Scény ze života, literatury a filmu

O spisovatelce Libuši Moníkové česká veřejnost takřka nic neví. Po vystudování germanistiky na Karlově univerzitě v Praze a smrti své matky odešla po roce 1968 do Německa. Začala psát, nejprve povídky a eseje, pozornost kulturní veřejnosti však získala svým prvním románem Fasáda, který byl napsaný v němčině. Ten jí zajistil místo mezi špičkou německých spisovatelů a byl oceněn mnoha literárními cenami. Ve svém díle otiskla intenzivní prožitek odloučení od domova a ožívají v něm prvky mytologie a českých dějin. Způsob vyjádření vnitřně traumatizujícího rozkolu vedl některé kritiky i spisovatele ke vnímání spisovatelky jako pokračovatelky Franze Kafky – její tvorba však byla u nás objevována a doceňována až s výrazným časovým odstupem. Přitom vystupováním na veřejnosti a svou spisovatelskou činností dosáhla v Německu nejvyššího ocenění v podobě státní ceny z rukou prezidenta Herzoga. Do Čech se vrátila po revoluci v roce 1989 a svou další prací v Německu se významně podílela na prohlubování česko-německých vztahů v oblasti kultury. To bylo konečně po zásluze oceněno propůjčením řádu T. G. Masaryka na Pražském hradě prezidentem Václavem Havlem. Bohužel, její tvůrčí práci několik měsíců poté definitivně a předčasně ukončila zákeřná nemoc. Libuše Moníková zemřela 12. ledna roku 1998.

Dokumentární portrét Libuše Moníkové natočila režisérka Jana Hádková v Praze a Berlíně a jeho prostřednictvím se může divák seznámit s pozoruhodnou českou spisovatelkou, která podobně jako mnoho dalších velkých osobností dosáhla uznání mnohem většího ve světě než doma.