17. září 2011

Myšlenka festivalu vznikla v roce 1996 na programové radě ve Strážnici. Přišla od Zdenky Jelínkové a Cyrila Zálešáka. Jejím smyslem bylo vytvořit festival sousedících zemí, respektive regionu – Jižní Morava, Rakousko, Slovensko. První ročník se uskutečnil v červenci 1996, kterého se zúčastnili Slováci ze Skalice, děti z Bratislavy a z Rakouska z Poysdorfu. Původně se tato tři města měla střídat v pořádání festivalu, a opravdu o rok později se další ročník konal ve Skalici. Rakousko však třetí ročník nezorganizovalo a postupem času to zůstalo na Mikulovu. Ten už nějakou dobu pořádal Festival národů Podyjí.

Náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích, jedno z největších náměstí ve střední Evropě, se opět po roce rozzářilo akcí, která se v tomto městě stala tradicí – X. ročník Jihočeské lidové slavnosti. Cílem akce je nabídnout návštěvníkům jihočeské metropole ukázku lidových tradic, písní a tanců. Nejdůležitější část slavnosti je ale setkání folklorních souborů v ryze českém lidovém tónu. V hodinových blocích se na náměstí vystřídají písně a tance souborů Kovářovan, Doudleban a Soumrak.

Pan Boleslav Vaca během svého života zanechal hned dvě, těžko odstranitelné stopy. Jedno je jeho vyobrazení od malíře Karla Svolinského na olomouckém orloji a to druhé na průčelí olomoucké železniční stanice. Celý život tento, dnes 85letý rodák z příkazského statku, prožil ve jménu hanáckého folkloru. Dnes, po právu, znovuobjevovaném. „Moje maminka měla po svých rodičích uložené kroje z první poloviny 19. století. Z Mánesovy doby, kdy se u nás ještě běžně nosil,“ vypráví Boleslav Vaca. Od dětství ho pečlivě uchovávané kroje fascinovaly a přivedly ho k celoživotnímu zaujetí lidovým uměním. V šestnácti se učil po hanácku tancovat v místním spolku. V květnu 1944 jako osmnáctiletý oblékl pradávný kroj a spolu s dalšími Příkazskými předvedl v záloženském domě lidové tance. Z akce se stala malá národní manifestace. „Sešlo se obrovské množství lidí.