Lanďák
"Sametová revoluce vrátila mnoha lidem majetek a nám tatínka," povzdechla si jedna z dcer Pavla Landovského při natáčení, a přitom to bylo povzdechnutí veskrze láskyplné. "Lanďák" byl totiž bytost, fenomén, přírodní úkaz (nehodící se škrtněte), v jehož blízkosti se žilo asi dost obtížně, ale určitě nezapomenutelně. Ačkoli více než dvacet let měl zakázaný přístup na česká jeviště, plátna a obrazovky, je zaznamenáno obrovské množství jeho hereckých kreací, kterými režisér Bernard Šafařík dokázal mistrně ilustrovat jeho vskutku nevšední vzpomínky. Navzdory Lanďákově snaze zachovat si image zvláštního samorosta nemohla ani objektivu kamery uniknout jeho citlivá duše a intelekt. Jemu vlastní živelnost překračovala hranice a dokázal si díky ní po vynucené emigraci podmanit vídeňský Burgtheater. Až do svého odchodu v roce 2014 neztrácel i přes zdravotní potíže nevyzpytatelný svéráz, kterým se hluboce zapsal do povědomí nás všech.