Muž, který maloval moře

Příběh muže, který se chtěl svým dílem vypořádat s vědomím blížící se smrti. Jindřich Vik se narodil v posledním roce devatenáctého století a jeho život zaplnily věci všední a obyčejné. O to více byly neobyčejné jeho zájmy: miloval matematiku a řešení složitých rovnic, náruživě studoval zeměpisný atlas světa, přestože se za svůj život nevydal dál než do Podkrkonoší. Příležitostně maloval. Bylo mu sedmdesát sedm, když mu zemřela žena a dolehla na něho celá tíha života. Jak se ale vypořádat se vzpomínkami, jak si alespoň pro sebe dokázat smysl věcí? V překotném úsilí začne na zažloutlý papír zaznamenávat útržky života, maluje rodinu, přátele, vzpomíná na dětství, přemýšlí o Bohu, vybájí si daleké končiny a moře, které nikdy nespatřil. V každém novém obrázku se zračí ubývající síly starého muže, ale též úsilí zachytit představu stůj co stůj. To smrt, kterou již malíř cítil za za zády, oživila jeho vzpomínky a poháněla jeho fantazii neodbytně kupředu.