Martina a její děti si prožily kruté období. Našly však důvěrníka a oporu v osobě paní Aleny. Právě kvůli ní se Martina rozhodla svůj příběh zveřejnit. Režie M. Dvořáček
00:00:47 Krásný dobrý večer, milí diváci.
00:00:50 Jsem moc ráda, že jste opět s námi
00:00:52 připraveni sledovat naše napínavé příběhy.
00:00:55 Také vám chci poděkovat za vaši spolupráci.
00:00:58 Rubrika Pošťák Ondra hledá je pro vás stále připravena na
00:01:01 webových stránkách České televize a v časopisu Blesk pro ženy,
00:01:05 který je naším sponzorem. Začíná další Pošta pro tebe!
00:01:13 Martina se velmi brzy vdávala. Bylo jí pouhých 16 let.
00:01:17 A od té doby zažila hodně těžkých chvil.
00:01:19 Naštěstí má blízkého člověka, který jí a hlavně jejím dětem
00:01:23 nezištně pomáhá. Přichází Martina!
00:01:31 -Dobrá večer, Martino. Vítám vás.
-Děkuji.
00:01:34 Prosím.
00:01:37 V 16 letech jste se vdávala? Jak se to tak přihodilo?
00:01:42 Přihodilo. Otěhotněla jsem se svojí láskou z chalupy.
00:01:45 Rodiče s tím samozřejmě nesouhlasili,
00:01:49 ale nakonec mě zplnoletili a já jsem se vdávala.
00:01:51 Studovala jste v tu dobu, nebo co jste dělala?
00:01:54 Studovala jsem. Bohužel jsem nedostudovala,
00:01:56 protože když se narodila první holčička, tak se zjistilo,
00:01:58 že je postižená, tudíž už nebyl čas na dostudování.
00:02:02 Takže vám bylo nějakých necelých 17 let,
00:02:04 najednou jste byla vdaná paní, maminka a měla jste postižené dítě.
00:02:08 Jak se to dá zvládnout v takovém věku nízkém?
00:02:11 -Musí.
-Musí? -Musí.
00:02:14 Buď si vyberete tu možnost, že to nedokážete, a dítě můžete dát
00:02:17 do nějakýho ústavu, nebo si řeknete, že to musí jít, a jde to.
00:02:21 -Vy jste pochybovala o tom, jaké bude vaše rozhodnutí? -Ne.
00:02:24 -Vůbec? -Ne. Vy jste věděla, že se postaráte o dceru?
00:02:27 Nevím, jestli jsem to věděla, ale nedovedla jsem si představit,
00:02:29 jak to vlastně bude, co to bude obnášet, tak jsem do toho šla.
00:02:32 Co vám tehdy řekli, jaká byla diagnóza vaší dcery?
00:02:35 Dětská mozková obrna, hypotonická forma.
00:02:38 Tehdy jsem ještě nevěděla, že to bude dítě
00:02:40 s těžkým mentálním postižením.
00:02:42 -Kolik je vaší dceři teď?
-20.
00:02:45 -Zvládáte to celou dobu?
-No doufám.
00:02:48 Díky lidem, kteří jsou okolo mě, určitě ano.
00:02:51 Proč vy jste sem přišla, koho jste si pozvala do Pošty?
00:02:54 Já jsem si pozvala bývalou paní učitelku mého syna,
00:02:57 kterého učila od první do třetí třídy.
00:03:01 -Byla tak úžasná, je tak úžasná?
-Je tak úžasná jako člověk
00:03:04 a v životě nám hodněkrát pomohla. A to, co pro nás udělala v září,
00:03:07 tomu dala takovou třešničku na dort, že jsme si říkala,
00:03:09 že už si to nemůžu nechat pro sebe a musím jí poděkovat veřejně.
00:03:13 My se dostaneme k tomu září, dostaneme se k tomu všemu,
00:03:16 jak vám pomohla, ale nejdřív asi probereme ten váš život
00:03:19 a ten váš osud, který opravdu nebyl jednoduchý.
00:03:22 Tak pojďme teda možná začít od toho, kdy se narodila dcera
00:03:24 a zjistili jste, že je postižená. Co bylo potom dál?
00:03:29 Danielka se narodila v červnu. Někdy v září byl propuštěn
00:03:31 bývalý manžel z vojny, protože tehdy nastoupil
00:03:35 na základní vojenskou službu. Takže po půl roce ho pouštěli
00:03:38 jako půlročáka, aby mi mohl pomáhat. Ale tím se spíš problémy
00:03:42 naopak objevily, než že by to bylo takový radostnější,
00:03:45 protože on tehdy propadl hracím, výherním automatům.
00:03:50 -V tu doby, kdy se vrátil z té vojny? -Hm.
00:03:53 -Jak se dá žít s člověkem, který hraje? -Těžko.
00:03:55 Jenže jak jsem byla odhodlána, že jsem chtěla všem dokázat,
00:03:58 že dokážu vychovat postižený dítě a nevzdám to,
00:04:01 tak jsem všem chtěla ukázat, že když se člověk v šestnácti vdá,
00:04:03 tak že to vydrží a pojede dál.
00:04:06 A šlo to? Jak jste žili?
00:04:08 Žili jsme tak z výplaty do výplaty, nebo jsme si půjčovali peníze,
00:04:12 protože nebyl schopnej vydělat tolik, kolik obnášely ty automaty.
00:04:16 Ale nicméně po třech letech jsem se rozhodla,
00:04:19 že se vrátím zpátky do Prahy, protože jsem byla z Prahy
00:04:21 a on pocházel odtamtud, co máme chalupu.
00:04:25 Přestěhovali jsme se, v tu dobu jsme si pořídili druhé dítě
00:04:28 a on se začal chovat normálně, jakoby se vymanil ze spárů
00:04:31 toho všeho, co tam vlastně bylo.
-Takže to bylo dobré? -Ano.
00:04:34 To jste otěhotněla, čekala jste syna?
00:04:36 -Honzíka. -Tak Honzík se narodil, jak to bylo dál?
00:04:40 Všechno bylo úžasný a najednou někdy po dvou, třech letech
00:04:43 se zase objevily výherní hrací automaty. Začal pít,
00:04:47 začal domů jezdit denně opilý, nebo pak nejezdil domů vůbec.
00:04:51 -Přijel jednou za tři dny.
-Jak se choval, když byl opilý?
00:04:53 Byl agresivní.
00:04:55 -Bil vás?
-Ano.
00:04:58 -Bil i děti?
-Ne. Naštěstí ne.
00:05:01 Děti naštěstí ne, ale bohužel se musely potýkat
00:05:04 s tím násilím vůči mně, takže zažívaly víceméně taky to trauma.
00:05:09 Přemýšlela jste, když se tohle objevilo, že to musíte nějak řešit?
00:05:12 Přemýšlela. Byla jsem v Bílém kruhu bezpečí několikrát,
00:05:15 ale oni mi řekli, že i když se rozvedu
00:05:18 a máme společné bydlení, takže dluh, který vznikne na nájmu,
00:05:21 budu muset hradit s ním společně. A navíc ten azylový dům,
00:05:24 který mi tehdy chtěli poskytnout, byl tam, kde jsme bydleli -
00:05:27 na Černém mostě. Takže on mi říkal, že jestli se odstěhuju,
00:05:29 že mě přejede autem. Jestli se rozvedu, to samé.
00:05:32 Takže to nebylo jednoduchý.
00:05:34 A pak vlastně přišla doba, kdy můj bývalý manžel byl odsouzen za to,
00:05:39 že v opilosti porazil člověka a z místa nehody ujel,
00:05:41 takže v tu dobu jsem podala žádost o rozvod a rozvedla jsem se.
00:05:45 -Takže on šel do kriminálu?
-Ano.
00:05:47 -Ulevilo se vám, když zmizel?
-Jo, ano, hrozně.
00:05:51 Jenže ono to nebralo všem dnům konec,
00:05:53 protože když jsem se rozvedla, narodilo se mi třetí dítě.
00:05:57 Vy jste byla těhotná v době, kdy jste se rozváděla se svým manželem?
00:06:00 Ano. A když vlastně jsem se rozvedla,
00:06:03 tak mi Danielka oznámila,
00:06:07 že ji tatínek určitým způsobem týral.
00:06:10 A on byl za to právoplatně odsouzen,
00:06:12 s dětmi má zákaz styku a je zbaven rodičovských práv.
00:06:17 Aha. To jste se dozvěděla od Danielky v době,
00:06:19 kdy už jste byli rozvedení, nebo kdy vás rozváděli? -Ano.
00:06:22 Když byly té nejmenší holčičce tři měsíce, tak jsem se to dozvěděla.
00:06:26 Takže se vlastně nedopouštěl násilí jenom na vás, ale i na ní?
00:06:30 Ano. Akorát že jiným způsobem.
00:06:33 Jak se s tímhle může matka smířit?
00:06:36 To, že ubližoval vám, je asi strašně těžký...
00:06:38 To je úplně vedlejší kolej. To byl vztah mezi náma,
00:06:41 že nám to neklapalo. Může se stát. Když někdo přijde opilej,
00:06:44 nemělo by se stát, ale když někdo přijde opilej, je agresivní,
00:06:48 ale vůči dětem, to s tím nemělo vůbec nic společnýho.
00:06:51 A ještě vůči asi dítěti, které je určitým způsobem handicapováno,
00:06:54 slabší. Možná počítal s tím, že nic neřekne,
00:06:57 nebo že jí nebude nikdo věřit.
00:06:59 Ano. On byl odsouzený za pohlavní zneužití své dcery.
00:07:05 -No comment. -To se asi nedá vůbec nijak komentovat.
00:07:08 Jenže nicméně v tu dobu teda jsme měli to štěstí,
00:07:11 že jsme poznali paní učitelku Číhalovou,
00:07:13 kterou jsme si sem dneska pozvali.
00:07:15 A v době, kdy se vlastně rozjely soudní peripetie
00:07:17 a Danielce nikdo nechtěl věřit, že něco takového zažila...
00:07:21 Setkala jste se s tím, že je postižená, že ji nebrali vážně?
00:07:24 Ano.
00:07:26 Ona vlastně pro soud byla věrohodná jenom 50 na 50.
00:07:30 Díky svému "inteligentnímu koeficientu" byla nevěrohodná.
00:07:34 Nicméně vyslýchali v tu dobu Honzíka
00:07:37 a Honzíka učila paní učitelka. V tu dobu byla jeho třídní učitelka
00:07:41 A když Honzík vlastně uvedl, že toho všeho byl svědek
00:07:46 a zažil to společně s ní, tak vlastně díky té výpovědi
00:07:51 toho Honzíka, když mu bylo osm let, tak díky tomu ho odsoudili.
00:07:55 A jenom díky tomu, že on byl pro soud věrohodný a naměřili mu tehdy
00:07:58 IQ asi 126, tak jenom díky tomu se tam dostal, no.
00:08:05 A u toho výslechu toho Honzíka tehdy byla přítomna paní učitelka?
00:08:09 -Hm. -Tam byla ta možnost, že si může tam někoho vzít?
00:08:11 Ano. On si mohl tehdy vybrat. Ten výslech se konal na půdě školy
00:08:15 a mohl si vybrat, jestli u toho výslechu chce mít mě,
00:08:17 paní učitelku, nebo tam chce být sám.
00:08:19 A on si tehdy vybral, že tam chce mít paní učitelku.
00:08:22 Proč myslíte? Nebo nemrzelo vás třeba, že si nevybral vás?
00:08:25 Ne. Myslím si, že ty děti to tak dlouho skrývaly, že se bály.
00:08:28 On jim vyhrožoval, že když něco řekne, že mě zajede autem,
00:08:31 nebo že mně ublíží. Takže si myslím, že se bály mi to říct,
00:08:34 aby se mi něco nestalo. Tak že zvolil někoho jinýho,
00:08:36 naopak si myslím, že to bylo pro něj jednodušší. A i pro mě.
00:08:42 Jak vy teď žijete? Máte šanci nebýt v kontaktu s bývalým manželem?
00:08:45 On je ještě ve vězení, nebo už není?
00:08:47 Ve vězení už není, protože vlastně ten rok a půl si odseděl
00:08:50 za dobu, co byl vlastně na vazbě. Nicméně pak se dopouštěl dalších
00:08:54 trestných činů, jako že vykrádal auta nebo já nevím, co všechno.
00:08:58 Tím, že s ním nejsem v kontaktu, ani nemám právo se na to ptát.
00:09:01 Ale v červnu byl propuštěn z vězení.
00:09:04 Neplatí samozřejmě na děti žádné výživné
00:09:07 a děti s ním v kontaktu by být asi neměly.
00:09:12 Tudíž jsme schované na jiné adrese, než vlastně jsme hlášeni
00:09:15 k trvalýmu pobytu.
-Bojíte se ho?
00:09:18 Já ne, ale bojím se o svoje děti. Já už se ho dneska nebojím.
00:09:20 Tím, že s ním nežiju, tak jsem se z toho domácího týrání vymanila,
00:09:23 ale bojím se o své děti. Nevím, jak by reagovaly vlastně
00:09:26 setkat se tváří v tvář člověku, který jim tolik ublížil.
00:09:29 Pojďme zpátky k paní učitelce. Vy tady máte pro ni nějaký dáreček.
00:09:33 -Ano.
-Co tam máte?
00:09:35 My jsme jí koupili s Honzíkem dáreček. Nejlepší paní učitelka.
00:09:39 To je krásný! Tady máme: nejmilejší učitelka.
00:09:43 Děti se rodí s křídly a učitelé jsou ti, kdo je učí létat.
00:09:47 -Ano.
-To je fajn.
00:09:56 Je to tak, že vaše paní učitelka Honzíka učí létat?
00:10:00 Ano. Hlavně ho naučila létat, se z toho všeho dostat.
00:10:03 To byla ta důležitá pomoct tehdy, kdy mu pomáhala s tím svědectvím,
00:10:08 ale i dál potom, kdy už neučila Honzíka, byli v kontaktu?
00:10:10 Ano. Ona když se zúčastnila toho svědectví,
00:10:13 tak hned na podzim ho vzala s sebou do Španělska.
00:10:17 Celou cestu zaplatila ona. Ona mi prostě zavolala
00:10:20 ze dne na den a řekla: Půjčíte mi Honzíka do Španělska?
00:10:23 Já jsem tak koukala na ten telefon a říkala: No tak půjčím, ale...
00:10:26 A ona: Ono se odlétá už pozítří, tak musíte rychle udělat pas
00:10:29 a letíme. No tak jako to bylo takový...
00:10:31 Od tý doby si myslím, že z Honzíka hodně věcí spadlo.
00:10:34 -Tím, že vypadl pryč?
-Ano. Honzík si našel člověka,
00:10:37 kterýmu se může svěřit a kterýmu může věřit.
00:10:40 A myslím si, že pro něj znamená víc,
00:10:42 než jenom to, že je to jeho bývalá paní učitelka.
00:10:45 Myslím si, že v ní našel takovou druhou babičku.
00:10:49 To máte veliké štěstí. To je moc dobře.
00:10:51 Ani ne tak já, ale můj syn. Ten má to štěstí, že ji potkal.
00:10:54 Vy jste říkala na začátku, že ještě v září je nějaká třešinka na dortu.
00:10:58 Ano. Ona krom toho Honzíka vzala ještě jednou na Krétu.
00:11:01 Když končila vlastně školu,
00:11:04 protože celá léta učila a šla do důchodu,
00:11:07 tak ona učila na speciální logopedické škole
00:11:10 a vzala celou třídu, kterou v tu dobu učila, na Krétu.
00:11:13 A Honzíka a jeho spolužačku, kteří už v tu dobu už dávno nebyli
00:11:17 jejími žáky, byli už velcí. Vzala na Krétu celou tu třídu,
00:11:20 plus rodiče.
-A to platila?
00:11:23 -Platila to všechno paní učitelka.
-Ona celé své třídě zaplatila
00:11:26 z učitelského platu Krétu?
-Ano.
00:11:31 Plus těm dvoum dětem, který kdysi učila - Honzíkovi a Elišce.
00:11:35 A my jsme vlastně stále v kontaktu a v červnu jsem telefonovala
00:11:39 s paní učitelkou, že jsme si otevřeli účet na nadaci Charty 77,
00:11:43 protože nám dosloužilo auto a potřebujeme jiné.
00:11:46 A protože nám stát přiznal příspěvek 100 tisíc
00:11:49 na zakoupení motorového vozidla a to vozidlo vám musí vydržet 10 let,
00:11:53 10 let ho nesmíte prodat, 10 let vlastně s ním nesmíte
00:11:57 nijak manipulovat. A za 100 tisíc auto, který vám vydrží 10 let,
00:12:00 asi nepořídíte. Takže stále sledovala,
00:12:03 kolik penízek nám naběhlo na tom účtu, na té nadaci.
00:12:06 Na té nadaci bylo celkem vybráno doposud 30 230 korun.
00:12:11 A chci teda všem poděkovat, ač to není žádnej velkej peníz,
00:12:14 i za to málo, co se tam nasbíralo.
00:12:17 A paní učitelka se nás ptala, jestli už na to auto peníze máme.
00:12:20 Já jsem říkala, že je to stále málo a že už nám za měsíc končí lhůta,
00:12:24 protože si to auto musíte pořídit do šesti měsíců
00:12:27 ode dne přiznání dávky.
-Aha. -A paní učitelka řekla:
00:12:31 Já jsem vám auto sehnala, jeďte se na něj podívat.
00:12:34 Cože?
00:12:41 Takže jsme se sebrali a paní učitelka tu částku,
00:12:45 která nám chyběla, doplatila s tím, že řekla:
00:12:47 Až se ty peníze na nadaci vyberou, tak mi je vrátíte.
00:12:50 Doposud jsem jí je nevrátila. Budu ráda, když se vyberou.
00:12:54 A ten účet je otevřený až do června příštího roku.
00:12:57 Budu doufat, že se tam ty penízky nasbírají, protože ani nevěděla,
00:13:00 jestli jí ty peníze někdy vrátíme, nebo ani nemá jistotu,
00:13:02 že jí je někdy vrátíme, a přesto to auto doplatila.
00:13:06 -Tak já jsem moc zvědavá na vaši paní učitelku. -Děkuji.
00:13:09 Doufám, že ji už uvidíme za malý okamžik v reportáži. Tak prosím.
00:13:21 Ahoj, Ester. Paní Alena, kterou pro tebe hledám,
00:13:24 bydlí kousek od Prahy a dozvěděl jsem se o ní,
00:13:27 že chová Charles španěly, což bude pravděpodobně nějaký druh psa.
00:13:32 Každopádně mám jednu jedinou jistotu a to, že jsem ho nikdy
00:13:35 v životě neviděl. Já jdu za paní Alenou. Pa, pa!
00:13:41 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:13:42 Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:13:45 -Vy budete paní Alena?
-Ano.
00:13:46 Kontrolní otázka. Já jsem slyšel teda velkej štěkot psů,
00:13:50 ale chováte Charles španěly?
-Ano. Chovám.
00:13:53 Tak prosím pěkně, tady máte pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:13:56 -Kdo, myslíte, že vás může hledat?
-Tak to nevím.
00:14:00 -Netušíte?
-Ne. -Nějaký pejskař třeba?
00:14:03 S těma se znám. S těma jsem pořád ve styku, takže ne.
00:14:08 -Myslím, že ne.
-Jak vypadá takovej Charles španěl?
00:14:11 -Chcete je pustit? Já vám je pustím.-Kolik jich je?
00:14:14 -Teď jich je 12.
-12 psů, jo?
00:14:18 -Pojďme zpátky k tomu, kdo vás může hledat. -Nevím.
00:14:21 -Láska nějaká, kamarádi, kamarádky?
-To ne.
00:14:26 Necháte se překvapit a přijdete?
00:14:31 No, nechám. Přijdu.
00:14:33 -Přijdete?
-Přijdu. -Tak super.
00:14:36 -Alenko, já se na vás budu těšit.
-Děkuju.
00:14:39 Esterko, Alena.
00:14:54 -Byly jste v kontaktu s paní učitelkou? -Byly.
00:14:56 -Říkala vám, že jde do Pošty?
-Já si myslím, že hned to úterý,
00:14:58 co jste u ní byli vy, mi volala a řekla mi, že mě zabije.
00:15:02 -Vážně? Hned vás podezřívala?
-Ano.
00:15:04 A já jsem říkala, že nevím proč. Já jsem teda opravdu netušila,
00:15:07 že jste tam byli, protože jsme nebyli v kontaktu a nevěděla jsem,
00:15:09 kdy tam pošťák Ondra pojede. Ještě mi řekla, když se se mnou loučila:
00:15:13 Vy ode mě dostanete na zadek. Tak nevím, jestli to bylo v rámci toho.
00:15:16 Já stále dělám, že nic nevím. A netuším, jestli sem půjde.
00:15:19 Řekla mi program na celý tento příští týden, co všechno má,
00:15:22 ale o sobotě nebo o neděli vůbec nemluvila.
00:15:25 Tak uvidíme. Uvidíme to hned teď. Já se jdu zeptat pošťáka Ondry.
00:15:28 Dobře.
00:15:33 Milý Ondro, ty jsi viděl ty pejsky, těch 12 pejsků?
00:15:37 Esterko, neviděl, ale představuju si ho zhruba tak jako že já,
00:15:40 akorát že s rozpláclým ksichtem.
00:15:44 Prosím tebe, já doufám, že se podařilo paní Aleně opustit pejsky
00:15:48 a že mohla dorazit sem na natáčení.
00:15:51 Esterko, podařilo se to. Paní Alena!
00:16:03 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:16:06 Prosím.
00:16:11 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:16:13 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:16:16 -Přijela jste bez pejsků?
-Přijela jsme bez pejsků.
00:16:19 Není jim smutno doma? Zůstali sami, nebo je někdo hlídá?
00:16:23 -Ne, zůstali sami.
-Myslíte si, že to pozvání do Pošty
00:16:25 může souviset s vaším chovem, když to byla kontrolní otázka?
00:16:29 Já si myslím, že ne, ale myslím si, že někdo
00:16:33 asi o těch pejscích něco ví, anebo ho má.
00:16:36 Aha. A hodně... Za 20 let asi spousta lidí má od vás pejska.
00:16:41 Já nejsem takový ten chovatel, který by choval 5-6 vrhů za rok,
00:16:45 ale tak 1-2 do roka. Někdy ani to ne.
00:16:48 Podle toho, jak se to namane.
00:16:51 Jak se našim psím slečnám taky chce.
00:16:54 -Ale myslím si, že asi ne.
-Myslíte, že ne?
00:16:57 -Ne. Že to nebude přes pejsky.
-A přes co by to mohlo být?
00:17:00 Mohlo by to být přes studium třeba? Co jste studovala?
00:17:03 Tak já jsem studovala střední pedagogickou školu a potom vysokou
00:17:06 pedagogickou školu, pedagogickou fakultu jako speciální pedagog.
00:17:10 -Aha. A věnovala jste se tomu?
-Celý život. Ano.
00:17:13 -Je to náročná profese?
-Vždycky je to náročná práce.
00:17:16 S dětmi je vždycky náročná práce.
00:17:19 A dělala jste jaké zaměření jako speciální pedagog?
00:17:22 Já jsem učila děti na prvním stupni a se zaměřením na vady řeči.
00:17:29 -Tak to si musím dávat pozor, jak mluvím. -To ne.
00:17:32 -Byla jste přísná?
-Myslím si, že jo.
00:17:36 Já jsem říkala rodičům, vždycky když přišly do první třídy děti,
00:17:39 tak jsem říkala: Já si řeším problémy ve škole
00:17:42 a řeším to ručně stručně.
00:17:44 Dvakrát řeknu, potřetí už něco přiletí na zadek.
00:17:48 Já s tím souhlasím. Já si myslím, že to je bezva.
00:17:51 Já jsem šťastná, když si to vyřeší učitel a nemusím to řešit já doma.
00:17:55 Rodiče si taky řeší své problémy doma a neřeším je já.
00:17:58 A až budeme mít velký problém, tak si ho vyřešíme společně.
00:18:01 A rodiče s tím souhlasili, neměli problém?
00:18:03 Já jsem se vždycky zeptala, jestli s tím souhlasí.
00:18:05 Akorát jeden tatínek zvedl ruku a říká: Prosím, myslíte to vážně?
00:18:08 A já jsem řekla: Ano. Já jsem říkala: Máte s tím problém?
00:18:11 Ještě jednou, tatínku, a budu to řešit ručně!
00:18:14 Tatínek řekl: Ne, jsem rád, aspoň to nemusím řešit doma já ještě.
00:18:18 Já si myslím, že to je rozumný přístup.
00:18:20 Bylo to docela příjemný. Nejdřív jsem se lekla, ale bylo to fajn.
00:18:23 -Máte sama rodinu?
-Mám. Mám dva syny.
00:18:27 Během roka se mi oženili oba dva,
00:18:30 takže teď jsme v radostných očekáváních.
00:18:33 -A syn vás sem doprovodil.
-Mladší syn.
00:18:36 Ten starší pracuje dneska na domečku.
00:18:39 V únoru budeme mít jedno mimčo a v březnu další.
00:18:43 Vy jste se takhle hezky synchronizovali s bratrem?
00:18:46 -To je hezký. Dobrý večer.
-Jen kdyby se to vydařilo.
00:18:50 POTLESK
00:18:54 -Jak se těšíte na roli babičky?
-No. Těším.
00:19:00 Musím se zeptat na to, kdo, si myslíte,
00:19:03 že by mohl mít za tou stěnou. Určitě za váš život jste potkala,
00:19:07 ovlivnila spoustu lidí.
00:19:09 Já mám podezření pouze na jednu jedinou osobu.
00:19:13 A to je maminka jednoho mého bývalého žáčka.
00:19:19 Žáčka Honzíka. Jinak mě napadalo všechno možné...
00:19:23 Proč zrovna tahle jedna, když jste učila určitě spoustu dětí?
00:19:27 To je maminka, která jaksi zůstala blízká mému srdci,
00:19:33 protože jsme prožili společně teda velmi těžké chvilky,
00:19:37 které se týkaly právě jejích dětí.
00:19:41 Do dneška se teda navštěvujeme. Mají dokonce i ode mě pejska,
00:19:46 proto mě to tak nějak trklo. Jinak mě nenapadl vůbec nikdo.
00:19:51 Tak já vám moc děkuju za to, že jste přišla.
00:19:53 Vy už se dozvíte, kdo si vás pozval. Díváte se na Poštu někdy?
00:19:55 -Dívám.
-To jsem ráda. To znamená, že víte,
00:19:59 že tady na té obrazovce bude ten, kdo si vás pozval. Prosím.
00:20:01 Děkuju.
00:20:10 No jasně. Martina.
00:20:12 Já vím, že mě chcete zabít už 14 dní.
00:20:15 Já bych vám chtěla poděkovat nejenom za Honzíka,
00:20:17 ale za celou naši rodinu, protože si myslím, že takových učitelek
00:20:20 jako jste vy, je na světě hrozně málo. A ne že budete brečet.
00:20:25 A myslím si, že právě všechny děti
00:20:27 vzpomínají na to, co bylo v první a ve druhý třídě.
00:20:29 To jim dá na celej život nejvíc. A myslím si, že jste pro Honzíka
00:20:32 udělala to nejvíc, co jste kdy mohla. Děkuju.
00:20:35 Také děkuju.
00:20:38 POTLESK
00:20:48 Ach, jo!
00:20:52 -Tak vy jste to tušila, věděla?
-Ale umí dobře zatloukat.
00:20:57 To je dobře. Martina říkala, že to od vás schytá.
00:21:01 Já jsem jí to slíbila.
00:21:03 -Ale potěšila vás tím, ne?
-No určitě.
00:21:06 -Takže to znamená, že se budete chtít setkat osobně? -Ano, určitě.
00:21:08 Tak já prosím, odstraňme stěnu!
00:21:17 -Děkuju.
-Martino, ahoj.
00:21:19 -Tady máte dáreček.
-Zase už?
00:21:26 Paní učitelko, my pro vás máme ještě takové malé překvapení.
00:21:30 Ano, vítáme Honzu.
00:21:37 Ty rošťáku! Ahoj.
00:21:45 Děkuju.
00:21:49 Teda!
00:21:51 -Honzo, já tě moc ráda poznávám.
-Já vás taky.
00:21:53 -Moc mě těší.
-Zase mě přerostl.
00:21:55 -Přerostl vás?-Všechny děti mě přerostly. I ty vlastní.
00:21:58 Honzo, já blahopřeju k mámě, která, si myslím, že je moc fajn.
00:22:03 Blahopřeju k paní učitelce, která je úžasná. Určitě moc pomohla.
00:22:07 A vám blahopřeju k Honzovi, protože si myslím, že je skvělej,
00:22:11 jak jsme tady všechno slyšeli. Pozdravujte holky doma.
00:22:14 -Děkujeme. -Přejeme vám, aby už všechno bylo dobré.
00:22:17 A nám všem přejeme, aby bylo co nejvíce takových učitelek.
00:22:20 Je to tak?
00:22:23 -Moc mě těšilo.
-Mě taky moc těšilo.
00:22:25 Na shledanou. Martino, na shledanou. Těšilo mě moc.
00:22:28 Honzo, taky mě moc těšilo. Držte se. Ahoj.
00:22:31 Prosím, můžete společně.
00:22:47 Pavlovi se brzy narodí první dítě a bude z něj jistě hrdý otec.
00:22:52 Tím, že přemýšlí o svém otcovství, tak víc myslí i na svého otce.
00:22:56 Přichází Pavel!
00:23:02 Prosím.
00:23:05 -Dobrý večer, Pavle.
-Dobrý večer.
00:23:07 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:23:11 -Z vás bude tatínek, je to tak?
-Ano.
00:23:13 -Kdy?
-V březnu.
00:23:16 Já jsem říkala v úvodu, že tím, že z vás bude otec,
00:23:19 tak že možná i víc přemýšlíte o svém vlastním otci.
00:23:23 -Je to pravda, nebo jsem si to spíš vymyslela? -Jo, je to pravda.
00:23:26 -Je to tak, že vás to k tomu přimělo? -Ano.
00:23:29 A jak to je s tím vaším otcem?
00:23:31 No, přimělo mě k tomu spoustu okolností,
00:23:34 protože já jednak jsem sochař a dělám právě
00:23:38 velikej zárodek člověka.
-Embryo vytváříte jako sochu?
00:23:43 Ano. A chci právě s ním soutěžit v Národní galerii 333.
00:23:49 A do toho právě jako otěhotněla moje přítelkyně.
00:23:52 Vy jste začal s tím embryem a pak otěhotněla vaše přítelkyně?
00:23:55 Ano, přesně tak. Bude to jako pomník Krista,
00:23:58 takže se nám měl narodit, přesně když mně bylo 33 let.
00:24:02 No a v tu dobu právě ona si vzpomněla,
00:24:05 tak jsme o tom začali uvažovat.
00:24:08 A že by bylo dobrý seznámit se s tím mým vlastním tatínkem,
00:24:13 protože nám začal jakoby chybět.
00:24:17 Vy mluvíte v množném čísle. Vy jste o tom přemýšleli
00:24:20 takhle s tou vaší přítelkyní? Ona vás v tom velmi asi podporuje,
00:24:23 je to tak?
-Ano, přesně tak.
00:24:26 No a vlastně začali jsme být zvědaví, kdo to je.
00:24:32 To úplně chápu. Taky bych byla.
00:24:37 Tak vlastně snažili jsme se najít všechny informace,
00:24:40 které jsem si o něm pamatoval z dětství.
00:24:43 Viděl jsem ho naposledy, když mi byly tři roky.
00:24:47 No a oni ještě měli přilétnout jako mimozemšťané z planety Arthoid
00:24:52 a chtějí nám vlastně vyměnit miminko,
00:24:55 takže tím se jako v mojí knížce...
00:24:57 Počkejte, teď jsem se ztratila. U mimozemšťanů jsem se ztratila.
00:25:01 Vy věříte tomu, že přiletí mimozemšťani
00:25:04 a že by mohli vyměnit vaše miminko, nebo je to fikce, kterou vytváříte?
00:25:07 -Přesně tak.
-Věříte tomu? -Hm.
00:25:09 Protože ten zárodek se má narodit, bude to vlastně jakoby Krist,
00:25:13 až za sedm miliard let, jsem ho koncipoval,
00:25:16 aby dokázal zachránit Slunce, o který přijdeme.
00:25:18 -Ten zárodek, který vytváříte jako sochu? -Ano. A aby bylo možné,
00:25:21 aby se s ním vůbec někdo setkal za takovou dobu,
00:25:24 tak se rozhodli mimozemšťani přilítnout
00:25:27 a vzít naše miminko do centra slunečných jader,
00:25:31 kde vlastně přečká tu dobu, než to...
00:25:34 Ale dobře. Já bych se možná zaměřila teď na toho otce.
00:25:37 Vy jste říkal, že jste ho viděl naposledy, když vám byly tři roky.
00:25:40 -Ano.-Jak to bylo? Vaši rodiče byli manželé, nebo nebyli?
00:25:44 No, ona maminka byla vzdělaná jako lékařka,
00:25:48 ale taky měla hodně těžký život. Ona byla trošku cholerická.
00:25:52 Aha. Takže tak vy jste s ní měl taky trošku těžký život,
00:25:56 pokud jste měl maminku cholerickou.
-Trošku jo.
00:25:59 Jako na jednu stranu chápu, že se s ní jakoby rozešel.
00:26:04 -Že tatínek utekl?
-Hm. Ano.
00:26:06 Ale já vím, že on byl jako umělec. Viděl jsem ho naposledy,
00:26:11 když mi byly tři roky, a vzpomínám si,
00:26:15 úplně jasně to mám před očima, jak přede mnou kreslil takovou loď.
00:26:18 Takovou jako ruku vidím a ten fix.
00:26:21 A pak ještě jeden zážitek jsem s ním měl.
00:26:25 Že jsem si vzpomněl, že jsem jakoby u něj v bytě.
00:26:29 A máma mi to časem vyprávěla, že jsem byl u něj v ateliéru.
00:26:33 Vzpomínám si, že tam byly takové dvě hlavy, takové loutny.
00:26:37 A potom ještě mi vyprávěla, že mě tam zapomněl tehdy.
00:26:43 On že vás tam zapomněl? Tvořil a zapomněl na vás?
00:26:46 -To nevím.-A kdo vás vychovával? Vychovával vás náhradní otec?
00:26:50 Ano. Do 18 let mě vychovával pan Štěpán,
00:26:54 který mi byl jako kamarádem. Byl to kamarád maminky,
00:26:57 který jako se mnou zůstal po smrti maminky.
00:27:00 -Vaše maminka zemřela?
-Když mi bylo 12 let.
00:27:04 -Byla nemocná, nebo co se stalo?
-Ano, byla. Ona byla sice lékařka,
00:27:07 ale ona hodně kouřila. Těch 30 cigaret denně.
00:27:11 A s vámi teda zůstal její partner, který se o vás staral?
00:27:15 Do těch 18 let. No.
00:27:17 Pavle, zkoušel jste i nějak sám hledat vašeho otce?
00:27:21 Ano. Právě. My jsme se teda neviděli,
00:27:24 jak tak počítám, od těch 3 let 28 let.
00:27:30 No a teď jako nedávno, těsně před touhle soutěží
00:27:35 jsme se nejdříve pokoušeli najít sami.
00:27:39 No a asi měsíc jeden nám trvalo,
00:27:45 než jsme získali jakoby ty kontakty,
00:27:48 a skutečně se nám ho podařilo kontaktovat.
00:27:50 Přišel na ten Anděl jednou,
00:27:54 a tak jsem ho jednou jako předtím viděl.
00:27:57 A představil jste se mu? Řekl jste, kdo jste?
00:28:01 -Ona mě představila nakonec.
-Vaše přítelkyně?
00:28:04 Ano. A dlouho jsme si povídali. Byli jsme tam tak dvě hodiny.
00:28:10 O něco víc.
00:28:12 A vyměnili jsme si i telefonní čísla.
00:28:17 No a nakonec já jsem v práci ztratil telefon,
00:28:21 takže on se nám neměl jak dovolat. Ztratil jsem jeho adresu, telefon.
00:28:25 Vy jste měl všechny kontakty v mobilu, a ten jste ztratil?
00:28:28 -Přesně tak. -A už se vám nepodařilo znovu je získat?
00:28:32 Já jsem mezitím šel k paní doktorce.
00:28:34 Byla zase ta naše situace taková problematická.
00:28:38 A ona mi zrovna řekla, že existuje tenhle ten pořad.
00:28:43 -Vy jste nás neznali?
-Ne.
00:28:45 -Vy jste nikdy neviděli Poštu pro tebe? -Ne, ne.
00:28:47 Tak my máme takového šikovného pošťáka Ondru,
00:28:50 který umí najít i lidi, kteří jsou úplně někde ztracení,
00:28:54 tak já věřím tomu, že se mu podařilo najít i vašeho otce.
00:28:58 My se teď na to podíváme. Podíváme se na reportáž, ano?
00:29:01 -Dobře.
-Prosím.
00:29:07 Ahoj, Esterko. Máš na výběr ze dvou možností.
00:29:10 Buď je hodně brzo ráno a já vyrážím za panem Vladimírem,
00:29:13 nebo je hodně pozdě večer a já vyrážím za panem Vladimírem.
00:29:16 Každopádně je tma a já vyrážím za panem Vladimírem. Pa, pa!
00:29:23 Nezlobte se, že vás takhle přepadám večer.
00:29:25 Já vás zdravím, pane Vladimíre.
00:29:27 Dobrý den, pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:29:30 -Kontrolní otázka: Máte bratra Petra? -Ano.
00:29:32 Tak prosím pěkně, tady máme pozvánku od Ester Janečkové
00:29:35 k nám do pořadu. Co na to říkáte?
00:29:40 -Od Ester Janečkové?-No. To je ta hezká moderátorka, co tam je.
00:29:45 Tak vás zve, protože vás někdo hledá.
00:29:47 -Kdo, myslíte, že to může být?
-Nemám nejmenší tušení.
00:29:50 -Nemáte tušení?
-Ne.
00:29:52 Zkuste zapřemýšlet. Rodina, kamarádi, láska?
00:30:00 V mém věku, pane kolego. No tak, buďte rozumnej.
00:30:05 -Tak co myslíte, kdo to může být?
-Vůbec nemám nejmenší tušení.
00:30:09 Tak mi něco prozraďte o vás. Děti. Kolik máte dětí?
00:30:13 No... Haldu.
00:30:17 -Haldu?
-No určitě.
00:30:19 -Co to znamená halda?
-Tak aspoň čtyři.
00:30:23 A jste s nimi v kontaktu? Já si myslím, že obecně asi ano.
00:30:28 Obecně asi ano.
00:30:30 Tak kamarádi nějací že by to byli?
00:30:34 No to by mě dost zajímalo v této životní fázi, pánové.
00:30:37 Já jsem po mrtvici, tedy jsem k ničemu prostě.
00:30:41 A teď by se určitě někdo domáhal tohohle toho.
00:30:44 Ale tam opravdu někdo je. A pokud chcete zjistit,
00:30:48 kdo vás hledá, tak budete muset přijít k nám do studia.
00:30:51 Kristovy rány!
00:30:54 Nevím, kterej chytrolín to vymyslel, jo,
00:30:56 ale jestli po mně touží, je mi ho dost líto tedy.
00:30:59 -Takže přijdete?
-Ale no jo.
00:31:01 Vladimíre, vydržte mi chvilinku. Já vám pak řeknu pár informací.
00:31:04 Teďka se rozloučíme s Ester, která se na nás kouká prostřednictvím
00:31:07 této kamery. Esterko, to bylo myslím, dost výmluvné, Vladimír.
00:31:23 Tak co říkáte na reakci tatínka?
00:31:26 No tak bylo to zajímavé teda.
00:31:29 -No to v každém případě.
-Je to veselý člověk.
00:31:32 Říkal, že ho zajímá, který chytrolín tohle vymyslel.
00:31:36 Říkal, že má 4 děti. Ale vás je 5 spolu s vámi.
00:31:41 Nemrzelo vás, že neřekl, že má 5 dětí?
00:31:45 No, tak trošku možná.
00:31:49 Možná by bylo lepší, kdyby řekl, že má 5.
00:31:53 To chápu. To by mě mrzelo určitě taky.
00:31:56 Jaký z toho máte pocit? Myslíte si, že přijde?
00:32:02 Do kamery řekl, že přijde, tak jsem zvědavý.
00:32:07 Možná ho vy nenapadnete, vzhledem k tomu,
00:32:09 že jste se v podstatě před nedávnem viděli.
00:32:12 On asi netuší, že jste ztratil mobil,
00:32:13 nebo že jste ztratil kontakt na něj. Tak uvidíme.
00:32:17 Pokud tady bude, tak bude asi hodně překvapený. Já jdu zjistit
00:32:20 v první řadě, jestli je tady, ano?
-Dobře.
00:32:26 Ondro, s Vladimírem jsi to neměl úplně jednoduché, viď?
00:32:30 -Viděli jsme.
-Tak jednoduchý to docela bylo.
00:32:33 A bylo to ještě ke všemu vtipný.
00:32:35 Ale každopádně slíbil, že přijde. Já doufám, že dodržel slovo chlapa.
00:32:40 Esterko, tento slib by pan Vladimír rád dodržel.
00:32:44 Nicméně ho dodržet nemohl, protože onemocněl,
00:32:47 takže se omlouvá, ale nepřišel.
00:32:50 Tak to mi je opravdu moc líto, ale bohužel,
00:32:53 to se nedá nic dělat. Tak děkuju.
-Není zač.
00:33:06 Tak to mi je líto.
00:33:09 Vy Poštu pro tebe moc neznáte, tak nevíte, že i to se tady stává.
00:33:12 Že třeba ten, kdo je pozvaný, nakonec nepřijde.
00:33:15 Tak řeknete mu vzkaz, který jste mu chtěl říct?
00:33:18 -Řeknete mu to, co byste mu řekl, kdyby byl tady? -Ano.
00:33:21 Tak prosím. Tam.
00:33:23 Já bych ti, tatínku, rád vyřídil, že bychom jako o tebe měli zájem.
00:33:29 A přeji ti, aby ses brzo uzdravil.
00:33:32 A je mi líto teda, že jsi nemohl přijít.
00:33:35 Tak my určitě zprostředkujeme. Ozvěte se nám
00:33:38 a my dáme na Pavla kontakt.
-Dobře.
00:33:41 Já doufám, že nejste moc zklamaný.
00:33:44 Přeju hodně štěstí. Pozdravujte Izabelu.
00:33:46 Izabela se jmenuje vaše přítelkyně. Ať se narodí zdravé miminko.
00:33:50 -Ať dobře dopadne ta soutěž.
-Dobře. Děkuju.
00:33:53 A ať hlavně dopadne setkání s tatínkem. Prosím.
00:34:09 Vláďa měl hezké dětství.
00:34:11 Vychovával ho táta s babičkou a v podstatě mu nic nescházelo.
00:34:15 A pokud ano, nechtěl si to připouštět.
00:34:18 Přichází Vláďa.
00:34:25 -Dobrý večer, Vláďo.
-Dobrý večer.
00:34:26 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:34:31 Já už jsem říkala v úvodu, že vás vychovával táta s babičkou.
00:34:34 -Že jste měl hezké dětství. Je to tak? -Ano, docela jo.
00:34:39 Jak se to stalo, že jste byl s tátou a s babičkou?
00:34:42 Jaká byla vaše rodina vlastně?
00:34:44 Tak rodina. Maminku vlastně jsem nepoznal,
00:34:47 protože asi odešla, když mi byly asi dva nebo tři roky.
00:34:50 Takže maminku jsem vůbec vlastně nepoznal. Jenom z fotek.
00:34:54 Vlastně jsme bydleli u babičky s tátou.
00:34:56 -A to byla maminka vašeho táty?
-Ano.
00:35:00 Tak vlastně jsme tam bydleli. Pak nevím, co se tam stalo.
00:35:06 Nevím právě.
00:35:08 Nevíte, co se stalo kdy? V době, kdy odešla ta vaše maminka?
00:35:12 Nevím, co se tam mezi nima stalo spíš.
00:35:15 -Mezi tátou a maminkou?
-Tátou a maminkou.
00:35:17 -Nikdy vám to neřekli?
-Ne. Ani babička, ani táta,
00:35:20 ani vlastně tety, co o tom věděly. Nějak se v tom neangažovaly.
00:35:23 Nechtěly nějak do toho zasahovat.
00:35:26 Takže kdykoliv jste se zeptal na maminku, tak vás odbyli?
00:35:29 Já jsem se spíš neptal. Mně to ani nepřišlo, že tam maminka není.
00:35:32 -Vážně ne? -Ne.
-Já jsem byl zvyklý na babičku
00:35:35 a na tátu, takže mi to nijak nepřišlo ani.
00:35:37 -Tím, jak to bylo úplně od malinka, tak jste byl na to zvyklý? -Ano.
00:35:40 Nenastalo přeci jenom potom období, kdy jste třeba dospíval,
00:35:43 kdy vám to přišlo zvláštní, že tam prostě tu maminku nemáte?
00:35:46 Tak zvláštní to bylo, ale nějak mně to nepřišlo.
00:35:48 -Mně to nechybělo.
-Ne? -Ne.
00:35:50 Já jsem byl u babičky vlastně stále.
00:35:54 Vlastně na prázdninách, o sobotách, nedělích, o víkendech.
00:35:57 Takže mi maminka vůbec nechyběla.
00:35:59 Vy jste teda bydleli dohromady s tátou a s babičkou
00:36:01 nebo babička bydlela někde blízko u vás, nebo jak to bylo?
00:36:05 Asi do pěti let jsme bydleli takhle spolu v baráku.
00:36:08 Pak jsme se odstěhovali do jiný vesnice
00:36:10 a tam jsme bydleli jenom s tátou.
00:36:12 Jak to táta zvládal jako sám chlap péči o dítě?
00:36:15 -Super.
-Vážně? -Hm.
00:36:17 On se staral tak, že bylo všechno v pořádku. Mně to ani nepřišlo,
00:36:20 že tam ta maminka nebyla.
-To je hrozně zvláštní.
00:36:23 Většinou to nebývá tak, že maminka odejde od dítěte.
00:36:26 Většinou když se rozpadne vztah, tak odchází otec
00:36:29 a dítě zůstane s matkou. Přemýšlel jste o tom, proč to tak bylo?
00:36:33 Udělal jste si sám nějaký názor na to, jaká byla třeba vaše maminka?
00:36:37 Já jsem jenom zaslechl, že byla na mě jako zlá. Že mě mlátila.
00:36:40 -Aha.
-A že když jsem byl malinkej,
00:36:43 když táta byl v práci, tak mě chtěla odvézt pryč.
00:36:48 Jako vzít vašemu tátovi, abyste byl s ní?
00:36:50 Ano. A teta právě tam pak přijela a říkala, že tomu zabránila,
00:36:53 aby mě neodvezla. Takže mě tam prej odhodila na zem
00:36:57 a jela pryč. Prostě od tý doby jsem ji neviděl
00:37:00 ani já, ani tety. Táta ji prej někdy občas potkal.
00:37:06 A víte, proč byla třeba zlá, proč vás bila?
00:37:08 -Nevím.-Vysvětlil vám někdo, jestli měla problém s alkoholem,
00:37:11 nebo jestli tam bylo něco takovýho?
-Nevím vůbec.
00:37:13 Koho byste vlastně chtěl tady v Poště pro tebe vidět?
00:37:16 No tu maminku, abych se zeptal, jak to bylo.
00:37:18 Nebo ne, jak to bylo, ale jak se jí daří, jak to je dál.
00:37:21 Já když jsem byl malej, tak nevím, co se dělo.
00:37:24 Takže bych neřešil, co bylo, ale apíš co je teď a co bude.
00:37:27 -Že byste třeba chtěl s ní být i v kontaktu? -Ano, určitě.
00:37:31 Zlobíte se na ni za to, že s váma nebyla?
00:37:34 To se nedá říct, že bych se zlobil. To asi ne.
00:37:37 Zajímalo by vás, jestli máte třeba i sourozence od vaší maminky?
00:37:41 -Zajímalo.
-Ty byste třeba taky rád poznal?
00:37:43 -Ano.
-Máte vlastně sám rodinu už?
00:37:47 Mám. Mám dvě děti malý - tři a jeden rok.
00:37:50 Tak já si myslím, že to asi nebudeme protahovat
00:37:53 a že se podíváme, koho pro vás našel pošťák Ondra.
00:37:56 -Ano.
-Tak prosím!
00:38:03 Ahoj, Ester. Dostal jsem od tebe za úkol najít maminku tvého hosta
00:38:07 paní Alenu. Mně se jistou paní Alenu najít podařilo.
00:38:11 Ovšem jestli je to ta správná, to se dozvíte až za chvilku.
00:38:15 Zatím ahoj.
00:38:18 Esterko, paní Alena už tady na mě čeká. Já vás zdravím, dobrý den,
00:38:21 pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:38:23 -Vy jste Alena, to souhlasí?
-Ano.
00:38:25 Kontrolní otázka: Říká vám něco jméno Alena, rozená Kojecká?
00:38:29 -Ano.
-Co vám to říká?
00:38:31 -Říká mi to jméno matky.
-To je vaše maminka teda?
00:38:34 -Ano.
-Řekněte mi, víte o ní něco?
00:38:37 Prakticky nevím nic.
00:38:40 -Nejste v kontaktu?
-Ne. Vůbec.
00:38:42 Jak dlouho třeba?
00:38:44 Od svýho dětství ranýho, možná od tří let.
00:38:49 Každopádně tady máte pozvánku do Pošty pro tebe.
00:38:52 Kdo vás může hledat? Eventuálně vlastně nejenom vás,
00:38:56 ale i tu vaši maminku?
-Já co jsem si pročítala papíry,
00:39:00 který teda jsem našla, tak si myslím,
00:39:03 její sestra, matky, anebo možná sourozenec.
00:39:09 -Máte sourozence nějakého?
-To právě že já nevím.
00:39:12 -Nevíte?
-Ne.
00:39:15 -Chtěla byste mít nějakého sourozence? -No, proč ne?
00:39:18 -A jinak jste vyrůstala sama?
-Ano.
00:39:21 Dobře. Tak mi řekněte, protože já vám samozřejmě neprozradím,
00:39:25 kdo tam je, a pokud se to chcete dozvědět, budete muset přijít.
00:39:30 -Tak co, přijdete?
-Přijdu.
00:39:31 Super! Aleno, já se na vás budu moc těšit. Děkuju.
00:39:34 Esterko, jednu Alenu jsem najít zatím nemohl,
00:39:37 ale druhou Alenu jsem našel. Snad to bude stačit.
00:39:53 Bohužel, Vláďo, maminku se nepodařilo najít pošťákovi Ondrovi,
00:39:56 ale našel vaši sestru.
00:39:59 -Jste rád aspoň za to, že jste viděl sestru? -Aspoň to, určitě.
00:40:02 Třeba vaše sestra i ví něco víc o vaší mamince.
00:40:04 Třeba budete mít možnost se něco dozvědět.
00:40:08 Ale hlavně si myslím, že by bylo určitě dobře poznat sestru.
00:40:11 -Ano. -Tak já se půjdu zeptat, jestli je tady?
00:40:13 -Ano, děkuju.
-Vydržte!
00:40:21 Milý Ondro, opět ti musím poděkovat.
00:40:23 I když teda není to maminka Vládi, kterou jsi našel,
00:40:27 ale je to sestra. To, já si myslím, je také dost.
00:40:30 A že by bylo určitě dobře, aby sourozenci měli možnost
00:40:33 se poprvé v životě tady vidět.
00:40:36 Chybí k tomu, Esterko, jediné,
00:40:38 a to, aby paní Alena přišla mezi nás.
00:40:41 -Alena!
-Bezva.
00:40:52 -Já vás zdravím, dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:40:54 Prosím.
00:40:59 -Dobrý večer, Aleno.
-Dobrý večer.
00:41:00 Vítám vás, prosím, posaďte se.
00:41:03 To jsem ráda, že jste tady.
00:41:06 Vy jste se nám vlastně přihlásila na výzvu, nebo jak to bylo?
00:41:09 -Nebo vás našel pošťák Ondra?
-Jana odepsala na výzvu.
00:41:13 -A Jana je kdo?
-Moje dcera.
00:41:15 -Vaše dcera?
-Ano.
00:41:17 Protože já jsem nedostala odvahu a řekla jsem jí: Zkus odepsat ty.
00:41:22 -Tak odepsala.
-Kolik je vaší dceři?
00:41:26 Teď je jí 17 a už se blíží 18 v srpnu.
00:41:30 -Doprovodila vás dcera sem?
-Ano.
00:41:33 Dobrý večer.
00:41:40 Tak to děkujeme dceři, že odepsala.
00:41:44 Vy jste neměla odvahu, vy jste měla strach?
00:41:47 -Docela jo. Přiznám se, že ano.
-Čeho jste se bála?
00:41:50 Tak já si myslím, že po tolika letech,
00:41:54 já si myslím, že je to tak těch 40 let,
00:41:57 vlastně jsem de facto nepoznala nikoho ze svý vlastní rodiny,
00:42:01 tak ten strach, takovej ten přirozenej tam je.
00:42:04 Jak vy jste teda vyrůstala, kde jste byla jako malá?
00:42:07 Jako malá jsem byla hodně nemocná a vlastně i zní to trošku,
00:42:14 já to řeknu v uvozovkách "blbě", ale díky tý nemoci zvané celiakie,
00:42:20 která dřív známá nebyla, jako to onemocnění,
00:42:25 tak jsem se dostala do špitálu do stodský nemocnice.
00:42:29 A tam jste šla z rodiny, od rodičů, nebo jste byla někde v ústavu?
00:42:33 Z dětskýho domova. Nejdřív jsem byla v kojeňáku,
00:42:35 pak v dětským domově. A vlastně z toho dětskýho domova,
00:42:38 podle papírů, co já jsem si našla,
00:42:42 tak jsem se dostala do tý stodský nemocnice
00:42:45 a tam jako malá, jako pětiletý dítě
00:42:50 nebo čtyřletý jsem se chytla za ruku jedný paní
00:42:54 a řekla jsem jí: Maminko.
-Vážně?
00:42:56 A ona to byla primářka dětskýho oddělení dokonce.
00:43:00 To jste si dobře vybrala, asi teda, myslím.
00:43:03 -Já myslím, že úžasně.
-Ano?
00:43:05 A ona na vás dala? Vy jste jí řekla maminko, a ona si vás vzala?
00:43:08 Ona si mě postupně brávala.
00:43:11 Nejdřív k sobě do primářský kanceláře, potom domů.
00:43:15 Vodili mě do školky. A prostě jako bylo to hezký.
00:43:20 Takže jste s nimi zůstala, vzali si vás do pěstounský péče,
00:43:23 nebo jste chodila na víkendy k nim, nebo jak to bylo?
00:43:26 Takhle. Já úplně všechny detaily nevím,
00:43:29 ale vím, že prostě tato paní, vlastně primářka dětskýho oddělení,
00:43:33 který jsem řekla maminko, tak asi se jí to dotklo citově
00:43:38 a začala si mě postupně brávat víc a víc,
00:43:42 až si mě prostě vzala k sobě domů a už si mě nechala.
00:43:48 -Teda! A začala jste jí říkat maminko? -Ano.
00:43:51 Kolik vám bylo let, když jste tam takhle už zůstala natrvalo?
00:43:55 Z těch papírů a všeho toho povídání,
00:43:58 tak já nevím, ale myslím si tak těch pět let.
00:44:03 Měla jste tam nějaké sourozence. Měla ta primářka nějaké děti?
00:44:07 -Ne, sama. -Takže vy jste si vybrala za maminku ženu,
00:44:11 která nemohla pravděpodobně mít svoje děti.
00:44:14 -Já nevím.
-To jste si uměla vybrat dobře.
00:44:16 A byla to úplná rodina? Měla jste tam i tatínka?
00:44:19 Ne, jenom maminku.
00:44:20 -A žije vaše maminka ještě?
-Ne, ne, už ne.
00:44:23 Ona byla staršího věku.
00:44:25 Potom jako byla dost nemocná, měla revmatickou artritidu.
00:44:30 Měla francouzský hole a prostě byla starostlivá, přísná byla.
00:44:35 Což jako ta přísnost svědčila i mně.
00:44:39 Si myslím takhle, protože vychovala ze mě, co jsem, to jsem.
00:44:44 Co vy teda víte o tom svém původu? Co víte o svých rodičích?
00:44:50 No, takhle.
00:44:52 De facto našla jsem papíry,
00:44:57 kde prostě matka neznámo, otec taky.
00:45:04 Neznámo? Ale viděla jste jméno. Neznámo kde je teda?
00:45:07 Hm.
00:45:08 Zkoušela jste třeba někdy pátrat po své biologické rodině?
00:45:11 Ano. A támhle mám kamarádku vedle mý dcery,
00:45:14 která se mnou před dvouma rokama jela do Karlových Varů.
00:45:21 A pátraly jsme přímo po dětským domově.
00:45:25 -Tam, kde jste měla být?
-Ano.
00:45:27 A přímo jsme tam byly, ptaly jsme se.
00:45:29 Zrovna oni říkali, že se budou stěhovat, že už tam nebudou,
00:45:32 že je to stará budova. Ale byly jsme přímo tam,
00:45:36 kde já měla tu adresu v papírech, takže to.
00:45:40 A pak jsme se šly podívat i do kojeneckýho ústavu,
00:45:43 ale tam už nás nepustili.
-Ne?
00:45:46 Přísné metody.
00:45:48 -Podařilo se vám něco zjistit v tom dětském domově? -Ne.
00:45:51 -Vůbec? -Ne.
-Takže do teď vůbec nevíte,
00:45:54 jaký byl důvod, proč jste nebyla ve své rodině?
00:45:56 Ne. Protože já si myslím takhle.
00:45:59 Moje maminka se bála, že mě ztratí.
00:46:03 To je můj takovej jako úsudek z celýho toho.
00:46:07 Tak se bála, že mě ztratí, že jí uteču,
00:46:10 když se dozvím tu pravdu. Takže chránila ty informace
00:46:14 a já jsem prostě, když jednou byla máma ve Španělsku,
00:46:19 už jsem byla větší 17- 18 let, byla sama doma
00:46:22 a já šátrala tam, kde jsem neměla, a našla jsem ty informace.
00:46:26 -Ale tajila jsem to.
-Vy jste jí neřekla, že to víte?
00:46:29 Ne. Já jsem jí to neřekla nikdy.
00:46:32 Vlastně neví to vůbec. Nevěděla to do její smrti.
00:46:35 -Že jste něco objevila?
-Hm.
00:46:37 U vás se mluvilo o tom, že ona není vaše vlastní maminka,
00:46:40 nebo jste ji brala jako vlastní a ona si myslela,
00:46:43 že si celou dobu myslíte, že je vaše vlastní maminka?
00:46:46 Ze začátku jsem si myslela, že je moje vlastní. Jako malý dítě.
00:46:50 Ale já se tu pravdu dovídala od dětí už na prvním stupni.
00:46:54 A to ona nevěděla?
00:46:56 Já jsem jí to říkala doma jako malý dítě.
00:47:00 A co ona vám na to řekla? Že je vaše vlastní?
00:47:03 Ona mi řekla prostě, že moje maminka,
00:47:07 tenkrát mi říkala, že moje maminka umřela.
00:47:11 Což jako malýmu dítěti nemůžete říct asi všechno,
00:47:16 protože to nepochopí. To já dneska chápu.
00:47:22 Ale stejně si myslím, že mně měla říct víc,
00:47:26 když jsem byla jako starší.
-A vy byste jí určitě neutekla, že?
00:47:29 No jistěže ne, protože jsem ji milovala.
00:47:35 Řekněte mi, koho byste si přála mít za tou stěnou,
00:47:38 kdybyste mohla říct.
00:47:39 Já kdybych mohla říct, tak bych si přála sourozence.
00:47:43 -Sourozence?
-Hm. -Ne tu maminku?
00:47:46 No, v tom jsem na rozvážkách,
00:47:49 protože co jsem se dostala k těm papírům,
00:47:53 tam docela jako to hezky nebylo popsaný.
00:47:56 Co tam psali?
00:47:58 Matka prostě pro závadný způsob života...
00:48:02 Aha. Že jste byla odebrána pro závadný způsob života matky?
00:48:07 Hm. A zbavena rodičovských práv. Takže jako...
00:48:11 -Ale říkáte, že byste brala sourozence? -No.
00:48:14 -A moje dcera...
-By si přála co? -Taky.
00:48:20 Strýce, tetu, někoho?
00:48:23 Tak vy už se dozvíte, kdo tam je za tou stěnou.
00:48:26 Tak se prosím pozorně dívejte.
00:48:39 Ahoj. Ty jsi asi moje nevlastní sestra.
00:48:44 Asi to tak je, no.
00:48:47 Chtěl bych se s tebou setkat, jestli jsi moje nevlastní sestra,
00:48:50 jestli to všechno zafungovalo, jak má.
00:48:54 Tak jestli by to bylo možný.
00:48:58 Jo.
00:49:00 -Ano? -Super.
-Super říkáte?
00:49:02 Chcete se setkat, už se zvedáte, tak prosím, dejme stěnu pryč!
00:49:06 Jo!
00:49:11 -Ahoj.
-Ahoj.
00:49:12 -Já jsem Vláďa.
-Já jsem Alena.
00:49:16 Ty jsi Alena. Jak ses jmenovala za...
00:49:19 -Co?
-Jak ses dřív jmenovala?
00:49:22 -Já jsem se jmenovala Alena Kojecká
-Po mamince jako? -Jo.
00:49:27 -Jak vás vidím, vy si budete rozumět, já myslím. -Určitě.
00:49:31 První pocit ze sebe navzájem, já myslím, že skvělý.
00:49:33 -Úžasný.
-Určitě.
00:49:35 Máte to s maminkou hodně podobný. Ani jeden z vás si ji nepamatujete.
00:49:39 Vláďa původně měl asi přání se setkat i s maminkou tady,
00:49:43 ale myslím, že za sestru jste moc rád. -Určitě.
00:49:46 A pokud vás maminka vidí a vidí, jak úžasný lidi z vás vyrostli,
00:49:51 tak třeba by se mohla přihlásit. Chtěli byste ji vidět,
00:49:54 že už byste na to byli dva?
-Já budu brečet.
00:49:57 -No vždyť klidně brečte.
-A to jsem říkala, že nebudu.
00:50:01 Ježíš, to je úžasný.
00:50:03 -Děkuju.
-To já spíš děkuju tady televizi.
00:50:06 My děkujeme vám, protože to je hezký být u toho,
00:50:09 když se podaří takový hezký setkání.
00:50:11 Mám velkou radost, že to takhle dopadlo.
00:50:13 -Aleno, moc mě těšilo.
-Děkuju. -Mějte se hezky.
00:50:17 -Vláďo, taky mě moc těšilo.
-Taky děkuju. -Mějte se krásně.
00:50:19 -Prosím, můžete společně. Konečně.
-Na shledanou!
00:50:37 Dřív než se s vámi, milí diváci, rozloučím,
00:50:39 připomenu vám opět naše kontakty. Psát nám můžete na adresu:
00:50:57 A pište nám prosím i v případě, že znáte...
00:51:09 Mějte se krásně. Těším se na shledanou s vámi opět za týden.
00:51:53 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
Martina je výjimečně statečná žena. Sama vychovává dvacetiletou mentálně postiženou dceru Danielu, šestnáctiletého syna Honzíka a nejmladší, osmiletou, nemocnou dceru Dominiku. S otcem svých dětí už nežije. Přestože je na své starosti v podstatě sama, odchodem muže se jí velmi ulevilo. Podařilo se jí odstřihnout od rodiny člověka, který jí nejen nebyl partnerem, ale kvůli němuž si Martina i její děti prošly peklem. Otec nejstarší mentálně postiženou Danielu a mladšího Honzíka fyzicky a psychicky týral. Pro Martinu bylo velmi těžké tuto skutečnost nejdříve připustit a posléze vyřešit. O to těžší to bylo pro její děti. V náročném období naštěstí získala Martina a její syn Honzík přátelství a oporu v osobě paní Aleny. Tato empatická a energická žena se stala jejich důvěrnicí a ochránkyní. Martině i jejím dětem významně pomohla a pomáhá. Její poslední čin Martinu přesvědčil, aby svůj příběh zveřejnila.
