Nečekaná setkání, usmíření po letech, nalezení dávné lásky, splnění tajných přání a snů. To vše před zraky diváků, kteří se stávají svědky opravdových emocí. Uvádí Ester Janečková. Režie P. Gerža
00:00:52 Dobrý večer, milí diváci!
00:00:54 Francouzský spisovatel Honoré de Balzac napsal,
00:00:57 že naděje je paměť, která touží.
00:01:01 Dnes opět v našem studiu přivítám lidi plné naděje a touhy.
00:01:04 Doufám, že jejich paměť je nezklame.
00:01:07 Dřív než vám ale představím svého prvního hosta,
00:01:10 chci vám poděkovat za vaši pomoc. Rubrika Pošťák Ondra hledá
00:01:13 je pro vás i nadále připravena jak na stránkách časopisu TV Magazín,
00:01:17 tak na webových stránkách České televize.
00:01:20 Na těch zároveň probíhá soutěž o naši knížku.
00:01:23 Teď už vám ale přeju příjemný večer s Poštou pro tebe!
00:01:33 Monice celý život scházela a schází láska.
00:01:36 Cítí se hodně sama.
00:01:38 Doufá, že dneškem by se to konečně mohlo změnit.
00:01:41 Přichází Monika.
00:01:51 -Dobrý večer, Moniko.
-Dobrý večer.
00:01:54 -Prosím, posaďte se. Ahoj, Filípku.
-Dobrý večer.
00:01:58 Já jsem to trošku přehnala v tom úvodu.
00:02:01 Když vidím Filípka, tak určitě vám láska neschází od těch dětí.
00:02:06 Vítám v publiku i vašeho druhého syna Honzu.
00:02:09 -Ahoj, Honzo.
-Dobrý večer.
00:02:15 -Takže synovské lásky máte asi dost.-A kamarádské taky rozhodně.
00:02:20 Já jsem to myslela spíš tak, že ta láska těch nejbližších,
00:02:23 kterou by člověk asi potřeboval, tak ta vám, myslím,
00:02:27 asi chyběla od dětství.-Ano, ta mi chyběla od dětství hodně.
00:02:31 -Jak se to stalo? Proč?
-Já nevím, jak se to stalo,
00:02:34 ale tak to prožíváte, že?
00:02:37 U maminky bylo vidět, že mě moc ráda neměla.
00:02:41 Pořád mi jenom nadávala. Většinou mě přirovnávala k otci.
00:02:46 -Od malinka máte pocit, že vás maminka nebrala?-Ano.
00:02:49 Přesně tak. Takže mi ten táta hodně chyběl.
00:02:54 -Vaši se rozvedli? Byli manželé?
-Ano, oni se rozvedli,
00:02:57 když mi bylo šest. Já si ho ani nepamatuju.
00:03:00 Vlastně si vůbec nepamatuju, jestli on s náma žil
00:03:03 aspoň do těch mých šesti let. Nevím vůbec.
00:03:05 -To byste si ho asi pamatovala.
-Taky si myslím,
00:03:08 že bych si ho pamatovala. Takže tak asi nějak.
00:03:13 My už jsme to hodně naznačili. Koho byste tady ráda měla?
00:03:16 Toho tatínka teda, abych ho viděla.
00:03:19 Myslím, že bych k němu mohla tak nějak patřit,
00:03:22 protože sestra s matkou si rozumí dobře,
00:03:25 tak já bych třeba mohla s tím tatínkem.
00:03:28 -Znamená to, že vy si se sestrou a matkou nerozumíte?-Ne.
00:03:32 V čem jsou tak jiné? Nebo v čem vy jste tak jiná?
00:03:35 Povahově rozdílné jsme. Rozhodně hodně.
00:03:38 Takže se neshodneme, nemáme se pořádně o čem bavit.
00:03:42 -Prostě...
-Není tam souznění žádné?
00:03:46 Není tam souznění rozhodně vůbec žádný.
00:03:48 Já ani nesouhlasím s jejich životem nebo s tím,
00:03:51 co v životě dělají a tak. Já jsem jiná.
00:03:55 Prostě jinak bych to řešila a byla bych jiná.
00:03:59 Vy jste říkala, že rodiče se rozvedli, když vám bylo šest let.
00:04:04 Potom jste už nebyly se sestrou v kontaktu s otcem?
00:04:07 S otcem ne,
00:04:09 protože matka - aspoň nám to tak říkala - že zakázala styk.
00:04:13 -Proč? Vysvětlila vám proč?
-Nevím vůbec proč.
00:04:17 Vím, že otec se snažil navázat kontakt,
00:04:22 ale matka ho nepustila.
-To víte odkud?
00:04:25 Ona nám to potom řekla, protože on vyzváněl u dveří,
00:04:30 ale ona ho nepustila. My jsme se pořád ptaly, kdo to je,
00:04:33 a ona nám to řekla až potom, třeba až za dva dny,
00:04:36 že to byl otec a že ho jako nepustí za náma.
00:04:39 Že nechce, abychom se vídali.
00:04:41 Vy jste říkala, že vás matka přirovnávala k otci.
00:04:44 To tehdy, když o něm nemluví dobře?
00:04:47 Nebo jak ona o něm mluví? Jak vám ho podala?
00:04:50 No škaredě, samozřejmě škaredě. Jako hodně vulgárně, škaredě.
00:04:56 Co mu vyčítá? Co mu má za zlé?
00:04:58 Co mu měla za zlé? Ona tvrdila, že se rozvedli proto,
00:05:01 že otec přišel opilý z hospody a že nás bil.
00:05:07 Ona že byla těhotná a že ju taky bil.
00:05:11 A že měl vždycky radši cizí děti. Takhle nám to vždycky nějak říkala.
00:05:17 -Věříte tomu?
-Ne.
00:05:21 Protože potom teda nevím, po kom su v tom případě.
00:05:25 -Jako rozhodně si myslím...
-Berete to tak, že po mámě nejste.
00:05:29 Ne, po mámě ne. Vizuálně asi ano, ale jinak ne.
00:05:34 Kdy vás napadlo, že byste ho chtěla najít?
00:05:36 Že byste se s ním chtěla setkat?
00:05:38 To bylo, až jsem se vdala. Já nevím, tak po dvacátým roku,
00:05:41 tak to jsem jako chtěla, protože jsem to začala vidět,
00:05:45 že to nemusí být tak, jak to ta matka říká.
00:05:48 Vlastně jsem viděla, že mě jenom využívala.
00:05:54 Takže jsem tak nějak instinktivně chtěla ho najít.
00:05:58 To se nedařilo? Zkoušela jste to nějak?
00:06:00 To se nedařilo. Já jsem to zkoušela, nevím teď přesně...
00:06:05 Ale... No...
00:06:09 -Nepodařilo se to?
-Ne, nepodařilo se to.
00:06:12 -Nezkontaktovali jste se?
-Ne.
00:06:15 Vy jste už zřejmě jako malá a dospívající cítila,
00:06:18 že v té rodině není ta láska.
00:06:21 Znamenalo to, že jste chtěla odejít brzo třeba z té rodiny?
00:06:24 Chtěla jsem určitě odejít, jako osamostatnit se. Určitě.
00:06:28 -A to se vám podařilo?
-To se mi podařilo.
00:06:31 Ne že bych chtěla, ale vdávala jsem se v devatenácti.
00:06:36 A našla jste v té nové rodině to, co vám scházelo v té původní?
00:06:40 -Nenašla.
-Nebyl hezký ten vztah?
00:06:44 Ze začátku byl hezký, potom se to pokazilo.
00:06:47 -To znamená, že už nejste spolu?
-Nejsme spolu. Ne.
00:06:51 -Jsem rozvedená.
-Dlouho rozvedená?
00:06:53 -Ne, od prosince.
-Takže úplně nově?
00:06:56 -Úplně nově.
-Dá se říct, že to je nový start?
00:07:00 Ano, je to tak, že to beru od podlahy.
00:07:03 -Včetně toho tatínka?
-Včetně toho tatínka.
00:07:07 Chtěla bych ho aspoň vidět. Aspoň abych viděla, jak vypadá.
00:07:10 V životě jsem ho nikdy neviděla a kolikrát je mi to třeba líto,
00:07:15 když jsem u švagrové a ta tam má maminku a tatínka.
00:07:19 Taky bych tak nějak chtěla.
00:07:22 Já ale mám pocit, že u vás nejde jenom o to vidět, jak vypadá,
00:07:25 ale opravdu najít někoho, s kým byste se mohla sblížit.
00:07:28 -Ano. Přesně.
-Najít se v něm.
00:07:31 Ano, najít se v něm. Přesně jste to řekla - najít se v něm.
00:07:33 Protože to celej život asi hledám. Právě tady to.
00:07:37 Co ty, Filípku? Ty doufáš, že uvidíš dědu?
00:07:40 Ano.
00:07:42 Říkala ti maminka o tom, že sama vlastně ho nezná?
00:07:45 -Ano.
-A proč by sis přál mít dědu?
00:07:48 -Mně už jeden umřel.
-Aha. Takže nemáš žádnýho dědu?
00:07:53 Ne.
00:07:55 Tak to ti držím palce. To bys dědu měl určitě mít.
00:07:58 Je to napínavé. Nevíme zatím, jestli pošťák Ondra našel
00:08:02 vašeho tatínka a tvého dědu, ale už se to dozvíme.
00:08:04 Podíváme se společně na reportáž. Prosím!
00:08:14 Zdarec, šéfová! Zdravím tě z jihoseverní Čechomoravy,
00:08:17 kde hledám pana Jaroslava, protože mu musím předat
00:08:20 toto tvé krásné červené pozvání. Takže hurá za Jardou
00:08:23 do východozápadních středních Čech!
00:08:28 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Já vás zdravím.
00:08:30 Pošťák Ondra, Česká televize, Pošta pro tebe.
00:08:33 -Vy jste Jaroslav?
-Ano.
00:08:36 Výborně. Kontrolní otázka. Pracoval jste v Dukovanské elektrárně?
00:08:39 -Ano.-Tak já tady pro vás mám pozvánku do pořadu Pošta pro tebe.
00:08:44 -No jo.
-Co na to říkáte?
00:08:47 Já jsem to čekal, když jsem to sledoval občas.
00:08:50 -Čekal jste to?
-No. -Jak to?
00:08:52 Protože mám dvě holky, o kterých jsem nevěděl moc dlouho.
00:08:56 -Skoro odmalička.-Dvě holky? Jak se jmenujou ty holky?
00:09:00 Jaroslava a Monika.
00:09:02 A byl byste rád, kdyby tam třeba některá z nich byla?
00:09:04 -No určitě.-Určitě? No a teď mi řekněte, přijdete, nebo ne?
00:09:09 -No, budu muset.
-Muset ne, to nemusíte.
00:09:12 Ne. To jsem řekl blbě. Samozřejmě přijdu.
00:09:16 -Přijdete?
-Budu rád, že je uvidím.
00:09:18 Super. Jardo, děkuju. Mějte se v tuto chvíli krásně.
00:09:21 -To je překvapení. Děkuju.
-Zatím na shledanou.
00:09:24 Esterko, s tebou se loučím. Jarda přijde.
00:09:39 -Naprosto úžasný teda.
-Naprosto úžasná reakce.
00:09:43 Počkejte. Tady máme schované kapesníčky. Prosím!
00:09:49 Myslím si, že víc jste si nemohla přát než to,
00:09:51 že říkal, že ho to napadlo, že by mohl být pozvaný,
00:09:54 že určitě přijde.
-To jsem ani nečekala.
00:09:56 Myslí na vás. Vy opravdu bydlíte v Českém Krumlově?
00:09:59 V Moravském. Opravdu.
00:10:03 Takže já su strašně ráda.
00:10:06 Už tuhle chvíli cítíte, že byste k sobě mohli mít blízko?
00:10:11 Ano. Myslím si, že jo.
00:10:13 -Jak tobě se líbil děda?
-Jo.
00:10:17 Byl správnej. Já myslím, že s ním bude i legrace.
00:10:22 Moc bych vám přála, aby to vyšlo. Nejdřív doufám, že ho uvidíme tady.
00:10:25 On slíbil, že přijde, tak snad své slovo dodržel.
00:10:29 Tak bychom ho mohli pozvat rovnou.
00:10:31 Rovnou ho pozvěte. To víš, že jo, Filípku.
00:10:35 Tak já to jdu zjistit.
00:10:43 Ondro, Jaroslav nám všem byl moc sympatický v reportáži
00:10:46 a potěšil nás svou reakcí. Tím, že nepochyboval o tom,
00:10:50 že tady bude mít jednu ze svých dcer. Tak já nepochybuji o tom,
00:10:54 že přišel, aby se tady s nimi mohl setkat.
00:10:57 Esterko, ty víš velmi dobře,
00:11:01 jak nerad jsem poslem špatných zpráv.
00:11:04 Takže ty špatné zprávy říkat nebudu a pozvu sem Jardu.
00:11:16 Dobrý den.
00:11:18 -Já vás zdravím, dobrý večer.
-Taky zdravím.
00:11:20 -Prosím.
-Děkuju.
00:11:26 -Dobrý den.
-Dobrý večer. Vítám vás.
00:11:29 -Děkuji.
-Prosím.
00:11:33 -Já jsem se na vás těšila?
-Jo?
00:11:36 Já sice taky, ale zas tak někde úplně jinde.
00:11:41 Ne ty kamery.
00:11:43 -Radši byste se setkal někde jinde než tady?-Nějak tak.
00:11:46 Já jsem se na vás těšila, protože jste mi byl sympatický v reportáži.
00:11:49 Moc hezky jste reagoval na pošťáka a hlavně jste říkal,
00:11:53 že jste čekal, že přijde.
00:11:55 No, já poslední dobou, jak se dívám na tu Poštu,
00:11:59 tak jsme se o tom bavili s manželkou,
00:12:02 že by mě mohlo tohle potkat.
00:12:05 Že byste si to přál, nebo jste z toho měl strach?
00:12:07 Přál, ale strach z toho taky mám, že jo, nějakej takovej.
00:12:12 Člověk musí za ty hříchy mladí nějak prostě...
00:12:16 -Jaké jste udělal hříchy mládí?
-Že jsem opustil rodinu třeba.
00:12:21 To bylo vaše rozhodnutí, že jste opustil rodinu?
00:12:23 No, spíš takový... Byl jsem donucen k tomu,
00:12:27 nebo okolnosti k tomu svědčily. Já už si to moc nepamatuju.
00:12:30 Mluvil jste tam o dcerách.
00:12:33 Kolik jim bylo, když jste odešel od rodiny?
00:12:36 Myslím tři a rok.
00:12:39 Takhle malinké holky?
00:12:43 Bylo to kvůli jejich mamince, že jste si nerozuměli,
00:12:46 nebo jste měl někoho jiného?
00:12:48 Ono to začalo kvůli mamince,
00:12:51 se kterou jsme si začali jít na nervy,
00:12:55 a potom z toho vznikly takový ty okolnosti,
00:12:58 že se člověk někde zapomněl
00:13:05 a už měl zase další rodinu.
00:13:08 -Hned potom jste měl další rodinu?
-Ne. Já už jsem neměl potom děti.
00:13:12 -Ne?
-Ne. Potom jsem šel do rodiny,
00:13:16 kde už dvě děti byly.-Aha. To znamená, že jste vyženil děti.
00:13:19 -No.-Vlastní máte jenom ty dvě?
-Jenom ty dvě tam.
00:13:23 Byly hodně malé, když jste odešel z té rodiny.
00:13:25 -Potom už jste je nikdy neviděl?
-Ne. Moniku jsem ještě viděl,
00:13:30 tu starší. Ale manželka vzkazovala, že jako si nepřeje,
00:13:35 abych prostě je navštěvoval, že...
00:13:39 Kolik bylo Monice, když jste ji viděl naposledy?
00:13:41 Myslím čtyři roky, tři roky. Že je ovlivňuju a takový věci.
00:13:46 Tak jsem si říkal, že to nechám uklidnit,
00:13:49 ale mezitím přišla druhá rodina a práce, montáže.
00:13:55 Já jsem vlastně celej život pracoval na montážích.
00:13:58 Tak jako zapomíná se.
00:14:03 Člověk si na to vzpomene, ale jako...
00:14:07 Ztrácí tu vervu, aby něco udělal?
00:14:09 Sejde z očí, sejde z mysli tak trochu.
00:14:13 Ale v tom srdci to zůstane.
00:14:15 -Vás do studia někdo doprovodil?
-Moje manželka a její syn.
00:14:20 Dobrý večer. Vítám vás.
00:14:29 Vaše manželka se synem se teda také domnívají,
00:14:32 že by tam mohly být vaše dcery?
00:14:35 No tak asi jo, protože si říkám, kamarádi se vždycky nějak najdou.
00:14:41 Takže myslíte, že vaší ženě by to nevadilo,
00:14:44 kdybyste navázal kontakt s dcerami?
00:14:46 Určitě ne. My už jsme se o tom bavili několikrát.
00:14:52 Ale co když tam přeci jenom bude někdo jiný?
00:14:55 Co když tam bude třeba dávná láska?
00:14:57 Já si myslím, že by si mě našla už dřív.
00:15:01 Teď už ne.
00:15:06 Teď už na starý kolena...
00:15:10 Tak uvidíme. Abyste nebyl překvapený nakonec ještě.
00:15:14 Od toho je to tady, že jo?
00:15:16 Ano. Od toho to tady je. Od těch překvapení.
00:15:19 Tak překvapení už vás tady čeká z naší obrazovky. Prosím!
00:15:34 -Ahoj, tati. Tady Monika.
-Ahoj.
00:15:37 Ráda bych tě viděla. Strašně moc.
00:15:40 Už su tady.
00:15:43 Super! Tak to já su strašně šťastná.
00:15:46 Odstraňme to a jdem na to.
00:15:51 My si budeme rozumět.
00:15:53 -Doufám.
-Doufám.
00:15:55 O to hlavně Monice šlo. Nejenom abyste se viděli,
00:15:57 ale abyste si rozuměli.
-Možná že jsem ty kořeny našla.
00:16:01 -Myslíte, že to by mohlo být ono?
-Myslím si, že jo.
00:16:05 Odstraňme to, uděláme to.
00:16:07 -Odstraňme tu stěnu? -No, jistě.
-Tak prosím, odstraňme ji.
00:16:15 -Ahoj.
-Ahoj.
00:16:24 Nebreč.
00:16:31 -Ahoj.
-Ahoj.
00:16:33 -Jak se jmenuješ?
-Filip.
00:16:36 A támhle je starší. Já jsem taky dřív začala.
00:16:39 Ahoj.
00:16:43 -A kde máš Jarku?
-Jarku tady nemám s sebou.
00:16:47 Honzo, ještě se mi taky otoč, ať vidíme na všechny.
00:16:50 Já když jsem viděla to vaše objetí, tak mám pocit,
00:16:54 že je škoda, že k němu nedošlo už dřív.
00:16:56 -Třeba by nebylo tak vroucí zase.
-Prosím?
00:16:59 -Třeba by nebylo tak vroucí.
-To jsem chtěla dodat,
00:17:02 že je dobře, že k němu došlo, že vypadalo opravdu upřímně.
00:17:06 -No určitě.
-Tak držím palce, aby to vyšlo.
00:17:10 -Já vám moc děkuju.
-My děkujeme. Na shledanou.
00:17:13 Na shledanou, Václave. Ahoj, Honzo.
00:17:15 Ahoj, Filípku. Tak prosím, můžete společně.
00:17:33 Pan Ladislav pochází z veliké rodiny.
00:17:36 Vyrůstal ale bez sourozenců i bez svých biologických rodičů.
00:17:40 Některé členy rodiny se mu už podařilo najít.
00:17:42 Stále ale nejsou všichni.
00:17:45 Přichází Ladislav a také jeho bratr Karel.
00:17:58 -Dobrý večer, Láďo.
-Dobrý večer, Ester.
00:18:00 Vítám vás. Prosím.
00:18:02 -Dobrý večer, Kájo. -Dobrý večer.
-Vítám vás. Prosím.
00:18:07 Já mám velikou radost, že tady Láďa není sám,
00:18:10 že s ním přišel i jeho bratr Kája. Jak se dlouho znáte jako bratři?
00:18:15 No tak jako bratři si ho pamatuju od dětství.
00:18:19 -Když jste byli malincí?
-Ano, když jsme byli malincí.
00:18:21 Než se stalo to, že jsme se dostali do dětskejch domovů,
00:18:25 tak si jako Káju vybavuju.
00:18:28 -A kdy jste se sešli teď znovu?
-Sešli jsme se před Vánoci.
00:18:32 Díky manželce.
00:18:40 Jak se ale stalo to, že jste nebyli spolu,
00:18:43 nebo byli jste spolu jenom krátce v dětství?
00:18:45 Vás bylo hodně sourozenců, je to tak?
00:18:47 Ano. Devět sourozenců.
00:18:50 Pamatujete si na všechny? Kdo byl nejstarší, nejmladší?
00:18:54 Na ty nejstarší si nepamatuju, protože oni odcházeli
00:18:58 do dětských domovů po etapách. Postupně.
00:19:01 Nemůžu říct, jestli to začalo tím, když zemřel otec,
00:19:04 ale ti starší - Magda a Naďa - ti šli první.
00:19:10 -A Pepík.
-A Pepa. Tihle tři byli nejstarší.
00:19:15 Potom byl teda Kája. Toho si pamatuju, že jsme ho s babičkou
00:19:19 doprovázeli do školy, a on už se nám domů nevrátil,
00:19:22 protože si ho ze školy vyzvedli a odvezli do dětskýho domova.
00:19:26 A zůstali jsme ti nejmladší sourozenci.
00:19:29 A do měsíce, do dvou měsíců jsme šli taky.
00:19:34 Co se dělo v té rodině? Proč bylo tolik dětí?
00:19:38 Proč se rodily pořád další dětí, když se rodiče nestarali?
00:19:42 Jako nestarali... To nemůžeme říct, že se nestarali.
00:19:45 Já si myslím, že tatínek se staral hodně dobře,
00:19:48 protože byl furt v práci a my jako děti jsme ho skoro neviděli.
00:19:52 -Takže se staral o to finanční zajištění rodiny?-Tak, tak, no.
00:19:55 A o mamce nemůžu říct nic, protože jsme se nedozvěděli,
00:20:00 proč, jakej důvod tam byl,
00:20:03 že jsme museli jít z tý rodiny.
00:20:08 Kájo, vás odvezli ze školy. Pamatujete si na ten okamžik?
00:20:11 Jako ze školy si to nepamatuju, ale pamatuju si,
00:20:15 jak jsem se sešel v dětským domově s Magdou,
00:20:19 s Naďou a s Pepíkem. To si pamatuju.
00:20:22 -S vašimi třemi sourozenci?
-Ano.
00:20:24 Jak to tedy bylo u vás? Vy jste zůstal doma o něco déle.
00:20:27 O něco déle, ano. A my tři nejmladší sourozenci.
00:20:32 Po nás tedy byli ještě mladší dva údajně,
00:20:35 ale na ty já si pamatuju, že to byla mimina ještě v tý době.
00:20:39 Ale co jsem byl já, potom byla Ivanka a Ruda,
00:20:43 tak my tři jsme šli do jednoho dětskýho domova.
00:20:47 Potom nás převezli do druhýho dětskýho domova
00:20:50 a odtamtud si pamatuju, že nás dali do nějaký pěstounský rodiny.
00:20:55 -Všechny tři dohromady?
-Všechny tři dohromady.
00:20:57 No ale nastal tam takovej problém, že měli velkýho psa.
00:21:01 A já jak jsem byl malej a dostali jsme čokoládu,
00:21:03 tak jsem se strašně bál toho psa a dal jsem mu tu čokoládu.
00:21:07 A oni mě naložili do auta a odvezli zpátky.
00:21:09 -Vás tedy vezli tři sourozence z dětského domova a za to,
00:21:12 že vy jste dal čokoládu psovi, vás vrátili zpátky? -No.
00:21:16 Pamatujete si na to, jak jste to prožíval,
00:21:18 že vás vezou zpátky?
-Já jsem řval hrozně.
00:21:21 -Řval jste? Kvůli čemu?
-No že mě trhaj od nich nebo něco,
00:21:25 protože já jsem si tam přišel jako zastánce jejich.
00:21:29 -Jako že jste ten nejstarší a nesmíte je opustit? -No, no, no.
00:21:32 I v tom dětským domově jsem tu sestru bránil.
00:21:35 A když se stalo tohle, tak jsem řval
00:21:39 a všechno jsem na sobě roztrhal.
00:21:42 -Roztrhal jste oblečení? Vzteky?
-Vzteky, no.
00:21:46 To si pamatuju hodně dobře.
00:21:48 -Kolik vám bylo let tehdy?
-Asi kolem pěti let.
00:21:52 Co bylo s vámi dál? Viděl jste pak ještě někdy ty mladší sourozence?
00:21:55 Neviděl. Až teď.
00:21:57 Protože já jsem dostal potom do jiný pěstounský rodiny,
00:22:00 kde si mě vzali. Tam jsem prožil krásný dětství i mládí teda.
00:22:09 Vaše žena hraje v celém tom příběhu velmi důležitou roli,
00:22:13 protože ona vám od začátku pomáhala najít vaši rodinu.
00:22:16 -Přesně tak.-Proč jste se rozhodla pátrat po Láďově rodině?
00:22:21 No určitě ho v každým případě zajímá, odkud vlastně pochází,
00:22:25 a ve své podstatě ať se dělo, co se dělo v minulosti,
00:22:28 tak děti nikdy za to nemůžou. Nemůžou za osud svých rodičů.
00:22:32 A taky mě k tomu přivedlo to, že vždycky, když jsme se vrátili
00:22:35 od mých rodičů, kde já mám další dva sourozence,
00:22:38 tak oni ho vzali ani ne jako švagra, ale jako svýho bráchu
00:22:43 mezi sebe a on o tom přemejšlel, kde ti jeho sourozenci jsou.
00:22:47 -Tak díky tomu tak nějak.
-Za to vám patří určitě veliký dík.
00:22:50 Děkuji.
00:22:56 Jak proběhlo konkrétně třeba vaše setkání po tolika letech?
00:23:00 Proběhlo to nádherně. To setkání bylo krásný.
00:23:04 Navštěvujeme se.
00:23:07 -Fungujete jako bráchové?
-No.
00:23:11 Jak proběhlo setkání s matkou biologickou?
00:23:14 To jste se setkali v jiný den?
00:23:17 -No, to bylo předtím ještě.
-A to proběhlo jak?
00:23:20 To proběhlo tak, že to, co jsem čekal,
00:23:24 tak to tam nebylo.
00:23:27 Co jste čekal?
00:23:29 No já nevím. Když uvidí syna po 35 letech
00:23:35 nebo po 34 letech, tak že tam budou nějaký emoce.
00:23:41 Já jsem se strašně těšil, bál jsem se toho,
00:23:44 ale mně to setkání přišlo takový,
00:23:47 jako kdybychom se viděli denně.
00:23:50 -Nemůžu to popsat.
-Že to bylo to chladný, vám přišlo?
00:23:53 Takový chladnější setkání. Ale ono to je taky asi tím,
00:23:56 že ta maminka už je starší
00:24:00 a asi jí to zaskočilo. Že ona se s tím musí srovnat.
00:24:05 -Dáváte jí čas ještě?-No. Že ty děti se začínají nacházet
00:24:09 a začínají se k ní hlásit, tak jako asi potřebuje čas.
00:24:16 S čím jste tedy přišli do Pošty pro tebe? Kdo vám ještě schází?
00:24:19 Koho byste chtěli vidět?
00:24:21 Chtěli bychom moc najít Magdu.
00:24:24 -To je ta nejstarší?
-Ne, to je druhá nejstarší sestra.
00:24:27 -Takže...
-Ale o tý Magdě teda nevíte...
00:24:30 O tý nevíme vůbec nic. Byli bychom rádi, kdybychom ji sehnali.
00:24:35 To teda není jednoduchý úkol pro pošťáka Ondru,
00:24:38 pokud vy sami nic nevíte. Ale uvidíme. Ondra je šikovnej.
00:24:41 -Podívám se společně na reportáž?
-Dobře. -Prosím!
00:24:52 Ahoj, Esterko. Po cestě za paní Magdou na severní Moravu
00:24:55 jsem tak trochu zabloudil, a proto jsem musel vylézt na rozhlednu,
00:24:58 abych se opět zorientoval. Takže, paní Magda bydlí někde támhle.
00:25:03 Ale hrozně tady fouká, tak já za ní rychle utíkám,
00:25:06 aby mi neuletěla čepice. Pa!
00:25:11 -Já vás zdravím. Pošťák Ondra.
-Já taky.
00:25:14 -Teď mi řekněte, vy jste Magda?
-Ano.
00:25:17 -Jmenovala jste se za svobodna Petráčková? -Ano.
00:25:20 -Tak tady máte obálku.
-Děkuju.
00:25:23 -Ten pořad jste někdy viděla?
-Každou středu sleduju.
00:25:27 Řekněte, kdo si myslíte, že vás tam může čekat?
00:25:30 -Já si spíš myslím sourozenci.
-Sourozenci? Kolik máte sourozenců?
00:25:34 Bylo nás teda jako údajně devět.
00:25:37 -No a s maminkou jste v kontaktu?
-Ne.
00:25:41 -Taky nejste?
-Ne. Vůbec. Tu vůbec neznám.
00:25:44 -Tu vůbec neznáte? -Ne.
-Tatínka? -Ne.
00:25:48 Ty brďo! A co vaše rodina? Řekněte mi něco o vás. Máte děti?
00:25:51 -Mám tři.-Dobře. Poslední otázka, která musí zaznít.
00:25:55 -Přijdete, nebo ne?
-Určitě.
00:25:58 -Protože se těším na ty sourozence.
-Dobře. Děkuju mnohokrát.
00:26:03 -Esterko, Magda přijde.
-Určitě, na sto procent.
00:26:07 Zamáváme Esterce? Tak papá!
00:26:18 Karel říká, že poznal Magdu.
00:26:20 Kdy jste ji viděl naposledy? To musí být asi dávno.
00:26:23 Já jsem ji viděl naposledy, když jsem byl malej kluk.
00:26:26 V dětským domově jsme byli spolu.
00:26:28 A přesto si je podobná? Přesto byste ji poznal?
00:26:31 Jako Magdu jo.
00:26:33 -Čím to je? Proč zrovna ji?
-Byla na mě hodná.
00:26:37 Magda měla velikou radost, si myslím, z pošťáka Ondry
00:26:41 a říkala, že určitě přijde, protože chce sourozence.
00:26:44 Vůbec nepochybuje o tom, že by tady mohl být někdo jiný.
00:26:46 Tak já doufám, že přišla, abyste se mohli setkat.
00:26:49 -My taky. -My taky.
-Jdu se na to zeptat.
00:26:51 -Děkujeme.
-Děkujeme.
00:26:56 Milý Ondro, to je opravdu veliká spousta sourozenců - devět.
00:27:01 To já si, Esterko, neumím vůbec ani představit.
00:27:04 Já v podstatě taky ne. Magda měla velikou radost z toho,
00:27:07 že si ji někdo zve, protože si myslela, že si ji zvou sourozenci.
00:27:10 Dva bratři tady opravdu čekají.
00:27:12 Tak já doufám, že budou moct obejmout svojí sestru.
00:27:16 Nebudeme to zdržovat. Magda je tady.
00:27:27 -Dobrý večer, Magdo.
-Dobrý večer.
00:27:29 Prosím, posaďte se.
00:27:35 -Dobrý večer, Magdo.
-Dobrý večer.
00:27:37 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:27:40 -To jsem ráda, že jste tady.
-Já taky teda.
00:27:43 -Taky jste ráda?
-No.
00:27:45 To je skvělé. Vy jste v reportáži slibovala, že určitě přijdete.
00:27:49 -Jsem zvědavá, kdo tam bude.
-Ta zvědavost vás sem přivedla?
00:27:53 Hm. Ta zvědavost.
00:27:55 Vy už jste v reportáži měla jasný tip.
00:27:58 Pořád si myslíte to samé?
00:28:00 Buď to je nějakej sourozenec, nebo matka,
00:28:05 nebo ještě jsem přemejšlela paní vychovatelka z dětského domova,
00:28:09 že by tam taky mohla bejt.
00:28:12 Vy už jste říkala v reportáži, že jste úplně odmalinka
00:28:15 byla v dětském domově. -Ano.
-Nevíte proč?
00:28:18 Nevím. To jsem se nedozvěděla.
00:28:22 -Nikdo za vámi z rodiny nechodil na návštěvy? -Ne.
00:28:26 Říkala jste, že by tam mohla být vaše matka za tou stěnou.
00:28:30 -Byla byste ráda?
-Nevím, neumím si to představit.
00:28:33 Já jsem ji v životě neviděla. Nevím ani, jak vypadá.
00:28:38 Nevím.
00:28:39 Zlobíte se třeba na ni za to, že jste nebyla s ní?
00:28:42 Ne. Ani ne.
00:28:44 -Vy sama máte rodinu?
-Mám. Mám tři děti.
00:28:48 Dvě dcery, jednoho syna a dvě vnoučata.
00:28:52 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:28:54 -A manžela teda.
-A manžela, ano.
00:29:02 Když sama máte tři děti, napadlo vás někdy,
00:29:05 když třeba byly malinké, jak vás vaše matka mohla opustit,
00:29:08 nebýt s vámi, s dětmi.
-Napadlo, ale nevím.
00:29:14 Prostě neumím si to představit, abych opustila svoje děti,
00:29:17 když já jsem si prožila to v tom v dětským domově.
00:29:20 -Nevím. Neumím si to představit.
-Asi se to nedá moc pochopit, co?
00:29:24 Ne, ne, nedá.
00:29:26 Paní Magdo, já vám moc děkuju za to, že jste přišla.
00:29:29 Mám z toho opravdu velkou radost. A vy jste samozřejmě nepřišla
00:29:32 kvůli mně, ale kvůli těm nebo tomu, kdo sedí za tou stěnou.
00:29:36 Tak už se dozvíte, kdo tam je schovaný. Prosím!
00:29:51 Sourozenci!
00:29:53 -Ahoj, Magdi.-Ahoj!
-My tě zdravíme.
00:29:56 -Mě si asi nepamatuješ.
-Kája!
00:29:59 -Ano. -Kája!
-A já jsem Láďa. -Ano.
00:30:03 Kája! Toho si pamatuju. Káju teda.
00:30:06 Nechali jsme si tě najít, protože nám strašně moc chybíš.
00:30:10 -Pár už se náš sešlo sourozenců.
-Ježiškote!
00:30:13 Už jsme se našli. Ještě nám chybíš ty, Naďa a Pepík.
00:30:18 Byli bychom šťastní, kdybychom se mohli scházet,
00:30:21 kdybychom si mohli všechno říct a ten ztracenej čas,
00:30:25 co nám byl vzat, kdybychom si ho mohli vrátit.
00:30:27 Taky bych byla ráda.
00:30:42 -Ježiškote, to jsem ráda teda.
-My taky.
00:30:45 Jsem ráda. Myslela jsem si, že tam bude máma, ale jsem šťastná,
00:30:48 že tam jsou alespoň bráchové.
00:30:52 -Berete to tak, že jste radši, že tam jsou bráchové? -Jsem radši.
00:30:57 Tak vy jste to už naznačila. Já si myslím, že se nemusím ptát.
00:31:00 Odstraňme prosím stěnu!
00:31:10 -Ježišmarjá!
-Ahoj!
00:31:13 -Jsem rád, že tě vidím.
-Čau!
00:31:15 Ahoj. Já jsem na tebe myslel.
00:31:20 Říkal jsem tady, že hledáme Magdu, Naďu a Pepíka.
00:31:25 Ježiš, ty jsi velikej! A já jsem takový malá.
00:31:29 Představte si to, že už se podařilo najít už více sourozenců.
00:31:32 Někteří z nich chtěli přijít, ale nemohli.
00:31:34 Nemohli. Onemocněli, museli do práce a tak dál.
00:31:38 Ale určitě chtějí... Magda se snaží vytahovat,
00:31:41 aby dosáhla na bráchu.
-No jo, protože to je strašný.
00:31:46 Je vás spousta. Já doufám, že se jednou podaří,
00:31:48 abyste se setkali všichni. Myslím, že v tuto chvíli bychom sem měli,
00:31:51 Láďo, měli bychom pozvat vaší ženu, protože udělala mnoho práce v tom,
00:31:55 že dala vás sourozence dohromady. A samozřejmě i vaši dceru.
00:31:58 Pojďte za námi! A poprosíme i manžela a holky.
00:32:02 Pojďte taky!
00:32:05 Ahoj!
00:32:07 Dobrý večer.
00:32:10 -Jedna velká rodina.
-Ano.
00:32:17 To bude velkej klan.
00:32:19 To jsou dcery.
00:32:21 Tak jak vidíte, tady už ta rodina žije vlastním životem.
00:32:25 Já si myslím, že budete potřebovat si toho spoustu říct
00:32:27 a že vám zbývá ještě spousta času na to, abyste se poznali.
00:32:31 Tak vám držím palce, abyste se jednou sešli opravdu všichni.
00:32:34 Bude to asi náročné, protože je vás hodně.
00:32:37 Já se s vámi hromadně rozloučím. Děkuju vám za to, že jste přišli.
00:32:40 -My taky moc děkujeme.
-Mějte se krásně.
00:32:43 -Na shledanou. Můžete společně.
-Nashle!
00:33:04 Václav toho v životě dost pokazil
00:33:06 a zklamal lidi, kteří ho měli rádi a věřili mu.
00:33:10 Moc by si přál, aby mu věřit nepřestali.
00:33:13 Rád by je dnes přesvědčil o tom, že dokáže žít lépe.
00:33:16 Přichází Václav!
00:33:26 -Dobrý večer, Václave.
-Dobrý večer.
00:33:28 -Prosím, posaďte se.
-Děkuji.
00:33:32 Tak jste si vydechl hned při tom, jak jste dosedl.
00:33:36 Řekla jsem, že chcete přesvědčit lidi, kteří vás mají rádi,
00:33:39 že mají důvod k tomu vás mít rádi. Přinesl jste si květinu,
00:33:43 to se asi jedná o pozvání ženy. Je to tak?
00:33:45 -Ano.
-Které ženy?
00:33:47 Je to moje přítelkyně. Jsme spolu vlastně jedenáct let.
00:33:52 -Poznali jsme se na inzerát.
-Vážně?
00:33:56 Vážně. Bylo to v Benešovskejch novinách.
00:34:00 Já jsem si podal inzerát, protože jsem byl sám.
00:34:03 Život jsem taky neměl jednoduchej. Rodiče se rozvedli,
00:34:08 když jsem šel do první třídy.
00:34:11 Otec dal ode mně ruce pryč,
00:34:14 s matkou to šlo po tom rozvodu tak dolů,
00:34:21 že to nervově nevydržela.
00:34:28 To znamená, že se o vás moc nestarala?
00:34:30 -No.
-Začala pít po tom rozvodu?
00:34:33 Ne, to nepila. Byla prostě po špitálech.
00:34:37 Havlíčkův Brod a takový prostě. Silný prášky jí dávaly.
00:34:41 Co to udělalo s vámi, když ona na vás neměla sílu?
00:34:45 Stal se ze mně lump.
00:34:48 No to není moc k smíchu, že se z vás stal lump.
00:34:53 Co jste dělal?
00:34:55 Pil jsem dost alkohol.
00:34:59 Nedodělal jsem školu.
00:35:02 Učil jsem se jako opravář zemědělských strojů.
00:35:05 Ve druhém ročníku jsem se na to vykašlal.
00:35:08 Šel jsem dělat, chtěl jsem se sám živit.
00:35:11 Jenže co jsem si vydělal, to jsem propil.
00:35:15 Plácal jsem se životem, jak se dalo.
00:35:18 Jak jste potom dál sháněl peníze, když jste je propil?
00:35:21 Tam byla i nějaká trestná činnost.
00:35:26 Špatný kamarádi.
00:35:30 Byl jsem takovej, že jsem podlehl každýmu.
00:35:33 Byl jsem takovej ovladatelnej.
00:35:35 Kdo co řekl, to jsem šel a udělal jsem to.
00:35:38 Byl jste až v kriminále kvůli té trestné činnosti?
00:35:41 Dopadlo to i tak, no. Furt jsem nevěděl jak dál,
00:35:44 tak říkám, vlastně mi to říkalo i okolí,
00:35:47 že mě z toho dostane ženská.
00:35:50 Ty potřebuješ ženskou a pevnou ruku nad sebou.
00:35:53 Tak mě napadlo, protože někde po barech,
00:35:57 v restauracích nebo na diskotékách pořádnou ženskou neseženete,
00:36:00 co si budeme povídat. Tak jsem si prostě zkusil podat inzerát.
00:36:04 Co jste tam napsal?
00:36:06 Devětadvacetiletý, svobodný hledá dívku či ženu do 35 let.
00:36:12 Značka: Samota tíží.
00:36:14 -Vy si takhle pamatujete?
-Přesně tak.
00:36:17 A ozvala se jenom ona dotyčná?
00:36:19 Ozvaly si tři. Tři telefonáty jsem měl.
00:36:22 Ale vlastně přítelkyně byla první, která se ozvala.
00:36:26 S tou jsme se setkali, potkali. Normálně jsme se sešli
00:36:29 a tak mi padla do oka, i to, jak jsme se spolu bavili.
00:36:33 Prostě názory. Prostě padla mi do oka tak,
00:36:37 že jsem si říkal: Jo, Zkusím to. Zkusíme to teda.
00:36:43 A zkoušíte to teda už...
00:36:51 Zkoušíte to, jak jste sám řekl, už jedenáct let.
00:36:54 Ona vlastně vaše přítelkyně nebyla sama, měla už tehdy dceru.
00:36:58 Ona byla vdaná. Má dceru. Ta tady se mnou přišla.
00:37:03 Dobrý večer. Ahoj.
00:37:10 V tu dobu, kdy jste se setkali, tak ještě byla vdaná?
00:37:13 Ne, to už byla rozvedená. Byla asi rok rozvedená.
00:37:16 Holce byly tři roky.
00:37:18 No a právě ani ona neměla ten život tak jednoduchej,
00:37:22 protože je jí třiatřicet a je po dvou mozkových mrtvicích.
00:37:28 Je v invalidním důchodu. Má slabou...
00:37:31 Musela se z pravý strany přeorientovat na levou,
00:37:34 protože tu pravou má slabou, a...
00:37:39 A vy jí v tom úplně nepomáháte, v tom těžkém životě?
00:37:42 Tak. Právě že já dělám takový hlouposti.
00:37:46 Václave, kdy jste jí řekl, že za máte sebou trestnou činnost,
00:37:49 že jste byl v kriminále? Hned na té první schůzce?
00:37:51 To věděla nějak ze začátku. Hned na první určitě ne.
00:37:54 -Ale brzo jste jí to řekl?
-Brzo to věděla. Ano.
00:37:56 Věřila vám? Neodradilo jí to od toho vztahu?
00:38:00 Věřila mi. Věřila mi.
00:38:02 Jestli myslíte, že mi věřila to, že už to nechci,
00:38:07 ale chci žít jako normální člověk, to mi věří do dneška jako.
00:38:13 A to mě mrzí, že já to nedokazuju, že jsem furt takovej...
00:38:17 A co děláte furt?
00:38:20 Jako já ne že piju. Nepiju nějak extrémně,
00:38:26 abych byl nějakej alkoholik nebo něco, ale mám prostě jednou za čas,
00:38:29 to znamená jednou za měsíc, možná dvakrát za měsíc, úlet.
00:38:34 A jak vypadá? Kolikadenní je ten úlet?
00:38:37 Aby to nebylo dvakrát za měsíc po patnácti dnech.
00:38:40 To ne.
00:38:41 Prostě úlet, no.
00:38:44 Ale je to tak, že zmizíte třeba na pár dní?
00:38:48 Ty dva dny tam jsou, no.
00:38:52 Co dělá, když se vrátíte? Co dělá vaše přítelkyně?
00:38:54 -Nemluví s vámi? Je naštvaná?
-Je naštvaná, nemluví na mě.
00:38:58 S kytkou chodím taky.
00:39:01 Určitě jí to bolí, ale mě to bolí daleko víc.
00:39:05 To si myslím. Mě to hrozně bolí.
00:39:08 -Potom máte vždycky výčitky?
-Mám hrozný výčitky.
00:39:11 Hrozný. To je neskutečný.
00:39:14 Já z toho mám trošku pocit, jestli si nemyslíte, že...
00:39:16 -Jak se vlastně jmenuje vaše přítelkyně? -Věra.
00:39:19 Že Věrka už toho má dost a už to nechce dál snášet.
00:39:23 Nejdete něco opravdu zachraňovat? Nebojíte se, že vás vyhodí?
00:39:27 -Jdu. Ano.
-Vážně?
00:39:30 Už tam něco takovýho zaznělo, že na to nemá nervy?
00:39:33 Už jsme se i rozešli. Už tam bylo i to.
00:39:38 -Ona iniciovala ten rozchod?
-Hm.
00:39:41 A kdy k němu došlo?
00:39:43 Já nevím. To je tak... Co jsme spolu nebyli dva měsíce,
00:39:46 tak to je tak rok.
-A vrátili jste se k sobě?
00:39:50 Hm.
00:39:52 Vy se bojíte, že by to mohlo nastat znova a být to definitivní?
00:39:55 Hm.
00:39:57 Takže máte pocit, že tady to zachráníte,
00:40:00 že tady vám uvěří?
-Tak doufám.
00:40:02 Co chcete slíbit? Že ty úlety budou jenom jednou za měsíc?
00:40:05 -Ne. Že nebudu vůbec.
-Že nebudou vůbec? -Ano.
00:40:10 Takže jste připravený sypat si popel na hlavu?
00:40:15 Já prostě ten život musím změnit nějak.
00:40:19 A chci ho změnit. To stoprocentně.
00:40:21 No tak já vám držím palce, aby se to povedlo.
00:40:25 -Děkuju. -Podíváme se teď spolu, jak reagovala Věrka
00:40:28 na návštěvu pošťáka Ondry. Prosím!
00:40:39 Ahoj, Esterko! Při hledání paní Věry jsem se ocitl v tomto krásném
00:40:43 pampeliškovém poli, a tak ti chci takovou jednu věc.
00:40:47 My tomu říkáme trubka.
00:40:49 Musíš najít tu správnou pampelišku. Třeba tuhle.
00:40:52 Takhle to uloupneš a vznikne ti jednoduchý hudební nástroj.
00:40:58 Uvidíme, jestli to bude fungovat. Doufám, že jo.
00:41:00 A pak už jenom foukáš.
00:41:07 Tak ono to asi už nefunguje,
00:41:10 ale za mých mladých let to fungovalo.
00:41:12 No nic, já jdu za Věrou.
00:41:17 Dobrý den, pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:41:20 -Já hledám Věru.
-To jsem já.
00:41:23 -Vy jste Věra?
-Ano.
00:41:24 -Pracujete v restauraci U Zimů?
-Uklízím tam. Ano.
00:41:28 Tak Věro, právě pro vás tady mám pozvánku do pořadu Pošta pro tebe.
00:41:35 -Co na to říkáte?
-Hrozný.
00:41:38 -Hrozný?
-No hrozný, no.
00:41:40 -To jako já hroznej?
-Ne, nečekaný.
00:41:44 Nečekaný? No to je dobře. To my rádi překvapujeme.
00:41:47 -Kdo, si myslíte, že vás tam může pozvat?-No to nevím.
00:41:51 -Kamarádka nějaká?
-Nemám tušení vůbec.
00:41:55 První láska? Někdo z té restaurace?
00:41:59 -No to určitě ne.
-To určitě ne? -Ne, ne, ne.
00:42:03 -Já nevím.-Tak vám aspoň položím poslední otázku,
00:42:07 a to, jestli přijdete, nebo nepřijdete do Pošty pro tebe.
00:42:12 -A za jak dlouho to bude?
-Zhruba za nějakých 14 dní.
00:42:17 No tak asi padesát na padesát.
00:42:20 No tak dobře. Esterko, padesát na padesát.
00:42:23 Hoď si korunou. Panna přijde, orel nepřijde. Pa!
00:42:38 Tak to já si nemusím úplně házet korunou.
00:42:40 -Vy jste přijeli společně s Věrkou?
-Ano.
00:42:43 Zvažovala to, jestli přijede, nebo nepřijede?
00:42:46 Já nevím, co bylo v ní, ale ve mně bylo to,
00:42:49 že se o tom nebudu bavit. Nechtěl jsem o tom mluvit vůbec.
00:42:53 Přišla za váma s tím, jestli to nejste vy, kdo si ji pozval?
00:42:55 Já nevím. Já si to nepamatuju. Já jsem úplně...
00:42:59 -Vy jste úplně mimo?
-Hm.
00:43:02 Já vás chápu.
00:43:04 Já už vás nebudu trápit. Já vidím, že už to chcete mít za sebou.
00:43:08 Takže víte, že Věrka přijela. Pokud si to na poslední chvíli
00:43:11 nerozmyslela, tak by asi měla přijít.
00:43:14 Tak já to půjdu zjistit. Zeptám se pošťáka.
00:43:17 Děkuju.
00:43:21 Ondro, to mě vážně mrzí, že tady nejsou pampelišky.
00:43:24 Já jsem to před nedávnem zkoušela a mně to teda funguje,
00:43:27 mně to troubí. -Neblázni! Fakt? Tak co dělám špatně?
00:43:32 Já mám pocit, že jsi do toho strašně moc foukal.
00:43:35 Když jsi byl malý kluk, tak jsi měl větší fuk,
00:43:37 takže jsi to nepřefouknul.
00:43:39 Já mám měl pocit, že jsem měl menší všechno. I plíce.
00:43:43 Prosím tebe, my tady nejsme samozřejmě kvůli pampeliškám.
00:43:47 Jsme tady kvůli Václavovi a Věrce.
00:43:49 Já jsem moc zvědavá, jak tenhle příběh dopadne.
00:43:52 Doufám, že dopadne v první řadě tak, že Věrka je tady.
00:43:56 Esterko, Věrka je tady.
00:44:08 -Dobrý večer.
-Děkuju. -Prosím.
00:44:17 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:44:19 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:44:22 To jsem ráda, že jste tady.
00:44:25 -Taky jste ráda?
-No právě!
00:44:28 -No právě ani ne?
-Ne.
00:44:30 Jste nervózní hrozně?
00:44:33 Tak co myslíte, kdo si vás mohl pozvat sem?
00:44:35 No právě že to vůbec nevím.
00:44:37 Takže z toho jste nervózní, že vůbec nevíte, co vás čeká?
00:44:40 Nevím, co mě čeká. Přesně tak.
00:44:43 Tak kdo by to mohl být? Určitě jste o tom přemýšlela.
00:44:47 Jste třeba v kontaktu se všemi z rodiny?
00:44:50 -To určitě.-Všechno v pořádku? Všechny vztahy?
00:44:53 -To ani moc ne, ale...
-Aha!
00:44:56 Takže jsou třeba nějaké věci, které by bylo potřeba si vysvětlit,
00:44:59 vyříkat? -No určitě asi jo. Bylo by toho dost.
00:45:03 -Hodně? -Hm.
-A s kým? -S matkou.
00:45:06 Aha. Nekomunikujete spolu?
00:45:09 Jako když se potkáme, tak se pozdravíme, ale víc nic.
00:45:13 Jak je to možné? Proč?
00:45:17 To trvá už delší dobu?
00:45:19 Asi od mý první třídy. Asi takovejch dvacet let.
00:45:24 -Vážně?
-Hm.
00:45:26 Co se tam stalo?
00:45:31 -Závist.
-Ona vám záviděla něco?
00:45:34 Hm.
00:45:36 Když jste byla malé dítě, tak vám máma něco záviděla?
00:45:39 No, protože jsem byla nejmladší dostávala jsem skoro všechno,
00:45:43 dá se říct.
00:45:45 A tak jsem si začala vážit i babičky,
00:45:49 protože když děda umřel, tak jsem šla k ní bydlet.
00:45:52 A tím pádem babička potom, teď už je stará,
00:45:56 takže už jako i ten barák napsala na mě.
00:45:59 A teď je to ještě horší právě. Teď se to vystupňovalo.
00:46:02 Takže majetek, finance?
00:46:03 Takže majetek, finance, prostě k ničemu.
00:46:06 Vy byste si přála, abyste to s mámou nějak urovnaly?
00:46:09 No, já ani nevím.
00:46:12 A co sourozenci? Říkáte, že jste nejmladší.
00:46:15 Tak ti také závidí, žárlí?
00:46:17 Taky určitě.
00:46:20 Ten majetek dokáže opravdu asi úplně rozložit rodiny.
00:46:23 Vy sama máte svoji rodinu?
00:46:25 Já jsem rozvedená a mám dceru a přítele.
00:46:30 A to je pro vás ten přístav, kde je vám dobře?
00:46:34 -Nebo jak to funguje?-Určitě. To je to nejlepší, co mám.
00:46:37 Vážně? Tak to je úžasné. Dělají vám radost?
00:46:40 Určitě.
00:46:43 Tak kdo si vás mohl pozvat? Jak je vidět, tak z té rodiny
00:46:46 vaší původní by asi bylo hodně lidí,
00:46:49 ale asi to nečekáte, že by to byli oni. Nebo čekáte?
00:46:52 Od nich určitě bych to asi nečekala. Ne.
00:46:54 Tak co třeba někdo z dřívější doby? Co třeba opravdu,
00:46:57 už se vás ptal pošťák Ondra na první lásku?
00:46:59 To mě vůbec nic nenapadá. Doopravdy mě nic nenapadá.
00:47:04 Vy jste říkala, že jste rozvedená. Bývalý manžel si vás nemohl pozvat?
00:47:08 No to určitě ne.
00:47:11 Ten by na takovýhle akce nebyl. Určitě ne.
00:47:15 Tak kdo by na ně byl? Někdo tam za tou stěnou sedí.
00:47:18 -No to já nevím.
-Nevíte? -Ne, ne, ne.
00:47:22 To je dobře, že to nevíte. Já to vím, diváci už to ví taky.
00:47:26 Vy už se to dozvíte taky, Věrko.
00:47:28 Tak se pozorně dívejte na naši obrazovku.
00:47:49 Ahoj, Věro!
00:47:53 Já bych se ti chtěl hrozně moc omluvit za všechno,
00:47:55 co sis se mnou prožila. Nechci, aby to bylo furt takhle,
00:47:59 jako to bylo, jako to je teda. Chci to změnit.
00:48:03 Chci, abys mi věřila. Nechci o tebe přijít.
00:48:06 V žádným případě nechci. Já to vím.
00:48:09 Já jsem o tom úplně přesvědčenej stoprocentně.
00:48:14 Já vím, že jsem ti hrozně ublížil, že jsi nemocná
00:48:17 a že to nedělám dobře. Ale jsou i věci...
00:48:22 Jsou i věci, který jsem udělal dobře.
00:48:27 Prosím tě, odpusť mi všechno.
00:48:30 Zapomeň na to. Začneme žít znova.
00:48:40 Nevím, co mám k tomu dodat víc.
00:48:43 Co na to řeknete?
00:48:47 Že to zkusíme, že tomu věřím asi. Určitě.
00:49:02 Já ti dokážu to... Teď jsi řekla slovo věřím.
00:49:05 To jsem hrozně rád a dokážu ti, že se nezklameš.
00:49:09 To bych byla ráda.
00:49:13 To znamená, že chcete to zkusit dál, chcete Václavovi věřit,
00:49:17 takže budete chtít nechat odstranit stěnu, která je mezi vámi.
00:49:20 Ano.
00:49:21 Tak prosím, ať jde stěna pryč!
00:49:37 -Tady máš kytí.
-Děkuju.
00:49:42 A ještě bych chtěl říct, že tady máš ode mne něco,
00:49:47 a to znamená, že bych to opravdu chtěl změnit.
00:49:51 A že bych chtěl, aby to bylo třeba i svatbou někdy.
00:49:55 Děkuju.
00:50:07 Já nevím jak Věrka, ale já to chápu jako žádost o ruku.
00:50:11 -Je to tak?
-Ano.
00:50:13 -Co na to říkáte?-Já teď nevím. Já jsem tak rozhozená, že nevím.
00:50:18 Určitě na to budete mít čas. Můžu se podívat na ten prstýnek?
00:50:21 No ten je krásný! Tak já vám přeju, aby to vyšlo.
00:50:24 Počkejte, prstýnek vám vrátím. Ten je váš.
00:50:28 -Tak držím palce, aby to klapalo.
-Děkujeme. -Děkuju.
00:50:31 -Mějte se hezky. Na shledanou.
-Na shledanou. -Na shledanou.
00:50:35 Prosím.
00:50:50 Skončil poslední předprázdninový díl Pošty pro tebe.
00:50:54 Bohužel se musíme na celé dva měsíce rozloučit.
00:50:57 Pošťák Ondra ale bude pracovat i o prázdninách
00:51:00 a my budeme moc rádi, když mu s jeho hledáním pomůžete.
00:51:03 Pokud znáte Věru Urbanovou, narozenou 5.října 1968 v Praze,
00:51:08 tak nám dejte určitě vědět.
00:51:10 Přeji vám krásné prázdniny a těším se v září na shledanou.
00:51:14 A pokud si chcete v létě některé z našich příběhů připomenout,
00:51:18 najdete je v této knížce.
00:51:58 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2009
Monika žila s pocitem nemilovaného dítěte a později nemilované ženy. Svému osudu se pokoušela vzepřít. Záhy odešla od matky, která ji neměla ráda a ponižovala ji, ke svému muži. Po sedmnáctiletém manželství se rozvedla, protože se k ní její muž choval podobně. Ulevilo se jí, nabrala sílu a energii pustit se do věcí, které bývaly jejím snem. Ráda by poznala svého otce, celý život slýchala, že je mu podobná. Asi ano, protože byla jiná než matka. Je však přesvědčená, že otec není tak zlý, jak jej matka líčila. Nevěří ji. Chce věřit sobě a svému snu. Hlavně chce získat tátu.
