Oldřich Vlach a Petr Štěpán ve veselé pohádce o polepšeném loupežníkovi a jeho synovi (1998). Dále hrají: J. Somr, G. Filippi a P. Vacek. Scénář M. Kratochvíl. Kamera R. Milič. Režie O. Švarcová
00:00:23Stůj!
00:00:25Zvedni k ruce k nebi, stará pěchoto!
00:00:29-Proč? Létá tam něco?
-Řekl jsem ruce vzhůru!
00:00:34Přepadla tě strašlivá banda strašlivého loupežníka Voděry!
00:00:44-Tak, dědulo, odhoď tu hůl!
-Ale já bez hole hned upadnu.
00:00:50Dobrá, tak se jí pevně drž a my se ti zatím podíváme do kapes.
00:00:59Ano, to mám rád!
00:01:01-Dali jste si ke mně něco?
-Ne, my nic nedáváme.
00:01:06-My radši dostáváme!
-Dostáváte?
00:01:12Jak se vám líbí, ať je tedy po vašem.
00:02:02Au, Voděro, taky tě někdo tak strašně praštil do hlavy?
00:02:09-Taky a dobře mi tak.
-Cože?
00:02:17Nikdy jsem si nepomyslel, že majznutí holí tolik bolí.
00:02:25A víš kolika lidem jsme my dva lotrasové takhle nabančili?
00:02:31-Brečel bych nad sebou, Lojdo.
-Voděro, ty mluvíš jako páter!
00:02:38Jakživ jsem nikomu dobrým neposloužil.
00:02:42O výchovu svého syna Matěje se nestaral...
00:02:47No nazdar, koukám, ty jsi teda pěkně praštěnej.
00:02:52-Kam jsi to chytil?
-Přímo do svědomí.
00:02:58A to máš kde? Tady za uchem?
00:03:02Voděro, to já mám mnohem větší bouli než ty a nevyvádím!
00:03:09Bouli máš, Lojdo, ale svědomí nemáš.
00:03:16Nic si z toho nedělej, já mám zase křivý nos.
00:03:24Až chytnem toho, co nám namlátil, tak já mu zvalchuju hřbet do modra.
00:03:31Uvidíš, že se ti náramně uleví a ta lítost z tebe spadne.
00:03:37Ne! Já už na nikoho ruku nevztáhnu!
00:03:43Cože? Voděro, co to žvaníš za nesmysly?
00:03:48Vždyť jsme přece loupežníci!
00:03:51Celé generace jsi vychoval. Podívej na mě!
00:03:55Já s tím končím! A začnu jinak. Můj syn Matěj mě musí zachránit.
00:04:05Musí odčinit všechny hříchy svého nebohého táty.
00:04:12Dám ho do učení, aby uměl dělat dobré skutky.
00:04:19Dobré skutky? Voděro, mně se s tebou loupilo moc dobře,
00:04:29ale teď se radši zdejchnu, abych se náhodou nějak nenakazil.
00:04:39Voděro, kdyby se ti ulevilo, víš, kde mě najdeš.
00:04:45Mír v duši a pokoj s tebou, Lojdo.
00:04:52VÝKŘIK.
00:04:59Podívej, děd Dobroděd, to je klika.
00:05:04-Co lepšího si můžeme přát?
-Zůstat doma! Nic mi tam nechybělo.
00:05:10-Z toho, co jsi naloupil...
-Mlč! Nebo dostaneš takovou, že...
00:05:16-Co vás ke mně přivádí, panáčkové?
-Dobrý den, děde Dobroděde.
00:05:24-Pozdrav hezky!
-Dobrý den. -Tak pojďte dál.
00:05:40Já jsem nějakej Voděra a tohle je můj syn Matěj.
00:05:46Chtěl bych se zeptat, jestli byste ho nevzal do učení?
00:05:50-Do učení? A na co?
-Aby z něj byl kouzelný stařeček.
00:05:56Takový, který sedí na rozcestí a dělá dobré skutky.
00:06:03-A rychle, jestli by to šlo.
-A není na stařečka moc mladý?
00:06:10Vidíš! Tak já půjdu domů zestárnout a potom bych přišel.
00:06:15Tady budeš! Já si říkám, čím dřív, tím líp.
00:06:22Takový mladý stařeček toho může zastat mnohem víc než nějaký
00:06:29starý šmatla. A Matěj může začít s dobrými skutky hned.
00:06:40-No, nevím, nevím.
-Podívejte, to se dá vylepšit.
00:06:47A vypadá jako váš starší bratr.
00:06:51To by nehrálo. Dobré skutky, to je čistá upřímnost.
00:06:59Z očí do očí, z duše do duše.
00:07:06Hrome, pane děde, nepotkali jsme se my dva už někde?
00:07:14Kdybych potkal loupežníka, tak bych tu asi už takhle nestál.
00:07:21Jak víte, že jsem byl loupežník?
00:07:28Pak ale musíte vědět, že jsem jakživ nikoho nezamordoval!
00:07:34-Ani bambitku na nikoho nenamířil!
-Jen sukovicí po hlavě klepnul.
00:07:42Ale když jsem poznal, jak to bolí, chci, aby to za mě syn odčinil.
00:07:51Nechte ho, ať vám pro začátek nosí mošnu s prostíracími ubrousky,
00:07:58sedmimílovými botami...
00:08:01-Měšec mu zatím svěřovat nemusíte!
-Zastav, panáčku.
00:08:05Žádné takové věci nemám. V měšci mám leda bylinky na revma.
00:08:14-A co rozdáváte teď?
-Rady.
00:08:20-Jéje, takových už jsem potkal.
-Jaképak jéje! Dobrá rada je věčná.
00:08:29Narozdíl od ubrousku, který se časem prošoupe.
00:08:36Navíc stejná rada může pomoci mnoha lidem.
00:08:42Tak mi poraďte, co s Matějem?
00:08:47Proboha, není to kniha všech mých hříchů?
00:08:52Ne, to je kniha moudrosti.
00:08:57Dej Matěje vyučit nějakému řemeslu, tím může také dělat dobré skutky.
00:09:03-A řemeslo má zlaté dno!
-Ale málokdo se k němu dohrabe.
00:09:09-To říká švec.
-Nebuď drzej a poslouchej dědu!
00:09:14Kluk má vlastně pravdu, neměl byste tam lepší radu?
00:09:19Tohle by bylo zdlouhavé a Matěj musí začít dělat dobré skutky hned.
00:09:29Pospíchej pomalu, ať nepoztrácíš víc, než můžeš najít.
00:09:35To je tak dobrá rada pro houbaře, ale ne pro mě.
00:09:40Víte, jak mám schody do pekla namydlené.
00:09:45Tak ať ten kluk odčiní aspoň tolik hříchů,
00:09:48aby tam na mě vzali trochu menší vidle.
00:09:52Čas nevrátíš ani nepoženeš, ten tiká pořád stejně.
00:09:58To jo, ale Matěj sebou může mrsknout.
00:10:02Pane dědo, zavřete tu knihu a promluvme si jako lidi.
00:10:08Vždyť jste děd Dobroděd! A ty nech ty sedmimílové boty!
00:10:17Mám vnučku. Taky takhle upospíchanou.
00:10:21-A umí dělat dobré skutky?
-Ta umí, na co si vzpomenete.
00:10:26Takhle mávne rukou, něco zamumlá, šup a je to hotovo!
00:10:32To by se mi líbilo! A to by mě mohla naučit?
00:10:36Záleží na tom, jak moc o to budeš stát. Je to čarodějka.
00:10:44Tak moment! Čarodějka, to ne!
00:10:48To bys mi musel slíbit, že se nebudeš učit zlá kouzla!
00:10:55Spolehni se, tati.
00:10:58Kluk mě poslouchá, řekl mi tati.
00:11:05Třeba při tom učení poznáte, že spěch není dobrý.
00:11:11A že počátek moudrosti je, zbavit se pošetilosti.
00:11:37To bylo dobré!
00:11:40Já... já jsem Matěj Voděra a hledám tady čarodějku Juchejku.
00:11:47Tak to musíš jít tři dny na sever. Tam se desetkrát zatočit. Takhle.
00:12:00Pak půjdeš 3 dny zase na jih a až se sem vrátíš, tak mě tu najdeš.
00:12:09Cože? Ty jsi čarodějka?
00:12:14A to ses taková krásná vyčarovala, nebo tak opravdu vypadáš?
00:12:21Zklamala jsem tě, že nemám kočku na rameni a na nose bradavici?
00:12:27-Naopak, spadl mi kámen ze srdce.
-Škoda, že rovnou na palec.
00:12:49Ale legrace musí být. Já jsem ráda veselá.
00:12:54To je skvělé, vážně.
00:12:57Tvůj děda, děd Dobroděd, mě za tebou posílá do učení.
00:13:04Konečně uznal, že umím víc než on! To se musí oslavit!
00:13:10-Máš hlad?
-To teda mám, celou cestu.
00:13:16Proč si nevezmeš ten koláč, co máš pod čepicí?
00:13:21-Ten voní!
-No jo.
00:13:26A pozor! V kapse máš pečené stehýnko.
00:13:37Vážně! Teda, ty ale umíš věci.
00:13:40Řekla bych, že tohle ti voní líp než dědovy rady.
00:13:45Náhodou, on mi dal dobrou radu, když mi řekl, kde tě najdu.
00:13:55Otřásacího osla náhodou nemáš? To by nebylo špatné.
00:14:00Stará škola. Není zbytečné přidělávat na svět další osly?
00:14:07-Co?
-Neber to osobně. Podrž!
00:14:25Páni!
00:14:27Nech to být, Matěji, přece se nebudeš ohýbat s plným žaludkem.
00:14:34To za to nestojí, když stačí jen fouknout.
00:14:43-KLEPÁNÍ.
-Ano?
00:14:51Voděro! Můj ty světe, prší tam, hrom bije, nebo co tě sem přivedlo?
00:15:00Pane dědo, nemohl bych u vás nějakou dobu zůstat?
00:15:06Chránil bych vás, hlídal a spravoval chalupu.
00:15:12Pomůžu vám se vším, co bude potřeba.
00:15:17A copak to?
00:15:20Nechci se vrátit po starých cestách, aby mi noha nesklouzla
00:15:25k loupežnickému řemeslu. Radši bych zůstal tady.
00:15:30I synkovi bych tak byl blíž.
00:15:33Inu, když Pánbůh dopustí, i motyka spustí...
00:15:39Já vám sice moc nerozumím, ale děkuju vám, že tu můžu zůstat.
00:15:54To byl tátův nápad, naučit se dělat dobré skutky. Hlavně rychle.
00:16:01A tobě se nechtělo?
00:16:13Ale jo, ale copak je to jenom tak?
00:16:17Kdybych byl třeba princ, tak to by šlo hned, ale takhle...
00:16:24-Ty bys chtěl být princ?
-A kdo by nechtěl?
00:16:37A víš, že ti to sluší. Co poroučíte, Jasnosti?
00:16:43-Já nevím.
-Tak snad trůn, princi.
00:16:54Posaďte se, Jasnosti.
00:17:03Juchejko, ty přece nemůžeš být moje služebná.
00:17:07Ale mě to baví, Jasnosti.
00:17:09A měl byste mít víc sloužících a silného biřice. Napadá vás někdo?
00:17:16-Silnej...
-Silného!
00:17:19Třeba...
00:17:26-Co to... co?
-Propána!
00:17:31Nejsi ty Matěj Voděra? Co tady děláš? A co tady dělám já?
00:17:38-Biřice!
-Ááááá!
00:17:48Au, au, au!
00:17:53Prosím, prosím, ne!
00:17:55Tak dost! Chrastíš. A marš ke vchodu hlídat!
00:18:00A prince budeš oslovovat jen a jen Vaše Jasnosti, rozumíš? Tak šup!
00:18:11To jsou mi věci, Matěj Voděra je princem! Au!
00:18:18Juchejko, víš, kdo to je? To je kumpán mého táty - loupežník!
00:18:29Proč si to zapisujete do knihy, když to máte všecko tady?
00:18:33Jen hlupák si myslí, že nikdy nic nezapomene.
00:18:38To jsem tam četl. Já si v tý knize, s dovolením, taky trochu listoval.
00:18:46To rád slyším.
00:18:49A víte, co se mi tam nejvíc líbilo?
00:18:53Na velkého zloděje, štěstíčko se usměje. Na zlodějíčka - šibenička!
00:19:04Voděro, ty duše černá loupežnická, přečti si to pořádně.
00:19:13Na velkého zloděje, štěstí se chvilku usměje.
00:19:19Chvilku usměje!
00:19:22A pak jako na zlodějíčka usměje se šibenička.
00:19:26-A copak se ti na tom líbí?
-Tak já to odvolávám.
00:19:31-No proto!
-Ale stejně mi to vrtá hlavou.
00:19:38Možná jsem měl krást víc a měl bych klid.
00:19:46Ne, ne, já vím. A pak si ještě pamatuju:
00:19:51-S poctivostí nejdál dojdeš.
-Vidíš, toho se drž!
00:19:57Když já zrovna nikam jít nechci. Mně se tady u vás líbí.
00:20:13Co to?
00:20:19Proč ležím na zemi?
00:20:23Kde jsou ty moje krásné princovské šaty?
00:20:36Juchejko!
00:20:40-Slyšíš, kde jsou ty moje šaty?
-Pryč.
00:20:45Tak to zase všechno vyčaruj. Prosím tě.
00:20:54A ty bys mohla být třeba princezna.
00:21:00Mně se nechce hrát si na princeznu, já dělám létací židli.
00:21:06-Umíš si to představit?
-To neumím.
00:21:21Nic! Jak to, že jí z toho peří nenarostla křídla?
00:21:27Zkusím to znovu a jinak!
00:21:34Tak toho nech!
00:21:40Židle? K čemu to bude dobré?
00:21:43A proč mají létat povětřím jenom ptáci?
00:21:47Já bych byl raději princ než nějaký vrabec.
00:21:53Přestaň pořád s tím princem.
00:21:56Třeba to modré nad mraky je taky nějaké království.
00:22:01-A co když ne?
-Když ne, tak ne, co já vím?
00:22:07A jednu létací židli pošlu dědovi Dobrodědovi, aby viděl, co dokážu!
00:22:12Pořád se vláčel světem pěšky...
00:22:16Jdi za ním a vyřiď mu, ať si namíchá koření proti závrati!
00:22:20Bude ho potřebovat! A vrať se brzy!
00:22:32Holka bláznivá! K čemu mi bude létací židle?
00:22:37Byl byste přece létací děda Dobroděda!
00:22:40Přiletíte ke stolu pana krále, dáte mu moudrou radu,
00:22:45on vás za to pohostí, odmění...
00:22:48Ten, kdo neví kudy kam, musí jít pro radu sám.
00:22:53-V povětří žádná moudrost nelétá.
-Ale mohla by! Nebuďte staromódní!
00:23:01-Tati, co tady děláš?
-Zůstal jsem. Pomáhám dědovi.
00:23:06Ale ty jsi nějak brzo zpátky. Copak? Neklaplo to?
00:23:13Ale jo, Juchejka je bezvadná! Je veselá a krásná!
00:23:20Pane dědo, nesnědl něco špatného, že se mu líbí i čarodějnice?
00:23:26-Copak o to, ona hezká je.
-Ale jak je šikovná!
00:23:32Ona vám umí snad všechno na světě.
00:23:36Až mě naučí taky takhle čarovat, budete mít vše, nač si vzpomenete.
00:23:43Žádná lopota, žádné starosti!
00:23:45Ale pozor, Matěji! Slib je bratr dluhu.
00:23:49-A matka moudrosti!
-To je zase opatrnost.
00:23:55Vždyť to jsem měl na mysli. Opatrnost, Matěji!
00:24:00Tati, ona je vážně báječná. Jenom je trochu náladová.
00:24:08Baví ji každou chvilku něco jiného.
00:24:13Ona vám vyčaruje spoustu krásných a cenných věcí.
00:24:19A pak to nechá úplně klidně všechno zmizet.
00:24:26-Třeba co?
-No právě!
00:24:29Jí je to jedno, jestli jsou to koláče nebo zlaťáky.
00:24:34-Z toho by mě bolelo u srdce.
-Lehko nabyl, lehko pozbyl.
00:24:40Já a lehko? To byste koukal, jak se některý přepadený bránil!
00:24:46Kolikrát nabil víc on mě než já jemu!
00:24:49Radši mlč, já mluvím o Juchejce, aby tady Matěj věděl.
00:24:55Kdyby nebyla tak lehkovážná, mohla by si žít úplně královsky.
00:25:00-Včera ze mě udělala prince.
-Prince z tebe, Matěji?
00:25:05Měl jsem drahé šaty, ona sama mi sloužila.
00:25:11Jenže ráno jsem se probudil a bylo to všechno pryč.
00:25:17A to jsem měl dokonce i biřice, aby mě hlídal.
00:25:22-Že neuhádneš, kdo to byl?
-Ne, já radši nebudu hádat. Kdo?
00:25:29-Berous Lojda!
-Prokrindáčka!
00:25:33Pak se nediv, že ti všechno zmizelo, Berous Lojda!
00:25:37Počkat! V tomhle je Berous Lojda bez viny.
00:25:41Vy mě neučte znát Berouse Lojdu! Ten jednou ukradl boty sám sobě!
00:25:46Juchejčina kouzla jsou buď denní, nebo noční.
00:25:50Takže, co vyčaruje přes den, zmizí se soumrakem a naopak.
00:25:57Proto ses probudil na zemi a všechno bylo pryč.
00:26:03-S tím by se mělo něco udělat.
-Když myslíš, že to dokážeš.
00:26:12Ale opatrně, Matěji!
00:26:14Ne moc zhurta, aby se ti to potom nějak nevrátilo!
00:26:19Nadarmo se neříká: Já do lesa nepojedu, já do lesa nepůjdu!
00:26:26Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, jsi chtěl říct.
00:26:31Někdy to spletu, ale myslím to dobře.
00:26:38To jsi pro mě vyčaroval?
00:26:41Copak jsi mě to naučila? Natrhal jsem je na louce.
00:26:47To jsi ale musel utrhnout každou tu kytičku zvlášť.
00:26:51-Musela to být strašlivá práce.
-Byla. Nebo nebyla?
00:26:57-Já jsem ti chtěl udělat radost.
-Mám z ní radost.
00:27:02Teď ale udělám radost já tobě. Mám pro tebe taky překvapení.
00:27:07Vidíš ten závěs? Teď můžu čarovat mnohem víc než dřív.
00:27:16Pánus trůnus!
00:27:22Vám to ale sluší, Výsosti! Zatáhnu závěs a denní kouzlo zmizí!
00:27:38Juchejko, kde to je?
00:27:41Už nemusím čekat ani na soumrak ani na svítání! To je rychlost!
00:27:50-Králus užus beztrůnus!
-Juchejko!
00:27:58Neboj, hned tě proměním zpátky!
00:28:05Prosím tě, přestaň, jsi jako divoká voda!
00:28:10Jako voda? Voda, voda! Mlask! Žbluňk.
00:28:17Nerozumím ti, Matěji, hned to bude.
00:28:22Prosím tě, nech toho! Já ti řeknu, co je třeba ke štěstí.
00:28:30Není ti něco, Matěji?
00:28:33Přestaň! Vždyť já už nevím, kdo vlastně jsem?
00:28:37Budeš třeba... třeba...
00:28:39-Vyčarovala jsi tu létací židli?
-Co?
00:28:45-Kde ji máš?
-To já nevím, to už je dávno.
00:28:49Tak ji vyčaruj! Vždyť jsem ji slíbil Dobrodědovi.
00:28:53A slib je bratr... bratr..., prostě sliby se mají plnit.
00:28:57-Já tam na ní odletím.
-No tak jo.
00:29:04-Létací a bez křídel?
-Sedni si a uvidíš.
00:29:16Letěl jsi! Letěl! Letěl!
00:29:22Ty nemáš rád legraci? Matěji!
00:29:29Dědo, není to jen tak ji napravit. Najděte nějakou radu.
00:29:36Něco rozumného, co to její bláznění zastaví.
00:29:40Čarování nemá s rozumem nic společného. Počkat!
00:29:46Juchejka si někam psala ty své čarodějné formulky.
00:29:53-V knize byly nějaké klikyháky.
-No vidíš!
00:30:00Matěji, nevracej se tam.
00:30:03Jen kdo si nehraje s ohněm, se nepopálí.
00:30:07Četl jsem to v knize. Jednou! A poznal při vaření - třikrát.
00:30:14Tati, ona vážně není zlá. Chtěl bych jí pomoct.
00:30:19Ty máš přece pomáhat mně dělat dobré skutky.
00:30:23O to se přece právě snažím.
00:30:25Houby! Jinak bys takhle nezlobil vlastního tátu. Proč nejíš?
00:30:33Co teď hledáš v čepici?
00:30:36Mám tam někdy od Juchejky vyčarovaný koláč.
00:30:41Tak vida, můj guláš ti nejede! Radši koláč od čarodějky!
00:30:48Odcizil ses mi, Matěji. Zase to budu mít přesolené.
00:30:57Matěji! To je ono! Tady!
00:31:04Ať je den nebo noc, ať má kouzlo věčnou moc.
00:31:10Co tu je, ať tu je, ať se neodčaruje.
00:31:15Ať je den nebo noc, ať má kouzlo věčnou moc.
00:31:21-...ať se neodčaruje...
-Děkuji, dědečku!
00:31:30Takhle dlouhou říkanku si nemůže zapamatovat.
00:31:34Víte, jak mu musí žhnout hlava, když se mu pod čepicí pečou koláče?
00:31:44-Kouzlo co tu je, ať se neodčaruje!
-Neseš mi kytičky, Matěji?
00:31:50-Těšila jsem se na ně.
-Vážně?
00:31:55-RÁNA.
-Propána, cos to udělala?
00:32:04Co to je za kameny?
00:32:06To jsou Mlhoun a Bleskoun. Je s nimi legrace.
00:32:11Ale dlouho nebude!
00:32:17Nezatahuj, Matěji, víš, co mi to dalo práce?
00:32:26-Jak to, že to nezmizelo?
-To nevím.
00:32:30To asi ta formulka:
00:32:32Ať je den nebo noc, ať má kouzlo věčnou moc.
00:32:36Já jsem si ji opakoval, už když jsem vcházel.
00:32:40A tím jsem tady asi vše ustálil.
00:32:44Ale neboj, nenechám tady stát Mlhouna a Bleskouna věčně.
00:32:50Jestliže nejdou odčarovat, tak půjdou aspoň odnést.
00:33:02Sílu nemáš žádnou a rozum taky ne. Kvůli tobě mám po čarování.
00:33:07Vždyť jsi čarovala samé ztřeštěnosti.
00:33:12Ale mohla jsem si čarovat, co mě napadlo.
00:33:15-A teď tu mám dva šutry jako dům.
-Myslel jsem to dobře.
00:33:21Chtěl jsem tě přimět, abys čarovala uvážlivě.
00:33:27A co jsi vyčaroval ty?
00:33:30Já vím, zaklel jsem tady to nejbláznivější,
00:33:34co jsi doteď vyčarovala.
00:33:44-Ale počkej, já to napravím!
-To jsem zvědavá.
00:33:53HOUKÁ SÝČEK.
00:34:11-Zloději zlodějská, já ti ukážu!
-Au, tati, to jsem já, Matěj.
00:34:18Cože? Tys přišel vykrást chalupu, kterou hlídá tvůj vlastní táta?
00:34:26-Cos tu chtěl vzít?
-Potřeboval jsem knihu moudrosti.
00:34:32Ale nechtěl jsem ji ukrást, jen se do ní podívat.
00:34:36Podívat? Tajně a potmě! To na mě nezkoušej!
00:34:41Chtěl jsem si najít radu sám.
00:34:44Trochu jsem to s tím zaklínáním Juchejčiných kouzel zpackal.
00:34:51Tak jsem se s tím nechtěl chlubit ani dědovi ani tobě.
00:34:58Kluku nešťastná, ty ale vypadáš.
00:35:02Takhle jsem v životě snad nikoho nezřídil.
00:35:06Aspoň si budeš pamatovat, že se tajně nic brát nemá.
00:35:12-Pojď, dám ti studený obklad.
-Ale opatrně. A podej mi tu knihu!
00:35:19Ale tohle je moje kniha na kuchařské recepty.
00:35:25Už v ní mám čaj, vraní polévku, smaženici a guláš.
00:35:35-Ale ty si asi stejně nic nedáš.
-A kde je dědova kniha moudrosti?
00:35:43Má ji s sebou. Šel na radu dědů poradů.
00:35:49Nebo na poradu dědů radů? Teď nevím. Ale já ho zastupuju!
00:35:57-Děde Dobroděde!
-Hele, to bude on. Už se asi vrací.
00:36:04-Určitě. Proč by volal sám na sebe?
-No jo, na to se ho musím zeptat.
00:36:19Děde Dobroděde, neměl bys trochu jezevčího sádla na zničené nohy?
00:36:25-Berous Lojda!
-Voděra!
00:36:28Tak prý dobré skutky a já ho načapám, jak tu šmejdí po světnici!
00:36:35-Nemysli si, že tady něco šlohneš!
-Já "šlohnout"? Co to povídáš?
00:36:42-Víš, kdo já jsem?
-To víš, že vím.
00:36:46Nevíš! Já jsem totiž hlídací biřic. Au, moje nohy.
00:36:52Já ve dne v noci hlídám na cestách tohoto království.
00:36:57A dávám velmi dobrý pozor na to, aby se nikde nic nesemlelo.
00:37:02-Co to mektáš?
-No dovol!
00:37:06Mně to nařídil sám princ!
00:37:09V noci si mě zavolal a tohleto mi řekl.
00:37:14Voděro, já nevím, jestli se mi to náhodou nezdálo.
00:37:19Ale pro jistotu hlídám!
00:37:22Mimochodem, ten princ byl strašně podobný tvému Matějovi.
00:37:27-Au!
-Co to je? Kdo to je?
00:37:31Jeden pocestný. Šel kolem a spadl ze stromu.
00:37:36Tak oni nakonec budou padat ze stromu místo hrušek pocestní?
00:37:44Voděro, není to náhodou tvoje práce?
00:37:48Povídám ti! Šel... tamhle úvozem.
00:37:53Slyšel kukačku, myslel, že kuká z hodin.
00:38:00Chtěl se podívat kolik je, vylezl na strom a spadl.
00:38:07Já ho teď ošetřuju.
00:38:11To je teď moje práce, když zastupuju děda Dobroděda.
00:38:17Tak moment! Takže on nevěděl, kolik je hodin, tak tam vylezl.
00:38:21Pak se to teda dozvěděl a pak sebou praštil. To by šlo.
00:38:27-Tady máš to sádlo.
-Díky.
00:38:32Ale stejně máš kliku, že jsi zanechal lotrovin.
00:38:37Děláš dobré skutky a staráš se o nemocné pocestné.
00:38:41Protože jinak bys měl co do činění se mnou, víš?
00:38:46Tak spánembohem!
00:38:55Tak spánembohem, víš!
00:39:02To jsou věci.
00:39:08-To jsou věci!
-Au!
00:39:10-Co je?
-Vždyť mi sedíš na ruce!
00:39:20Když ses do té knihy díval, neviděl jsi tam něco,
00:39:26co by zahánělo kouzla?
00:39:30Já si teď spíš pamatuju pořekadla, co se týkala mého bývalého řemesla.
00:39:37Neříkej loupežničině řemeslo!
00:39:40To je jako kdybys říkal řemeslo čarování.
00:39:45Ty už mluvíš jako děd Dobroděd.
00:39:55Co nezískáš prací, to se brzo ztrácí!
00:40:00Nebo: Jen se snaž, vždycky máš jenom to, co uděláš.
00:40:12To by mohlo být ono! Tak já jdu.
00:40:19Pozor na Lojdu! Bude někde ve větvích!
00:40:27-A je to všechno pryč.
-Ale i moje kouzla.
00:40:32A tobě se přece moje čarování líbilo.
00:40:36Ze začátku moc. Když jsi ze mě udělala prince...
00:40:40Tak vidíš, tak proč jsi tu čarodějnou sílu zničil?
00:40:45Protože jsem poznal, že ze mě můžeš udělat kapra nebo králíka.
00:40:53Kdybys mě takhle mohla proměňovat v cokoliv, nebyl bych nakonec
00:40:59pro tebe vůbec ničím. A to bych hrozně nerad.
00:41:06Ale čím jsem teď pro tebe já, beze všech kouzel?
00:41:14Ale to hlavní kouzlo nám přece zůstalo.
00:41:22Já teď zkusím vyčarovat, abys byla zase šťastná jako dřív.
00:41:28A ty víš, co se má říct, aby se to kouzlo povedlo?
00:41:33Vím.
00:41:40Mám - tě - rád.
00:41:50Vidíte, jak se moudře říká: Dobré dobro plodí.
00:41:55Juchejka napravila Berouse Lojdu.
00:41:59Matěj ji zbavil lehkovážnosti a potrhlých kouzel kouzlem lásky.
00:42:05A to proto, že ty ses, Voděro, postaral o Matějovu výchovu.
00:42:12Pane dědo, nechte toho. Víte, že jsem hned naměkko.
00:42:18Slzy mám hned na krajíčku a jestli se rozbrečím,
00:42:23budu škytat, nepožehnám jim a ještě spálím svatební koláče!
00:42:32Au, pálí to jako Luciperovy vidle.
00:42:36Těch už se přece bát nemusíš, tati, své hříchy jsi už napravil.
00:42:43Nikdy bych do vás neřekla, že jste loupežník.
00:42:47Tak citlivý, hodný a šikovný. Doufám, že bude Matěj po vás.
00:42:52Cože? Tak to si radši tu svou hůl vezmu.
00:42:56Kdyby Matěj zase začal jančit a nedal na žádná velká moudra.
00:43:03Chytrému napověz, hloupého trkni! Nebo majzni, to je fuk!
00:43:10To je vlastně taky stará známá rada.
00:43:15Ale musíte se umět strefit rovnou do svědomí.
00:44:00Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Loupežník Voděra (O. Vlach) měl syna Matěje (P. Štěpán) a dal ho do učení k čarodějovi Dobrodědovi (J. Somr). Přál si totiž, aby z něj vyrostl slušný člověk. Matěj se ale zamiloval do dědovy vnučky Juchejky (G. Filippi), bláznivé mladé čarodějky, která vyváděla neuvěřitelné kousky… Juchejka, která do té doby trávila svůj život jen zábavou, se nakonec do Matěje zamilovala taky. Změnila se v rozumnou dívku, která ví, jakou sílu má dobro a co znamená čistá láska.
