Je Pavlínina víra o kvalitě nepoznaného otce opodstatněná? Najde pan Zbyněk sourozence, o kterých neví téměř nic? Má být Alena své babičce opravdu za co vděčná? Uvádí Ester Janečková. Režie P. Gerža
00:00:48 Dobrý večer, milí diváci.
00:00:51 Často mě až zaráží, kolik je kolem nás lidí,
00:00:53 kterým schází někdo blízký. Byla bych moc ráda,
00:00:55 kdyby se nám podařilo splnit co nejvíce přání.
00:00:58 A v tom nám můžete pomoci i vy.
00:01:01 Podívejte se na webové stránky České televize
00:01:03 a také na stránky časopisu Blesk pro ženy,
00:01:06 který je sponzorem našeho pořadu. Najdete tam seznam lidí,
00:01:09 které hledáme. Děkuji vám za spolupráci
00:01:12 a přeji vám krásný večer s Poštou pro tebe.
00:01:21 Pavlína přijela kvůli dnešnímu setkání až ze Švýcarska,
00:01:25 kde momentálně žije a pracuje.
00:01:27 S kým by se chtěla setkat, nám prozradí ona sama. Pavlína!
00:01:39 -Dobrý večer, Pavlíno.
-Dobrý večer.
00:01:40 Vítám vás. Prosím.
00:01:45 Jak jste se ocitla ve Švýcarsku?
00:01:48 Já tam mám tetu. Mám tam už 11 let tetu.
00:01:51 -Jakou tam děláte práci?
-Momentálně jsem v integrační škole
00:01:55 Učím se němčinu a přivydělávám si jako barmanka.
00:01:59 Potom se chci rozvíjet dál v gastronomii, ve svém oboru.
00:02:03 Já jsem říkala na začátku, že nám prozradíte vy sama,
00:02:05 s kým byste se chtěla setkat. Tak kdo je tím člověkem?
00:02:08 Já bych se chtěla setkat se svým biologickým otcem,
00:02:11 kterého jsem v životě neviděla.
-V životě jste ho neviděla?
00:02:13 Ne, neviděla.
00:02:15 Tak co o něm víte? Jak to bylo s vámi?
00:02:18 Jediné, co vím, že jezdil...
00:02:21 Maminka v té době žila na Moravě ve Svitavech.
00:02:24 A jediné, co vím, že on tam jezdil na montáže.
00:02:27 Jako že dělal montáže v Moskvě a tak a že byl ve Svitavech.
00:02:31 Oni se seznámili někde na diskotéce,
00:02:35 dali se jakoby do kupy, on za ní jezdil
00:02:38 a pak řekl mamince, že je ženatej.
00:02:41 -Až po nějaké době?
-Až po nějaké době.
00:02:43 -Asi tak po měsíci.
-A to už byli zamilovaní?
00:02:47 Maminka byla zamilovaná, tak jako s tím souhlasila,
00:02:51 že budou spolu a tohleto. A pak se dozvěděla, že otěhotněla.
00:02:56 Aha. A maminka počítala s tím, že on se třeba rozvede,
00:02:59 sliboval jí, že bude s ní, nebo to tak nechávala plynout?
00:03:02 Ona když mu řekla, že čeká dítě, tak on jí řekl:
00:03:05 Když to bude kluk, tak já se rozvedu.
00:03:08 -Takhle doslova.
-Vážně?
00:03:12 -Co na to říkala maminka?
-No nic. Koukala.
00:03:15 -To se nedivím.
-Mamince v té době bylo 18 let,
00:03:18 když zjistila, že je se mnou těhotná. -Aha.
00:03:22 Tak to je maminka hrdinka statečná, že vás porodila.
00:03:25 Neříkala, jestli ji neměl k tomu, aby šla na potrat,
00:03:29 abyste se nenarodila?
-Ne. Vůbec nic.
00:03:31 On se k tomu nijak nevyjádřil. On prostě jako...
00:03:34 Podle mě... Nevím. Maminka říkala, že asi nevěděl, co má dělat.
00:03:38 Že prostě byl zaskočenej. V té době byli mladí oba dva.
00:03:43 On potom odjel do Moskvy někam na montáž,
00:03:46 neviděli se, napsali si dopis, neviděli se.
00:03:51 No pak vlastně já když jsem se narodila...
00:03:54 -A nebyla jste kluk.
-Nebyla jsem kluk.
00:03:56 Ale ono ho to ani nezajímalo.
00:03:59 Víte něco o té jeho rodině. V době, kdy chodil s vaší maminkou,
00:04:02 měl nějaké děti?
-Akorát vím, že mám dvě sestry.
00:04:06 Že jsou přibližně staré jako já. Jedna starší, jedna mladší.
00:04:10 -Dvě sestry.
-Co vám říkala o něm maminka?
00:04:13 Mluví o něm hezky, nebo si spíš tak na něj stěžuje?
00:04:16 Moc hezky. Ona byla hrozně zamilovaná. Moc hezky.
00:04:20 Ale že tenkrát byli prostě holt mladí.
00:04:22 Ona si myslí, že prostě nevěděl, co má dělat.
00:04:26 Takže se na něj nezlobí, i když jí tak jako nechal
00:04:29 v těžké situaci?
-Vůbec ne.
00:04:32 Právě naopak. Vždycky mi o něm vykládala jenom to hezký.
00:04:36 Tak to je hezký.
00:04:46 Jak to maminka zvládala tak mladá potom s vámi sama?
00:04:50 -Nebo se vdala brzo?
-Vdala se brzo.
00:04:53 Vdala se za mého vlastně jakoby tátu.
00:04:58 A toho znala už předtím? Nebo koho si vzala?
00:05:00 -Oni se znali už asi od 15 let.
-Aha. A měli spolu nějaký vztah?
00:05:04 Předtím, než přišel Libor, tak měli vztah spolu.
00:05:10 Jak s ním dlouho byla? Nebo jsou pořád spolu?
00:05:13 -Už spolu nejsou.
-Ne? -Bohužel.
00:05:16 -Nebyl dobrý ten vztah?
-Byly tam problémy rodinné.
00:05:20 -Byly? -Hm. -Pamatujete si, už když jste byla malá,
00:05:23 že to nebylo jednoduché?
-Já vůbec nic nevím.
00:05:26 Já to vím jen od babičky nebo od mámy. Já jsem fakt byla malá.
00:05:29 -Já si vůbec nic nepamatuju.
-Takže oni se rozvedli brzo?
00:05:31 Když jsem byla malá, no.
00:05:35 -Takže to nebylo šťastné?
-Pro maminku určitě ne.
00:05:41 Takže maminka o to víc asi vzpomínala na Libora,
00:05:43 na vašeho tatínka?
-Asi jo. Občas si vzpomene.
00:05:47 Nebo si o něm povídáme, jakej asi je, co dělá, jak žije.
00:05:52 A teď má partnera, nebo měla nějakého partnera maminka?
00:05:56 Má. Teď už má několik let manžela. A mám sestru a bratra.
00:06:01 Vás sem i někteří členové rodiny doprovodili. Je to tak?
00:06:04 -Kdo vás doprovodil?
-Sestřička, teta a babička.
00:06:07 Aha. Dobrý večer. Vítám vás.
00:06:18 Vaše maminka ví o tom, že jste tady?
00:06:20 -Ví o tom.
-Nerozmlouvala vám to?
00:06:23 -Ne. Říkala, že mi drží palce.
-Vážně. Tak to je fajn.
00:06:26 A nechtěla přijít taky, aby viděla svou dávnou lásku?
00:06:29 Nechtěla. Ona se hrozně stydí. Jako kamery a tohle.
00:06:33 -Nechala to prostě na vás?
-Ano.
00:06:37 Přemýšlela jste o tom, že je možné, že váš táta vůbec neřekl své rodině
00:06:40 o vás?
-Přemýšlela.
00:06:44 -Bojíte se toho?
-Trošku jo.
00:06:49 Že třeba najednou se to dozví jeho rodina, on se bude tvářit,
00:06:53 že nejste jeho dítě. I to se může stát. Nechci vás vůbec strašit.
00:06:58 To už mě napadlo, ale já si myslím, že on takovej nebude.
00:07:01 Nevím proč, ale mám takovej pocit, že on takovej není.
00:07:04 Podle toho, co říká maminka, tak snad by to neudělal.
00:07:08 Aspoň v to pevně doufám.
00:07:10 No tak já doufám, že pošťák Ondra si poradil
00:07:13 a že našel vašeho tatínka. Tak se podíváme, jak to probíhalo?
00:07:17 -Určitě.
-Prosím.
00:07:26 Ahoj, Esterko. Pana Libora, kterého pro tebe hledám,
00:07:29 jsem nakonec objevil kousek od Uherského Hradiště
00:07:32 v obci Babice, kde se nachází také tento krásný kostel
00:07:35 Cyrila a Metoděje. jestli je ovšem pan Libor doma,
00:07:38 to musím teprve zjistit. Tak já jdu na to.
00:07:42 Dobrý den. Můžeme to udělat tady? Tady je krásný světlo.
00:07:46 -Můžeme. -Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:07:50 -To není domluvené tady toto.
-Prosím? -Já nehraju.
00:07:53 -Proč nehrajete?
-No tak jako dál. O co se jedná?
00:07:56 Jedná se o pořad Pošta pro tebe? Viděl jste ho někdy?
00:07:58 -Viděl.
-Někdo vás v tom pořadu hledá,
00:08:01 ovšem pokud jste pracoval v 80.letech u Vítkovických staveb.
00:08:05 -No, pracoval.
-Tak já vám tu pozvánku dám.
00:08:10 A teď mi řekněte, kdo, si myslíte, že vás může hledat.
00:08:12 Jejda! To je spousta lidí.
00:08:14 -Spousta lidí?
-No.
00:08:16 -Deset, dvacet, třicet, padesát, sto? -I to může být jako.
00:08:20 -I to může být? -No. Pracoval jsem se spoustou lidí.
00:08:25 -Ale to už je dávno.
-Jasný.
00:08:28 Přijdete k nám do studia, nebo ne?
00:08:30 Teď opravdu nevím. Mám takové menší rodinné problémy.
00:08:34 Jako. Takže opravdu nevím. Kdy to bude? To se dočtu tady, že?
00:08:39 -To vám řeknu hned za chvilinku.
-No jistě.
00:08:42 -Takže uvidíte?
-Uvidím, no.
00:08:45 -Zatím je to buď, anebo?
-Zatím je to padesát na padesát.
00:08:48 -Padesát na padesát?
-Protože mám dost problémy.
00:08:50 Jasné. Dobrý. Zbytečně vás nebudu zdržovat.
00:08:53 Esterko, uvidíme. Zatím je to padesát na padesát.
00:08:55 Doufejme, že to nějak nakonec dopadne i dobře.
00:09:12 Tak co? Je to asi zvláštní vidět poprvé v životě tátu.
00:09:17 Je to takový zvláštní pocit. Nedokážu to popsat.
00:09:24 -Jste ráda, že jste ho viděla?
-Jsem.
00:09:26 I kdyby nepřišel, aspoň jsem ráda, že vím, jak vypadá.
00:09:30 Když jste ho takhle viděla, máte z něj pocit,
00:09:32 že je takový, jak čekáte? Že se k tomu postaví čelem,
00:09:35 že jeho rodina ví o vás, nebo spíš že ne?
00:09:38 Já se spíš obávám, že spíš asi neví.
00:09:42 Máte z toho ten pocit, jak o vás nezačal mluvit.
00:09:45 Asi jste to možná čekala.
00:09:47 Možná trošičku jsem doufala, že třeba řekne,
00:09:50 zabrousí nějak na minulost nebo něco.
00:09:52 Tak uvidíme. Říkal, že má nějaké rodinné problémy,
00:09:55 že to je tak padesát na padesát. Já bych vám moc přála,
00:09:58 aby tady byl, abyste se mohli setkat.
00:10:01 -Tak to jdu hned zjistit, jo?
-Ano. Děkuju.
00:10:10 Milý Ondro, naprosto chápu Pavlínu, že by chtěla vidět svého otce,
00:10:15 chtěla by se s ním setkat, a zároveň chápu to,
00:10:17 že má veliké obavy. Já tě prosím, nenapínej ji,
00:10:21 ani nás tady všechny a řekni nám, jak to je.
00:10:24 Esterko, vzhledem k tomu, že Pavla přijela až ze Švýcarska,
00:10:27 tak už čekala hodně dlouho
00:10:30 a tu vteřinku navíc může počkat také.
00:10:33 Takže já se nadechnu, vydechnu a pak řeknu ortel.
00:10:41 Pan Libor!
00:10:51 -Já vás uctivě zdravím. Dobrý večer. -Dobrý večer.
00:10:53 Prosím.
00:10:56 -Dobrý večer, Libore.
-Dobrý večer.
00:10:58 Prosím, posaďte se.
00:11:04 Já jsem moc ráda, že jste tady. Vy jste říkal v reportáži,
00:11:07 že je to tak padesát na padesát, že máte nějaké problémy.
00:11:10 Co zvítězilo? Proč jste se nakonec rozhodl, že přijdete?
00:11:13 Nevím. Zvědavost, touha, nevím.
00:11:18 Vidět, kdo mě hledá.
00:11:21 Je někdo, koho byste si přál tam mít za tou stěnou?
00:11:25 Tak spoustu lidí jako. Spoustu.
00:11:28 -Kdo třeba?
-Nevím. Kamarádi, kamarádky.
00:11:34 Mohla si vás pozvat třeba nějaká dávná láska?
00:11:37 -I to je možné.
-Je někdo takový,
00:11:39 kdo vám zmizel ze života?
-Jo.
00:11:42 -Koho byste rád viděl?
-No. Eventuálně jo.
00:11:46 -A máte rodinu?
-Teď su sám s klukem.
00:11:50 -Jste sám se synem?
-Hm. Rozvedený su.
00:11:53 Aha. POTLESK
00:11:56 POTLESK
00:12:01 Od kolika let se o něj staráte sám?
00:12:05 Tak šest let asi.
00:12:07 Od jeho 9 let se o něj staráte? Nebylo to náročné pro muže?
00:12:11 -No, dost.
-Dost? -Dost.
00:12:14 -Ale zvládáte to?
-No tak teď už jo jako.
00:12:18 Ještě máte nějaké další děti?
00:12:20 Ano. Dceru, ta je tady, a ještě jedna je doma.
00:12:23 Aha. Dvě dcery máte. Dobrý večer.
00:12:35 Že by si vás pozval někdo z rodiny, není možné?
00:12:39 Nevím, Těžko říct jako. To je opravdu...
00:12:44 Člověk přemýšlí, ale míchá se tam toho tolik,
00:12:48 že nevím. Opravdu nevím jako.
00:12:50 I z té rodiny se tam toho míchá tolik?
00:12:52 Je někdo třeba z rodiny, kdo je váš příbuzný,
00:12:56 kdo vám zmizel, s kým nejste?
00:12:58 No, je tam něco takového.
00:13:03 -Co tam je?
-No třeba s bratrem.
00:13:06 -S bratrem se nevídáte?
-Ne.
00:13:08 -Jak dlouho jste se neviděli?
-Já nevím. Dva, tři roky.
00:13:11 -Měli jste nějaký konflikt?
-Jo, konflikt byl.
00:13:14 -Ale to bych taky tady nerad jako... -Určitě.
00:13:17 Někdo jiný ještě z rodiny by tam mohl být?
00:13:20 Nevím. Už mě nic nenapadá. To je strašně hodně lidí jako.
00:13:27 Nevím.
00:13:29 Nemáte nějakou svou tajnou 13.komnatu?
00:13:32 Někoho, na koho si třeba občas vzpomenete?
00:13:36 -To taky určitě.
-Ano? -No.
00:13:39 -U vás je těch možností.
-Spousta.
00:13:41 Vy jste takový tajnůstkář. Vy mně nic nechcete říct.
00:13:44 Jako nerad něco ventiluju na veřejnosti.
00:13:47 To jako prostě když už, tak z očí do očí jako.
00:13:52 Už su takový jako.
00:13:53 Takže mi neřeknete, kdo je vaší 13.komnatou?
00:13:56 -Ne.
-Nic z vás nedostanu?
00:13:58 -Ne, absolutně ne.
-To mám smůlu.
00:14:01 No.
00:14:04 Kdybyste přeci jenom měl teď úplně na závěr, než se dozvíte,
00:14:08 kdo za tou stěnou je, říct jednoho konkrétního člověka,
00:14:11 kterého byste tam chtěl mít?
00:14:16 Stačí říct jméno. Nemusíte říkat, o koho se jedná.
00:14:19 Nebo naopak. Můžete vysvětlit, o koho jde.
00:14:23 To je taky spousta.
00:14:27 Třeba ten bratr nebo nevím, no.
00:14:30 Hm. Dobře. Tak vy už se dozvíte, kdo je za tou stěnou.
00:14:35 Prosím, dívejte se na naši obrazovku.
00:14:53 Ahoj. Jmenuju se Pavlína a jsem tvoje dcera.
00:15:10 -No, já jsem tě poznal taky.
-Jo?
00:15:15 Já už hrozně dlouho jsem tě chtěla najít,
00:15:18 jsem tě chtěla poznat, poznat, jak žiješ,
00:15:22 poznat ostatní z rodiny, ale až teprve teď jsem našla tu odvahu.
00:15:26 No, já už jsem to tušil dva roky, ale odvahu jsem nenašel.
00:15:32 Za celých dvacet let jako.
00:15:37 Proč jste mi neřekl, že by to mohla být vaše dcera,
00:15:39 že byste si ji přál? Chápete, že jsem měla strach,
00:15:43 že jste ji nikomu nepřiznal.
00:15:45 Že Pavlína musela mít strach, že jste ji nikomu nepřiznal.
00:15:48 Je, vím o ní, je přiznaná, tušil jsem to, ale prostě nevím.
00:15:56 -Přál jste si to?
-Přál. Proto jsem přijel.
00:16:00 No tak to je úžasné. Konečně to řekl, co?
00:16:14 Říkal jste, že jste přijel proto, abyste se s ní setkal,
00:16:16 takže mám dát odstranit stěnu, která je mezi vámi?
00:16:18 -No určitě.
-Prosím, dejme ji pryč!
00:16:26 -Ahoj!
-Ahoj!
00:16:41 Pavlína říkala, že jak vás zná z vyprávění maminky
00:16:44 a co si o vás myslí, tak věří tomu, že byste ji nezatajil.
00:16:47 Protože mohla mít strach, že tady řeknete, že žádnou dceru nemáte.
00:16:51 -No určitě ne. -Určitě ne?
-Já už jsem to tušil dva roky.
00:16:55 -Proč zrovna dva roky?
-Nevím. To přišlo samo.
00:16:59 Já už o tom dva roky přemýšlela, že ho nechám najít.
00:17:03 Takže jste se sešli. Moc vám to přeju.
00:17:06 -Mám z toho radost, Pavlíno.
-Děkuju mockrát.
00:17:08 My moc děkujeme. Na shledanou.
00:17:10 -Taky děkuju mockrát. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:17:28 Přestože Zbyněk ztratil biologickou matku,
00:17:31 našel milovanou a milující maminku v ženě,
00:17:33 která ho adoptovala. Ta už je bohužel po smrti
00:17:36 a Zbyněk se rozhodl hledat své kořeny. Přivítejte ho!
00:17:51 -Dobrý večer, pane Zbyňku.
-Dobrý večer.
00:17:53 Prosím, posaďte se.
00:17:59 Já se vás zeptám hned v úvodu, s kým byste se rád setkal
00:18:02 tady u nás.
-No, mám sourozence,
00:18:06 ale v životě jsem je neviděl.
-Nikdy jste je neviděl?
00:18:09 Ne. A potom ještě mám otce. Toho jsem taky nikdy neviděl.
00:18:15 Tak bych si přál buď sourozence, nebo z otcovy strany.
00:18:19 Nezmínil jste vůbec biologickou matku.
00:18:22 No, tu jsem vůbec prakticky neviděl.
00:18:26 Akorát jsem si sehnal adresu. Když jsem byl na vojně,
00:18:30 tak jsem si psal sestrou. Vyměnili jsme si asi 3-4 dopisy.
00:18:36 Sestra mi poslala fotku svého bratra.
00:18:39 A její fotku, že ano. Ale v životě jsme se neviděli.
00:18:44 Jak to vlastně bylo? Kde jste vyrůstal, jaké jste měl dětství?
00:18:49 -No tak matka mě dala do Klánovic.
-Vaše biologická matka?
00:18:53 -Biologická matka, ano.
-Do kojeneckého ústavu,
00:18:55 nebo do dětského domova?
-To já ani nevím už.
00:18:58 -Nevíte, kolik vám bylo let?
-Ne.
00:19:00 Ale když mi byly asi dva, tři roky, tak si mě vzala druhá matka
00:19:04 a ta se o mě starala.
00:19:08 -Byla to hodná maminka?
-Až moc.
00:19:11 Až moc? Jak může být maminka až moc hodná? Rozmazlovala vás?
00:19:14 -No, dovolila mi toho hodně.
-Ano?
00:19:18 -A vy jste toho zneužil?
-Ne. To ne.
00:19:21 Ale byla taková... Prostě strašně hodná byla.
00:19:26 Měl jste nějaké sourozence, nebo jste vyrůstal sám?
00:19:29 -Sám. -A jenom s maminkou, nebo tam byl i tatínek?
00:19:32 Tatínek byl, ale ten potom, když mně bylo asi sedm, tak umřel.
00:19:39 A pak jste zůstali s maminkou sami?
00:19:42 Maminka si potom našla nějakého druha,
00:19:45 ale ten nebyl hodný. Ten byl takový zlý dost.
00:19:49 -A zůstala s ním až do vaší dospělosti?-Zůstala s ním, no.
00:19:52 Aha. Jak jste to zvládali mít tam zlého otce?
00:19:55 No, zvládnout se to musí, když se chce, že jo?
00:20:01 Ale on spíš byl na taková ta děvčata,
00:20:07 těm by dal všechno, ale mně prostě vůbec nic.
00:20:11 Co jste se dozvěděl o svých biologických rodičích -
00:20:14 o matce a otci?
00:20:17 Co jsem se dozvěděl? O otci nevím vůbec nic.
00:20:21 Akorát podle rodného listu vím, že byl obchodní příručí.
00:20:26 O matce jsem se dozvěděl, že měla jezdit tramvají.
00:20:31 A jinak nevím vůbec nic.
00:20:35 Vy jste říkal v úvodu, že byste chtěl sourozence nebo otce.
00:20:38 Biologickou matku poznat nechcete?
00:20:41 -Ono je to těžký s ní.
-Jak to?
00:20:44 Když mě odstrčila, staršího bratra si nechala...
00:20:48 -Aha.-Ona si staršího bratra nechala, ale mě dala pryč.
00:20:55 -Nevím teda proč.
-To jste se dozvěděl...
00:20:58 Když jste byl na vojně, zkontaktoval jste se se sestrou.
00:21:01 -Ano.-Jak se vám to podařilo? Jak jste na ni našel kontakt?
00:21:04 To mi tenkrát povídala babička.
00:21:08 No a tak jsme nějak pátrali a pátrali,
00:21:12 až jsme zjistili nějakou adresu.
-Na vaši sestru?
00:21:16 -Ne. Na tu matku.
-Na tu biologickou matku. Aha.
00:21:20 Tak jsme jí napsali. A sestra objevila ten dopis,
00:21:25 tak mi odpověděla ona.
-Matka vám neodpověděla?
00:21:28 Ne. Sestra mi odpověděla. A zároveň tam psala,
00:21:32 že kdyby se to dozvěděl otec, ten druhej asi nějakej,
00:21:37 tak že by měla zle. Tak jsem jí musel psát
00:21:41 do nějaký fabriky.
-Aby ty dopisy nechodily domů?
00:21:44 -No.
-A teď jak to teda bylo?
00:21:47 Sestra, kterou tady vidíme, je sestra Květa.
00:21:50 -Ta je mladší než vy?
-Ta je mladší jak já.
00:21:53 Potom je ještě jeden bratr a ten je ještě mladší.
00:21:57 -A ten se jmenuje jak?
-Mám dojem, že Bohouš.
00:22:02 A pak je teda nějaký nejstarší bratr, starší, než jste vy?
00:22:04 No. Nejstarší je ten Arnošt právě.
00:22:08 -A ti všichni tři vyrůstali s tou vaší matkou? -Ano.
00:22:12 -To je hrozně zvláštní.
-Je.
00:22:14 -Proč najednou druhé dítě...
-No. Já to taky nemůžu pochopit.
00:22:19 Není možné, že vy byste měl jiného otce než všichni ti sourozenci?
00:22:23 -Je to možný, ano.
-Nevíte?
00:22:25 Tak vy nevíte o rodičích nic. Vlastně ani nevíte,
00:22:29 jestli jsou naživu ještě. Kolik by jim mělo být let?
00:22:32 Jo, to já vám nepovím. Přes osmdesát.
00:22:35 Určitě.
00:22:39 A jestli žijou, nežijou? Já nevím. Nevím nic.
00:22:43 Jste připravený na to, že už nemusí být na světě?
00:22:46 -Že třeba pošťák už je neměl šanci zkontaktovat? -Ano.
00:22:50 Ale abychom nepředbíhali samozřejmě. My se podíváme na to,
00:22:53 jak dopadlo pátrání pošťáka Ondry a koho pro vás našel. Prosím.
00:23:05 Ahoj, Esterko. Pan Zbyněk by rád našel své rodiče nebo sourozence.
00:23:09 Mně se podařilo zjistit, že maminka už je bohužel po smrti,
00:23:12 tatínka jsem nenašel vůbec, ale zjistil jsem, Esterko,
00:23:15 že pan Zbyněk má tři sourozence - Bohumila, Arnošta a Květoslavu.
00:23:20 Tak já jim jdu předat tvé pozvání.
00:23:24 Dobrý den, nezlobte se na mě, tady dole pošťák Ondra,
00:23:26 Česká televize, pořad Pošta pro tebe. Já hledám pana Arnošta,
00:23:29 jestli by byl doma.
-On není doma.
00:23:32 Esterko, vyplatilo se, že jsem počkal, protože pan Arnošt
00:23:35 mezitím přišel. Já vás uctivě zdravím. -Samozřejmě.
00:23:38 -Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.-Těší mě.
00:23:41 Já jsem před chvilkou zvonil u vás doma a manželka mi řekla,
00:23:43 že jste na procházce, ale že určitě za chvilku přijdete.
00:23:46 Pane Arnošte, kontrolní otázka. Jmenuje se vaše maminka Květoslava?
00:23:51 Ano.
00:23:52 Pane Bohumile, pokud se vaše maminka jmenuje Květoslava...
00:23:55 -Ano.-Tak tato pozvánka patří jenom vám. -Díky.
00:24:00 Někdo hledá vás všechny tři. Kdo, myslíte, že by to mohl být?
00:24:04 To nevím.
00:24:06 Vy byste měl nějakej tip?
00:24:08 -Já myslím, že by to mohl být nevlastní bratr.-Nevlastní bratr?
00:24:13 Nevím. Musím vzpomínat, ale nevím, kdo by to mohl být.
00:24:16 -Z matčiny strany?
-Z tátovy strany.
00:24:18 -Nikdy jste ho neviděli?
-Jednou jsem ho viděl.
00:24:21 To ještě když jsem cvičil, tak jsem ho viděl.
00:24:24 -Víte o něm něco?
-Ne, nevím vůbec nic.
00:24:26 -Ani jméno?
-Ne, ne, nevím.
00:24:29 -Myslíte, že by to mohl být on?
-Mohl by to být on.
00:24:31 -Byl byste rád, kdyby to byl on?
-Rád bych ho viděl.
00:24:34 Máme hodně známých a sestra bydlí v zahraničí,
00:24:38 v Německu bývalým východním, takže...
00:24:41 -A kdepak bydlí sestra?
-Sestra bydlí v Heidenau.
00:24:45 V Heidenau v blízkosti Drážďan.
00:24:48 A teď mi řekněte vy za vás, jako za Arnošta,
00:24:50 přijdete k nám do studia, přijmete tu pozvánku?
00:24:53 -No. Já čas mám.
-Takže přijdete?
00:24:56 Přijdu rád a zkontaktuju ještě bratra.
00:25:00 -I ségru? Zkusíte jí zavolat?
-Jo.
00:25:03 Vy mi to slíbíte taky, kdyby na to Arnošt zapomněl?
00:25:05 -Taky přijdu.
-Vy taky přijdete? -Ano.
00:25:08 -Takže tutovka Arnošt, tutovka vy a ségra uvidíme?-Ano.
00:25:11 Super. Arnošte, díky moc.
00:25:13 -Mějte se krásně.
-Taky. Na shledanou.
00:25:15 Na shledanou. Druhá třetina splněna. Třetí třetina, Esterko,
00:25:18 tu bohužel najít nemůžu. Je to moc daleko. Pa!
00:25:29 Já bych je nepoznal vůbec.
00:25:31 To není divu, protože jste viděl jenom tu fotografii.
00:25:34 Ano.
00:25:36 Mě zarazilo, jak tam Bohumil mluvil o bratrovi od otce.
00:25:40 To asi byl někdo jiný než vy.
00:25:42 -Asi jo.-Bylo zvláštní, že Arnošt o vás nemluvil.
00:25:46 Že ho to nenapadlo. Tak uvidíme.
00:25:48 -Doufejme, že uvidíme.
-Doufejme, že přijde někdo.
00:25:52 Bratři slíbili, že přijdou a že to vyřídí sestře.
00:25:55 No kdyby přijela, byl bych taky strašně rád.
00:25:57 To vám věřím. Tak já se jdu zeptat, kdo je tady.
00:26:00 Ano. Dobrý.
00:26:05 Milý Ondro, měl jsi nelehký úkol, protože pan Zbyněk si přál rodiče
00:26:10 nebo tři sourozence, spoustu lidí. Jak to dopadlo, prosím tebe?
00:26:15 Viděli jsme dva bratry, neviděli jsme sestru.
00:26:17 Koho uvidíme tady?
00:26:20 Esterko...
00:26:24 Ale jo, tam se vejdete. Bohumil, Arnošt a Květoslava.
00:26:38 Dobrý den.
00:26:40 -Dobrý večer.
-Dobrý večer. -Prosím.
00:26:44 -Dobrý večer. -Dobrý večer.
-Vy jste Bohumil? -Ano.
00:26:46 Já jsem Ester. Prosím, můžete se posadit.
00:26:49 -A vy jste Arnošt? -Ano.
-Ester. Prosím.
00:26:51 -Posaďte se. -Já jdu k tobě.
-Vejdete se? -Vejdeme.
00:26:56 Tak to je bezva. Já mám moc velikou radost, že jste tady všichni tři.
00:27:00 Děkuju vám za to? Vy jste přijela z Německa až?
00:27:03 -Ano.
-Tak to děkujeme moc.
00:27:05 Co jste říkala, když vám bratři oznámili, že vás někdo hledá?
00:27:08 -Byla jsem velmi překvapená.
-Byla jste překvapená? -Ano.
00:27:12 Proč žijete v Německu? Pracujete tam, nebo máte tam rodinu?
00:27:15 -Já jsem tam 41 let vdaná.
-41 let?
00:27:18 -Ano.
-To už je dlouhá doba. -Ano.
00:27:21 Tak to ano. Vy jste tady tři sourozenci,
00:27:25 to znamená, že si vás zve někdo, kdo zná všechny vás tři.
00:27:29 -Kdo by to mohl být?
-No to bychom potřebovali vědět.
00:27:32 To byste potřebovali vědět? Proto jste tady. Je mi to jasné.
00:27:36 Určitě jste o tom přemýšleli. Určitě máte nějaké své tipy.
00:27:41 -Někdo z mládí určitě to musí být.
-Někdo z mládí? -Určitě.
00:27:45 Někdo z mládí nebo třeba i z rodiny, koho my neznáme.
00:27:51 -Je někdo takový?
-Možný to je.
00:27:56 My jsme slyšeli před mým narozením, že máme ještě jednoho bratra.
00:28:03 -Aha.
-Ale já jsem ho nikdy neviděla.
00:28:06 Víc nevím. Víc o tom rodiče nic neříkali.
00:28:08 To znamená, že před vámi se narodil ještě jeden bratr?
00:28:13 Aha. A jak vy jste? Nejstarší je Arnošt,
00:28:16 potom jste teda vy a potom Bohumil?
-To jsem já, no.
00:28:20 Benjamínek. A mezi vámi dvěma měl být ještě jeden bratr?
00:28:24 -Mezi námi dvěma.
-Ano.
00:28:26 Z předešlého manželství matky naší.
00:28:31 -Vy máte jiného otce, než mají vaši sourozenci? -Ano.
00:28:34 A ten bratr by měl mít stejného otce jako vy?
00:28:36 -Ne.
-Matku jenom.
00:28:38 My máme všichni stejnou matku a zůstali jsme takhle tři pohromadě.
00:28:43 -Vy máte jednoho otce a vy dva jiného? -Ano.
00:28:46 A ten bratr měl mít otce stejného jako vy, nebo úplně jiného?
00:28:50 -To my nevíme.
-My nevíme.
00:28:53 Já si taky na něj nepamatuju. Nevím, no.
00:28:56 -A doma se o tom nikdy nemluvilo.
-Nikdy se o tom doma nemluvilo.
00:28:59 -Bylo to takové tabu?
-My jsme o tom mluvit nesměli.
00:29:03 -To je hrozně zvláštní.
-Ano. Jistě.
00:29:06 -Teď jo.
-Já jsem kolikrát na to myslela,
00:29:09 ale já jsem neznala už ani jeho jméno, ani kde bydlí.
00:29:13 Já nevím ani, jak je starý. Jestli je to on, který nás hledá.
00:29:20 A co s ním mělo být, že nebyl v té rodině?
00:29:24 Šel do dětského domova nebo...
00:29:26 Šel na adopci, ano. Pokud já vím, mě byly tři roky snad
00:29:30 a jemu byl asi rok. Tak nějak to mělo být.
00:29:33 Já už se na to nepamatuju. Já se pamatuju až na toho otce,
00:29:36 s kterým prostě...
-Se narodila Květa a Bohumil?-Ano.
00:29:42 A jak jste se to vůbec dozvěděli? Protože vy říkáte,
00:29:45 že si na něj nepamatujete. Kdo vám to prozradil?
00:29:47 Můžu říct jenom jednu věc. To vím od matky.
00:29:51 Tenhle poslední - Košák, když si měl mámu brát,
00:29:55 nebo jestli zůstanou spolu, tak on jí řekl:
00:29:58 S jedním dítětem si tě vezmu, ale se dvěma ne.
00:30:02 Protože se rozvedl taky a měl prostě závazek, povinnost.
00:30:06 A v těch letech, zhruba rok 1948 to byl, prostě po válce,
00:30:11 tak říkal, že by to těžko jako zvládali.
00:30:15 A ten mladší byl vhodnější k adopci,
00:30:18 prostě nevěděl pomalu o světě, takže...
00:30:21 -Ale to je úplná Sophiina volba. Doslova. -Ano.
00:30:25 Vaše matka měla dva syny a měla se rozhodnout, aby si mohla vzít
00:30:28 nového muže, kterého dát pryč. To si vůbec nedovedu představit.
00:30:31 Květo, na vás se obrátím jako na ženu. Chápete to?
00:30:33 V žádném případě. pro mě rodina znamená všechno.
00:30:36 Já mám sama dvě děti a mám čtyři vnoučata.
00:30:38 -Dovedete si představit, že byste měla rozhodnout?-V žádným případě.
00:30:41 Já bych spíš jedno dítě vzala, než jedno dala.
00:30:43 Ano. To chápu taky. To je opravdu moc zvláštní.
00:30:47 Ale jak to bylo, nevím, nemůžu říct.
00:30:50 Já akorát vím, že maminka neměla lehký život.
00:30:53 Ani s naším otcem neměla lehký život.
00:30:56 Ono je vlastně zvláštní, když ten muž dá tu podmínku.
00:30:59 Vezmu si tě s jedním dítětem. To asi není láska. To je...
00:31:03 To je zvláštní.
00:31:05 Nikdy jste nebyli s ním v kontaktu? Ani v písemném kontaktu?
00:31:08 Já jsem s ním byla jednou v písemném kontaktu,
00:31:11 ale to jsem byla ještě dítě.
-On se ozval?
00:31:15 To už opravdu nevím, jestli on se ozval, nebo já jsem se ozvala.
00:31:19 My jsme si celou dobu psali.
00:31:21 Chtěli jsme se i setkat, ale k tomu setkání bohužel nikdy nedošlo.
00:31:27 Vy toho asi víte úplně nejmíň, protože tím, že...
00:31:29 Teď už toho vím víc.
00:31:33 Tak to je dobře, že jste přišel.
00:31:42 Tak to je fajn, že jste tady, že jste se toho spoustu dozvěděl.
00:31:46 Já jsem moc ráda, že jste se tady sešli všichni tři.
00:31:50 Vy už se dozvíte, kvůli komu jste tady.
00:31:52 Tak prosím.
00:32:09 Dobrej večír. Já jsem váš bratr Zbyněk.
00:32:15 A hledám vás kvůli tomu, abych se něco dozvěděl
00:32:19 o své rodině a o svých sourozencích.
00:32:29 On asi tak o dva roky může bejt.
00:32:33 Tak co na to říkáte? Vy jste čekali, že to bude Zbyněk,
00:32:36 teď jste hodně zaražení.
-No ano.
00:32:39 -Je to zvláštní vidět najednou...
-Je to zvláštní. Ano.
00:32:43 Vidět bratra, kterého jste v životě neviděli.
00:32:46 -Ano.
-A uplynulo spousta let.
00:32:50 Tak dáme stranu tu stěnu, ne?
00:32:52 Tak to dáme stranou. Rychle stěnu pryč!
00:32:55 Pojďte! Jdeme k němu.
00:33:01 Nazdar, brácho!
00:33:05 -Ahoj.
-Nazdar.
00:33:08 -Ahoj. Já jsem Květa.
-Já jsem Zbyněk.
00:33:16 To jsi mi poslala na vojnu, když jsem byl já na vojně
00:33:20 a když jsme si spolu psali.
-Aha. -V šedesátým pátým.
00:33:24 Tak prosím ještě, ať vás vidím. Květa říkala, že jste si psali,
00:33:28 ale už je to hodně dlouho.
-Ano. -To ani nevím.
00:33:32 Tak to oslavíme trošku taky.
00:33:35 -Jestli mi to manželka dovolí.
-No jistě.
00:33:40 My se zeptáme. Pozveme ji sem. Pojďte k nám.
00:33:45 -Dovolíte oslavu? Co říkáte?
-No jistě. -Možná se i přidáte.
00:33:50 Já jsem ráda, že jste se sešli. Doufám, že ne naposledy.
00:33:53 -Na shledanou.
-Na shledanou. Děkuju.
00:33:57 Na shledanou.
00:33:58 Tak prosím. Můžete společně.
00:34:15 Alena má se svou matkou hodně komplikovaný vztah.
00:34:19 Je přesvědčená o tom, že kdyby jí nepomohla její úžasná babička,
00:34:22 žila by dnes úplně jinak. Přichází Alena!
00:34:33 -Dobrý večer, Aleno.
-Dobrý večer.
00:34:34 -Vítám vás. Prosím, posaďte se.
-Děkuju.
00:34:40 -Tak vy máte úžasnou babičku?
-Hm, mám.
00:34:43 -Je to tak?
-Ano.
00:34:44 Je tak úžasná, že jste se rozhodla, že si ji pozvete do Pošty pro tebe?
00:34:47 Ano, je tak úžasná. Myslím, že jí mám hodně co oplácet.
00:34:52 -Vážně? -Hm.
-Tak jak to je?
00:34:54 Pojďme si povídat o vaší babičce, kterou jste si sem pozvala.
00:34:58 No tak babička původně měla tři děti.
00:35:02 -Bohužel syn jí umřel.
-Co se stalo?
00:35:06 Tam byla hádka a prostě už se nevrátil domů, no.
00:35:14 Už prostě nepřišel nikdy domů.
00:35:16 To bylo ještě v době, kdy byl ještě dítě,
00:35:19 nebo už měl svoji vlastní rodinu?
00:35:21 23 let mu bylo. Ještě neměl teda rodinu.
00:35:26 -Byl mladej.
-A zemřel tragicky teda nějak?
00:35:30 To já nevím., To jsem nikdy nezjišťovala,
00:35:32 protože babičce je to líto, hodně ji to bolí,
00:35:36 takže jsem se k tomu nikdy nechtěla vracet.
00:35:39 A pak vlastně babičce zůstaly dvě dcery.
00:35:42 Moje matka a matky ségra.
00:35:46 -Takže teta vaše?
-Hm.
00:35:48 No a začal spor tím,
00:35:51 že babička k nám jednou přišla do bytu
00:35:56 a já jsem tam byla celý den sama a byla jsem zamčená.
00:35:59 Jelikož já jsem neměla klíče, tak buď jsem musela čekat za dveřma,
00:36:03 než matka přijde domů, nebo jsem musela být v pokoji.
00:36:07 -No a babička...
-Kolik vám bylo let tehdy?
00:36:09 To bylo kolem dvanácti, jedenácti.
00:36:12 Proč vás vaše matka zamykala?
00:36:15 Nevím. Nikdy mi to nevysvětlila. Ale klíče mi nikdy nedala.
00:36:19 -Vy jste někdy utíkala?
-Neutíkala. Nikdy.
00:36:23 Ona prostě nechtěla, abych měla klíče. Prostě ne.
00:36:26 To znamená, že jste nesměla ven z bytu, nebo jste se nedostala
00:36:29 ani třeba do kuchyně?
-Do kuchyně jsem nesměla.
00:36:32 Já jsem se nesměla pohybovat po bytě.
00:36:34 Já směla být jenom v pokojíčku nebo na záchod.
00:36:41 -Já jsem nikam jinam nesměla.
-Ostatní místnosti byly zamčený?
00:36:43 Ano. Byly zamčený. Všechno bylo na řetízku na zámku.
00:36:47 Já jsem nikam nemohla.
00:36:49 V takové situaci jste byla, když přišla babička,
00:36:52 která teda měla klíče a odemkla si?
00:36:54 Ano. Ona měla klíče. A já samozřejmě jsem chtěla za babičkou,
00:36:58 jelikož jsem byla doma od rána. Já jsem nesměla ani do ledničky.
00:37:03 Takže babička mě vzala k sobě, uvařila mi jídlo.
00:37:08 No a matka tam pak přiběhla, co si to babička jako dovolila,
00:37:12 že mě odvedla, že tohle si nesmí dovolit.
00:37:16 A zavolala na babičku policajty, jelikož já jsem nechtěla domů.
00:37:20 A ti tam prostě, tam nevím, jak to tenkrát přesně bylo,
00:37:24 ale vím, že jsem se musela vrátit zpátky k matce.
00:37:27 A tím se spolu přestaly bavit.
00:37:29 Babička s vaší matkou. A předtím nebyly žádné konflikty?
00:37:33 Předtím jste byly v kontaktu a mohla jste se navštěvovat
00:37:36 s babičkou?
-Mohla. Úplně normálně.
00:37:38 Babičku jste měla od dětství ráda? Byl to blízký vztah?
00:37:41 -Určitě. Babička byla vždycky na prvním místě. -Před mámou?
00:37:46 Ano. Vždycky jsem šla radši k babičce.
00:37:49 Myslíte si, že vaše matka třeba žárlila na babičku,
00:37:52 že k ní máte blíž?
-To nevím.
00:37:56 Ona mě k ní jako moc nepouštěla,
00:37:58 ale když už mě pustila, tak jsem tam teda šla.
00:38:01 Nějaký táta figuroval v té rodině?
00:38:04 Já jsem otce neznala. Já jsem ho poznala až u soudu.
00:38:07 Matka mi ani neřekla jméno otce. Prostě otec neexistuje a konec.
00:38:13 -Aha.
-Pak matka měla víc přítelů,
00:38:15 takže prostě jsem všem říkala jménem.
00:38:19 A u soudu to bylo při jaké příležitosti?
00:38:22 U soudu to bylo, jelikož jsem od matky utekla,
00:38:25 protože už jsem to s ní nemohla vydržet,
00:38:28 a nebylo mi ještě osmnáct, a kvůli tomu dávnýmu konfliktu,
00:38:32 co jsem vlastně nechtěla jít od babičky k matce,
00:38:36 co tam byli ti policajti, tak jsme šli k soudu,
00:38:42 aby mě vlastně babička dostala.
00:38:45 Počkejte. Vy jste šly s babičkou k soudu zažádat o to,
00:38:47 abyste mohla být v péči babičky?
-Ano.
00:38:50 -A tam byl i otec?
-Ano. Tam přišel otec
00:38:53 a tam jsem ho poprvé viděla. Tam mi babička řekla, že je to můj otec.
00:38:58 Kolik vám bylo let, když jste utekla k té babičce?
00:39:01 -Sedmnáct mi bylo.
-Sedmnáct?
00:39:04 To znamená, že od těch dvanácti, kdy babička měla policejní zákaz,
00:39:08 nebo bylo to až tak...
-No, policejní zákaz nebyl,
00:39:12 ale matka mě před babičkou schovávala.
00:39:15 Když třeba náhodou šly po stejný ulici,
00:39:18 tak okamžitě se schovala, pokud mohla.
00:39:20 -Ony se ani nepozdravily?
-Ne.
00:39:23 To bylo teda od vašich dvanácti let až do těch sedmnácti,
00:39:26 kdy jste utekla?
-Ano.
00:39:28 Já jsem pak k babičce utíkala, když jsem mohla.
00:39:31 Teda pokud jsem mohla, tak jsem vždycky utekla k babičce.
00:39:35 Vždycky jsem se jí tam vybrečela, ale musela jsem zase domů.
00:39:40 Zkoušela jste se svojí matkou o tom mluvit?
00:39:43 Já jsem nesměla. My jsme doma vůbec nemluvily.
00:39:48 Vůbec. Maximálně se zeptala na školu,
00:39:53 nebo řekla, ať se jdu učit. A to je všechno.
00:39:56 Jako abychom si sedly a povídaly, to nikdy.
00:39:59 -To jste nezažila?
-Ne.
00:40:01 -Máte nějaké sourozence?
-Ano. Mám osmiletýho bráchu.
00:40:06 Malýho. Teď mu bylo osm.
00:40:10 -Jak jste ho dlouho neviděla?
-Od tří let.
00:40:13 -Od jeho tří let jste ho neviděla?
-Ne. Já nesmím.
00:40:16 Matka ho přede mnou schovává.
00:40:20 Jak vás napadlo pozvat si babičku do Pošty pro tebe?
00:40:24 Protože babička pro mě udělala hodně.
00:40:26 Vlastně vzala si mě k sobě. Chtěla bych jí za to poděkovat.
00:40:30 Že mi dala tu lásku, co jsem doma neměla.
00:40:34 Prostě že se mě ujala.
00:40:37 Že mě aspoň, co mě měla v péči, trochu jakoby vychovávala
00:40:42 a že vlastně mě převychovala trochu, co mohla.
00:40:53 Že vás převychovala? Jaká jste byla předtím
00:40:56 a jaká jste teď? V čem vás ona třeba změnila?
00:40:59 No tak třeba jsem vůbec nekomunikovala.
00:41:02 Vůbec. S nikým jsem nemluvila. Já jsem mlčela.
00:41:07 Jelikož mně matka všechno, co jsem měla -
00:41:12 peníze, nebo když jsem dostala sušenku - všechno mi brala,
00:41:16 takže já ze začátku, když jsem od babičky dostala sušenku,
00:41:20 tak jsem si ji šla schovat po polštář
00:41:22 ze strachu, že mi ji vezme.
00:41:25 Co si myslíte, že to udělá s vaší mámou,
00:41:28 když uslyší to, co tady říkáte?
00:41:31 Tak jako mně je to úplně jedno, protože já o ní nestojím.
00:41:37 Já ji vidět nechci, znát ji taky nechci.
00:41:41 -Vůbec vám ani v jednom neschází?
-Ne, neschází.
00:41:45 Já mám babičku. Té jsem vděčná za všechno.
00:41:49 Tuší babička, že jste si ji mohla pozvat vy?
00:41:51 Říkala vám, že u ní byl pošťák Ondra?
00:41:53 Netuší. Že tam byl pošťák Ondra, to mi říkala.
00:41:57 -Ale jinak mi nic neříkala.
-Vy bydlíte pořád spolu?
00:42:00 Ano. My bydlíme pořád spolu.
00:42:03 A poděkovala jste jí už, když se teda vídáte dennodenně?
00:42:07 Jako říkala jsem jí to, ale bylo to takový...
00:42:12 Jak bych to řekla? Takový jenom děkuju, no.
00:42:17 Prostě chtěla jsem to, aby babička opravdu věděla,
00:42:20 že to myslím upřímně.
00:42:22 No dobře. Tak vy jste říkala, že vám vyprávěla o tom,
00:42:26 jak tam byl pošťák Ondra, teď to budeme mít možnost i vidět,
00:42:29 tak se podíváme, jak to probíhalo.
-Dobře. Děkuju.
00:42:31 Prosím!
00:42:39 Esterko, ty jsi určitě zase říkala, že jsem to dnešní hledání
00:42:42 neměl vůbec složité. A tentokrát máš pravdu.
00:42:46 Ale zase jsem si dal na druhou stranu hodně záležet,
00:42:49 abych vybral nějaké hezké místo, kde svůj dnešní příběh začnu.
00:42:53 Esterko, mé hledání začíná u krásného zámku Smečno,
00:42:56 který se nachází kousek od Prahy, a hledám paní Alenu.
00:43:00 Zatím ahoj.
00:43:02 Dobrý den. Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:43:07 -Já vás uctivě zdravím.
-Děkuju.
00:43:10 -Vy budete Alena?
-No jsem Alena.
00:43:12 Kontrolní otázka, Alenko, která musí zaznít.
00:43:15 -Pokud náš pořad sledujete, tak to víte. -Sleduju.
00:43:17 Pracovala jste v kladenské nemocnici v kuchyni?
00:43:20 -Pracovala. -Výborně! Takže hledám opravdu vás.
00:43:23 Tady tu pozvánku máte. Když jste náš pořad viděla,
00:43:26 tak tušíte, že vás někdo hledá. Kdo by to mohl být?
00:43:29 -To já nemám vůbec ponětí.
-Někdo z pacientů?
00:43:32 -Třeba chce poděkovat za výbornou kuchyni. -To těžko.
00:43:35 -Ne, myslíte?
-Ne.
00:43:36 -A kuchařka jste dobrá?
-Já jsem nevařila.
00:43:40 -Vy jste nevařila? Jo takhle.
-Já jsem pomáhala.
00:43:43 To nevím kdo. Vůbec.
00:43:46 Tak nějaká láska třeba?
00:43:49 Ježišmarjá, žádná láska tam nebyla.
00:43:52 -Tak třeba ne tam, ale nějaká jiná?
-Ne.
00:43:56 -Rodina, sourozenci?
-Já nemám ponětí.
00:44:00 -Vůbec nevím.
-Máte sourozence nějaké?
00:44:02 -No mám. Ale s ním jsem ve styku.
-S ním jste ve styku?
00:44:05 -S ním jsem ve styku.
-Děti? -Taky.
00:44:08 Taky jste ve styku?
00:44:09 -Netušíte?
-Netuším. Já se musím smát.
00:44:13 To je jasný, A teď vám musím položit ještě jednu otázku.
00:44:15 -Jestlipak víte jakou?
-Jestli přijdu, nebo ne.
00:44:18 -Správně.
-Když budu trefit, tak přijdu.
00:44:21 Když nebudu trefit, tak nebudu moct přijít.
00:44:24 Super. Alenko, mně to jako odpověď stačí.
00:44:26 -Díky moc. -Prosím.
-Mějte se krásně.
00:44:28 Ještě se podívejte na Esterku. Jestli jí chcete něco říct,
00:44:31 tady máte mikrofon.
-Já nechci.
00:44:33 Takhle si to vemte a řekněte něco Esterce.
00:44:35 Já budu ráda, když ji uvidím.
00:44:46 Takovouhle reakci jsem teda nečekala.
00:44:49 Není to tak, že by se babička pořád takhle smála?
00:44:52 Jo, babička je usměvavej člověk.
00:44:54 Směje se hodně. Ale takhle jste až nečekala?
00:44:57 -Takhle ne teda.
-Ona byla možná trošku v šoku
00:44:59 z pošťáka Ondry a u každého se ten šok projevuje jinak. -No.
00:45:04 -Vy jste nic neprozradila teda?
-Ne.
00:45:06 -Ani jste nepřijely spolu?
-Ne. Nepřijely.
00:45:08 Přijely jste každá zvlášť. Pokud ale babička přijela.
00:45:11 -To víte, jestli přijela?
-Určitě přijela.
00:45:14 -Já si myslím, že jo.
-Myslíte, že jo?
00:45:16 -Tak já se jdu zeptat.
-Dobře. Děkuju.
00:45:23 Milý Ondro, krásný zámek Smečno, musím říct.
00:45:26 No a to jsi ho neviděla celý. Viděla jsi jenom kousíček,
00:45:29 ale tam je taková brána, sochy, prostě nádhera. Co ti mám povídat?
00:45:33 Tam musíme jet na výlet určitě. Teda nemyslím my dva,
00:45:35 myslela jsem, že vezmu rodinu. A jestli chceš, můžeš jet s náma.
00:45:38 Teď už nechci.
00:45:42 Prosím tebe, Ondro, cos tam dělal před paní Alenou?
00:45:45 Ty jsi musel dělat opičky. Nebo jak se ti podařilo, ji takhle rozesmát?
00:45:49 Esterko, řeknu to poněkolikáté. Já takhle prostě vypadám.
00:45:54 No tak já doufám, když jsi paní Alenu takhle pobavil,
00:45:56 že se bude chtít bavit dál a vidět tě znovu, tak doufám, že je tady.
00:46:01 Paní Alena!
00:46:15 -Dobrý večer, Aleno.
-Dobrý večer.
00:46:17 Prosím, posaďte se.
00:46:21 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:46:23 Prosím, posaďte se.
00:46:30 Vy mi prozraďte, co tam s vámi v té reportáži pošťák Ondra dělal.
00:46:33 -Proč? -Protože jste se neuvěřitelně smála.
00:46:38 Nádherně jste se smála.
00:46:39 A co jsem měla dělat, když mě překvapil?
00:46:41 To bylo z toho překvapení, z toho úleku?
00:46:43 My jsme slavili narozeniny a Ondra do toho přišel.
00:46:47 -Vy jste slavili narozeniny?
-Dvanáctýho jsem měla narozeniny.
00:46:49 -Vaše narozeniny? Tak všechno nejlepší přeju. -Děkuju.
00:46:53 -To jste nečekala takového gratulanta. -To ne teda.
00:47:00 Ale teď kvůli komu, si myslíte, že vás pošťák Ondra pozval?
00:47:04 To já nevím. Nemám ponětí.
00:47:06 -Nemáte ponětí?
-Nemám ponětí. Vůbec.
00:47:10 -Máte rodinu? Jste vdaná?
-Nejsem. Jsem vdova.
00:47:13 Jste vdova. Aha. Máte děti?
00:47:16 Mám. Dceru.
00:47:18 Dceru máte? Jednu dceru?
00:47:20 Jednu. Tři vnoučata, jednoho pravnoučka.
00:47:25 Aha. Tak jste šťastná s rodinou.
00:47:28 -Tak kdo?
-Já nevím. Já nemám ponětí.
00:47:31 Ale určitě jste musela přemýšlet, než jste sem šla.
00:47:33 Já jsem nepřemýšlela. Já jsem si říkala:
00:47:35 Když nebudu toho člověka chtít vidět, nenechám odstranit zeď.
00:47:40 No vida! Takhle jste na to připravená.
00:47:44 Takže je někdo takový, koho byste nechtěla vidět,
00:47:47 kdyby si vás pozval?
-Je.
00:47:50 -Kdo? -Nebudu to řešit, ale je. Ten člověk.
00:47:55 -Je někdo, s kým máte konflikt?
-Tak ani ne konflikt.
00:48:00 Ale prostě nemusíme se vidět.
00:48:03 -A je to někdo blízký?
-No, je to blízký,
00:48:07 ale nebudu o tom mluvit. Nemusíme se vidět. Asi tak.
00:48:15 Takže kdyby to byl ten člověk, tak stěna zůstane stát?
00:48:19 Zůstane. Zůstane.
00:48:23 No tak uvidíme. Vy už uvidíte, kdo tam sedí.
00:48:27 Tak se dívejte na naši obrazovku.
00:48:44 Tak ahoj, babi! Jsem to já, tvoje vnučka.
00:48:46 Já tě zabim!
00:48:50 A pozvala jsem si tě sem proto, abych ti za všechno moc poděkovala.
00:48:54 Děkuju a vážím si toho.
00:48:57 Tak abys to dokázala. Máš doma flašku aspoň?
00:49:02 -Dala jsi chladit víno?
-Ano, babi. Mám.
00:49:06 Tak napřed si dáme víno a pak tě roztrhnu.
00:49:11 Dobře.
00:49:24 Ale s Alenou nejmladší se budete chtít setkat,
00:49:26 když teda slíbila, že chladí tu láhev vína?
00:49:30 No s Alenou musím, když ji mám od 17 let
00:49:33 a musím se o ni starat, když ji máma nechtěla.
00:49:37 Tak musím.
00:49:41 Takže se s ní setkáte i teď? Nezlobíte se na ni,
00:49:43 že vám připravila takový šok?
-Ne. Já jí to doma spočítám.
00:49:48 Dobře. Tak abyste jí to mohla doma spočítat, necháme odstranit stěnu.
00:49:51 Spočítejte jí to klidně hned tady.
00:50:00 Ahoj, babi!
00:50:05 Děkuju. Já jsem to tušila. Já jsem ti to říkala.
00:50:09 -Tys to nevěděla.
-Ale nekecej.
00:50:12 Tak pěkné překvapení vám připravila vnučka.
00:50:15 No, to mě pře, překvapila. Já už z toho budu i koktat.
00:50:20 Tak se na ni nezlobíte? Jste ráda?
00:50:23 Nemůžu se na ni zlobit. Stejně by mi to nepomohlo.
00:50:27 To je pravda. Těšilo mě. Mějte se hezky.
00:50:30 -Děkuju. Na shledanou.
-Na shledanou. -Na shledanou.
00:50:32 Mějte se hezky. Prosím.
00:50:34 Roztrhnu tě.
00:50:36 Tak co, babi? To jsi nečekala, viď?
00:50:48 I dnešní Pošta pro tebe končí výzvou.
00:51:02 Děkuji vám za spolupráci a těším se na shledanou opět za týden.
00:51:45 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2011
Pavlínina matka měla známost od 15 let. Manželství měli dlouho plánované, přesto k němu málem nedošlo. Narodila se malá Pavlína, která má jiného otce. Odmala o něm věděla, ale nikdy neměla možnost ho blíže poznat. Vyrůstala s nevlastním otcem. Netušila, jak moc v ní s věkem poroste zvědavost k setkání s otcem vlastním. Dlouho ji však sužoval strach z otcova odmítnutí. Nežili spolu, možná by na ni rád zapomněl. Přesto setkání vyvolá, ale velmi se bojí. Tolik touží po jeho přijetí! Neriskuje velké zklamání? Kéž by se alespoň jednou setkali a mohli spolu promluvit!
