Vždyť jsme jen jednou na světě

Divadelní komedie George S. Kaufmana a Mosse Harta Vždyť jsme jen jednou na světě (1936), vyznamenaná Pulitzerovou cenou, se s úspěchem hrála i na našich jevištích (poprvé v roce 1937 a v obnovené premiéře pod názvem Nebojte se života - 1967). Příběh excentrické rodiny v čele s dědečkem Vanderhofem (Lionel Barrymore), která se rozhodla ignorovat honbu za "lepším životem" a jejíž členové se věnují svým rozličným bláznivým koníčkům, představoval pro režiséra Franka Capru ideální materiál, v němž mohl uplatnit své oblíbené téma střetu idealismu s cynickým materialismem, který tu reprezentují upjatí manželé Kirbyovi, jejichž syn Tony (James Stewart) se zamiluje do Vanderhofovy vnučky Alice (Jean Arthurová). Scenárista Robert Riskin hru podstatným způsobem upravil, mj. vypustil celé třetí dějství, dodal plastičtější rozměr podnikateli Kirbymu (Edward Arnold), přidal motiv zlé korporace vykupující pozemky a naopak potlačil v předloze dominantní nechuť dědečka platit daně. Vznikla tak jedna z nejlepších bláznivých komedií třicátých let s mimořádně kvalitním hereckým souborem, jemuž dominuje veterán Lionel Barrymore (byla to první filmová role, na níž je patrná hercova artritida, jež ho později odsoudila na kolečkové křeslo). Hlavní milenecké role vytvořili Caprovi oblíbení herci James Stewart a Jean Arthurová, ale možná větší pozornost na sebe poutají někteří představitelé epizodních úloh, mj. Mischa Auer (věčně hladový ruský učitel tance), Spring Byingtonová (dědečkova dcera Penny, která se věnuje psaní detektivek) a především Edward Arnold (napravený podnikatel Kirby). Snímek získal dva Oscary, za nejlepší film a režii, a v dalších pěti kategoriích byl nominován (scénář, kamera, střih, zvuk, ženský herecký výkon ve vedlejší roli - S. Byingtonová). U nás se tato Caprova komedie nikdy nehrála (nepočítáme-li několik archivních projekcí), a má proto na naší obrazovce českou premiéru.