První poválečné uvedení kompletní Československé národní besedy na drnholeckém krojovém plese v magazínu pro milovníky lidové kultury. Připravili M. Růžičková a A. Koudela

Obsah dílu

Přehrát vše

Československá národní beseda

Skupinka nadšenců pořádá v Drnholci poměrně novou akci. Čtvrtý ročník krojovaného plesu, jehož součástí je každý rok jiná beseda. Letos si ale organizátoři – Petr Ševčík a Bronislava Šimčíková, připravili Československou národní besedu v původní, předválečné verzi. Ta obsahuje čtyři části – českou, moravskou, podkarpatoruskou a slovenskou. Poválečná verze se skládala pouze ze tří částí – chyběla podkarpatoruská, ze zjevných důvodů.

„Nikde v záznamech a dostupných materiálech jsme nenašli, že by se od války tancovala verze původní“ říká člen Národopisného spolku Pálava Petr Ševčík. Vyhledal manuál i s notami z roku 1937 a sehnal i nahrávku od R. A. Dvorského a doslova „zblbnul“ několik folkloristů a nacvičil s nimi předválečnou verzi Československé národní besedy. A tak se na parketu, jako při spartakiádě, poprvé sešli nadšenci z několika obcí – Drnholece v kyjovských i drnholeckých krojích, Kobylí v krojích z Hanáckého Slovácka, Tvrdonic v Podlužáckých krojích a Pálavští senioři v kroji drnholeckých Chorvatů.

Jarmila Haldová, výtvarnice z Orlických hor

Hory, dřevo a šikovné ruce patří odedávna k sobě. Dřevo se snadno opracovává, přijímá rozmanitý tvar a poddává se jakékoliv výzdobě. Kdysi, když za okny nějaké horské chalupy bylo slyšet typické chroust, chroust tak to se jistojistě kus obyčejného dřeva měnil v příběh. V Sedloňově v Orlických horách v této tradici starých mistrů pokračuje a vdechuje dřevěným špalíčkům život výtvarnice Jarmila Haldová. Rodiče Jarmily se po celý život zabývali loutkářstvím. Tatínek Václav, akademický malíř, byl loutkoherec a scénograf v loutkovém divadle Spejbla a Hurvínka a později v Ústředním loutkovém divadle v Praze. Maminka byla akademickou malířkou a ilustrátorkou.

Přirozené umělecké prostředí rodiny Jarmilu ovlivnilo. Velké kouzlo pro ni mělo hlavně zákulisí divadla, kde se rodily loutky. Později tuto rodinnou tradici sama přenesla i na všechny své syny. V roce 1975 opustila s manželem a třemi syny Prahu, kterou zaměnila za venkovské prostředí za malou vesnici Sedloňov ležící nedaleko Deštného v Orlických horách. Tady se jim narodil čtvrtý syn Jakub. Její figurky mají duši, jsou laskavé, usměvavé a probouzejí pohádkovou fantazii. Inspiraci hledá ve staročeských zvycích, ročních obdobích, charakteristických postavách z pohádek, v historii a také v prostředí, ve kterém žije. V posledních letech se soustředila na vytvoření několika početných kolekcí reliéfních deskových obrazů, ve kterých se věnuje známým světcům a českým panovníkům a panovnicím. Dokládá historickou dobu jejich působnosti i samotnou existenci a přibližuje prastaré legendy jejich života.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2012
 P ST
ŽánrMagazín