Setká se Martina se sestrou a bratrem, které dlouho marně hledá? Dozví se konečně pravdu o svém otci? Režie M. Dvořáček
00:00:41 Dobrý večer, milí diváci!
00:00:44 Musím se přiznat, že mě stále udivuje, kolik je lidí,
00:00:46 kterým schází někdo důležitý. A jsem moc ráda,
00:00:50 že aspoň některým z nich můžeme pomoci.
00:00:52 Pomáháte i vy prostřednictvím rubriky Pošťák Ondra hledá,
00:00:56 která je pro vás připravena na webových stránkách České televize
00:00:59 a také v Blesku pro ženy, který je naším sponzorem.
00:01:02 Přeji vám příjemný večer s Poštou pro tebe!
00:01:10 Martina je sama. Nemá vůbec nikoho ze své původní rodiny.
00:01:13 Trápí ji to a chtěla by to změnit. Přichází Martina.
00:01:23 -Dobrý večer, Martino.
-Dobrý večer.
00:01:25 Prosím, posaďte se.
00:01:28 S kým byste se ráda setkala v Poště pro tebe?
00:01:31 Se svojí sestrou a se svým bratrem, o kterým jsem se dozvěděla,
00:01:35 je to asi 3 měsíce, že mám toho bratra.
00:01:38 Takže když jsem šla do tohoto pořadu, tak šla spíš kvůli sestře.
00:01:43 Byl to pro mě šok, že mám ještě bratra.
00:01:46 K tomu, jak jste se dozvěděla o bratrovi, se postupně dostaneme.
00:01:50 Vy jste teda nevyrůstala ani s tou sestrou,
00:01:53 s tím bratrem určitě ne, když jste o něm nevěděla.
00:01:55 Takhle: Vyrůstala jsem. Já když jsem byla malá, byl mi asi rok,
00:01:59 tak můj tatínek si vzal k sobě moji sestru.
00:02:05 -Kterou měl teda z prvního manželství? -Ano.
00:02:08 Moje maminka se o ni starala.
00:02:11 A pak vím jenom, že když jí bylo 15 let,
00:02:15 tak ji dali do nějaký polepšovny.
-Aha.
00:02:19 Asi zlobila nebo nevím. Zmizela mi úplně z očí.
00:02:22 Akorát si pamatuju, že byla na mě hodná a všechno,
00:02:25 že jsem se s ní hodně jako stýkala.
00:02:29 Kolik vám ale bylo let? Vy jste byla úplně malinká.
00:02:31 2 - 3 roky. No ani ne, rok. Já si totiž prostě pamatuju.
00:02:34 Já si pamatuju i tátu. Asi jsem byla nějaký záhadný dítě.
00:02:37 Do kdy s váma žil táta teda? Protože rodiče se potom rozvedli.
00:02:42 Rok a půl, dva roky mi byly, když se rozvedli.
00:02:44 -A vy si ho pamatujete?
-Hm. Pamatuju, když si
00:02:47 se mnou hrával, všechno.
-Co si pamatujete třeba konkrétně?
00:02:50 Pamatuju si, jak mě vyhazoval na gauči na nohách prostě.
00:02:53 Jak si se mnou prostě povídal. Všechno si pamatuju.
00:02:56 Pamatujete si, že jste ho měla ráda, že jste k němu měla vztah?
00:03:00 -Pamatuju, no.
-A pak se rodiče rozvedli?
00:03:02 Rozvedli se a maminka o něm nechtěla nikdy mluvit.
00:03:08 -Nikdy prostě. -Trápilo vás to, že o něm nechce mluvit?
00:03:10 -Hm.-A ani jste ho nesměla vídat? Nebo on nechtěl? Jak to bylo?
00:03:13 No, můj tatínek, co jsem se doslechla, tak mě chtěl vídat.
00:03:17 Chtěl mě navštěvovat, ale bohužel maminka prostě utla
00:03:20 úplně veškerý kontakty, veškerý prostě styky.
00:03:23 Nechtěla ani peníze na mě. Nic.
00:03:27 A když jsem šla za mamkou a chtěla jsem vědět,
00:03:30 kde je táta, kde prostě to, tak mi řekla,
00:03:33 že tady mám druhýho tátu a že se se mnou o tom bavit nebude.
00:03:39 Akorát mi pak přišla oznámit, když táta umřel.
00:03:41 A to byl docela jako šok, protože vlastně moje druhá sestra,
00:03:46 která je z druhýho manželství, co se mamka podruhý vdala,
00:03:49 tak se narodila v ten den, co můj táta umřel.
00:03:53 -Aha.
-Úplně stejně.
00:03:55 A ona prostě jenom přišla a řekla: Bůh vzal, Bůh dal.
00:03:58 Tak, vy jste měla asi ty informace takové jakoby rozdělené.
00:04:02 Nebo to, co vám říkala maminka, asi byla jedna věc,
00:04:05 o tatínkovi vůbec mluvit nechtěla. Vdala se, když jste byla malá?
00:04:09 Toho nevlastního otce jste získala brzo?
00:04:12 No. 3 roky mi mohly být.
00:04:14 -A nahradil vám toho tatínka?
-Nenahradil.
00:04:18 A nechtěla bych se o tom jako tady moc bavit. Nenahradil.
00:04:21 Takže naopak? Neměla jste ho ráda? Nebyly ty vztahy dobré?
00:04:25 Hodně špatný byly.
00:04:27 A s maminkou byly ty vztahy dobré?
00:04:31 Byla to prostě máma. To je všechno, co řeknu.
00:04:34 Byla to máma, ale furt jsem cítila celej svůj život,
00:04:38 že něco tam nehraje.
00:04:40 Asi fakt opravdu toho tátu musela hodně nenávidět.
00:04:43 Nevím, jestli jí něco provedl, ale...
00:04:45 -Řekla vám někdy důvod, proč šli od sebe? -Ne.
00:04:48 Já jsem proběhla celou rodinu z tatínkovo strany,
00:04:51 z maminky strany, a nikdo neví proč. Nikdo.
00:04:55 Všichni se divili, protože táta... Vlastně oni říkali,
00:04:58 že táta se ke mně choval, že se ke mně choval strašně krásně.
00:05:03 -Nevím. -A vy jste v kontaktu nějak s rodinou vašeho táty?
00:05:07 -Hm. -Vídáte se s někým?
-Vídám se se svojí sestřenicí
00:05:10 Janičkou.
-Ta vás sem doprovodila? -Hm.
00:05:14 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:05:19 -A to je z tatínkovy strany teda?
-Hm. Z tatínkovo.
00:05:22 Jo, z tatínkovo. Kdybych to začala rozebírat, tak se do toho zamotám.
00:05:26 To nemusíte rozebírat. Já vím, že rodinné vztahy bývají komplikované.
00:05:30 Zjistila jsem, že mám tak velkou rodinu najednou,
00:05:33 že jsem málem šla do mdlob, protože když jsem před 3 měsíci
00:05:35 přijela k Janičce, protože jsme se 21 let neviděly...
00:05:40 Vy jste si udělaly takovou soukromou Poštu pro tebe bez nás.
00:05:43 -Ano. -Takže když jsem s mojí kamarádkou jí šla hledat,
00:05:46 tak přijeli jsme k ní, teda nejdřív to pro ni byl šok,
00:05:50 ale pak mi říká: Víš o tom, že jsi měla ještě 2 bratry?
00:05:55 A já říkám: Počkej, počkej, počkej. Moment.
00:05:58 A ona říká, že ten jeden je po smrti
00:06:01 a ten druhej žije, že se jmenuje Petr
00:06:05 a že neví, kde bydlí, ale že prostě je.
00:06:08 -A prostě to jako...-To znamená, že vy máte sestru Jiřinu,
00:06:12 která u vás bydlela, když jste byla malinká, a pak toho Petra,
00:06:15 který tam s vámi nebydlel, maminka vám to neřekla,
00:06:18 prostě jste to nevěděla?
-Ne, ne, ne. Vůbec.
00:06:21 Vy nevíte, kde je ani ta Jiřina, ani ten Petr?
00:06:25 -Nevíte, kde jsou?
-Ne. Já jsem Martinu vzala
00:06:28 ke svým příbuzným, kde vlastně Petr žil.
00:06:33 Nevím, jestli byl ženatej, ale vím,
00:06:36 že v tý obci má dceru osmnáctiletou.
00:06:40 To jsem se vlastně dozvěděla až tam.
00:06:43 Ale tam jsme se dozvěděli adresu nebo obec, kde žije.
00:06:48 Tu pak Martina nahlásila vám do Pošty pro tebe.
00:06:52 -No tak se těšíme...
-Takže jste částečně pátrali sami
00:06:55 a ten zbytek jste nechali...
-A těšíme se asi obě.
00:06:58 Takže vy tady vlastně nejste jenom jako podpora a jako doprovod,
00:07:01 ale i vy byste moc je chtěla vidět.
-Moc.
00:07:05 Vy na tu Jiřinu si teda pamatujete, když jí bylo zhruba 15 let.
00:07:10 Pak jste se dozvěděla třeba od sestřenice, od někoho, jak žije?
00:07:14 Protože jste říkala, že měla problémy, že šla do polepšovny.
00:07:17 Vůbec nikdo nevěděl, kde je. Vůbec nikdo.
00:07:20 -Zmizela všem z té rodiny?
-Úplně. Úplně zmizela. Úplně.
00:07:23 Já jsem se ji pokoušela taky hledat, prostě to, nic.
00:07:26 Byla jsem dokonce i v Kostomlatech, kde byla umístěna.
00:07:29 A oni mi prostě řekli, že se se mnou o tom bavit nebudou,
00:07:31 že nemůžou mi dát ty informace, který já bych potřebovala.
00:07:36 Takže jsem říkala jako... Pak jsem koukala na vás
00:07:40 a říkám: Tak to zkusím. Buď ji najdete, nebo ji nenajdete.
00:07:45 Uvidím. Prostě říkám: Chtěla bych ji strašně poznat. I brášku.
00:07:50 A nebojíte se toho, že má pořád problémy, jaké měla v té pubertě?
00:07:53 Víte co? Já právě jsem si říkala: Třeba jí budu moct pomoct.
00:07:57 Proč ji tak potřebujete? Proč ji tak chcete?
00:07:59 Je to od mýho táty. Je to prostě táta.
00:08:02 Chtěla bych se něco víc dozvědět, proč tam byly ty problémy,
00:08:06 proč ta ségra prostě musela odejít od nás.
00:08:10 Proč odešla nebo proč byla odebrána od matky.
00:08:13 Všechno tohle bych se chtěla dozvědět.
00:08:16 A asi se přiblížit k tomu svému tátovi,
00:08:18 kterého bohužel už vidět nemůžete.
-Bohužel, no.
00:08:22 A do toho je tam ten bonus, ten bratr navíc, jak jste se dozvěděla.
00:08:26 Hm. A kdybych vám řekla ještě dnešní bonus, co jsme si slíbila,
00:08:28 že bych neměla.
-Řekněte!
00:08:31 Dozvěděla jsem se, že mám ještě jednu sestru.
00:08:34 -Fakt?
-No, asi jo.
00:08:37 Já jsem si nejdřív říkala, asi bych to neměla říkat,
00:08:40 že asi tatínek neměl na televizi, nebo já nevím. Já jsem říkala
00:08:43 akorát Janičce: Janičko, já tě zase navštívím a doufám, že mi neřekneš,
00:08:45 že mám dalšího sourozence.
-To jste se dozvěděla dnes od tety?
00:08:49 No, protože teta se to dozvěděla nedávno. Nebo sestřenka
00:08:52 Janička se to dozvěděla nedávno.
-Teda sestřenice. Ano, ano.
00:08:54 Představovala jste si, jaké by to bylo, kdyby táta s váma zůstal?
00:08:58 Hm. Já jsem se dokonce ptala i Janičky, že prostě vím,
00:09:03 nebo jsem se s ní bavila, a říkala jsem jí, že vím,
00:09:05 že bych s tátou měla úplně stoprocentně super vztah.
00:09:08 Ona říkala, že byl taky takovej usměvavej, takovej ukecanej,
00:09:11 taky takovej to.
-Takže jste po něm?
00:09:14 No, prej jo.
00:09:17 Jana kýve, že ano. No tak já doufám, že jsou po něm
00:09:20 i vaši sourozenci. Tak se podíváme, koho pro vás má pošťák Ondra?
00:09:24 -Hm.
-Prosím.
00:09:33 Ahoj, Ester. Dostal jsem od tebe za úkol najít paní Jiřinu
00:09:36 a pana Petra, o kterých jsem zjistil, že bydlí v Mělníku.
00:09:39 Ale protože mám ještě dost času a jak jistě víš, miluju golf,
00:09:42 tak jsem si přišel potrénovat.
00:09:55 -Já vás zdravím. -Dobrý den.
-Dobrý den, pošťák Ondra,
00:09:58 Česká televize, pořad Pošta pro tebe. -Dobrý den.
00:10:01 Já vás zdravím. Dobrý den. Pošťák Ondra. Ahoj!
00:10:04 -Dej ručičku.
-Dej ručičku. -Neboj.
00:10:07 -Nedá. Jiřinka? -Ano.
-Petr? -Ano.
00:10:11 Výborně. Kontrolní otázka pro vás oba dohromady.
00:10:14 -Maminka jmenuje se Doris?
-Ano. Jmenovala.
00:10:18 Jmenovala. Tak. Kdo převezme obálku?
00:10:20 -To je jedno, ségra třeba.
-Ségra třeba. Dobře.
00:10:24 -Tak. Znáte pořad Pošta pro tebe?
-Známe. -Samozřejmě.
00:10:28 -Mě znáte?
-Abychom neznali! Esterku a vás.
00:10:30 Výborně. Takže tušíte, že když jsem tady,
00:10:33 že vás někdo hledá. Kdo by to mohl být?
00:10:36 Já si myslím, že určitě to budou od táty nebožtíka děti.
00:10:40 -Děti no.
-Kolik měl dětí?
00:10:42 -Dvě ještě. Holku a kluka.
-Ještě dvě? Víte o nich něco?
00:10:46 -Nevíme nic. -Nevíme právě. Protože už je to dlouho.
00:10:49 -Ani jméno nevíte?
-Ne, ne, ne.
00:10:52 Já si pamatuju, když mi bylo 15 let, tak jsem byla u táty,
00:10:56 tak měl dceru asi osmiletou. To si pamatuju.
00:10:59 Ale jestli je to ona, to nevím.
00:11:01 Dobře. Tak abyste se to dozvěděli, tak budete muset přijít.
00:11:04 -No to já přijdu.
-No stoprocetně.
00:11:06 -Stoprocentně?
-Stoprocentně.
00:11:08 Výborně. Tak se rozloučíme s Esterkou.
00:11:12 Esterko, měj se krásně. My všichni se uvidíme u nás ve studiu.
00:11:17 -Zatím ahoj. -Ahoj!
-Ahoj, Ester!
00:11:29 -Vy jste je našli!
-No, povedlo se.
00:11:31 -Pošťák Ondra je moc šikovný.
-Hm, je.
00:11:34 -Asi byste Jiřinu nepoznala.
-Ne, to určitě ne.
00:11:36 Ale co Jiřina říkala, tak vím, že 8 let mi nebylo.
00:11:40 Já myslím, že se snad podaří vaši komplikovanou rodinu rozplést,
00:11:44 ale hlavně že se podaří, abyste se sešli.
00:11:47 To bych vám moc přála. Tak já se jdu zeptat, jestli jsou tady.
00:11:50 Jo. Dobrý.
00:11:56 Ondro, tak hezky ses tam objal s Petrem, s Jiřinou
00:12:00 a slíbil jsi, že se tady takhle uvidíme společně všichni ve studiu.
00:12:04 Tak já doufám, že dodržíš své slovo.
00:12:07 -Esterko, stoprocentně. Jiřina a Petr. -Skvělé.
00:12:19 Tak. Já vás toho zbavím. Dobrý večer.
00:12:22 -Dobrý večer.
-Prosím.
00:12:25 Petře, dobrý večer. Díky moc.
00:12:29 -Dobrý večer, Jiřino.
-Dobrý večer, Esterko.
00:12:31 Prosím.
00:12:34 -Dobrý večer.-Dobrý večer, Petře. Prosím, posaďte se.
00:12:39 Děkuju za to, že jste přijeli. Vy jste sliboval v reportáži,
00:12:42 že stoprocentně tady budete.
-Sto procent.
00:12:45 Tak to jsem ráda, že jste splnili slovo. V té reportáži jsme viděli
00:12:48 nějaké malinké děťátko.
-To byl můj vnuk.
00:12:51 -Váš vnuk? -Hm.
-Vy už jste babička?
00:12:53 -No, už jsem babička.
-Kolik máte dětí? Kolik vnoučat?
00:12:57 -Já mám vnoučata 2.
-2 vnoučata. A dětí?
00:13:00 -Děti 3.
-3 děti? A už dospělé tedy?
00:13:03 No, šestnáctiletýho ještě mám.
00:13:06 -A vy máte rodinu, děti?
-Mám 4 děti a 3 vnoučata.
00:13:09 4 děti a 3 vnoučata? Tak to jste šikovní. To je hezký.
00:13:14 Tak kdo, myslíte, že si vás pozval. Vy už jste to tak naznačovali
00:13:17 v té reportáži.
-Jedině od taťky, no.
00:13:21 Nějací sourozenci, co jsme ještě neviděli.
00:13:25 A jak to teda bylo s vaším tátou?
00:13:28 Jak to bylo, když jste byli malé děti?
00:13:31 -Rodiče byli manželé?
-Nebyli, nebyli, nebyli.
00:13:34 Se rozvedli, no. My jsme se pak přestěhovali na Mělník.
00:13:38 Vy jste zůstali teda, když rodiče šli od sebe,
00:13:41 tak jste zůstali s maminkou?
-Pohromadě.
00:13:43 Ještě máme jednoho bratra. Ten teda už je mrtvej.
00:13:47 A pak máme ještě jednoho nevlastního bratra.
00:13:49 -Ale toho...
-A nevlastního bratra od otce?
00:13:52 Ne, ne, ne, ne. Od matky. Má jinýho otce, no.
00:13:57 A váš táta vás vychovával do kolika let?
00:14:00 -Do kolika let byl s vámi?-Když jsme byli malí, tak nás nechal.
00:14:02 -Mně bylo asi 7 roků.
-Odešel od vás?
00:14:05 -Hm. -Jak si na něj vzpomínáte? Jaký byl?
00:14:08 -Nic moc, paní Esterko.
-Nic moc?
00:14:11 -Ne. -Já ho viděl naposledy, když mi bylo 18-17, no.
00:14:15 Tak za náma přijel. To ještě Ruda jako nebožtík brácha ještě žil.
00:14:19 Tak jsme ho viděli. Se na nás přijel podívat.
00:14:23 -A od tý doby pak jako...
-Proč říkáte nic moc?
00:14:27 -Já mám na něj špatný vzpomínky.
-Jo? -Hm.
00:14:30 -My jako kluci ne.
-Vy jste ho měli rádi?
00:14:33 A tak jako asi všichni jsme ho měli rádi,
00:14:36 ale nebylo to tak, jak to asi mělo bejt.
00:14:39 Tak se furt hádali s mamkou a prostě to nešlo dál asi už.
00:14:43 Už jsme tomu nějak... Já tady študoval v Praze, že jo,
00:14:47 takže...
00:14:49 A v jakém smyslu na něj máte špatné vzpomínky?
00:14:52 Já jsem byla v 15 letech u něj a vím, že měl dceru malou,
00:14:56 a jako nechoval se ke mně slušně.
00:15:00 -Ne?
-No, museli jsme si pro ní jet
00:15:03 potom s bráchou.
-Jo? -Hm.
00:15:06 Ale tak...
00:15:09 Jak se k vám choval?
00:15:12 Já bych to tady nechtěla rozebírat. Ono je to dost choulostivý.
00:15:16 Aha.
00:15:20 A když jste u něj bydlela a on měl malou dceru, tak tam byla
00:15:23 i jeho nová partnerka? -Ano.
-Ta se k vám chovala jak? -Slušně.
00:15:26 Tý jsem to řekla a ta zavolala domů, aby si pro mě přijeli.
00:15:34 Jo, to je život.
00:15:36 Já o tom nechci mluvit, protože ono je to dost intimní takový.
00:15:41 Co ta holčička? Kolik jí bylo? Ta, co tam byla.
00:15:44 Asi 7 let. 7-8 let jí mohlo bejt.
00:15:47 -Jak se jmenovala? Vzpomenete si?
-To si nevzpomenu.
00:15:50 Vůbec. Přemýšlela jsem, ale nevzpomenu si na ni.
00:15:56 -Ale jinak já nevím. -To je to, co si myslíme, jestli to nebude.
00:16:00 -Aha.
-Jestli to nebude z tý strany,
00:16:03 protože měl ještě pak nějak 2 děti.
-On měl potom ještě 2 děti?
00:16:06 -Ano.
-Někde... Kde oni to bydleli?
00:16:10 A on teda tady v té rodině, co jste byla, tak to se pak rozpadla
00:16:13 ta rodina?
-To už nevíme.
00:16:16 To nikdo neví, no.
00:16:19 Od tý doby potom už jako...
00:16:23 Říkám: Nás si našel, až když mně bylo 17-18 roků.
00:16:29 Tak s nebožtíkem bráchou jsme tak nějak, víte...
00:16:33 -A váš bratr zemřel kdy?
-Když mu 33 let.
00:16:36 -33 let? Co se stalo?
-Byl nejstarší.
00:16:39 -Mozkovou mrtvici.
-On moc dřel. To byla chyba.
00:16:49 A váš tatínek, vy jste říkali v reportáži nebožtík tatínek,
00:16:52 ten teda taky zemřel?
-Hm. -Jak je to dlouho?
00:16:55 25 let asi.
00:17:00 Tak já vám ještě jednou děkuju za to, že jste přišli.
00:17:03 A vy už se dozvíte kvůli komu. Prosím.
00:17:07 To jsem zvědavej teda.
00:17:18 Ahoj, Jiřinko. Ahoj, Péťo. Tak jste měli pravdu.
00:17:23 Já jsem vaše sestra Martina.
00:17:25 A abych pravdu řekla, Jiřinko, hledala jsem tebe.
00:17:31 O Péťovi jsem se dozvěděla teďko nedávno,
00:17:34 že mám bratra ještě.
00:17:37 A já bych se s váma strašně chtěla setkat.
00:17:39 -No, je to perfektní teda.
-Jo? To je bomba, viď?
00:17:43 -To je bomba. Konečně mám ségru.
-Ještě to nejde?
00:17:45 Dáme stěnu rychle pryč!
00:17:55 Ahoj, bráško.
00:17:59 Ahoj, Jiřinko.
00:18:04 Víš, jak dlouho jsem tě hledala?
00:18:10 Tak se to povedlo. Vy jste si mysleli, že to bude sestra.
00:18:15 Protože my jsme jinak v kontaktu s každým, takže...
00:18:18 -Nelži. Se mnou nejste.
-Teď už budeme snad.
00:18:22 Martina byla ještě mnohem menší, než jste si pamatovala,
00:18:24 když jste tam byla.
-No. Byly mi 2 roky.
00:18:27 Ale pamatuju si tě, že jsi tam byla s náma.
00:18:32 -Já si tě pamatuju.-Vy vzpomínáte na tatínka pozitivně.
00:18:35 V dobrým. A Jiřinka... My si to řekneme.
00:18:41 Uvidíme, no. Ale zase bráška pozitivně, tak jako.
00:18:44 No tak jsem kus chlapa, že jo?
00:18:48 -Tatínek byl takovejhle.
-Můžu sem pozvat svoji dceru?
00:18:51 Určitě. Pozveme dceru. A myslím, že pozveme všechny ještě támhle,
00:18:54 protože tam je sestřenice Martiny, která by vás taky hrozně ráda...
00:18:58 Já nevím, jak je to příbuzenstvo, ale pojďte za námi.
00:19:03 Dobrý večer. Jsou tam děti Martiny, takže vaše neteř, synovec.
00:19:06 To je moje dcera Verunka.
00:19:09 -To je moje nejlepší kamarádka Monika. -Já budu synovec asi.
00:19:12 -Ahoj.
-A tady mám vlastně...
00:19:15 Ale ještě někdo tady schází.
00:19:17 -Mě budeš vědět, viď?
-Já vím.
00:19:22 Ještě nám schází ta jedna sestra teda vlastně, Jano. Je to tak?
00:19:25 Já nevím, opravdu. Já nevím.
00:19:27 Tak uvidíme. Třeba se nevidíme naposledy.
00:19:30 Třeba se uvidíme. Hlavně doufám, že vy se nevidíte naposledy.
00:19:33 To určitě ne. Já už je nepustím.
00:19:35 Vy se nepustíte, ano. Tak moc mě těšilo.
00:19:38 -Jsem ráda, že to takhle dopadlo.
-Děkuju.
00:19:40 Na shledanou.
00:19:42 Vám všem zamávám. Na shledanou. Ahoj.
00:19:45 Mějte se hezky. Prosím.
00:19:58 Danielovi zemřela maminka, když mu byly dva roky.
00:20:01 Vůbec si na ni nepamatuje. Zato asi nikdy nezapomene na to,
00:20:05 co následovalo. Nezájem, samota, ústav.
00:20:09 Nedivím se mu, že touží po blízkém člověku.
00:20:11 Přichází Daniel.
00:20:21 -Dobrý večer, Danieli.
-Dobrý večer.
00:20:24 Prosím.
00:20:28 Já jsem v úvodu prozradila, že vám zemřela maminka,
00:20:31 když jste byl vlastně malinké dítě dvouleté.
00:20:34 -Nepamatujete si na ni vůbec?
-Ne, vůbec.
00:20:37 -Co se stalo s vaší maminkou?
-Zemřela. Měla vážnou těžkou nemoc.
00:20:43 Vy jste byl její jediné dítě nebo jste měl sourozence?
00:20:46 Ne, měl jsem starší sourozence.
00:20:49 -Kolik vás bylo dohromady?
-Čtyři.
00:20:54 S vámi čtyři? Takže 3 starší sourozenci tam byli.
00:20:57 Co se s vámi dělo s dětmi? Tatínek s vámi žil v době,
00:21:02 kdy zemřela maminka?
-Tatínek s náma žil,
00:21:05 ale různě jsme se stěhovali.
00:21:07 Vlastně hledal si přítelkyně různě, takže to bylo...
00:21:13 Takže jste se vždycky nastěhovali k nějaké jeho přítelkyni,
00:21:16 tam jste nějakou dobu byli...
-A zase se přestěhovali.
00:21:19 -To muselo pro vás být asi moc těžké. -Bylo to těžký, no.
00:21:22 Jaké byly ty přítelkyně? Byly to macechy,
00:21:25 nebo se z nich staly náhradní maminky?
00:21:28 To jako, když můžu říct, když se nějaká našla hodná,
00:21:34 tak se odstěhoval. A nakonec to byly spíš macechy.
00:21:40 Takže když byla hodná, tak tam jste dlouho nevydrželi?
00:21:44 Nevydrželi dlouho. Mezitím si hledal další vlastně,
00:21:48 takže jsme se takhle stěhovali.
00:21:52 A nakonec jsme všichni skončili i v domově.
00:21:57 -V dětském domově?
-Ano.
00:22:00 Kolik vám bylo let, když jste přišel do dětského domova?
00:22:03 To si nepamatuju. Možná 7 - 8 let. Nevím.
00:22:07 A byl jste nešťastný, že jste v tom dětském domově?
00:22:11 No, myslím si, že se mi spíš ulevilo.
00:22:14 -Že se vám ulevilo?
-Že se nemusím stěhovat.
00:22:18 Že se nemusíte stěhovat, nebo že se zároveň taky třeba nemusíte bát
00:22:21 nějaké z té macech?
-Taky, taky.
00:22:24 Byla tam i nějaká taková, která vás třeba bila, byla zlá na vás?
00:22:27 Byla zlá. Vlastně zakazovala všechny,
00:22:30 co jsme měli třeba fotky od mámy, tak všecko spálila a zničila.
00:22:35 -Ona vám spálila fotky maminky?
-Hm. Takže vlastně do teďka
00:22:39 nemám žádnou fotku.
-Vy vůbec nevíte, jak vypadala?
00:22:41 -Ne. Nevím. Nepamatuju si.
-A do toho dětského domova
00:22:44 jste šli společně jako sourozenci, nebo vás rozdělili?
00:22:49 Rozdělili nás. Každej jsme byli jinde.
00:22:53 Tím se teda přerušily nějaké vztahy mezi vámi?
00:22:59 No, po dobu, co jsme byli v tom domově, ano.
00:23:02 Pak když si našel přítelkyni, tak si nás vzal zpátky
00:23:09 po nějaký době.
-Váš otec?
00:23:11 Ano. A vlastně bydlel jsem akorát s jednou sestrou.
00:23:16 Ta jedna si našla přítele. Ti se vzali,
00:23:21 takže ti bydleli úplně jinde. A když jsem bydlel s tou sestrou,
00:23:27 s tátou a od táty s přítelkyní,
00:23:31 tak jako ty vztahy mezi mnou a otcem nebyly moc dobrý.
00:23:38 -Ne?
-Pak odešla sestra.
00:23:41 -Jak se jmenuje ta sestra, která s váma bydlela? -Edita.
00:23:45 Ta vlastně se potom odstěhovala.
00:23:48 A pak jsem odešel i já.
00:23:51 -Brzo jste odešel z domu?
-Ano.
00:23:54 Kolik vám bylo let? Ještě jste nebyl plnoletý?
00:23:56 Asi 17. To jsem různě pracoval. Sháněl práci.
00:24:04 Pak jsem se přestěhoval do Prahy. V Praze jsem si našel
00:24:07 po nějaký době přítelkyni, s kterou mám syna.
00:24:11 -Ano? Jak máte velikého syna?
-Letos mu bude 11 let.
00:24:17 -Už velkého. A doprovodila vás sem přítelkyně? -Ano.
00:24:20 -Se synem. Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:24:29 Dá se říct, že teď žijete šťastně? Nebo jaký máte teď život?
00:24:33 -Šťastnej. -To je dobře, to si určitě zasloužíte
00:24:37 po tom všem, čím jste si prošel. Ale asi stejně vám někdo schází,
00:24:41 proto jste tady. Tak koho jste si pozval do Pošty?
00:24:44 -Pozval jsem si sestru Editu.
-Tu Editu, se kterou jsem bydlel?
00:24:47 Právě tu Editu, s kterou jsem bydlel, kterou jsem dlouho neviděl,
00:24:51 protože s druhou sestrou se občas vídám
00:24:55 a teďka jsem našel,
00:24:58 nebo přítelkyně mi pomohla najít bráchu Petra.
00:25:05 Vy byste tady chtěl mít Editu, kterou jste dlouhou dobu neviděl.
00:25:08 Víte o ní něco? Víte, jak žije? Jestli má rodinu?
00:25:12 Nevím. Co jsem slyšel, že by měla žít, bydlet někde v Rumburku,
00:25:17 ale co tam dělá...
00:25:20 Myslím si, že by měla dělat v nočním podniku někde.
00:25:24 -Aha.
-Nějakej noční klub, ale nevím.
00:25:27 -Jenom co jsem zaslechl.-Co na to říkáte, pokud by to byla pravda,
00:25:30 že by pracovala v nočním klubu?
-Tak si vybrala takovou práci,
00:25:33 tak co na to mám říct?
-Nevadí vám to v tom,
00:25:36 že byste se s ní chtěl třeba setkat, sblížit? -Ne. Nevadí.
00:25:41 Podíváme se na to, jestli ji pro vás pošťák Ondra našel.
00:25:45 Ještě se jednou zeptám. Kdy jste ji viděl naposledy?
00:25:48 -Já vás zkouším, co?
-Já nevím.
00:25:51 16 když mi bylo? 15-16 let. Nevím.
00:25:55 -Vám bylo 15-16 let? -Asi. Já nevím. Je to strašně dlouho.
00:26:01 -Takže přesně nemůžu říct.
-Každopádně je to dlouhá doba.
00:26:04 Tak se podíváme, jestli ji pošťák Ondra našel. Prosím.
00:26:13 Ahoj, Ester, momentálně stojím v Jiřetíně pod Jedlovou,
00:26:16 kde mají několik nádherných věcí. Kupříkladu rozhlednu Jedlová,
00:26:21 hrad Tolštejn a ještě asi 5 vteřin pošťáka Ondru,
00:26:24 který ale musí vyrazit do Rumburku za paní Editou. Zatím ahoj.
00:26:31 Esterko, jdeme za Editou.
00:26:39 -Dobrý den. -Dobrý den. Já vás zdravím, pošťák Ondra,
00:26:41 Česká televize, pořad Pošta pro tebe. Vy budete Edita? -Ano.
00:26:45 -Jste Edita? -Jsem Edita.
-Výborně, tak to mám radost.
00:26:47 Editko, mám tady pro vás pozvání do pořadu Pošta pro tebe,
00:26:50 ovšem pouze pokud se váš tatínek jmenuje Rudolf. -Ano.
00:26:53 Prosím pěkně, tady tu pozvánku máte. Znáte pořad Pošta pro tebe?
00:26:56 -Znám. -Díváte se?
-Dívám.
00:26:58 -Kdo, myslíte, že vás hledá?
-To netuším.
00:27:01 -Netušíte? -Netuším.
-Ani úplně nejmenší tušení? -Ne.
00:27:05 Já akorát vím, že jsou určitý lidi, s kterýma bych se nechtěla setkat.
00:27:09 -Kdo to je?
-No, můj bejvalej přítel.
00:27:14 A jinak? Je někdo, s kým byste se chtěla setkat?
00:27:16 -No, to nevím. Nechám se překvapit.
-Tak třeba máte rodinu?
00:27:20 -Mám no.
-Velkou rodinu? Sourozence?
00:27:23 -Mám sourozence.
-Kolik máte sourozenců? -Čtyři.
00:27:26 -Čtyři?
-No takhle: Tři a já jsem čtvrtá.
00:27:30 -A s těmi nejste v kontaktu?
-Ne.
00:27:33 -A co když to budou oni?
-Nechám se překvapit.
00:27:35 Necháte se překvapit. Znamená to, že přijdete?
00:27:38 No, zkusím přijít. Jestli mi do toho něco nevleze, tak přijdu.
00:27:43 Tak jo. Výborně. Edito, děkuju moc. Já se na vás budu těšit.
00:27:46 Esterko, drž mi palce, ať se to podaří. Ahoj!
00:27:49 Na shledanou.
00:27:59 -Uvidíme, jestli přijde.
-Uvidíme, jestli přijde.
00:28:01 -Poznal byste Editu?
-No, asi jo.
00:28:07 -Je si podobná pořád?
-Je si podobná.
00:28:10 Akorát si změnila barvu vlasů.
00:28:14 -Měla obavu z bývalého přítele, tak to vy nejste. -Ne.
00:28:18 Říkala, že se sourozenci není v kontaktu
00:28:21 a že se uvidí, že se pokusí přijít.
00:28:24 -Tak já se jdu zeptat, jestli jí to vyšlo, jestli je tady. -Dobře.
00:28:31 Ondro, já myslím, že ty jsi byl ještě krásnější než ten hrad.
00:28:35 Teď jsem úplně zapomněla, jak se jmenoval.
00:28:37 Esterko, ale každopádně ty jsi ten hrad neviděla.
00:28:41 -Co jsem tam viděla teda?
-Tam jsi viděla jen faru a kostel.
00:28:45 Aha. Tak proto jsi byl krásnější než ten hrad.
00:28:50 Dobře. Já jsem ti chtěla tak jako polichotit na začátku.
00:28:53 Ale o to samozřejmě nejde, o tvou krásu.
00:28:55 Jde o to, že tady mám Daniela, který by se rád setkal
00:29:00 se svou sestrou Editou. Neviděl ji opravdu hodně dlouhou dobu.
00:29:03 Tak já doufám, že se tady uvidí.
00:29:05 Esterko, doufáš marně. K tomu setkání u nás rozhodně nedojde,
00:29:09 protože paní Edita tady není.
00:29:12 To mi je líto. Nevíš proč?
00:29:15 Ty důvody jsou mi opravdu neznámé. Zkoušeli jsme ji kontaktovat.
00:29:19 Bohužel, paní Edita se mi neozývá. Takže nevím.
00:29:25 Tak to mi je moc líto. Nicméně ti děkuju za to,
00:29:28 že jsme ji viděli aspoň v reportáži. Díky. -Není zač.
00:29:35 To mi je líto. Edita říkala, že se pokusí přijet.
00:29:41 -Proč, si myslíte, že tady není?
-Nevím.
00:29:46 Mohla do toho přijít práce, cokoliv. Nevím.
00:29:49 Nebo se obávala, aby tady třeba nebyl ten bývalý přítel.
00:29:54 Ale jste tady vy. Já si myslím, že vás by určitě vidět chtěla.
00:29:57 A jsem si jistá, že se bude dívat na Poštu.
00:30:00 Tak jí řeknete to, co jste jí chtěl říct? Támhle svítí kamera.
00:30:04 Ahoj, Edito. Jsem tvůj nejmladší bratr Dan.
00:30:08 Rád bych se s tebou setkal, protože jsi vlastně poslední ze sourozenců,
00:30:13 kterýho jsem dlouho neviděl.
00:30:16 Tak. Já podporuju Dana. Edito, pokud se díváte,
00:30:19 tak určitě se nám ozvěte a my už vás propojíme.
00:30:22 Já věřím tomu, že se určitě setkáte, že se Edita ozve.
00:30:27 -Mějte se hezky. Těšilo mě. Na shledanou. -Na shledanou.
00:30:40 Adamovi je teprve 9 let,
00:30:42 a přesto se s maminkou občas dívá na Poštu pro tebe.
00:30:45 Při jednom sledování ho napadlo, že by si měl také koho pozvat.
00:30:49 Přichází Adam a jeho maminka Blanka!
00:30:54 -Adámku, vlevo!
-Jo.
00:31:03 -Ahoj, Adámku. -Dobrý den.
-Moc jsem se na tebe těšila. Ahoj.
00:31:06 -To je pro vás. -Děkuju. Ta je krásná. Jsi moc hodnej.
00:31:09 -Dobrý večer, Blanko.
-Dobrý večer. -Prosím.
00:31:11 -Posuň se.
-Pojď ke mně blíž, neboj se.
00:31:15 -Adame, ty se opravdu díváš na Poštu pro tebe? -Ano.
00:31:18 -Vážně? S maminkou?
-Ano.
00:31:21 -A tebe napadlo, že by sis taky někoho pozval do Pošty? -Ano.
00:31:24 -A koho? -Paní učitelku.
-Vážně? A proč?
00:31:28 Protože nade mnou nezlomila hůl jako v jiný škole.
00:31:33 Že nad tebou nezlomila hůl? Jiné učitelky nad tebou lámaly hůl?
00:31:37 -Nebyly na tebe tak hodné jako tahle? -Ano.
00:31:40 Vážně? A proč? Proč na tebe nebyly hodné?
00:31:43 -Protože mám poruchy.
-Máš poruchy? -No.
00:31:47 -Aha. Ony to nechtěly pochopit a nebyly s tebou trpělivé? -No.
00:31:52 Já se zeptám teda maminky. Jak to je s Adámkem?
00:31:55 Adámek má diagnostikované ADHD. To je vlastně...
00:32:00 Z toho vyplývají poruchy učení a chování,
00:32:03 takže on nebyl žádnej svatoušek samozřejmě,
00:32:06 ale myslím si, že s těmito dětmi se musí umět pracovat. -To určitě.
00:32:10 A určitě to je základ. Protože teďka máme zkušenost,
00:32:14 že to jde. Změnili jsme školu a je to úplně super.
00:32:18 To je moc dobře. To hlavně přeju Adámkovi.
00:32:20 Ale určitě i vám, protože to musí být velký stres i pro rodiče.
00:32:24 Jak to bylo? Asi jste nevěděli hned, jaký má Adámek problém.
00:32:27 To je asi dost těžká doba, než se vůbec zjistí,
00:32:30 v čem je ten problém. Jak to bylo, když byl Adámek malý?
00:32:33 No, Adámek od malinka byl takový divoký dítě.
00:32:37 Hodně brzo začal mluvit. Takový neposeda.
00:32:41 A už vlastně ve školce byly stále stížnosti.
00:32:44 Tak jsem začala hledat, protože opravdu jsem věděla,
00:32:48 že je citlivý, že má rád lidi, ale lidi neměli rádi moc jeho,
00:32:53 protože byl všude hodně hlučný, hodně se upřednosťnoval.
00:32:59 -Takže... -Jak jste to vy jako maminka zvládala?
00:33:02 -Těžko.-Měla jste vždy dost trpělivosti? To musí být těžký.
00:33:05 Ne, taky jsem to někdy nezvládala samozřejmě.
00:33:08 A o to horší to bylo, když pak slyšíte pořád jenom stížnosti.
00:33:12 Ale byl problém, že ty stížnosti byli i v souvislosti
00:33:17 s jinými dětmi. Co on neudělal, tak se na něj svedlo.
00:33:20 Takže to bylo fakt jako těžký. Ale zvládli jsme to.
00:33:25 -Takže do školky Adam nechodil rád?
-No, nechodil.
00:33:27 -Jak ty vzpomínáš na školku?
-Děti na mě byly hodný,
00:33:33 ale spíš jedna paní učitelka.
-Paní učitelka na tebe nebyla hodná
00:33:36 ve školce? -No. Byla přísná.
-Měl jsi z ní strach? -No.
00:33:40 -A nechodils tam rád, viď?
-Ne.
00:33:43 Takže i ty učitelky, když věděly, že Adámek prostě má ADHD,
00:33:47 že má důvod k tomu, že to není, že by to dělal naschvál,
00:33:50 že by zlobil, tak to nějak neuměly zpracovat?
00:33:52 Moc ne. Já bych řekla, že ony nemají ani moc příležitosti
00:33:56 zase tohle dělat, jakoby extra se někomu věnovat,
00:33:59 protože mají plný třídy dětí. Ony na to nemají kapacitu a čas.
00:34:04 A ani kolikrát teda chuť.
00:34:07 Co se dělo potom, když Adam nastoupil do školy?
00:34:11 Když nastoupil do školy, tak ze začátku se Adamovi ve škole líbilo,
00:34:15 těšil se tam, ale pak právě začaly ty problémy s tím učením,
00:34:20 což my už jsme věděli předem, protože jsme byli v tý poradně
00:34:23 a hodně jsme se zajímali o tu problematiku.
00:34:26 Takže vlastně on už šel s tímhle tím, s tou diagnózou,
00:34:31 s těmi poruchami vlastně do školy. Takže už od začátku se to vědělo.
00:34:36 Ale já mám pocit, že v těch školách to je pak ještě horší.
00:34:40 Že fakt nemají kapacitu ti učitelé.
00:34:44 Jednak mají hodně učiva, musí toho hodně zvládnout.
00:34:48 A samozřejmě mně v tý poradně doporučovali,
00:34:51 aby šel Adámek do speciální školy, což je speciální... Ne.
00:34:55 Což je škola, základní škola pro děti se specifickými poruchami.
00:35:01 -A udělali jsme moc dobře.
-Jo? Jak je teď v té nové škole?
00:35:06 -Jak se ti tam líbí, Adame?
-Mně se tam líbí dobře.
00:35:09 -A ty tady něco s sebou máš?
-To je pro paní učitelku.
00:35:12 -Můžu se na to podívat? -No.
-To jsi dělal sám? -No.
00:35:16 To jsi moc šikovný.
00:35:18 -Jaká je paní učitelka tvoje?
-Hodná.
00:35:21 -Je hezká?
-No.
00:35:24 -A je na všechny hodná, nebo na tebe nejvíc? -Na všechny.
00:35:28 -Takže ji mají všichni rádi?
-No.
00:35:31 Jak vy to vnímáte? Jak se změnil život Adámka a váš tím,
00:35:34 že přišel do téhle školy?
00:35:37 Jaký je rozdíl mezi touhle školou a tou původní?
00:35:41 Já bych řekla, že ten život se nám změnil z rubu na líc.
00:35:45 Ne obráceně. Ale samozřejmě já vím, že tyhle děti jsou a budou.
00:35:52 A vím taky, že učitelé nemají ty kapacity v běžný škole.
00:35:57 Ale myslím si, že někdy ten přístup by mohl být lepší, no.
00:36:01 Adam je dneska plnohodnotný kluk.
00:36:05 Je v podstatě... Dobře se učí. Kdežto v těch běžných školách,
00:36:10 tam na to není čas, a právě proto třeba
00:36:14 jsou ty děti hodnocený, dostanou zadání úkolu a starejte se.
00:36:19 Ale když si ho nemůžou přečíst, neumějí si ho pořádně přečíst...
00:36:22 -Protože mají dyslexii třeba.
-Tak. Tak ho špatně vypracují.
00:36:26 Nebo napíšou něco zrcadlově. A tam už je to právě hodnocený
00:36:29 trojkama, čtyřkama, ale to dítě si to třeba vůbec nezaslouží,
00:36:32 protože ty vědomosti má, akorát je neumí na ten papír dát.
00:36:36 Musí to být asi strašně demotivující pro to dítě,
00:36:39 aby se dál snažilo, protože ví, že to zase bude špatně.
00:36:43 Je to tak.
00:36:45 Já jsem hrozně hrdá nebo šťastná z Adama.
00:36:55 -Je to moc šikovný kluk.
-Že to zvládnul.
00:36:58 Že jsme to všichni zvládli. Ale bez týhle školy a paní učitelky
00:37:01 bychom to asi nezvládli.
00:37:04 -A paní učitelka je taková, jak říkal Adam? -Je úžasná.
00:37:09 POTLESK
00:37:17 Já si na ní hodně cením to, že ona hledá přístup
00:37:21 ke každýmu dítěti jako k jednotlivci
00:37:24 a v podstatě hledá způsoby, jak to těm dětem,
00:37:28 jak je to naučit a jak to vyzkoušet.
00:37:30 Není to prostě přečti, nepřečti, neumíš, odchod.
00:37:33 Adam má problémy. Se čtením docela už to jde, ale psaní.
00:37:38 Ale mají angličtinu a tam je to teda katastrofa.
00:37:42 A paní učitelka říkala: My to zvládneme, já najdu způsob,
00:37:45 nebojte se, ničeho se neděste, my to zvládneme.
00:37:48 A už jenom to slovo útěchy hodně pomůže.
00:37:53 To věřím.
00:37:55 Kým bys chtěl jednou být? Co bys chtěl dělat za práci?
00:37:58 -Policistu.
-Policistu? A proč?
00:38:01 -Nevím.
-Chtěl bys zachraňovat někoho?
00:38:04 -No.
-Chtěl bys chránit lidi? -No.
00:38:07 Teď mi řekněte, jak to bylo. Koho to opravdu napadlo, ta Pošta?
00:38:11 -Adámka. -Mě.
-Vážně? -No.
00:38:15 Proč si myslíš, že bys jí chtěl tady poděkovat?
00:38:19 Protože je skvělá a protože se mi snaží pomoct.
00:38:24 Jo? A protože ji máš rád, jak jsi to hezky vyšil do toho srdíčka.
00:38:28 Co jste na to říkala, když Adam přišel s tímhle nápadem?
00:38:32 Já jsem mu pomohla samozřejmě napsat ten dopis,
00:38:35 ale s tím, že nás určitě nevyberete.
00:38:39 -A vida! A jste tady. -Jsme tady.
-A jsme rádi, že jste tady.
00:38:43 POTLESK
00:38:50 -Jak se jmenuje paní učitelka vlastně? -Pavlína Cermanová.
00:38:55 Tak já jsem moc zvědavá na paní učitelku Pavlínu.
00:38:58 Pošťák Ondra ji asi našel, když měl od vás ten kontakt.
00:39:02 -Říkala vám třeba ve škole o tom?
-Ne. -Vůbec nic neříkala?
00:39:05 -Ne. -Teda.
-Řekni, co sis myslel.
00:39:10 Když pak jsme věděli, že už tam Ondra byl,
00:39:13 tak tys přišel ze školy...
-No tak já jsem si myslel,
00:39:17 že na nás byla přísnější tenhle týden asi z toho, že se bála.
00:39:22 Aha, tys měl takový pocit, že je malinko přísnější, že je nervózní?
00:39:25 -No.-Vážně? Ale nic neřekla? A ty ses jí taky nezeptal, co se děje?
00:39:30 -Ne.
-No tak uvidíme,
00:39:33 jestli byla nervózní, uvidíme, co říkala na pošťáka Ondru.
00:39:37 Koukneme se na reportáž, jo, spolu? Prosím.
00:39:45 Ahoj, Ester! Dostal jsem od tebe za úkol najít paní Pavlínu.
00:39:49 Když jsem ji ale nezastihl doma, tak jsem musel,
00:39:51 jak se lidově říká, přiznat barvu, a teď na ni čekám v Hradci Králové
00:39:55 na náměstí, kde máme za chvíli sraz. Takže za chvíli ahoj.
00:40:01 -Pošťák Ondra. Vy jste Pavlína?
-Ano.
00:40:03 -Kontrolní otázka. Máte pedagogické vzdělání? -Ano.
00:40:06 Prosím pěkně, tady máte pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:40:10 A teď mi řekněte, kdo, si myslíte, že vás může hledat?
00:40:13 Já vůbec netuším. Já jsem o tom dlouho přemýšlela, jak jsi mi volal
00:40:16 už o chvíli dříve a dal jsi mi takovýho toho brouka do hlavy.
00:40:20 -A fakt nevím. Mám z toho strach.
-Fakt nevíte?
00:40:24 Kdo by to mohl bejt? Pojďte zkusit na někoho přijít.
00:40:26 Pedagogické vzdělání. Znamená to, že jste třeba učila nebo učíte?
00:40:35 -Nevím. Nevím. Opravdu nevím.
-Nevíte?
00:40:37 -Fakt mě nenapadá.
-Chcete to vědět? -Jo.
00:40:40 -To budete muset ale přijít k nám do studia. -No to je teda.
00:40:44 -Asi by to šlo.
-Asi by to šlo? Skvělý.
00:40:47 Pavlíno, děkuju. Já se s vámi loučím.
00:40:49 Esterko, musíme držet palce, aby to Pavlíně vyšlo. Zatím ahoj.
00:41:06 Moc hezká paní učitelka. Moc milá. Máš radost, žes ji viděl, viď?
00:41:10 -No.-Ale byla hodně taková jako překvapená a nervózní z toho.
00:41:13 To jsi měl asi pravdu s tím, co jsi říkal.
00:41:17 Tak, co myslíš, že teď bude dál? Jak to je dál?
00:41:21 No, že teďka se zjistí, jestli přišla, nebo nepřišla.
00:41:24 -Jasně. A od koho já se to dozvím?
-Od pošťáka Ondry.
00:41:27 Tak já se ho jdu zeptat, jo? Tak jdu na to.
00:41:35 Ondro, malý Adam mi poradil, že bych se tě měla jít zeptat na to,
00:41:38 jestli přišla paní učitelka Pavlína, nebo ne.
00:41:41 Tak já se tě na to jdu zeptat. A ještě se tě zeptám:
00:41:44 Měl jsi taky svou milovanou paní učitelku?
00:41:47 Ty jsi byl taky asi docela zlobivé dítě?
00:41:50 Já jsem byl andílek.
00:41:54 V tom případě jsi měl určitě spoustu učitelek, které tě milovaly
00:41:57 a ty je. -Stoprocentně. Mě měli všichni rádi.
00:42:01 -To ti zůstalo až do dospělosti.
-Je to tak.
00:42:04 Prosím tebe, je tady paní učitelka Pavlína?
00:42:07 Esterko, Pavlína je tady.
00:42:10 Skvělé!
00:42:19 -Já vás zdravím. Dobrý večer, Pavlíno. -Dobrý večer.
00:42:21 Prosím.
00:42:26 -Dobrý večer, Pavlíno.
-Dobrý večer. -Vítám vás. Prosím.
00:42:32 Mám radost, že jste tady. Vy jste byla taková trošku nervózní
00:42:35 v té reportáži. Je to pravda?
-I teďka jsem nervózní.
00:42:38 I teď jste nervózní? Ale určitě jste o tom přemýšlela.
00:42:42 To je samozřejmé. Tak napadl vás někdo?
00:42:45 Napadlo mě hodně lidí, které znám a které bych třeba ráda viděla,
00:42:48 ale je mi to záhadou, že by mě určitě dokázali najít i jinak
00:42:53 než až takhle v televizi. Ale určitě jim to chci splnit,
00:42:56 protože jestli mě takhle někdo hledá, tak mně by bylo líto,
00:43:00 kdyby ten dotyčný nepřišel.
-Hm. Nechtěla jste zklamat toho,
00:43:03 kdo je za tou stěnou. -Určitě.
-To znamená, že není nikdo,
00:43:06 kdo vám třeba zmizel ze života? Nemáte nikoho?
00:43:09 -Vůbec mě nenapadá.
-Nějakého sourozence, rodiče,
00:43:14 příbuzné nějaké další? Máte všechny kolem sebe?
00:43:17 Myslím si, že mám. Jestli tam je ještě někdo jiný, tak budu ráda.
00:43:23 -Máte rodinu už vlastní?
-Mám.
00:43:25 -Máte děti?
-Ano.
00:43:27 A s těmi jste asi v kontaktu teda s dětmi.
00:43:30 Rozhodně.
00:43:34 Vás to tak pobavilo. A že by si vás pozval třeba...
00:43:39 Nějaká dávná láska, že by si vás pozvala?
00:43:41 To by taky bylo možné.
00:43:43 Snažila jsem se to hledat a byl k nenalezení.
00:43:48 -Počkejte, vy jste se snažila hledat svou dávnou lásku? -Ano.
00:43:51 -Už někdy dřív?
-Ne, teďka.
00:43:53 Teď? Abyste se ho zeptala, jestli si vás nepozval?
00:43:57 -Jestli to je on. Ano.
-Aha.
00:43:59 Chtěla jsem ho vypátrat dřív, než bude natáčení,
00:44:01 že bychom se setkali nějak jinak.
-Aha. A nepodařilo se vám to?
00:44:05 -Ne. -Ukrýval se před vámi?
-Ano. -Proč asi? -Nevím.
00:44:09 -Třeba abyste se mohli sejít tady.
-No.
00:44:12 -Z jaké to byla doby láska?
-Z vysoké školy.
00:44:16 -Byli jste spolu dlouho?
-Ne.
00:44:19 -A teď jste vdaná teda?
-Ano.
00:44:21 Manželovi by to nevadilo, kdybyste se tady setkala se svou láskou?
00:44:25 Manžel z toho má strach, proto se mnou nešel do studia.
00:44:28 Aha. Měl strach, aby se třeba nepopral?
00:44:31 -To snad ne. -Protože někdy ti manželé, když mají strach,
00:44:34 tak právě jdou, aby si pohlídali svou ženu.
00:44:38 -On mi napsal SMS, ať se mu vrátím.
-Vážně?
00:44:41 To je hezký.
00:44:43 Kontrolní otázka byla na vaše pedagogické vzdělání.
00:44:46 -Vy jste učitelka? -Ano.
-A učíte? -Ano.
00:44:49 -Na jaké škole? Na základce?
-Na základní škole.
00:44:52 -Jaké to je povolání? -Nádherné.
-Nádherné? -Nádherné.
00:44:58 To je krásný, když učitel řekne prostě bez dodatků nádherné.
00:45:02 Je nádherné, když máte okolo sebe výborné lidi,
00:45:05 kteří vám pomáhají.
-Kdo jsou ti lidé?
00:45:09 Kolegové. Kolegyně. Paní ředitelka, kolegyně, prostě zázemí.
00:45:15 -Takže si pomáháte vzájemně?
-Pomáháme.
00:45:17 Je to potřeba, protože učíme děti, které mají poruchy,
00:45:20 tak občas je to těžší s těmi dětmi a hlavně s jejich rodiči,
00:45:23 takže máme veliké zázemí v těch kolegyních. Nebo já mám určitě.
00:45:28 Jaké poruchy mají děti? Jaké se tam scházejí u vás?
00:45:31 Dyskalkulie, dyslexie, dysortografie...
00:45:34 -Takové ty specifické poruchy učení?-Specifické poruchy, ano.
00:45:37 No a je to... Myslíte si, že to je v něčem...
00:45:41 Cítíte v tom třeba větší smysl než učit na normální škole?
00:45:44 -Určitě.-Rozhodla jste se záměrně, že chcete pomáhat takovým dětem?
00:45:47 Cítím v tom velký smysl, protože tyhle děti by to nezvládly
00:45:50 v normálních školách. Vidíme, když ty děti přijdou z normálních škol,
00:45:54 jak u nás rozkvétají, když chtějí. Když ony taky chtějí.
00:45:58 Jak rozkvetou, jak se zapojí do kolektivu, jak jsou šťastné,
00:46:02 jak si užívají to svoje dětství.
-Čím si myslíte, že nejvíc trpí
00:46:05 v těch normálních školách? Jaké tam mají nejvíc problémy?
00:46:08 Protože jsou outsideři. Oni jim nerozumí.
00:46:11 Paní učitelka na ně nemá čas, když jich tam má 25.
00:46:14 Takže to opravdu nejde jako.
00:46:16 Takže se z nich stanou outsideři i v tom dětském kolektivu?
00:46:19 Většinou asi ano.
00:46:23 Říkala jste, že někdy jsou problémy s rodiči.
00:46:26 Proč jsou třeba problémy s rodiči? Nechápou tu vaši práci?
00:46:31 Spíš nedokážou pochopit, že jejich dítě má takovou poruchu
00:46:34 a že oni jsou taky od toho, aby jim pomáhali. Nejenom že paní učitelka
00:46:37 za ně všechno musí udělat. A určité věci prostě nechápou.
00:46:42 Horší je domluva s dospělým než s dítětem.
00:46:47 Tak je dobře, že tam máte to zázemí toho kolektivu.
00:46:50 Dovedete si představit, že byste tuhle profesi dělala celý život?
00:46:53 Dá se to vydržet?
00:46:56 -V té naší škole ano.
-To je skvělé.
00:47:00 POTLESK
00:47:06 Takže je to tak, že vy nemáte vlastně žádného favorita v hlavě.
00:47:10 Nikdo konkrétní vás nenapadl? Vůbec netušíte, kdo by tam mohl být?
00:47:14 Konkrétně ne. Mám tam víc lidí, kteří by tam mohli být,
00:47:17 a všechny ráda uvidím.
-Tak to je dobře.
00:47:19 Vy už se dozvíte, kdo je tím konkrétním člověkem. Prosím.
00:47:36 Dobrý den, paní učitelko. Já jsem si vás pozval proto,
00:47:40 protože jsem vám chtěl poděkovat za to,
00:47:44 jak jste nade mnou nezlomila hůl jako v jiný škole.
00:47:51 POTLESK
00:48:08 A já bych se chtěla přidat, protože jsem neskutečně šťastná,
00:48:12 že můj syn má to štěstí být ve vaší třídě a ve vaší škole.
00:48:27 -Co na to říkáte, Pavlíno?
-Já to nechápu. On je nemocnej.
00:48:31 Má být doma. A já ho omlouvám, že má angínu.
00:48:36 -Dneska je ředitelské volno.
-To je pravda. Dneska.
00:48:41 -Můžu nechat odstranit stěnu, která je mezi vámi? -Rozhodně.
00:48:44 Rychle ji dejme pryč!
00:48:51 Teda vy dostanete za ucho! Adame, děkuju.
00:48:56 -To je pro vás.
-Ježiš, děkuju.
00:48:58 Děkuju. Děkuju moc.
00:49:01 Děkuju.
00:49:08 Ještě ať na vás vidíme, Pavlíno.
00:49:11 Tak to vás nenapadlo, že si vás pozve nějaký žáček?
00:49:14 Myslela jsem, že to bude nějaký žáček, ale z těch dřívějších.
00:49:17 Já si myslím, že ještě nejsem tak stará, ale hrozně moc děkuju.
00:49:21 -To je nádherné.-A co je důležité, že to opravdu byl nápad Adámka.
00:49:25 Není to tak, že by to vymyslela maminka.
00:49:28 To věřím. Já to věřím Adamovi. Já věřím všemu.
00:49:32 Mě moc těšilo. Jsem moc ráda, že jste tady byli vy všichni
00:49:36 a kéž by bylo hodně takových učitelů. Mám pravdu?
00:49:41 POTLESK
00:49:43 Díky moc za to, že jste přišla. Manželovi se vrátíte v pořádku.
00:49:48 Pozdravujte u vás v báječné škole.
00:49:50 -Adámku, byl jsi úžasnej. Krásně jsi to zvládl. -Děkuju.
00:49:54 -Jsi moc šikovnej kluk. Ahoj.
-Na shledanou. Moc mě těšilo.
00:49:57 Mějte se hezky. Prosím.
00:50:12 I dnešní Pošta pro tebe končí výzvou.
00:50:28 Měla by mít dva bratry, z nichž jeden se jmenuje Michal.
00:50:31 Hledáme i je.
00:50:51 To už je poslední informace dnešního vysílání.
00:50:54 Mějte se krásně. Těším se na shledanou opět za týden.
00:51:39 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
Martina hledá děti svého otce. Nejen proto, že jsou to sourozenci, s nimiž by se ráda setkala. Vlastní původní rodinu už nemá, její rodiče už nežijí. Ráda by se více dozvěděla o osobě svého otce, nebo si potvrdila svůj názor na něj. Nežila s ním dlouho, ale má na něj hezké vzpomínky. Dnes ví, že obraz, který o něm vytvářela matka, není zdaleka tak přesný a úplný. Jiřina a Petr, které hledá, jsou její sourozenci, s nimiž ji v duchu spojuje hezký vztah s tatínkem. Leccos o nich slyšela, nebyly to vždycky příznivé zprávy. Chce je však poznat, vidět na vlastní oči. Je naděje, že by se mohli mít rádi… Jsou to sourozenci, možná mají šanci být si oporou. Třeba své sestře bude moci nabídnout pomoc, třeba je také sama.
Blanka a její devítiletý syn Adam mají za sebou krušné časy. Prošli si obdobím neúspěchů, ústrků, nespravedlnosti a nepochopení, které prožívají tzv. „zlobivé děti“ – děti s ADHD – a jejich rodiče. Teprve nyní se z Adama stal normální a šťastný kluk, budující si přirozené sebevědomí. Proto také přišel s maminkou do studia.
