Auta, která sežrala Paříž
Malé, na první pohled vlídné venkovské městečko kdesi uprostřed australského kontinentu, je smrtící pastí na všechna auta, která mají tu smůlu, že se k němu přiblíží. Neboť místní obyvatelé si svoji tíživou ekonomickou situaci vyřešili po svém a z vykrádání odchytávaných aut si udělali docela výnosnou živnost... Jednoho dne však ve spárech nenasytného molocha uvízne auto s Georgem a Arthurem, dvěma bratry, kteří tudy náhodně projížděli. George při havárii zahyne, Arthur v Paříži zůstane. A nikdo netuší, že je to počátek konce...
První film z miniprofilu australského režiséra Petera Weira.(Dále uvedeme Piknik na Hanging Rock a Poslední vlnu. Z dalších známých filmů režiséra: Gallipoli, Rok nebezpečného života, oba ČT uvedla, Zelená karta, Truman Show...)
Nápad na tento film se v režisérově hlavě zrodil v létě 1971 na dovolené ve Francii. Narazil na silniční zátaras, pár mužů, vypadajících jako dělníci, a šipku, přikazující jet objížďkou. Ta jej zavedla míle daleko, do malých vesniček, které ani nebyly na mapě... A teprve tam jej napadlo, že to vlastně klidně mohla být léčka. Silnice, ze které sjel, nebyla rozkopaná, nebyly tam ani žádné mechanismy... A v Bohem zapomenuté krajině by se osamělý automobilista pomoci těžko dovolal... Po návratu do Londýna jej pak dodatečně obešla hrůza, když se v novinách dočetl, že za jediný víkend zemřelo na silnicích 25 lidí - a všichni nebyli obětmi dopravních nehod... Když pak v Austrálii na jedné dlouhé projížďce krajem objevil malé, ospalé městečko, vypadající jako kdyby se v něm čas zastavil, pochopil, že našel Paříž svého příběhu...
Weir dnes pracuje - stejně jako jeho četní australští souputníci - už dlouhá léta ve Spojených státech, jeho rané dílo však příliš nezestárlo. Svou křehkostí, magičností a mysteriózností dodnes dobře zastupuje filmový proud, v němž mají hlavní roli podivná tajemství...