Ocelový oř
V roce 1924 filmové studio Williama Foxe uvedlo do kin celovečerní hraný němý film, jehož děj se z větší části odehrává na Divokém západě. Hrdinou je Davy Brandon, jenž jako dítě přihlíží tragické smrti svého otce, který je zabit Indiány. Naštěstí se mu podaří z této těžké situace uniknout do bezpečí. Později hledá vrahy a uchází se o ruku přítelkyně z dětství Miriam Marshové, jejíž otec je jedním z hlavních stavebních inženýrů transkontinentální železnice. K její realizaci napomohla hlavně smlouva, v níž v roce 1862 americký president Abraham Lincoln potvrdil podmínky, za nichž Union Pacific a Central Pacific mohou dráhu postavit. Cesta železnice je dlouhá a její tvůrci musejí při tak náročné stavbě překonat takřka nekončící řadu překážek. Davy Brandon při tom pomáhá prosadit původní projekt svého otce...
Režisér a producent John Ford se při natáčení tohoto westernu pokusil vyhnout zbytečné velkoleposti a spíše nalézt jakýsi pocit autentičnosti: proto při natáčení bylo vybudováno několik kilometrů železniční trati, na obou stranách vznikla místa připomínající někdejší první osídlení bělochů v Nevadě i město. Na filmu sice spolupracovalo více než 5000 statistů, ale zůstala zdůrazněna důležitost lidské pomoci a spolupráce v okamžicích nebezpečí, při zdolávání Skalistých hor i pouště. Dramatické okamžiky a napětí důmyslně střídají chvile plné sentimentu, nechybí bouřlivé masové scény i působivé záběry jezdců na koních na pozadí nebe. V řadě filmových pasáží Ocelový oř zaujme svojí vizuální nápaditostí, využitím současného natáčení několika kamer (například při útoku Indiánů nebo různými pohledy na jedoucí parní lokomotivu).
Film vysíláme ve virážované verzi (v jemném barevném tónováním) a s hudbou, jež byla Pražskými filharmoniky natočena v Praze.