Najde se na světě strašidlo, kterého by se nebojácný Jura polekal? Klasická pohádka podle V. Říhy (1999). Hrají: J. Racek, H. Maciuchová, M. Chrzová, J. Meduna, P. Štěpánek, S. Zindulka, M. Kubec, M. Hádek, S. Schuller, R. Jašków, M. Gulyáš a další. Scénář M. Drijverová. Kamera M. Dostál. Režie V. Janečková
00:00:28Peří musí být zralé, dobře vysušené.
00:00:32Však víte, co se stalo Manče Hůlkovic.
00:00:36Sedm duchen měla do výbavy, a do všech se dali červi.
00:00:40To proto, že byla netrpělivá.
00:00:43Husy brzo škubala a peří nenechala vyzrát.
00:00:45Ale, kmotra, tuhle historku nám povídáte každý rok.
00:00:50A Manča už dávno není Hůlková.
00:00:53Vdala se i bez duchen a má dvě děti v kolíbce.
00:00:57To tedy má. Ale čím je přikrývá? Peřinky mají tenké jako prst.
00:01:04A jak by ne, když většinu peří musela dát pryč.
00:01:09A je to ostuda, Barčo, když děvče nemá výbavu.
00:01:13Já pro Lidku mnoho nastřádat nemohu, ale peřiny bude mít
00:01:18jak císařovna, plátno jako hedvábí.
00:01:23Ale tetičko, však já s vdáváním nepospíchám.
00:01:28Což o to, dobře děláš.
00:01:31Takoví, co tu byli na námluvách, tobě ani po paty nesahali.
00:01:35Ale až přijde ten pravý, budeš mít všechno, jak se patří.
00:01:40A jaký má být ten pravý, kmotra? Hodně bohatý, ne?
00:01:45Což o to, peníze k zahození nejsou.
00:01:49Ale hlavní je láska, poctivost, dobré srdce. A pracovitý aby byl.
00:01:57Chcete toho hodně.
00:01:59To já bych slevila. Vdávala bych se třeba hned, kdyby někdo přišel.
00:02:04(ZAKLEPÁNÍ) Koukej, Barčo, už je tady!
00:02:10Hned, hned!
00:02:18Vejdi, jsi-li dobrý, ale opatrně otvírat!
00:02:21Pozdrav Pánbůh.
00:02:24Dejžto Pánbůh, mládenci.
00:02:33Posaďte se, ale opatrně, ať nám peří nerozházíte.
00:02:42Však jsme si říkaly, zdali brzy přijdete, abyste děvčatům
00:02:46něco pěkného vyřezali. Všem nám kvedlačky chybí.
00:02:50A že nám něco povíte, aby čas rychleji uběhl.
00:02:56Lidko, dones něco k zakousnutí.
00:03:03Berte si, hoši.
00:03:06-Děkuju pěkně, Lidunko.
-Ať ti chutná, Juro.
00:03:09Aby ne, z tak pěkné ruky. Však mi ji taky podáš, viď?
00:03:15Co by ne? Každého u nás přivítám, Václave.
00:03:19No tak! Povídejte, co je v kraji nového?
00:03:24My jsme se pro samou práci nikam nedostaly.
00:03:32Co je nového? V lese za křížkem straší.
00:03:36Pánbůh s náma a zlý pryč!
00:03:39To jsou věci, tak povídej, Jakube.
00:03:48Šel tamtudy starý Mařánek chvíli po půlnoci z hospody.
00:03:52Však víte, on se rád napije.
00:03:55A jak došel za křížek, tam, co už svatá moc nesahá,
00:04:01uviděl strašidlo. Sedělo v trávě.
00:04:05Ale jak ho uvidělo, skočilo mu na záda a popadlo ho za krk.
00:04:13-To byl jistě hejkal!
-Byl. Držel se Mařánka jako klíště.
00:04:19Houkal prý jako sova. Jel mu na zádech jako v sedle až domů.
00:04:26Tam ho napadlo pokřižovat se, tak ho hejkal pustil.
00:04:39Druhý den ale Mařánek z lože vstát nemohl.
00:04:42To se nedivím. Však hospodský říkal, co všechno Mařánek vypil.
00:04:47Ne hejkal, ale kořalka ho držela za krk.
00:04:51Jsou věci mezi nebem a zemí, nikdy nevíš, co tě potká.
00:04:56Svatá pravda. Já tam šel na druhý den za pravého poledne.
00:05:04To jsem si myslel, že se nemůže nic stát.
00:05:08Zrovna zvonili, když se přede mnou objevilo tele.
00:05:18Ale takové ve vsi nikdo nemá.
00:05:22Celé černé bylo a oči mělo jako lidské.
00:05:28Já šel k němu, myslím si, že ho odvedu, ale tu se na mě
00:05:35podívalo, že jsem ztuhl jako kámen.
00:05:41Než jsem se vzpamatoval, bylo pryč.
00:05:44Škoda, mohl jsi mít ve stáji menší prázdnotu.
00:05:48Takový žebrák, co ani stáj nemá, se mi nebude posmívat!
00:05:52No tak, hoši, snad se mi tu neporvete!
00:05:58Sedněte, ať nám nevynesete spaní.
00:06:04Necháš toho!
00:06:10Já tady nechci žádné rozepře.
00:06:13Vidíte, kmotra, Jura už je takový, nic mu není svaté.
00:06:18Ani z božího hněvu strach nemá!
00:06:21-Ale až by strašidlo sám potkal...
-Ještě se mi nestalo, abych se bál.
00:06:27Musím se odjakživa sám protloukat, a to na strach času není.
00:06:33Když se ničeho nebojíš, došel bys teď za tmy ke hřbitovu a...
00:06:40A zazvonil ve zvoničce?
00:06:46Co by ne!
00:06:51-Propánaboha!
-Mrtví chtějí svůj klid.
00:06:55Ti, co na hřbitově spí, už zvonění neuslyší.
00:06:58-A živým se dovedu postavit.
-No, Juro...
00:07:08Juro!
00:07:15Juro, nechoď tam!
00:07:16Lidunko, vždyť by se mi smáli, že nejsem chlap.
00:07:21Neboj se o mě.
00:07:54S tou zvoničkou, to jste neměli, hoši, Jura je odvážný, ale...
00:07:59Vždyť jde jen o žert, kmotra, on určitě ani ke hřbitovu nedojde.
00:08:05A my mu zatím připravíme překvapení.
00:08:18Proč si všichni musí jenom z Jury utahovat?
00:08:21To je pravda. Hodnějšího aby pohledal.
00:08:25Ale že se ničeho nebojí, to taky není dobré.
00:08:46ZVONÍ.
00:08:56-Tak to přece dokázal.
-Však je to Nebojsa.
00:09:00Ale kdo ví, co ho může cestou ze hřbitova potkat?
00:09:03Spíš, co na něj Václav s Jakubem chystají...
00:09:13Už jde!
00:09:17MEČENÍ KOZY.
00:09:31VYTÍ.
00:09:43Kde je ten, co znesvětil místo našeho odpočinku?
00:09:49Přišli jsme si pro něho, hůůůůů.
00:10:02-Boží trest tě nemine!
-Půjdeš s námi na onen svět!
00:10:07Teď se ukáže, zda nebožtíky také rána bolí!
00:10:11-Juro, nech toho!
-Au, vždyť to byl jen žert.
00:10:15Žert? Jste nebožtíci, tak se vraťte do hrobu!
00:10:34Takové hloupé žerty.
00:10:39Teď už bude klid, teta.
00:12:03Lidunko!
00:12:07-Lidunko, ty ses o mě včera bála?
-Bála. Trošku.
00:12:12-A proč? Snad, že ti na mně trochu záleží? -Možná.
00:12:21-Snad, že mě máš trochu ráda?
-Možná.
00:12:26Třeba bys mě i za muže chtěla?
00:12:33Já na jinou než na tebe pomyšlení nemám.
00:12:37Chtěla bych tě, Juro!
00:12:39Ale moje tetka, s tou bude těžké pořízení.
00:12:44Umím si představit.
00:12:52Jistě pro tebe počítá s nějakým milostpánem.
00:12:57Nevím, ale že majetku nemáš, to jí nejspíš bude vadit.
00:13:02Pro tebe, Lidunko, budu pracovat za tři.
00:13:06Statek ti postavím, jaký žádná nemá! Stáje budeš mít plné,
00:13:11sýpky prostorné, jen když mě milovat budeš.
00:13:20ZPÍVÁ SI.
00:13:31(KLEPÁNÍ) Vejdi, jsi-li dobrý!
00:13:37-Dobrý den, kmotra.
-To jsi ty, Juro?
00:13:41Co tak svátečně?
00:13:49Však vy dobře víte, kmotra, nemám nikoho, kdo by šel za mě
00:13:55na námluvy. Musel jsem přijít sám.
00:14:02Tak se vás tu slavnostně ptám, zda byste mi dala Lidku za ženu?
00:14:07No, chlapče...
00:14:21Posaď se.
00:14:33Kmotra, nemám statek, nemám rodinu. Ani nevím, kdo byli táta s mámou.
00:14:41Ale ruce mám zdravé a jsem poctivý. Pro Lidku bych skály lámal.
00:14:46Vždyť ona také nemá nikoho, jen vás.
00:14:50Až vy nebudete, dobře bych se o ni postaral.
00:14:53To, že tě u kostela našli a že své rodiče neznáš,
00:14:59to bych ti nevyčítala. Bůh tomu tak chtěl.
00:15:04A jsi zdravý, silný, pracovitý. Ale co mi vadí...
00:15:13Že vypadám jinak než mládenci ze vsi?
00:15:16Copak na tom záleží?
00:15:19Jsi takový, jakého tě Bůh stvořil. A udělal tě pěkného, jenže...
00:15:25Ty nemáš z ničeho strach, to mi vadí.
00:15:30Nikoho se nezalekneš, před nikým se neskloníš.
00:15:34A kdo se ničeho nebojí, může také ublížit.
00:15:43-Lidce bych ani vlásek nezkřivil.
-To vím, že ne.
00:15:47Ale těžko bys pochopil, až se ona začne strachovat, jak jí bude.
00:15:55To by k dobrému nebylo.
00:16:00Nauč se bát - a potom přijď.
00:16:04-Naučit bát? Ale jak?
-Jdi do světa.
00:16:08-Tam se můžeš s bázní setkat.
-Do světa?
00:16:15-Jenže, to bych Lidku nevídal.
-Má-li tě ráda, počká na tebe.
00:16:26Já vám pak bránit nebudu.
00:16:29Chceš-li, zavolám ji, ať si spolu pohovoříte.
00:16:37Lidko, pojď sem na chvíli!
00:16:40Už jdu, tetičko!
00:16:49Jen pojď dál, Lidko. Tady Jura přišel o tebe požádat.
00:16:55Já proti němu nic nemám. Jen jednu podmínku si kladu.
00:17:00Však on ti poví. Nechám vás teď chvíli o samotě.
00:17:05Abyste se mohli rozloučit, než se Jura do světa vydá.
00:17:14Do světa?
00:17:15Lidunko, musím jít, abych si tě zasloužil. Kmotra jinak nedá.
00:17:25Jen se ve světě bát naučím, a budeš moje.
00:17:34Tenhle šátek ti dávám do zástavy.
00:17:38Nos jej na mou památku, dokud se nevrátím.
00:17:45Mám tě ráda, Juro, třeba do smrti bych na tebe čekala.
00:17:50Ale budu radši, když se mi vrátíš dřív, než první sněženky rozkvetou.
00:17:59PÍSKÁ SI.
00:19:07Čtrnáct... - a mělo jich být sedmnáct. Zase tři zmizely.
00:19:14Co já jen Burdovi povím?
00:19:19Poslední sedlák, který si dal u mě zrno semlít.
00:19:24Za zloděje mě budou považovat a nikdo už mi věřit nebude.
00:19:29Než to, radši si mlýnský kámen na krk uvážu a do náhonu skočím.
00:19:34KLEPÁNÍ.
00:19:41Já, počestný vandrovní, co se do světa vydal,
00:19:46prosím pana otce o nocleh a práci, je-li jaká.
00:19:49Ani tě dál pozvat nemůžu, sám odcházím.
00:19:54Do boudy v sadu chodím spát.
00:19:57A práci u mě nehledej, já už také nebudu mít co dělat.
00:20:02-Mému mlýnu se každý vyhne.
-Proč, pane otče?
00:20:07Tenhle mlýn je zakletý. Zlé mocnosti tu konají své rejdy.
00:20:15V noci se tu dějí věci, hrůzou by ti vlasy zbělely,
00:20:20kdybych ti jen polovinu pověděl.
00:20:24Nejhorší je, že se pytle s moukou, kroupami a hrachem ztrácejí.
00:20:31-Zavřu to tady a půjdu pryč.
-Jen jděte, pane otče!
00:20:35Ale mě tu nechte. Prosím vás o to, já do světa vyrazil,
00:20:42abych se naučil bát. Třeba u vás strachu nabudu.
00:20:48Takového jsem ještě nepotkal, který by se nebál.
00:20:53Už je tma, já půjdu. Nechci života pozbýt.
00:20:58-A ty bys měl jít raději také.
-Kdepak, já zde zůstanu.
00:21:09Je tu chléb a voda.
00:21:12Když dovolíte, navečeřím se, a pak si na strašáky počkám.
00:21:20Jak myslíš, chlapče, já přijdu, až se rozední. Pánbůh tě opatruj.
00:22:23HRAJE HUDBA.
00:23:03Stát!
00:23:06Kdo jsi? Jak to, že se opovažuješ mě zastavit?
00:23:12Jsem ten, co se tě nebojí.
00:23:15A ty jsi zloděj, kterému se cizího zachtělo.
00:23:20S takovým slitování mít nebudu!
00:23:25Vrať všechno, cos nakradl, pak můžeš jít.
00:23:29Víš, s kým mluvíš? Já jsem pánem vody!
00:23:34Mně žádný smrtelník poroučet nebude.
00:23:39Už ani krok ke mně neuděláš.
00:23:48Taková překážka mě nezastaví, zelený panáčku!
00:23:56Au! Au! Au!
00:23:58A teď to rákosí zmizí!
00:24:01Vždyť bys tu mlynáři tuze velký nepořádek zanechal.
00:24:05Tak jo.
00:24:15Pusť mě, hned mě pusť!
00:24:17Pustím, až povíš, proč jsi ve mlýně kradl?
00:24:21Aby mi žena koláče napekla a hrachu navařila...
00:24:28A stejně si zase do mlýna přijdu, až tady nebudeš.
00:24:33To uvidíme!
00:24:35Pusť mě, všechno vrátím, co mi ještě zbylo.
00:24:39A jak zaplatíš za mouku a hrách, co jsi snědl?
00:24:42Tady máš, jsou tam perly. Těch bude na útratu dost.
00:24:50No, to by mohlo stačit.
00:24:58A teď si pospěš pytle vrátit, za chvíli bude den.
00:25:03Ano, vzácný pane, všecko, všecičko vrátím!
00:25:09HUDBA.
00:25:47-Dej Pánbůh dobré jitro, mlynáři!
-Dejžto, chlapče!
00:25:56Nečekal jsem, že tě ještě živého uvidím.
00:25:59Pane otče, zelený panáček, co vám tu pytle kradl, se k vám už nevrátí.
00:26:05-Tak hastrman...
-A živobytí máte zpátky.
00:26:26Sedmnáct. Chachá!
00:26:33Kdo by si byl pomyslel, že to dokážeš.
00:26:36Za to, co vám ten hastrmánek snědl, pane otče, dobře zaplatil.
00:26:41Jen se podívejte.
00:26:48Jsou tvoje, já nemám, čím bych tě odměnil.
00:26:51A odměnu zasloužíš.
00:26:53S takovým bohatstvím se můžeš třeba i oženit, máš-li nevěstu.
00:26:58Děkuju, pane otče. Nevěstu mám, pěknou a věrně na mě čeká.
00:27:06Ale dají mi ji teprve, až se naučím bát.
00:27:10A to se mi dosud nepovedlo. Ani tady u vás ne.
00:27:15Když hledáš strach, běž do vsi, do kovárny.
00:27:20Tam sám ďábel provádí svoje rejdy.
00:27:24Povídá se, že mu kovář slíbil svoji duši.
00:27:27Kdo ví, co je na tom pravdy?
00:27:30Po setmění se ke kovárně nikdo nepřiblíží.
00:27:34-Děkuju vám, otče, za dobrou radu.
-Jdi tedy s Pánembohem, chlapče.
00:27:57BIJÍ HODINY A ZAHŘMĚLO.
00:28:16Co? Co? Blebleble!
00:28:21Kde to jsem? Co tady děláš? Tohle je přece naše kovárna.
00:28:27Já myslel, že se tu strachu naučím
- a zatím se musím smát.
00:28:34Jen počkej, smích tě přejde, až přijde můj pán.
00:28:39-Radši mě honem pusť.
-Tak vy jste dva?
00:28:42To se rozumí, já a můj pán, a s tím nejsou žádné žerty.
00:28:49-Až mu povím...
-Nic nebudeš povídat.
00:28:54Jazyk za zuby schováš!
00:29:01-Ne, ne, ne, budu zticha, přísahám!
-Dobrá.
00:29:14Ale kdybys jen slůvko z úst vypustil, namočím ti hlavu znovu.
00:29:23Tak si počkáme na toho tvého pána.
00:29:29(ZAHŘMÍ) Zdá se, že máme hosta.
00:29:34Výborně, zase jednu duši získám.
00:29:38Dobrý večer, pane, mohu tě na večeři pozvat?
00:29:51Já už večeřel.
00:29:57Pak možná trochu zábavy.
00:30:03Tyhle obrázky já neprohlížím.
00:30:09Potom ale... proč jsi přišel?
00:30:14Abych vás z kovárny vyprovodil.
00:30:21Zdá se, že máš odvahu, proto tě bez trestu propustím.
00:30:27Ale kovárna je naše.
00:30:30Stojí na místě šibeničního vrchu, který je odjakživa naším majetkem.
00:30:37Možná, že byl, když tady šibenice pro lotry stála.
00:30:41Ale teď tady poctiví lidé pracují.
00:30:44A vy, čeládka pekelná, tu nemáte co dělat!
00:30:51Já s tebou bojovat budu, dokud kovárnu neopustíš.
00:30:58Bojovat? Dobrá, aspoň se trochu pobavíme.
00:31:08Tak se braň!
00:32:30Tak, černý pane, prohrál jsi.
00:32:34Do rána tě takhle budu držet, než přijdou lidé.
00:32:38Za světla si tě pěkně prohlédnou, pro smích jim budeš.
00:32:44A nemysli, mně ruka neumdlí!
00:32:49Pusť mě... Abys mě předváděl jako šaška na pouti, to bych nesnesl.
00:32:55Já už se nevrátím - slibuju.
00:32:58A jak se kováři odplatíš za to, žes tu směl pobývat?
00:33:08Dobrá, to bude stačit, můžeš jít.
00:33:14A tohohle si vem s sebou!
00:33:19Ano, jistě, jistě.
00:33:23-Co bychom s ním v kovárně dělali!
-Au!
00:33:36Chlapče zlatý! Dva byli? A tys je přemohl.
00:33:42Druhý takový chasník ve světě není.
00:33:46Rád jsem pomohl pantáto, ale co je to platné, bát jsem se nenaučil.
00:33:53A dokud strach nepoznám, nemohu se oženit.
00:34:02Možná, že bych ti mohl poradit.
00:34:06Ve městě je takový dům, do něhož se nikdo neodváží.
00:34:11Chodí tam duch a žízní po krvi.
00:34:15Tam se každý bojí, to by snad i tebe hrůza obešla.
00:34:21Děkuju vám, pantáto, hned se tam vypravím.
00:34:24A jen co se strachu naučím, bude svatba!
00:34:27Počkej!
00:34:32Na svatbu je pár zlaťáku zapotřebí.
00:34:36-Ale pantáto...
-Copak já je potřebuju?
00:34:38Když budu kovat jako dřív, peníze se mi pohrnou.
00:34:43A ty si odměnu zasloužíš.
00:34:46Nebýt tebe, byl bych s prací skončil.
00:34:49Tak vám děkuju, pantáto.
00:35:00ZPÍVÁ:
00:35:01Co ten ptáček zpívá smutně na větvi?
00:35:07Do světa širého, v dáli ztraceného, milého mi odvedli.
00:35:21Nebojsova nevěsta.
00:35:24Na lavičce pořád smutně sedí, možná jí už nohy do země zarostly.
00:35:29(ZPÍVÁ) Milého mi odvedli.
00:36:07To je krása!
00:36:38To si dám líbit, takovou večeři.
00:36:57Ať mi ji poslal kdokoli, děkuju mu nastokrát!
00:37:01ZAÚPĚNÍ.
00:37:22Takový nápoj jsem ani o posvícení neochutnal.
00:37:35Snad bych si mohl zdřímnout, než se někdo objeví.
00:37:42Však mám za sebou dlouhou cestu.
00:37:48Ááách, to je poležení...
00:37:52Ať mi to lože přichystal kdokoli, děkuju mu nastokrát.
00:37:57ZAÚPĚNÍ.
00:38:05BIJÍ HODINY.
00:38:13ZAÚPĚNÍ.
00:38:29Pomalu, pane, pomalu.
00:38:32Snad bys mě nechtěl o život připravit, to bych se musel bránit.
00:38:39Oholit mě chceš? No dobrá, proč ne? Zarostlý jsem až hanba.
00:38:49Tak se na to posadím a dej si záležet.
00:38:53Ale to ti povídám, ne abys mě řízl, to by bylo zle!
00:40:43Hepčí!
00:40:49No, takhle bych se sám neoholil.
00:40:53Ať jsi, kdo jsi, děkuju ti nastokrát.
00:41:02Já děkuju tobě, člověče.
00:41:08Už sto let zde obcházím, na trojí poděkování čekám.
00:41:15Býval jsem kdysi u dvora holičem.
00:41:19Svého pána jsem o drahé šperky připravil.
00:41:24Za to jsem tu musel po smrti strašit.
00:41:27Vysvobodit mě mohl jen ten, kdo se ode mne oholit nechal
00:41:31a kdo za to díky vzdal.
00:41:34Teď budu mít konečně v hrobě klid.
00:41:40To mě těší, že jsem ti pomohl, ale...
00:41:43Já vím, na odměnu čekáš. Však se ti jí dostane.
00:42:03Tohle je teď tvé.
00:42:07Nejde mi o odměnu, ale já do světa vyrazil, abych se naučil bát.
00:42:13Nezdařilo se. Co si mám počít?
00:42:17Člověku bez bázně nechtějí nevěstu dát.
00:42:19Když jim ukážeš takové bohatství? Za to by sis mohl 3 statky koupit!
00:42:26Lepšího ženicha ve světě nenajdou. Jistě ti děvče před oltář přivedou.
00:42:32Myslíš, pane? Kéž bys měl pravdu. Půjdu domů a zkusím to.
00:43:02Však se mi po Lidce stýská.
00:43:06Jen běž, hochu. Jistě se všechno v dobré obrátí.
00:43:15ZPÍVÁ:
00:43:16Do světa širého, v dáli ztraceného
00:43:21milého mi odvedli...
00:43:32Ale co ty zase slzami jídlo solíš?
00:43:38Však on se vrátí. Musíš mít trpělivost.
00:43:44A co jestli na mě ve světě zapomněl?
00:43:47Povídaly Anka s Barčou, co když se v něm toulavá cikánská krev ozvala
00:43:51a kočovat bude po světě třeba až do smrti.
00:43:55A kdo ví, kolik pěkných děvčat potká?
00:43:59Hloupým řečem věříš?
00:44:01Takový není, aby tebe za jinou vyměnil.
00:44:04A že by se po světě toulal? Vždyť tady je doma.
00:44:08Já bych si nenaříkala, jenže to čekání je tak dlouhé...
00:44:14Dá-li Pánbůh, celý život spolu prožijete.
00:44:20To za nějaký čas trpělivosti stojí, ne?
00:44:23Teď běž pěkně po práci, pak čas rychleji utíká.
00:44:27Straka ve chlévě bučí, slepice kdákají, husy kejhají.
00:44:32Nakrm to všechno, pak se i my spolu najíme.
00:44:37Už jdu, tetičko.
00:44:52Fuj, nehoří to...
00:45:06Kuš, samé saze. Musím si něco přes hlavu přehodit.
00:45:29Panebože!
00:45:48Liduško!
00:45:54Kristepane!
00:45:58Panebože, tetičko, Jura! Co se mu stalo?
00:46:05Co se stalo? Myslím, že se ten hoch tuze polekal.
00:46:55V dalekých krajích jsem byl.
00:46:57Ale takhle pěknou a hodnou nevěstu, jako jsi ty, nikde nemají.
00:47:04Juro, Lidko, kde jste! Všichni už čekají!
00:47:10A teď se přiznej, Juro, to ses tetičky vážně tolik polekal?
00:47:15Tetičky? Kdepak, já se lekl, že jsi to ty, Lidunko.
00:47:40Konečně!
00:47:45-Polévka vystydne, pečeně okorá.
-Pojďte!
00:47:54-Teda, ta je krásná...
-Sluší jim to.
00:47:56Tak pojďte!
00:48:03-Na zdraví novomanželům.
-Na zdraví!
00:48:16A ať je dětí jako smetí!
00:48:22Jsem rád, že to takhle dopadlo.
00:48:25A že jsme k tomu štěstí také přispěli.
00:48:30Nevěsta jako růžička a ženich druhý takový v kraji není.
00:48:36To jistě ne, jen jedno je mi divné.
00:48:40Takový chasník, co si poradil s vodníkem, s čerty a s duchem -
00:48:45a nakonec se poleká ženské!
00:48:58Copak? Copak?
00:49:04Budou hrát!
00:49:31Kmotra, smím prosit?
00:49:59Takhle spolu budeme hrát celý život, viď, Lidunko?
00:50:03Celý život, Juro. Naše housličky přece nic nerozladí.
00:50:12Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Odvážnému štěstí přeje, říkává se. Jenže v této pohádce naše rčení neplatí. Jura (J. Racek), hlavní hrdina příběhu, je sice nebojácný, ale to ho právě tuze trápí! Ne kvůli sobě samotnému, ale kvůli Lidce (M. Chrzová), děvčeti jak z obrázku, které má tolik rád. Lidčina teta (H. Maciuchová) mu ji totiž nechce dát za ženu, že prý kdo strach nezná, ten také neví, co je to bát se o druhého. A tak se milý Jura vydá do světa, aby poznal strach. Což o to, strašidel se po světě potlouká dostatek – mládenec si to vyřídí s vodníkem, popere se s čertem, dokonce ani strašlivého ducha se nezalekne! A jakpak se tedy stane, že si nakonec svou Lidku Jura vezme za ženu?
