S Otakáro Schmidtem o lese, lovcích, sběračích a šamanech, kteří v nás přežívají (2006)
Archetyp lesa má, jak známo, hluboké kořeny v lidské psychice, pracuje s ním jak psychoanalýza, tak v různých projevech také umění. Na les se nám zkrátka ani po generacích, které prožily svůj život ve městech, nepodařilo zapomenout. Chodíme se sem bát, ale také objímat stromy a relaxovat. Podnikáme sem, jako do jiného vesmíru, výpravy za poznáním a za krásou, iniciační a osvobozující poutě k „prameni živé vody,“ nebo více či méně barbarské nájezdy s cílem: co les dá. Les, jako jakýsi zvláštní prostor prvotní původnosti, nám všechno toto umožňuje.
