Najde se na světě strašidlo, kterého by se nebojácný Jura polekal? Klasická pohádka podle V. Říhy (1999). Hrají: J. Racek, letošní jubilantka H. Maciuchová, M. Chrzová, J. Meduna, P. Štěpánek, S. Zindulka, M. Kubec, M. Hádek, S. Schuller, R. Jašków, M. Gulyáš a další. Scénář M. Drijverová. Kamera M. Dostál. Režie V. Janečková
00:00:28 Peří musí být zralé, dobře vysušené.
00:00:32 Však víte, co se stalo Manče Hůlkovic.
00:00:36 Sedm duchen měla do výbavy, a do všech se dali červi.
00:00:40 To proto, že byla netrpělivá.
00:00:43 Husy brzo škubala a peří nenechala vyzrát.
00:00:45 Ale, kmotra, tuhle historku nám povídáte každý rok.
00:00:50 A Manča už dávno není Hůlková.
00:00:53 Vdala se i bez duchen a má dvě děti v kolíbce.
00:00:57 To tedy má. Ale čím je přikrývá? Peřinky mají tenké jako prst.
00:01:04 A jak by ne, když většinu peří musela dát pryč.
00:01:09 A je to ostuda, Barčo, když děvče nemá výbavu.
00:01:13 Já pro Lidku mnoho nastřádat nemohu, ale peřiny bude mít
00:01:18 jak císařovna, plátno jako hedvábí.
00:01:23 Ale tetičko, však já s vdáváním nepospíchám.
00:01:28 Což o to, dobře děláš.
00:01:31 Takoví, co tu byli na námluvách, tobě ani po paty nesahali.
00:01:35 Ale až přijde ten pravý, budeš mít všechno, jak se patří.
00:01:40 A jaký má být ten pravý, kmotra? Hodně bohatý, ne?
00:01:45 Což o to, peníze k zahození nejsou.
00:01:49 Ale hlavní je láska, poctivost, dobré srdce. A pracovitý aby byl.
00:01:57 Chcete toho hodně.
00:01:59 To já bych slevila. Vdávala bych se třeba hned, kdyby někdo přišel.
00:02:04 (ZAKLEPÁNÍ) Koukej, Barčo, už je tady!
00:02:10 Hned, hned!
00:02:18 Vejdi, jsi-li dobrý, ale opatrně otvírat!
00:02:21 Pozdrav Pánbůh.
00:02:24 Dejžto Pánbůh, mládenci.
00:02:33 Posaďte se, ale opatrně, ať nám peří nerozházíte.
00:02:42 Však jsme si říkaly, zdali brzy přijdete, abyste děvčatům
00:02:46 něco pěkného vyřezali. Všem nám kvedlačky chybí.
00:02:50 A že nám něco povíte, aby čas rychleji uběhl.
00:02:56 Lidko, dones něco k zakousnutí.
00:03:03 Berte si, hoši.
00:03:06 -Děkuju pěkně, Lidunko.
-Ať ti chutná, Juro.
00:03:09 Aby ne, z tak pěkné ruky. Však mi ji taky podáš, viď?
00:03:15 Co by ne? Každého u nás přivítám, Václave.
00:03:19 No tak! Povídejte, co je v kraji nového?
00:03:24 My jsme se pro samou práci nikam nedostaly.
00:03:32 Co je nového? V lese za křížkem straší.
00:03:36 Pánbůh s náma a zlý pryč!
00:03:39 To jsou věci, tak povídej, Jakube.
00:03:48 Šel tamtudy starý Mařánek chvíli po půlnoci z hospody.
00:03:52 Však víte, on se rád napije.
00:03:55 A jak došel za křížek, tam, co už svatá moc nesahá,
00:04:01 uviděl strašidlo. Sedělo v trávě.
00:04:05 Ale jak ho uvidělo, skočilo mu na záda a popadlo ho za krk.
00:04:13 -To byl jistě hejkal!
-Byl. Držel se Mařánka jako klíště.
00:04:19 Houkal prý jako sova. Jel mu na zádech jako v sedle až domů.
00:04:26 Tam ho napadlo pokřižovat se, tak ho hejkal pustil.
00:04:39 Druhý den ale Mařánek z lože vstát nemohl.
00:04:42 To se nedivím. Však hospodský říkal, co všechno Mařánek vypil.
00:04:47 Ne hejkal, ale kořalka ho držela za krk.
00:04:51 Jsou věci mezi nebem a zemí, nikdy nevíš, co tě potká.
00:04:56 Svatá pravda. Já tam šel na druhý den za pravého poledne.
00:05:04 To jsem si myslel, že se nemůže nic stát.
00:05:08 Zrovna zvonili, když se přede mnou objevilo tele.
00:05:18 Ale takové ve vsi nikdo nemá.
00:05:22 Celé černé bylo a oči mělo jako lidské.
00:05:28 Já šel k němu, myslím si, že ho odvedu, ale tu se na mě
00:05:35 podívalo, že jsem ztuhl jako kámen.
00:05:41 Než jsem se vzpamatoval, bylo pryč.
00:05:44 Škoda, mohl jsi mít ve stáji menší prázdnotu.
00:05:48 Takový žebrák, co ani stáj nemá, se mi nebude posmívat!
00:05:52 No tak, hoši, snad se mi tu neporvete!
00:05:58 Sedněte, ať nám nevynesete spaní.
00:06:04 Necháš toho!
00:06:10 Já tady nechci žádné rozepře.
00:06:13 Vidíte, kmotra, Jura už je takový, nic mu není svaté.
00:06:18 Ani z božího hněvu strach nemá!
00:06:21 -Ale až by strašidlo sám potkal...
-Ještě se mi nestalo, abych se bál.
00:06:27 Musím se odjakživa sám protloukat, a to na strach času není.
00:06:33 Když se ničeho nebojíš, došel bys teď za tmy ke hřbitovu a...
00:06:40 A zazvonil ve zvoničce?
00:06:46 Co by ne!
00:06:51 -Propánaboha!
-Mrtví chtějí svůj klid.
00:06:55 Ti, co na hřbitově spí, už zvonění neuslyší.
00:06:58 -A živým se dovedu postavit.
-No, Juro...
00:07:08 Juro!
00:07:15 Juro, nechoď tam!
00:07:16 Lidunko, vždyť by se mi smáli, že nejsem chlap.
00:07:21 Neboj se o mě.
00:07:54 S tou zvoničkou, to jste neměli, hoši, Jura je odvážný, ale...
00:07:59 Vždyť jde jen o žert, kmotra, on určitě ani ke hřbitovu nedojde.
00:08:05 A my mu zatím připravíme překvapení.
00:08:18 Proč si všichni musí jenom z Jury utahovat?
00:08:21 To je pravda. Hodnějšího aby pohledal.
00:08:25 Ale že se ničeho nebojí, to taky není dobré.
00:08:46 ZVONÍ.
00:08:56 -Tak to přece dokázal.
-Však je to Nebojsa.
00:09:00 Ale kdo ví, co ho může cestou ze hřbitova potkat?
00:09:03 Spíš, co na něj Václav s Jakubem chystají...
00:09:13 Už jde!
00:09:17 MEČENÍ KOZY.
00:09:31 VYTÍ.
00:09:43 Kde je ten, co znesvětil místo našeho odpočinku?
00:09:49 Přišli jsme si pro něho, hůůůůů.
00:10:02 -Boží trest tě nemine!
-Půjdeš s námi na onen svět!
00:10:07 Teď se ukáže, zda nebožtíky také rána bolí!
00:10:11 -Juro, nech toho!
-Au, vždyť to byl jen žert.
00:10:15 Žert? Jste nebožtíci, tak se vraťte do hrobu!
00:10:34 Takové hloupé žerty.
00:10:39 Teď už bude klid, teta.
00:12:03 Lidunko!
00:12:07 -Lidunko, ty ses o mě včera bála?
-Bála. Trošku.
00:12:12 -A proč? Snad, že ti na mně trochu záleží? -Možná.
00:12:21 -Snad, že mě máš trochu ráda?
-Možná.
00:12:26 Třeba bys mě i za muže chtěla?
00:12:33 Já na jinou než na tebe pomyšlení nemám.
00:12:37 Chtěla bych tě, Juro!
00:12:39 Ale moje tetka, s tou bude těžké pořízení.
00:12:44 Umím si představit.
00:12:52 Jistě pro tebe počítá s nějakým milostpánem.
00:12:57 Nevím, ale že majetku nemáš, to jí nejspíš bude vadit.
00:13:02 Pro tebe, Lidunko, budu pracovat za tři.
00:13:06 Statek ti postavím, jaký žádná nemá! Stáje budeš mít plné,
00:13:11 sýpky prostorné, jen když mě milovat budeš.
00:13:20 ZPÍVÁ SI.
00:13:31 (KLEPÁNÍ) Vejdi, jsi-li dobrý!
00:13:37 -Dobrý den, kmotra.
-To jsi ty, Juro?
00:13:41 Co tak svátečně?
00:13:49 Však vy dobře víte, kmotra, nemám nikoho, kdo by šel za mě
00:13:55 na námluvy. Musel jsem přijít sám.
00:14:02 Tak se vás tu slavnostně ptám, zda byste mi dala Lidku za ženu?
00:14:07 No, chlapče...
00:14:21 Posaď se.
00:14:33 Kmotra, nemám statek, nemám rodinu. Ani nevím, kdo byli táta s mámou.
00:14:41 Ale ruce mám zdravé a jsem poctivý. Pro Lidku bych skály lámal.
00:14:46 Vždyť ona také nemá nikoho, jen vás.
00:14:50 Až vy nebudete, dobře bych se o ni postaral.
00:14:53 To, že tě u kostela našli a že své rodiče neznáš,
00:14:59 to bych ti nevyčítala. Bůh tomu tak chtěl.
00:15:04 A jsi zdravý, silný, pracovitý. Ale co mi vadí...
00:15:13 Že vypadám jinak než mládenci ze vsi?
00:15:16 Copak na tom záleží?
00:15:19 Jsi takový, jakého tě Bůh stvořil. A udělal tě pěkného, jenže...
00:15:25 Ty nemáš z ničeho strach, to mi vadí.
00:15:30 Nikoho se nezalekneš, před nikým se neskloníš.
00:15:34 A kdo se ničeho nebojí, může také ublížit.
00:15:43 -Lidce bych ani vlásek nezkřivil.
-To vím, že ne.
00:15:47 Ale těžko bys pochopil, až se ona začne strachovat, jak jí bude.
00:15:55 To by k dobrému nebylo.
00:16:00 Nauč se bát - a potom přijď.
00:16:04 -Naučit bát? Ale jak?
-Jdi do světa.
00:16:08 -Tam se můžeš s bázní setkat.
-Do světa?
00:16:15 -Jenže, to bych Lidku nevídal.
-Má-li tě ráda, počká na tebe.
00:16:26 Já vám pak bránit nebudu.
00:16:29 Chceš-li, zavolám ji, ať si spolu pohovoříte.
00:16:37 Lidko, pojď sem na chvíli!
00:16:40 Už jdu, tetičko!
00:16:49 Jen pojď dál, Lidko. Tady Jura přišel o tebe požádat.
00:16:55 Já proti němu nic nemám. Jen jednu podmínku si kladu.
00:17:00 Však on ti poví. Nechám vás teď chvíli o samotě.
00:17:05 Abyste se mohli rozloučit, než se Jura do světa vydá.
00:17:14 Do světa?
00:17:15 Lidunko, musím jít, abych si tě zasloužil. Kmotra jinak nedá.
00:17:25 Jen se ve světě bát naučím, a budeš moje.
00:17:34 Tenhle šátek ti dávám do zástavy.
00:17:38 Nos jej na mou památku, dokud se nevrátím.
00:17:45 Mám tě ráda, Juro, třeba do smrti bych na tebe čekala.
00:17:50 Ale budu radši, když se mi vrátíš dřív, než první sněženky rozkvetou.
00:17:59 PÍSKÁ SI.
00:19:07 Čtrnáct... - a mělo jich být sedmnáct. Zase tři zmizely.
00:19:14 Co já jen Burdovi povím?
00:19:19 Poslední sedlák, který si dal u mě zrno semlít.
00:19:24 Za zloděje mě budou považovat a nikdo už mi věřit nebude.
00:19:29 Než to, radši si mlýnský kámen na krk uvážu a do náhonu skočím.
00:19:34 KLEPÁNÍ.
00:19:41 Já, počestný vandrovní, co se do světa vydal,
00:19:46 prosím pana otce o nocleh a práci, je-li jaká.
00:19:49 Ani tě dál pozvat nemůžu, sám odcházím.
00:19:54 Do boudy v sadu chodím spát.
00:19:57 A práci u mě nehledej, já už také nebudu mít co dělat.
00:20:02 -Mému mlýnu se každý vyhne.
-Proč, pane otče?
00:20:07 Tenhle mlýn je zakletý. Zlé mocnosti tu konají své rejdy.
00:20:15 V noci se tu dějí věci, hrůzou by ti vlasy zbělely,
00:20:20 kdybych ti jen polovinu pověděl.
00:20:24 Nejhorší je, že se pytle s moukou, kroupami a hrachem ztrácejí.
00:20:31 -Zavřu to tady a půjdu pryč.
-Jen jděte, pane otče!
00:20:35 Ale mě tu nechte. Prosím vás o to, já do světa vyrazil,
00:20:42 abych se naučil bát. Třeba u vás strachu nabudu.
00:20:48 Takového jsem ještě nepotkal, který by se nebál.
00:20:53 Už je tma, já půjdu. Nechci života pozbýt.
00:20:58 -A ty bys měl jít raději také.
-Kdepak, já zde zůstanu.
00:21:09 Je tu chléb a voda.
00:21:12 Když dovolíte, navečeřím se, a pak si na strašáky počkám.
00:21:20 Jak myslíš, chlapče, já přijdu, až se rozední. Pánbůh tě opatruj.
00:22:23 HRAJE HUDBA.
00:23:03 Stát!
00:23:06 Kdo jsi? Jak to, že se opovažuješ mě zastavit?
00:23:12 Jsem ten, co se tě nebojí.
00:23:15 A ty jsi zloděj, kterému se cizího zachtělo.
00:23:20 S takovým slitování mít nebudu!
00:23:25 Vrať všechno, cos nakradl, pak můžeš jít.
00:23:29 Víš, s kým mluvíš? Já jsem pánem vody!
00:23:34 Mně žádný smrtelník poroučet nebude.
00:23:39 Už ani krok ke mně neuděláš.
00:23:48 Taková překážka mě nezastaví, zelený panáčku!
00:23:56 Au! Au! Au!
00:23:58 A teď to rákosí zmizí!
00:24:01 Vždyť bys tu mlynáři tuze velký nepořádek zanechal.
00:24:05 Tak jo.
00:24:15 Pusť mě, hned mě pusť!
00:24:17 Pustím, až povíš, proč jsi ve mlýně kradl?
00:24:21 Aby mi žena koláče napekla a hrachu navařila...
00:24:28 A stejně si zase do mlýna přijdu, až tady nebudeš.
00:24:33 To uvidíme!
00:24:35 Pusť mě, všechno vrátím, co mi ještě zbylo.
00:24:39 A jak zaplatíš za mouku a hrách, co jsi snědl?
00:24:42 Tady máš, jsou tam perly. Těch bude na útratu dost.
00:24:50 No, to by mohlo stačit.
00:24:58 A teď si pospěš pytle vrátit, za chvíli bude den.
00:25:03 Ano, vzácný pane, všecko, všecičko vrátím!
00:25:09 HUDBA.
00:25:47 -Dej Pánbůh dobré jitro, mlynáři!
-Dejžto, chlapče!
00:25:56 Nečekal jsem, že tě ještě živého uvidím.
00:25:59 Pane otče, zelený panáček, co vám tu pytle kradl, se k vám už nevrátí.
00:26:05 -Tak hastrman...
-A živobytí máte zpátky.
00:26:26 Sedmnáct. Chachá!
00:26:33 Kdo by si byl pomyslel, že to dokážeš.
00:26:36 Za to, co vám ten hastrmánek snědl, pane otče, dobře zaplatil.
00:26:41 Jen se podívejte.
00:26:48 Jsou tvoje, já nemám, čím bych tě odměnil.
00:26:51 A odměnu zasloužíš.
00:26:53 S takovým bohatstvím se můžeš třeba i oženit, máš-li nevěstu.
00:26:58 Děkuju, pane otče. Nevěstu mám, pěknou a věrně na mě čeká.
00:27:06 Ale dají mi ji teprve, až se naučím bát.
00:27:10 A to se mi dosud nepovedlo. Ani tady u vás ne.
00:27:15 Když hledáš strach, běž do vsi, do kovárny.
00:27:20 Tam sám ďábel provádí svoje rejdy.
00:27:24 Povídá se, že mu kovář slíbil svoji duši.
00:27:27 Kdo ví, co je na tom pravdy?
00:27:30 Po setmění se ke kovárně nikdo nepřiblíží.
00:27:34 -Děkuju vám, otče, za dobrou radu.
-Jdi tedy s Pánembohem, chlapče.
00:27:57 BIJÍ HODINY A ZAHŘMĚLO.
00:28:16 Co? Co? Blebleble!
00:28:21 Kde to jsem? Co tady děláš? Tohle je přece naše kovárna.
00:28:27 Já myslel, že se tu strachu naučím
- a zatím se musím smát.
00:28:34 Jen počkej, smích tě přejde, až přijde můj pán.
00:28:39 -Radši mě honem pusť.
-Tak vy jste dva?
00:28:42 To se rozumí, já a můj pán, a s tím nejsou žádné žerty.
00:28:49 -Až mu povím...
-Nic nebudeš povídat.
00:28:54 Jazyk za zuby schováš!
00:29:01 -Ne, ne, ne, budu zticha, přísahám!
-Dobrá.
00:29:14 Ale kdybys jen slůvko z úst vypustil, namočím ti hlavu znovu.
00:29:23 Tak si počkáme na toho tvého pána.
00:29:29 (ZAHŘMÍ) Zdá se, že máme hosta.
00:29:34 Výborně, zase jednu duši získám.
00:29:38 Dobrý večer, pane, mohu tě na večeři pozvat?
00:29:51 Já už večeřel.
00:29:57 Pak možná trochu zábavy.
00:30:03 Tyhle obrázky já neprohlížím.
00:30:09 Potom ale... proč jsi přišel?
00:30:14 Abych vás z kovárny vyprovodil.
00:30:21 Zdá se, že máš odvahu, proto tě bez trestu propustím.
00:30:27 Ale kovárna je naše.
00:30:30 Stojí na místě šibeničního vrchu, který je odjakživa naším majetkem.
00:30:37 Možná, že byl, když tady šibenice pro lotry stála.
00:30:41 Ale teď tady poctiví lidé pracují.
00:30:44 A vy, čeládka pekelná, tu nemáte co dělat!
00:30:51 Já s tebou bojovat budu, dokud kovárnu neopustíš.
00:30:58 Bojovat? Dobrá, aspoň se trochu pobavíme.
00:31:08 Tak se braň!
00:32:30 Tak, černý pane, prohrál jsi.
00:32:34 Do rána tě takhle budu držet, než přijdou lidé.
00:32:38 Za světla si tě pěkně prohlédnou, pro smích jim budeš.
00:32:44 A nemysli, mně ruka neumdlí!
00:32:49 Pusť mě... Abys mě předváděl jako šaška na pouti, to bych nesnesl.
00:32:55 Já už se nevrátím - slibuju.
00:32:58 A jak se kováři odplatíš za to, žes tu směl pobývat?
00:33:08 Dobrá, to bude stačit, můžeš jít.
00:33:14 A tohohle si vem s sebou!
00:33:19 Ano, jistě, jistě.
00:33:23 -Co bychom s ním v kovárně dělali!
-Au!
00:33:36 Chlapče zlatý! Dva byli? A tys je přemohl.
00:33:42 Druhý takový chasník ve světě není.
00:33:46 Rád jsem pomohl pantáto, ale co je to platné, bát jsem se nenaučil.
00:33:53 A dokud strach nepoznám, nemohu se oženit.
00:34:02 Možná, že bych ti mohl poradit.
00:34:06 Ve městě je takový dům, do něhož se nikdo neodváží.
00:34:11 Chodí tam duch a žízní po krvi.
00:34:15 Tam se každý bojí, to by snad i tebe hrůza obešla.
00:34:21 Děkuju vám, pantáto, hned se tam vypravím.
00:34:24 A jen co se strachu naučím, bude svatba!
00:34:27 Počkej!
00:34:32 Na svatbu je pár zlaťáku zapotřebí.
00:34:36 -Ale pantáto...
-Copak já je potřebuju?
00:34:38 Když budu kovat jako dřív, peníze se mi pohrnou.
00:34:43 A ty si odměnu zasloužíš.
00:34:46 Nebýt tebe, byl bych s prací skončil.
00:34:49 Tak vám děkuju, pantáto.
00:35:00 ZPÍVÁ:
00:35:01 Co ten ptáček zpívá smutně na větvi?
00:35:07 Do světa širého, v dáli ztraceného, milého mi odvedli.
00:35:21 Nebojsova nevěsta.
00:35:24 Na lavičce pořád smutně sedí, možná jí už nohy do země zarostly.
00:35:29 (ZPÍVÁ) Milého mi odvedli.
00:36:07 To je krása!
00:36:38 To si dám líbit, takovou večeři.
00:36:57 Ať mi ji poslal kdokoli, děkuju mu nastokrát!
00:37:01 ZAÚPĚNÍ.
00:37:22 Takový nápoj jsem ani o posvícení neochutnal.
00:37:35 Snad bych si mohl zdřímnout, než se někdo objeví.
00:37:42 Však mám za sebou dlouhou cestu.
00:37:48 Ááách, to je poležení...
00:37:52 Ať mi to lože přichystal kdokoli, děkuju mu nastokrát.
00:37:57 ZAÚPĚNÍ.
00:38:05 BIJÍ HODINY.
00:38:13 ZAÚPĚNÍ.
00:38:29 Pomalu, pane, pomalu.
00:38:32 Snad bys mě nechtěl o život připravit, to bych se musel bránit.
00:38:39 Oholit mě chceš? No dobrá, proč ne? Zarostlý jsem až hanba.
00:38:49 Tak se na to posadím a dej si záležet.
00:38:53 Ale to ti povídám, ne abys mě řízl, to by bylo zle!
00:40:43 Hepčí!
00:40:49 No, takhle bych se sám neoholil.
00:40:53 Ať jsi, kdo jsi, děkuju ti nastokrát.
00:41:02 Já děkuju tobě, člověče.
00:41:08 Už sto let zde obcházím, na trojí poděkování čekám.
00:41:15 Býval jsem kdysi u dvora holičem.
00:41:19 Svého pána jsem o drahé šperky připravil.
00:41:24 Za to jsem tu musel po smrti strašit.
00:41:27 Vysvobodit mě mohl jen ten, kdo se ode mne oholit nechal
00:41:31 a kdo za to díky vzdal.
00:41:34 Teď budu mít konečně v hrobě klid.
00:41:40 To mě těší, že jsem ti pomohl, ale...
00:41:43 Já vím, na odměnu čekáš. Však se ti jí dostane.
00:42:03 Tohle je teď tvé.
00:42:07 Nejde mi o odměnu, ale já do světa vyrazil, abych se naučil bát.
00:42:13 Nezdařilo se. Co si mám počít?
00:42:17 Člověku bez bázně nechtějí nevěstu dát.
00:42:19 Když jim ukážeš takové bohatství? Za to by sis mohl 3 statky koupit!
00:42:26 Lepšího ženicha ve světě nenajdou. Jistě ti děvče před oltář přivedou.
00:42:32 Myslíš, pane? Kéž bys měl pravdu. Půjdu domů a zkusím to.
00:43:02 Však se mi po Lidce stýská.
00:43:06 Jen běž, hochu. Jistě se všechno v dobré obrátí.
00:43:15 ZPÍVÁ:
00:43:16 Do světa širého, v dáli ztraceného
00:43:21 milého mi odvedli...
00:43:32 Ale co ty zase slzami jídlo solíš?
00:43:38 Však on se vrátí. Musíš mít trpělivost.
00:43:44 A co jestli na mě ve světě zapomněl?
00:43:47 Povídaly Anka s Barčou, co když se v něm toulavá cikánská krev ozvala
00:43:51 a kočovat bude po světě třeba až do smrti.
00:43:55 A kdo ví, kolik pěkných děvčat potká?
00:43:59 Hloupým řečem věříš?
00:44:01 Takový není, aby tebe za jinou vyměnil.
00:44:04 A že by se po světě toulal? Vždyť tady je doma.
00:44:08 Já bych si nenaříkala, jenže to čekání je tak dlouhé...
00:44:14 Dá-li Pánbůh, celý život spolu prožijete.
00:44:20 To za nějaký čas trpělivosti stojí, ne?
00:44:23 Teď běž pěkně po práci, pak čas rychleji utíká.
00:44:27 Straka ve chlévě bučí, slepice kdákají, husy kejhají.
00:44:32 Nakrm to všechno, pak se i my spolu najíme.
00:44:37 Už jdu, tetičko.
00:44:52 Fuj, nehoří to...
00:45:06 Kuš, samé saze. Musím si něco přes hlavu přehodit.
00:45:29 Panebože!
00:45:48 Liduško!
00:45:54 Kristepane!
00:45:58 Panebože, tetičko, Jura! Co se mu stalo?
00:46:05 Co se stalo? Myslím, že se ten hoch tuze polekal.
00:46:55 V dalekých krajích jsem byl.
00:46:57 Ale takhle pěknou a hodnou nevěstu, jako jsi ty, nikde nemají.
00:47:04 Juro, Lidko, kde jste! Všichni už čekají!
00:47:10 A teď se přiznej, Juro, to ses tetičky vážně tolik polekal?
00:47:15 Tetičky? Kdepak, já se lekl, že jsi to ty, Lidunko.
00:47:40 Konečně!
00:47:45 -Polévka vystydne, pečeně okorá.
-Pojďte!
00:47:54 -Teda, ta je krásná...
-Sluší jim to.
00:47:56 Tak pojďte!
00:48:03 -Na zdraví novomanželům.
-Na zdraví!
00:48:16 A ať je dětí jako smetí!
00:48:22 Jsem rád, že to takhle dopadlo.
00:48:25 A že jsme k tomu štěstí také přispěli.
00:48:30 Nevěsta jako růžička a ženich druhý takový v kraji není.
00:48:36 To jistě ne, jen jedno je mi divné.
00:48:40 Takový chasník, co si poradil s vodníkem, s čerty a s duchem -
00:48:45 a nakonec se poleká ženské!
00:48:58 Copak? Copak?
00:49:04 Budou hrát!
00:49:31 Kmotra, smím prosit?
00:49:59 Takhle spolu budeme hrát celý život, viď, Lidunko?
00:50:03 Celý život, Juro. Naše housličky přece nic nerozladí.
00:50:12 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Odvážnému štěstí přeje, říkává se. Jenže v této pohádce naše rčení neplatí. Jura (J. Racek), hlavní hrdina dnešní pohádky, je nebojácný, a toho trápí! Ne kvůli sobě samotnému, ale kvůli Lidce (M. Chrzová), děvčeti jako z obrázku, které má tolik rád. Lidčina teta (letošní jubilantka H. Maciuchová) mu ji totiž nechce dát za ženu, že prý kdo strach nezná, ten také neví, co je to bát se o druhého. A tak se milý Jura vydá do světa, aby poznal strach. Což o to, strašidel se po světě potlouká dostatek, mládenec si to vyřídí s vodníkem, popere se s čertem, dokonce ani strašlivého ducha se nezalekne! Jenže bát se stejně nenaučí. A jakpak se tedy stane, že si nakonec svou Lidku Jura vezme za ženu?
