Románový bestseller Roberta Jamese Wallera Madisonské mosty se celé měsíce držel v USA na žebříčku nejprodávanějších knih, i když byl literární kritikou vesměs zavržen jako nepříliš dobře napsaný příspěvek do červené knihovny. O to větší bylo překvapení, když práva na zfilmování zakoupil Clint Eastwood, který si své místo ve filmové historii vydobyl jako představitel tvrdých chlapíků ve westernech a kriminálních filmech a jako režisér nekompromisních příběhů, v nichž ženské role (pokud tam vůbec jsou) rozhodně nepatří mezi hlavní.

Jak se ukázalo, Eastwood velmi dobře věděl, co dělá. Jeho prvním chytrým tahem bylo angažování scenáristy Richarda LaGraveneseho (mj. Král Rybář), který ve své adaptaci provedl některé zásadní změny. Milostnou romanci farmářské manželky Francescy a světoběžnického fotografa Roberta posunul do minulosti a zarámoval příběhem Francesciných dětí, které se teprve po její smrti dovídají o celé aféře. Tím romantický nádech nenaplněné vášně získal na intenzitě, zcela v souladu s běžným lidským rysem zveličovat dávno minulé lásky. LaGravenese navíc svoji adaptaci oprostil od Wallerovy přece jen příliš "kuchyňské" prózy a především na rozdíl od předlohy učinil středem příběhu Francescu. 

Dalším klíčovým bodem bylo obsazení Meryl Streepové do hlavní úlohy. Jedna z nejvýznamnější hereček současného filmu, držitelka tří Oscarů (Kramerová versus Kramer, Sophiina volba, Železná lady) a dalších třinácti (!!) nominací, se dokonale vžila do postavy Italky Francescy, která do Spojených států přišla jako válečná nevěsta, dlouhá léta prožila bez lásky, aniž si to uvědomovala, až posléze rozkvetla do vášnivé ženy a milenky, aby se znovu vrátila do role poslušné a věrné manželky. Všechny tyto polohy dokázala Streepová přesvědčivě ztvárnit, a i když její italský akcent nemáme možnost v dabované verzi posoudit, můžete vzít jed na to, že je dokonalý. Její výkon v této roli dokonce přiměl některé recenzenty ke vzpomínce na velkou italskou herečku Annu Magnaniovou.

Její partner Clint Eastwood je pro roli fotografa Roberta sice trochu starý (i když mu LaGravenese ve scénáři nějaké roky oproti předloze přidal), ale velmi moudře tlumí svůj herecký projev a nechává naplno vyniknout Meryl Streepovou. Stejně nenápadná je i jeho režie, nechávající promlouvat příběh a jeho protagonisty bez zbytečných kudrlinek či ornamentů. Tomu podřídili svoji práci i Eastwoodovi stálí spolupracovníci, kameraman Jack N. Green, hudební skladatel Lennie Niehaus a střihač Joel Cox. Jako basista bluesové kapely ve scéně z hospody se v krátkém detailu objeví Clintův syn Kyle Eastwood. 

Madisonské mosty jsou ve své filmové podobě přes "pokročilý" věk svých představitelů a mírně nadbytečnou metráž jedním z nejpůsobivějších milostných příběhů poslední doby. V této souvislosti ovšem nelze nevzpomenout klasický příběh jiného "krátkého setkání" Pouto nejsilnější (1945) anglického režiséra Davida Leana, jehož mistrovství zůstává dodnes nepřekonáno.

Milostný příběh, který trval jen čtyři dny, ale vydržel celý život. Meryl Streepová a Clint Eastwood v hlavních rolích amerického filmu.

Madisonské mosty očima Jana Folla

Videobonusy

Madisonské mosty očima Jana Folla

Napište nám