestě, neubránil jsem se dojmu, že si po cestě vykračuje nějaká obrovská kamenná píďalka. Dovedu si představit, že sám tvůrce projektu, jak tak se svým obloukem cestuje řadu dní v důvěrném fyzickém i duševním kontaktu, si k němu začne vytvářet silnou citovou vazbu. I ten oblouk se postupně mění: 'Z každého místa si cosi odnáší k dalšímu místu,' píše o něm Goldsworthy, a 'pokaždé si uchovává nějaký vztah k místům, kde byl dříve.'" Andy Goldsworthy jako tvůrčí materiál využívá trávu, listy, kameny, dřevo, dokonce i sníh. O svých uměleckých dílech rozhoduje v závislosti na ročním období, počasí, typu krajiny a na materiálu, který krajina nabízí. Například obřího zeleného hada vyrobil z ohnutých trav, upevněných trny do půdy. Fotografický záznam této jeho kreace se vzápětí objevil na obalu a v bookletu alba jazzového kytaristy Alberta Huntera. ČT před více než deseti lety uvedla s Goldsworthym britský dokument Dva podzimy.

Originální názevRivers and Tides
Stopáž47 minut
Rok výroby 2001
 T
ŽánrDokument