V pískách Iwo Šimy
Malý ostrůvek Iwo Šima (sedm čtverečních mil), ležící asi 1000 km jižně od Tokia, se stal v roce 1945 dějištěm nejkrvavějšího střetnutí mezi Spojenými státy a Japonskem během druhé světové války. Za 5000 let japonské historie nevkročila nikdy na japonskou půdu noha cizího vojáka a Japonci se na svém vulkanickém ostrůvku dobře opevnili, aby v tom Američanům zabránili. 22000 japonských vojáků se skrývalo v podzemních pevnůstkách spojených navzájem tunely, aby zabránili případné invazi strategicky důležitého ostrova, ležícího na poloviční cestě mezi Marianskými ostrovy (kde měli Američané letecké základny) a Japonskem. Po vydatném bombardování se 19. února 1945 na ostrově vylodili první příslušníci americké námořní pěchoty, kteří zjistili, že jsou dokonalým terčem ukrytým Japoncům a sami se v písčité půdě nemohou dost rychle zakopat, aby přežili. Jeden vojenský historik invazi trefně nazval "házením lidského masa proti betonovým opevněním". Celých 36 dnů se bojovalo o každou píď ostrova, než byl dobyt. Američané měli 6825 padlých a skoro třikrát tolik raněných, z Japonců kromě dvou stovek zajatců nepřežil nikdo. Americký snímek V pískách Iwo Šimy (1949) vznikl s poměrně malým časovým odstupem a se snahou po maximální autenticitě (ve filmu je použita řada dokumentárních záběrů a tři z vojáků, kteří vztyčili americkou vlajku na hoře Suribači a přežili, vytvářejí epizodní úlohy). Jednu ze svých nejlepších rolí, tvrdého seržanta Strykera, ve filmu vytvořila hvězda westernů a válečných snímků John Wayne, který byl za svůj výkon právem nominován na Oscara. Film obdržel ještě další tři oscarové nominace (za nejlepší námět, střih a zvuk), ale žádného nezískal. Původně černobílý snímek uvádíme v počítačově kolorované verzi.