Nečekaná setkání, usmíření po letech, nalezení dávné lásky, splnění tajných přání a snů. To vše před zraky diváků, kteří se stávají svědky opravdových emocí. Uvádí Ester Janečková. Režie M. Dvořáček
00:00:48 Přeji vám krásný dobrý večer.
00:00:50 Dokud existuje láska, naděje a víra
00:00:53 a dokud existujete vy, naši diváci, tak tady budeme i my pro vás
00:00:57 a pokusíme se zprostředkovat vaše setkání.
00:01:00 Tak na nic nečekejte a pište, telefonujte, mailujte.
00:01:04 A taky se nezapomeňte podívat na rubriku Pošťák Ondra hledá,
00:01:07 která je pro vás připravena jak na webových stránkách České televize,
00:01:11 tak na stránkách časopisu Tv magazín.
00:01:14 No a teď už vás vítám u dalšího pokračování Pošty pro tebe.
00:01:32 Připadám si jako dítě ze zkumavky, napsala mi Zlatka.
00:01:36 Kde se v ní tento pocit vzal? Nikdy nepoznala svého otce.
00:01:40 Neví, jaký byl, jaké vlastnosti po něm zdědila.
00:01:43 Doufá, že dnes získá odpověď na své otázky.
00:01:46 Přichází Zlatka!
00:01:55 -Dobrý večer, Zlatko.
-Dobrý večer.
00:01:57 Vítám vás. Prosím.
00:02:01 Tak já už jsem to v podstatě v úvodu prozradila,
00:02:04 koho jste si pozvala do dnešní Pošty pro tebe,
00:02:07 ale můžete to říct ještě i vy sama.
00:02:09 Pozvala jsem si otce, kterého jsem v životě neviděla.
00:02:13 Čím je člověk starší, tak má prostě zájem poznat otce.
00:02:17 Mám děti, tak bych byla ráda, kdyby poznaly dědu.
00:02:20 Víte něco o tom, jak to bylo s vašimi rodiči,
00:02:23 jak jste se narodila, jestli byli manželé, jestli měli spolu vztah?
00:02:26 No tak v podstatě, co jsem slyšela od maminky zhruba,
00:02:30 tak oni manželé nebyli.
00:02:33 Oni se seznámili a žili spolu zhruba tři roky.
00:02:38 A vlastně po třech letech ona otěhotněla
00:02:41 a oni se přestěhovali na Slovensko, kde žili u jejích rodičů.
00:02:47 A on jezdil na montáže. No a když já jsem se narodila,
00:02:50 tak po nějakých snad dvou měsících, on měl jezdit domů na víkendy
00:02:54 a přestal jezdit, takže ona se svojí sestrou se vzaly
00:02:58 a jely ho navštívit, kde ona zjistila,
00:03:01 že on si našel nějakou jinou paní. No a pak se rozešli.
00:03:05 My jsme se s maminkou přestěhovaly do Prahy
00:03:09 a on se odstěhoval taky z toho Slovenska.
00:03:13 A nevíme kam.
00:03:16 No a potom snad byl soud, kde žádal, chtěl mě do výchovy.
00:03:20 Jenomže soud to zamítl. Nechal mě u mámy.
00:03:23 Myslím, že mi byly dva roky.
00:03:25 Prostě nikdy jsem ho neviděla, ani o něm neslyšela.
00:03:29 Není to zvláštní, že vás chtěl do péče,
00:03:32 když vám byly dva roky? To teda nedopadlo.
00:03:34 Ale potom že nechtěl aspoň vás vídat? Nebo víte od maminky,
00:03:37 jestli vás vídat chtěl, a maminka nechtěla, což se někdy stává?
00:03:42 Nevím. Tohle přesně nevím, ale prostě nikdy jsem ho neviděla.
00:03:47 Nikdy se neobjevil. Já si myslím, že kdyby ten zájem měl,
00:03:51 tak by se to dalo nějak zařídit. Máte mu to za zlé, jestli to
00:03:54 vnímáte tak, že on zájem neměl?
-Docela jo.
00:03:58 Já jsem vlastně odmala na to byla zvyklá.
00:04:02 Vyrůstala jsem s tím, že otce nemám.
00:04:05 Ale když člověk už má svoje děti a pozná, jaký to je,
00:04:09 že vlastně toho tátu potřebujou, tak začne přemýšlet o sobě
00:04:14 a promítá se mu to v hlavě a vlastně zjistí, o co přišel.
00:04:18 A chtěla bych si o tom s ním popovídat prostě.
00:04:22 A chtěla bych zjistit i tu pravdu, jak to doopravdy bylo.
00:04:26 Třeba jakej on měl důvod, že se neozval nebo neobjevil.
00:04:31 Nevím.
00:04:32 Vy jste říkala, že když sama máte děti, tak že najednou vám došlo,
00:04:34 o co jste přišla. Co je to nejpodstatnější?
00:04:37 O co člověk přijde, když u sebe nemá toho svého otce?
00:04:40 No přijde o tu rodinu celou. Přijde o toho rodiče jednoho.
00:04:45 Nepozná to. Prostě já to neznám.
00:04:49 Myslíte si, že je možné to třeba ještě i nějak dohnat?
00:04:53 Sblížit se s člověkem, kterého jste neviděla celý život
00:04:56 a který je vaším otcem?
-Já si myslím že jo.
00:04:59 Vaše maminka se vdala potom? Měla jste někoho, nějakého muže,
00:05:01 který by vás vychovával? Otčíma?
-Maminka se vdala.
00:05:05 Žila s ním zhruba kolem deseti let,
00:05:08 ale prostě oni měli mezi sebou problémy.
00:05:12 Ale jako na mě špatnej nebyl.
00:05:14 A vy jste ho teda nikdy nevnímala jako otce opravdu?
00:05:17 Neměla jste k němu tu důvěru, kterou byste měla ke svému otci?
00:05:19 -Ne, to ne.
-Měla jste sourozence potom?
00:05:22 -Ne. -Takže jste vyrůstala jako jedináček?
00:05:25 No a taky v podstatě tohle mě zajímá, že možná,
00:05:28 což jsem zaslechla, že snad má nějaký děti.
00:05:32 Takže bych chtěla taky, abych poznala ty sourozence.
00:05:36 On když vám posílal to výživné, tak předpokládám,
00:05:39 že tam byla nějaká jeho adresa? Neměla jste tendenci
00:05:42 třeba mu napsat na tu adresu? Nebo za ním zajet?
00:05:45 V tom věku vlastně jsem to neměla. Neměla jsem ty starosti.
00:05:49 Jako nějak jsem se o to vůbec nezajímala, protože odmala
00:05:52 jsem s tím vyrůstala, že jsem byla jenom s mámou.
00:05:55 Vaše rodina vás přijela podpořit. Dobrý večer, já vás vítám.
00:06:00 Dobrý večer.
00:06:07 Takže přijel váš manžel. A to jsou vaše děti?
00:06:10 Jeden syn. A starší, mám velkýho, osmnáctiletého,
00:06:13 ten je doma, je nemocný.
-Já vám děkuju, že jste přijeli
00:06:16 podpořit Zlatku. Jak vy to vnímáte? Vnímáte to,
00:06:19 jako že opravdu intenzivně Zlatce schází tatínek?
00:06:22 Já myslím, že jo.
00:06:24 -A vy sám byste ho rád poznal?
-Taky.
00:06:28 -A kluci taky určitě.
-Ano.
00:06:30 Ptala jste se maminky na to třeba, jednak jaký byl váš otec,
00:06:34 ale i to, jestli ona teď třeba neví, jak ho najít,
00:06:37 jestli nemá nějaký kontakt, adresu?
00:06:39 Ptala jsem se, ona nemá na něj kontakt.
00:06:43 A abych řekla pravdu, maminka mi řekla vlastně zhruba to
00:06:47 a nějak se o tom se mnou moc nechtěla vybavovat.
00:06:51 Jak se vůbec dívá na to, že jste šla sem?
00:06:53 Ale jo, tak přála mi štěstí.
00:06:57 Byla to taková ta maminka, co vám o něm třeba říkala
00:07:00 negativní věci? Přeci jenom ji opustil, když vy jste byla malinká.
00:07:04 Abych řekla pravdu, tak ne.
00:07:06 Jste ráda za to, že o něm nemluvila špatně, že o něm mluvila dobře?
00:07:11 No asi jo, protože možná bych tady neseděla dneska.
00:07:16 Tak já vám držím palce, aby se to všechno povedlo.
00:07:20 Aby se hlavně podařilo pošťákovi Ondrovi najít vašeho tatínka.
00:07:25 -Tak se na to podíváme?
-Hm.
00:07:27 Prosím.
00:07:33 Ahoj, Esterko! Zdravím tě kousek od Mostu,
00:07:37 kde budu hledat pana Jiřího. A ještě se tě zeptám,
00:07:40 jestlipak víš, proč takhle šeptám. No protože už je tma a všichni spí,
00:07:44 tedy kromě pošťáka Ondry, a doufám, pana Jiřího.
00:07:49 Zatím pa.
00:07:52 Dobrý den. Prosím vás pěkně, nezlobte se na mě,
00:07:54 já jsem pošťák Ondra z České televize z pořadu Pošta pro tebe.
00:07:57 -Vidím, vidím.
-A hledám pana Jiřího.
00:07:59 -Primase, jo?
-Ano.
00:08:02 -To je můj muž, a ten je pět let po smrti. -Neblázněte. Opravdu?
00:08:06 -Hm.
-Oj, tak to se omlouvám teda,
00:08:08 že takhle teda asi špatně vstupuju. Každopádně když jsem se dozvěděl
00:08:14 tuto informaci od vás, tak se chci zeptat,
00:08:16 vy jako jeho žena, myslíte, že byste třeba přijala to pozvání,
00:08:19 protože tam může být někdo, kdo by třeba chtěl aspoň zodpovědět
00:08:21 nějaké otázky.
-Pokusila bych se, no.
00:08:25 -Pokusíte se. -Kontrolní otázka pro pana Jiřího zněla,
00:08:28 zdali se živil jako montér?
-Ano.
00:08:32 Tak opravdu jsem hledal tedy vašeho pana muže.
00:08:35 Tak já s dovolením tu obálku předám vám.
00:08:39 Myslíte si, že by tam na něj mohl čekat kdo?
00:08:42 Tak to nevím. Jedině nějakej, s kým dělal?
00:08:47 Nevím, těžko říct. Těžko říct. Ale pravděpodobně je tam někdo,
00:08:51 kdo ho dlouhá léta neviděl, takže co na to říkáte?
00:08:55 -Vy se jmenujete jak?
-Primasová.
00:08:58 -Ale křestním jménem?
-Dagmar.
00:09:01 Paní Dagmar, myslíte si, že byste zkusila přijít aspoň vy
00:09:04 a zodpovědět pár otázek tomu člověku, který ho tam hledá?
00:09:10 -Asi jo.
-Super.
00:09:13 Já se teda omlouvám ještě jednou, že jsem vás takhle přepadl večer.
00:09:16 Děkuji vám strašně moc. Mějte se pro tuto chvíli moc krásně.
00:09:20 -Vy taky. -A já budu doufat, že se teda uvidíme ve studiu.
00:09:24 Je to v Praze? Ale tam je to vlastně napsaný.
00:09:27 -A že tam ta osoba nebude zklamána.
-To by mě v životě nenapadlo.
00:09:31 Tak jo. Děkuji pro tuto chvíli mnohokrát.
00:09:33 Esterko, s tebou se loučím. Chcete se, paní Dagmar, taky rozloučit?
00:09:36 -Děkuju, na shledanou. Já přijdu.
-Tak paní Dagmar přijde, Esterko.
00:09:40 -Na shledanou. Ahoj.
-Na shledanou.
00:09:53 To mně je strašně líto, Zlatko.
00:09:55 Dopadlo to tak, jak to dopadlo.
00:09:58 A je to dost šok pro mě, i když jsem ho neznala.
00:10:03 Najednou když člověk vidí, že už to nemůže dohnat...
00:10:06 Právě.
00:10:10 Myslím si, že to je věc, která vás asi vůbec nemohla napadnout,
00:10:13 protože váš tatínek byl mladý, předpokládám. -No právě.
00:10:16 Nedá se nic dělat, no.
00:10:19 Opravdu mě to moc mrzí. Mrzí mě i ta situace,
00:10:22 při které jste se to dozvěděla. Je to určitě o to těžší dozvědět se
00:10:25 to tady, když člověk se těší, že dojde k tomu setkání.
00:10:30 Zlatko, chtěla byste se sejít, pokud by přišla, s jeho ženou
00:10:34 Dagmar, která by vám mohla říct, co se vlastně stalo?
00:10:38 -Chtěla. -Pravděpodobně bude snad i o vás vědět.
00:10:41 -Hm.
-Já vám děkuju za vaši statečnost.
00:10:47 Opravdu mě to moc mrzí.
00:10:49 -Půjdu zjistit, jestli je tady paní Dagmar. -Dobře.
00:10:59 Ondro, je mi to opravdu moc líto. Věřím, že i ty jsi byl tím
00:11:02 zaražený, když ses dozvěděl, že tatínek Zlatky už je mrtvý.
00:11:08 Musím upřímně říct, že jsem byl velmi překvapen
00:11:11 a opravdu zaražen.
00:11:14 Zlatka by se ale ráda setkala se ženou svého tatínka,
00:11:17 protože doufá, že by se mohla dozvědět nějaké informace.
00:11:20 Třeba poznat i své sourozence.
00:11:22 Tak já se tě ptám, jestli je paní Dagmar tady.
00:11:25 To byl také důvod, proč jsem paní Dagmar přemlouval,
00:11:28 aby přišla. A toto mé přání bylo vyslyšeno
00:11:32 a paní Dagmar právě přichází.
00:11:48 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:11:49 Prosím.
00:11:54 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:11:55 Děkuju vám moc za to, že jste přijela. Prosím.
00:12:00 Opravdu si toho moc cením, že jste tady,
00:12:02 protože jste to nebyla původně vy, kdo byl pozvaný,
00:12:06 a určitě to není jednoduché být tady vlastně za vašeho muže.
00:12:11 My jsme slyšeli v reportáži, že váš manžel zemřel před pěti lety.
00:12:14 Měl rakovinu plic.
00:12:17 -Jak jste byli dlouho spolu?
-31 let.
00:12:20 Tak to musí být opravdu moc těžké,
00:12:22 když po takové době odejde blízký člověk, milovaný.
00:12:26 Přemýšlela jste o tom, kdo si ho mohl sem pozvat?
00:12:29 No tak přemýšlela jsem. Pochopitelně.
00:12:33 A mě teda jako nic nenapadlo. Jedině že by to mohla být
00:12:37 jeho nemanželská dcera, kterou neviděl 38 let.
00:12:42 Jinak nevím, kdo by to mohl být.
00:12:46 -Víte, jak by se měla jmenovat?
-Zlatice.
00:12:50 Nevíte, jestli chtěl poznat někdy svoji dceru? Mluvil o ní?
00:12:54 Nevím. My jsme se o tom vůbec nebavili.
00:12:56 Ze začátku že jo, když jsem ho poznala, tak se přiznal,
00:13:01 že má dceru. Já jsem měla taky syna za svobodna.
00:13:05 Takže jako to věděl, ale jinak prostě...
00:13:10 Akorát když měli nějaký to jednání soudní, tak jel do Prahy,
00:13:14 ale že by ji viděl, to nevím. On ji musel vidět jen v tom Bardějově
00:13:17 jako malinkou.
00:13:20 Nevíte, jestli usiloval třeba o to, aby byly nějaké kontakty,
00:13:23 aby byly nějaké návštěvy?
-Ne.
00:13:25 -O tom jste nemluvili?
-Ne.
00:13:27 Vy jste teda měla syna už předtím a pak jste měli spolu...
00:13:30 Pak jsme měli spolu dceru.
00:13:33 -To znamená, že vlastně by měly být nevlastní sestry. -Ano.
00:13:36 -Ta Zlatice a vaše dcera.
-Ano.
00:13:39 Myslíte si, že by vaše dcera měla zájem
00:13:42 poznat se s nevlastní sestrou?
-Nevím, ale když byla
00:13:46 asi patnáctiletá, tak jako byla zvědavá, ale teď zatím nevím.
00:13:52 -Nevíte?
-Nevím.
00:13:54 Mluvila jste o tom s ní, že sem jedete?
00:13:57 Mluvila jsem s ní. Ona je i tady, ale není v publiku.
00:14:00 Ona je ve vysokým stupni těhotenství
00:14:03 a nechtěla prostě mezi kameru vůbec. Teda před kameru.
00:14:06 -Tak to je hodná, že vás doprovodila. -Jo, doprovodila.
00:14:10 A sem přímo do studia vás přece někdo doprovodil?
00:14:13 -Doprovodila mě vnučka Šárka.
-Ahoj, Šárko. Vítám tě.
00:14:16 Dobrý večer.
00:14:21 Paní Dagmar, ještě jednou moc děkuju za to, že jste tady.
00:14:23 -Prosím. -A teď už se dozvíte, kvůli komu tady jste.
00:14:26 -Dívejte se pozorně na obrazovku.
-Děkuju.
00:14:43 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:14:45 Já se jmenuju Zlatka a jsem dcera vašeho zesnulého manžela.
00:14:51 Já jsem si to myslela.
00:14:53 Těší mě, že vás poznávám. Aspoň vás, když tady nemůže být on.
00:14:59 Já vás taky.
00:15:06 A ráda bych poznala sestru, jestli by to bylo možný.
00:15:12 Tak ona je v zákulisí, tak snad jo.
00:15:15 Vím, že jí to prostě bude líto, že se toho otec nedožil.
00:15:20 Že se setkáme vlastně v takovouhle chvíli.
00:15:24 Jsem ráda, že jste přišla aspoň vy.
00:15:27 To mě těší. Já myslela, že mě nebudete chtít vidět vůbec.
00:15:31 -Ale já za to nemůžu, co se stalo.
-Já to vím.
00:15:38 Tak paní Dagmar, mám na vás poslední otázku,
00:15:41 jestli si přejete setkat se se Zlatkou osobně.
00:15:43 Jistě. Když má ona zájem, tak já taky.
00:15:46 -Já o tom nepochybuji, Zlatka určitě má zájem. -Jistě.
00:15:49 Tak já prosím, aby byla odstraněna stěna, která je mezi vámi!
00:16:02 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:16:05 Já jsem Zlatka.
00:16:08 Jsem ráda, že aspoň vy jste přišla.
00:16:14 Já z vás cítím, že vy jste měla opravdu strach,
00:16:16 že Zlatka vám bude mít něco za zlé, že vám bude něco vyčítat.
00:16:19 -Ale myslím, že tak to určitě není.
-Ne, není.
00:16:23 Máte před sebou jedno, předpokládám, krásné setkání,
00:16:26 tak já vám přeju, aby to bylo šťastné sesterské setkání.
00:16:29 A ještě jednou mě moc mrzí, že jste se tady dozvěděla tak smutnou věc.
00:16:34 -Děkuju vám za to, že jste přišla.
-Děkuju moc taky.
00:16:37 A vám opravdu moc děkuju za vaši statečnost.
00:16:40 -Můžu si sem vzít tu vnučku?
-Určitě. Šárko, pojď k nám.
00:16:44 Vy chcete manžela a syna? Určitě, pojďte taky.
00:16:48 -Pojď sem. -Dobrý večer.
-Ahoj. Já jsem Zlatka.
00:16:52 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:16:55 To je Honzík.
00:16:57 Ještě jednou vám moc všem děkuju. Mějte se hezky. Na shledanou.
00:17:00 -Na shledanou.
-Můžete společně.
00:17:24 První láska je los, který nevyhrává,
00:17:27 ale celý život si pamatuješ jeho číslo,
00:17:30 napsal francouzský spisovatel Emile Zola.
00:17:33 Zdá se, že pan Michal toto číslo nikdy nezapomene.
00:17:36 Přichází Michal!
00:17:47 -Dobrý večer, Michale.
-Dobrý večer. -Vítám vás. Prosím.
00:17:50 Děkuju.
00:17:53 Tak měla jsem pravdu, když jsem říkala, že nikdy nezapomenete
00:17:56 na svou první lásku?
-Je to pravda, no.
00:17:59 Vy jste se rozhodl, že byste se s ní chtěl dnes po letech setkat.
00:18:02 -No, rozhodl.
-Co vás k tomu přimělo?
00:18:05 Možná bychom se měli vrátit k tomu, kdo to byl, ta vaše první láska
00:18:08 a jak jste se poznali?
-No, začínal jsem školu vysokou
00:18:14 a byla přehlídka studentských vědeckých prací
00:18:18 a pozvali nás do Olomouce.
00:18:21 Bylo to hrozně nudné a jediný, kdo mě tam zaujal, byla slečna,
00:18:25 která se jmenovala Monika Gábová. To bylo takové zajiskření prostě.
00:18:30 -A vzájemně?
-Vzájemně.
00:18:32 Než se dostaneme k tomu, proč byste se s ní chtěl setkat,
00:18:35 tak bychom se měli dostat k tomu, jak se ten váš vztah vyvíjel.
00:18:39 Jestli to opravdu byl vztah, nebo jestli to bylo opravdu jenom na tom
00:18:43 pobytu studentském, kde jste byli?
00:18:46 Náš vztah se vyvíjel nejdřív asi dvacet minut.
00:18:50 Potom jsme spolu začli chodit.
00:18:53 A to jsme místo toho, abychom chodili někde po přednáškách
00:18:58 nebo po podobných akcích, tak jsme chodili spolu.
00:19:01 A protože to bylo v Olomouci, kde je výstava květin Flora,
00:19:05 tak tam všude byly květiny a bylo to velice krásné.
00:19:08 Potom jsme si psali.
00:19:11 Já jsem ji pozval do Prahy. Ta schůzka se nějak nevydařila,
00:19:15 protože mi nedošel telegram prostě od ní.
00:19:18 Tak jsem se sebral a když šlo o věc,
00:19:22 tak jsem odjel do Trnavy, tam jsem tedy vlezl oknem do koleje
00:19:27 za pomoci dívek místních.
00:19:30 A strávil jsem tam týden, který byl nezapomenutelný v mém životě.
00:19:35 To jsou věci, na které člověk vzpomíná,
00:19:39 když přijde ten střední věk.
00:19:42 U mužů se tomu říká krize středního věku.
00:19:44 Máte pocit, že teď zažíváte krizi středního věku?
00:19:46 -Trošku, no.
-Čím se to projevuje? Poučte mě.
00:19:49 Člověk blbne, jako kdyby byla druhá puberta.
00:19:52 -Vy jste ženatý? -Já jsem ženatý. Dokonce mám šest dětí.
00:19:58 -Šest dětí máte?
-Šest dětí mám.
00:20:00 -S jednou ženou?
-S jednou ženou.
00:20:02 No a co teda říká vaše manželka, potažmo vašich šest dětí
00:20:06 na vaši novou pubertu? Jak se to projevuje doma?
00:20:10 No, ti prožívají svoji první pubertu.
00:20:13 Takže jste se tak setkali s těma dětma?
00:20:15 Ano. Takže když oni mi něco vyčítají, tak já jim řeknu,
00:20:19 že mi nemají co vyčítat, protože sami se nechovají o nic lépe.
00:20:24 No ale co vaše žena?
00:20:27 Pokud jde o moji manželku, tak ta je tolerantní velmi,
00:20:30 čehož si vážím. A vážím si i toho
00:20:34 a chtěl bych jí za to poděkovat, že mi umožnila
00:20:37 se tohohle setkání zúčastnit. Protože pro mě to setkání
00:20:41 znamená více než jenom nějaký flirt nebo něco podobného.
00:20:46 Ale prostě je to věc, na které mi záleží nebo záleželo.
00:20:49 Poté, co jsem prožil svoji první lásku,
00:20:52 tak jsem na vysoké škole neměl dlouhou dobu žádnou lásku.
00:20:55 Protože jste se vracel v myšlenkách k Monice nebo proč?
00:20:59 No, byla za tím Monika.
00:21:01 Proč ten váš vztah skončil? Snad to nebylo jen proto,
00:21:04 že jste studoval. Nebo hrála v tom roli ta vzdálenost,
00:21:08 proč jste se rozešli?
-Hráli v tom roli rodiče.
00:21:11 -Vaše? -Moji rodiče, kteří tomu vztahu příliš nepřáli.
00:21:17 A další věci. A to sice to,
00:21:19 že tam byl nedostatek komunikace vlastně,
00:21:23 protože tím, že tehdy nebyly e-maily ani mobily
00:21:27 a všechny tyhle ty vymoženosti, které jsou dneska normální.
00:21:30 Bylo to ještě za doby temného socialismu nebo komunismu.
00:21:36 A další věc je ta, což mi teda dost vadilo,
00:21:39 že změnila účes. Byla krásná blondýna
00:21:42 a přebarvila si vlasy z blond na brunetu.
00:21:47 Změnila i vizáž, začala nosit jiné šaty.
00:21:53 Myslíte si, Michale, že kdybyste bydleli spolu v jednom městě,
00:21:57 nebo aspoň blíž, tak že byste zůstali spolu?
00:22:00 -Rozhodně.
-Vy jste si tím jistý?
00:22:03 Z mojí strany zájem byl.
00:22:06 Když na mě přišlo, že jsem onemocněl, to znamená,
00:22:09 že jsem prožil velice těžké období ve svém životě.
00:22:12 A když jsem prožíval to těžké období, tak jsem myslel na Moniku.
00:22:19 Já vám můžu říct, že kdybych byla vaše žena a poslouchala bych vás,
00:22:22 já bych vás roztrhla.
-Fakt? -Jo.
00:22:29 Já bych vám dala jako periody a vzpomínání na první lásku.
00:22:33 A přemýšlel jste o tom, že ta Monika má třeba manžela?
00:22:37 Samozřejmě jsem o tom přemýšlel. Mě zajímá, pokud je vdaná
00:22:41 a pokud má děti, tak mě zajímá prostě, jestli je šťastná v životě,
00:22:45 jestli dostudovala vysokou školu, kterou v té době začínala.
00:22:49 Čili není tak, jak si myslíte, že by mi šlo o to sem přijít
00:22:53 a někoho svést. Ale jde mi o to, že mě skutečně hluboce zajímá
00:22:57 osud člověka, s kterým jsem měl tehdy
00:23:02 něco více společného prostě.
00:23:05 Tak já myslím, že je fajn, že tohle jsme vysvětlili,
00:23:08 že jsme třeba uklidnili i...
-Manželku.
00:23:11 Říkal jste, že byla krásná blondýnka, pak změnila vlasy.
00:23:15 Tak já doufám, že ji pošťák Ondra našel.
00:23:17 Já jsem na Moniku taky moc zvědavá, tak se na to spolu podíváme?
00:23:20 -Dobře.
-Prosím.
00:23:30 Ahoj, Esterko. Jsem na Slovensku někde mezi Prievidzou a Nitrou,
00:23:34 hledám paní Moniku a potřeboval bych od tebe poradit.
00:23:37 To, co vidíš za mnou, je to tvrz, nebo hrad?
00:23:41 Já svůj tip mám, tak uvidíme, jestli se na tom shodneme.
00:23:44 Zatím ahoj.
00:23:46 Jsme tu. Pojďme na to.
00:23:52 Dobrý den. Nezlobte se na mě. Já jsem pošťák Ondra z České televize
00:23:56 z pořadu Pošta pro tebe a hledám paní Moniku. -Ano.
00:24:02 -To jste vy?
-Ano, to jsem já.
00:24:04 Já vás uctivě zdravím.
00:24:07 Já mám prosbičku, znáte ten pořad?
00:24:10 Myslím, že jde i u nás na Slovensku. Moc se na to nedívám.
00:24:14 Jste ochotna přijmout toto pozvání k nám do pořadu do České televize?
00:24:20 -Ale to neznamená, že přijdu, že?
-Přesně tak.
00:24:24 Dobře. Tak to jsem ochotná to přijmout.
00:24:29 Já vám to pozvání smím dát pouze, pokud mi správně zodpovíte otázku,
00:24:32 která zní, zdali jste se za svobodna jmenovala Gábová.
00:24:36 -Ano.
-Tak teď si to pozvání můžete vzít.
00:24:40 Kdo si myslíte, že vás tam může hledat?
00:24:42 Vůbec netuším. Nevím.
00:24:46 Pojďme zkusit zapátrat. Byla jste někdy v Čechách?
00:24:50 Můj otec tam odsud pochází. Byla jsem v Čechách mnohokrát.
00:24:54 -A tatínek tam odtud pochází?
-Z Moravy.
00:24:58 Narodil se v Gottwaldově, ale potom žili v Kyjově.
00:25:03 -No a že by někdo tady odsud?
-To asi ne. To bude něco jiného.
00:25:08 -Tak co myslíte? Kdo?
-Nevím.
00:25:11 Poslední otázka. Přijdete nebo nepřijdete?
00:25:14 -Nevím.
-Dobře.
00:25:16 -A na kdy to je?
-Bylo by to "vo februári".
00:25:19 -A kolikátého?
-Devátého, desátého.
00:25:22 -Sobota, neděle.
-To asi ne.
00:25:25 -Natáčíme aj potom další termíny.
-Potom. Ten termín mi nevyhovuje.
00:25:30 -Stoprocentně. -Dobře. Já vám děkuji. Nezlobte se,
00:25:33 že jsem vás takhle otravoval, zatím se s vámi loučím.
00:25:35 Esterko, s tebou se loučím také a už to, prosím tě, vypni!
00:25:50 -Je to ona!
-Je to ona?
00:25:52 -Hm. -Poznal byste ji?
-Stoprocentně.
00:25:57 Tak jak jste spokojen? Vlasy světlé.
00:25:59 Vypadá naopak tak, jak vypadala, když jsme se potkali, mnohem víc.
00:26:04 -Pozitivně jste překvapen?
-No určitě.
00:26:07 Ale hlavně jsem překvapenej tím, že se nezměnila jako v tváři
00:26:10 nebo vzrůstem nebo tak, ale že si je velice podobná.
00:26:15 Kolik je to let vlastně, kdy jste se viděli naposledy?
00:26:19 -Tak dvacet dva. -Tak doufejme, že tady bude moct být.
00:26:23 -To by byla rána.
-Bojíte se toho?
00:26:26 No je to něco, co nedovedu představit.
00:26:29 Tak já to půjdu zjistit, jestli bude rána, jestli je tady.
00:26:35 Ondro, nevím, jestli jsi to slyšel, ale pokud paní Monika přijde,
00:26:39 tak to bude pro Michala rána.
00:26:41 Je to překvapující. Jak ta rána bude veliká, pane Michale?
00:26:45 Pane Michale, jak ta rána bude veliká?
00:26:49 Pan Michal si bouchnul do mikroportu, bude velká.
00:26:53 Esterko, máme tady zdravotníka?
00:26:57 Já myslím, že to nějak zvládneme.
00:27:00 V tom případě to bude velká rána, protože paní Monika je tady!
00:27:13 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:27:15 Prosím.
00:27:21 -Dobrý večer, Moniko.
-Dobrý večer, paní Ester.
00:27:23 Vítám vás. Prosím.
00:27:25 Moc vám děkuju za to, že jste přijeli z takové dálky.
00:27:29 -Odkud až?
-Levica. Ze Slovenska.
00:27:32 To je daleko. Vyjížděli jste dneska?
00:27:34 Ne. Přespali jsme tu. Včera jsme přijeli.
00:27:37 Teď si budeme povídat asi o tom, kvůli komu jste přijela.
00:27:41 -Tušíte to? Napadl vás někdo?
-Netuším. Nevím. Fakt ne.
00:27:44 V reportáži zaznělo, že váš otec pochází z Moravy.
00:27:47 -Ano.
-To znamená, že tady máte příbuzné?
00:27:49 Vlastně celá ta otcova strana pochází odsud.
00:27:52 Mám tam ještě babičku, tetu, strýce a jejich rodinu,
00:27:56 takže je jich tu dost.
-A jste s nimi v kontaktu?
00:27:58 Ano. Není to příliš častý kontakt, ale ano.
00:28:03 A neměla jste třeba tady v Čechách nějaké kamarády kamarádky,
00:28:06 se kterými jste se neviděla od té doby?
00:28:09 Kamarády ani moc ne. Spíš ty sestřenice a bratrance,
00:28:13 s těmi jsme se kamarádili. To se mi moc nezdálo.
00:28:16 Myslím, že by pozvali i moji sestru, pokud by to byla rodina.
00:28:20 Tak koho? Zažila jste tady třeba něco, na co vzpomínáte?
00:28:23 Nevím. Možná první láska velká. Nevím.
00:28:26 Aha! Měla jste tady v Čechách nějakou velkou lásku?
00:28:29 Ano.
00:28:31 -Jak dlouho trval ten vztah?
-Kraťoučko.
00:28:34 -Takže na ni vzpomínáte, na tu lásku? -Trošku.
00:28:38 Musíme vysvětlit, proč se pořád ohlížíte do publika.
00:28:42 -Tam sedí váš manžel. Dobrý večer. Vítám vás. -Dobrý večer.
00:28:50 Máte s sebou i děti. I vás vítám. Ahoj.
00:28:53 Vy jste říkala doma manželovi o tom, že by to mohla být láska,
00:28:55 že jste měla v Čechách první lásku? Ví o ní manžel?
00:28:58 Ano, ví samozřejmě.
00:29:01 A přesto vás nezrazoval od toho, abyste sem jela?
00:29:04 -Ne. Spíš mě v tom i podporoval.
-Opravdu?
00:29:07 On se těšil víc než já.
00:29:12 Znamená to, že jako manželé nejste žárliví, jste tolerantní?
00:29:17 Myslím, že vůbec. Můžeme si důvěřovat.
00:29:20 -Sobě i manželovi.
-Jak dlouho jste manželé?
00:29:24 -Dvanáct let.
-A co teda ta vaše první láska?
00:29:26 Kdybyste měla zavzpomínat, vzpomenete si, jak se jmenoval?
00:29:30 Doufám, že je to on.
00:29:33 Teď nevíte, která z těch prvních lásek.
00:29:35 První byla samozřejmě jedna. Michal.
00:29:37 Předpokládám, že potom jste měla ještě i nějaké jiné vztahy.
00:29:41 -Nemohl by to být někdo jiný úplně?
-Někdo jiný? Je nevím. Je to možné.
00:29:48 Možností je opravdu hodně a vy už se za chvilku dozvíte,
00:29:51 která je ta správná. Dívejte se pozorně na naši obrazovku.
00:30:12 -Já se mám ozvat první?
-Ne, ne, nechte to na muži.
00:30:21 -Je to rána, pane Michale?
-Je.
00:30:27 Až taková, že nemůžete mluvit?
00:30:30 -Ahoj, Moniko.
-Ahoj, Michale.
00:30:34 Já jsem v posledních letech na tebe hodně myslel.
00:30:38 Jestli máš rodinu a jak se ti daří, jestli máš děti.
00:30:42 Přemýšlel jsem, nikdy mi to nedalo prostě a přemýšlel jsem o tom,
00:30:48 jestli jsi spokojená, šťastná v životě, a moc ti to přeju.
00:30:53 Děkuju moc. A já tobě to samé.
00:30:58 Já jsem v životě spokojený a šťastný víceméně taky.
00:31:03 Tak to jsem ráda.
00:31:05 -Ale jsem moc rád, že tě vidím.
-Já taky.
00:31:10 -Já předpokládám, že se asi budete chtít setkat osobně. -Samozřejmě.
00:31:13 Chcete se zeptat manžela, jestli nemá nic proti tomu.
00:31:16 Přece jenom slyšel už leccos od Michala. Co myslíte?
00:31:20 Tak my jsme si o tom předem povídali a v každém případě
00:31:24 se chceme setkat s tím, kdo nás pozval. Myslím, že to je pěkné.
00:31:29 -Takže nemáte nic proti Michalovi?
-Určitě ne.
00:31:31 -Necháte je, aby se setkali?
-Ano. -Jste velkorysý člověk.
00:31:34 Tak já prosím, odstraňme stěnu!
00:31:48 -Ty ses vůbec nezměnila.
-Ale ano.
00:31:50 -Ahoj.
-Ahoj.
00:32:02 Michal tady mluvil o tom, že by byl rád s vámi byl občas v kontaktu.
00:32:06 -Třeba si psal.
-O rodině, o dětech.
00:32:09 Michal uvádí na pravou míru. Dobře.
00:32:14 -Neměla byste nic proti tomu?
-Ne, samozřejmě.
00:32:17 -Pokud nebude proti můj manžel.
-V žádném případě.
00:32:21 V žádném případě nebudete mít nic proti, nebo žádné maily?
00:32:27 Určitě si můžeme vyměnit kontaktní adresy mailové anebo i jiné.
00:32:32 Pan Michal vás uklidní. Je také ženatý.
00:32:35 Možná vás vás bude šokovat počtem svých dětí. To nechám na vás.
00:32:39 -Šest dětí máme.
-To je pěkné.
00:32:43 Manželku jste si s sebou nevzal, ale já myslím, že bude spravedlivé,
00:32:46 aby vás doprovodil manžel Moniky.
-To je v pořádku. Určitě.
00:32:51 Prosím. A pojďte, děti, si samozřejmě taky pro maminku.
00:33:02 -Ahoj. Dobrý den.
-Dobrý den.
00:33:06 Tak já vám moc děkuju za to, že jste přijeli. Moniko, na shledanou.
00:33:09 -Děkuju pěkně.
-Michale, na shledanou.
00:33:11 -Děkuji. Na shledanou.-Tak ať ta životní perioda jde nahoru zase.
00:33:15 Na shledanou. Mějte se hezky. Ahoj, děti.
00:33:18 Prosím. Můžete společně.
00:33:38 Milan se až při předávání občanského průkazu dozvěděl,
00:33:41 že jeho otec není jeho pravým otcem,
00:33:44 že má v rodném listě uvedeno úplně jiné jméno.
00:33:47 Doma se na nic neptal, nechtěl tím rodiče trápit.
00:33:50 Teď, když už jsou oba po smrti, zatoužil poznat svého otce.
00:33:54 Pan Milan!
00:34:02 -Dobrý večer, Milane.
-Dobrý večer.
00:34:03 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:34:07 Opravdu až při předávání toho občanského průkazu vy jste zjistil,
00:34:11 že je všechno jinak, než jak jste si myslel?
00:34:14 Ano.
00:34:15 Jak to probíhalo? Vy jste vyrůstal normálně s maminkou a s tatínkem?
00:34:20 Do pěti let jsem byl u babičky.
00:34:22 Pak už jsem vyrůstal s otcem a matkou.
00:34:25 -Jaký byl otčím? -Hodnej. Myslím si, že byl ještě hodnější
00:34:29 nežli vlastní otec.
-A teď já si představuju situaci,
00:34:33 že vy si jdete pro tu občanku. Jak to probíhalo?
00:34:36 Vy jste tam musel vzít svůj rodný list?
00:34:38 Ten rodnej list, když mi řekli ve škole, abych ho tam přinesl,
00:34:41 tak ho rodiče poslali po kamarádce.
00:34:44 Až pak když jsem dostal občanku, tak tam jsem uviděl,
00:34:47 že ten otec není můj pravej, no.
00:34:51 Bylo mi to trochu líto, že mi to neřekli.
00:34:54 Mě by totiž v první chvíli napadlo, že to je chyba, že to je omyl,
00:34:57 že se přepsali. To jste si nemyslel?
00:35:01 Nemyslel.
00:35:02 Mně přijde hrozně zvláštní, že patnáctiletý kluk nepřijde domů
00:35:06 a nezeptá se těch rodičů. Vždyť jste k nim asi měl hezký vztah,
00:35:09 oni na vás nebyli přísní, zlí.
-Nebyli přísní, zlí,
00:35:13 ale měl jsem strach, že jim tím ublížím.
00:35:16 Neříkáte si, že třeba čekali na to, až se zeptáte?
00:35:19 -Že měli strach o tom začít?
-Možná že jo.
00:35:22 Já jsem měl strach taky, tak jsem se radši neptal taky.
00:35:24 A vaši rodiče už jsou oba teď po smrti?
00:35:27 No. Otec umřel, když mi bylo 21 let a matka, je to devět let.
00:35:32 Ani po smrti otce jste neměl tendenci se maminky zeptat?
00:35:35 Ne, já jsem jí nechtěl ublížit. Byla na mě moc hodná,
00:35:38 já jsem ji měl taky rád. Měl jsem strach, že bych jí ublížil,
00:35:42 tak jsem se radši neptal.
00:35:44 Co vlastně o tom svém biologickém otci teda víte kromě jména,
00:35:47 které jste si přečetl v rodném listě?
00:35:50 Vím, že bydlel někde v Chomutově a že je elektromechanik.
00:35:55 -A to víte odkud?
-To jsem...
00:35:59 To bylo v rodným listě napsaný.
00:36:01 Takže vy žádnou jinou další informaci nemáte?
00:36:04 -Ne, nemám. -Tím, že jste nemluvil s maminkou, tak ani nevíte,
00:36:07 jak spolu dlouho byli, jak se poznali, nic takového.
00:36:10 Nic nevím, vůbec nic nevím.
00:36:12 A jak vás napadlo, že teď byste se s ním chtěl setkat?
00:36:14 Chtěl bych ho poznat. Děti vlastně...
00:36:18 Ten první děda můj, z mý strany, ten brzo umřel,
00:36:22 tak neměly dědu. Tak děti na mě taky, že by chtěly,
00:36:25 jestli ještě nějakej děda je, že by ho chtěl poznat.
00:36:28 Ona vás taky dcera doprovodila, aby se na toho dědu případně podívala.
00:36:31 -Dobrý večer. Vítám vás.
-Dobrý večer.
00:36:37 Přišla jste i s malým synem Péťou. Ahoj, Péťo.
00:36:40 Tak jak vy to vnímáte? Jste zvědavá na svého dědu?
00:36:43 Mě by to taky zajímalo, co dělá děda.
00:36:46 Jestli vůbec ještě je naživu. Taky bych ho ráda poznala.
00:36:49 Protože od táty jsem vůbec nepoznala dědu,
00:36:53 tak by mě to zajímalo docela, no.
00:36:56 Takže informací bylo opravdu málo.
00:36:58 To musí být pošťák Ondra skoro kouzelník, aby ho našel.
00:37:03 Já doufám, že je Ondra kouzelník a půjdeme se na to podívat?
00:37:06 -No, tak jo.
-Prosím.
00:37:14 Dobrý večer, vážení televizní diváci.
00:37:17 Vítejte u středeční chvilky pohádkologie.
00:37:23 Bylo nebylo, za devatero lesy a devatero řekami
00:37:26 se kdesi v severních Čechách objevil pošťák Ondřej,
00:37:30 aby zde začal své hledání pana Milana, paní Dagmar a pana Petra.
00:37:35 A doufejme, že než zazvoní šťastný zvonec,
00:37:39 tak hledání bude konec. Děkuji.
00:37:47 Takže jdeme na to.
00:37:50 Já sháním tři lidi.
00:37:53 Tím prvním je pan Milan, pak sháním paní Dagmar
00:37:58 a potom ještě sháním pana Petra.
00:38:02 -A příjmení?
-Vitoch.
00:38:06 Já vám toho Milana zavolám.
00:38:09 Dobrý den. A ještě je tady pejsek taky. Dobrý den!
00:38:13 -Ahoj.
-Vy budete pan Milan. -Ano.
00:38:15 Pane Milane, podívejte se, já tady mám tři obálky.
00:38:18 Jedna z nich patří vám, ovšem pokud mi správně zodpovíte
00:38:21 kontrolní otázku, která zní, zdali jste kdysi bydlíval v Mostě.
00:38:26 -To jsem bydlíval.
-Tak to vidíte. Prosím pěkně,
00:38:30 tady máte obálku ode mě. Ode mě, ale posílá vám ji Ester Janečková.
00:38:34 To je ta sympatická moderátorka, co to celé vlastně provází,
00:38:38 ten pořad Pošta pro tebe. Ten pořad, řekněte mi, znáte ho?
00:38:42 -Viděl jste ho někdy?
-Viděl.
00:38:45 Takže tušíte, že se jedná o nějaké setkání.
00:38:47 -To jo, ale netuším s kým.
-Kdo si myslíte, že by to mohl být?
00:38:51 -To vůbec mě nenapadlo.
-No někdo hledá vás.
00:38:55 pak hledá paní Dagmar a pana Petra. To jsou vaše děti, předpokládám.
00:38:59 -No, to jsou děti.
-Kdo by to mohl být?
00:39:03 -To mě absolutně neto...
-Kolik bráchů ještě žije?
00:39:07 Máte nějakou rodinu rozsáhlou?
00:39:10 Rozsáhlou rodinu nemám.
00:39:14 A to, co mám, s tou se stýkám.
00:39:20 S tou se stýkáte?
00:39:23 Aspoň si myslím, že nikoho jinýho nemám.
00:39:26 Já se zeptám, třeba sourozence další nějaké máte?
00:39:31 Nemám.
00:39:33 A nějaké děti další máte?
00:39:37 No mám.
00:39:39 No vidíte, narazili jsme na něco.
00:39:44 Ale toho jsem padesát let neviděl.
00:39:47 -Neblázněte. A kdo to je?
-No syn.
00:39:50 A jmenuje se?
00:39:54 -Adamec.
-A křestním? -Milan.
00:39:58 Taky Milan. No tak vidíte, neviděl jste padesát let nějakého člověka,
00:40:01 tak ten by tam možná mohl být.
00:40:04 Já jsem pošťák Ondra z České televize z pořadu Pošta pro tebe.
00:40:06 -Nekovářová. -Ale teď zní ta otázka, zdali Dagmar.
00:40:10 -Dagmar Nekovářová.-Výborně. Byl jsem u vašeho tatínka před chvilkou
00:40:15 Tam jste se dozvěděla, že pojedu i za vámi.
00:40:17 -Ano. -Takže víte, že vás zvu do toho pořadu.
00:40:21 Nebo Ester vás tam zve. Kontrolní otázka musí padnout.
00:40:24 -Jmenuje se váš tatínek Milan?
-Vitoch.
00:40:27 Jmenuje, výborně. Prosím pěkně, tady máte tu pozvánku.
00:40:30 Děkuji mnohokráte.
00:40:32 Ještě musím ještě sehnat vašeho bratra Petra.
00:40:34 -Poradíte mi, jak ho najdu?
-Asi neporadím.
00:40:39 -Asi neporadíte, jo?
-Asi ne.
00:40:44 -Myslíte, že by nešel do televize?
-Myslím, že určitě ne.
00:40:48 -A teď mi řekněte, kdo tam je.
-V tý obálce?
00:40:52 Ne. V tý obálce je jenom pozvání, ale kdo je v tom studiu?
00:40:56 V tom studiu?
00:41:00 Možná nějaký nevlastní bratr?
00:41:03 Podpoříte tatínka a zkusíte přijet?
00:41:05 Podpořím tatínka. Popořím. Samozřejmě.
00:41:08 Vosička vám tady všude lítá.
00:41:10 Takže znamená to, že přijedete?
00:41:13 Pravděpodobně ano.
00:41:16 Esterko, sama jsi to viděla. Petra neuvidíme,
00:41:19 alespoň ne na kameře, ovšem uvidíme,
00:41:22 zdali ho nakonec neuvidíme přeci jenom ve studiu. Zatím ahoj.
00:41:32 Tak bych řekla, že pošťák Ondra je větší kouzelník, než jsme čekali.
00:41:36 Nejenom tatínek, ale ještě vaše sestra nevlastní.
00:41:40 To jsem něco tušil. I bratr že je.
00:41:43 Tušil jste, že by měl být bratr a sestra?
00:41:46 Odkud jste se dozvěděl tuhle informace?
00:41:48 To jsem někde taky četl. Jednou přišly nějaký papíry,
00:41:52 a tam bylo psáno, že má syna a dceru.
00:41:55 A myslím, že byli tak o rok možná mladší nežli já.
00:42:01 -Tak vidíte, jak je Ondra šikovný.
-To je, no.
00:42:03 Co jste říkal na tatínka, na sestru?
00:42:07 V životě jsem ho neviděl. Nevím, jestli mi je podobnej,
00:42:11 ale jsem rád, že o mě ví aspoň, jak se jmenuju.
00:42:16 Že mě nezapřel.
00:42:19 Není to zvláštní, že nosíte jeho jméno? Že jste oba Milanové?
00:42:23 Je, no. Nevím, proč to tak bylo.
00:42:27 -A vy máte dceru. A máte i syna?
-Mám syna.
00:42:29 -A ten se jmenuje?
-Milan.
00:42:31 Taky se jmenuje Milan? Možná že to dědečka třeba potěší.
00:42:35 -Možná že jo.
-Že to jméno pokračuje.
00:42:38 Pokud tady samozřejmě bude. Pokud tady bude jak váš otec,
00:42:41 tak vaše sestra. Možná i bratr. Tak já to půjdu zjistit.
00:42:44 Jo, dobře.
00:42:51 Ondro, máš moji velikou pochvalu.
00:42:53 Esterko, já ti děkuju, ale přeci jenom, znáš mě.
00:42:57 Zázraky ihned, nemožné do tří dnů.
00:43:01 Ty jsi takový prostě dědeček hříbeček pohádkář, viď?
00:43:04 Jak jsi tam byl na začátku. Prostě jsi tu pohádku opravdu splnil.
00:43:07 Našel jsi nejenom Milana, ale i jeho dceru.
00:43:10 Uvidíme ovšem, zdali ta pohádka bude mít šťastný konec, Ester.
00:43:14 Já bych si to moc přála. Moc bych si přála,
00:43:17 aby tady byl otec Milan, aby tady byla i sestra
00:43:22 a i bratr pana Milana. Tak máš pro nás šťastnou zprávu?
00:43:26 Esterko, je mi to líto, ale tu šťastnou zprávu bohužel nemám,
00:43:31 protože pan Petr nepřijel.
00:43:37 Ale paní Dáša a pan Milan jsou tady.
00:43:51 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:43:54 Tudy, prosím.
00:43:59 -Dobrý večer, pane Milane.
-Ahoj.
00:44:02 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:44:06 -Dobrý večer, pane Milane.
-Dobrý večer.
00:44:08 -Vítám vás. Prosím.
-Děkuju.
00:44:11 Rovnou se zeptám, co Petr. Zkoušela jste předat pozvání?
00:44:15 Zkoušela jsem. Byl neoblomný.
00:44:18 -Nechtěl? -Ne.
-Z jakého důvodu nechtěl?
00:44:22 -Nechtělo se mu do televize?
-Nechtělo se mu do televize.
00:44:25 -Říkal, že se rád setká, ale mimo.
-Osobně? -Osobně, no.
00:44:30 Tak co myslíte, kvůli komu jste tady?
00:44:33 Kdo si vás pozval?
00:44:37 Tak jedině nějakej ten hřích z vojny že by.
00:44:40 -Nějaký hřích z vojny?
-No, nějakej potomek třeba.
00:44:48 -Dcera se jenom usmívá.
-Že měla dcera bratra.
00:44:51 My jsme zaslechli v reportáži o nějakém potomkovi.
00:44:56 Byl by to následek vojenské služby.
00:45:05 Počkejte, vy jste tak věrně sloužil vlasti?
00:45:09 Do detailů.
00:45:12 Se vším všudy. Takže ten syn, o kterém jsme slyšeli,
00:45:16 ten Milan, tak ten vznikl na vojně?
00:45:20 Ten vznikl na vojně.
00:45:22 Bylo to z nějaké lásky, kterou jste tedy prožíval na vojně?
00:45:26 -No, to se asi lásky moc netýkalo.
-Ne? -Ne.
00:45:31 Já jsem vojákoval tady v Praze
00:45:34 a ona byla až támhle u Havlíčkova Brodu.
00:45:39 A jak jste se setkali? Jak jste se poznali?
00:45:42 Tak jezdil jsem s autem, tak cesta sem, cesta tam.
00:45:49 A jak vy jste se dozvěděl, že byste měl být tatínkem?
00:45:53 Jak? To byla právě ta největší komplikace.
00:45:58 Já jsem se to dozvěděl, až když mi ho přivezla.
00:46:02 Najednou se objevila?
00:46:04 Najednou se objevila s miminem v ruce a řekla:
00:46:10 Buď si vezmeš mě, anebo ti ho tady nechám.
00:46:17 -No teda!
-To byl syn.
00:46:20 -Co jste na to řekl?
-Že než ji, tak že radši trojčata.
00:46:25 Trojčata radši?
00:46:28 Takže vy jste byl připraven se o toho syna opravdu postarat?
00:46:32 Ona mi ho tam nechala a odjela.
00:46:35 -Co jste s ním dělal?
-No měl jsem s tím starosti.
00:46:41 Měl jsem štěstí,
00:46:44 že už jsem měl poměrně dost vážnou známost.
00:46:48 -S vaší maminkou?
-Ano.
00:46:51 Takže ta mi s tím pomáhala.
00:46:53 Tehdy byla jiná doba. Jesle jsem nemohl dostat.
00:46:57 Tak pak přes výbor mně dali jesle, tak jsem ho dal do jeslí.
00:47:03 -Jak dlouho byl u vás, ten váš syn?
-Asi půl roku.
00:47:08 A jeho matka vás kontaktovala? Zajímala se, co je se synem?
00:47:11 Jeho matka se tam pak přistěhovala a střídali jsme se o něj.
00:47:19 A když jsem si pro něj na Vánoce přišel, tak byl pryč.
00:47:23 A řekli mi, že si ho matka odvezla.
00:47:25 Scházel vám potom? Asi jste si na něj zvykl za toho půl roku.
00:47:29 No, scházel.
00:47:35 Matka nekomunikovala moc.
00:47:38 Ta to nemohla holt překousnout.
00:47:44 No a tak se stalo, že jsem ho vlastně do dneška neviděl.
00:47:48 My se pořád točíme kolem vašeho syna, vašeho bratra.
00:47:53 Nenapadl vás nikdo jiný, kdo by tam mohl být?
00:47:57 V tý kombinaci, že vlastně tatínka někdo pozval
00:48:03 i mě, tak nenapadlo.
00:48:06 Vy už se to za chvíli dozvíte. Vaše dcera, která vás doprovodila,
00:48:10 ta už to ví. Dobrý večer. Vítám vás.
00:48:15 Dcera vám nic neprozradí, vaše vnučka,
00:48:18 protože vy už se to dozvíte sami také.
00:48:20 Dívejte se pozorně na obrazovku. Prosím.
00:48:39 Dobrý večer. Jmenuju se Milan Adamec,
00:48:43 jsem váš syn a chtěl jsem vás poznat.
00:48:46 abych poznal pravýho otce, i když jsem se ozval až po hodně letech.
00:48:57 Tak co na to říkáte, pane Milane?
00:49:01 No, jsem spokojenej.
00:49:07 Vypadá jak já, ne?
00:49:13 Myslím si, že teď už je to na vás.
00:49:15 Položím vám poslední otázku, jestli se chcete setkat se svým synem
00:49:19 a vy se svým bratrem osobně?
-No rozhodně. -Rozhodně!
00:49:23 Tak já prosím, aby byla odstraněna stěna, která je mezi vámi.
00:49:36 Buď zdráv, hochu!
00:49:41 -Ahoj.
-Ahoj.
00:49:43 Já si vás tady ještě chvilinku nechám. Přece jenom mi to trochu
00:49:47 leží v hlavě. Nezklamala vás tím třeba vaše maminka,
00:49:50 když jste slyšel, že vás vlastně nechala u otce?
00:49:53 Pak jste byl do pěti let u babičky, jak jsme si povídali.
00:49:57 -On to nemohl vědět.-Já jsem to nemohl vědět, tak nemrzí.
00:50:01 On totiž Milan se dozvěděl až při předávání občanského průkazu,
00:50:04 že otec, který ho vychovával, není jeho otec.
00:50:07 Má jiný jméno. Já jsem si myslel, že mu to matka neprozradí.
00:50:11 -Až do smrti rodičů se na to nezeptal. -Matka nežije už?
00:50:14 -Už ne.
-To je mi líto.
00:50:17 -A sourozence?
-Mám sestru.
00:50:21 -Máš sestru.
-Sestru mám. A mám dceru.
00:50:31 Petříček se nám stydí. Tak já vám moc děkuju za to, že jste přišli.
00:50:34 Mám radost z vašeho setkání. Mějte se krásně.
00:50:37 -Vy taky.
-Na shledanou. -Na shledanou.
00:50:40 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:50:42 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:50:45 Petříček nám usnul. Tak prosím, můžete společně.
00:50:49 Ten to zaspal, chudáček.
00:51:02 I dnešní vysílání končí výzvou.
00:51:04 Tentokrát hledáme asi třiaosmdesátiletého Jiřího Kocoura
00:51:08 nebo možná Kocúra, případně jeho děti nebo blízké příbuzné.
00:51:13 Po válce pracoval na koňské farmě v Doubravicích,
00:51:15 v tomtéž období žil v Teplicích.
00:51:18 Děkuji vám za spolupráci a těším se na shledanou opět za týden.
00:52:01 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2008
CELOŽIVOTNÍ TAJEMSTVÍ: Pan Milan vyrůstal s matkou a otčímem. O tom, že jeho otčím není jeho vlastním otcem, se dozvěděl až ve svých 15 letech. Tehdy při předávání občanského průkazu si jej ředitel ve škole zavolal k sobě do ředitelny a vše mu řekl. Přestože měl Milan od svých 15 let svého tatínka napsaného v občanském průkazu, nikdy se na něj doma nezeptal. Rodiče byli hodní, a tak jim nechtěl ubližovat. Ani rodiče o tom nikdy nemluvili, přestože si museli být vědomi toho, Milan už celou pravdu musí znát. A tak vše zůstalo tajemstvím až do jejich smrti. Pravý tatínek byl doma vždy tabu. Přesto se Milan pokusil se s otcem kontaktovat. Když mu bylo asi 16 let, maminka zažádala o zvýšení alimentů. Tehdy přišla odpověď od soudu, že otec již živí další dvě děti a že zvýšení není možné. Milan si rozhodnutí přečetl a na adresu uvedenou v rozhodnutí od soudu, napsal otci dopis. Jenže dopis přišel zpátky s tím, že je adresát neznámý. Teprve nyní po smrti obou rodičů se Milan rozhodl, že se se svým biologickým otcem a případnými nevlastními sourozenci, o kterých tuší, chce setkat. Koho našel pošťák Ondra a jak to všechno bylo vlastně doopravdy? Poodhalí se konečně léty utajovaná minulost? A jak se se vším smíří samotný Milan?
