Al Di Meola: One of These Nights

Záznam ludwigsburgského koncertu skupiny fenomenálního kytaristy Al Di Meoly (1954) odpovídá jeho sestavě, která triumfovala v dubnu 2004 v pražském Lucerna Music Baru. Od prvních not tehdy Meolovo vystoupení nabralo neuvěřitelný spád a titulní kytarista nedal posluchačům vydechnout až do konce. Meola hrál s naprostým nadhledem, během náročných partů dával připomínky zvukařům, šteloval si kytarové efekty a gradoval svou hru, jakoby se nechumelilo. Celá show byla komorní a spíš akustická, jak se dalo očekávat. Výborně sehraná rytmika (perkusista Gumbi Ortiz a bubeník Ernie Adams) vytvářela úžasně dynamickou náladu. Oba hráli tiše a přitom velmi energicky, jejich souhra tvořila rozmanité zvukové hradby a silnými poryvy unášela jednotlivé skladby dál a dál. Některé kompozice byly přímo postaveny na duetu kytary s perkusemi, což bylo působivé a pro většinu posluchačů asi netypické. Bouřlivé aplausy dávaly znát, že publikum je náramně spokojeno a to také hecovalo muzikanty ke skvělým výkonům. Klavírista Mario Parmisano hrál fantasticky a paradoxně vynikal především v tišších pasážích. Výborně doprovázel sóla, bylo znát, že přesně ví co zahraje kytara v dalším okamžiku. Všichni jsou dlouholetí spoluhráči, takže si jednoduše mohli dovolit krkolomná unisona, předávání sól, odpovídání atd., zkrátka to celé byla jedna velká komunikace a hra s tóny a polyrytmy. Meola nezapřel svůj silný rukopis jak kompoziční, tak i ve výběru zvuků. V posledních letech bohatě kombinuje přirozený zvuk kytary s midi zvuky různých jiných nástrojů a množstvím efektů, to u ostatních akustických kytaristů nebývá na denním pořádku. Byly slyšet jak jemné tóny klasické kytary, tak i rockové kvílení! Jeho lehce teskné, jemně melancholické melodie se co chvíli měnily v temperamentní výbuchy staccat a zas ústily do bzučivě rychlých pasáží, při kterých se tajil dech. Přesto nešlo o koncert pouze pro kytaristy, jak by se mohlo na první pohled a poslech zdát. Repertár tvořily skladby z desek např.: World Simfonia, The Grande Passion, ale I The Guitar Trio a dalších, vše samozřejmě v upravených orchestracích pro kvartet. Kdo tehdy očekával, že zazní alespoň jedna stěžejní věc z proslulé desky Night At San Francisco (záznam společně s Johnem McLauglinem a Paco de Luciou), bude uspokojen až tímto záznamem. Často Di Meola se vyznává ze své náklonnosti k hudbě argentinského bandenoisty Astora Piazolly, který je spolu s brazilským kytaristou Egberto Gismontim jedním z jeho nejoblíbenějších skladatelů. "Prostě nemůžu přestat, na Piazollově hudbě jsem totálně závislý. Astor měl obrovský vliv na můj hudební vývoj nejen jako hudebník, ale i jako člověk. Srovnatelně mě ovlivnil snad jen Chick Corea." Přestože Meola se proslavil jako kytarista fúze jazzu s rockem, můžete dnes v jeho hudbě poznat vlivy stylu flamenco, klasiky, world music a řadu dalších opojných hudebních příchutí.