Za zimního slunovratu

Vánoce se dají trávit všelijak. V kruhu rodinném, s přáteli, na cestách. Joe Harper, už řadu měsíců nezaměstnaný herec na pokraji nervového zhroucení se rozhodl, že je letos stráví se Shakespearem. Tedy s jedním z jeho hrdinů nejznámějších, s dánským princem Hamletem. Čímž spojí příjemné s užitečným, neboť inscenací této klasiky zachrání starý chátrající kostel ve své rodné vísce se symbolickým názvem Hope, neboli Naděje. Pravda, jeho sestra, od níž původně tento nápad vzešel, si představovala pro vánoční představení poněkud jiný, trochu odlehčenější "kus". Ani ta nesourodá herecká tlupa, kterou se Joeovi podařilo dát na tohle exponované období dohromady, není nic moc, jeden jako druhý by si víc než cokoli jiného zasloužil označení ztracená existence. Ale zdá se, že jeho nadšení, s nímž se do tohoto téměř nadliského úkolu vrhá, je nakazilo všechny. Jenomže realita dokáže být někdy pořádně tvrdá.

Scenárista a režisér v jedné osobě Kenneth Branagh se tímto filmem vrátil do doby, kdy on sám měl skupinu shakespearovských herců, s nimiž putoval od štace ke štaci. (A zároveň jako by se tu připravoval na natáčení klasického Hamleta, k němuž přistoupil o pouhý rok později.) Dobře tedy zná všechna úskalí této profese, vyplývající jak z většinou nelehké finanční situace, tak ze složitých interpersonálních vztahů, vytvářejících se mezi více či méně talentovanými jedinci. Z jejich sympatií a antipatií, nadějí a zklamání, lásek a nenávistí. To vše se mu podařilo v tomto malém, nenápadném filmečku, nepostrádajícím jak hluboce lidské tak i výrazně komediální momenty, zachytit.