Přednosta

V lednu 2003 zazářil na festivalu nezávislých filmů Sundance film Přednosta: scenáristická a režijní prvotina herce Thomase McCarthyho. Tři ceny a jedna nominace zahájily úspěšné tažení filmu festivaly napříč kontinenty. Nenápadný snímek s nízkým rozpočtem, natáčený v některých lokacích téměř načerno, malé obsazení, minimum dialogů - o to však silnější zážitek.

Hlavní postavou je outsider a dobrovolný samotář třicátník Fin. Miluje vlaky: bydlí u nádraží a pracuje v obchodě s železničními modely svého jediného přítele Henryho. Ten však zemře a v souladu s jeho poslední vůlí je krámek zavřen a prodán. Finovi ale přítel odkázal něco jiného: staré, léta nepoužívané depo kdesi v New Jersey. Tedy, depo: vlastně jen zanedbaný drážní domek a odstavený vagon uprostřed krajiny, kde lišky dávají dobrou noc. Finovi to však nevadí. Samota je jeho volba, byť dost vynucená. Je totiž postižen nanismem, je trpasličího vzrůstu - a samotou reaguje na nevítanou pozornost ostatního světa. Jenže být sám na malém městě je mnohem těžší než být sám ve velkoměstě. A tak do Finova života vstupují vetřelci: upovídaný stánkař Joe, tlustá černošská holčička, zmatkářská malířka Olivia, mladinká knihovnice... Každý z nich má své trable, každý z nich - byť podvědomě - hledá porozumění, spřízněnou duši, cestu ze samoty...

Neokázalá, jakoby v druhém plánu přítomná dramatičnost či tragika individuálních osudů je celou dobu vyvažována empatií a suchým humorem. Původní reklamní slogan "Samota je snesitelnější, máme-li ji s kým sdílet" by bylo možno rozšířit ještě o jednu jinak otřepanou, ale v tomto případě pravdivou větu: i ten zdánlivě nejobyčejnější, nedůležitý či nezajímavý člověk je jedinečný a cenný...